Internetová poradna Katedry psychologie FSS

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Jak mám lépe zvládat stres?

Hezký den, úplně nevím, kde začít a kdy to vlastně začalo. Myslím, že to začalo už v době mé první maturity. Místo cizího jazyka jsem si vybrala matematiku a tak nějak se stalo, že jsem ani napotřetí nezvládla odmaturovat. Ze všeho ostatního jsem prošla naprosto v pohodě, jen ta matematika ne a ne. Nakonec jsem skončila na pracáku, kde jsem absolvovala kurz rekvalifikace a zůstala pracovat v drogerii, kde jsem nejdřív měla praxe na tom kurzu. Myslím, že poté nastalo to zlomové období. Nastoupila jsem znovu do čtvrtého ročníku. Zpětně si říkám, že jsem udělala asi chybu a měla jsem nastoupit na místo po kolegyni v té drogerii. Nastoupila jsem do školy a už to jelo. Začal stres se školou a s učiteli (měla jsem jiné učitele než ty čtyři roky předtím), tudíž to bylo těžší. Zároveň jsem se stala součástí textové role play hry na internetu, kde jsem se na začátku tohoto roku dostala do vedení. Takže zodpovědnost, zodpovědnost, zodpovědnost. Do toho přes Vánoce přišly bolesti břicha, teploty, zvracení a taky jsem se poprvé za život vážně zamilovala. Takže prostě stres jak skrz bolesti břicha (jsem už od přírody taková, že hned myslím na nejhorší), tak skrz toho kluka, školu... Všechno se táhlo až do doby, kdy jsem byla na pár prohlídkách u doktora, který usoudil, že bolesti břicha budou ze stresu. Když jsem se z toho jakž takž dostala, tak přišla korona. A já klasicky zase naprostý stres. Jsou dny, kdy dokážu jen ležet a čumět do stromu, kdy probrečím polovinu večera. Do toho se mi poslední dobou hůře dýchá a cítím těžkost na hrudi, jak kdyby mi někdo svíral hruď. Usuzuji, že to je vše ze stresu ohledně korony a onoho projektu. Z vedení toho projektu jsem zrovna dnes odešla, protože už to takhle dál nezvládám. Nejsem schopná se soustředit na školu, kterou teď mám z domova. Do toho se budou posunovat maturity a kdo ví, zda vůbec odmaturuji, po maturitě jsem se navíc měla stěhovat, což teď taky asi na chvíli padá... Nejsem si jistá, jestli to je nějak srozumitelně napsané nebo ne, zda z toho pochopíte, jak se cítím. Dnes jsem polovinu dne proležela a nedokázala jsem myslet na nic jiného než škola, korona, ten projekt... Jak se mi špatně dýchá, tudíž nemůžu v podstatě nic normálně dělat. Občas se při vypjatých situacích nemůžu nadechnout vůbec. Dostanu takový jakoby panický záchvat nebo záchvat úzkosti, že se nemůžu pořádně nadechnout, jak kdyby mi někdo svíral krk a tiskl. Snažím se z toho nějak dostat, ale nevím jak.

Markét

Odpověď

Dobrý den Markét,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete o Vašich obtížích, například problémech s dýcháním, bolestech břicha a nechuti k aktivitám, které se začaly objevovat po několikátém neúspěšném pokusu o složení maturity a poté při dalších stresových nebo jinak náročných situacích. Teď Vás navíc stresuje situace týkající se koronaviru a nejistota, jak to bude s Vaší maturitou. Vaše obtíže stále přetrvávají a Vy byste chtěla poradit, jak je zmírnit.

Snažím se si představit, jak pro Vás může být momentální situace v souvislosti s koronavirem náročná, zvláště, když se vše tak rychle mění a Vy nevíte, jak to nakonec s Vaší maturitou a jinými věcmi, které jsou pro Vás důležité, dopadne. Říkám si, že nepříjemné pocity a stavy, které jste zažívala i dříve, mohou být nyní ještě silnější a může toho být na Vás moc. Oceňuji, jak dobře dokážete své obtíže popsat a zamýšlíte se i nad tím, co by za nimi mohlo stát. Vnímám, že jste se opravdu snažila si sama pomoci a například odešla z vedení projektu, když jste cítila, že už to možná není ve vašich silách. V některých případech ale možná potřebujeme i pomoc druhých a jsem moc ráda, že jste nám napsala a požádala o radu.

Vzhledem k Vašim obtížím a momentální nestandardní situaci, která je pro mnohé složitá, bych Vám doporučila obrátit se na odborníka, konkrétně psychologa. Ten by Vám mohl pomoci vyznat se ve Vašem prožívání a společně byste mohli mimo jiné pracovat na tom, abyste pociťovala méně stresu a byla schopná jej lépe zvládat. V důsledku současných opatření nemohou psychologové poskytovat konzultace běžným způsobem, ale spousta z nich ve své práci pokračuje online formou. Jejich přehledný seznam naleznete například zde. Na uvedeném odkazu můžete odborníka vyhledat a spojit se s ním většinou prostřednictvím e-mailu, telefonu nebo Skypu a domluvit se na dalším postupu. Možná by mohlo být užitečné nalézt někoho, s kým byste mohla pracovat dlouhodobě a po pominutí nynějších opatření se setkávat i na běžných konzultacích. První pomoc v nouzi Vám mohou poskytnout i psychologové zde, jedná se však pouze o krátkou 30minutovou konzultaci. V případě, kdy už nebudete vědět kudy kam nebo budete potřebovat nějakou další radu, se také můžete obrátit na některou z linek důvěry. Též si můžete stáhnout mobilní aplikaci Nepanikař, ve které naleznete užitečné tipy, co dělat ve chvílích, kdy se nebudete cítit dobře.

Přemýšlím nad tím, co dalšího by Vám mohlo pomoci, abyste se cítila lépe. Pro většinu z nás je momentální pandemie stresující a k našim běžným starostem se mohou přidávat další. Někdy může pomoci i jen to, nezůstávat na problémy sám. Píšete o klukovi, do kterého jste se zamilovala. Je skvělé mít někoho blízkého a možná právě on by Vám nyní mohl být oporou. Kromě výše uvedené odborné pomoci si také říkám, zda nemáte nějaké kamarády, se kterými byste si mohla alespoň volat nebo psát a případně se jim se svými starostmi svěřit. Přemýšlím, zda byste mohla kontaktovat i svoje spolužáky. I když je situace ohledně maturit velmi nepříjemná, jste v ní společně, a možná byste se mohli navzájem podpořit a pomoci si při přípravě na tuto zkoušku. Také mě napadá, jestli jste již zkoušela využít online formy přípravy k maturitě (například zde), možná by Vám momentální situaci trochu ulehčily. Zároveň přemýšlím, zda nemáte nějaké koníčky, které byste i přes nynější opatření mohla dělat, a které by Vám mohly pomoci se nějakým způsobem odreagovat, a možná tak i snížit míru stresu, kterou nyní zažíváte.  

Přejeme Vám, ať nynější situaci zvládnete, jak nejlépe to půjde, a i v budoucnu zažíváte méně stresu.

Tým poradny

Přítelkyně chce po rozchodu spáchat sebevraždu, co mám dělat?

Dobrý den, nedávno se semnou rozešla přítelkyně a říká že chce spáchat sebevraždu už 3 den nepíše. Bojím se o ní prosím pomoct mi co mám dělat😔

Rikej mi jak chceš

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte s Vaším dotazem. Vaše přítelkyně po rozchodu mluvila o sebevraždě a Vy o ni máte teď strach, protože už třetí den nepíše. Ptáte se nás, co máte dělat.

Rozumím tomu, že se o ni bojíte, když Vám po rozchodu řekla něco takového. Je fajn, že se to snažíte nějak řešit a hledáte pomoc, když si nevíte rady. Umím si představit, že se teď nemusíte mít moc dobře. Rozchod jako takový je sám o sobě nepříjemná věc, sebevražedná slova bývalého partnera mohou být ještě další zátěží. 

Napadá mě, zda jste zkoušel kontaktovat například přátele, známé nebo rodinu Vaší přítelkyně. Mohl byste se tak ujistit, že je v pořádku, říct jim, že se o ni bojíte, poptat se, zda s nimi o něčem podobném nemluvila. To, že Vám nepíše, může souviset s vaším vztahem, možná potřebuje jen odstup, proto nereaguje. Je to však jen jedno z možných vysvětlení. Ve vypjatých emočních chvílích, jako jsou např. hádky nebo rozchod, můžeme také říct věci, které nemyslíme vážně. Často se nám pak slova v hlavě rozloží a rádi bychom je vzali zpět, ale už se třeba stydíme nebo si připadáme hloupě, že jsme to přehnali. Možná je to i případ Vaší přítelkyně a jednalo se jen o slova v afektu. Je však důležité situaci nepodcenit, kdyby to nebylo jen chvilkové rozpoložení a o sebevraždě by skutečně uvažovala. Kdyby se sebevražedné myšlenky Vaší přítelkyně potvrdily, mohla by Vám ohledně Vašich možností pomoci například tato infografika.

Doporučila bych Vám dávat pozor i sám na sebe, všímat si, jak se máte, co s Vámi celá situace dělá. Říkám si, zda jste o tom s někým, komu důvěřujete, mluvil. Blízcí lidé Vás mohou vyslechnout, uklidnit, nasměrovat či poradit, co dělat. Možností je popovídat si o tom i s někým cizím, nestranným a anonymně – kdykoliv byste potřeboval, lze zavolat na některou z linek důvěry. S tamními odborníky si přes telefon nebo chat můžete promluvit o rozchodu i o svých aktuálních obavách.

