Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Vložit dotaz
Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit ↓

Filtrovat dotazy dle tématu:

Fulltextové vyhledávání:

Již zopovězené dotazy poradny:

zobrazeno: 1-25 z 1027 → stránka: 12

15.6.2018

Jungův archetyp stínu

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na archetyp Stínu podle Junga. Co je vlastně stín, čím je reprezentován, jak se projevuje a jakým způsobem jej "příjmout", nebo jak s ním nakládat?

Honza zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Honzo,

rád byste věděl, co představuje archetyp stínu dle C. G. Junga a jak s ním nakládat. Naše internetová poradna však není určena pro dotazy podobného typu. Doporučujeme Vám vyhledat si informace v odborné literatuře (např. Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí), případně kontaktovat odborníka, který se zaměřuje na analytickou psychoterapii.

Přejeme Vám, abyste brzy našel odpovědi, které hledáte.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
14.6.2018

Poraďte mi, jak se mám chovat ke své matce, která mi dává jen rozkazy a instrukce

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, jak se mám chovat ke své matce. Ačkoliv bydlím asi 50km daleko od rodičů a chodím už normálně do práce, i v mém věku se ke mně chová jako k 10letému dítěti a kdykoliv se na pár dní objevím doma, dává mi pořád jen rozkazy a instrukce, co se musí udělat. Mám pomalu výčitky z toho, že bych si snad nedejbože chtěla dělat něco podle sebe. Když matka zadá rozkaz, musí se to udělat okamžitě, jinak je zle. Mám pocit, že si myslí, že se vlastně jen flákám, i když chodím do práce, mám partnera a svůj život. Opravdu velmi zřídkakdy z její strany slyším pochvalu za cokoliv z toho, co mi přikáže nebo co udělám sama od sebe. K mé sestře se takto nechová, ačkoliv je mladší (možná je to tím, že má dítě, nebo tím, že u rodičů už nikdy nepřespává, nevím). Potřebovala bych poradit, co mám matce říct a jakým způsobem srovnat tento vztah, který je založený jen na rozkazech z její strany. Odjet a dva měsíce se doma neukázat asi nebude nejlepší řešení... Ještě podotknu, že k tátovi se chová naprosto stejně, a ten rozkazy plní, asi aby "měl klid". Děkuji za odpověď, Klára

Klára zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Kláro,

obracíte se na nás dotazem, jak se chovat ke své matce. Podle Vás s Vámi jedná jako s desetiletým dítětem, dává Vám neustále rozkazy a instrukce, co se má dělat a Vy je musíte ihned splnit. Máte pocit, že si myslí, že se jen „flákáte" a málokdy Vás za něco ocení.

Říkám si, že Vás pravděpodobně trápí, že se k Vám Vaše matka nechová přiměřeně k Vašemu věku a že svým chováním nedává najevo respekt, že jste již dospělá žena, která má svůj život. Umím si představit, že je zřejmě velmi těžké s ní jednat, pokud Vám neustále jen něco přikazuje a neocení ani Vaši snahu, když jí vyhovíte nebo uděláte něco navíc. Možná Vás také tíží i to, že se k mladší sestře takto nechová a přemýšlíte nad tím, čím to je. I přesto všechno vnímám z Vaší strany ochotu hledat možnosti, jak s matkou jednat a jak na vztahu s ní pracovat.  

Z Vašeho dotazu jsem pochopila, že chcete s matkou vztah udržovat, ale zároveň chcete pracovat na jeho zlepšení. Přijde mi důležité, že se chcete při kontaktu s ní cítit dobře. Někdy může pomoci ke zlepšení situace otevřený rozhovor o našich pocitech. Můžete matce říci, že Vám na vztahu s ní záleží, ale že byste potřebovala, aby se některé věci trochu změnily, aby Vám bylo lépe.  Můžete jí říci, jak se cítíte, když se k Vám chová tak, jak popisujete, a co byste potřebovala mít jinak (např. že byste potřebovala ve vztahu s ní trochu více svobody, abyste mohla dělat věci více podle sebe, a že byste ocenila z její strany i více uznání). Můžete jí nabídnout, že i Vy se budete snažit na zlepšení vztahu pracovat. Změna nemusí nastat ihned, ale může to třeba přispět ke zlepšení vztahů do budoucna. Také můžete zkusit po malých krůčcích začít jednat trochu jinak než doposud. Například dělat si věci více podle sebe, nevyhovět pokaždé okamžitě matce se vším, co po Vás chce apod. I když zpočátku může být nepříjemné „ustát si to", můžete tím postupně ukazovat, že jste dospělá žena, která se umí sama rozhodovat, dělat věci podle sebe a stát si za tím.

Píšete, že Vás napadlo snížit s Vaší matkou kontakt, i když to nepovažujete za ideální řešení. Uvažuji nad tím, že pokud by to nešlo jinak, můžete vyzkoušet i tuto variantu. Někdy může chvilková pauza vztahům prospět a lidé si díky ní mohou například uvědomit, že jsou si vzácní a že se k sobě chtějí chovat lépe. Po pauze můžete zhodnotit, zda se Vám ulevilo a zda to nějak přispělo ke zlepšení Vašeho vztahu, nebo ne.

Další variantou je návštěva psychologa či psychoterapeuta (některé odkazy a reference najdete např. zde). Psychologické poradenství a terapie zaměřené na vztahy poskytují psychologové také v manželských a rodinných poradnách. S psychologem nebo psychoterapeutem můžete hledat společně cesty, jak se cítit ve vztahu s matkou lépe a jak reagovat na její chování. Můžete jít k němu také společně s Vaší matkou, pokud by i ona chtěla na vztahu s Vámi pracovat a chtěly jste si např. nastavit, jak spolu vycházet a komunikovat.

Přejeme Vám, abyste brzy našla způsob, jak to udělat, aby Vám ve vztahu s matkou bylo co nejlépe.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
13.6.2018

Jakou diagnózu má známá?

dobrý den. chtěl bych se vás zeptat kvůli mé známé. poslední dobou cítím že má nějaký problém ale nedokážu určit který. její chování je nevyspitatelné. Např.: je na všechny nepřijemná nedokáže kolektiv pozdravit má rozkazovací nálady je sama jezdí sama na dovolené píše si (sešit) se všemi chybami v práci kdo z jakých kolegů jakou chybu udelal ! je arogantní má pocit že žádnou chybu nemůže udělat. a to jak v životě pracovním tak i v osobím kolektivu se drží stranou . do detailů musí mít vše v domácnosti i v práci srovnané - věci do pravého úhlu apod. je panovačná moc by mi pomohlo znát nějakou diagnozu se kterou bych ji seznámil a poslal jí k lékaři ( tedy jestli je to potřeba) děkuji mnohokrát

jakub zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den Jakube,

děkujeme za projevenou důvěru a za Váš dotaz. V něm sdílíte svůj pocit, že má Vaše známá poslední dobou nějaký problém. Popisujete řadu projevů chování, které u ní pozorujete. V dotazu sdělujete, že by Vám pomohlo znát její diagnózu, se kterou byste ji seznámil a případně ji pak poslal k lékaři.

Z popisu chování Vaší známé mám pocit, že je pro Vás náročné s ní trávit čas. Zdá se mi, že byste byl rád, kdyby Vámi popisované chování změnila.

Je možné, že Vaši známou něco trápí. Na základě několika vět a bez možnosti se dále dotazovat, však nemá internetová poradna možnost konstatovat, zda jde o nějaký psychický problém, případně jaký. Napadá mě, zda jste s ní zkusil svůj pocit sdílet. Pocit, že se něco děje a že Vám přijde, že ji něco trápí a případně jí nabídnout pomocnou ruku. Pokud by něco takového připustila, mohlo by to podpořit vzájemnou důvěru, pomoct jí a třeba byste mohli hledat cesty ke zlepšení společně.

V podobných situacích je však důležité, aby o pomoc stál ten, kterému chtějí ostatní pomáhat. Rozhodnutí je na Vaší známe, která je za sebe a své chování zodpovědná. Je možné, že Vámi popisované chování ona nevnímá, případně ho nepovažuje za problém, nebo ho nemusí chtít měnit. Kritika okolí může vést ke konfliktům, proto se spíše doporučuje sdílet své pocity a nabízet pomoc a podporu.

K tomu, abyste mohl situaci důkladněji probrat a dostat konkrétnější doporučení, jak se současným stavem naložit, máte možnost kontaktovat odborníka v oblasti mezilidských vztahů, případně psychologického poradce. Kontakt pro Prahu je k dispozici například na znamylekar.cz.

Přejeme, ať se vše mění směrem k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
13.6.2018

Rodiče mě nutí do jejich víry

Mám rodiče kteří jsou věřící. Ale nutí mě do jejich víry. Co mám dělat?

Honza zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Honzo,

děkujeme za dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, protože rodiče jsou věřící a nutí Vás do jejich víry. Ptáte se nás, co máte dělat.

Říkám si, že je pro Vás asi složité nesdílet s rodiči víru. O to víc, když na Vás zřejmě tlačí, abyste byl stejného vyznání. Představuji si, že jste v minulosti možná víru svých rodičů přijímal a teď, když dospíváte a rozhodujete se již o více věcech sám, nechcete v tom pokračovat. I tohle může být přirozenou součástí dospívání a vytváření si vlastní identity.

Možná by stálo za to zkusit si s nimi o věcech okolo víry promluvit a sdělit jim své pocity a myšlenky, které okolo toho máte. Pokud byste si chtěl o celé situaci popovídat podrobněji a probrat možná řešení situace, můžete se obrátit na některou z linek důvěry, kde Vás můžou nasměrovat na další odbornou pomoc (např. psychologa anebo psychoterapeuta). Napadá mě, že by mohlo pomoct promluvit si se školním psychologem, pokud někoho takového ve škole máte.

Přejeme Vám hodně sil,

tým poradny.

 

skrýt odpověď ↑
12.6.2018

Mám strach o kamarádku, kterou pronásleduje bývalý přítel

Dobrý den, mám kamarádku, která se rozešla s přítelem. Už v době jejich vztahu ji mlátit. Teď řekla dost a ukončila to. Jenže to co přišlo potom bylo ještě horší. Neustále ji volá, píše, čeká na ní před panelakem (kam se přestěhovala od něj), vyhrožuje, přemlouvá, citově vydírá a teď se dokonce přestěhoval do bytu naproti.. Už neví co dal, boji se vyjít ven, do práce, na skleničku, všude čeká.. Milionkrát mu vysvětlovala, že to nejde už, že nemůže v takovým vztahu přetrvávat.. Policii jsme volali několikrát, ale než přijeli utekl.. Já už vážně nevím co s tím, mám o ní desny strach.. Existuje vůbec nějaké řešení... Děkuji

k. zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

píšete, že máte strach o kamarádku, kterou po rozchodu neustále kontaktuje bývalý přítel. Stále jí volá, píše a čeká ji před domem. Kamarádka se už bojí vycházet z bytu. Už jste na něj několikrát zavolaly policii, ale pokaždé utekl. Ráda byste věděla, jestli lze situaci nějak řešit.

 Z Vašeho dotazu jde znát, že se o svou kamarádku velmi bojíte a hledáte možnosti, jak jí pomoci. Říkám si, že i pro Vás může být situace náročná a může být těžké kamarádku podporovat a hledat řešení. Napadá mě, že kamarádka ani Vy nemusíte na bývalého přítele reagovat nebo mu vysvětlovat své jednání. V podobných situacích může také pomáhat blokovat jeho kontakt v telefonu a na sociálních sítích, aby kamarádka mohla být více v klidu.

Z toho, jak situaci popisujete, mi připadá, že by se mohlo jednat o stalking, což je dlouhodobý nevyžádaný kontakt (sledování, psaní zpráv a podobně). Takové jednání je trestným činem. Kamarádce můžete doporučit zajít do občansko-právní poradny nebo do rodinné poradny, kde by s ní mohli probrat, jaká má práva a jaké kroky může udělat pro svou obranu. Pokud budete chtít, můžete se tam i Vy informovat, jak v podobných situacích jednat.

Přejeme Vám, aby se situace brzy zklidnila.

<>

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
11.6.2018

Mám sociální fobii?

