Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 1-25 z 1524 → stránka: 12

12.8.2019

Mám vtíravé myšlenky, že mě chce někdo zabít

Dobrý den. Dlouhou dobu přemýšlím, že se někoho zeptám na názor ohledně mého problému a konečně jsem se odhodlala. Je mi 20,studuji zdravotnickou VŠ. Bydlím s mamkou a je to už delší dobu, co se u mě objevily takové vtíravé myšlenky. Trvá to už tak měsíc, možná o něco déle. Vždycky jsem byla úzkostlivější a bojácnější člověk, ale poslední dobou už mi to hodně vrtá hlavou a je to dost nepříjemné. Mám myšlenky, že mě chce někdo zabít. Hlavně večer, když ležím v posteli, mám myšlenky, jestli se vůbec ráno probudím, jestli někdo nepřijde a nezabije mě, nebo ráno až půjdu na brigádu (vstávám ve 4.30)na mě někdo nebude čekat venku. Nevím proč se tohle děje, nemám nepřátele, nebo aspoň ne tak velké, že by to někdo chtěl udělat, vím že ty myšlenky jsou blbost, ale jsou tu, prolítávají mi hlavou každý večer, podvečer. Došlo to až k tomu, že ve svých 20 letech jsem začala spát v ložnici s mamkou, protože sama už si to nedokážu představit, asi už bych sama ani strachem neusnula. Takhle mám alespoň pocit trochu bezpečí, že je někdo vedle mě. Ale to ty myšlenky zdaleka nezažene. Občas si říkám, co když ten někdo zabije mamku a mě ne? Co když tady najednou budu sama? Co když se vzbudím a budu já nebo ona mrtvá? Atd atd. Každý večer to samé. Každé ráno. Rána jsou lepší než večery, ale tím jak vstávám ve 4. 30 se občas bojím vyjít z ložnice aby na mě náhodou někdo nečekal na chodbě, nebo někde v baráku. Před usnutím poslouchám každý šramot. Po setmění se radši už nekoukam z okna, protože mi hlavou proletí,,Nekoukej se tam, někdo čeká až se koukneš a zastřelí tě. "Vždycky usnu, to jo, někdy hůř někdy líp. Občas se v noci vzbudím a tyhle myšlenky jsou tu pořád. Jinak žiju celkem normální život, mám práci při studiu na poloviční úvazek v oboru, mám kamarády, pravidelně cvičím, jsem prostě spokojená, mám co jsem chtěla a nemám si na co stěžovat, ale tyhle myšlenky jsou fakt šílený a děsím sama sebe, proč na takový věci myslím, proč to kam v ty hlavě, kde se to tam vzalo. Chtěla bych proto znát názor někoho dalšího, někoho kdo by mi poradil, zorientoval se v situaci, řekl, jestli je to normální, jestli nejsem blázen. Vím, že tyhle myšlenky jsou naprosto paranoidní, ale obtěžují mě, vím, že to se nestane ale vyvolává to ve mně úzkost a strach. Vždycky se mi šíleně rozbuší srdce. Proto budu moc vděčná za odpovědi a rady. Předem moc děkuji.

Anonymka zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu. Píšete, že už delší dobu máte strach z toho, že Vás chce někdo zabít. Tyto myšlenky Vás nejintenzivněji pronásledují večer před usnutím, ale i po probuzení. Občas Vás napadne, že chce někdo zabít i Vaši mamku. Tyto obavy mají dopad na Váš život, začala jste spát v posteli s mamkou nebo se nedíváte po setmění z okna v obavě, aby Vás někdo nezastřelil. Nicméně strach Vás ani po těchto opatřeních nepřechází a každý den se vrací, ačkoliv si uvědomujete, že není založený na skutečnosti. Ráda byste se v situaci zorientovala, zjistila, proč tyto myšlenky máte, jestli je to normální a co můžete udělat pro to, aby Vás přešly.

Z toho, co píšete, vnímám, že jste z celé situace asi zmatená a máte obavy z toho, co se s Vámi děje. Říkám si, že pro Vás musí být těžké zažívat tyto pocity každý den a nejspíš bylo náročné se odhodlat k tomu nám napsat. Je dobře, že jste se rozhodla někomu svěřit a vyhledat pro sebe pomoc, protože mít takové myšlenky v míře, kterou popisujete, není běžné a je důležité s tím začít pracovat.

Takto na dálku nedokážeme posoudit, proč tyto myšlenky máte a nakolik je to závažné, ale rozhodně je to řešitelné. Proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste navštívila psychologa či psychiatra, který by Vám pomohl zjistit, co se děje, a zároveň by s Vámi mohl pracovat na tom, aby Vás tyto myšlenky přestaly napadat, anebo abyste je dostala pod kontrolu tak, aby tolik nezasahovaly do Vašeho života. Kontakt na psychologa či psychiatra v okolí Vašeho bydliště si můžete vyhledat např. zde nebo zde. Záleží na Vás, zda se rozhodnete vyhledat psychologa či psychiatra, pokud bude potřeba navázat spolupráci i s druhým odborníkem, měl by Vás na něj ten první odkázat. Kdybyste cítila, že potřebujete okamžitou pomoc a nemůžete čekat na termín u odborníka, můžete využít služeb krizového centra v místě Vašeho bydliště nebo zavolat na jednu z linek důvěry. Na obě služby naleznete kontakt např. zde.

Představuji si, že bojovat s každodenními pocity strachu a úzkosti může být hodně vyčerpávající. Nevím, jestli jste se mamce svěřila se všemi svými myšlenkami a obavami, nebo o tom ví i někdo jiný, ale možná by bylo fajn si o tom popovídat s někým blízkým. Mohlo by se Vám ulevit a zároveň, pokud byste chtěla, mohl by Vás Váš blízký třeba i doprovodit k odborníkovi, anebo byste se na něj mohla obrátit ve chvílích, kdy by pro Vás bylo příliš náročné bojovat se strachem sama.

Přejeme Vám, abyste nalezla řešení, které Vám přinese pocit bezpečí do každodenního života.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.8.2019

Jak pomoci kamarádce, kterou zmlátil přítel?

Dobrý den, Potřebovala bych poradit.. kamarádku minuly týden pritel zmlátil tak ze skončila v nemocnici a až dneska si nechala domluvit aby aspoň zavolala na policii a zjistila co má dělat dal, jak od nej získat svoje věci atd.. strašně bych ji chtěla nějak pomoc, snažím se mluvit o všem možném aby na to moc nemyslela, snažím se vtipkovat a různe ji zaměstnat ale nic nepomáhá.. přijde mi ze ani nechce pomoct a ze se v tom chce sama utapet.. je něco čím bych ji mohla aspoň trosku pomoct ? Dekuju za odpověď

Tess zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že Vaši kamarádku zmlátil přítel. Skončila v nemocnici a až po týdnu zkontaktovala policii. Vy se jí teď snažíte různými způsoby pomoci, ale máte pocit, že to nepomáhá a žádáte nás o radu.

Snažím se představit si, jak těžké to pro Vás může být, vidět kamarádku v takové situaci. Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na ní velmi záleží. Myslím si, že je skvělé, že má kamarádka na blízku někoho jako jste Vy, kdo se jí tolik snaží pomoci v této obtížné situaci. Chápu, že může být frustrující, když se kamarádce snažíte ulevit a přijde Vám, že na to nereaguje. Jedná se ale o velmi náročnou situaci a její zvládnutí může trvat nějaký čas. Současně každý člověk může na takovou situaci reagovat jinak a potřebovat něco jiného. Někomu může pomoci odvádění pozornosti, někdo naopak o tom, co se stalo, potřebuje mluvit, nebo si to nejdříve sám zpracovat a podobně. 

Můžete se tedy zkusit kamarádky přímo zeptat, co by teď potřebovala a ujistit ji, že jste tu pro ni. Mohla byste také ocenit, že se Vám svěřila a že měla odvahu tuto situaci řešit a obrátit se na policii. Dále můžete kamarádce zkusit vysvětlit, že se v podobné situaci nachází více lidí, a že ji lze řešit. Můžete jí zkusit říct, že si určitě nezaslouží, aby ji někdo bil. Také byste mohla navrhnout, aby kontaktovala některá z center pro oběti domácího násilí. Jejich seznam můžete najít například zde. Centra mohou nabídnout pomoc například v podobě ubytování, právních záležitostí nebo také odbornou psychickou podporu. Na stejných stránkách můžete také najít linky důvěry, které může kamarádka využít pro okamžitou pomoc. Můžete jí také navrhnout kontaktování přímo psychologa nebo psychoterapeuta, který by jí taktéž mohl poskytnout podporu v překonání takto obtížné situace.

Při pomoci druhým je také důležité myslet i na sebe, v případě potřeby se tedy i Vy můžete obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste mohla probrat Vaše pocity ohledně kamarádčiny situace, nebo se s ním poradit více do hloubky, jak postupovat ve Vašem snažení. Kontakty na odborníky najdete například zde nebo zde.

Přejeme Vám i Vaší kamarádce hodně sil.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
10.8.2019

Bojím se, že se pomočím na veřejnosti

V určitých situacích např. v řadě u pokladny, na ulicích plných lidí atp. cítím akutní strach, že se pomočím. Až se mi zdá, že omdlím. Ještě bych ráda dodala, že jsem před několika měsíci prodělala vážnější zánět močového měchýře. Jak mám s tímto stavem pracovat? Nedá se takto "normálně" žít." Problém není fyzického rázu, již jsem podstoupila několik vyšetření a vzhledem k mé lokaci není možné, abych následující 2 měsíce docházela kamkoliv fyzicky.

V zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

píšete nám, že v některých situacích máte akutní strach z toho, že se pomočíte. Prodělala jste nedávno zánět močového měchýře, ale současný problém není fyzického rázu. Ptáte se nás, jak s tímto stavem pracovat.

Z toho, co píšete, vnímám, jak jsou pro Vás Vaše potíže nepříjemné a jak Vám mohou ztěžovat každodenní fungování. Je pochopitelné, že Vás to trápí a chtěla byste se svého strachu zbavit.

Je dobře, že jste podstoupila vyšetření k vyloučení fyzických příčin, je však možné že Váš strach souvisí s prodělaným zánětem. Někdy se stane, že se obáváme fyzických potíží, i když už k tomu není důvod. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste kontaktovala psychologa nebo psychoterapeuta, který by Vám mohl pomoci pracovat se strachem z pomočení a s nepříjemnými pocity, které ho provází. Kontakty na odborníky můžete najít například zde nebo zde. Uvědomuji si, že jste psala o nemožnosti momentálně kamkoliv docházet fyzicky, nicméně čekací lhůty k odborníkům, zejména k těm, jejichž služby jsou propláceny pojišťovnou, bývají delší, takže bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste se zkusila objednat již nyní.

Než se dostanete k odborníkovi osobně, můžete kontaktovat některou z Linek důvěry. Můžete ji kontaktovat kdykoliv a navíc nemusíte nikam docházet. Některé linky nabízejí kromě telefonického také chatové poradenství. Mohla byste se jim se svými potížemi svěřit a třeba by Vám poradili, co ve chvíli, kdy na Vás jde strach, dělat a jakou další pomoc byste mohla využít. Vedle toho by možná mohlo být fajn svěřit se i někomu blízkému. Někdy se můžeme začít cítit alespoň o trochu lépe, když se o své starosti podělíme s druhými. Říkám si také, zda byste v situacích, kdy máte strach, nemohla zkusit zaměřit svou pozornost na něco jiného. Některým lidem například pomáhá počítat různé objekty nebo se více zaměřit na své dýchání.

Přejeme Vám, abyste svůj strach překonala.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
6.8.2019

Se synem se něco děje, co od něj mám čekat?

Dobrý den, Nevím, jak to mám říct... Hned, co se mi narodil syn, se začal chovat strašně divně. Neprojevil žádné emoce: nesmál se, nebrečel a ani nebyl naštvaný. Já a můj manžel jsme si nevěděli rady, ale počkali jsme až nám kluk vyroste. Jeho dospívání bylo neobvykle, ale podle mne a manžela se zlepšil. Našel si kamarády, koníčky a školu zvládal. Poté když bylo synovi 18 let, se to zase vrátilo. Nejhorší na tom bylo, že nám celou dobu lhal, spíše hrál si s námi. Můj manžel a ani já jsme tomu nemohli uvěřit, že náš syn není normální... Manžel vzal syna k psychiatrovi, a ten nám jen zdědil, ať navštívíme psychologa nebo sociálního pracovníka. Navštívili jsme tedy pana psychologa v Praze a tam mu dali nějaký testy. Podle testů by mohl mít schizofrénii, ale mne to s manželem nepřišlo, jelikož můj manžel má příbuzného trpící touhle nemocí. O pár měsíců později, se to vymklo... Syn začal manipulovat, být jiný člověk, využívat a nejhorší je hlavně, že necítil vinu, vůbec. Opět jsme navštívili psychologa a řekli o téhle situaci. Když si ho znova ověřil, tak zjistil dvě věci: buď je sociopat nebo psychopat. Mám prosbu, dá se s tím něco dělat? Půjde to s ním z kopce? A co mám od něj čekat? děkuji...

Alexandra zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Alexandro,

vážíme si toho, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že váš syn se již od narození chová zvláštně, přičemž v 18 letech se to opět výrazněji projevilo. Rozhodli jste se proto vzít ho k odborníkovi a od psychologa jste zjistili, že by Váš syn mohl mít schizofrenii. Po pár měsících se situace zhoršila, na což Vám psycholog řekl, že je Váš syn pravděpodobně sociopat nebo psychopat. Zajímalo by Vás, jestli se s tím dá něco dělat, co můžete čekat a co se bude dít dál.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na synovi velmi záleží a že je pro Vás tím pádem tato situace těžká a možná i trochu matoucí. Oceňuji proto, že vše řešíte s odborníky a snažíte se najít nějaké pro Vás srozumitelné vysvětlení toho, co se vlastně děje.

Na začátek bych chtěla zmínit, že takhle na dálku Vám nemůžu říct, jestli je s Vaším synem něco v nepořádku, případně potvrdit nebo vyvrátit některou z diagnóz. Ráda bych však osvětlila některé základní pojmy, které ve svém dotazu zmiňujete. Nevím, na základě jakých vyšetření psycholog zjistil, že Váš syn je psychopat nebo sociopat, avšak tyto termíny se v odborné diagnostice již nepoužívají. Pojmem psychopat a sociopat se zpravidla myslí porucha osobnosti, v užším smyslu slova pak disociální porucha osobnosti, avšak nejde o oficiální diagnózu. Co se týče diagnóz obecně, mají sice nějaká společná diagnostická kritéria, avšak u každého se můžou projevovat poměrně odlišně s jiným vývojem v budoucnosti a jiným vhodným způsobem zvládání. Při práci s klientem s poruchou osobnosti se obvykle klade velký důraz na psychoterapii.

Vše, na co se ptáte, by Vám měl být schopen srozumitelně vysvětlit právě psycholog či psychiatr, který diagnostiku provádí. Jako možné řešení Vaší situace mě proto napadá znovu daného psychologa, který Vašeho syna vyšetřoval, kontaktovat, a nechat si od něj vysvětlit více dopodrobna co tedy konkrétně zjistil a jaký navrhuje další postup. Pokud Vám však nevyhovoval nebo byste chtěli situaci konzultovat ještě s někým jiným, můžete navštívit samozřejmě i jiného psychiatra či psychologa, který provede diagnostiku znovu a navrhne Vám možnosti, co dál (například zmíněná psychoterapie či možnost farmakologické léčby). Najít někoho takového můžete například zde.