Přejeme Vám, ať se situace brzy vyjasní.

Tým poradny

Nemůžu chodit do školy, a tak mám pocit, že můj život ztratil smysl

Dobrý den, studuji už druhým rokem konzervatoř a moc mě to bavilo, dá se říci, že hudba byla můj život. Jenže to skončilo ve chvíli, kdy jsme začali mít nouzový stav kvůli koronaviru. Jsem doma, nemůžu chodit do školy a nikam se neposouvam, protože jsem zjistila, že i když jsem se snažila to řešit elektronicky, zjistila jsem, že pro studenta konzervatoře je to k ničemu, protože potřebuji při hraní na klavír pořád něco ukázat, vysvětlit, opravit nějakou notu atd.a ono to není přes zprávy skoro vůbec možné. Mám pocit, že jsem ztratila smysl života a nic mě nebaví a jediné, co bycg si přála je, abych zase mohla chodit do školy. Nevíte, jak tyhle psychické problémy řešit? Předem děkuji za jakoukoli radu

Zuzy

Odpověď

Dobrý den, Zuzy,

děkujeme, že se na nás obracíte se se svým dotazem. Píšete, že kvůli nouzovému stavu nemůžete chodit na konzervatoř, která Vás moc baví. Nic Vás teď nebaví a máte pocit, že jste kvůli tomu ztratila smysl života. Jediné, co si přejete, je chodit zase do školy. Ptáte se nás, jak Váš psychický stav řešit.

Dokážu si představit, že nemoct najednou chodit do školy a učit se může být velmi náročné. Je pochopitelné, že Vám připadá, že se oproti klasické výuce nikam neposouváte, a to může být velmi frustrující, vyvolávající bezmoc. Srovnat se s takovými negativními pocity není jednoduché. Chápu, že Vás mrzí, že teď nemůžete dělat to, co Vás baví a naplňuje, a že nevidíte jiné možnosti. Říkám si, že zřejmě spousta lidí v tomhle období zažívá podobné pocity jako Vy, protože jim nouzový stav znemožňuje dělat něco, co je naplňuje. Možná to zažívají i někteří Vaši spolužáci nebo kamarádi. Myslím si, že je fajn, že Vás škola tak baví a jste motivovaná se dál učit, říkám si proto, že byste třeba mohli zkusit dát se spolužáky hlavy dohromady a společně vymyslet, jakým způsobem byste mohli trénovat a zároveň dostávat zpětnou vazbu. Napadá mě třeba výuka prostřednictvím videí, pokud by nějaký vyučující byl ochotný s Vámi spolupracovat. Kdyby ne, třeba byste si takhle mohli pomoct vzájemně se spolužáky a zároveň se podporovat v té náročné době, kterou teď všichni zažíváme.

Zároveň mě napadá, že je možné využít tohle období pro to zkusit něco nového, na co třeba jindy není čas nebo příležitost – ať už zkusit si zahrát něco, co normálně nehrajete, nebo vyzkoušet úplně nový koníček. Jestli máte hodně volného času a nevíte, co s ním, jednou z možností je využít ho pro nějaké dobrovolnictví. Tím byste si třeba zaměstnala hlavu a trochu méně by Vás to trápilo. Kdybyste o to měla zájem, můžete se podívat třeba sem nebo sem. Také by Vám mohlo pomoci ulevit od nepříjemných pocitů, kdybyste se svěřila se s tím, co prožíváte, tomu, kdo s Vámi sdílí teď domácnost – třeba byste spolu našli nějaký smysluplný způsob trávení času.

Kdybyste potřebovala více pomoct se svou situací, můžete se obrátit třeba sem a probrat svůj problém s nějakým odborníkem a společně hledat způsoby, jak Vaše trápení zvládnout. Tato stránka vznikla speciálně pro tuto dobu a konzultace v rámci ní jsou poskytovány online a zdarma. Obrátit se také můžete na některou z linek důvěry.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak se vyrovnat s tím, že nemůžete teď chodit do školy.

Tým poradny

 

 

 

 

 

 

 

Pořád musím myslet na přítelovu bývalou kolegyni, do které byl zamilovaný

Dobrý den, jsme s přítelem spolu již 10 let. Zhruba před rokem a půl jsem přišla na to, že je zamilovaný do kolegyně z práce. Ona měla nějaké problémy ve vztahu a tak se na přítele začala se vším obracet a tím to celé vzniklo.Nikdy spolu nic neměli, protože ona ho vždy brala jen jako nějakého utěšitele,aby se lépe dostala jeho kamarádovi, kterého chtěla získat. Přítel z práce po nějaké době odešel a přerušil sní veškerý kontakt. Od té doby se vše mezi námi vrátilo do normálu až na to, že od té doby na ní pořád musím myslet,koukám na její fotky na soc.sítích atd.a občas se mi i o ní zdá.Čím delší doba uběhla tím je to častější.Nevím zda je nějaká možnost,jak na ní mám zapomenout a dostat jí z hlavy? Někdy bych si jí přála vidět i na živo abych pochopila, co je na ní tak zvláštního. Děkuji za odpověd.

Klára

Odpověď

Dobrý den,

píšete nám, že se Váš přítel, se kterým jste už 10 let, zhruba před rokem a půl zamiloval do své kolegyně, která k němu ale tyto pocity necítila. Váš přítel odešel z práce a přerušil s ní kontakt, mezi Vámi se vrátilo vše do normálu. Vy však na přítelovu kolegyni musíte pořád myslet, ale chtěla byste na ni zapomenout.

Říkám si, že když se člověk ocitne v situaci, kdy jeho partner chová romantické city k jiné osobě, může to být velmi těžké se přes to přenést a může to nějakou dobu trvat. Je pro mě pochopitelné, že je to pro Vás pořád důležitá událost, vzhledem k tomu, že jste s přítelem již dlouho a stalo se to poměrně nedávno, a tím pádem máte stále potřebu o ní přemýšlet. Zároveň si dokážu představit, jak mohou být takové sny, představy a nutkání sledovat její fotky pro Vás nepříjemné a možná i únavné. Přemýšlím proto, jestli jste se svěřila příteli s tím, že Vás to stále trápí. Třeba by Vám pomohlo, kdybyste situaci znovu probrali a nějak více ji uzavřeli. Zároveň je možné, že by pocity, které nyní zažíváte, mohly zmizet samy časem, protože by to pro Vás už nebylo aktuální a důležité.

Co se týče Vašeho vztahu k bývalé kolegyni, napadá mě, že by mohlo pomoct, kdybyste si ji na sociálních sítích zablokovala, abyste sama sobě zabránila se na její fotky dívat. To by zároveň mohlo pomoct v tom, že by se Vám třeba časem přestalo o ní zdát, když ji nebudete mít tolik „na očích“.

Také mě napadá, že by Vám mohlo ulevit, kdybyste se s tím, co zažíváte, svěřila i někomu jinému než svému příteli. Může to být třeba nějaká kamarádka nebo kamarád, člen rodiny a podobně, někdo, s kým můžete probírat i důvěrné záležitosti. To, že se někomu vypovídáte a ten druhý Vás vyslechne, by Vám mohlo pomoct, abyste na to už nemusela tolik myslet.

Jednou z možností je také návštěva partnerské poradny, což je služba poskytovaná zdarma. Mohla byste to navrhnout příteli a zajít tam s ním, abyste mohli s poradcem probrat, co byste potřebovala pro to, aby pro Vás ten problém s kolegyní byl uzavřený a nemusela jste o ní už přemýšlet. Zároveň tam s přítelem můžete pracovat na svém vztahu, třeba na dalších vztahových tématech, kdybyste potřebovali. Poradnu můžete navštívit i sama a pobavit se s odborníkem o tom, co Vás trápí a jaké kroky byste mohla podniknout, abyste se cítila lépe.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak se zbavit nepříjemných myšlenek.

Tým poradny

Mám studijní/kariérní krizi, kde mi s tímto problémem pomůžou?

Mám takú menšiu študijnú/kariérnu krízu a vôbec neviem či to čo študujem chcem robiť ďalej ale na druhú stranu neviem čo iné by som mala robiť, už som si pozerala aj rôzne technické programy (aktuálne študujem humanitný odbor) ale nič sa mi nejako veľmi nepáčilo. Som z toho úplne v koncoch a obrovskom strese a chcem sa o tom s niekým porozprávať kto by mi vedel psychicky (a štúdijne) pomôcť. Vedeli by ste mi dať nejaký kontakt alebo tak za kým by som mala s takýmto problémom ísť? Ďakujem krásne.

Petra

Odpověď

Dobrý den,
děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete o tom, že máte momentálně studijní a kariérní krizi a nevíte, jestli se chcete věnovat Vašemu současnému oboru. Žádný jiný program se Vám nelíbí a jste z toho v obrovském stresu. Ptáte se nás, kdo by Vám s tímto problémem mohl pomoci.

Na začátek bych Vám chtěla vyjádřit podporu v situaci, ve které se nacházíte. Je náročné se soustředit na studium, pokud pochybujete o tom, zda je pro Vás současný obor ten pravý. Ačkoliv se mnoho lidí během svého studia může ocitnout v podobné situaci, je fajn, že to nepodceňujete a vyhledáváte pomoc.