Dobrý den, už od mala jsem introvert. Poslední dobou jsem se ale začala zaobírat tím, jestli nemám sociální fobii. Tento rok jsem totiž začala chodit na střední školu a to znamená i změnu kolektivu. Naštěstí se mnou do třídy chodí moje nejlepší kamarádka, jinak bych byla naprosto ztracená. Nicméně, jde o to, že u sebe od začátku školního roku pozoruju určité změny. Neustále mám pocit, že mě někdo soudí nebo kritizuje. Pokaždé když se někoho slyším smát, můj mozek na to automaticky zareaguje jakože se smějí mě, ikdyž mi pak dojde, že to je blbost. Dále mi dělá problém jíst před hodně lidmi. Pokaždé než strčím ukrojený kus jídla do pusy, musím se tak desetkrát rozhlédnout po jídelně, jestli mě náhodou někdo nesleduje. Další problém nastává třeba na hodině angličtiny, kdy se při čtení neustále zadrhávám a pletu si slova, ikdyž mimo školu není moje znalost angličtiny vůbec špatná. Dále jsou tu problémy jako hodně časté červenání, třes nebo třeba neschopnost očního kontaktu. Nikomu jsem to zatím neřekla, protože se bojím, že by na to moje okolí zareagovalo tak, že jen přeháním atd. A proto jsem se Vás chtěla zeptat. Je toto chování vzhledem k mému věku ( a taky to, že jsem introvert) normální nebo už to hraničí s tím, že by to mohla být sociální fobie? Předem děkuji za Vaši odpověď. Karolína.D

Karolína D. zobrazit odpověď ↓
 

Zdravíme, Karolíno,

a vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte tím, že jste se nám svěřila. Z Vašich řádků vyplívá, že jste nastoupila do nového prostředí, na střední školu. Popisujete, že prožíváte pocity souzení a kritiky, pocit, že se Vám někdo směje, že Vás někdo sleduje při jídle, zadrhávání při čtení v angličtině, červenání, třes či potíže s očním kontaktem. To Vás vede k uvažování, zda to jsou tyto projevy normální nebo zda se jedná o projevy sociální fobie. S touto otázkou se obracíte na nás.

Zda se jedná o symptomy sociální fobie nebo ne, nedokážeme takto na dálku posoudit. K tomu by bylo potřeba důkladněji poznat Vaši situaci. Jak uvádíte, nastala u Vás v životě velká změna – přechod na střední školu. Setkáváte se s novými lidmi, které neznáte, a pravděpodobně nevíte, co od nich čekat. Je pochopitelné, že v tomto životním období může podobná situace vyvolat nejistotu a projevy s ní spojené. Uvažuji, zda to bylo podobné i dříve, třeba na škole základní. Pokud ne, je možné, že se bude situace časem zlepšovat. Je fajn, že v této situaci nejste sama, ale máte při sobě Vaši nejlepší kamarádku. Třeba by bylo možné Vaše pocity sdílet i s ní. Kromě sdílení, které s sebou většinou nese úlevu, byste u ní mohla najít i podporu a pochopení. Možná existuje i někdo jiný, komu by bylo možné se důvěrně svěřit, kdo by Vás vyslechl a v kom byste mohla najít oporu.

Zároveň by Vám ve Vaší situaci mohlo pomoct obrátit se na školního psychologa. Zde byste mohla najít bezpečné a důvěrné prostředí, podporu a prostor pro sdílení, ale také pro lepší pochopení toho, co se ve Vás odehrává. Je to také odborník, který by měl být schopný posoudit vážnost situace, kterou prožíváte a případně doporučit řešení. Pokud se na osobní kontakt necítíte, jsou k dispozici i linky důvěry (viz síť kontaktů). Zde by Vám například mohli lépe poradit, na koho se můžete ve Vaší situaci obrátit.

Držíme palce, ať se Vaše situace už jen zlepšuje.

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
11.6.2018

Straním se lidí a bojím se s nimi mluvit

Mám pocit, že mám sociální fobii. Jde o to, že se bojím vyjít sám na ulici z důvodu, že mám pocit, že se na mě každý dívá, sleduje mě, mluví o mně, pomlouvá mě hlavně skupinky lidí jsou pro mě nejhorší. Co když se na mě budou dívat? Co když na mě budou mluvit? Nadávat mi? Už jen když jdu okolo se mi svijí žaludek a mám pocit, že chci být co nejdříve zase u sebe sám v pokoji. Když na mě promluví někdo na ulici nebo kdekoliv, nevím co odpovědět. Co když to řeknu zle? Co když odpovím něco špatného? Co když nepochopím otázku? Bude mi blbý se zeptat znovu. Po ulicích chodím s kapucí a se sluchátkama v uších, když jdu, dívám se do země. To jediné mě dostane trochu do klidu. Ve škole dokážu normálně komunikovat o přestávce se spolužákama, ale o hodinu se bojím cokoliv odpovědět takže jsem vlastně jen ticho a ani se nehlásím. Jednu hodinu učitelka jmenovala docházku a když řekla mé jméno, tak jsem odpověděl strašně potichu protože i tohle je pro mě dost složité odpovědět na celou třídu TADY. Nejhorší jsou pro mě hodiny angličtiny. O hodinách učitelka vyvolává, a když vyvolá mě, tak mám strach cokoliv odpovědět. Mám pocit, že ať odpovím cokoliv, každý se mi bude smát, že jsem to třeba špatně přečetl. Co je ještě horší jsou rozhovory před celou třídou. To jsem celý rozklepaný, celý se potím a jen potichu koktám věty. Neřeknu všechno co vím a raději si nechám dát horší známku protože to chci mít co nejdříve za sebou. Má učitelka na angličtinu je taková, že pokud nechci odpovědět při vyvolání v lavici nebo nevím, tak mě vytáhne k tabuli a chce abych na ni psal nebo před ní mluvil to, co nevím. Když jsem byl před tou tabulí, bylo mi do breku protože jsem za sebou slyšel jak se mi tam smějí, že prostě vůbec nevím o co jde. Když jsem ji řekl, že to nechci před nimi říkat, tak řekla, ať si sednu, že si z toho napíšu test, ale pak si to rozmyslela a dala na to téma test pro celou třídu. Samozřejmě to pak na mě celou dobu sváděli, že je to celé má chyba, a že jim zkazím průměr. Kdyby jen věděla, co to udělá s člověkem, který se snaží být celou dobu ticho aby si ho nikdo nevšímal a mohl být v klidu. Byl jsem šikanovaný celou základní školu a opravdu nechci aby se to opakovalo. Nechci ani o tom mluvit s výchovnou poradkyní, protože si myslím, že mi stejně nepomůže, navíc nerad někoho zatěžuju svými problémy. Na ostatních hodinách se snažím být ticho a jen psát to, co učitel řekne. Bojím se pohledů ve škole, bojím se jakékoliv změny. Bojím se jít i na záchod, když tam někdo je. Nedokážu se normálně vymočit, když vím, že tam někdo vedle stojí. Všechno prožívám i doma. Nedokážu si udělat normálně jídlo v kuchyni pokud tam se mnou někdo je. Vadí mi jejich přítomnost. To stejné s úklidem pokoje. Raději si nechávám špinavé prádlo v pokoji a odnesu ho, až když nikdo není doma. Po škole jsem jen doma a pak jdu na trénink. Doma jsem jen zavřený v pokoji, nevycházím kromě potřeby na záchod nebo hladu. Nemám žádné kamarády, který by se mnou chtěli trávit nějaký ten čas. Nevím, zda je chyba ve mně nebo v okolí. Když jsem měl ještě odvahu se zeptat někoho, jestli nechce někam zajít, tak každý mi odpověděl, že jo, ale teď nemá čas. Všichni strašně moc slibovali, ale nikdo slib nedodržel. Už nikomu nedokážu napsat sám od sebe, jestli se sejdeme protože se bojím odmítnutí nebo dalších slibů, který stejně nikdo nedodrží. Člověk, se kterým jezdím autobusem a povídáme si, tak jsem se ho několikrát zeptal a on, že nemá čas, tak si říkám ok, tak třeba příště. Říkám mu, ať napíše, až bude mít čas. Nikdy mi sám od sebe nenapsal a vidím jen na soc. sítích jak si někde užívá s někým jiným. Zase nevím, jestli je chyba ve mně nebo v těch lidech. Spíš začínám mít dojem, že to je všechno ve mně a já jsem ta špatná osobnost. Všechno si svádím na sebe, ale nevím co s tím udělat, když si nemám s kým o tom popovídat. Povídám si jen sám pro sebe nebo si zpívám. Nikomu už nedokážu důvěřovat na 100%. Jeden víkend jsem byl za kámoškou v Praze a myslel jsem si, že to bude v pohodě. Potom přišla s nápadem, že pojedeme ještě s její kámoškou za jejím týmem do Plzně. Říkám si ok, tak jednu ještě poznat můžu. Ale když jsme byli na místě v plzeňské hale, tak šly za jejich týmem tedy který ony znaly. Já jsem se v jednu chvíli zastavil, rozklepal se, bylo mi do breku a měl jsem pocit jako kdybych si měl lehnout na zem, schovat se do klubíčka a zavřít před vším oči. Měl jsem pocity jako Co když se na mě budou dívat špatně? Co když si budou říkat s kým se to sakra baví? Co když na mě budou mluvit? Co když se budou smát a koukat při tom na mě? Otočil jsem se a odešel pryč. Šel jsem na druhou stranu haly, kde bylo málo lidí a volné lavičky. Když jsem se díval z druhé strany na holky, tak se všechny na mě dívaly. Říkal jsem si, že jim určitě ta kámoška řekla, že se tam bojím jít. Tohle není stydlivost, ale velký strach. Nechápu co se se mnou stalo. Dříve jsem se dokázal normálně s každým bavit, seznamovat se a dělat všechny aktivity. Mám takový pocit, že je to tou samotou a nejistostí, kterou každým dnem prožívám ve svém pokoji. Děkuji za odpověď

Pája zobrazit odpověď ↓
 

<>

Dobrý den, Pájo,

píšete nám o tom, že se bojíte vycházet na ulici, aby na Vás někdo nemluvil a před kontaktem s lidmi se chráníte kapucí. Máte pocit, že se na Vás lidé dívají a pomlouvají Vás. Ani ve škole nechcete být vyvoláván a hovořit před ostatními, protože se bojíte, že něco řeknete špatně. Nepříjemné pocity zažíváte i doma, kdy se zavíráte ve svém pokoji, abyste se nemusel s nikým potkat. Popisujete i další situace, ve kterých se s podobnými pocity potýkáte a máte pocit, že máte sociální fobii. Přemýšlíte, co se s Vámi stalo, dříve jste se seznamováním a ostatními aktivitami neměl problém.

Z Vašeho dotazu cítím, jak pro Vás nyní může být fungování v běžném životě náročné. Zvláště když nepříjemné pocity a strach zažíváte jak na ulici, tak ve škole i doma. Myslím, že je moc dobře, že se snažíte zjistit, co se s Vámi děje. Píšete, že jste se setkal s momenty, kde Vás lidi vystavili situaci, která Vaše pocity ještě zhoršila. Učitelka ve škole Vás poslala k tabuli, kamarádka přivedla do neznámé společnosti. Věřím, že to pro Vás mohlo být velmi nepříjemné. Zároveň mě napadá, zda by se tak ti lidé zachovali, kdyby věděli, jak Vám v těchto situacích je. Třeba kdyby si Vašeho strachu byli vědomi, neudělali by to a možná by Vás naopak mohli podpořit. Napadá mě, zda by ve Vašem okolí nebyl někdo, komu byste se přece jen chtěl se svými pocity svěřit. Může to být někdo ve škole, ale i doma, rodiče či prarodiče nebo sourozenci a podobně. Lidé jsou samozřejmě různí, a ne každý pochopí pocity druhého, ale pokud jim je povíme, mohou se o to alespoň pokusit a občas nás překvapí, jak úlevné může být s někým naše pocity sdílet. Zmiňujete, že o svých pocitech nechcete mluvit s výchovnou poradkyní, protože si myslíte, že Vám nepomůže a nechcete nikoho zatěžovat svými problémy. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste tento krok ještě zvážil. Je fajn, že jste osobu výchovné poradkyně zmínil a uvažoval, co by Vám návštěva mohla přinést. Výchovná poradkyně je člověk, který je ve škole právě proto, aby žákům s podobnými problémy pomáhal a je to tedy člověk, který by Vás mohl vyslechnout a pomoci se zorientovat v tom, co se s Vámi děje a co nyní můžete dělat. Pokud máte ve škole školního psychologa, i ten je velmi vhodnou osobou, na kterou byste se mohl obrátit.