Představuji si, jak náročná může být tato situace pro Vás. Považuji proto za důležité, abyste si našla někoho i pro sebe, komu se můžete svěřit a tím si třeba ulevit. Může to být někdo Vám blízký, třeba nějaký kamarád či člen rodiny, nebo se můžete obrátit i na odborníka. Jednou z možností je návštěva rodinné poradny, kam můžete přijít všichni tři, ve dvou s manželem, nebo i Vy sama, odkaz s kontakty je zde. V rodinné poradně se můžete zaměřit třeba na to, jak se postavit k tomu, že Vám syn lhal, nebo jak s ním o jeho duševních problémech efektivně komunikovat. Také můžete vyhledat psychoterapeuta pro sebe například na této stránce, který by Vám mohl pomoci se s celou situací kolem syna vypořádat.

Přejeme Vám, abyste našla informace, které hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
6.8.2019

Chtěla bych vědět, zda trpím bulimií

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat jestli trpím bulímií. Je mi 15let. Už skoro měsíc si vyvolávám zvracení. Každý den po každém jídle. V jídle se někdy omezuji a někdy naopak ne. Mám často špatnou náladu a mám poslední dobou časté změny nálad. Uvažuji i o používání projímadel. Mám velký strach z přírání hmotnosti. Každý den a několikrát denně se vážím. Když přiberu, tak mám velké výčitky a pak se v jídle většinou hodně omezuji a také se snažím ohodně více zvracet. Za necelý měsíc jsem zhubla +-2kg. Mezi tím jsem hodně tloustla a zároveň zhubla. Třeba např. jeden den jsem stloustla 0,9kg a hned druhý den jsem zhubla 0,6kg. Mám velké výkyvy váhy. Nemyslím si, že trpím bulímií, ale občas mě to napadne. Tak jsem se chtěla teda zeptat jestli podle vás mám bulimii a nebo ne. Budu moc ráda za odpověď. Předem děkuji. Přeji hezký den. Lucka

Lucie zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lucko,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že si už skoro měsíc vyvoláváte zvracení a máte velký strach z přibírání hmotnosti. Několikrát denně se vážíte, pozorujete u sebe výkyvy váhy a máte výčitky, když přiberete. Také si u sebe všímáte, že máte často špatnou náladu a poslední dobou se Vám častěji mění. Chtěla byste vědět, zda máte bulimii.

Dovedu si představit, že pro Vás může být důležité to, jakým způsobem se stravujete a kolik vážíte, a ve Vašem věku to bývá i poměrně časté. Pokud si ale vyvoláváte zvracení, omezujete se v jídle a uvažujete o používání projímadel, může to nepříznivě ovlivňovat Vaše zdraví a přijde mi v tomto případě dobré, že uvažujete nad tím, zda se nemůže jednat o nějakou nemoc, například o bulimii. Takto na dálku to neumíme určit a rozpoznat, ale myslím si, že by bylo dobré obrátit se na odborníka či na lidi, kteří se konkrétně těmito potížemi zabývají. Můžete se podívat například na stránky Anabell, kde jsou jak možnosti telefonické porady s odborníky, nebo návštěvy kontaktního centra. Zároveň může být užitečné seznámit se se zkušenostmi druhých lidí, kteří mají podobné obtíže jako Vy. Také se můžete obrátit na psychiatra, který může zjistit, zda trpíte či netrpíte bulimií a kterého můžete najít například přes web Najdipomoc.

Také si říkám, jestli není na Vaší škole školní psycholog, kterého byste mohla navštívit. Jak psycholog, tak psychiatr jsou odborníci na duševní onemocnění a můžete s nimi své potíže probrat a oni Vám mohou nabídnout svůj náhled na věc a další možnosti, co s tím dělat. Pokud u sebe vnímáte i změny nálad, lze na tom i na Vašem vztahu k jídlu dlouhodobě pracovat během psychoterapie, kde se potíže řeší v širším kontextu. Psychoterapeuta lze také najít přes web Najdipomoc anebo Známý lékař. Mohlo by být i dobré seznámit se situací Vaši rodinu, nebo to probrat například s dobrou kamarádkou, které důvěřujete – zkusit jim vysvětlit, čím si procházíte a mít od nich podporu, ať už tím, že Vás vyslechnou, ale i tím způsobem, že Vás mohou doprovodit na konzultaci s odborníkem a podpořit Vás, pokud by to pro Vás bylo stresující.

Přejeme Vám, abyste brzy zjistila, o co se ve Vašem případě jedná, a abyste se v budoucnu cítila dobře a spokojená sama se sebou.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
4.8.2019

Chci pomoci mému příteli, abychom měli lepší vztah

Dobrý den, můj přítel mě stále psychicky deptá, křičí na mě, stále mi vše vyčítá a to i věci, které se stali třeba rok zpět, z blbosti se dokáže vytočit, ještě nikdy mě láskyplně neoslovil. Skoro sedm let s ním bydlím v jeho domě, kde bez jeho dovolení nesmím nic. V domě i okolo domu je nutné udělat různé úpravy, když se ozvu je zle. Po několika měsících společného soužití jsem začala přicházet na to, že nenápadně mě mění, podle jeho návyků jsem se měla chovat i já. Mnohokrát jsem s ním o tom mluvila i pohádala, že nebudu žít podle jeho zásad a pravidel, že s ním chci sdílet způsob života, to ano, ale doplňovat se a ne jeden druhému diktovat. V některých věcech jsme se přeci jen shodli, přesto když přijde jeho špatná nálada, tak vše vyčítá. Veškeré jeho zdravotní neduhy přičítá mě, přitom já jsem mu vždy oporou když mu je zle nebo se bojí, ale naopak to nefunguje. Krásné dny a společné chvíle také prožíváme, vážím si jich o to víc, že jich je mnohem méně než dnů kdy se dusno dá krájet. Jsem zoufalá, protože i přesto vše ho miluju a o to víc mě bolí jeho chování. Vím, že jsme hodně rozdílné povahy, on je cholerik a výbušný, přesto dokáže být i příjemný společník, já se ráda bavím, nenávidím hádky. Vím, že i on mě má rád, že chce být se mnou. Můžu mu nějak pomoci ? Moc trpím, vybavuje se mi dětství, kdy jsem si prošla šikanou. Mé zdravotní problémy se prohlubují, přidává se k tomu deprese, zatím neberu žádné léky, protože věřím, že spolu můžeme být šťastný, když společně na tom zapracujeme. předem děkuji za odpověď Monika

Monika Dvořáková zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Moniko,
píšete nám o vztahu se svým přítelem, který na Vás křičí, psychicky Vás deptá a často Vám něco vyčítá, například jeho zdravotní potíže. Snažíte se mu být oporou, ale naopak tomu tak není. Vy ho však stále milujete. Občas zažíváte krásné dny, kterých si vážíte. Přála byste si jich prožívat víc a věříte, že spolu můžete být šťastní, když společně na Vašem vztahu zapracujete. Ptáte se nás, jak můžete svému příteli pomoci.

Z Vašeho dotazu cítím, že je Vám na Vašem příteli opravdu záleží a mrzí mě, co ve Vašem vztahu zažíváte. Musí být těžké snášet křik a výčitky od člověka, kterého milujete. Je pěkné, že se snažíte situaci řešit a chcete pro přítele něco udělat, aby Vám oběma spolu bylo líp. Z toho, co píšete, se mi zdá, že se mu snažíte pomoci, jak nejlíp můžete. To však nejde bez toho, aniž by tuto pomoc sám chtěl. Pokud by o ni nestál, nemusí se mu dařit na změně pracovat. Rozhodnutí, jestli si chce nechat pomoci a zda se chce v něčem změnit, je i na něm.

Říkám si, že by mohlo být přínosné si zkusit s přítelem sednout a znovu si promluvit o tom, jak se Vám oběma ve vztahu žije. Mohla byste zkusit pro rozhovor vytvořit příjemnou atmosféru a svěřit se příteli s tím, co Vás trápí, co byste ráda změnila a zda vidíte ve Vašem vztahu budoucnost. Mohla byste mu říct také to, že ve vztah věříte a chcete zažívat více příjemných chvil, které občas prožíváte. Můžete se také zaměřit na to, kde je jádro problému a zkusit najít nějaké řešení. Pokud by se Vám to nedařilo a měli byste zájem o odbornou pomoc, můžete se společně domluvit a navštívit partnerskou poradnu, v rámci které by Vám odborník mohl pomoci společně najít cesty ke zlepšení. Pokud by přítel s návštěvou nesouhlasil, můžete poradnu navštívit i sama.

Z toho, co píšete, vyplývá, že Vás vztah trápí psychicky, a navíc se přidávají zdravotní potíže. Říkám si, jestli by pro Vás nebylo fajn si vyhradit nějaký čas pro sebe a to, co máte ráda, v rámci čehož byste si mohla odpočinout. Také by mohlo být příjemné si o Vašem trápení promluvit s někým blízkým, ať už s někým z rodiny nebo přátel. Sdílením starostí se Vám může ulevit a tento člověk Vám může poskytnout podporu. Pokud byste ráda využila odbornou pomoc, nebo kdyby se Vaše deprese zhoršovaly, můžete také vyhledat pro sebe psychoterapeuta či psychologa.

Přejeme Vám, abyste byla ve Vašem vztahu šťastnější.
Tým poradny

skrýt odpověď ↑
3.8.2019

Seznámil jsem se přes internet s dívkou z Polska

Dobrý den, už nějakou dobu si píšu přes internet s cizí dívkou, v mém věku. Ovšem ne přes seznamku, ale přes chatovací aplikaci, pro hledání dopisovacích přátel z jiné země. Zkrátka hledání přátel na dopisování všude po světě, původně jsem to udělal z důvodu vylepšení angličtiny. Po několika měsících mi ta dívka přirostla k srdci víc, než jsem čekal. Vzájemně si nesmírně rozumíme, píšeme si hodiny denně. Oba jsme se shodli, že se vzájemně přitahujeme, samozřejmě vím jak vypadá, a ona ví jak vypadám já, víme o sobě všechno možné. Původně to byla kamarádka na dopisování, ale oba chceme něco víc. Není z druhého konce světa, ale z Polska. Jenže říkám si, jestli má takový vztah budoucnost, ona se chce se mnou sejít, ale já se zatím vyhýbám, i přes to že řekla že je tenhle měsíc na pár dní v Praze. Určitě je ještě brzo, bydlím s rodiči, tak je těžké říct že se chci scházet s cizinkou, přes internet navíc. Ona se moc touží se mnou setkat i já s ní. Mám ji moc rád i ona mě, řekl jsem jí že příští rok by se mi to hodilo víc, že mám zrovna teď práci atd. Když se s ní sejdu, a padneme si do oka ještě víc, co pak s tím? Určitě rodičům nemůžu říct že jsem ji poznal přes internet, protože tomuhle rodiče nevěří, seznámení přes internet. Můžu si něco vymyslet, jak ale rodičům říct že moje přítelkyně není češka? Ne že by měli vyloženě něco proti polákům, máma jezdí do Polska ráda. Navíc ta dívka má v plánu tady studovat. Problém je, jak se k tomu postaví rodiče, můžou říct např. to u nás není dost holek? Nevím co mám dělat, nutno říci že píšu dosti s předstihem než se vůbec něco stane, abych pak nebyl ještě více ve stresu. Děkuji předem za odpověď.

Dom zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Dome,

už nějakou dobu si píšete přes internet s dívkou z Polska, která je ve Vašem věku. Nesmírně si rozumíte, vzájemně se přitahujete a uvažujete, že byste se s ní setkal. Přemýšlíte ale, zda není příliš brzy a zda to neodložit a co by na tento vztah řekli Vaši rodiče.

Přijde mi velmi hezké, že jste si našel někoho, s kým si tak rozumíte a s kým je Vám příjemné trávit čas. Dovedu si představit, že Vaše situace může být komplikovaná tím, že seznámení se přes internet je spíše věc posledních desetiletí a předchozí generace se na ni mohou dívat skepticky, což ve Vás může vyvolávat obavy. Myslím si, že by mohlo pomoct zkusit rodičům tu situaci vysvětlit, především to, že je tento vztah pro Vás důležitý a že byste byl rád, kdyby ho brali vážně. Rozumím tomu, že je pro Vás tato situace stresující, a říkám si, že může být ulevující, když jim to řeknete a dozvíte se, co si o tom myslí. Může to pak přestat být jakýmsi „kostlivcem ve skříni“. Je možné, že se k tomu postaví kladně, ale také je možné, že to nebudou vnímat jako Vy – že budou například podezíravější – a že se Vaše obavy částečně naplní. Mohou také potřebovat nějaký čas na to, aby tu informace vstřebali, a v tom případě by mohlo pomoct jim ho dát a nespěchat na ně poté, co jim to řeknete. Je také možné, že ocení upřímnost a to, že s nimi jednáte narovinu, jako dospělý člověk. Ale může to také probíhat jinak, je těžké dopředu říct, jak to vezmou, a v konečném důsledku je to na nich.

Vztahy na dálku jsou realizovatelné, a ačkoliv asi nejsou pro každého, myslím si, že při dobré vůli je možné takovýto vztah udržet. Pokud bude dívka studovat v Česku, je to výhoda už jen pro zkrácení vzdálenosti mezi Vámi. Především je na Vás a na ní, zda Vám takovýto vztah bude vyhovovat a zda bude pokrývat potřeby a očekávání, která od partnerského vztahu máte. Je také možné, že to s postupem času vyplyne samo a pokud si nejste jistý, jestli je všechno tak, jak má, můžete to zjistit i posléze. Říkám si, jestli máte ve svém okolí někoho, například dobrého kamaráda, s kým můžete tyto věci probrat. Naši přátelé nám mohou nabídnout podporu a někdy i svůj vlastní pohled na věc.

Přejeme Vám, aby se situace s Vašimi rodiči brzy vyjasnila a aby pro Vás toto období bylo více radostné než stresující.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.8.2019

Mám problém a nevím, co s ním

Dobrý den, prosím Vás...obracím se na Vás s prosbou, jestli by jste mi neporadil/a... Protože mám problém a nevím co s tím... Začalo to myšlenkami na smrt, poté to pokračovalo ubližováním si a pokračovalo přes halucinace a skončilo to u toho, že moc nespím.. Nevíte prosím Vás co s tím? Děkuji moc

Monika zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Moniko,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že u sebe pozorujete problém, který začal myšlenkami na smrt, pokračoval ubližováním si a halucinacemi a skončil nespavostí.

Tyto potíže mohou komplikovat a ztěžovat náš život a přijde mi dobré, že uvažujete nad tím, jak si nejlépe pomoct. Může se stát, že máme myšlenky na smrt, ubližujeme si a s tím může souviset i špatné spaní či halucinace. Tyto obtíže jsou však často řešitelné a říkám si, že by mohlo být užitečné kontaktovat psychologa či psychiatra. Jsou to odborníci, kteří se zabývají duševním zdravím a mohli by Vám pomoci lépe se zorientovat v tom, co se Vám děje a jak s tím pracovat. Kontakt na ně můžete najít například přes web Najdipomoc anebo přes web Známý lékař. Rovněž se můžete obrátit i na školního psychologa, pokud jej ve Vaší škole máte.