Každá univerzita má své poradenské centrum, kde působí psychologové, kteří Vám můžou pomoci jak s ujasněním toho, kam v životě směřujete, tak s tím, jak pracovat v období, kdy jste pod velkým stresem. Tato pomoc je bezplatná a má na ni právo každý student univerzity, případně i student střední školy. Například Masarykova univerzita má kromě Poradenského centra i Kariérní centrum, které je zaměřeno přímo na poradenství spojené s hledáním vhodného oboru. Univerzity na Slovensku mají podobná centra, která jsou k dohledání přímo na jejich webu. Název služby může být jiný (například Centrum psychologickej podpory, Psychologická poradňa). Můžete také využít služeb soukromého psychologa či psychoterapeuta, který by Vám také mohl pomoci s hledáním zdrojů Vaší motivace ke studiu, s prací, s krátkodobým i dlouhodobým stresem a odpověďmi na otázky, které právě teď máte. Seznam psychologů a psychoterapeutů můžete najít například tady nebo tady.

Přejeme Vám, ať si ujasníte, čemu se chcete nadále věnovat.
Tým poradny

Už takhle dál nemůžu, přemýšlím o rozvodu

Dobry den S maznelem jsme vziti rok spolu jinak 8let. Mame dvouletou dcerku tchyne alkoholicka tchan po smrti. Nechci manzela zatezovat delam snad ve kolem domacich praci jedine co chci aby se venoval trochu male a me minimalne. Nemine den kdy si neotevre vino pivo nebo slivovici. Kdyz chci aby ji sel uspat protoze i mala ho vyzaduje rekne na to jsem moc unavej me se nechce nebo ty jsi za to placena.Jinak je to celkem fajn o intimnim zivote ani nemluvim.Jsem v 6 mesici tehotenstvi . Uvazuji o rozvodu a ze si druhe miminko nenecham abych vse popripade zvladla. Uz takhle dal nemuzu.

Lisa

Odpověď

Dobrý den, Liso,
děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o Vašem vztahu, ve kterém jste osm let. S manželem máte dvouletou dceru a jste v šestém měsíci těhotenství. Ve Vašem dotazu zmiňujete, že Váš manžel každý den pije alkohol, nepomáhá Vám v domácnosti a nevěnuje se Vaší dceři. Říkáte, že nevíte jak dál, a uvažujete o rozvodu.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás tato situace opravdu trápí. Říkám si, že musí být těžké vychovávat dítě a starat se o domácnost v těhotenství bez opory od člověka, od kterého byste tuto podporu potřebovala nejvíce. Takto těžké období by se Vám mohlo lépe snášet, kdybyste ho zkusila sdílet s někým blízkým, komu byste se mohla svěřit a kdo by Vás podpořil. Takovou osobou by mohl být třeba někdo z Vaší rodiny nebo kamarádů.

Píšete o tom, že Vám manžel nepomáhá a že nejste ve vztahu spokojená. Říkám si, jestli jste si o tom spolu v klidu promluvili. Mohlo by pomoci, kdybyste se mu svěřila s tím, jak se cítíte a jak je pro Vás důležité, aby trávil čas s Vaší dcerou. Starat se o chod domácnosti a trávit čas s Vaším dítětem je pro Vašeho manžela povinností stejně jako pro Vás. Pokud netrváte na tom, aby Vám pomáhal s prací v domácnosti, bylo by vhodné se s ním domluvit alespoň na tom, jak se bude jako otec starat o dceru, ať už jde o uspávání, nebo trávení delšího času s ní. Napadá mě, že by mohlo být přínosné si domluvit i společný čas, který byste mohli trávit spolu všichni tři jako rodina.

Zmiňujete, že Váš manžel pije každý den alkohol. I o tom si s ním můžete promluvit, například zda by mohl některé dny alkohol omezit. Také byste se mohli pobavit o tom, zda by s touto skutečností nechtěl něco udělat. Problematice závislosti na alkoholu se věnuje například organizace Renadi nebo Podané ruce. Na jejich webu naleznete důležité informace pro Vás a manžela, ale také možnosti, co se se situací dá dále dělat.

Přemýšlíte o rozvodu a o tom, že si druhé dítě nenecháte. To je opravdu vážné rozhodnutí, které byste měla dobře promyslet, v čemž Vám může pomoci rozhovor s odborníkem. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste navštívila například rodinnou poradnu, kam můžete přijít spolu s manželem a probrat Vaši situaci. Do rodinné poradny můžete jít i sama, odborníci Vám tam mohou pomoci jak s rozhodnutím o rozvodu a dětech, tak s praktickými otázkami, které se týkají každodenního fungování. Dále je tu možnost navštívit nebo zavolat do poradny pro ženy, která se zaměřuje na problematiku těhotenství a mateřství v obtížných situacích. Můžete také zavolat na některou z linek důvěry, kde Vás vyslechnou a pomohou Vám najít řešení Vaší situace. Rodinné poradny i linky důvěry jsou bezplatné a věřím, že tam naleznete pomoc s řešením a podporu, kterou si zasloužíte.

Přejeme Vám, ať Vaši rodinnou situaci zvládnete.
Tým poradny

Přítel mě fyzicky a psychicky napadá, mám strach o sebe i o našeho syna

Dobrý den, prosím Vás o radu, jelikož už nevím jak dál postupovat. Žiji s přítelem cca 4 roky a máme spolu ročního syna. Od začátku to byl vztah pro mě po psych. stránce velice náročný a přijde mi že i pro partnera je to náročné. Každý den kouří marihuanu a má problémy i s občasným ale opravdu silným opíjením. Je velice vznetlivý a párkrát mě i fyzicky napadl. Nadávky jsou u něj naprosto denní praxí. Již cca před 3 roky jsem to chtěla ukončit, protože jsem to cítila, ale partner nikdy neodešel (byt je pronajatý na mne). Vždy mě nějakým způsobem přemluvil a odmítal se odstěhovat. Pokaždé dělal, jako by se nic nedělo a ignoroval vše, co jsem mu říkala, že mi vadí nebo když jsem byla stále vytrvalá, nasliboval, co všechno změní, ale během několika dní bylo vše ve starých kolejích. Pak přišlo mé neplanované otěhotnění. Antikoncepci jsem vysadila ze zdravotních důvodů, ale mimo to i proto, že mě přítel přesvědčil, že si dá pozor a že do sebe nemám zbytečně vpravovat chemikálie. Za 2 roky na to jsem otěhotněla a mám pocit, že to byl z jeho strany úmysl, jak se říká "zaháčkování". Každopádně jsem se k tomu postavila smířlivě a radostně. Už mi bylo 27 a bála jsem se, že než bych našla lepšího partnera, byla bych příliš stará a dítě jsem chtěla. Já jsem se pro syna vzdala všeho, čeho bylo třeba a přijala jsem to. Přestala jsem chodit na večírky, odložila jsem kariéru a studium, zájmy atd. Doufala jsem, že to přítel bude mít podobně. Přítel ovšem stále chodí (pravda méně) na večírky, kde se dokáže opít doslova do němoty. Chová se agresivně a já mám strach i o syna. Pokaždé chodí domu pobitý, hází nábytkem a nadává mi i bez zjevné příčiny. Zavedla jsem i různá opatření. Např. když chce pít, ať nechodí domů opilý a přespí např. u jeho matky nebo u známých. Chtěla jsem aby omezil kouření marihuany. Ale jsou to spíš výkřiky do tmy. Stejně přijde domů a komplikuje nám život. Agresivita se však zhoršila i když je střízlivý. Syn nebyl nějaké moc náročné miminko, ale standardně plakal a měl (a mívá) normální kojenecké problémy. Partner ale stále často vybuchuje i kvůli maličkostem a chová se nepřiměřeně. Dost mě to vyčerpává a stresuje, o to spíš, když jsem v běžném stresu z mateřských povinností. Mám dojem, že pak nedokážu investovat dostatečné množství zdravé energie do syna. Často mám špatné nálady a strachy o budoucnost sebe i našeho syna. Nejraději bych se s partnerem rozešla, ale nechci tím negativně ovlivnit syna. Neměli bychom dostatek peněz a něměl by otce po ruce, což je dle mého hrozně důležité. Chtěla bych to nějak řešit, ale už nemám sílu a ani nápad jak. Máme s partnerem navíc úplně rozdílný názor na svět a úplně jiné životní hodnoty. Já se chci v životě rozvíjet po všech stránkách a učit to i syna, ale přítel je spíš zabržděný v dětském věku. Vše řeší afektivně nebo vůbec, nemá skoro žádné zájmy kromě marihuany, playstationu a televize, nechce se nic dozvídat a učit, je orientovaný na krátkodobé uspokojování a má slabou finanční gramotnost. Když se chci věnovat něčemu co mě rozvíjí, tak o mně říká, že jsem divná. Dělá vše jako jeho rodiče a když něco chci dělat jinak, tak to napadá jako nesmyslné a že si vymýšlím nesmysli. Poraďte prosím, co mohu dělat abych naše soužití udělala hodnotným a aby nebylo tak destruktivní pro mne a syna. Myslím, že by byla na místě i nějaká poradna, ale přítel to odmítá a navíc si to nemůžeme finančně dovolit. Prosím o váš názor, co bych v takové situaci měla a mohla dělat. Děkuji Patricie

Patricie

Odpověď

Dobrý den, Patricie,

vážíme si toho, že jste se rozhodla se nám svěřit se svým problémem. Píšete, že žijete cca 4 roky s přítelem, který hodně kouří marihuanu a opíjí se, přičemž Vám denně nadává a párkrát Vás již fyzicky napadl. Chtěla jste se s ním rozejít, nakonec jste spolu ale zůstali a poté jste otěhotněla. Dítě jste chtěla, máte ale strach o Vaši i jeho budoucnost, zároveň ho však nechcete rozchodem negativně ovlivnit. Již nevíte, jak to řešit a zajímá Vás náš názor, jak udělat Vaše soužití hodnotným a co byste mohla a měla ve své situaci dělat.