Všimla jsem si, že se Vám nyní honí hlavou spousta otázek. Není však v možnostech internetové poradny s Vámi probrat každou z nich. Proto mě napadá, že by pro Vás mohlo být užitečné vše více rozebrat. Rozumím, že pro Vás osobní kontakt nemusí být lákavé řešení, proto byste se mohl obrátit i na některou z linek důvěry, případně využít chat, který některé linky nabízejí. Je zde samozřejmě také možnost osobně navštívit i psychologa či psychoterapeuta, který má více času a prostoru s Vámi všechno rozebrat a může Vám pomoci nalézt odpovědi na otázky, které si kladete. Kontakty na některé z nich můžete nalézt na webu www.znamylekar.cz nebo se můžete poradit s Vaším praktickým lékařem. Protože ještě nejste plnoletý, měli by o Vašem rozhodnutí navštívit psychologa vědět i rodiče.

Přejeme Vám, abyste se brzy cítil lépe,

Tým poradny

 

skrýt odpověď ↑
10.6.2018

Nemám motivaci k učení, i když mě studium baví

Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o pomoc ohledně svých velkých problémů se svou vůlí a motivací, které se pořád zhoršují. Učení mě vždycky bavilo, ráda jsem se dovídala nové věci a nikdy jsem neměla potíže se zvládáním objemných učebních textů. Ke studiu na vysoké škole jsem si vybrala obor, který je sice náročný, ale který mě baví a zajímá, vidím v něm smysl a věřím, že by mě v budoucnu naplňoval. I přesto mám poslední dva semestry problémy s odhodláním a vůlí k učení. Mám pocit, jako bych přepnula na jiný mód a všechno hodila za hlavu, jako by mi najednou bylo všechno jedno, a místo učení trávím čas sledováním filmů, bezdůvodným brouzdáním po internetu... Večer si vždycky uvědomím, co jsem měla udělat a neudělala, stydím se za sebe a mám obrovské výčitky svědomí. Snažím se další den učinit věci lépe, ale tyto stavy se teď opakují skoro každý den. Všechny průběžné testy se mi v průběhu semestru podařilo splnit, ale teď mám jen pár dní do zkoušek a přesto se to nelepší. Tyto potíže se také časově překrývají s psychogenním přejídáním, kterým trpím po předchozí asi dvouleté anorexii, které se mi ale poslední dobou daří zvládat lépe. Může zde být nějaká souvislost? Nejedná se o nějakou psychickou poruchu? Nevím, co se se mnou děje, a mám z toho opravdu strach. Moc děkuji za Váš čas a za jakoukoli radu.

Jasna zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte se na nás kvůli svým potížím s motivací a vůlí k učení. Studujete vysokou školu, která Vás baví, ale v posledních dvou semestrech se místo učení hodně věnujete jiným aktivitám, nedaří se Vám změnit denní režim a trápí Vás výčitky svědomí. Přemýšlíte, zda to nějak nesouvisí s Vaším psychogenním přejídáním a máte strach, co se s Vámi děje.

Při čtení Vašeho dotazu mi běhalo hlavou, že velká část studentů se někdy více či méně potýká se sníženou motivací k učení a prokrastinací. Mnohdy i v případě, že je jejich obor baví a učení jim nedělá problémy. Výčitky svědomí z neúspěšné snahy organizaci svého času změnit jsou také běžné. Zároveň však úplně rozumím tomu, že Vás situace trápí. Zmiňujete navíc, že se to zhoršuje. Napadá mě, že někdy nemusí být lehké ze „zaběhnutého režimu“ vystoupit, lze ale začít po malých kouscích. Můžete si např. stanovit na každý den nějaký menší úkol, který se budete snažit splnit. Po pár dnech můžete objem naplánované práce zkusit zvětšovat. Někomu také funguje systém odměn, například po splnění všech úkolů se podíváte na oblíbený seriál nebo se budete věnovat nějaké činnosti, která Vám dělá radost. Může jít o cokoli. Užitečné by také mohlo být pobavit se s některými Vašimi spolužáky, zda se také nepotýkají s něčím podobným a co jim případně funguje ke zvýšení motivace. Vyzkoušet můžete např. i skupinové učení.

Píšete, že všechny testy se Vám podařilo splnit, proto si říkám, že přece jen se Vám učení někdy věnovat daří. Můžete se zkusit zamyslet nad tím, jaké okolnosti Vás motivují či co potřebujete k tomu, abyste se přiměla učit. Vzhledem k tomu, jaký popisujete vztah k učení v minulosti, tak přemýšlím také nad tím, zda se nezměnily nějaké Vaše životní okolnosti, které by na sníženou motivaci mohly mít vliv. Na potíže s jídlem obecně nemá dobrý vliv například stres. Nevíme však, zda má přímo souvislost se sníženou motivací, o tom bychom jen spekulovali. Navíc píšete, že přejídání se Vám naopak v poslední době daří zvládat lépe.

S potížemi, které popisujete, by Vám také mohl pomoci odborník, nejlépe psychoterapeut. Mohla byste s ním podrobněji probrat celou situaci, pocity, které zažíváte a obavy, které Vás trápí. Společně byste potom mohli hledat cesty, jak se cítit lépe. Oslovit můžete soukromého psychoterapeuta, jejich seznam najdete např. zde. Využít byste mohla také bezplatné služby poradenského centra univerzity, pokud ho ta Vaše má.

Přejeme Vám, ať Vám dělá studium zase radost.

<[if gte mso 10]> <>

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.6.2018

Můžu nějak ovlivnit to, co přítelkyně dělá v opilosti?

Dobrý den, moje přítelkyně (15) má mít brzy rozlučku, na které se bude pít a já se o ní bojím. Bojím se, že si něco udělá nebo že mě podvede. Můj dotaz zní: Existuje něco, čím bych mohl předem ovlivnit, co nebude dělat v opilosti? Mám na mysli sex a ublížení si či škody na majetku. Děkuji, hauu

hauu zobrazit odpověď ↓
 

Milý hauu,

děkujeme Vám, že jste se obrátil na naši poradnu. Vaše přítelkyně bude mít rozlučku a Vy se bojíte, aby Vás nepodvedla nebo si něco neudělala, když bude pod vlivem alkoholu. Ptáte se, zda existuje něco, čím byste toto její chování mohl dopředu ovlivnit.

Když Váš dotaz čtu, napadá mě, že Vám na vztahu s Vaší přítelkyní asi velmi záleží. Máte strach o ni a také o to, aby se Váš vztah zbytečně nepokazil něčím, co by mohla přítelkyně udělat v opilosti.

Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že přítelkyně je svobodná bytost, která má právo konat dle svého uvážení. Neexistují proto prostředky, kterými bychom mohli ovlivnit chování lidí, aniž by to zároveň neznamenalo ohrožení jejich svobodné vůle. Napadá mě, že byste si mohl být jistější, kdybyste si s přítelkyní v klidu popovídal. Mohl byste jí říct, co Vás trápí, jak se cítíte, když má jít na rozlučku a jaké máte obavy. Možná by Vám mohla říct, jak to vidí ona a mohli byste se domluvit například na tom, co by se dalo dělat, abyste neměl takový strach. Možná by se Vám mohlo ulevit už jen tím, že se jí svěříte.

Přejeme Vám, abyste byl v těchto chvílích bez obav.

<>

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.6.2018

Nevím jak dál

Dobrý den, právě jsem dostudoval tříletou dálkovou nástavbu na maturitu. Po celou dobu jsem byl zaměstnaný a chodil každý den do práce. Poslední rok byl pro mě velice náročný, protože se blížila maturitní zkouška a práce mi brala čas ale hlavně energii se učit. Abych toho neměl málo, tak jsem se rozhodl po téměř devíti letech přestat s kouřením a řešil jsem ještě pár dalších starostí. Poslední půl rok byl plný nervů a stresových situací. Teď bývám často unavený, vyčerpaný, smutný, depresivní, nervozní, nespolečenský, vztahovačný, náladový a připadám si, že jsem k ničemu. Dostaly se mi do hlavy staré křivdy z dětství a hlavně puberty, které se mi již předtím podařilo dostat pryč. Připadá mi, že si už vůbec nerozumím s kamarády, které mám, že se mi vše vzdaluje a rozpadá osobnost. Jediné co mě těší je vztah se skvělou přítelkyní a pohyb. Chodím na box, fotbal, tenis, jezdím rád na kole. Vždy po výkonu je mi fajn ale potřebuji najít cestu, jak se tak cítit i bez toho. Nějak nevím jak dál. Předem děkuji za odpověď.

Vojta zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Vojto,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám, že právě prožíváte náročné období. Právě jste při práci dostudoval, a také přestal s kouřením. Poslední půlrok byl pro Vás plný nervů a stresových situací a následkem toho se cítíte být mimo jiné mnohem více unavený, nervózní, depresivní, anebo nespolečenský. Také Vám přijde, že si už nerozumíte s kamarády. Na druhou stranu Vás těší vztah s přítelkyní a sport. Jestli tomu dobře rozumím, tak byste od nás chtěl poradit, jak se cítit znovu fajn i bez sportovního výkonu.

 Dokáži si představit, že muselo být velmi obtížné zvládnout tolik náročných věcí současně. Rád bych proto ocenil, že se Vám podařilo odmaturovat, přestat kouřit a také k tomu vyřešit další věci. Takový výkon se ale někdy může na člověku projevit, nejedná se o nic neobvyklého. Když člověk dlouhodobě vyčerpává svůj organismus, může mu poté chybět kapacita na řešení běžných životních situací a v důsledku toho se můžete cítit unaveně nebo třeba sklesle. V těchto těžkých chvílích je důležité si všímat i pozitivních věcí, proto je fajn, že máte ve svém životě i aktivity, které Vám v tomto období pomáhají

Jednou z možností, která mě napadá, je, že se jedná pouze o období ve Vašem životě, které časem odezní. Proto pokud byste měl možnost, mohl byste zkusit si vzít alespoň krátkou dovolenou a odpočinout si tak po náročném období. Někdy také může pomoci, když se se svými pocity svěříme někomu v okolí. Napadá mě, že by touto osobou mohla být třeba Vaše přítelkyně. Mohli byste spolu probrat Vaše pocity a zkusit vymyslet třeba společnou aktivitu, po které byste se cítil dobře.

Další z možností, jak se cítit znovu fajn, může být návštěva odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta.  Ten by Vám mohl pomoci s Vašimi potížemi. Odborníkovi se můžete svěřit, probrat s ním hlouběji možné příčiny Vašeho stavu a možná by Vám mohl poradit i s výběrem dalších aktivit, kromě sportu, po kterých by Vám bylo dobře. S nalezením vhodného odborníka ve Vašem okolí může pomoci například web Znamylekar.cz.

Přejeme Vám, ať je Vám brzy zas fajn.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.6.2018

Jsem těhotná a mám strach ze synovy reakce

Dobrý den, potřebuji poradit se synem. Po 14 letech nefungujícího vztahu jsem se rozhodla přítele opustit. Máme 12 leteho syna a 3 letou dceru. Pro bývalého byl základ všeho vydělat peníze (což se mu dařilo), ale pak už jen zábava. Podváděl mě a vždy když jsem chtěla odejít, vyhrožoval mi dětma. Před dvěma měsíci jsem poznala nového přítele a odešla od něj. Zatím bydlíme u rodičů, protože čekáme až se nám uvolní byt. Syn byl vždy se mnou, ale v poslední době, když poznává nového přítele (kterého měl po začátku moc rád) začíná být drzí, vyvolává schválně konflikty, uráží se... Navíc mi řekl že kdyby jsme měli ještě další dítě, že to nepřežije. A to je právě ten problém, zjistila jsem že jsem těhotná a před všemi to tajim, protože mám strach ze synovi reakce... Vím že je rozmazleny, vždy všechno dostal, aniž by si to zasloužil. Můžete mi poradit jak teď postupovat, nechci přijít o syna, nového přítele a na potrat jít nechci. Děkuji

Hana zobrazit odpověď ↓
 

Milá Hano,

děkujeme, že jste se nám svěřila se svým dotazem. Píšete, že jste po 14 letech opustila přítele, se kterým máte dvě děti, protože Vás podváděl a vyhrožoval Vám. Našla jste si nového přítele, kterého měl Váš syn nejdříve rád, ale nyní je drzý a vyvolává konflikty. Řekl Vám, že by nepřežil, kdybyste měla další dítě. Vy jste teď těhotná, což tajíte, protože máte strach ze synovy reakce. Ptáte se, jak nyní postupovat.