Napadá mě, jestli jste si o svých problémech zkoušela promluvit s někým ze svého okolí, s někým blízkým, komu důvěřujete, například s dobrou přítelkyní či s rodinou. Naši blízcí nám mohou nabídnout oporu, vyslechnout nás a taky by Vám mohli například pomoci s hledáním odborníka, doprovodit Vás a podpořit, pokud byste z toho měla obavy. Můžete se také kdykoliv obrátit na linku důvěry. Její pracovníci Vás mohou vyslechnout, pokud byste si potřebovala s někým promluvit nebo potřebovala akutně pomoci.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítila lépe a abyste našla způsob, jak se svými potížemi pracovat.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.8.2019

Nejsem si jistá, jestli chci a zvládnu rozchod

Dobrý den, před 5 lety mi zemřela mamka. S její smrtí jsem se dlouho vyrovnávala, trpěla jsem na deprese, nacházela si špatné vztahy. Ale vyrovnala jsem se s tím a začala jsem žít lepší život než kdy předtím, začala jsem se o sebe starat, našla jsem se v tom, co chci v životě dělat. Jen jsem stále zůstala ve vztahu, který nebyl nikdy ideální. Můj přítel je alkoholik a když se opije, má těžké stavy, změní se v agresivního člověka, kterému nerozumím a on nerozumí mě. Na druhou stranu mi v životě hodně pomohl, podržel mě v těžkých chvílích – před necelým rokem mi zemřela babička a nedávno i moje milovaná zvířata (morčata). Přítele miluji, ale nejsem si jistá, jestli ta láska nevychází spíš jen z toho, že on je pro mě ten jediný, koho mám a také z toho, že mě zná a byl tu pro mě. Přemýšlela jsem o rozchodu, ale poté co mi nedávno zemřeli zvířata jsem opravdu slabá a nejsem si jistá, jestli dokážu být sama. Jsem člověk, který potřebuje mít okolo sebe lidi a bohužel dnes nemám žádnou oporu v rodině. Otec nemá zájem, ten mě stále jen kritizuje a pokud jsem u něj, vždy mám jen špatný pocit ze sebe. Odprostila jsem se a přestala jsem se s ním vídat. Mám také tetu, ale bohužel ta se mě snažila okrást, když probíhalo dědictví po babičce. Všechny tyhle situace jsem zvládala, ale když jsem ztratila svoje zvířata, jakoby všechny moje sny a cíle, které jsem měla najednou vyšuměli. A představa rozchodu je nyní nejasná. Nejsem si jistá, jestli to zvládnu a už si ani nejsem jistá, jestli to chci. Kamarádky nebo kamarády mám, ale pro mě to je “málo” na to, aby mi stačilo vidět je jednou za týden na hodinu. Cítím, že potřebuji, aby se mnou někdo byl stále, aby tu byl někdo, na koho se můžu spolehnout. Prosím poraďte mi, jak si mám zpět navrátit sílu do života, jaké kroky můžu udělat? Vždy jsem byla pozitivní člověk. Můj přítel mě ale asi z části změnil, jeho neustálá negativita na cokoliv, to, že všichni jsou zlý a nikomu se nedá věřit. Měli jsme i období, kdy se mnou roky nechtěl spát. Když jsem to už nedokázala snášet, rozešli jsme se. Situace ale dala tomu, že jsme se k sobě vrátili. A nyní vím, že to byla obrovská chyba, protože jsem se vracela ne úplně s pocitem, že to tak doopravdy chci. Chci být šťastná a mít krásný a spokojený život. Ale bojím se, že když se s ním rozejdu, budu hrozně litovat a trpět samotou. Bojím se, že ztratím někoho, kdo mě miluje. Děkuji za všechny rady. J.

Jana zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jano,

píšete nám o Vašem životě a ztrátách, s kterými jste si v posledních letech musela projít. Před pěti lety Vám umřela mamka, později babička a v poslední době i Vaše morčata. Popisujete vztah se svým přítelem, který Vás v těžkých chvílích podržel, ale nejste si jistá, jestli v tomto vztahu pokračovat a zda Vaše láska nevychází z toho, že je jediný, koho máte. Ptáte se nás, jak navrátit sílu do života a jaké kroky pro to udělat.

Podle toho, co píšete, se mi zdá, že jste si za poslední roky prošla hodně těžkým obdobím. Obdivuji Vás za to, jak jste se vyrovnala s těmito ztrátami a jak stále myslíte na to, že máte právo mít šťastný a spokojený život. Líbí se mi také zmínka o tom, že jste se o sebe začala starat a našla jste se v tom, co chcete v životě dělat.

Mrzí mě, že u své rodiny nenacházíte pochopení a útěchu. Situace s Vaším partnerem je složitá a mám pocit, že byste ráda slyšela názor na to, co byste nyní měla udělat. Cítím, že máte možná rozpor mezi tím, že Vás partner v těžkých chvílích podržel a na druhou stranu nechcete rozchodu litovat a zůstat sama bez člověka, který Vás miluje. Strach ze samoty a ztráty člověka může být poměrně obvyklá obava u lidí, kteří přemýšlí nad tím, zda má jejich partnerský vztah smysl. Takové rozhodnutí může být zásadní a často to není rozhodnutí rychlé či jednoduché, protože jsou zde argumenty pro i proti. Toto rozhodnutí je však jen na Vás. Říkám si, že by mohlo být fajn si ujasnit, co je pro Vás v životě a vztahu důležité a sepsat si vše, co Vám vztah dává a bere, což by Vám v rozhodování mohlo alespoň částečně pomoci.

Napadá mě, jestli byste si s přítelem nechtěla promluvit o tom, co Vás na Vašem vztahu trápí a také o tom, jak Vaši společnou budoucnost vidí on. Pokud byste měla zájem si o Vašem vztahu promluvit s odborníkem, můžete s partnerem či sama navštívit např. některou z partnerských poraden. Pokud byste se sama chtěla někomu svěřit se svým trápením, bylo by fajn vyhledat psychologa či psychoterapeuta. S tím byste mohla mluvit nejen o svém partnerovi, ale i o svých ztrátách, budoucnosti a také o tom, jak být v životě šťastnější a spokojenější. Psychoterapeut by pro vás mohl být tou oporou, která Vám nyní v životě pravděpodobně schází. Takového odborníka můžete najít např. zde.

Z toho, co píšete, cítím, že pro Vás byly Vaše zvířata důležitá část Vašeho života. Ačkoliv je mi jasné, že nové zvířátko nevymaže smutek, který pociťujete, říkám si, jestli by nebylo povzbuzující pořídit si právě nějakého mazlíčka, který by Vám do Vašeho života přinesl kousek radosti a lásky, která Vám teď možná schází. Zároveň je dobré a důležité, že máte kolem sebe i přátele, na které se případně můžete obrátit a kteří Vám mohou být oporou. Také mě napadá, jestli jste se v poslední době věnovala dostatečně sobě a tomu, co máte ráda. Zmínila jste, že po smrti maminky jste se o sebe začala starat a bylo Vám lépe. Možná by bylo fajn si vzpomenout, co Vám v tu dobu dělalo radost, udělat si na to čas a věnovat se péči sama o sebe.

Přejeme Vám, ať jste v životě šťastná a spokojená.
Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.8.2019

Psychiatrička a kardiolog mi řekli rozdílné informace

Dobrý den chtěl bych se zeptat pychatrička mi řekla že od stresu a kardiolog mi řekl že to od záda Děkuji za odpověď Vojtíšek

Miroslav zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Miroslave,

děkujeme za Váš dotaz. Z toho, co píšete, není úplně zřejmé, na co se ptáte, ale rozumím tomu tak, že Vás trápí nějaké obtíže, které jste se rozhodl řešit s kardiologem a psychiatričkou. Bohužel ale nevím, čeho konkrétně se týkají a co tedy může být za různými informacemi, které jste dostal. Nicméně považuji za dobrý krok, že to aktivně řešíte s odborníky.

Píšete, že Vám psychiatrička řekla, že Vaše problémy souvisí se stresem. V takovém případě by se to možná dalo řešit s psychologem či psychoterapeutem, kterého můžete najít například zde. Můžete spolu více probrat Váš případný stres a případné další potíže a nalézat cesty ke zlepšení. Zároveň Vám ale kardiolog naznačil souvislost se zády, což je samozřejmě taky možné. My Vám nicméně nemůžeme říct, kdo má pravdu a co za Vašimi potížemi stojí, jelikož ani nepíšete, co Vás konkrétně trápí a co byste chtěl vědět.

Napadá mě zkusit oběma lékařům zavolat (nebo se objednat) a nechat si lépe vysvětlit, co tím mysleli a jaký by byl další postup. Další možnost je navštívit jiného kardiologa nebo psychiatra pro další konzultaci či potvrzení informací. Kontakty na některé z nich můžete najít třeba zde.

Přejeme Vám, aby se situace vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
31.7.2019

Vztah s přítelkyní prochází krizí a nevím, zda v něm setrvat

Dobrý den. S přítelkyní jsme něco přes rok a půl a máme i obdobně starou holčičku. Vím, že někdo se na to může dívat skrze prsty, že hned dítě, ale mě na tom nesejde. Přítelkyně už má pomalu 3 letého chlapečka s předešlého manželství, který mě bere jako tátu a to je pro mě největší odměna. Mezi mnou a přítelkyní je více jak 10 let rozdílu. Bohužel poslední době byla hodně podrážděná. Když jsem chtěl pomoci, tak mi sdělila ať to nechám, že si to udělá sama. Postupem času povyhazovala i dárečky, které jsem jí koupil ještě před naší krizí, obviňuje, že jsem jí řekl nebo dal najevo něco nepěkného a při mém dotazu, ať mi to připomene tak se otočí a jakoby urazí, že jsem blbec, protože o tom nevím. Největší symboliku u mě mělo, když vyhodila dřevěné srdce s nápisem a ona o tom věděla, protože jsem jí o tom před tím říkal. Dokonce mi i sdělila, že si mě nevezme a žádné další dítě se mnou nechce mít. Měli jsme jenom jedno větší vyříkání a od té doby to je jenom horší a horší. Cítím, že je mezi námi konec, protože její pohledy na mě jsou jako na nepřítele, který jí zničil život. V životě si hodně zkusila a já mám pocit, že jsem teď v jednom pytli s ostatními, co jí ublížili. Důkazem je, že mě posílá at si hledám jinou do postele, stejně jako to dělal její bývalý manžel, přitom ví, že na to nemám náturu. Mám pocit, že jediný důvod proč jsme spolu je, že mě děti velmi dobře berou a snažím se o ně starat. Malá je moje první dítě, takže se na ní učím za pochodu a s malým si zablbnu a snažím se partnerce pomoci s výchovou. Naposled co mě dostalo bylo, když se hledal cumel pro malou, a když jsem ho našel, tak partnerka raději dala malé své ňadro, u kterého vždy spolehlivě usne. Přítelkyně ví, že mi na dětech záleží a že kvůli nim i brečím, jen nechci aby děti nebyli také ve stresu z našeho vztahu. Ptám se jestli má cenu dále udržovat takový vztah nebo se rozejít a pomáhat s dětmi na dálku a pokud možno střídavě, protože se jich nechci vzdát. Ptám se, protože pořád nad tím přemýšlím a jsem více a více ve stresu. Děkuji za odpověď.

Ben zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Bene,

píšete, že jste rok a půl s přítelkyní, se kterou máte i obdobně starou holčičku, zároveň Vás považuje tříletý syn přítelkyně za otce. Vaše přítelkyně byla však v poslední době hodně podrážděná, vyhodila i dárky, které jste jí koupil, a dokonce Vám řekla, že si Vás nevezme a že s Vámi nechce žádné další dítě. Po vyříkání je to stále horší a horší a máte pocit, že jediný důvod, proč jste spolu, jsou děti. Ptáte se, jestli má cenu udržovat takový vztah nebo se rozejít a pomáhat s dětmi na dálku.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás chování přítelkyně pravděpodobně velmi trápí a zároveň Vám velmi záleží na dětech, které spolu vychováváte. Je pochopitelné, že jste z celé situace ve stresu, přemýšlíte nad ní a je moc dobře, že chcete tuto situaci řešit, aby Vám bylo lépe. Situace doma pro Vás teď musí být náročná.

Těžko říct, proč se takto přítelkyně chová a co by mohlo být příčinou Vámi zmiňované krize. Napadá mě, že může být přítelkyně stále ovlivňována zklamáním ze vztahu s bývalým manželem, kvůli kterému možná už nemá plnou důvěru ve vztahy. Dále by mohla být třeba unavená ze starosti o malé děti, kterým možná věnuje velké množství svého času. Je také možné, že v současné době očekáváte od Vašeho vztahu oba něco trochu odlišného. Změna však mohla nastat ale i z úplně jiných důvodů. V mnoha případech však lze partnerské krize překonat, a tak tento stav nemusí být neměnný a může se, třeba s menší pomocí, zlepšit.

Říkám si, že by stálo za to zkusit si otevřeně promluvit o tom, jaký pohled má teď přítelkyně na Váš vztah, co se jí nelíbí, co by v této chvíli potřebovala a co by se mohlo změnit, aby to bylo lepší. Mohl byste se jí i zeptat, jestli chce ve vztahu dále pokračovat a v případě že ne, mohli byste si promluvit o tom, co dál, co bude s dětmi apod. Vy byste jí mohl zkusit říct, že Vám na ni a na dětech velmi záleží a že se jich nechcete vzdát, že chápete její špatnou předchozí zkušenost, ale že Vy takový nejste a jinou ženu si hledat nechcete. Zároveň jí můžete říct, co byste potřeboval, aby se změnilo. K iniciaci rozhovoru byste si mohl vybrat vhodnou chvíli, kdy budete oba dobře naladěni.

Napadá mě, že byste se sám mohl zamyslet nad tím, co Vám vztah teď přináší, ale i nad tím, co všechno Vám „bere”. Můžete si tak například na papír napsat klady a zápory. Třeba tak přijdete na to, k jaké možnosti se nakonec přikloníte.

Co se týká střídavé péče, tak je určitě jednou z možností péče o děti a rozumím tomu, proč byste to tak chtěl. Tato forma péče má jistě své klady, ale i zápory, tak jako každý jednotlivý druh péče. V praxi se forma péče o děti řeší kromě rodičů i přímo dětmi v případě, že jsou schopny vyjádřit svůj názor.

Ve Vaší situaci by mohlo být také přínosné obrátit se na odborníka, například na psychologa, který by s Vámi mohl celou situaci a Vaši krizi probrat a nabídnout Vám jeho pohled, jako nezávislé třetí osoby. Mohl by Vás také podpořit a pomoci při rozhodování, ať už se rozhodnete jakkoliv. Kontakty na odborníky najdete například na stránce Najdi pomoc. Společně s přítelkyní, nebo i Vy sám, byste se mohli obrátit také na manželskou poradnu, která se zaměřuje právě na tématiku převážně vztahových problémů. V poradně byste se společně mohli zabývat postojem k Vašemu vztahu, prioritami Vás obou, plánem na změnu, aby Vám bylo ve vztahu lépe, ale i tím, jak by mohla vypadat péče o děti v případě, že byste se rozhodli ve vztahu nesetrvat.