Z Vašeho dotazu mi vyznívá, že přemýšlíte, co by pro Vás a hlavně Vašeho syna bylo nejlepší řešení, což je podle mě velmi důležité. Dokážu si představit, že spousta lidí na Vašem místě by se strachovala o svou budoucnost a budoucnost svého dítěte. Situace, ve které se nacházíte, určitě není jednoduchá a bude třeba dobře promyslet další kroky. Chtěla bych proto ocenit, že se to pokoušíte řešit. Vidím, že jste se již nějaká opatření pokoušela zavést a ráda bych ocenila,ceňuji, že se snažíte si vymezit hranice.

To, co Vám Váš přítel dělá, by se už dalo označit za domácí násilí, jedná se dokonce o trestný čin. Na jednu stranu rozumím tomu, že se bojíte, aby rozchod Vašeho syna negativně neovlivnil, protože by vyrůstal bez otce a neměli byste dostatek peněz, což jsou pochopitelné obavy a je důležité, že se na to díváte z různých úhlů. Na druhou stranu typické pro domácí násilí je to, že se jeho intenzita zvyšuje, je tedy možné, že by někdy přítel mohl obrátit svůj hněv vůči Vašemu synovi nebo by Vám mohl ublížit tak, že byste se o syna nemohla starat. Píšete, že Vás situace vyčerpává a stresuje a kvůli chování svého přítele nejste schopná investovat dostatek zdravé energie do syna. Vyrůstat bez otce není sice ideální situace, avšak je třeba zvážit i možné důsledky toho, kdybyste spolu zůstali. Váš syn by pak například mohl mít negativní vzor ve svém otci, spojený s drogami a alkoholem, agresí a násilím. Nemusíte se rozhodovat hned, čím dříve však začnete podnikat nějaké další kroky, tím lépe.

Důležité informace o tom, co ve své pozici můžete dělat, najdete např. zde nebo zde. Nejznámější organizací, která pomáhá obětem domácího násilí se vším, co se toho týká, je Bílý kruh bezpečí. Na jejich stránkách můžete najít spoustu důležitých informací, například o intervenčních centrech, kam můžete kdykoliv přijít a svou situaci řešit s odborníkem. Je tam také uveden kontakt na linku pomoci obětem. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála využít služeb, které organizace obětem domácího násilí nabízí. Na tyto kontakty byste se mohla obrátit, i kdybyste ještě nebyla pevně rozhodnutá, co chcete dělat dál. Všechny možnosti můžete promyslet společně s odborníkem, který by se tam s Vámi setkal.

Pokud máte tu možnost, zkuste se také spojit s někým, komu věříte – ať už by to byl někdo z rodiny nebo z přátel. Můžete se takovému člověku svěřit s tím, co se Vám děje, a požádat o pomoc třeba s kontaktováním odborníků, návštěvou centra nebo dalším postupem. S nabráním energie na to, abyste zvládla svou situaci řešit, Vám může pomoct právě přítomnost někoho vedle Vás. Někoho, kdo ví, čím si procházíte, a na koho se můžete v těžkých chvílích obracet.

Kdybyste se rozhodla, že chcete využít služeb poradny, můžete se obrátit třeba sem. Manželské poradny jsou zdarma a máte možnost tam dojít i sama se synem, kdyby přítel nadále odmítal. V poradně Vám mohou pomoci hledat cesty, jakými se vydat ve vztahu i po jeho případném ukončení.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, nebude to pro Vás snadné, čím dříve to však začnete řešit, tím menší dopad to může mít na psychické a fyzické zdraví Vás i Vašeho syna. Přejeme Vám hodně štěstí a sil.

Tým poradny

Mám u jednoho člověka podezření na pedofilii, co mám dělat?

Dobrý den, chtěla bych se zaměřit na téma pedofilie. Nedávno vyšel dokument V síti a to mne naťuklo k tomuhle dotazu. Mám 12 letou sestru, která se pohybuje ve hře Minecraft. Tato hra má širokou nabídku sociální komunity.... Moje sestra je v rámci této komunity v určité skupině lidí, se kterýma tvoři nějakou "crew". Co je však znepokující? V téhle "crew" je žena, které je 30 let... první půl rok jsem tomu moc nevěřila, že by ji fakt bylo 30, ale postupem času se tohle faktum ověřilo a zjistili jsme, že se setkala i s určitými dětmi z téhle MC komunity. Ignorovala jsem tuhle osobu a říkala jsem si, že je pouze mentálně postižená. Avšak po vydání dokumentu, který jsem již jsem zmiňovala na začátku, jsem si uvědomila, že by za tímhle mohla stát nějaká pedofilie... Ale nechtěla jsem tomu věřit. Avšak byly mi řečeny informace, které již k téhle pedofilii směřují = nenápadně manipulovala s dětmi, aby posílali své intimní fotografie ve věku 12-17 let.. a ty děti si vůbec neuvědomovaly, že to je ona, která s něma manipuluje. Já jsem měla možnost se s ní na této síti - minecraft - potkat a bavit se s ní. Avšak mi přišlo , že se chová, jako 12 letá holka, tak jsem to neřešila a nechala ji být.... Ale momentálně? Co bych měla dělat? Napsat ji a kontaktovat, že vím o jejím problému?? Některé děti o ní ví, že je trochu zvrhlá a nenormální, ale neuvědomují si, že je to za hranicí a souvisí to s pedofilií. Otázka. Co mám dělat? Mám se ji ozvat? Řešit to s ní jako dospělá s dospělou? Nahlásit? Ale neznám ji osobně, nevím, jak se jmenuje, tak co můžeme dělat?

Amélie

Odpověď

Dobrý den,
píšete nám, že Vaše dvanáctiletá sestra hraje hru, ve které je součástí komunity. V té je i třicetiletá žena, která podle Vás manipuluje s dětmi a říká jim, aby jí posílaly intimní fotografie. Ptáte se nás, co máte dělat, a jak to s touto osobou řešit.

Z Vašeho dotazu cítím znepokojení i odhodlání s touto situací něco dělat. Nemůžu se vyjádřit k tomu, jakou poruchou žena trpí, to může jen odborník, který by s ní byl v osobním kontaktu. Pedofilie nemusí být jediný motiv chování, které popisujete. Film V síti pojednává obecněji o sexuálním predátorství. Pokud chcete se situací něco udělat, jako první krok by bylo vhodné se dozvědět co nejvíce informací o tom, co daná osoba skutečně dělá, jak a o čem s dětmi komunikuje. Tyto informace Vám mohou napovědět, co dál. Pokud zjistíte, že opravdu nutí děti posílat jí intimní fotografie, bylo by vhodné kontaktovat Policii ČR, která má možnost dostat se i k uživatelům, kteří vystupují anonymně.

Oceňuji, že se zajímáte o bezpečnost Vaší sestry. Říkám si, že v tuto chvíli by mohlo být přínosné se zaměřit hlavně na ni a na to, aby byla při pohybu na internetu v bezpečí. Můžete si s ní promluvit jak o tom, co se stalo v její komunitě a probrat s ní tuto konkrétní situaci, ale také ji edukovat, jaké jsou obecné zásady prevence nebezpečí na internetu. Za nejspolehlivější způsob, jak děti před predátory ochránit, se obecně považuje mluvit s nimi pravidelně o tom, co na internetu dělají a s kým se seznamují a také jim dát jistotu, že se mohou svěřit s čímkoliv, co je v online prostředí potká. Více si o tom můžete přečíst například v tomto článku.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak tuto situaci zdárně vyřešit,

Tým poradny

Co mám dělat, abych se nepřejídala?

Dobrý den, už to asi nezvládám.. Nějakou dobu se snažím hubnout a moc se to nedaří.. ze začátku jsem si zvládala hlídat, kolik toho sním, zhubla jsem asi 3 kg během 2 týdnů. Pak ale přišly jarní prázdniny a mně to šlo těžko kontrolovat. Nabrala jsem 2kg zpátky.. po skončení prázdnin jsem začala znovu, nesnášela jsem se.. Teď nějakou dobu hladovím, ale vždycky se to vrátí.. Pokaždé se po nějaké době stane, že si dovolim sníst něco jiného než okurku a přejím se.. Pak se nesnáším ještě víc a už nezvládám nekonečný koloběh štěstí, který střídá selhání a zklamání ze sebe.. Obzvlášť když jsou víkendy a musím předstírat, že se stravuji normálně. Jsem opravdu odporná.. Co mám dělat, abych se nepřejídala, měla to stále pod kontrolou a zhubla tolik, kolik chci? Zkoušela jsem se různě trestat, ale to není něco, co na mě zabírá.. Taky jsem zkoušela zvracení, ale to nechci praktikovat často.. A vlastně si nechci ani nějak moc ubližovat, chápu totiž, že to není úplně správné..

Zbytečný tvor

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že se snažíte hlídat si, kolik toho sníte, abyste zhubla, ale máte pocit, že se Vám to nedaří. Tehdy pociťujete zklamání sama ze sebe a připadáte si odporná. Chtěla byste vědět, jak mít své stravování stále pod kontrolou, abyste zhubla tolik, kolik chcete, a zároveň si neubližovala.