Když Váš dotaz čtu, říkám si, v jak těžké a složité situaci se nyní nacházíte. Rozumím tomu, že názory a přání Vašich dětí jsou pro Vás důležité. Zároveň mě napadá, že začínáte život s novým přítelem, se kterým jste čerstvě těhotná a nechcete o něj přirozeně přijít. Vnímám to tak, že se cítíte být pod tlakem, že se musíte rozhodnout, jak se k celé situaci postavíte, aniž byste někomu ublížila. Zdá se, že se cítíte bezradná a plná obav, kterým rozumím.

Je vlastně zvláštní, že se synovo chování takto změnilo, když měl zprvu Vašeho nového přítele rád. Možná, že to má nějaký důvod a něco se mezitím přihodilo. Říkám si ale taky, že ve 12 letech může být přirozené, že se syn takto chová, obzvlášť pokud jste v poslední době odcházela z dlouholetého vztahu, kde s Vámi žil také. Přemýšlím, jestli nepotřebuje více času k přizpůsobení se této nové situaci i Vašemu novému partnerovi. Možná by bylo řešením zkusit si se synem promluvit v klidném a bezpečném prostředí – o tom, čeho se obává, a jak se v celé této nové situaci cítí. Mohla byste mu i Vy říci, jak se v této situaci cítíte, že Vám na synovi záleží, a že chcete, aby byl spokojený on, ale zároveň je pro Vás důležitý i vztah s přítelem. Možná Vám tak syn více porozumí a mohl by se Vám i otevřít s tím, co ho trápí nebo co se pro něj změnilo.

Říkám si, že by bylo fajn to probrat i s přítelem a svěřit se mu, co Vás teď tíží. Mohl by Vám poskytnout oporu a mohli byste zkusit přijít na možnosti, co by se s tím dalo dělat. Společně s partnerem a se synem (nebo jen někteří či jen Vy sama) můžete navštívit některou z rodinných poraden, kde byste mohli svoji situaci probrat v bezpečném prostředí společně s odborníkem. Využít můžete i pomoci psychologa či psychoterapeuta pracujícího individuálně, se kterým můžete hlouběji probrat tuto složitou situaci a hledat společně cesty, jak z toho ven. Některé kontakty i s recenzemi najdete na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby se rodinná situace uklidnila a vyjasnila.

<>

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.6.2018

Moje matka odmítá jít po zkolabování k lékaři

Zdravim, stala se takova vec. Moje matka zkolavovala a měla nizky tlak. Byla pri vedomi, ale nic si nepamatuje a ztratila pamet na nekolik desitek minut. K doktorovi odmita jit na vysetreni. Jak s takovou osobou jednat nebo co delat v tomto pripade? Predem dekuji za rady.

Kevin zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Kevine,

píšete nám, že Vaše matka zkolabovala a ztratila paměť na několik desítek minut. Odmítá však jít k lékaři na vyšetření. Vy se nás ptáte, jak s ní jednat a co máte v tomto případě dělat.

Oceňuji, že jste nám napsal a že se snažíte hledat pomoc. Nicméně je třeba brát také v potaz, že Vaše matka je dospělá, a má proto právo sama se rozhodnout, zda návštěvu lékaře vyhledá, nebo ne. Představuji si, že můžete mít obavy o to, aby byla Vaše matka v pořádku, a že nechcete nic zanedbat. Napadá mě k tomu zkusit matce opět nabídnout návštěvu lékaře. Můžete jí vysvětlit, že o ni máte strach a byl byste rád, kdyby šla na vyšetření, aby se zjistilo, zda je nyní již všechno v pořádku. Možná byste v rámci rozhovoru mohli také probrat, jaké motivy ji vedou k tomu, že nechce jít k lékaři, a hledat společně řešení této situace. Pokud by Vaše matka opět odmítla jít na vyšetření, můžete se zkusit obrátit o radu k jejímu obvodnímu lékaři.

Jestliže by Vás celá situace trápila, můžete se zkusit obrátit na někoho z rodiny, kdo by Vám mohl být nyní oporou a mohl Vám pomoct při hledání řešení. Také můžete v případě potřeby kontaktovat některou z linek důvěry, kde Vás mohou vyslechnout a podrobněji poradit, jak s matkou jednat a na koho se můžete ve svém okolí obrátit o pomoc.

Přejeme Vám, ať se situace s Vaší matkou brzy zdárně vyřeší.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
9.6.2018

Mám zvláštní partnerský vztah s trenérem – mám ho podporovat anebo se na něj vykašlat?

Dobrý den, omlouvám se, ale předchozí dotaz jsem poslala omylem nedopsaný. Takže zajímal by mě Váš názor na můj problém. Odmala sportuji a mám hodně blízký vztah se svým trenérem (je asi o 15 let starší). Rozumíme si, navzájem se bavíme o svých problémech, atd. Známe se už asi 6 let. A před cca 2 roky to tak postupně přerostlo v jakýsi zvláštní partnerský vztah. Zvláštní proto, že on sám už jeden vztah má, se svojí přítelkyni je asi 8 let(ona o našem "vztahu" neví, nicméně má nějaké domněnky), zhruba tak před 3 roky ale začali mít problémy, nicméně on ji nechtěl opustit, kvůli němu se totiž přestěhovala přes půlku republiky. Do toho se jim narodilo před půl rokem dítě. Z trenérova vyprávění mi přijde, že jeho přítelkyně naschvál nebrala antikoncepci aniž by o tom věděl, asi aby tím dítětem ten vztah zachránila...to nevím. Teď s přítelkyní žijí spíš vedle sebe než spolu. On neví co má dělat, protože když se rozejdou tak se ona pravděpodobně odstěhuje a on by tím ztratil možnost vídat svého syna, kterého má podle toho, jak o něm vypráví vážně hodně rád. Svůj problém chce vyřešit a já ho v tom podporuji a vím, že to vypadá, že mě využívá a tak, ale znám ho už dlouho, takže si myslím, že bych poznala kdyby mne jen využíval. Nicméně já to dítě skoro až nenávidím, trenér kvůli němu totiž nemá čas ani na sport, ani na mě. On to dítě totiž ze začátku nechtěl, ale jakmile se narodilo tak si ho najednou hrozně oblíbil. Nevím co mám dělat, jestli se na něj vykašlat nebo ho nadále podporovat, ačkoliv se nedokáže rozhodnout, co by měl se svým životem udělat. Původně jsem se ho snažila přesvědčit at svůj vztah nějak vyřeší, že to určitě půjde, ale s tím jak dlouho to už takto trvá o tom už vážně pochybuji. Ale nechci být označována jako ta, co jim rozbíjí rodinu. Zároveň si myslím, že by si trenér měl uvědomit s kým plánuje žít svůj život. Nemůže mít přece dva zaraáz. Vím, že tahle situace musí vypadat strašně absurdně, přesto by mě, ale zajímal Váš názor na tuto situaci. Děkuji

Este22 zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

děkujeme za dotaz, ve kterém se nám svěřujete se svojí situací. Píšete o tom, že jste si hodně blízká se svým trenérem. Asi před dvěma lety Váš vztah přerostl v jakýsi zvláštní partnerský vztah, ačkoliv Váš trenér už přítelkyni má. Před půl rokem se mu narodil syn, kterého ze začátku nechtěl, ale nyní ho má hodně rád. Vy to dítě skoro až nenávidíte, protože trenér kvůli němu nemá čas na sport ani na Vás. Nevíte, co máte dělat, zda trenéra nadále podporovat, anebo se na něj vykašlat. Ptáte se nás na názor na Vaši situaci.

Říkám si, že toto období pro Vás asi může být těžké. Obzvláště pocity skoro až nenávisti k dítěti trenéra Vás možná vyčerpávají. Přijde mi, že prožíváte také určitou rozpolcenost ve vztahu k trenérovi – na jednu stranu ho máte ráda a rozumíte si s ním, podporujete ho, ale zároveň uvažujete, že se na něj vykašlete. Rozumím tomu, že nechcete být označována jako ta, co rozbíjí trenérovi rodinu, a že si přesto myslíte, že by si měl uvědomit, s kým plánuje žít. Chápu, že vnímáte jeho vztah s přítelkyní jako asi ne zrovna harmonický. Možná úplně nerozumíte tomu, proč z něj nechce odejít, i když vnímám, že se to snažíte pochopit, včetně jeho pozitivního vztahu k synovi, kterého původně nechtěl.

Z textu dotazu usuzuji, že máte s trenérem blízký vztah, hodně si rozumíte a povídáte si. Napadá mě, jestli jste se mu svěřila i s tím, jak celou situaci vnímáte a že byste byla ráda, kdyby si na Vás a na sport udělal více času. Možná by to byl způsob, jak mu sdělit, jak se cítíte a že Vám na něm zároveň záleží. Na druhou stranu uvažuji nad tím, kde máte svoji hranici, kdy už trenéra podporovat nebudete a jak píšete, vykašlete se na něj. Asi by bylo dobré promyslet si, kde tato Vaše hranice je a případně trenérovi říct, co od něj chcete a co už je pro Vás nepřijatelné.

Je pro mne složité na dálku posoudit celou Vaši situaci a říct Vám svůj názor. Uvažuji nad tím, že je důležité, aby Vám bylo v této nelehké situaci co nejlépe. Můžete si tedy zkusit třeba sepsat, co pro Vás trenér znamená a vzala do úvahy své hranice, přes které nechcete jít. Říkám si, že každý to může vnímat jinak a je na Vás, jak si vše nastavíte. Možná byste to mohla více prozkoumat s někým blízkým, komu důvěřujete, případně s odborníkem jako je psycholog nebo psychoterapeut, kteří budou mít možnost s Vámi mluvit osobně. Pro vyhledání odborníka ve Vaší lokalitě můžete využít např. portál www.znamylekar.cz. Někdy může pomoct jen to, že se svým trápením svěříte a třeba si utřídíte myšlenky okolo daného tématu.

Přejeme Vám, aby se celá situace více vyjasnila.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
8.6.2018

Jak pomoct bratrovi z drog

Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu ohledně svého bratra. Vždy byl trošku problémový a ne moc chytrý. Před pár lety začal mít problémy s drogamy. V poslední době mu to způsobilo vážné psychické problémy, kdy není schopný práce ani normální komunikace. Na jednoduché dotazy odpovídá věcmi, které s dotazem nesouvisí a ve většině případů ani nedávají smysl. Dělá věci, které jsou pro nás absolutně nepochopitelné a nemají žádné logické uvážení. Rodiče tuto situaci přehlíží, ale já bych mu ráda pomohla. Na koho bych se měla přesně obrátit? Děkuji předem za odpověď.

Nikol zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Nikol,

vážíme si důvěry, s níž se obracíte na naši poradnu. Popisujete aktuální situaci, kdy se Váš bratr, užívající drogy, chová a komunikuje pro Vás nesrozumitelným způsobem. Ráda byste mu pomohla a ptáte se, na koho se obrátit.

Rozumím náročnosti Vaší situace. Zdá se, že Vám na osudu bratra záleží. Sledovat, jak se nedaří člověku, na kterém nám záleží, je skutečně těžké.

Nepochopitelné a nesrozumitelné chování Vašeho bratra pravděpodobně souvisí s jeho užíváním drog. Při něm se může stát, že se člověk dostane do stavů, kdy je jeho prožívání reality odlišné a jeho okolí jeho projevům nemusí rozumět.