Přejeme Vám, ať se rozhodnete tak, aby to pro Vás bylo co nejlepší.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
31.7.2019

Chci změnu ve svém životě a mám obavy o svého bratra

Dobrý den , chtěl jsem se vás zeptat na téma deprivace , její následky v dospělosti a případnou pomoc ... Můj příběh je složitý a pokusím se jej nějak krátce vysvětlit. Pocházím z velmi extrémní nefunkční rodiny , vyrůstal jsem v bytě s babičkou , rodiči a mým o 3 roky starším bratrem ... Rozhodnuti v rodině delala babička která si přisvojila mého bratra a mě si nikdy neoblíbila ... byla to učitelka stejně jako moje matka . Když jsme začali chodit do školy tak se babička rozhodla učit mého bratra a matka učit mě . Udělaly si mezi sebou soutež která z nich bude mít lepší výsledky ... styl výuky měly podobný ale babička byla extrémější a bratr byl evidentně citově slabší ..Od dětství nutila bratra opakovat z učebnice slovo po slově , křičela na něj že je blbec a že se nikdy nic neneučí , musel se učit (doslova) celý den každý den když se vrátil ze školy až do 10pm , o výkendech od rána do noci o svátcích , prázdninách atd..... v podstatě jej izolovala od celého světa včetně rodiny (se ktetou tedy bydlel ale nekomunikoval) a zdeformovala jej , přestal mluvit , školu nezvládal , dostal tiky a začal dělat zvuky jako batole . Otec celé tohle období (15 let) strávil zavřený v garáži kde si četl noviny aby se na to co se děje doma nemusel dívat (stejně tam pro něj nebyl prostor , babka křičela na bratra v jednom pokoji a matka křičela na mě v druhém).. Já jsem spával v obýváku a muj bratr v ložnici s mými rodiči. Když babička umřela (bylo bratrovi 19 let , mě 16 a byl to nejšťastnější den mého života) tak teprve potom si moje matka uvědomila v jakém je bratr stavu a upnula se na něj (upnuli se na sebe vzájemně).. mě tím dala prostor (před tím se mě také snažila podobně ovládat a nutila mě stále se učit , zakazovala mi kamarády , ale byl jsem vzdy tvrdohlavější než můj bratr ale také mě to poznamenalo) .. , začal jsem kouřit marihuanu (bylo to pro mě velmi vysvbozující) a v 18ti letech jsem utekl od rodiny , nejdříve do Izraele kde jsem chvilku pracoval , potom do Indie , pak Nový Zéland kde jsem byl i chvilku ženatý , být ve vztahu jsem ale nezvládnul ale Novozélandský trvalý pobyt mám stále , dnes je mi 40 let , občas pracuji v Dánsku , občas na NZ , živím se sběrem ovoce a zbytek času trávím v Kolumbii.... rodinu navštívím tak 3x do roka během července kdy bývam v ČR , většinou musím po hodině návštěvy utéct porotže nedokážu snést to co udělali s mým bratrem a vidět to.. je mu dnes 43 let a stále (celý život dodnes !!) spí s mými rodiči v ložnici , vždy uteče když tam přijdu , vydává zvuky jako batole a má lupenku ... Moje matka do dnešního dne nepochopila že bratra zničili výchovou , nepochopila proč jsem odešel a když tam přijdu tak na mě mluví jako na dítě (šišlá na mě) a na jakoukoliv mou větu nebo na zážitek z cest mi řekne :"prosím tě, proč se radeji na všechno nevykašleš a nepřijedeš bydlet k nám" a staví se do role "chudáka" který nás miluje a já jsem se na ně vykašlal ...takže tohle je můj osud. Vždy jsem toužil po zázemí které jsem nikdy neměl , je pro mě velmi komplikované být ve vztahu , děti mám rád i s nimi umím komunikovat a vždy si mě oblíbí ale žádné nemám pač nejsem schopen navázat vztah , má rodina je : despotická matka , rezignující otec který mluví sám se sebou a bratr který je jak po lobotomii . Co ve mě udržuje touhu žit je marihuana a cestování ale vím že takhle nemůžu pokračovat navždy . Podvědomĕ hledám zázemí které jsem nikdy neměl...cítím že potřebuju změnu ale nevím kde začít , potřeboval bych partnerku která by tohle pochopila a potřeboval bych její pomoc ale takové štěstí mě nikdy nepotkalo ... Nevím jak v sobě odstranit spoustu bloků a s někým se sblížit. Dále by me zajímalo jak se podle vás bude vyvíjet muj bratr který dodnes žije v deprivujících podmínkách s matkou za zády která kontroluje kazdý jeho krok , vaří mu jídlo a spí s ním v ložnici ? Co se s ním stane až tu matka jednou nebude ? Existuje v ČR hodně takových extrémů ? Já jsem nikdy nic podobného nikde nepotkal. Vím že je to složité a ten příběh je ještě komplikovanější a hlubší ale to bych tu musel napsat celý román .. Budu rád za jakoukoliv odpověď a radu. Přeji krásný den .. L.

Lukas zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lukasi,


děkujeme Vám za Vaši důvěru, s kterou se obracíte na naši poradnu. Popisujete své dětství, extrémní styl výchovy, chování Vaší babičky a matky, které mezi sebou soutěžily skrze vzdělávání Vás a bratra, a otce, který rezignoval a radši se děním ve Vaší domácnosti nezabýval. Následkem takové výchovy a rodinné situace Váš bratr dostal tiky a vydává zvuky jako batole. Momentálně stále žije s rodiči a Vaše matka stále kontroluje všechno, co Váš bratr dělá. Píšete také, že jste v 18 letech utekl od rodiny a následně pracoval v zahraničí, kde jste byl po krátký čas ženatý. Cestování a marihuana jsou pro vás to jediné, co ve Vás vzbuzuje touhu žít. Přál byste si najít zázemí, milující a chápající partnerku a ptáte se nás, jak začít. Také se ptáte na Vašeho bratra, jak se bude vyvíjet a co se s ním stane, až tu Vaše matka nebude, a zda je v České republice hodně takových extrémních případů.

Rodina je důležitá pro vývoj dítěte a může také určovat naše směřování v dospělosti. Záleží však i na tom, jak na sobě pracujeme my sami a na tom, s čím jsme se narodili a co je důsledkem naší výchovy. Cítím, že jste to Vy ani Váš bratr v dětství neměli vůbec jednoduché a cítím obdiv k tomu, jak jste se brzy osamostatnil a co vše jste dokázal. Myslím si, že vycestovat do zahraničí a bydlet tam je pro hodně lidí překročení komfortní zóny, na kterou si ne každý troufne. Musí být těžké se dívat na svého bratra a na to, jak nyní žije, a je od Vás moc hezké, že máte starost o jeho budoucnost. Také rozumím, že Vám pobyt u Vaší rodiny není příjemný a že pro Vás není jednoduché s nimi trávit čas.

Píšete o tom, že je pro vás komplikované být v partnerském vztahu, není pro Vás snadné jej navázat a chtěl byste v sobě odstranit některé bloky. Také byste rád měl trvalé zázemí, které je pro Vás důležité. Říkám si, že ve Vaší situaci by mohlo být užitečné navázat spolupráci s psychologem či psychoterapeutem. Psychoterapie by mohla být prospěšná pro vypořádání se s tím, jaké pro Vás dětství bylo i pro zvládnutí některých způsobů chování, které se ve Vašem životě nyní můžou objevovat a ztěžovat Vám život - například v podobě některých bloků, o kterých píšete. Také byste si mohli promluvit o tom, co Vás drží zpátky při budování vztahu a co přesně se Vám nedaří. Na základě toho spolu můžete vymyslet kroky, které pro změnu ve vztazích i v dalších oblastech můžete udělat. Vzhledem k tomu, že cestujete, bych se ráda zmínila o existenci „online psychoterapie“, kterou nabízí někteří psychoterapeuti a spočívá v možnosti konzultací například přes aplikaci Skype. Seznam psychoterapeutů můžete nalézt např. zde, na uvedené stránce lze najít např. i zmiňované online konzultace. V případě, že byste odborníka kontaktovat nechtěl, z nějakého důvodu nemohl, nebo také jako doplněk k psychoterapii, se můžete sám zaměřit na to, jaké změny ve svém životě chcete dosáhnout. Říkám si, že by mohlo být dobré si pro začátek sepsat to, co byste chtěl změnit a začít postupně od těch nejjednodušších cílů. Změna jako celek vypadá jako velká věc, ale když si tenhle celek rozdělíte na menší části, mohlo by to jít lépe.

Ptáte se nás na svého bratra, jak se bude vyvíjet a co se s ním stane, až zde matka nebude. Na to, zda a jak se bude vyvíjet Vám nedokáži odpovědět. Záleží na mnoha faktorech a je těžké něco takového předpovídat. Pokud by nebyl schopen se sám o sebe postarat, byla by možnost zajistit mu péči osobní asistentky či pobytu v některém ústavu s asistencí. Říkám si, jestli by nebylo vhodné zkusit si promluvit s matkou o těchto možnostech a nabídnout jí jiný pohled na to, jak by měla vést bratra k větší samostatnosti. Na otázku, zda jsou v České republice podobné případy, případně kolik jich je, neumím odpovědět. Jelikož se takové případy odehrávají „za zavřenými dveřmi“ domácností a rodiny o tom často veřejně nemluví, k odborníkům se velmi pravděpodobně dostane jen zlomek takových případů. Zřejmě další případy v České republice budou, ale konkrétní číslo není bohužel zjistitelné.

Přejeme Vám, ať se Vám daří v tom, co Vás učiní šťastnějším.
Tým poradny

skrýt odpověď ↑
29.7.2019

Pociťuji ztrátu nálady a nechuť cokoliv dělat

Dobrý den, Tři roky zpátky jsem začala pociťovat ztrátu nálady, nechuť cokoliv dělat. Ale bylo to v momentě, kdy mi bylo sedmnáct a moje matka mi řekla, že to bude splín. Šla jsem k psycholožce po roce, kdy se to zhoršovalo a přešlo to až k řezání, protože mi to přišlo, že mi pomůže, ale to se nestalo a proto jsem po poradě s nejbližší kamarádkou přešla k psychiatrovi, který mi řekl, že mám depresivní a úzkostnou poruchu a nasadil mi prášky. Po asi týdnu jsem ale měla pocit, že tyto prášky mě spíš než pomáhají dělají otupělejší. K psychiatrovi jsem poté už nebyla a prášky jsem přestala brát. Načež za půl roku se to uklidnilo, nebo jsem na chvilku ten pocit měla. Poté se to ale rozjelo znovu a já nevím co mám dělat. Na internetu jsem se dočetla, že v podstatě vše o čem jsem si myslela, že je moje osobnost jsou příznaky, jako např. malé sebevědomí, neschopnost zvládnout lehké překážky, neschopnost činnosti, ztráta nálady atd. Jsem naprosto ztracená a nevím co dělat a jestli se mi to všechno jenom nezdá a já si moc nestěžuju na blbosti. S pozdravem, Barbora

Barbora zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Barboro,

píšete, že jste před třemi roky začala pociťovat ztrátu nálady a nechuť něco dělat. Navštívila jste tedy psycholožku, která Vám nepomohla, a také psychiatra, jehož předepsané léky Vás spíše otupěly, tak jste je přestala brát. Po půl roce se to u Vás znovu rozjelo a nyní nevíte, co máte dělat.

Na začátek bych ráda řekla, že je dobře, že jste se rozhodla vyhledat pro sebe pomoc. A to jak poprvé, kdy jste navštívila psycholožku a poté psychiatra, tak i teď, kdy píšete nám. O to více mě mrzí, že Váš první kontakt s odborníky dopadl tak, jak popisujete. Nicméně bych Vás ráda povzbudila v tom, abyste to zkusila znovu. Vážnost Vašeho stavu nedokážu takhle na dálku posoudit, avšak z toho, co píšete, mám dojem, že Vámi popisované příznaky ztěžují běžný život. Považuji proto za moc fajn, že svou situaci aktivně řešíte.

Co se psycholožky týče, z Vašeho dotazu nevím, jak dlouho jste k ní chodila, avšak psychoterapie má většinou účinek až po nějaké době, kdy na ni člověk chodí, a změna se neděje zpravila hned. Taky je možné, že jste si s psycholožkou prostě nesedly, jiný odborník by Vám však mohl vyhovovat více. Co se psychiatra týče, je to bohužel tak, že u léků typu antidepresiva chvíli trvá (zhruba dva týdny) než začnou mít kýžený efekt. Je proto třeba s jejich braním vydržet, než může člověk říct, zda jsou to ty správné a zabírají. Zároveň mezi častější vedlejší účinky patří i Vámi zmiňovaný útlum. Část vedlejších účinků však postupně během užívání ustupuje do pozadí. Pokud byste tomu byla ochotná dát znovu šanci, myslím si, že by bylo fajn se k panu psychiatrovi znovu objednat (pokud jste si spolu sedli), vysvětlit mu situaci a nechat si od něj poradit. Můžete se ho přímo na předepsané léky zeptat a nechat si popsat způsob, jakým fungují, včetně vedlejších účinků. Vybrat si samozřejmě můžete i jiného psychiatra (na doporučení se můžete zeptat třeba praktického lékaře). Prospěšné taky bývá zároveň navštěvovat i psychoterapii. Pokud jste si s psycholožkou nesedly, můžete si zkusit najít někoho nového třeba zde nebo zde. Kdybyste potřebovala pomoct akutně a nechtěla čekat, než Vás psycholog nebo psychiatr objedná, můžete využít služeb krizového centra v místě svého bydliště nebo linek důvěry (kontakty zde), kam můžete zavolat i napsat, pokud má daná linka chat.

Představuji si, jak náročná a možná zmatená pro Vás současná situace může být. Možná by se ve Vašem okolí našel někdo, komu byste se se svými problémy mohla svěřit, třeba člen rodiny nebo kamarádka, a tím si i trochu ulevit. Takový blízký člověk by Vás mohl podpořit třeba tím, že Vás vyslechne, doprovodí Vás k odborníkovi nebo Vám pomůže v obzvlášť těžké chvíli.

Přejeme Vám, aby se Vaše situace zlepšila a našla jste pomoc, kterou hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
27.7.2019

Přítel má nutkání psát si s jinými holkami a mně to vadí

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak řešit problém s partnerem, který je o 4 roky starší a už spolu chodíme 4 roky. Teď ukončil úspěšně vysokou školu a má koníčka fotografování,to mi dělá asi největší problém. On je velice společenský typ a já jsem úplný opak, více méně, když naše problémy začaly nebo takové menší hádky, tak to bylo kvůli jeho kamarádkám,které neustále poznávál. Chápu když fotí maturitní plesy a diskotéky, že se kontaktu s ženami nevyhne, ale nevím jestli je problém ve mě nebo v něm či v nas obou. Vadí mi, že si píše s jinymi holkami, nevadí mi když to jsou kamarádky z minulosti, ale kolikrát jsem viděla, že to jsou holky, co poznal třeba nedávno. Potřebovala jsem jen pochopit proč to dělá, když já takové nutkání psát si s jinými muži nemám. Když jsem mu to říkala, zvýšil na mě tón a říkal co pořád řeším, že mě nepodvadi, nechodí s jinýma na rande atd. Vysvětlila jsem mu to tím, že mám v sobě nějaký komplex z prvního roku našeho vztahu, kdy po něm na diskotéce vyjela jedna slečna a jemu se i líbila, tak s ní začal flirtovat, ale po čase pochopil, že je hloupá a že to s ní nemá cenua že spolu už máme něco za sebou co nechce zničit. Možná z tohoto důvodu, co v sobě neustále nesu, ikdyz mi přijde, že je to za mnou a nemám takovy ten špatný pocit, ale nejsem si jistá jestli sem to tím přešla, že mam neustale pocit nejistoty, že mi ho nějaká slečna přebere. Nevím jak se s tím hlavně smířit, že bude neustále v kontaktu s ženami a bude je i fotit jako samostatně "modely". Předem moc děkuji za odpověď. Hezký den

Aneta zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Aneto,

píšete, že nevíte, jak se smířit s tím, že je Váš partner v kontaktu s jinými ženami a píše si s nimi, fotí je jako samostatné "modely". Máte neustále pocit nejistoty, že Vám ho nějaká slečna přebere. Chtěla byste vědět, jak tento problém s přítelem řešit.