Přijde mi přirozené, že Vám záleží na tom, kolik vážíte a jak vypadáte.  Každý nějak vnímáme naše tělo a to, že v období dospívání ho můžeme vnímat i více kriticky a pečlivě, bývá poměrně časté. Dovedu si představit, že může být velmi nepříjemné, když ze sebe pociťujete zklamání a připadáte si odporná. Říkám si, jestli si o tomto máte s kým promluvit, například s někým, komu důvěřujete – ať už by to byli rodiče nebo blízká kamarádka či kamarád, oblíbená učitelka apod. Může pomoci naše starosti sdílet s někým dalším, podělit se o to, co nás trápí a i zjistit, jaké s tím mají zkušenosti oni. Obrátit se můžete také na svého školního psychologa, pokud na Vaší škole je, anebo na linky důvěry. I tito lidé nás mohou vyslechnout a nabídnout nám svou pozornost a pohled na naši situaci. Pokud ve škole svého psychologa nemáte, můžete se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí, kterého můžete zkusit najít například přes web Najdi pomoc nebo Známý lékař. V rámci psychoterapie lze sdílet to, co máte na srdci, mluvit o svých pocitech ohledně Vaší váhy a o tom, jak mít dobrý vztah k sobě samé, a postupně na tom pracovat.

Pokud máte tyto pocity z toho, že se Vám nedaří dodržet Vaše cíle, možná by mohlo pomoci je přehodnotit, zkusit si na sebe klást menší nároky. Pokud se snažíte opravdu hladovět a během dne sníst pouze okurku, dovedu si představit, že není lehké to dodržet. Kromě toho ani výživově to není dostatečné a mohlo by to i ohrozit Vaše zdraví. Mohlo by pomoci si zvolit takový jídelníček, který by byl pro Vás udržitelný, a který by Vás zároveň dostatečně vyživoval všemi látkami (vitamíny, minerály, vlákninou…), které potřebujete. Na internetu je řada neprověřených rad a postupů, které by nemusely být vhodné přímo pro Vás, a napadá mě proto, že byste se mohla zkusit podívat na stránky Anabell. Mohou být nápomocné v tom, že zde nutriční specialisté poskytují odborné informace k tomu, jak se zdravě a adekvátně stravovat a mohou poradit i přímo Vám na míru. Anabell zároveň nabízí psychologické poradenství, které by Vám mohlo pomoci zaujmout lepší postoj k Vašemu tělu, aby Vás netrápil a abyste měla ze sebe lepší pocit. Také by s Vámi mohli společně vymyslet neohrožující způsoby, jak si hlídat svou váhu a vyrovnávat se s případnými selháními. Jakýmkoli trestáním se a zvracením si pouze ještě více ubližujete. Rád bych Vás podpořil v tom tento krok udělat, tito odborníci si na Vás rádi udělají čas a touto tématikou se dlouhodobě zabývají. Své služby poskytují i po telefonu a emailu.

Přejeme Vám, abyste se cítila se svým tělem dobře a aby se Vám povedlo najít takový jídelníček, který by Vám vyhovoval.

Tým poradny

Poslední dobou cítím, že pro přítele nejsem důležitá

Dobrý den, mám menší problém ve vztahu. S přítelem jsme spolu rok a musím říct, že to je nejlepší vztah co jsem měla. Ale poslední dobou se cítím, že pro přítele nejsem důležitá a nevidí semnou budoucnost. Zkoušela jsem to s ním řešit, ale dopadlo to hádkou, podle které jsem vyšla jako nejhorší člověk, který mu chce strčit kudlu do zad. Vlastně šlo jen o to, že jsem začala trochu žárlit, je mi líto, že semnou nechce dát žádnou fotku online i když s bývalou mu to problém nedělalo, že spousta jeho známých a přátel ani neví, že s někým chodí. Že se mi nedokáže omluvit, když mě něco urazí. Že pro mě nedokáže udělat maličkost, jako říct, že mi to sluší, nebo že mě má rád/miluje. Někdy prostě moje zprávy ignoruje s tím, že se nic neděje přeci. Chtěla jsem si s ním jenom promluvit, ale neřekl mi že by to tak nebylo místo toho se semnou hádá, a teď mě ignoruje a dělá naštvaného. Nechal mě brečet a jen se mi vysmal a řekl že to je moje vina, udělal ze mě nejhorší a ze sebe chudáka. Řekla jsem mu, že se nechci hádat a že ho miluji a on jen odsrkl a řekl super. Co mám dělat? On mi nejspíš neřekne že to tak není, a že jsem jen paranoidní. Bojím se, že mi teď bude dělat spíš naschvály. Myslíte, že to mám řešit s ním dál, nebo nechat tak?

12345

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že máte problém ve vztahu. Cítíte, že pro přítele nejste důležitá, že Vám to nedává dostatečně najevo, a když jste to s ním zkoušela řešit, dopadlo to hádkou. Ptáte se, jestli to s ním máte ještě zkoušet řešit, nebo to nechat tak.

Přijde mi normální cítit nějakou potřebu toho, aby nám partner projevoval náklonnost. Dovedu si představit, že pokud si dělal se svou bývalou partnerkou fotky a s Vámi ne, může Vám to být nepříjemné a můžete si říkat, proč to tak je, a chtít po něm, aby se k tomu vyjádřil. O těchto a podobných věcech může být někdy těžké mluvit, ale může nám to pomoct vyjasnit si ty, které jsou pro nás zvlášť důležité. Říkám si, že když byste si je ráda vyjasnila, ale nesetkáte se u druhé strany s pochopením, ale naopak s ignorováním, může to opravdu zamrzet. Je v pořádku, když Vám záleží na tom, co si Váš partner pomyslí, a na tom, abyste se ho nedotkla, ale neméně důležité je také to, jak je v tom vztahu Vám a co s Vámi dělají jeho reakce.

Pokud byste stála o to tato témata s partnerem probrat, mohlo by pomoct zvolit způsob, který se Vám dříve třeba osvědčil. Pro někoho může být lepší důležité věci řešit osobně a vyhnout se některým limitům komunikace přes chat nebo sms, kde toho druhého nevidíme a neslyšíme. Užitečné může být vybrat klidný čas a místo. Někdy si věci také potřebují „sednout“, v první chvíli můžeme být naštvaní a vidět věci hůře než později a s odstupem. Můžete tedy partnerovi znovu zkusit říct, že jsou tyto věci pro Vás osobně důležité, že byste stála o to, aby o tom s Vámi komunikoval a dával Vám najevo své city k Vám. Každý z Vás to může cítit trochu jinak, mít jinou potřebu sdílení, ale přijde mi důležité vědět, co potřebujete, a říct si o to. Pokud by se Vám nedařilo komunikovat, můžete vyzkoušet služby partnerské poradny. Zajít tam můžete i sama, konzultovat svou situaci s partnerem, nebo tam můžete zajít společně, pokud by Váš partner souhlasil.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo situaci s partnerem vyřešit a abyste ve vztahu dostávala, co potřebujete.

Tým poradny

Mohou mé problémy souviset s psychickou zátěží?

Dobry den mam problem cca mesic s uzkostmy, panickymy poruchamy a stresem. Lekarka mi predepsala AD Esctitalopram 10 mg Od doby kdy mi zacali tyhle problemy mam potize s dychanim pocit nedostatku vzduchu jako bych se nemohla dodychnout a obcas i ztizeny dech. Tyhle dychaci problemy mam ve dne i v noci porad. Kdomu me boli krcni pater a bederni. Nevite v cem je problem a zda se to da vylecit? Dohani me to k silenstvi nemuzu chodit ani ven. K psychologovy jsem objednana az za 2 mesice. Muze to byt z psychicke zateze nebo ne?

Xuxi

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, protože máte problémy s úzkostmi, panickými poruchami a stresem. Provázené je to potížemi s dýcháním a bolestmi krční a bederní páteře. Dohání Vás to k šílenství a nemůžete ani chodit ven. Pokud tomu správné rozumíme, ráda byste věděla, jestli to vše může být způsobené psychickou zátěží.

Dokážu si představit, že celá tato situace je pro Vás velmi náročná. Je pravda, že dýchací i jiné fyzické obtíže jsou poměrně typické pro úzkostné a panické poruchy. Předchozí zvýšená psychická zátěž představuje jeden z rizikových faktorů, které mohou mít vliv na vznik těchto potíží. Těch faktorů je ale více a často hraje roli kombinace různých příčin.

Z informací, které píšete, a takto na dálku není možné určit příčinu Vašich problémů. Myslím si však, že je důležité, že jste se rozhodla pro návštěvu psychologa. Věřím, že Vám bude při zvládání obtíží nápomocný, a možná se Vám společně podaří přijít i na to, co na jejich vznik mělo vliv.

Napadá mě, že do návštěvy psychologa byste možná mohla své pocity blíže sledovat a případně si třeba i vést deník. Mohla byste také sledovat účinek léků, které berete, a informovat o tom Vaši lékařku. Je totiž možné, že účinky Vašich léků ještě plně nenastoupily.  Uvažuji také, že by Vám možná v určitých chvílích mohla pomoci různá dechová cvičení nebo relaxace. Můžete si také stáhnout mobilní aplikaci Nepanikař, kde najdete konkrétní doporučení pro zvládání úzkostných a panických stavů.

Pokud by Vaše potíže byly těžko zvladatelné, můžete navštívit krizové centrum, kam obvykle můžete přijít i bez objednání.  Můžete se také obrátit na některou z linek důvěry, kde Vás kdykoli vyslechnou a případně poradí, co můžete dále dělat. Seznam krizových center a linek důvěry najdete zde.

Přejeme Vám, aby se Vám dařilo úzkosti, stres a paniku zvládat.

Tým poradny

Kde se dozvědět základní informace o lidské psychice?