Ráda byste věděla, jak Vašemu bratrovi můžete pomoct. Blízcí těch, kteří se potýkají s drogami, mají několik možností, jak se situací naložit. Pokud by Vám to vyhovovalo, máte možnost využít řady služeb. V Brně a okolí bych doporučil využít některé z těchto služeb. Zde byste se určitě dozvěděla více informací, hlavně jak o užívání drog, tak o tom, jak se v takové situaci zachovat - co pro bratra můžete udělat a co už není ve Vašich možnostech. V případě, že by pro Vás byla situace náročná, máte možnost využít i psychoterapie (viz výše uvedené kontakty).

Také máte možnost předat některé z kontaktů přímo bratrovi. Ideální by bylo, pokud by se Vám s ním podařilo navázat rozhovor. V něm byste mu mohla také sdělit své pocity. Prvním krokem k navázání kontaktu s nějakou službou jsou u závislých většinou terénní programy (v Brně např. tyto). Kromě navázání kontaktu s pracovníkem služby a získání informací o možnostech řešení situace jde hlavně o prevenci v šíření krví a pohlavně přenosných chorob. Využít by mohl i kontaktní centra (v Brně např. tato). Na kontaktním centru už má člověk mimo jiné možnost o své situaci mluvit s pracovníkem v soukromí, přičemž se pracovník snaží motivovat člověka ke změně.

Myslím, že v této situaci by bylo dobré, kdyby se Vám i rodině podařilo nenechat se do bratrovy situace vtáhnout natolik, že to začne negativně ovlivňovat i jiné oblasti Vašeho života. Výčitky této situaci obvykle nepomáhají, naopak můžete pro bratra být oporou a pomoct mu uvědomit si, v čem mu jeho užívání ubližuje. Zároveň můžete bratrovi vyjádřit podporu v případě snahy o změnu. A každopádně nabízet výše uvedené možnosti řešení, včetně léčby závislosti.

Držíme palce a přejeme brzké nalezení cesty z této situace pro Vás i pro Vašeho bratra.

<>

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
7.6.2018

Může psycholog předepsat léky na snížení chuti k jídlu?

Dobry den, chci se zeptat, jestli muze psycholog predepsat leky na snizeni chuti k jidlu? Popripade jestli se to nejak nebije s leky? Beru Asentru a Derin, za tri tydny se s doktorkou uvidim a poradim se, ale zajima me vase zkusenosti a pripadne co mam cekat. Dekuji

Gabriellaa zobrazit odpověď ↓
 

Milá Gabrielo,

ptáte se nás na naši zkušenost, zda může psycholog předepsat léky na snížení chuti k jídlu a zda se nějak nebijí s dalšími léky. Nyní užíváte léky Asentra a Derin. Také se nás zřejmě ptáte na to, co čekat, když byste léky na snížení chuti k jídlu zkombinovala s léky, které užíváte. Možná máte strach o své zdraví, a aby se Vám nepřitížilo, což je pochopitelné.

Léky Vám může předepsat pouze lékař nebo psychiatr. Psycholog je na rozdíl od psychiatra nezdravotnická profese, takže tento člověk nemá oprávnění předepisovat jakékoli léky. Ptáte se, zda se mohou Vámi uváděné léky navzájem ovlivňovat. To Vám nedokážeme říct, jelikož nejsme lékaři. Jen lékař nebo farmaceut Vám dokáže odborně odpovědět. Užívání některých léků dohromady zapříčiňují další vedlejší účinky, některé se zase dobře snášejí. Konzultace s lékařkou je v tomto případě opravdu nejvhodnější volbou. Můžete se zkusit podívat třeba na některé internetové diskuze, zda jiní lidé nepíší o svých zkušenostech s užíváním obou skupin léků a udělat si tak obrázek o tom, co zhruba můžete čekat. Je potřeba ale vzít v potaz, že každý je jiný a léky či jejich kombinace na každého mohou působit individuálně.

Přejeme Vám, abyste brzy našla odpovědi na své otázky.

Tým poradny

<>skrýt odpověď ↑
7.6.2018

Škrábu se a nemůžu přestat

Dobrý den. Poslední dobou prožívám celkem krizové období. Začala jsem všechno víc emotivně prožívat. Ale celkem jsem se ovládala, když na mě přišel smutek, pustila jsem si hudbu a vypsala jsem se z toho, nebo vykreslila. Přišel den, kdy se všechno víc stupňovalo. Nic z toho už nestačilo a tak jsem se začala škrábat. Hodně jsem se vídala s tím, že je to jako droga, že nejde přestat, ale to mě nezastavilo. Přišla deprese, škrábala jsem se, ale pak jsem si vyčítala, co si to dělám. Přestala jsem i důvěřovat a začala všechno (včetně sebe) schovávat. Všechno pokračuje až doteď. Nechci to říct, nechci k psychologovi osobně. Ale občas mám sebevražedné myšlenky. Nejde přestat, ale chci se toho zbavit.

Viki zobrazit odpověď ↓
 

Ahoj Viki,

období, ve kterém se nyní nacházíš, hodnotíš jako krizové. Když se u Tebe objevil smutek, řešila jsi jej zpočátku hudbou, psaním či kresbou. Tyto metody časem přestaly stačit, tak jsi se začala škrábat, a s tím Ti nyní nejde přestat. Píšeš, že pociťuješ výčitky, ztrátu důvěry, a také že míváš sebevražedné myšlenky. Ptáš se nás, jak se toho zbavit, aniž bys musela navštívit psychologa.

Ráda bych Tě ocenila za dříve používané způsoby, kterými jsi smutek řešila. Někdy je těžké vůbec objevit něco, co nám může alespoň trochu pomoci. Říkám si, jak asi pro Tebe musí být tato situace náročná. Emoce se stupňují a Tobě nyní pomáhá jedině škrábání, ve kterém ale asi nechceš pokračovat. Také se to odrazilo na Tvém sociálním kontaktu – více se schováváš a méně důvěřuješ druhým.

Přemýšlím, jestli je někdo ve Tvém okolí, komu by ses s tím vším mohla svěřit – rodina nebo třeba kamarádka. Chápu, že se Ti o tom nemusí chtít mluvit, na druhou stranu je asi těžké být na vše sama a sdílení s druhými může mnohé ulehčit. S pomocí dospělého také může být snazší vyhledat odbornou pomoc.

Píšeš, že osobně psychologa navštívit nechceš, tak si říkám, zdali by Ti vyhovovalo zavolat na linku důvěry. Funguje anonymně a může pro Tebe být jednodušší než osobní kontakt. Třeba právě v momentech, kdy Tě napadají sebevražedné myšlenky, nebo máš potřebu škrábat se. V ten moment můžete společně s pracovníkem hledat řešení tak, aby ses cítila dobře a nemusela sis ubližovat.

Přemýšlím, co Ti vlastně škrabání dává, a jestli by tento pocit šlo nahradit něčím bezpečnějším. Třeba se místo toho můžeš zkusit dotýkat kostkou ledu na kůži, nebo cokoli jiného. V hledání tomu podobných možností, a především příčin a řešení celé situace Ti může pomoci pracovník na lince důvěry, nebo také psycholog. Pokud máte psychologa ve Vaší škole, můžeš jej navštívit a zkusit se s ním domluvit, aby to, co mu svěříš, nikomu dalšímu neříkal.

Přejeme, ať brzo nalezneš způsob, jak z toho všeho ven,

<>

Tým poradny  

skrýt odpověď ↑
6.6.2018

Jak můžu pomoci kamarádovi, který má asi psychické problémy?

Zdravím, Dnes se mi svěřil můj dobrý kamarád (je mu 13let známé se 5 takže si sem jistý že mluvil vážně) s asi psychickými problémy. Chtěl jsem se jenom zeptat zda to nemůže být něco extrémně vážné případně jestli mu já nemůžu nějak pomoct. Říkal že vše začalo asi před 2 týdny, kdy měl deprese (kvůli holky) prý od té doby spí jenom 3-5hodin denně máa zimnice bez horečky, neustali pocit strachu, říká že se to nedá popsat. Já vnímám ze hrozně často mění názory a chová se nevyzpytatelně a všechny vtipy na něj bere jako urážky a to i ode mne. Taky extrémně omezil vztahy s všemi ze třídy se mnou za den prohodí pár slov jinak pořád poslouchá hudbu. Sveril se mi po telefonu a když tak nad tim přemýšlím tak to uz delší dobu naznačoval když jsme si psaly v noci jinak přes den na zprávy odpovídá buď hm... Nebo palcem nahoru. Snad z toho mála co vím něco poznáte a třeba i pomůžete předem vám děkuji...

Robin zobrazit odpověď ↓
 

Milý Robine,

vážíme si toho, že jsi zaslal svůj dotaz do naší poradny. Píšeš, že tvůj dobrý kamarád se Ti svěřil pravděpodobně s psychickými problémy. Poslední dva týdny málo spí, má zimnice a pocit strachu. Ty sám sis všiml, že se chová nevyzpytatelně, mění názory a vtipy bere jako urážku. Omezil vztahy ve třídě, místo toho poslouchá hudbu a když si píšete, je velmi stručný. Chtěl bys vědět, zda se nejedná o něco vážného a jak bys kamarádovi mohl pomoci.

Říkám si, že je moc hezké, že Ti na kamarádovi takto záleží. Svěřil se Ti a Ty se obracíš na nás, protože sám nevíš, co s tím. Máš obavy z toho, aby to nebylo něco vážného, možná máš taky strach, aby se to dále nezhoršovalo. Taky mě napadá, že je to třeba poprvé, co se setkáváš s takovou změnou chování u někoho blízkého a jsi z toho možná zmatený, což by bylo pochopitelné.

Nedokážu bohužel takto posoudit, o jaké potíže se u kamaráda jedná. Může mít jen špatné období, kterým si musí projít a pak mu bude líp. Také to ale mohou být potíže, které bez pomoci sám nezvládne. Mohlo by pomoci, kdyby sis s ním v klidném a bezpečném prostředí popovídal. Mohl bys mu říci, že si vážíš toho, že se Ti svěřil, že máš o něj ale strach a chtěl bys mu nějak pomoct. Možná by Ti kamarád řekl o svých problémech něco víc a třeba by mu i tento rozhovor ulevil. Pokud by byl otevřený nějaké pomoci, můžeš mu nabídnout, že lze zavolat například na některou z linek důvěry, kde by mohl s odborníkem probrat, co ho trápí a který by mu mohl poradit, co dělat dál. Svěřit by se mohl také někomu dospělému - například rodiči, učiteli nebo školnímu psychologovi. Ti by mu mohli zprostředkovat například návštěvu u dětského psychologa, pokud by to bylo potřeba.