V první řadě bych chtěla ocenit, že jste se rozhodla řešit vztah s přítelem, ve kterém se necítíte úplně podle Vašich představ. Z dotazu cítím, že je pro Vás asi náročné, když má přítel tendenci bavit se s jinými ženami a možná si pak nejste jistá, co ho k tomu motivuje. Možná se cítíte zmateně a kolují Vám hlavou i myšlenky o tom, že Vám přítele některá přebere. Vaše obava je pro mě pochopitelná vzhledem k tomu, že jste měla v prvním roce Vašeho vztahu zkušenost s tím, že Váš přítel flirtoval s jinou dívkou na diskotéce. Představuji si, že pro Vás tedy může být velmi náročné, když je přítel stále hodně v kontaktu s dívkami, ať už jde například o zmiňované plesy a diskotéky, protože by se situace možná mohla opakovat.

Nedokážeme Vám jednoznačně odpovědět na to, proč má přítel nutkání psát si s jinými dívkami. Jedním z důvodů může být například Vámi zmíněná "společenskost" přítele, kvůli které je pravděpodobně rád obklopen známými a vyhledává kontakt s druhými a potřebuje ho. Připadá mi, že jeho samotný koníček - fotografování může nahrávat jeho "nutkání". Na druhou stranu je každý vztah o vzájemném pochopení a mnohdy kompromisu a tak mě napadá, že byste si s přítelem mohla promluvit o tom, jak se cítíte a co byste potřebovala, abyste nemívala špatné pocity. Mohla byste se ho otevřeně zeptat na to, proč si s ženami píše a zda mu ve Vašem vztahu třeba něco nechybí a jak se v něm teď cítí on. Možná, že tak dostanete na věc nový pohled. Situaci byste také mohla probrat s nějakým blízkým známým nebo s někým z rodiny, kdo Vám může poskytnout jak pohled třetí osoby, tak podporu.

Dále mě napadá, že byste si s přítelem mohli vytyčit nějaký čas, který budete mít pouze pro sebe a budete tu pouze jeden pro druhého. Mohli byste si spolu užít nějakou aktivitu, která je Vám blízká. Možná se tak společně odreagujete, Váš vztah se posílí a možná se Váš pocit nejistoty zmenší.

V případě, že byste celou situaci chtěla probrat s odborníkem, se můžete obrátit na psychologa či psychoterapeuta, který by s Vámi vše důkladně probral, a společně byste mohli hledat způsoby řešení. Kontakty na odborníky v okolí můžete najít například zde. Je možné využít také rodinné a partnerské poradny, které se zabývají právě tématikou vztahových problémů. V poradně dostanete prostor pro vyjádření, ale i potřebnou oporu pro hledání řešení. Do poradny můžete přijít jak s přítelem, tak i sama. V rámci párových sezení byste mohli s přítelem pracovat na Vašem vztahu, dále na možná odlišných prioritách ve vztahu, důvěře apod. Individuálně byste mohla s psychologem pracovat na rozvíjení důvěry ve vztahu k příteli, což by mohlo být Vám i Vašemu vztahu taktéž nápomocné. Dále by Vám možná mohly individuální sezení pomoct vyrovnat se a smířit se s kontaktem partnera s dívkami.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří snížit pocity nejistoty.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
27.7.2019

Miluji zadaného muže a bojím se, že ho ztratím

Dobrý den, zamilovala jsem se do zadaného muže, s kterým mám intimní vztah. Vím, že je to špatně, ale stále se ho nedokáži vzdát, protože ho miluji. Nemožnost trávit s ním čas mi způsobuje deprese a úzkost. Mám strach z toho, že už se s ním nebudu moci stýkat. Je to pro mě těžké..Jsme spolu už sedm let a bojím se, že mě opustí a nikdy ho už neuvidím. Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji za odpověď. S pozdravem Jana

Jana zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Jano,

děkujeme, že jste se obrátila na naši internetovou poradnu. Píšete, že jste zamilovaná do zadaného muže, se kterým sedm let udržujete vztah. Bojíte se, že se s ním nebudete moci stýkat a že už ho nikdy neuvidíte. Tyto myšlenky ve Vás vzbuzují deprese a úzkosti a ptáte se, co máte dělat.

Představuji si, že to, co prožíváte, může být opravdu těžké. Zvlášť, pokud se s touto situací potýkáte tak dlouho. Zamilovanost a láska jsou silné emoce a může se stát, že se člověk jimi cítí sevřený. Z Vašeho dotazu cítím, že zažíváte protichůdné pocity. Na jednu stranu víte, že je špatné mít vztah s ženatým mužem, ale milujete ho a nemůžete bez něj být.

Ptáte se nás, co máte dělat. Napadá mě, jestli by nebylo vhodné si s partnerem promluvit o Vašem vztahu a Vaší budoucnosti. Zkuste vyjádřit, jak se cítíte, jaké máte obavy a jak Vám je, když nejste spolu. Podle toho, jak se vyjádří Váš partner se sama můžete rozhodnout, jestli má pro Vás vztah dále cenu, nebo je tento stav pro Vás již nepřijatelný. Pokud si o svém rozhodnutí budete potřebovat s někým promluvit, můžete využít např. rodinné a partnerské poradny, které se na vztahové potíže specializují. V případě zájmu byste mohla využít možnosti individuálních sezení, která jsou v poradnách poskytována zdarma.

Píšete, že nemožnost trávení času spolu Vás trápí a následkem pociťujete deprese a úzkosti. Přemýšlím, jestli by vám nemohlo pomoci soustředit se více na trávení času s Vašimi kamarády a rodinou. Můžete také s někým blízkým vyrazit ven, nebo na společenskou akci, kde byste mohla poznat nové lidi a přijít na jiné myšlenky. A to hlavně v situacích, kdy Vás trápí, že nemůžete být spolu. Můžete se zkusit s Vaší situací svěřit někomu ze svých blízkých, kteří vám můžou poradit vzhledem k tomu, že Vás dobře znají. Sdílení Vašich pocitů Vám může ulevit. Pokud cítíte, že potřebujete odbornější a intenzivnější pomoc, nebo pokud by Vaše deprese a úzkosti byly silné nebo se zhoršovaly, mohla byste zvážit návštěvu psychologa či psychoterapeuta. Psychoterapie může být hrazena pojišťovnou a seznam psychoterapeutů i psychologů najdete např. zde.

Přejeme Vám, ať jste v životě šťastná a spokojená,
Tým poradny

skrýt odpověď ↑
26.7.2019

Potřebuji si začít vážit sama sebe

Nevim proč ale mám velkej problém sama se sebou. Prijdu si hnusná, odporná, k ničemu, že všechny jenom otravuju, ze v životě ničeho nedosahnu, že nezvládnu založit rodinu, že selžu ve všem. Už je to takhle par let, co nejsem se sebou samotnou spokojena. Jde hlavně o to ze nedokážu jít kamkoliv nebo udělat cokoliv bez toho aniž bych sinpropadala jako nějaká slepice která vždycky akorát rekne všechno špatně, nebo to nezvládne. Ted se jeste k tomu mám připravovat na reparat z angličtiny která mi vzbec nejde, neleze mi do hlavy a za žádnou cenu se to nemůžu naučit. Nemůžu to zvládnout za takovou chvíli. Je mi fakt na nic a nic se mi nechce, protože mám pocit ze stejně nic nezvládnu a nebo budu vypadá hloupě. Přijde mi ze nemám v hlavě nic a zároveň všechno. Občas mi přijde ze je tam toho tolik ze nedokážu přemýšlet vůbec nad ničím a jsem úplně nepoužitelná. A naopak mám někdy pocit jako kdybych v hlavě měla prázdno, to jenom sedím a mlcim. Ani pohnout se mi nechce. Chtěla bych dokázat velký věci, procestovat svět, udělat vysokou školu, být úžasná mama a mít úžasný děti. Ale mám jednoduše pocit ze nic z toho nezvládnu. Přijde mi jako kdybych to sama se sebou už dávno vzdala. Občas si prijdu jako blázen, jako vážně jako blázen. Potrebuju se nějak dostat pryč z ty moji hlavy k nicemu. Začít si vážit sama sebe, začít si věřit. Začít žít.

Izabela zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Izabelo,

děkujeme, že jste se obrátila na naši internetovou poradnu. Píšete, že už se pár let cítíte k ničemu, že všechny jen otravujete. Bojíte se, že v životě ničeho nedosáhnete a teď se obáváte, že se nezvládnete naučit na reparát. Občas se cítíte jako blázen a přejete si, abyste si sama sebe vážila, věřila si a začala žít.

Představuji si, že mohlo být těžké tyto pocity popsat a svěřit se někomu s tím, jak se cítíte. Chtěla bych ocenit Vaši odvahu, díky které jste se rozhodla napsat a udělala tím první velký krok. V nějaké míře určitou nespokojenost se sebou zažívá téměř každý a těžko se nám učí, pracuje a plánuje budoucnost, pokud si sami nevěříme a necítíme se dobře. Popisujete svou nejistotu ve společenských situacích, kdy se bojíte, že něco nezvládnete nebo řeknete něco špatně. Z toho, co píšete, ale cítím, jak moc Vás to trápí, a říkám si, že může být těžké se s těmito pocity vyrovnat. Připadá mi, že si dokážete uvědomit, co přesně se děje a popis těchto situací je důležitý pro další práci na sobě. Momentálně také řešíte reparát z angličtiny. Máte pocit, že máte na učení málo času a že nemáte šanci jej zvládnout. Chtěla bych Vás podpořit v tom, ať nemyslíte tolik na výsledek, ale soustředíte se na učení jako takové. Zkuste se zamyslet nad tím, v jakých situacích se Vám učí lépe, co Vám dokáže učení zpříjemnit. Můžete se také odměnit tím, co by Vám udělalo radost. Pokud látce nerozumíte, mohlo by být možností najít si někoho, kdo Vás bude doučovat a vysvětlí Vám vše, v čem si nejste jistá.

Ptáte se, jak začít žít a vážit si sama sebe. Můžete začít maličkostmi, které Vám pomohou budovat si sebedůvěru a zaměřovat se na to, co všechno se Vám daří. Napadá mě například zapisovat si každý den nebo týden to, co se Vám podařilo. Mohou to být jen malé krůčky, které se ale postupně mohou zvětšovat. Říkám si, že by mohlo být přínosné pobavit se o svých pocitech s někým z Vašich blízkých, ať už je to někdo z rodiny nebo kamarádů. Můžete se jich zkusit zeptat na to, co se jim na Vás líbí a co na Vás oceňují. Někdy jsme k sobě příliš kritičtí a zapomínáme na to, jaké dobré vlastnosti či dovednosti máme. A v tom Vám okolí může pomoci.

Ve Vaší situaci by mohlo být fajn svěřit se školnímu psychologovi, pokud jej na škole máte, který by se s Vámi mohl do hloubky pobavit o Vašich myšlenkách a pocitech. Probrat byste mohli také hledání efektivních způsobů, jak se motivovat, jak mít větší chuť k naplnění toho, co v životě chcete dokázat a také pracovat na sebedůvěře a odhození strachu a nejistoty. Další možností je najít si svého psychoterapeuta, seznam psychoterapeutů můžete najít např. zde, případně Vám s doporučením může pomoci Váš praktický lékař. Psychoterapie může být hrazena pojišťovnou, služby školního psychologa jsou pro Vás zdarma vždy.

Přejeme, ať se Vám daří v následujících dnech i při plnění Vašich cílů, které do budoucna máte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
26.7.2019

Přítel je agresivní a žárlivý

Dobrý den, mám přítele, ale stále se poznáváme. V dětství ho fyzicky i psychicky týral jeho nevlastní otec. Má velice výbušnou, žárlivou a podezřívavou povahu. Když se naštve, tak křičí, mlátí do věcí a ničí je. Často se vrací k již vyřešeným hádkám / situacím a mezi námi vzniká další konflikt. Je velice žárlivý. Stačí, abych se venku na někoho podívala a on se naštve, ignoruje mě a pak vygraduje jeho vztek a projevuje se křikem, podezříváním, urážkami a nelichotivými narážkami na mojí osobu. Nepřiznala jsem mu, že se mi někdy někdo líbí, protože jsem měla obavy z jeho reakce, nakonec jsme to spolu řešili, ale vznikl další konflikt, že jsem lhala a zapírala a on už mi nemůže věřit. Pokaždé, když jdeme mezi lidi, hlídám se, abych se na nikoho nedívala a on neměl důvod k vzteku. Také se často bavíme o jeho negativních myšlenkách a jeho chování. Myšlenky se mu prý neustále v hlavě víří, neustále myslí na negativní věci a neumí to zastavit. Prý se mu vrací i velice staré vzpomínky. Říká, že si svou povahu dostatečně uvědomuje, že si uvědomuje, že by neměl být tolik agresivní a žárlivý a slibuje, že s tím něco udělá, ale zatím jsem žádnou změnu nezaznamenala. Nevím jak mu pomoct nebo co udělat, aby se jeho chování změnilo k lepšímu. Ani nevím jak v situacích výše popsaných reagovat, jak k němu přistupovat, abych jeho vztek nezhoršila. Proto bych Vás ráda požádala o jakoukoli radu, protože sama už nevím jak s tímto problémem naložit. Mockrát děkuji.

Malvína zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Malvíno,

děkujeme, že se s Vaším dotazem obracíte na naši poradnu. Píšete, že Váš přítel, který byl v dětství týraný, se ve vztahu s Vámi projevuje velmi výbušně, žárlivě a podezřívavě. Také píšete, že se o tom spolu bavíte a Váš přítel zmiňuje, že mu neustále v hlavě víří negativní myšlenky. Chtěla byste od nás slyšet radu, jak svému příteli pomoct se změnou a jak reagovat na jeho chování.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že Vám na příteli záleží, chtěla bych proto v první řadě ocenit, že mu chcete pomoct. Podpora blízkého člověka bývá při snaze něco ve svém životě změnit velmi důležitá. Taky považuji za dobrou známku to, že píšete, že si s přítelem o jeho chování a myšlenkách povídáte, tím pádem víte, jak na tom je. Napadá mě, že až se spolu budete příště bavit, můžete mu zkusit popsat své pocity, které ve Vás jeho chování vyvolává.

Píšete, že si přítel uvědomuje, že by neměl být tolik agresivní a žárlivý a že s tím chce sám něco dělat, akorát Vy jste žádnou změnu zatím nezaznamenala. Vzhledem k tomu, co píšete o jeho dětství a opakujících se negativních myšlenkách a vzpomínkách, je možné, že je pro něj samotného příliš náročné něco změnit. Myslím si, že by mohlo být na místě zkusit mu navrhnout odbornou pomoc v podobně psychoterapeuta nebo poradenství. Navštívit může bez objednání například krizové centrum nebo může najít konkrétního odborníka například zde. Další možností je také navštívit rodinnou poradnu, kam můžete jít společně s přítelem nebo i sama, kdyby on třeba nechtěl. Jejich seznam s kontakty je zde. Existují také kurzy přímo určené ke zvládání vzteku u mužů, které se odehrávají v Praze, odkaz na ně je zde. Na těchto stránkách je k dispozici taky bezplatná online poradna a možnost objednat se na sezení.