Zdravím, Mám zájem se dozvědět základní informace o lidské psychice. Základní pojmy, vlastnosti, definice lidské psychicky apod. Prosil bych doporučit volně dostupný zdroj na internetu, nebo eknihu, či pdf soubor. Chci obohatit svoje znalosti a dostat na na kloub lidskému chování. Myslím si, že tyto informace budou pro mě v životě užitečné. Zatím nechci investovat peněžní obnos abych se k podrobnějším informacím dostal. Proto prosím o volně dostupný zdroj informací, které jsem specifikoval. Děkuji předem za odpověď, snad mi pomůžete v mém zájmu, ho rozvinout. Přeji hezký den.

Pavel Hanák

Odpověď

Dobrý den,

píšete, že byste si přál získat základní informace o lidské psychice a dostat se na kloub lidskému chování. Zatím nechcete do získání informací investovat, a tak nás prosíte o doporučení volně dostupných zdrojů na internetu.

Na různých internetových stránkách se nachází celá řada volně dostupných informací. Je ale potřeba upozornit, že občas nemusí být tyto informace úplně kvalitní. Proto je dobré kriticky posoudit, jestli stránka, ze které čerpáte, může být věrohodná, případně zjistit, kdo je autorem textu. Nejjednodušší pro Vás nejspíš bude, když do nějakého vyhledávače budete zadávat témata jako “obecná psychologie”, “psychologie osobnosti, “sociální psychologie” a podobně.

Co se týče e-knih nebo pdf souborů, nemohu Vám doporučit žádné konkrétní z důvodu dodržování autorských práv. Legální získávání e-knih bývá také placené. Je ale pravda, že e-knihy bývají zpravidla levnější než knihy tištěné.

Pokud máte možnost, můžete zkusit navštívit nějakou knihovnu ve svém okolí. Tam bývají celá oddělení věnující se psychologii, kde si můžete vybrat knihu, která Vás zaujme. Co se týče základních pojmů, mnoho jich je obsažených například v knize Psychologie od Atkinsonové nebo v Učebnici obecné psychologie od Aleny Plhákové.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít vhodné zdroje informací.

Tým poradny

Proč se ke mně rodina partnera začala chovat jinak?

Dobrý den, Mám dotaz ohledně rodiny partnera. Než se nam narodilo dítě partnerova rodina mě zbožňovala. Skoro každý týden jsme grilovali, chodili jsme spolu na zábavy,vykládali si, jezdili spolu na dovolenou.Bydleli jsme hned naproti sobe.Kdyz sem otehotnela všichni z toho měli radost.Kdyz sem otehotnela museli jsme se přestěhovat do většího bytu který byl ve vedlejším meste.V tu chvíli začlo být chovani partnerovych rodicu trošku jiné ale nijak závratné.Uplne otočili když se nám narodilo miminko.Jeho rodiče hlavně matka mě začal úplně ignorovat.Cokoli jsem řekla ohledně malého ji bylo jedno. Naopak co řekla ona muselo se dodržet jinak bylo zle.Kdyz k nam přišli na návštěvu nebo my k ním předala jsem malého a po celou dobu návštěvy jsem se ho nemohla dotknout ať už plakal, chtěl prebalit nebo cokoli jiného.yBylo mi receno ze ja sem s nim porad a oni to zvládnou sami.Kdyz se na mě malý podívál hned ho otočili a řekli že mě vidí pořád že si nepřejí aby se na mě díval.Ve dvou měsících řekli ať už ho nekojim že mají postýlku ať u nich může spávat.Snazila sem se ustoupit co to slo ale chteli po me vic a vic a me pripadlo ze dopadnu tak ze neprestanou dokud jim tam maleho neprestehuju.Dokud sem mlcela tak bylo vse v poradku ale jak sem se ohradila zacalo byt zle.Dopadlo to tak že sme se zhadali a pomalé rok sme se neviděli. Pokaždé když dojde k nějakému kontaktu tak mě jen urazí.Nevim kde se stala chyba a hlavně proč se to stalo.Partnerova matka rekla ze z jeji strany nedoslo k pochybeni ze za vse muzu ja.Dekuji za odpoved

Sabina

Odpověď

Dobrý den, Sabino,

děkujeme za Váš dotaz, ve kterém píšete o změně chování rodiny Vašeho partnera vůči Vám. Zmiňujete, že Vás jeho rodina měla ráda, ale během Vašeho těhotenství a zejména po porodu se chování jeho rodičů proměnilo a nelíbí se Vám, jak se vůči Vám projevují. Ráda byste věděla, co se stalo.

Snažím se si představit, jak pro Vás může být chování rodiny partnera nepříjemné, zvláště když nevíte, proč ke změně došlo. Navíc máte malé dítě, kterého se situace velmi dotýká a rodina partnera zasahuje i do péče o něj, o které máte právo rozhodovat Vy sama, respektive společně s partnerem. Chápu Vaše pocity zmatenosti a potřeby zjistit, proč se tomu tak děje.

Odpověď na to, co je důvodem změny chování, Vám mohou dát pouze přímo rodiče partnera. Říkám si, zda by nebylo možné si s rodinou otevřeně promluvit. Vnímám, že jste to již zkoušela, ale nevím, jak moc přímo jste se jich na celou situaci ptala. Dokážu si představit, že to může být náročné, ale mohla byste zkusit vyjádřit i své pocity a to, jak celou situaci vnímáte Vy. Pokud to tak cítíte, mohlo by pomoci říct například i to, že jim nechcete nic vyčítat, ale je Vám líto, že jsou mezi Vámi takové vztahy, a i kvůli Vašemu dítěti byste s nimi chtěla vycházet. Můžete jim zkusit říct, že jste si všimla změny po odstěhování a narození dítěte a přímo se zeptat, zda nesouvisí změna s něčím z toho. Když s nimi budete mluvit co nejvíce konkrétně, je vyšší pravděpodobnost, že dostanete i konkrétní odpověď. Je ale možné i to, že se to nepodaří.

V každém případě bych také doporučila promluvit si s partnerem. V dotazu vůbec nezmiňujete, jak k celé věci přistupuje on. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci mu svoje pocity sdělit, na celou situaci se ho zeptat a probrat možnosti řešení  Možná by byl také ochotný s rodiči promluvit on, přece jen je jejich syn, a tak by komunikace mohla být snazší. Vy byste v něm navíc mohla mít oporu a nebyla na to sama.

Z dotazu cítím, že kromě zjištění konkrétního důvodu změny chování byste možná i ráda věděla, co můžete udělat, aby se vztahy zlepšily. Pokud přijdete na důvod, nabízí se větší prostor pro to situaci nějak řešit. Pokud chcete, můžete zkusit zjistit, co by rodina chtěla, abyste dělala jinak, stejně jako jim říct Vaše přání a možná se domluvit na nějakém kompromisu. Na druhou stranu, pokud by se jednalo například o připomínky k Vaší péči o dítě nebo cokoli, v čem byste nechtěla ustupovat, tak nemusíte. Ne vždy je možné udržovat dobré vztahy se všemi rodinnými příslušníky a záleží na Vás, co jste ochotna tolerovat, nechat si líbit apod.  

Přejeme Vám, ať přijdete na to, proč ke změně chování u partnerovy rodiny došlo.

Tým poradny

Co mám dělat, když se nemůžu srovnat s rozchodem?

Dobrý den, jsem teďka cca týden po rozchodu, nemůžu se s tím srovnat. Přítel (teď už ex) si myslí, že mu lžu a nazývá mě chronickou lhářkou.. Podotýkám že jsem mu nikdy nelhala. Začínám mít i takové stavy kdy hystericky brečím, mám halucinace a hledám ho po svém domě, u toho křičím že mu nelžu. Vůbec nevím co s tím mám dělat, přijdu si jako blázen, ale asi opravdu jsem se zbláznila. Nemůžu bez něj žít, mám nutkání se sebepoškozovat, protože ho miluju a opravdu bez něj žít nemůžu.

Barbora

Odpověď

Dobrý den, Barboro,

děkujeme za Vaši důvěru. Píšete, že jste se nedávno rozešla s přítelem a nemůžete se s tím srovnat. Zažíváte nepříjemné stavy, brečíte, máte halucinace a také nutkání se sebepoškozovat.

Snažím se představit si, jak velká rána pro Vás mohl rozchod být. Navíc vnímám, že Vás trápí i křivda bývalého partnera ohledně Vašeho lhaní. Rozejít se s někým, koho milujeme, pro nás může být velmi těžké a každý z nás se s danou situací vypořádává jiným způsobem. To, co nyní zažíváte a jak se chováte, nemusí znamenat, že jste se zbláznila, ale že prožíváte něco náročného a potřebujete pomoct se s tím vyrovnat.

Jako stěžejní u Vás tedy nyní vidím vyhledat pomoc a na někoho se obrátit. Nejlepší by bylo kontaktovat odborníka, konkrétně psychologa nebo psychoterapeuta. Bylo by užitečné, abyste mu otevřeně řekla, jak se cítíte a co zažíváte, včetně halucinací a Vašeho nutkání se sebepoškozovat. Odborník si o Vás také nebude myslet, že jste blázen, naopak Vás vyslechne a bude Vám pomáhat s tím, abyste se cítila lépe. Pokud navštěvujete nějakou školu, je možné, že máte psychologa přímo tam, a to by mohla být nejjednodušší cesta, jak odbornou pomoc vyhledat. Vzhledem k Vašemu věku je ale nutné, aby o návštěvě psychologa věděli rodiče. Můžete však za psychologem nejprve jednou zajít a domluvit se, jak budete rodiče informovat a co jim Vy i psycholog řeknete.