Je ovšem možné, že kamarád se nebude chtít na nikoho obracet ani se nikomu svěřovat. S tím je potřeba počítat. Můžeš kamarádovi ale říct, že jsi tady pro něj kdykoliv, kdy by potřeboval a můžeš mu být oporou. Sám se můžeš obrátit na některou z linek důvěry a s odborníkem zkonzultovat to, jak se cítíš a co bys mohl ve své situaci dělat. Pokud máte ve škole školního psychologa, můžeš se obrátit i na něj.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
5.6.2018

Mám problém se svou submisivitou

Dobrý den. Mám takový problém se svou submisivitou. V dnešní době je hrozně propagováno být silná a nezávislá žena… a já jsem úplný opak. Podle mě jsou prostě ženy o trošku níž než muži. Alespoň tedy já. Vím, že je to špatně a že jsme si všichni rovni, ale mám to tak v hlavě nějak nastavené (Doma je to spíše naopak, otec sice živí rodinu, ale hlavní slovo má vždy matka a je více dominantnější). Když jsme mezi přáteli (převážně se bavím s opačným pohlavím) nemám s tím problém, ale jakmile jsem ve vztahu, jsem neskutečně submisivní, udělám co mi přítel řekne, nechám sebou manipulovat, ubližovat si. Hledám si většinou stejné typy, grázly, ne zrovna slušné lidi, problémové, přitahují mě starší muži…Když je muž chytrý nebo hodně rozumný, příčí se mi to. Já jsem naopak klidná, tolerantní, nekonfliktní, mám vysokou školu, dobré zaměstnání. Samo sebou to tak mám nastavené i v sexuálním životě.... // příklad ze života: slavili jsme s bývalým přítelem, hodně pili (já méně,spíše do nálady), chytl žárlivý záchvat zmlátil mě pro nic za nic. Strašně jsem se bála, křičela, klepala se, on se okamžitě po tom omlouval, klečel na kolenou a prosil a já mu to ihned odpustila, ale co je nejhorší, že mě to neskutečně vzrušilo. Věděla jsem, že tohle se nesmí, že si to ke mně přece nemůže dovolit, ale jako bych byla v transu// Jsem z úplné rodiny, otec je strašně hodný, udělal by pro nás vše, ale moc spolu nekomunikujeme (měl špatné dětství kvůli svému otci, takže není úplně dokonalý vzor otce, ale co je dokonalý vzor že), nikdy se mu nesvěřuji a trošku se ho stydím, ale vždy jsem ho obdivovala, živí celou rodinu, založil několik firem a zbohatl, nikdy nás nenechal ve štychu, pořád se o nás stará... Myslím, že jsme si po psychické stránce velmi podobní. Matka je náš opak, společenská, sebevědomá, vede doma slovo, ale taky je hodná, kolikrát až moc. Dětství jsem měla super, rodiče se nikdy moc nehádali, mám staršího bratra (hodně zlobil mě i rodiče), tomu jsem se chtěla vždy zavděčit, obdivovala jsem jak se ničeho nebojí, a mladšího bratra (ten je jako já a táta, klidný, ne zrovna společenský, stydlivý). Jediné, co mě napadá ve spojitosti, proč si vybírám takové partnery je děda z otcovi strany. Babičku vždy hodně deptal, byl na ní agresivní a ona si vše nechá dodnes líbit. Stýkáme se jen s babičkou, která za námi jezdí. S dědou se rodiče nepohodli a posledních 10let jsem ho viděla jen párkrát, ale pokaždé se choval, jakoby nic, povídali jsme si, byl hodný. Nevím jestli je možné, že jsem to nějak „podědila“ po babičce a je mi prostě genticky dáno byl takhle submisivní. Jinak si to ale nedovedu vysvětlit. Strašně se snažím nenechat sebou takhle zacházet, ale ti muži jakoby to vycítili, že jsem slabá a využijí toho, manipulují se mnou. Mnohokrát mi to i bylo řečeno, že to na mě jde hrozně poznat. Přitom nejsem hloupá, žádná blbka, který chybí filip. Mám všeobecný přehled a takovou tu přirozenou inteligenci (teda alespoň myslím). Potřebovala bych poradit. Nevím, zda navštívit psychologa. Pomohl by mě se změnit? Přijde mi, že už je to ve mně zakodované, že to změnit nemůžu, že bych to nebyla já, nevyhovovalo mi to. Ale na druhou stranu se hrozně bojím, jak to se mnou dopadne... Chci Vám poděkovat za to, co děláte, potřebovala jsem se někomu svěřit, ale neumím to a takhle je to naprosto ideální. Omlouvám se, za tak děsně dlouhou zprávu, ale stručněji to popsat nešlo. DĚKUJI

Daniela zobrazit odpověď ↓
 

Milá Danielo,

děkujeme Vám, že jste se nám s důvěrou svěřila. Píšete, že máte problém se svou submisivitou. V partnerském vztahu pociťujete, že si necháváte ubližovat a manipulovat sebou. Máte pocit, že ženy jsou níže než muži a sama si vybíráte takové typy partnerů, vůči kterým máte nižší postavení. Přemýšlíte, proč to tak máte a zda jste to nemohla zdědit po babičce, která byla také taková. Máte pocit, že je to ve Vás zakódováno. Ptáte se nás, zda máte navštívit psychologa a zda by Vám pomohl se změnit.

Při čtení Vašeho dotazu si říkám, že jste ohledně Vašeho chování a přístupu musela hodně přemýšlet, a to z různých úhlů pohledu. Vnímám, jak máte problém zmapovaný a zamýšlíte se nad možnými příčinami. Také si všímám toho, že na jedné straně popisujete, že máte potíže se submitivitou vůči mužům a na druhé straně zmiňujete své úspěchy a pozitiva (přirozenou inteligenci, absolvovanou VŠ či dobrou práci) a zamýšlíte se nad tím, jak to jde dohromady. Připadá mi fajn, že si takových věcí všímáte. Také si říkám, že pro Vás musí být těžké ocitnout se v situaci, kdy byste chtěla změnit některé své vlastnosti, ale zároveň víte, že byste to nebyla úplně Vy. Možná teď zažíváte jisté dilema mezi tím, co Vám připadá přirozené a co správné.

Píšete, že je v dnešní době propagováno být silná a nezávislá žena. To je pravda a jistě to má v dnešní společnosti mnoho výhod. Na druhou stranu to nemusí být nejlepší ani univerzální způsob vystupování ženy. Myslím, že je fajn, když je každá žena jiná a chová se tak, jak je jí přirozené. Pokud je tedy submisivnější chování něco, co Vám vyhovuje a cítíte se tak dobře, je to podle mě v pořádku. I to, co Vás sexuálně vzrušuje, nemusí být společností všeobecně přijímané, ale pokud se Vám to líbí a nikomu z účastníků to neubližuje, není důvod si to zakazovat. Pravděpodobně Vám submisivita ale v něčem nevyhovuje - asi nikdo nechce být druhým člověkem manipulovaný nebo využívaný, což je pochopitelné.  

To, zda máte toto chování vrozené, se nedá přesně určit. Podle psychologických výzkumů člověka ovlivňují jednak vrozené predispozice, ale také prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. Pokud máte motivaci se v této oblasti změnit, určitě můžete využít služeb psychologa či psychoterapeuta. Mohl by Vám nejdříve pomoci ujasnit si, zda změnu opravdu chcete a případně pak najít společně s Vámi cestu, jak ji realizovat. Některé kontakty i s recenzemi můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz. Napadá mě také možnost navštěvování tzv. encounterových skupin, což je forma skupinové terapie, které se účastní lidé, kteří mají zájem o svůj seberozvoj. Můžete se podívat na internetu, zda se konají i někde ve Vašem okolí. V neposlední řadě by Vám mohl pomoci i někdo blízký, komu důvěřujete (ať už je to někdo z rodiny či kamarád nebo kamarádka). Mohl by Vám říci, jak Vás vnímá on sám a proč si myslí, že tak na lidi působíte. Také by Vám mohl třeba poskytnout své zkušenosti nebo názory, co by se s tím dalo dělat.

Přejeme Vám, abyste byla spokojená.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
3.6.2018

Nemám přítele, může za to můj vztah s otcem?

Dobrý den, včera jsem byla venku s kamarádkou a jejím přítelem venku. Oni se pořád osahávali a oblizovali- docela mě štvalo, protože je to otravné a nechutné. Ale začala jsem přemýšlet nad tím proč já nemám přítele, protože všechny moje kamarádky mají přítele/přítelkyně. Na druhou stranu mi to nějak nevadí a vůbec se tím nějak netrápím, jsem ráda single. Jen jsem tak přemýšlela čím to může být způsobeno, protože jestli to tak půjde dál tak si do konce života nebudu schopna najít partnera a následně s ním mít třeba rodinu. Jak potom budu prospěšná naší společnosti? Když jsem se tak zamýšlela tak mě napadlo jestli to není způsobeno tím jaký mám vztah se svým otcem. Máme takový vztah nevztah. Moc se spolu nebavíme. Neříkáme si, že se máme rádi. Občas se přistihnu jak mi vadí i když si jen kýchne nebo zamlaská. Už od mala mě vadilo, že jsem taková jeho "služka" - odnes, přines, udělej mi kávu atd.. Myslíte, že to může být způsobeno tím, že si nikdy k chlapci nedokážu najít cestu. Když se s někým jeden večer seznámím tak už nemám potom potřebu být s ním v kontaktu a vidět ho.

Majka zobrazit odpověď ↓
 

Milá Majko,

děkujeme, že jste se rozhodla napsat do naší poradny. Píšete, že přemýšlíte, proč nemáte přítele, když ostatní kamarádky ho mají. Samotné Vám to nevadí, ale přemýšlíte, zda budete někdy schopna najít si partnera a založit s ním rodinu. Napadlo Vás, zda by to nemohlo být způsobeno vztahem s Vaším otcem - moc se spolu nebavíte, vadí Vám některé věci, které dělá, a také to, že jste taková jeho „služka". Ptáte se, zda to může být příčinou toho, že si nedokážete najít k nějakému chlapci cestu.

Když Váš dotaz čtu, říkám si, že je fajn, jak se zamýšlíte nad tím, čím může být způsobeno to, že nemáte nebo ani nechcete přítele. Úvahy Vás dovedly k myšlence, zda by to nemohlo souviset se vztahem k Vašemu otci. Podle toho co píšete, vnímám, že tento vztah asi není příliš harmonický. Rozumím tomu, že máte možná obavu, zda tento vztah nebude mít trvalý dopad na Vaše budoucí vztahy.

Pokud jsem to správně pochopila, máte dojem, že pokud byste si nenašla přítele a nezaložila rodinu, nebyla byste podle Vás prospěšná společnosti. Napadá mě, že způsob, jak může být člověk společnosti prospěšný je spousta - někoho naplňuje pomáhat druhým, někoho kariérní dráha a někdo vidí smysl třeba v zaměření se na spiritualitu. Ne každý tedy chce nebo může založit rodinu. Také si říkám, že to, že teď nemáte potřebu s někým navazovat bližší kontakt, nemusí být nic zvláštního ani trvalého. S časem se to může měnit a pro Váš věk je to zcela běžné. Spousta lidí navazuje bližší vztahy, až když poznají někoho, kdo jim „sedne" nebo až když přijde ten správný čas.

Mohlo by pomoci, kdybyste si o tom promluvila s někým z Vašeho okolí, komu důvěřujete. Tento člověk by Vám mohl poskytnout svůj úhel pohledu nebo své zkušenosti s navazováním partnerských vztahů a mohl by Vás podpořit. Často je úlevné se někomu jen svěřit se svými myšlenkami či pochybnostmi.

To, jestli nemáte přítele kvůli vztahu s otcem, Vám nedokážu říct. Je to hypotéza, která bývá vzhledem ke složitosti lidské psychiky v praxi těžko ověřitelná. Určitě to ale můžete hlouběji probrat s psychologem či psychoterapeutem. Kromě toho Vás může vyslechnout a podpořit ve všem, co Vás trápí a může Vám poskytnout svůj pohled. Některé kontakty můžete nalézt na www.znymalekar.cz nebo se můžete zeptat na doporučení někoho z Vašeho okolí.

Přejeme Vám, abyste našla odpovědi, které hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
2.6.2018

Mám žaludeční potíže, které mi otravují život

Zdravotní obtíže a nepříjemné stavy Dobrý den, již zhruba kolem 2 měsíců mě trápí obtíže se žaludkem, jednoduše řečeno je mi neustále nevolno, někdy až pocity na zvracení. Můj žaludek byl vždy citlivý, ale teď je to už extrém a hlavně dlouhé. Někdy nemohu v noci ani spát, mám pocit závratě a točení hlavy, mimo to bývám teď neustále hodně unavená což je u mě neobvyklé a sem tam i dušnost a bolesti hlavy. Tyto problemy jsem začala řešit s mojí obvodní lékařkou a byly mi udělány krevní odběry a tam se nic neukázalo. Tudíž mě odeslala ať se objednám na gastro vyšetření žaludku, tam bohužel neměli dřívější termín jak za 3 týdny, což znamená další útrpné čekání. Nejhorší na tom je, že stále nevím co se mnou je a už po takové době s těmito potíži jsem z toho zoufalá. Myslím, že to na mě už doléhá dost i po psychické stránce - bojím se už dokonce někam jen tak vyjít, aby se mi náhodou neudělalo zle. Mezi lidmi to snáším možná ještě hůře. Mám úzkosti když mám jen něco vyřizovat a už bych nejraději šla zase domů. V podstatě mě to vyřadilo z běžného fungování, zrovna teď mám ještě zkouškové období, což znamená i nějaký ten další stres navíc a potřebuji se soustředit na učení, což mi vůbec nejde. Připadám si už totálně demotivovaná skoro vůči všemu. Tenhle zdravotní stav mi všechno bere a především mě hrozně omezuje. Je to strašný pocit, když už v podstatě ráno vstávám se strachem co bude a jak mi dnes bude. Jsem z toho vyčerpaná a mám ke všemu akorát nechuť a cítím, že to nikdo nemůže pořádně pochopit. Přemýšlela jsem i nad tím ač nerada, zda si to (nebo něco z toho) nepřivozuji i já sama. V minulosti jsem měla jisté psychické problémy, které se projevily i sebepoškozováním, ale tahle etapa už je za mnou. Ovšem úzkostné stavy mi nejspíš tak trochu zůstaly a ještě jsem nervák. Nicméně, nemyslím si, že by to bylo čistě psychické, jakobych cítila že se mnou není něco v normálu i fyzicky. Navíc vědomě o nějakých velkých stresech nevím, jen tyhle ošklivé pocity. Špatně se mi to popisuje, ale už nevím jak se s tím vším prát a otravuje mi to život. Představa, že to takhle půjde dál, je pro mě šílená. Musím normálně fungovat, ale nevím jak. Proto píší k Vám a žádám byť i o sebemenší rady, jelikož jsem už bezradná. Trápí mě to. Děkuji moc za odpověd.