Jelikož popisujete přítelovo naštvání tak, že například ničí věci nebo Vás uráží, považuji za důležité zmínit, abyste měla Vy sama nastavené určité hranice. Kdyby bylo jeho chování pro Vás v určitých chvílích příliš zraňující nebo přímo ohrožující, máte právo se vůči tomu vymezit.  Představuji si, jak náročná by pro Vás taková situace mohla být, proto si myslím, že by bylo fajn, kdybyste si našla i pro sebe někoho, na koho se můžete nejen v takových situacích obrátit a kdo Vás vyslechne nebo pomůže. Takovým člověkem může být například nějaký blízký kamarád/kamarádka, člen rodiny nebo výše zmíněný odborník. Kdybyste potřebovala v nějaké kritické chvíli pomoc akutně, můžete se obrátit například na krizové centrum nebo zavolat či napsat na chat některé z linek důvěry, seznam s kontakty je zde. Zároveň kdyby se situace zhoršovala a přítel byl vůči Vám fyzicky či slovně agresivní, můžete se obrátit na intervenční centrum. Tato centra nabízejí pomoc osobám ohroženým násilným chováním jiných členů domácnosti. Kontakt na jedno pražské je například zde.

Přejeme, aby se Vám s přítelem podařilo najít společnou cestu ke změně.                                                                

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
24.7.2019

Proč se mi opakovaně zdá, že mě přítelkyně opouští?

Proč se mi opakovaně zdá, že mě přítelkyně opouští z nejrůznějších důvodů, když náš vztah je naprosto úžasný a nemáme prakticky žádné problémy? Já jsem akorát před delší dobou prodělal hodně nepříjemný a hnusný rozchod, ale ten je už dávno za mnou. Přítelkyně teď měla menší krizi, ale netýkalo se to vůbec mě, spíš rodiny a životních podmínek. Ale já nevidím důvod, proč by se mi měly zdát tyhle stupidní sny. Děkuji za odpověď.

Bubák zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že se Vám opakovaně zdají sny o tom, že Vás přítelkyně opouští, ačkoliv je Váš vztah úžasný a nemáte prakticky žádné problémy.

Sny, které se nám zdají, mohou být nelogické a nemusí mít žádnou oporu ve skutečnosti. Můžeme se z nich po probuzení různě cítit a takové sny, které se zdají Vám mohou být skutečně nepříjemné. Ale naše obavy pramenící ze snů a skutečnost nejsou jedno a to samé. Pokud jste před delší dobou prodělal hodně nepříjemný rozchod, dovedu si představit, že to pro Vás mohlo být vážně těžké. Je možné, že se to teď promítá do Vašich snů v podobě obav o Vás současný vztah. Může to odrážet Vaše přání, aby se tato situace nezopakovala teď, když jste ve vztahu tak spokojený, ale také to může mít jiný důvod - u snů se to nedá takto přesně říct.

Říkám si, jestli jste si o tom zkusil promluvit s někým blízkým ve svém okolí - například s dobrým kamarádem nebo s Vaší přítelkyní. Můžete sdílet, že je to něco, co Vás znepokojilo a nad čím v poslední době přemýšlíte. Třeba budou mít nějakou podobnou zkušenost nebo Vám budou moct nabídnout oporu a vyslechnutí.

Doufám, že Vás tyto sny brzy přestanou obtěžovat a že budete ve svém vztahu v budoucnu i nadále spokojený.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
24.7.2019

Máme zasahovat do tatínkova života?

Dobrý den, řešíme problém týkající se manželova tatínka - 78 let, jedináček, jedno velmi nepovedené manželství, před důchodem duševně náročná práce. Stýkáme se málo, nám se zdá tatínek velmi unavený, ale jeho jednání se nám zdá normální. Dle jeho partnerky má potíže s krátkodobou pamětí, užívá nějaké léky, je dlouhodobě podrážděný, prý se snadno naštve, nedodrží, na čem se dohodli. Tuto neděli odjel z chaty uražen, nechce s partnerkou komunikovat. Nás kontaktoval, že jede zpět do Prahy a chce mít klid. Situaci ale nemusely vyvolat jen případné duševní změny, ale změny v rodině jeho partnerky - 72 let, složitý rozvod, násilný manžel, 2 děti. Partnerka je dle našeho názoru velmi fixována na své děti, vyprávění o nich budí dojem, že jde o bezchybné existence a stále nad nimi bdí. Syn je v rozvodovém řízení a již nějakou dobu tráví hodně času se svou matkou/ tatínkovou partnerkou a tudíž i s tatínkem. Předtím šlo o dlouhodobou péči o partnerčinu maminku. Obáváme se ale, že toto nebude vzato v potaz jako důvod tatínkova podráždění. Z výše uvedeného váháme do jaké míry brát objektivně vyjádření jeho partnerky, zda opravdu jeho chování lze čistě přičíst změnám jeho duševního zdraví. Tudíž váháme, jakým způsobem postupovat. Nechceme se chovat necitlivě ani k tatínkovi, ani k jeho partnerce se kterou jsme žádné neshody neřešili. Zda máme nějak zasahovat, přeci jen máme o tatínka strach. Možná by si mohl tatínek promluvit s nějakým nezávislým odborníkem, vylíčit mu svou situaci bez strachu, že se o jeho nejniternějších pocitech partnerka dozví a najít spolu nějaké strategie pro další život a také strategie pro nás, zda máme nebo nemáme něco řešit. Děkuji i za manžela.

Kata zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Kato.

Děkujeme za Váš dotaz. Píšete v něm o tatínkovi manžela, který se Vám zdá poslední dobou unavený. Vy jiné změny v jeho chování nepozorujete, jeho partnerka ale říká, že má problémy s krátkodobou pamětí, bývá podrážděný, nedodržuje, na čem se dohodli apod. Myslíte si, že to mohou způsobovat změny v rodině partnerky, ale přece jen o něj máte obavy.  Chcete vědět, jestli do situace máte zasahovat a nějak ji řešit.

 Z Vašeho dotazu cítím velkou starostlivost. Přijde mi, že je dobře, že chcete tatínkovi pomoci a zároveň myslíte na to, abyste nějakým způsobem neublížili jemu nebo jeho partnerce, proto pečlivě zvažujete další postup.

Napadá mě, že se můžete pokusit si s tatínkem otevřeně promluvit. Vyjádřit mu Vaše obavy a zároveň získat i jeho názor na věc. Člověku někdy může pomoci i to, když se může ze svých problémů vypovídat. Můžete se pokusit si stejně otevřeně promluvit i s tatínkovou partnerkou, třeba Vám pomůže vyslechnout si podrobně obě perspektivy.

Stejně tak můžete, jak sama zmiňujete, tatínkovi navrhnout návštěvu odborníka. Psycholog nebo psychoterapeut mu může poskytnout bezpečné prostředí, kde se bude moci svobodně svěřit se vším, s čím potřebuje, a pomoci mu se vyrovnat s problémy, které možná řeší. Kontakt můžete najít například zde nebo zde. Pokud řeší tatínek problémy, které se týkají i jeho partnerky nebo dalších rodinných členů, můžete jim říct o možnosti navštívit rodinnou poradnu, kde by mohli své problémy, ať už společně nebo zvlášť, řešit s nezávislým a nestranným odborníkem.

Zmiňujete také možnost, že má tatínek problémy s krátkodobou pamětí. Pokud tak již neučinil, může zvážit návštěvu svého praktického lékaře. Ten může provést základní vyšetření paměti a případně mu doporučit specializované vyšetření. V případě, že by se skutečně jednalo o poruchu paměti či jiné změny zdravotního stavu, je lépe, když se odhalí co nejdříve.

Přejeme hodně štěstí a duševní pohody Vám i Vaší rodině.

Tým poradny

<>

 

<>skrýt odpověď ↑
23.7.2019

Syn nepracuje a nepřispívá na domácnost

Dobrý den, mám velké starosti s téměř 20letým synem. Od jeho 2,5 let jsem rozvedená.Mám ještě staršího syna,který je povahou po otci. Otec je psychopat,který se mi za rozvod mstil tak,že oba kluky proti mě štval jak to šlo. Jinak o mladšího syna se téměř nezajímal. Já jsem chtěla vynahradit otce, snažila jsem se jim ve všem pomáhat a vždy stát při detech. Bohužel mladší syn se nevyučil,chytil se špatných lidí ,kouří občas trávu,do práce nechodí nikam a mám problem s tím,aby vůbec šel na uřad práce se zaregistrovat. Chce po mě dobré jídlo,cigarety, včera jsem mu zaplatila 4,5tis za zubaře. On mí tvrdí,že si práci najde a že mi to vrátí. Mám obavu,aby si někde neudelal dluhy.Denně mu už dlouhou dobu opakuji,aby zacal fungovat a přispívat na domacnost.Vše odkývá,ale skutek utek. Má období střídavě,že pár dní doma leží a je unavený,bledý a když se vyspie,tak je přes noc pryč,chodí se domů jen najíst a vykoupat. Já uz to dál s ním finančně nezvladnu a nechci se nechat zničit. Přemýšlela jsem ,jestli se nevzpamatuje,že bych ho musela vyhodit z bytu,ale do toho se mi zatim nechce. Dala jsem mu termín za mesic a půl,že mi dá 5tis na nájem a pokud ne,tak to budu muset řešit jinak. Syn nemá žádné zájmy,koníčky, občas mí přijde jako .v depresi. K psychologovi ani k psychiatrovi nepůjde. Trpěl vždy nezájmem otce i staršího bratra,který byl vždy na něj zlý a agresivní a mě nezbylo,než ho bránit před vším zlým. Nemel nikdy ostre lokty. Děkují předem moc za odpověď.

Minoa zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Minoo,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o Vašem dospělém synovi, který se chytil špatných lidí, kouří trávu, nepracuje a kterého stále živíte. Opakovaně po něm chcete, aby začal přispívat na domácnost. To Vám sice vždy odkýve, slib ale nesplní, a pro Vás je to už dále finančně neúnosné. Pokud Vám do měsíce a půl nedá peníze na nájem, chcete to řešit jinak.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na synovi velmi záleží a přejete mu jen to nejlepší. Jeho chování Vás ale trápí a způsobuje Vám problémy, proto si myslím, že je moc dobře, že chcete tuto situaci řešit. Je důležité myslet nejen na syna, ale i na sebe.

Můžete se pokusit si spolu v klidu a na rovinu promluvit o tom, jak na Vás Vaše soužití a synův životní styl působí a co přesně Vás trápí. Stejně tak se můžete pobavit i o tom, co přesně chcete, aby se změnilo. Třeba syn pochopí Váš úhel pohledu a pokusí se s tím něco dělat.

Zmiňujete, že když po synovi chcete, aby si našel práci nebo přispíval na domácnost, tak vám slíbí, že to udělá, ale slib nedodrží. To, že jste stanovila přesnou částku i datum mi přijde jako krok správným směrem. Myslím si ale, že kromě stanovení pravidel a určitých hranic je důležité trvat i na jejich dodržování a stejně tak se domluvit i na důsledcích, které nastanou v případě, že dojde k porušení těchto pravidel. Dáte tak najevo Vaše očekávání i to, že co říkáte, myslíte vážně. Pokud se rozhodnete pro vymezení takových pravidel, můžete je zkusit i sepsat. Výsledná dohoda by pak měla formálnější podobu.

Jak postupovat dál v případě, že syn sliby opět nedodrží, je na Vás. Může se jednat třeba o omezení přístupu k financím, věcem z rodinného rozpočtu nebo i o vystěhování, o kterém jste se zmiňovala. Pokud o této variantě bude vědět předem a stejně nic nezmění, jedná se o jeho volbu, za kterou ponese důsledky. Je ale pochopitelné že se Vám k této možnosti uchýlit nechce. Pokud na ni ale dojde, třeba to pomůže synovi uvědomit si následky svého jednání a postavit se na vlastní nohy.

Píšete, že syn má možná nějaké psychické problémy, ale návštěvu psychologa nebo psychiatra odmítá. Přesto mu tuto variantu můžete znovu připomenout a ujistit ho, že na tom vyhledat odbornou pomoc není nic špatného. Napadá mě, že můžete zauvažovat i nad společnou návštěvou rodinné poradny. Třeba se Vám podaří lépe najít společné řešení za přítomnosti nestranného odborníka, který s Vámi oběma probere Vaše možnosti a názory. Stejně tak i Vy sama můžete navštívit psychoterapeuta nebo psychologa. Mohl by s Vámi blíže probrat možná řešení i jejich důsledky a pomoci s emocemi, které v této situaci můžete prožívat. Případné kontakty na odborníky můžete najít například zde nebo zde.

Přejeme Vám i Vašemu synovi hodně štěstí a úspěšné vyřešení Vaší rodinné situace.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
23.7.2019

Jak pomoci příteli překonat následky rozchodu?

Dobrý den, ráda bych se zeptala na radu, jak se postavit k následující situaci a jak muži pomoct. Našla jsem si nového přítele, který předtím žil 10 let s o 30 let starší ženou, je mu nyní 34. V posledních dvou letech jim vztah nefungoval, on začal hodně pít, zhubl asi 15 kg a dle jeho slov nedokázal odejít, protože si nevěřil, že by našel někoho lepšího. Sama ho znám přes dva roky, za tu dobu jsem viděla, jak se k němu jeho bývalá chovala, jak na něj řvala před kamarády na veřejnosti, jak ho urážela a nadávala mu, ponižovala ho neuvěřitelně a hlavně právě kvůli tomu alkoholu, ona si nedokáže připustit, že to je následek a ne důvod. Rozhodla jsem se ho z toho vztahu dostat a zamilovali jsme se do sebe. Odešel ke mně před měsícem, od té doby udělal obrovský pokrok, už vůbec nepije, protože prý nemá důvod, stará se o sebe, a je až k nevíře, kolik emocí a citu je schopný projevit, je to úžasný romantik a miluje přírodu a procházky. Ale pořád se mu vrací vzpomínky z té doby, kdy byl s bývalou. Třeba včera se psychicky zhroutil, brečel, že nikdy nic nedokázal, že je idiot a blbec, jak mu říkala ona. Má sebevědomí na nule, vůbec si nevěří a už začal věřit tomu, co mu neustále připomínala. A že je alkoholik a nedokáže se z toho dostat, i když co je se mnou, dá si dvě piva a jdeme domů. Že už ani sám neví, jaký vlastně je. A prosí mě, ať už ho nikdy neopouštím, že by to už nezvládl. Pořád mi děkuje za to, že jsem ho z toho vytáhla, je mi velice vděčný a opravdu se snaží, aby teď už dělal vše správně. Sama mám za sebou dva semestry psychologie a rok protidrogové prevence na střední škole, takže vím, že mu mám být oporou, komunikujeme spolu, snažím se vymýšlet plány na volné víkendy, cestujeme po republice, chodíme se koupat, každý večer se jdeme projít, neustále ho ujišťuji, že ho neopustím, že s ním chci strávit zbytek života, vzít si ho a dát mu děťátko, po kterém touží. Je neuvěřitelně vděčný a užívá si života. Doteď jeho bývalá obtěžuje mě i jeho telefonáty a na Facebooku, vyhrožuje nám, že nám bude znepříjemňovat život, že se jí nikdy nezbavíme, dokonce nás i fyzicky napadla při jednom setkání, musela být přivolána policie a čekáme na přestupkové řízení. Ráda bych znala váš odborný názor na naši situaci a případně návrhy, jak mu co nejvíce pomoci, co pro něj udělat víc, případně pokud by byla potřeba odborná pomoc, tak někam nasměrovat. Moc děkuji a přeji krásný den.