Pokud ve Vaší škole psycholog není, nebo se na něj nechcete obracet, můžete vyhledat odborníka i jinde (kontakty můžete najít například zde nebo zde). I tito psychologové a psychoterapeuti by však pravděpodobně vyžadovali souhlas rodičů a v určité chvíli tedy bude nejspíš nutné se rodičům svěřit. Možná by Vám však i pomohli odborníka vyhledat a kontaktovat, pokud byste chtěla. Další možností je návštěva krizového centra, které většinou poskytuje služby bez objednání.

V každém případě nezůstávejte na své trápení sama. Pokud nebudete vědět, na koho se obrátit, můžete zavolat nebo napsat například na Linku bezpečí, kde Vás vyslechnou a případně poradí, co můžete dále dělat. Také si můžete stáhnout mobilní aplikaci Nepanikař, která by Vám mohla pomoci v situacích, kdy budete mít nutkání se sebepoškozovat nebo v jiných akutních případech.

Přejeme Vám, ať se cítíte lépe.

Tým poradny

Nedokážu se nikomu svěřit

Dobry den, uz sem sem jednou psala ohledne toho, ze si nedokazu rict o pomoc spravnym lidem. Momentalne se vsechno hodne zhorsuje a ja se vazne bojim ze si ublizim vic nez normalne. Mivam stavy podobne depresi, kdy mam v celem tele hrozny tlak, spatne se mi dycha a jediny co citim je smutek, ktery ale v tu chvili je citit jinak, podobne jako ten tlak. Dneska to trvalo asi 2 hodiny a mela sem pocit ze jedina moznost jak citit neco jinyho je si ublizit. Skoro sem se nechala srazit autem. Jediny co me od toho momentalne drzi je to ze tim nechci ublizit rodine, ale nevim jestli je to dost silny aby me to zachranilo. Uz nevim co mam delat, pisu si denik, kreslim, uz sem par let k jedne psycholozce chodila, ale necitila sem se u ni moc dobre.. sverit se nikomu proste nedokazu a ikdyz mam v telefonu ulozene cislo na dalsi psycholozku, nedokazu ji zavolat..

Veronika

Odpověď

Dobrý den,

v dotazu píšete o svých problémech svěřit se někomu a říct si o pomoc. Momentálně se Váš stav zhoršuje, cítíte smutek, tlaky na těle, potřebu si ublížit. Jediné, co Vás drží od toho si ublížit je to, že nechcete ranit rodinu.  Bojíte se, že si ublížíte a nevíte, co máte dělat.

Píšete, že se nedokážete někomu svěřit se se svými problémy. Chci však vyzdvihnout, že jste dokázala napsat nám, a to dokonce dvakrát, což už samo o sobě je velký krok, který chce odvahu. Oceňuji Vaši snahu zkoušet si psát deník a kreslit, myslím si, že je dobré i nadále pokračovat v tom, co Vám aspoň trochu pomáhá se uvolnit. V dotazu zmiňujete, že uvažujete nad kontaktováním psycholožky, avšak se nedokážete přimět jí zavolat. Chápu, že někdy se nedaří vzít telefon a zavolat, zdá se nám to těžké, jako nadlidský výkon, ale už jenom to že uvažujete o tom jí kontaktovat je úžasné.  Člověk, kterému je hodně špatně, nemá někdy sílu se přimět k akci. Podle toho, co popisujete, máme ale o Vás obavy a chtěli bychom Vás podpořit v tom, ať pomoc vyhledáte. Mohla byste zkusit třeba psycholožce alespoň napsat SMS nebo email, tak jak jste to udělala nám.  

Další možností je zavolat na některou z linek důvěry, které najdete na našich stránkách. Můžete se jim ozvat kdykoliv, kdy už cítíte, že už to dlouho nevydržíte. Ráda bych Vás podpořila v tom, ať se nenecháte odradit obavou, že se Vám nepodaří říct přesně to, co potřebujete a cítíte. Na linkách si s Vámi promluví vyškolení pracovníci, vyslechnou Vás, poradí Vám, a budou Vám oporou, i když nedokážete najít vhodná slova či se osmělit k tomu, abyste mluvila víc. Jsou zvyklí s lidmi i delší dobu mlčet, pokud to klient potřebuje, a postupně krůček po krůčku se dopracovávat k tomu, co je trápí. 

Další možností je napsat na online chat. Tuto možnost nabízí např. Modrá linka. Můžete se s  nimi spojit i přes Skype. Chatovou službu poskytuje i Linka bezpečí. Další stránkou, na kterou se můžete obrátit, najdete zde. Jde o slovenskou stránku, která nabízí online chat. Zde najdete i informace, co dělat, když se objeví sebevražedné myšlenky, kam se obrátit apod.

Můžete se také obrátit na některé z krizových center ve Vašem okolí na výše zmiňovaném odkazu. Ve Vašem okolí se můžete obrátit například na krizové centrum v Kladně. Poskytují akutní jednorázovou, případně krátkodobou psychologickou a sociální pomoc, která je určena lidem v obtížné životní situaci. 

V dotazu píšete, že si nechcete nic udělat proto, že by to ublížilo Vaší rodině. Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na rodině velice záleží a jim na Vás. Napadá mě, že byste mohla jim zkusit říct o tom, jak je to pro Vás momentálně hodně náročné, i když nevíte, jak jim to blíže popsat a říct. Můžete jim zkusit vysvětlit, že je nyní potřebujete mít u sebe, pokud to tak cítíte, a že potřebujete pomoc psychologa. Možná Vám pomůžou dodat Vám odvahu ho navštívit.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo kontaktovat psycholožku nebo najít někoho, komu se budeme schopná svěřit, a našla jste sílu vydržet tlak těchto pocitů.

Tým poradny

Chtěla bych se přestat sebepoškozovat

Zdravím, už zhruba 2 roky mám problém se sebepoškozováním. Byla doba, kdy jsem zvládla na určitou dobu přestat, ale netrvalo to příliš dlouho. Teď je důvodem bolest z rozchodu. Ráda bych na dobro přestala, ale bohužel to nedokážu.

Kamila

Odpověď

Ahoj Kamilo,

píšeš nám do poradny, že máš problém se sebepoškozováním, se kterým se Ti na nějakou dobu povedlo přestat, ale nyní tak řešíš svou bolest z rozchodu. Ráda bys s tím přestala. Chtěla bych ocenit, že nám do poradny píšeš - že se to snažíš řešit a hledáš pomoc, zvlášť pokud Ti připadá, že s tím sama přestat nedokážeš.

Umím si představit, že pokud se Ti s tím už jednou povedlo přestat, tak to, že si do toho znova spadla, může být frustrující a vyvolávat to v tobě různé negativní emoce, třeba vinu nebo stud. Na druhou stranu to, že si s tím už jednou zvládla přestat, znamená, že to jde a může se Ti to podařit znovu. Jako pozitivní také vnímám, že si ty sama uvědomuješ, že to takto nechceš, a chceš to změnit. 

Sebepoškozování některým lidem pomáhá uvolnit fyzické i psychické napětí a může přinést krátkodobou úlevu a pocit klidu. Možná to tak máš i Ty. I když se ale sebepoškozování může zdát jako dobré krátkodobé řešení tvých pocitů, je velmi důležité hledat reálné řešení problémů a bezpečnější strategie, jak se s emocemi a vnitřní bolestí vyrovnat. Ať už s rozchodem, který tě teď trápí, nebo s jakoukoliv jinou situací, která Tě může negativně zasáhnout.

Zkus se s těmito pocity svěřit někomu, komu důvěřuješ, třeba někomu z rodičů, sourozenci nebo kamarádce. Vypovídat se někomu bývá úlevné, člověk pak není tak sám zahlcen svými problémy, ale s někým je sdílí. Blízcí lidé Ti mohou pomoci najít nějaké řešení, nebo se alespoň odreagovat, myslet na něco jiného. Jestli máte na škole školního psychologa, můžeš zajít i za ním, nemusíš mít k řešení jen školní záležitosti. Můžeš také kdykoliv zavolat na některou z linek bezpečí, která je anonymní a zdarma, můžeš využít i chat. Případně můžeš s pomocí rodičů najít psychologickou pomoc, kontakty např. zde. Dlouhodobé poškozování může vést k vážným fyzickým zraněním a nezdravým psychickým návykům, zatímco pomoc od někoho blízkého nebo od odborníka může poskytnout dlouhodobou úlevu a větší životní spokojenost.

Můžeš také zkusit několik triků, jak se zklidnit nebo rozptýlit jiným způsobem, např. jít se projít na tvé oblíbené místo, dát si sprchu/ vanu, pohrát si s domácím mazlíčkem, jít si za někým popovídat… Můžeš zkusit vybít napětí nějak jinak - v nějakém sportu, jít např. běhat nebo doma skákat přes švihadlo… (při fyzické aktivitě se také uvolňují endorfiny, které ti pomohou cítit se lépe), dát si studenou sprchu nebo mačkat kostku ledu, dokud neroztaje. 

 

Přejeme, ať se ti podaří ventilovat emoce méně bolestivým způsobem.

Tým poradny 

 

Mám se s mužem dál scházet, nebo to nemá smysl?