Ivy zobrazit odpověď ↓
 

Milá Ivy,

děkujeme za Váš dotaz a projevenou důvěru. Píšete, že asi dva měsíce máte potíže se žaludkem, je Vám špatně, někdy až na zvracení. Pojí se s tím i další obtíže jako dušnost, únava nebo závratě. Byla jste odeslána ke specialistovi, ale musíte čekat tři týdny na vyšetření. Tento stav Vás velmi omezuje - máte strach vyjít ven, aby se Vám neudělalo zle, nemůžete se soustředit na učení a máte ke všemu nechuť. Přemýšlíte, jestli by tyto potíže nemohly mít psychickou příčinu a nepřivozujete si je sama. Ptáte se na radu, jak se s tím vším prát a jak fungovat.

Představuji si, jak pro Vás musí být nepříjemné tyto fyzické obtíže snášet a zároveň muset nějak fungovat. Zároveň ona nejistota, co tyto potíže znamenají, Vás trápí a možná také máte strach nebo obavy, zda se to ještě zlepší. Je pochopitelné, že pokud má člověk zdravotní potíže, odrazí se to i na psychice. Tak jak psychika ovlivňuje zdravotní stav, tak i zdravotní stav psychiku. Je fajn, jak se nad tím snažíte přemýšlet a hledat možné příčiny Vašich potíží, abyste je mohla zkusit nějak ovlivnit, aby Vám bylo lépe.

Když Váš dotaz čtu, říkám si, že je teď pro Vás v první řadě důležité zmírnit fyzické obtíže. Napadá mě, že pokud Vás to takto trápí, nemusíte čekat několik týdnů na vyšetření, ale můžete zkusit zajít například na pohotovost, kde by Vám mohli poradit, jak lépe zvládnout alespoň ten čas před vyšetřením. Také je možné vyzkoušet nějaké relaxační techniky, abyste snížila stres a s tím možná i fyzickou bolest. Může to být například hluboké dýchání, svalové uvolňování, poslech hudby, přikládání teplého obkladu na břicho nebo úplně něco jiného, co Vám dělá dobře.

Přemýšlíte o tom, zda by Vaše potíže nemohly mít příčinu v psychice. To se samozřejmě nedá vyloučit. Například tzv. psychosomatický přístup se zabývá provázaností fyzického těla, psychiky a prostředí, které se mohou vzájemně ovlivňovat. Je proto možné doplnit klasickou medicínskou léčbu návštěvami u psychologa či psychoterapeuta. Někteří se zaměřují vyloženě na psychosomatické potíže. S tímto odborníkem byste mohla více probrat okolnosti Vašich žaludečních potíží a mohli byste společně hledat příčinu a možné cesty, co dělat, aby Vám bylo lépe a abyste mohla zase dobře fungovat. Je také vhodné psychologovi předat výsledky z vyšetření, aby byl lépe informovaný o dosavadní léčbě. Některé kontakty na psychology či psychoterapeuty můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, aby Vám bylo brzy lépe.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
1.6.2018

Přítel trpí změnami nálad, lze s tím něco dělat?

Dobry den, jiz nejakou dobu me trapi pritelovo chovani. Jiz od zacatku vztahu trpi zmenami nalad, ale v posledni dobe se to stale vice stupnuje, jednou je mily a za par okamziku se jeho nalada zmeni o 180stupnu,je neprijemny, vse resi v afektu a pozdeji si vse uvedomi a svych rozhodnuti lituje. Jeho povaha je cholericka a posledni dobou trpi i prehnanou agresi. Vse musi byt uskutecneno dle nej, kdyz se tak nestane zacina me citove vydirat. Pokud se naskytne prilezitost zucastnit se nejakych dvou akci a jedna se nepodari uskutecnit automaticky zavrhnr i tu druhou. Takove to chovani ho pripravilo o velmi dobre placenou praci a chova se nepekne i ke sve matce, která by pro nej udelala vse. Rada bych vedela, zda je nejaka moznost jak tyto vykyvy nalad zmirnit, ci by slo nejak dosahnout toho aby vymizely uplne. Dale bych se chtela zeptat zdali je mozne poznat priciny jeho chovani. Odbornou pomoc odmita vyhledat. Dekuji za odpoved

Věrka zobrazit odpověď ↓
 

Milá Věrko,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že Váš přítel trpí změnami nálad a že se to poslední dobou stupňuje. Vnímáte, že se u něj objevuje cholerické a agresivní chování a vše řeší v afektu, díky čemuž přišel o dobrou práci. Zmiňujete, že odmítá navštívit odborníka. Chtěla byste vědět, zda se toto chování dá zmírnit nebo úplně eliminovat a jestli je možné určit jeho příčiny.

Říkám si, že pro Vás může být těžké přítelovo chování snášet a přihlížet mu. Pravděpodobně jej nemůžete nijak ovlivnit, i když byste chtěla. Vnímám, že Vám na příteli velmi záleží a přemýšlíte, jak mu pomoci. Možná jste mu právě Vy nabízela možnost navštívit odborníka, ale přítel s tím nesouhlasil. Napadá mě, že se teď můžete cítit bezmocně nebo taky vyčerpaně. Je pochopitelné, že byste chtěla znát další možnosti případné pomoci, aby se vám spolu žilo lépe.

Mohlo by být fajn, kdybyste si s přítelem zkusila v klidu promluvit o tom, co ve Vás jeho chování vyvolává, jak se nyní cítíte a že byste jej chtěla nějak podpořit. Možná ani neví, jak je Vám jeho chování nepříjemné a jak důležité pro Vás je, aby s tím něco dělal. Mohl by Vás tak lépe pochopit a případně byste mohli probrat, co by se s tím dalo dělat. Je ale také možné, že bude přítel stále pomoc odmítat. Je důležité si uvědomit, že zodpovědnost a rozhodnutí o tom, zda a jakou pomoc vyhledá nebo ne, je jen na něm. Pokud by se svým chováním nechtěl nic dělat a jeho chování se nelepšilo, je pak důležité, abyste si sama řekla, kde je hranice toho, co jste schopná skousnout a co už ne. Není jednoduché dlouhodobě snášet agresivní chování či citové vydírání. Když už takové chování překročí určitou míru, je někdy dobré zvážit, zda má pro nás pokračování v takovém vztahu perspektivu.

Ptáte se, zda je možné přítelovy nálady nějak zmírnit nebo odstranit. Nedokážeme takto posoudit, o jaké potíže se jedná, ani zda je přítel dokáže nebo chce sám ovlivnit nebo ne. K tomu by mu mohla pomoci právě spolupráce s psychologem či psychoterapeutem. Píšete, že ji však přítel odmítá - v rámci rozhovoru byste si mohli promluvit i o tom, proč ji odmítá a jak to vnímá on sám, možná byste se tak lépe navzájem pochopili. Psycholog či psychoterapeut by mohl pomoci hledat cesty, jak přítelovy potíže zmírnit či odstranit a také by společně mohli hledat jejich příčiny. Společně můžete také využít služeb některé z manželských poraden, kde byste mohli probrat, co by se dalo dělat, abyste se měli ve vztahu lépe.

Poradnu můžete navštívit také sama, pokud by přítel nechtěl. Stejně tak můžete využít i služeb psychologa či psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci projít si obdobím, kdy máte toto trápení a hledat možnosti, jak zvládat chování Vašeho přítele a jak na něj reagovat. Některé kontakty můžete nalézt např. na www.znamylekar.cz.

Přejeme Vám, abyste byla spokojená, a to nejen v partnerské rovině.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
1.6.2018

Mám problémy s jídlem

Dobrý den. Poslední dobou mám velké problémy s jídlem. Začala jsem svůj příjem hodně omezovat, a momentálně přežívám jen na 300g nízkokalorického jogurtu denně. Mám hrůzu z jakéhokoliv jiného jídla a z představy, že můj kalorický příjem přesáhne 500kalorií. Moje BMI je 19 a tak mě nikdo nebere vážně, i když omdlévám a padají mi vlasy. Vím, že si ničím tělo, ale nedokážu se s tím strachem sama poprat, a nikde mě nechtějí brát vážně, protože na pomoc jsem zřejmě ještě moc 'tlustá'. Předem děkuji za pomoc.

Lila zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lilo,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o svých problémech s jídlem. Omezujete svůj příjem, padají Vám vlasy a omdléváte. Přesto Vás nikdo nebere vážně.

V první řadě bych chtěla ocenit, že jste požádala o pomoc. Píšete, že víte, že si ničíte tělo, ale že se nedokážete s tím strachem sama poprat. To, že jste si něco takového uvědomila a chcete pomoci, je podle mě velkým krokem ke zlepšení situace.

Přestože máte BMI 19, což je ještě v normě, toto číslo rozhodně není všeříkající. Můžeme se podle tohoto čísla orientovat, ale záleží také na dalších okolnostech. Závisí nejen na Vaší váze a výšce, ale nejpodstatnější je přijímat dostatečné množství důležitých živin a vitamínů. Pokud cítíte, že s Vámi něco není tak, jak byste si přála, tak máte plné právo to řešit.  Popisujete, že omdléváte a padají Vám vlasy. To už mi připadá jako potíže, které byste asi neměla Vy ani Vaše okolí brát na lehkou váhu. Napadá mě, zda jste zkusila navštívit svého praktického lékaře a probrala s ním tyto obtíže. Mohl by Vám dát doporučení k odborníkovi, který se problémy s jídlem přímo zabývá. Dále byste mohla kontaktovat některou z poraden, například Anabell, která má pobočky v několika městech, ale provozuje i telefonickou linku či internetovou poradnu. Anabell je centrum poskytující pomoc osobám s poruchami příjmu potravy, ale nejen jim. Jsem si jistá, že by to mohlo být dobré místo na získání informací a rad týkající se Vašich potíží.

Také přemýšlím nad tím, že by Vám v takové situaci mohlo pomoci vědomí, že se máte na koho obrátit. Napadá mě, zda máte ve svém okolí někoho, komu důvěřujete a s kým byste si mohla o svých starostech promluvit. Mohl by to být někdo z rodiny nebo třeba kamarádka.

Přejeme Vám, abyste brzy nalezla pomoc, o kterou žádáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
31.5.2018

Kde hledat podporu pro mé dlouhotrvající psychické problémy?