Eirene zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Eirene,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Popisujete Vaši momentální situaci ve vztahu s přítelem, který se nedávno rozešel s výrazně starší partnerkou po 10 letech vztahu. Mluvíte o tom, že v předešlém vztahu začal hodně pít, zhubl a snížilo se mu sebevědomí.  Popisujete, jak jste se rozhodla ho z toho vztahu dostat, a momentálně děláte vše pro to, aby se cítil lépe - komunikujete, děláte si plány, mluvíme o budoucnosti. Přesto je to pro něj nyní těžké, podceňuje se a i se psychicky zhroutil. Ráda byste slyšela náš názor na situaci a také návrhy, jak mu co nejvíce pomoci a co pro něj ještě můžete udělat.

Rozchod po tak dlouhé době může být pro člověka náročné období, ať už pro toho, kdo si rozchodem prošel, nebo i pro jeho nového partnera. Speciálně v případě, že vztah člověka ovlivní a zraní například tak, jako vzpomínáte u Vašeho přítele. Chápu, že Vás současná situace znepokojuje a ráda byste ji řešila. Je obdivuhodné, jak se příteli snažíte pomoci a hledáte různé způsoby, jak jeho stav zlepšit. Uvažuji, že by asi bylo dobré vše podrobně probrat s ním. Podobně jako nám to popisujete zde, mohla byste se mu pokusit vysvětlit Vaše pocity a obavy a pokusit se zjistit, jak to vnímá on a zda už i sám neuvažoval nad řešením.

Podle toho, co píšete, se s Vámi Váš přítel cítí dobře, ale poměrně intenzivně se potýká s minulostí a pocity, které si z ní nese. Je možné, že i přes veškerou Vaši snahu může nějakou dobu trvat, než se jeho psychický stav zlepší. S odbornou pomocí by se mu to mohlo dařit zvládnout snáz. Psycholog nebo psychoterapeut by mu mohl pomoci zaměřit se na řešení jeho potíží, ať už s alkoholem, sebedůvěrou nebo bolestnými vzpomínkami. Pro vyhledání vhodného odborníka může použít například server znamylekar.cz nebo třeba najdipomoc.cz. Obrátit se může také na obvodního lékaře, který by mu měl někoho doporučit. V případě, že by Váš přítel potřeboval bezodkladnou pomoc, může také kontaktovat i některé z krizových center, kam je možné přijít i bez objednání, nebo linek důvěry.

Je přirozené, že přítelův stav se odráží také do Vašeho společného vztahu. Možná by proto nebylo špatné, kdybyste společně zkusili navštívit partnerskou poradnu. Tam Vám například nezaujatý poradce může pomoci vymyslet, co by ještě mohlo snížit dopad partnerova rozchodu na Váš vztah, nebo třeba také jakým způsobem řešit obtěžování jeho expřítelkyní.

Uvažuji také nad tím, že i pro Vás může být náročné zvládat tyto problémy. Proto byste si možná mohla promluvit s kamarádkou nebo nějakou blízkou osobou, která by Vám poskytla jinou perspektivu, případně vše také probrat s odborníkem.

Přejeme Vám, aby se Vám společně podařilo tuto situaci zvládnout.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
21.7.2019

Proč mě odmítá slečna, na které mi záleží?

Zdravím, už asi půl roku se stýkám s velice příjemnou slečnou, kterou jsem potkal ve škole. Hodně mi na ní záleží a rád bych náš vztah ještě víc prohloubil. „Problém“ je, že ona si asi není moc jistá. Nebo já nevím… Jako snaží se omlouvat tím, že pro mne není dost dobrá, že bych si měl najít někoho vhodnějšího. Jenže já jinou nechci! Vím, že se léčí na psychické problémy. Ale léčí se! Chodí pravidelně na individuální psychoterapie a také k psychiatrovi. Léky odmítá, má za sebou několik hospitalizací na psychiatrii, ale ty terapie chodí fakt poctivě. Prý mi nechce ublížit tím, že ji jednou najdu polomrtvou, protože se občas pokouší i o sebevraždu, sebepoškozuje se. Jenže já ji chci pomoct, tak proč mě odmítá? Vyplívá to z její diagnózy? Nebo se jen vymlouvá a jednoduše jí nesedím? Oficiálně má diagnostikovanou smíšenou poruchu osobnosti, jenže já o tom skoro vůbec nic nemůžu najít… Můžu se zkontaktovat s její psychoterapeutkou, nebo se to takhle nesmí? Nevím jak ji mám uklidnit, že je pro mě víc než jen dobrá…

Honza zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Honzo,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Rád byste prohloubil vztah se slečnou, kterou jste potkal ve škole a se kterou se už asi půl roku stýkáte. Ona si ale asi není jistá a říká Vám, že byste si měl najít někoho vhodnějšího. Chtěl byste vědět, proč Vás odmítá, a jestli to může souviset s tím, že má psychické problémy. Také byste chtěl vědět, jestli můžete ohledně toho kontaktovat její psychoterapeutku.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že Vám na slečně skutečně záleží a že byste moc stál o to s ní být. Dovedu si představit, že pak může být bolestivé, když jsou v cestě nějaké překážky nebo komplikace, a že byste si přál je nějak překonat nebo vyřešit. Nemáme dostatek informací, abychom Vám byli schopni říct, z jakého důvodu Vás slečna odmítá, na to Vám může odpovědět pouze ona. Důvodů může být více, může se nacházet v těžkém období, ve kterém nestojí o vážný vztah, může si o Vás opravdu dělat starost, nebo Vás třeba může brát spíše jako kamaráda, než jako partnera. Z Vašeho dotazu rozumím, že už jste spolu o tom mluvili - můžete jí zkusit říct i to, že si teď nejste jistý tím důvodem a že byste rád věděl, na čem jste.

Její rozhodnutí být nebo nebýt ve vztahu s Vámi může souviset i s její diagnózou nebo aktuálním psychickým stavem, ale ať jsou její důvody jakékoli, jde o její rozhodnutí. Chápu, že byste si s ní chtěl být bližší a chci ocenit, že jí chcete pomoci. Asi i proto byste se chtěl dozvědět víc o tom, čím si prochází, ale není možné to řešit s její psychoterapeutkou. Psychoterapeuti jsou vázání mlčenlivostí, protože pracují s velmi citlivými a osobními údaji a pokud by tyto informace sdíleli, ohrožovalo by to bezpečí a soukromí jejich klientů.  

Poruchy osobnosti jsou různé, a i když mají společné to, že ovlivňují vztahy a sociální fungování člověka, jednotlivé typy se od sebe dost liší. Pokud má diagnostikovanou smíšenou poruchu osobnosti, je těžké její potíže „zařadit" do nějaké jedné kategorie, navíc u každého jednotlivce se porucha osobnosti může projevovat trochu jinak. Zjistit více můžete zkusit přímo od ní.

Být odmítnutý může být těžké a bolavé, ale nic to nevypovídá o naší hodnotě jako člověka. Pokud by pro Vás byla tato situace náročná, můžete své pocity a starosti sdílet s blízkými lidmi, kterým důvěřujete, například s přáteli nebo rodinou. Naši blízcí nám mohou nabídnout oporu, když jsme v těžké situaci, mohou nás vyslechnout nebo nabídnout jiný pohled na věc. Můžete se také kdykoliv obrátit na linku důvěry - pracovníci linky jsou tam od toho, aby Vás vyslechli a případně Vám i poradili.

Přejeme Vám, aby se Vaše situace brzy vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
18.7.2019

Něco se se mnou už dlouho děje a nevím, co mám dělat

Vážně nevím co mám dělat. Něco se mnou už dlouho je, pořád se to zhoršuje. jsem teď na prázdninách u mého přítele který bydlí u rodičů. Jeho táta má na mne divný poznámky a když jsem to včera řekla přítelovi tak se na mne strašně zlobil. že je to moje vina a že nechápe proč mu něco neřeknu. V tu chvíli jsem ale tak zmatená že nevím co mám říct. Hned mu volal a vynadal mu, že nechápe co to jako má být. Problém je ale v tom že přítel odjíždí každé ráno až do večera do práce a já jsem tady s nimi až do půl 5 každý den úplně sama než jedu do práce já. Vůbec si neuvědomil že tímhle, mi to tady celé akorát zavaří. Možná se to zdá jako banalita, ale teď sedím nahoře v pokoji a vůbec nevím co mám dělat. Popadl mne nějakej divnej záchvat breku a chci strašně jet domů. bydlím ale na druhé straně republiky a chodím tu na brigádu, takže odjet jednoduše nemůžu. Tohle je jen věc kterou to všechno vygradovalo. Mám v hlavě takovej zmatek už strašně dlouhou dobu že mám pocit že se zblázním. Dřív jsem navštěvovala psychologickou i psychiatrickou poradnu. Už se se mnou tyhle strašný věci táhnou několik let. Fakt nevím co mám dělat.

Izabela zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Izabelo,

děkujeme, že jste se nás rozhodla kontaktovat. Píšete, že s Vámi už dlouho něco je, a připadá Vám, že se to pořád zhoršuje. Teď jste na prázdniny u svého přítele a jeho rodiny, máte tam i brigádu, ale po divných poznámkách přítelova otce se tam teď necítíte dobře a chcete domů. Máte v hlavě zmatek, máte pocit, že se zblázníte, a nevíte, co máte dělat.

Chci v první řadě ocenit, že pro sebe hledáte pomoc. Nevím, o jaké poznámky otce přítele šlo, nebo co se stalo, možná šlo jen o nějaké nedorozumění, které se ještě vysvětlí, nicméně pokud se Vám něco nelíbilo, máte právo se ozvat. Ohradit se vůči otci hned v danou chvíli by pro Vás bylo asi náročné, byla jste zmatená a poznámky jste zřejmě nečekala, takže Vaše reakce včetně následného svěření se příteli je pochopitelná. Nic z toho, co popisujete, mi nepřipadá jako banalita a je dobře, že pro sebe hledáte podporu.

Zmiňujete obavu, že Vám přítel telefonátem zavařil. Pokud nyní cítíte nějaké zhoršení situace, můžete s přítelem zkusit naplánovat, co by se dalo udělat. Možností také je, aby si on znovu promluvil s jeho otcem, případně abyste hledali řešení všichni tři společně, pokud s ním sama mluvit nechcete. Kdyby se situace nezlepšovala, nemusíte u přítelovy rodiny zůstat za každou cenu a bude v takové situaci pochopitelné, když se vrátíte domů. I zmíněná brigáda by měla jít vyřešit. Zvlášť pokud se necítíte dobře a je Vám hůř. Zdravotní nebo osobní důvody by měl respektovat jakýkoliv zaměstnavatel, nemusíte mít obavy, že to je bezvýchodné a práci není možné ukončit.

Pokud byste chtěla svou situaci probrat s někým jiným než s přítelem, který Vám dával věc za vinu a zlobil se, můžete se svěřit někomu z Vaší rodiny, nebo někomu blízkému z Vašeho okolí. Pokud by se situace nezlepšila a odjela byste domů, napadá mě, že se můžete s přítelem v průběhu léta vídat třeba o víkendech. Z Vašeho dotazu vyplývá, že spolu nyní asi mnoho času netrávíte, když je v práci buď on, anebo Vy. Možností, jak situaci řešit, bude pravděpodobně více.

Pokud byste chtěla vše více probrat s odborníkem, můžete kontaktovat některé z krizových center, kam můžete přijít i bez objednání. Mimo to se lze anonymně obrátit i na některou z linek důvěry - kontakty na linky i některá krizová centra jsou k dispozici například zde. Kromě telefonu jde některé linky kontaktovat i formou chatu - weby pro chat jsou k dispozici zde, zde, případně zde.

Vzhledem k tomu, že píšete, že už dlouho Vám není psychicky dobře, chtěl bych Vás podpořit také v tom, abyste se i bez ohledu na situaci u přítele doma znovu obrátila na psychologa nebo psychiatra, ke kterému jste chodila. Ten by Vám s Vašimi pocity mohl pomoci a společně byste mohli pracovat na tom, aby se Vám ulevilo. Pokud byste chtěla vyhledat jiné odborníky, než u kterých jste dříve byla, kontakty je možné najít například zde.

Držíme Vám palce, ať se cítíte lépe a situace se urovná.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
16.7.2019

Tchyně příliš upnula na naše děti a netáhne s námi za jeden provaz

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně vztahu tchyně, mého muže a mě jako manželky/ snachy/ matky. Je mi 30 let, mému muži 26. Máme spolu 2 děti, syn- 3 roky,dcera- 9 měsíců. tchyně má 3 děti( syny) . Můj muž je prostřední. Starší bratr 28, mladší 18. Problém je v tom že tchyně se až nezdravě upnula na naše děti. Ona je upnutá i na svoje syny.Nejvíce na nejmladšího (18) ,a poté na staršího (28) .Na mého muže nejmíň ,brzo se osamostatnil. Se synem jsem měli problém v tom že když přišel od babičky,když tam byl sám nebo i s námi.tak nám začal dělat hrozný hysterické scény a to třeba 3-4 dny,přestal si hrát sám a chtěl jen aby jsme si s ním pořád hráli. úplně jak když zapomněl že si umí hrát už i sám.Najednou nevěděl co s hračkami,co s pískem,bábovkami. A jen kňourá,kvičí,vzteká se.A v noci se budil s hysterickým pláčem. Když jsme u babičky tak ta kolem něho jen skáče, a tam má vše hned,hlavně aby chvíli nečekal,a nebo aby se chvíli nenudil. Babička si s ním vydrží hrát klidně i 2-3 hodiny v kuse, a ani si nedojde skoro na záchod. A když už, tak hlavně aby si s ním někdo hrál,tak hned za úkoluje dědu. Když tam jsme tak jí moc mi jako rodiče nezajímáme. Když se s ní chceme bavit,tak ze země kde klečí u syna a hraje si,otočí hlavu a odpoví na naše otázky a hraje dál. Když je ona u nás tak to je taky tak. Přijde a hned zaklekne na zem a hraje si. A když jí udělám kafe tak k němu jen odběhne,napije se a zase si jde hrát. Já neříkám aby si nehrála s v vnoučaty,ale aby to bylo s mírou že i s námi se pobaví, a řekne třeba synovi : teď si sám hraj,já si popovídám se s tatkou nebo mamkou. Když jsme u nich a máme už jít třeba domů,tak vždy syna upozorňujeme tak 20 -15 min že pomalu půjdeme domů. A už jsem babičce říkala at už tu hru ukončuje když už máme jít domů,ale ona si do poslední chvíle hraje.Pak řekneme jdeme domů,a je scéna a syn je drzí že ne atd... a babička jen mlčky vedle něho sedí a hrabe si lopatičkou v písku dál např.. Nikdy se nás jako rodičů nezastane, a nevstane a neřekne synovi: tak jdeš domu,tak příště zas pohrajeme. Když je scéna,tak je vždy ticho a hrabe se třeba v tom písku. Pak jdeme domů se řvem a ještě další 3-4 dny doma peklo. Tchyně v životě nic nemá jako jsou například koníčky.Jde do práce a z práce hned domů a uklízí, a vaří. To je vše, a říká že pro vnoučata žije. Že má tak silný mateřský pud...Když jsme někde na rodinné oslavě,tak si připadáme jako když nejsme rodiči. syn s námi není a je jen s babičkou,ona si ho i odvede do místnosti vedle.a nikdy zpátky ho za námi ani nepřivede. když někam syn odběhne,hned se zvedne a jde ona ani nenechá nas. My si připadáme s manželem jako když to pak není naše dítě ale její.Pořád by ho upravovala, a starala se. Samozhřejme že Marečkovi tato pozornost se líbí a mi když po něm chceme i nějaké pravidla tak je to špatně. A to už vlastně bylo od mala, stále mu byla za zády a byla jak " helikoptéra" . Neříkám ona se o něho postará se vším na 120 % , to nemusím mít strach že by byl špinavý,nenajedený, když byl menší tak nepřebalaný.To ona vše udělá. Ale příjde mi že tý pozornosti dává až příliš. Ona u svých dětí měla volnou výchovu, a pro děti udělala vše o obětovala se. Děti neměli žádné povinost,nic doma nemuseli. Ona je zahrnula jen samou láskou . Manžel se odtrhl brzo v 19 letech šel se mnou bydlet. S matkou neměl ani takový vztah jako jeho bratři.Ten starší 28, se odstěhoval až ted. Ale klidně 5 v týdnu je u maminky. Můj manžel mě má na prvním místě,za to jsem vděčná. Starší bratr je vidět že ten svou přítelkyni má na druhém místě až po mamince. Vše musí nejdřívě konzultovat .Manžel je v tom upně jiný. Jemu vadilo přílišná péče matky . Nám s manželem vadí že k našemu synovi se chová jako by byla matka ona. Já jsem si s ní dřívě rozuměla. přišlo mi dobře že se takhle stará, moje mamka je spíš taková ráznější mužské povahy.To spíš můj tatínek je ženská :) .Ale moje mamka není zlá, vnoučata a nás má ráda. Jen neskáče kolem nás ani dětí tolik a to už je v důchodu,ale má koníčky zahradu,angličtinu, a brigádu.Když ale potřebuji tak mě pomůže,v hlídaní, umít okna, s domácností. ( což je s dětmi někdy náročné).Nic mi ale nevnucuje a čeká až já si řeknu.Dřív mi přišlo v pohodě že tchyně je taková obětavá co víc si vlastně přát. Hodně jsem tchyni i říkala věci co se děje u nás doma. S manželem jsme měli krizi po narození syna, ona stála při mě a syna odsuzovala. a já jsem jí čím dal tím víc říkala. Ale když jsme krizi ustáli. Tak to náš vztah posílilo, a my s manželem jsme spolu opravdu spokojený, a narodila se nám pak dcera a opravdu můžeme říct že ted jsme ta spokojená rodina. A tím jak já byla spokojená s manželem,tak jsem tchyní přestala vše říkat a věci řešíme mi dva s manželem. Protože nám přišlo že pořád mezi namí ta tchyně je. S manželem jsem už byli vyčerpaní z těch scén co dělal syn. Snažili jsme se říct pravidla a vytyčit mantinely prarodičům, a že aby respektovali to že rodiče jsme mi.Protože máme pořád pocit že nás neberou jako rodiče.A mám manželovi říkala že není dospělí,že já jo ale on né. A dopadlo to že jsme se pohádali..Syn když babičku nevidí. Tak pak se po 3-4 dnech srovná,ale nejhorší je že bydlíme v jedné vesnici ( což byla asi chyba..) tchyně by se chtěla vidět skoro každý týden a aby jsme tam každou chvíli chodili. A hlavně chodili tam k ním. když byla se synem venku na procházce,tak to taky rychle oběhla a pak hlavně k nim domů a tam se mu na plno věnovat. Ale mi chceme i své soukromí, a když se syn do středy,čtvrtka srovná do normálu.Tak se nám hned o víkendu tam nechce,když víme že bude zase scéna. Já chápu že když jedou děti na prázdniny k babičkám že pak přijedou rozjívený,že tam je to volnější. Ale když bydlíme tak kousek od sebe chtějí se tak vídat, tak by jsme měli táhnou za jeden provaz. Myslíme si že pak nás syn nebere jako autority. A ještě když jsem měli oslavu Marečka 1. rok,2. rok, 3.rok.Tak tam jsou oboje prarodiče.Jak z mé strany tak z manželovi. Tchyně se od samého začátku s mýma rodiči nebaví. Odpoví jednou větou a opět si hraje s Marečkem. Nesedne si k ním ke stolu a jen sedí u syna na zemi. Na dceru by se upínala stejně , ale ještě je malá a více se mnou. A hlavně teď u prarodičů nejsme. Chtěla bych se zeptat co máme v takové to situaci dělat ? Chtěli by jsme aby vše fungovalo a návštěvy byli v klidu a dostatečné s oběma prarodiči. Ale rodinné oslavy už dělat ani nemůžeme pro děti,pak jsou u nás dva tábory. Naši a rodiče manžela.Naši by se bavili ale tchyně nemá zájem. Momentálně jsme se přes měsíc neviděli. A syn ted je uplně v pohodě, nedělá ty scény. zlobí ale normálně.Už to doma není na palici...a hlavně není ani přecitlivělí jako byl, když jsme tam chodili. Hraje si sám i my si sním pohrajeme. Ale v klidu. Má povisnosti jako třeba dát pejskovi granule, a čistou vodu,uklizet hračky a tak. Přiměřeně věku. Dáváme mu mantinely a pravidla. Ale po návštěvě u prarodičů to je vždy hrůza. Jen a jen vzdor a vztek.A nás už to vyčerpává a pak se to odráží na rodiné pohodě. A to ještě se nás nechtějí navštívit ani manželovi bratři, že se to prý nehodí když jsme s rodiči rozhádaní.tak že oni ani jeden se nepříjdou podívat na děti sám za sebe. Vždy to totiž probíhalo tak že bud jsme sešli jen u nich a nebo všichni přišli k nám. Ale bratři ted bez matky nepříjdou vůbec. A to kolem mě ten starší bratr projel autem, byla jsem s dětmi před domem. jen mávnul,ale ani nezastavil a neřekl ahoj jak se máte? Nic jen projel,a jel k mámě. Mrzelo mě to vůči dětem. Vždyť mi jsme si nic neudělali. Byla bych vděčná za váš názor na naší situaci. A byla bych ochotná i navštívit odborníka aby se to vše vyřešilo a byl klid a pohoda v rodině. Děkuji za jakékoliv rady :-) Hezký den

Helča zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Helčo,

děkujeme, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete nám o situaci s Vaší tchyní, která se příliš upnula na Vaše děti, což vede k tomu, že Váš syn dělá po návštěvě u ní scény, neumí si sám hrát a také máte pocit, že syn pak Vás a manžela nebere jako autority. Tchyně podle Vás starost o Vašeho syna přehání, a to i když jste na návštěvě i Vy s manželem. Zkoušela jste si s ní nastavit určitá pravidla, ale nerespektuje je. Na jednu stranu jste ráda, že se na tchyni můžete spolehnout v tom, že je obětavá a o Vašeho syna se postará, na druhou stranu Vás její chování vede někdy k tomu, že si v její přítomnosti s manželem nepřipadáte jako rodiče, jako by tuto roli zastupovala ona. Na konci dotazu také píšete, že Vám vadí, že se tchyně nemá zájem bavit s Vašimi rodiči, a že hádky s ní vedou i k narušení vztahů s bratry manžela. Ptáte se nás proto, co byste v takové situaci mohla dělat.

Z Vašeho dotazu vnímám, jak Vás situace, kterou musíte ohledně chování tchyně řešit, pravděpodobně štve a mrzí. Rozumím tomu, že pro Vás může být náročné, pokud se snažíte nastavit si hranice a pravidla tak, abyste mohla udržovat vztahy s rodinou, a zároveň cítíte, že je tchyně nerespektuje a péči o Vašeho syna přehání, což vede k problémům, které následně musíte řešit Vy s manželem. Také chápu, že je Vám nepříjemné ocitat se v pozici, kdy cítíte, jako by tchyně zastupovala Vaši roli a syn Vás s manželem nebral jako autoritu. Věřím, že to pro Vás může být obtížné, a i proto oceňuji, že se snažíte nalézt řešení, které by pro Vás bylo přijatelné a zároveň nenarušovalo vztahy s ostatními lidmi, na kterých Vám záleží. Chtěla bych Vás však podpořit zejména v tom, abyste si s manželem společně stanovili, co je především pro Vás dva zásadní a co potřebujete, abyste se ve chvílích, které popisujete, mohli cítit klidně a jako rodiče svých dětí sebejistě.

Z toho, co píšete, chápu, že už proběhla nějaká komunikace mezi Vámi a tchyní o tom, jak byste si některé věci představovala. Myslím si však, že je důležité, abyste se přeci jen znovu pokusily domluvit na kompromisu, který by Vám oběma nějakým způsobem vyhovoval. Není v mých silách říct, jaké má tchyně důvody k tomu, že se takto chová, ale říkám si, že pro to může mít nějaké své důvody - např. jí může v životě chybět něco, co si starostí o děti a vnoučata kompenzuje, může ji něco trápit, ale samozřejmě může jít i o něco jiného. Napadá mě, že byste mohla zkusit znovu využít například nějaké chvíle, kdy budete mít oba s manželem prostor si s tchyní o všem v klidu a upřímně znovu promluvit, tak abyste v manželovi měla oporu a zároveň jste v té chvíli vystupovali jako rodiče. Můžete tchyni zkusit vysvětlit, že jste ráda za to, že se na ni můžete spolehnout a že si rozumíte, ale zároveň vyjádřit své pocity, které prožíváte – že Vás mrzí její nepozornost vůči Vám a manželovi, můžete jí zkusit popsat nálady syna poté, co se vrátí z návštěvy, které Vás hodně trápí a jsou pro Vás náročné a podobně. Můžete jí zkusit navrhnout, že byste společně zkusili vymyslet nějaká pravidla, která byste si nastavili a mohla by fungovat. Stejně tak můžete zkusit vyjádřit, že Vás mrzí, že jsou Vaše a manželova rodina na oslavách odděleně, že máte ráda obě strany a byla byste ráda, kdybyste mohli při těchto příležitostech fungovat všichni společně. Je přesto možné, že tchyně na kompromis nepřistoupí, nebo jej nebude zvládat nebo chtít dodržovat. Myslím si, že i v takovém případě je však potřeba, abyste se alespoň s manželem domluvili na tom, jak návštěvy do budoucna řešit, aby Vám způsobovaly co nejméně komplikací a cítili jste se v daném nastavení co nejlépe.

Také mě napadá, že byste si mohli zkusit promluvit zvlášť i s manželovými bratry. Mohli byste jim zkusit otevřeně říct, že Vás mrzí, když se mezi Vás tyto problémy dostávají, a situaci, která nastala mezi Vámi, manželem a tchyní jim vysvětlit, nebo se naopak domluvit na tom, aby tyto konflikty šly mimo vás a neohrožovaly vztah mezi vámi, na kterém Vám záleží.

Říkám si také, že pro Vás může být řešení toho všeho poměrně zatěžující, a mohlo by Vám pomoci, kdybyste měla někoho, s kým byste si o všech těchto věcech mohla otevřeně promluvit, svěřit se a kdo by stál mimo ně – třeba nějakou kamarádku/kamaráda nebo jinou blízkou osobu. Je skvělé a velmi důležité, že se o těchto věcech můžete bavit s manželem, shodnete se na tom, jak situaci vnímáte, a stojíte při sobe, ale říkám si, že moci ze sebe tyto emoce ventilovat a sdílet je s někým jiným by Vám mohlo přinést úlevu a částečné odpoutání se od těchto starostí. Takový člověk by Vám navíc mohl poskytnout třeba i novou radu, která Vás dosud nenapadla, ale také pochopení a podporu.

Napadá mě, že by pro Vás mohla být užitečná i návštěva psychologa či psychoterapeuta, který by pro Vás mohl představovat možnost, jak si ze svých pocitů ulevit a sdílet je s někým nestranným. Mohli byste společně samozřejmě hledat také možnosti, jak celou situaci řešit a jak si nastavit hranice tak, aby Vám v těchto vztazích bylo příjemně a cítila jste se méně ve stresu a více klidná. Další možností je také návštěva manželské či rodinné poradny, kam byste mohla přijít společně s manželem, případně i tchyní, kdyby tomuto nápadu byla otevřená. I tam by Vám odborník mohl pomoci s tím, jak nastavit pravidla, aby do budoucna fungovala, a jak o podobných věcech moci komunikovat otevřeně a se vzájemným porozuměním.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo nastavit pravidla a hranice v rodině tak, abyste byla spokojenější a cítila se jistěji.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
16.7.2019

Co mám poradit druhému člověku, kterému se těžko hledá motivace?

Dobrý den, nedávno se mě skoro 30-letý muž ptal na radu. Řekl mi: "Víš, ať už se bavíme o vztazích, věcech, zážitcích, poznávání nových lidí a věcí obecně, všechno mě baví maximálně měsíc a pak mě to omrzí, u ničeho nevydržím a těžko se mi hledá motivace mít "to" rád dál. Vadí mi tahle nestálost. Nevíš, co s tím a/nebo co to značí?". Ráda bych mu poradila, ale nevěděla jsem, co na to říct. Poradíte mi, jak bych mohla pomoct nebo o co se jedná, čeho je to důsledek a jak odstranit příčinu? Děkuji, E.

Ester zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Ester,

děkujeme za Váš dotaz. Ptáte se nás, jak byste mohla pomoci muži, který Vám řekl o svých starostech s neschopností vydržet déle než měsíc u různých činností a žádal Vás o radu. Ráda byste věděla, co za jeho problémy stojí a co byste mu mohla poradit.

V první řadě bych ráda ocenila, že chcete muži pomoci, a i když sama momentálně nevíte, co udělat, tak hledáte možnosti, jak mu poradit. Nelze však takto jednoznačně říci, co by za problémy muže mohlo být. Jeho situace může mít více příčin a bylo by pravděpodobně potřeba dané téma více prozkoumat. V této souvislosti mě napadá, že by pro něj mohlo být vhodné vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým by si mohl o svém problému promluvit. Můžete zkusit muži odborníka doporučit, případně mu přímo pomoci s jeho vyhledáním (kontakty můžete nalézt například zde nebo zde). S psychologem by muž mohl probrat například to, kdy si tohoto problému všimnul poprvé, jak je to dlouho, zda má problémy s motivací opravdu u všech činností nebo pouze některých a podobně. Psycholog by s ním tak mohl daný problém více rozebrat a společně by mohli zkusit přijít na to, čím jsou jeho obtíže způsobeny a případně dojít k možným řešením.

Na druhou stranu ale chápu, že Vy sama byste ráda věděla, co muži poradit. V některých případech však nemusí být nutné dát druhému konkrétní radu, a někdy to dokonce ani není možné, zvláště u takto širokého problému, se kterým se Vám muž svěřil. Pokud byste však přece jen chtěla, můžete si s mužem zkusit o daném tématu více promluvit. Někdy může druhému pomoci jen to, že se o něj zajímáme, sdělujeme mu svůj názor a zkoušíme se společně nad jeho situací zamyslet. Navíc je možné, že během toho společně přijdete na možné příčiny a řešení, nebo si je muž třeba uvědomí sám.

Snad Vám budou naše doporučení užitečná.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 1-25 z 1524 → stránka: 12