Dobrý deň, už roky bojujem s rôznymi psychickými problémami, začalo to s PPP a nikdy som to poriadne neriešila, lebo som si myslela, že to zvládnem sama. No a postupne sa na to nabalila kopa ďalších vecí, škola, abnormálne strachy, úzkostné stavy, myslím, že aj mierna depresia, nedôvera v samú seba, plná hlava myšlienok, ktoré ma blokujú v bežnom živote. Niekedy mám obdobia, kedy sa cítim lepšie, no posledné dva roky mám pocit, že už to akosi sama nezvládam a neviem, ako na to...Čo robiť, ako sa cítiť lepšie. Nič mi nepomáha, tá hlava ma jednoducho nepustí. Neviem tak úplne popísať všetko to, čo sa v mojej hlave deje. Okolie si myslí, že je všetko v poriadku, lebo všetko zvládam na jednotku, no vo vnútri som zlomená. Nemám takú podporu, ako by som potrebovala. Keď som žiadala o pomoc, často som ju nedostala, lebo vyzerám ako normálne zdravé dievča, ktoré nič netrápi. A tak som sa stretla skôr s reakciou, že si len vymýšľam, lebo nemám najmenší dôvod sa trápiť a že to prejde a podobne... Preto hľadám pomoc inde, čokoľvek, čo by mi pomohlo odľahčiť hlavu a nájsť si cestu ku samej sebe, začať sa mať rada, neriešiť stále jedlo, neizolovať sa od ľudí... Som Slovenska a tak neviem, kde hľadať pomoc tu v Brne, ako to funguje s nejakou psychoterapiou, ako hľadať psychológa/ psychoterapeuta, či je potrebné to riešiť s lekárom a podobne...Budem vďačná za akúkoľvek radu. Ďakujem, pekný deň. :) Tereza

Tereza zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Terezo,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Už roky bojujete s různými psychickými problémy, o kterých jste si myslela, že je zvládnete sama. Postupně se na to však nabalily další věci a nyní nevíte, co dělat, abyste se cítila lépe. Nemáte takovou podporu, jakou byste potřebovala. Vaše okolí si myslí, že je všechno v pořádku, i když jste uvnitř zlomená. Chtěla byste vědět, co by Vám pomohlo odlehčit hlavu a najít cestu k sobě samé. Zajímalo by Vás, kde hledat v Brně pomoc.  

Může být vyčerpávající nemít podporu ve svém okolí, které si myslí, že je vše v pořádku. Ráda bych proto ocenila, že se snažíte najít způsoby, jak se k pomoci dostat. Vnímám také jako důležité, že chcete tento stav změnit i přesto, že Vám někdo naznačuje, že nemáte důvod se trápit. Představuji si, že potýkat se dlouhodobě s potížemi, které popisujete, může být opravdu náročné. Přála bych Vám proto, abyste našla způsob, jakým by se Vám alespoň trochu ulevilo, a mohla jste žít svobodněji.

Pro řešení Vašich potíží se lze obrátit jak na psychiatra, tak na psychologa či psychoterapeuta. Každá z těchto profesí může nabídnout trochu jiný přístup k léčbě. Psychiatr je odborník s lékařským vzděláním, může proto předepsat po vzájemné dohodě léky, které by Vám mohly pomoci zvládat stavy, které popisujete. Psycholog či psychoterapeut se v rámci sezení zaměřuje zejména na rozhovor, prostřednictvím kterého lze postupně najít způsob, jak jednotlivé potíže zlepšit či zmírnit. Má na klienta vyhrazeno více času a můžete s Vámi konzultovat cokoliv, co Vám bude připadat důležité. Kombinace obou přístupů (medikace a psychoterapie) bývá obvykle nejvíce účinná.

Na tyto služby se můžete obrátit bez jakéhokoliv lékařského doporučení. Kontakty na některé lze najít např. na www.znamylekar.cz. Mnoho psychoterapeutů a psychologů má také své webové stránky, na kterých uvádí způsob, jak pracují a kontakt na sebe. Pro návštěvu psychiatra v Brně je obvykle nutné mít zdravotní pojištění v ČR. Zdarma a anonymně se můžete obrátit na některou Linku důvěry. Tu můžete kontaktovat i opakovaně, telefonicky nebo po chatu ohledně čehokoliv, co byste ráda probrala. Tam byste se mohla také více pobavit o tom, jaký typ pomoci by Vám vyhovoval nejlépe.

Přejeme, aby se Vám brzy dostalo pomoci, kterou hledáte.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
30.5.2018

Stává se ze mě introvertka

Dobrý den. Mám dojem, že se ze mě stává introvertka. Je mi najednou blbě z komunikace s jinými lidmi, i když jsem taková nikdy nebyla. Vůbec nevím, čím to je, ani jak to ovlivnit. Díky za odpověď

Princezna ze mlejna zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den,

obracíte se na nás s tím, že je Vám najednou špatně z komunikace s lidmi, i když se to dříve nedělo. Ptáte se nás, čím to a jak to ovlivnit.

Rozumím, že Vás může znejistět, když pro Vás nikdy nebylo náročné mluvit s druhými a najednou bez jasného důvodu to obtížné být začne. Přemýšlím nad tím, jestli se Vám v poslední době stalo něco nepříjemného nebo jste třeba ve stresu. Některé události, i když se to nemusí zdát, mohou psychiku ovlivnit a mít dopad třeba i na komunikaci. Říkám si, jestli jste to už probírala s někým blízkým, s kým mluvit aspoň trochu zvládáte, třeba s kamarádkou nebo někým z rodiny. Většinou lidem pomáhá nebýt v trápení sám, druzí nám často nabídnou podporu a ochotu hledat společně řešení.

O Vašich obtížích se můžete pobavit i s odborníky. Mohlo by Vám pomoci zavolat na některou z linek důvěry. Pokud máte pocit, že by bylo lepší si o Vašich pocitech psát, lze využít chatové poradenství, které některé z linek nabízí. Další možností je obrátit se na psychologa/psychoterapeuta, které najdete na internetu např. na www.znamylekar.cz, kde jsou i komentáře od klientů. Můžete se společně zamyslet, co předcházelo období, kdy Vaše potíže začaly a pracovat na tom, abyste se cítila lépe.

Přejeme, ať Vaše nesnáze brzy pominou.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑
29.5.2018

Chtěla bych vztah, ale bojím se, že se to pokazí

Dobrý den. Potřebovala bych poradit, zda je se mnou něco v nepořádku. Jsem introvertní typ, ne zrovna moc společenská, ale žádný podivín či neoblíbený outsider, jen nemám moc ráda lidi a komunikaci. Mám spoustu přátel, z 90% kluků, ty znám více let a jsou spíše jako rodina. V minulosti jsem měla o cca 20 let staršího přítele, který mi ke konci vztahu dost ublížil a celkově vyšlo najevo, že ten vztah, ve kterém jsem byla naprosto spokojená a zamilovaná, byla jen obrovská manipulace a lhaní z jeho strany. Pro facku daleko nešel a i přes to všechno, pro mě byla obrovská rána, když vztah skončil. Nicméně nejsem člověk, co by se litoval a rýpal v minulosti. Proto i přes jeho pozdější snahy se vrátit, kousla jsem se, protože jsem viděla zpět všechnu tu manipulaci a i přes to, že jsem toho člověka pořád strašně milovala, nenechala jsem se znovu přemluvit. Rozchod byl vcelku hysterický a zatáhl do toho mé rodiče, což si neustále vyčítám a myslím, že jsem je zklamala (přítel nebyl ideální partner, peníze, alkohol, drogy, manželka a to vše se rodiče dozvěděli). Už je to skoro dva roky a přesto, když o něm někdo mluví nebo se potkáme v autech na silnici, buší mi srdce a mám strach. Ale proč píšu… Chvíli po rozchodu jsem měla známost, ale když to začalo být jen malinko vážné, utla jsem to. A od té doby jsem neměla už žádný vztah ani nic jiného. Každý se hrozně diví, proč jsem sama. Říkají, že jsem krásná, že musím mít na každým prstu deset chlapů. Pravda je, že kdybych chtěla, nikdy nezůstanu sama, nápadníky mám v průběhu těch měsíců neustále (Zní to, že jsem dost sebevědomá, ale opak je pravdou), ale problém je, že jakmile mě někdo někam pozve nebo naznačí náklonnost, okamžitě kontakt utnu. Nedokážu se nikomu otevřít, nedokážu přijmout lichotky, je mi to děsně nepříjemné. Nemám problém bavit se s muži, ale jakmile jsou na mě až moc hodní, flirtují, vadí mi to. Pokud mi nějaký muž píše, odpovím párkrát, každý mi to vyčítá, ale to „nechtění odepsat“ je tak silné a nemám důvod proč odepisovat, protože mi je jasné, že to někam povede a já se bojím. V mém životě však nastala změna, mužský, se kterým si vážně rozumím, píšeme si od rána do večera, neflirtuje, nezve mě neustále na rande, atd. Měli jsme se vidět jeden víkend, ale zpanikařila jsem a odešla ještě než přišel. Přemýšlela jsem a hrozně se bojím, že bychom si spolu začali, že se to pokazí, ublíží on mě nebo já jemu, nevyjde to, že to není ten pravý, že nebudu spokojená. Bojím se, že se nebude líbit rodičům (taky to není zrovna ideální partner – všichni si pro mě představujou rozumného, chytrého chlapa s dobrou prací a vyhlídkami na život….), že je opět zklamu a budou se kvůli mně trápit, jako dřív. Na druhou stranu, cítím po šíleně dlouhé době, že se mi někdo líbí jak vzhledově, tak povahově a bylo by mi líto to nechat plavat, ale nemůžu s nějak odbloknout. Cítím se jako blázen, ale nevím, zda s tímhle k nějakému psychologovi... omlouvám se za délku dotazu ( a přesto jsem nenapsala uplně vše :( )

ještě k mému dotazu, který jsem před chvílí psala. hrozně bych si přála vztah, chybí mi to a trápí mě, že jsem sama, toužím po tom někoho mít.. takže můj problém není, že bych nechtěla. DĚKUJI LENKA

LenkaK zobrazit odpověď ↓
 

Dobrý den, Lenko,

děkujeme za Váš dotaz. Měla jste staršího přítele, do kterého jste byla zamilovaná a cítila jste se s ním spokojená, ale ublížil Vám a ukázalo se, že ve vztahu bylo z jeho strany lhaní a manipulace. Do Vašeho rozchodu zatáhl i Vaše rodiče a Vy si to vyčítáte. Nedokážete se nikomu otevřít, i když o Vás muži jeví zájem. Nyní se Vám někdo líbí a bylo by Vám líto ho nechat plavat, ale nemůžete se „odbloknout". Také se obáváte, že tím zklamete své rodiče a budou se trápit jako dřív. Potřebovala byste se poradit, zda je s Vámi něco v nepořádku a zda jít k psychologovi.

Podle toho, co popisujete, vnímám, že předchozí vztah byl pro Vás hodně intenzivní. V této souvislosti si říkám, že někdy může trvat i delší dobu, než se lidé z předchozích událostí vzpamatují. Z Vašeho dotazu chápu, že na jednu stranu po vztahu toužíte a nyní jste poznala někoho, o koho byste měla zájem, ale na druhou Vám v tom něco brání. Napadá mě, že může být náročné prožívat protichůdné pocity zároveň. Vnímám, že cítíte určité výčitky vůči rodičům, které byste nechtěla zklamat. Říkám si, že se asi nedá s jistotou předpovědět, jak se druhý člověk zachová a ne vždy to můžeme ovlivnit. Každý je zodpovědný za své vlastní chování a je proto do jisté míry na něm, jak bude k situaci přistupovat. Nemusí to však znamenat, že by se nový vztah s mužem, o kterém píšete, vyvíjel podobně, jako s předchozím partnerem.  

Psychologa či psychoterapeuta mohou lidé vyhledat kdykoliv a s čímkoliv, co je trápí. Vnímám, že je to pro Vás aktuální a náročné téma, se kterým se v partnerském životě potýkáte. Právě psycholog či psychoterapeut je zde od toho, aby Vám nabídnul podporu a bezpečný prostor. Mohl by Vám například pomoci více prozkoumat, co byste nyní v partnerských vztazích potřebovala. Kontakty na některé lze najít například zde.

Zdarma a anonymně můžete kontaktovat některou Linku důvěry. S obtížemi ve vztazích se můžete obrátit přímo i na některou manželskou a rodinnou poradnu. Tam se můžete objednat buď sama či s Vašimi rodiči, pokud byste měla pocit, že by Vám pomohlo se s nimi pobavit například o zmiňované situaci kolem rozchodu nebo o jejich očekáváních ohledně potenciálního partnera. Říkám si, že by mohlo být nápomocné se s rodiči pobavit i bez případné návštěvy poradny a zkusit probrat, jak tyto věci vnímají.

Přejeme, aby se situace vyvíjela tak, jak si přejete.

Tým poradny

skrýt odpověď ↑

zobrazeno: 1-25 z 1027 → stránka: 12