Dobrý den, je mi 23 a v srpnu jsem se po třech letech náhle rozešla s přítelem. Jen pár dní po rozchodu jsem potkala muže (že je ženatý a má děti jsem se dozvěděla až později). Žádný vztah jsem samozřejmě tak krátce po rozchodu nechtěla, ale začali jsme se spolu hodně bavit, psali si, telefonovali atd. Postupem času jsme se spolu bavili úplně o všem, já jsem mumohla vyprávět, co se v minulém vztahu dělo, proč jsme se rozešli a on mě naslouchal, uklidňoval a to jsem v tu dobu samozřejmě potřebovala a moc mi to pomáhalo. On mně zase začal vyprávět, jak jim to doma s manželkou neklape, co mají za problémy a tak. Vídali jsme se, chodili na kafe, na procházky a povídali si. Až časem mi došlo, že on hledá milenku (teď už se tomu také směju, jak jsem mohla být tak hloupá a nevidět to, ale v tom po rozchodovém stavu jsem ho opravdu brala jen jako kamaráda). No, ač jsem si myslela, že bych tohle nikdy neudělala, začala jsem být jeho milenkou. Hned na začátku mi řekl,že rozvádět se teď nebude, ač by chtěl, ale dvě malé děti a hypotéka jsou podle něj jediné důvody, proč v manželství setrvává.Ipřesto jsem do toho šla, je to nekolik mesíců, co se scházíme a mně to začíná přerůstat přes hlavu. Strašně bych s ním chtěla normlně být, nemuset se schovávat a žít s myšlenkou, že z toho nikdy nic nebude a nemá to žádnou budoucnost.Ze začátku bylo vidět, že i jeho tohle trápí a i občas mluvil o tom, že nad rozvodem přemýšlí. Postupem času mu ale tahle situace začala vyhovovat, zvykl si na naše scházení, doma je to prý teď dokonce lepší než kdy dřív, ale já to nezvládám, stýská se mi, je mi smutno a jediné, co chi, aby byl se mnou. Když se nad tím snažím racionálně zamyslet, vůbec nechápu, jak jsem tohle celé mohla dopustit a vím, že bych to měla ukončit, ale nedovedu si to představit a ikdyž jsem několikrát chtěla, nedokážu to, jsem zoufalá a nevím, co dělat.

Jajka

Odpověď

Dobrý den, 

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Zmiňujete, že jste krátce po rozchodu potkala muže, se kterým jste si začali rozumět a scházet se. Časem jste zjistila, že je ženatý a má rodinu. I když o tom chvíli přemýšlel, momentálně rodinu opustit nechce a situace mu vyhovuje. Vy byste s ním chtěla normálně žít, ale zdá se Vám, že to nemá budoucnost. Myslíte si, že byste měla Váš vztah ukončit, ale nedokážete si to představit a chtěla byste poradit, co máte dělat. 

Vnímám, jak moc je pro Vás náročné scházet se s mužem jako milenka. Je pochopitelné, že byste s ním chtěla normálně žít a je Vám smutno, když si myslíte, že Váš vztah nemá budoucnost. Chápu i Vaše pocity zoufalství při představě, že byste měla schůzky ukončit, když máte muže tolik ráda. Říkám si, že nyní musíte prožívat mnoho emocí a může být pro Vás těžké se sama v sobě vyznat a rozhodnout se, co dál. Oceňuji, že se zamýšlíte nad tím, jak situaci řešit, a staráte se tak i sama o sebe.   

Píšete, že víte, že byste měla schůzky ukončit, ale nedovedete si to představit. Ukončení nějakého vztahu může být velmi náročné a chápu Vaše obavy. Říkám si, zda by Vám nepomohlo si ještě jednou s mužem promluvit a znovu si ujasnit, jak Vaše schůzky oba dva berete. Mohla byste mu také na rovinu říct, jak se cítíte a nad čím nyní přemýšlíte. Píšete, že on nic měnit nechce, ale zdá se mi, že v průběhu času svůj názor měnil a Vy z toho můžete být zmatená. Definitivně si ujasnit, jak Váš vztah vnímá, by Vám mohlo pomoci se podle jeho rozhodnutí dále zařídit. Můžete také popřemýšlet nad tím, co Vy sama dále od života a vztahů čekáte a zda pro Vás mají tyto schůzky tak, jak je bere on, dále smysl. Ujasnění si těchto věcí by Vám navíc mohlo pomoci se s celou situací lépe vyrovnávat, ať už se rozhodnete vztah ukončit, nebo v něm pokračovat.

Říkám si, že v rozhodování, jak situaci dále řešit, Vám mohou pomoci Vaši blízcí lidé nebo odborníci. Přemýšlím, zda kolem sebe máte nějaké kamarády, na které byste se mohla obrátit a svěřit se jim. Když o některých věcech budete mluvit nahlas, možná se sama v sobě dokážete lépe zorientovat a zjistit, co nyní opravdu chcete. Pokud byste se nakonec rozhodla pro ukončení vztahu s mužem, mohli by pro Vás být blízcí lidé potřebnou oporou. Možná by se Vám ulevilo, kdybyste s nimi sdílela své pocity nebo například plánovala společné aktivity, abyste vyplnila čas.

Další možností by mohla být i návštěva psychologa, která by Vám mohla poskytnout nadhled a různé úhly pohledu na situaci, což může být velmi užitečné. U psychologa byste také měla bezpečný prostor, kde Vás nebude nikdo hodnotit, ale naopak budete moct o čemkoliv mluvit a sama pro sebe si například zvážit pro a proti možných řešení. Pokud budete dále přemýšlet o ukončení vztahu, můžete zde také zkusit přijít na to, jakým způsobem by to pro Vás bylo nejméně bolestivé. V případě, že byste se rozhodla pro tuto cestu, kontakty na psychology můžete nalézt například zde nebo zde.  

Přejeme Vám, ať se Vám daří situaci řešit tak, jak Vám bude nejvíce vyhovovat a brzy se cítíte lépe.

Tým poradny

Kamarádovi jsme řekl něco, co mu ublížilo a nechce se se mnou bavit

Dobrý den, před asi 3 týdny jsem kamarádovi řekl něco, co nebylo myšleno špatně, ale jemu to ublížilo a on se teď se mnou nebaví (známe se rok, byli jsme velmi dobří kamarádi a nikdy jsme se nepohádali). Jednou za pár dní mu pošlu omluvnou SMS typu: Ahoj, je mi to líto, mrzí mě, co se stalo. Je mi bez Tebe smutno. Chybíš mi. Mám Tě rád. Odpusť mi, prosím. Taktéž jsem mu přes eshop objednal jako znak kamarádství a toho, že mi na něm záleží, náramek na ruku, ale ani na jedno nereaguje. Také nepřijímá volání z cizích čísel. Kdyby mi napsal "Děkuji" nebo "už mi nepiš/nic neposílej", věděl bych, na čem jsem. Nicméně to, že "pouze" nereaguje si vykládám tak, že je asi pořád naštvaný a potřebuje víc času, ale že by to mělo být časem zase v pořádku, jinak by mi asi napsal, abych jej už nekontaktoval.Také s tím možná může souviset, že bere Quetiapin na podrážděnost, což je dáváno do souvislosti s mánií nebo bipolární afektivní poruchou, ale přesnou diagnózu neznám. Zajímal by mě však názor odborníka, neboť se kvůli tomu dost trápím a chci ho získat zpátky. Děkuji za radu. Jakub

Jakub

Odpověď

Dobrý den, Jakube,

děkujeme, že se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete, že asi před 3 týdny jste svému kamarádovi řekl něco, co mu ublížilo, a přestal s Vámi komunikovat. Snažili jste se mu omluvit a znovu s ním navázat kontakt, ukázat mu, že Vám na něm záleží, avšak nereaguje. Máte pocit, že to, že nereaguje, značí, že potřebuje jen víc času na uklidnění. Také máte pocit, že to možná souvisí s jeho diagnózou, kterou přesně neznáte. Chcete ho získat zpátky a žádáte nás o radu.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na kamarádovi  velice záleží a nechcete o Vaše kamarádství přijít. Vnímám, že to, co jste mu řekl, Vás velice mrzí, a i přesto, že nereaguje na Vaši snahu o kontakt, se snažíte své chování odčinit. Z Vašeho dotazu také vnímám Vaši nejistotu, jak si máte kamarádovo chování vysvětlit, a bezradnost v tom, co byste mohl pro nápravu ještě udělat. Občas se stává, že řekneme něco nepříjemného blízkým, co jsme tak nemysleli. Cením si, že jste si dokázal uvědomit svou chybu a přiznat ji i před kamarádem, což se ne vždy lidem podaří. Myslím, že tedy může být pro Vaše přátelství dobré, že Váš kamarád má někoho, jako jste Vy, někoho, kdo si dokáže přiznat chybu a omluvit se.

V dotazu píšete, že Váš kamarád nereaguje nejenom na Vaši snahu o kontakt, ale nepřijímá ani volání z cizích čísel. Napadá mě, jestli máte nějaké společné kamarády. Mohl byste se jich zkusit zeptat, jestli reaguje na jejich zprávy a telefonáty, a kdyby ne, tak budete aspoň vědět, že možná to, že Vám neodpovídá, nebude souviset jenom s tím, že je na Vás nazlobený. Také byste mohl se zkusit s nimi domluvit, aby Vám pomohli se s kamarádem zkontaktovat. Můžete je poprosit, jestli by se ho nezeptali, proč nereaguje na Vaše snahy o omluvu nebo se s nimi poradit, jestli a co můžete udělat pro opětovné navázání vztahu. Možná byste se mohl obrátit i na jeho kamarády, se kterými se zná delší čas než s Vámi a zkusil zjistit, jestli se i někdy v minulosti zachoval podobně a jak to řešili. Kdyby jeho odmlka trvala delší dobu, mohl byste se kromě kamarádů obrátit i na rodinu a ujistit se, že je v pořádku.

Nevím, co jste svému kamarádovi řekl, některé věci a slova zabolí víc než jiné a je na ně potřeba víc času na odpuštění a promyšlení si, jak se k Vám pak zachovat. Možná, jak sám píšete, mu zkuste dát víc času, přičemž ten čas může být i delší, každý to má jinak. Mohl byste kamarádovi zkusit napsat, co ještě máte potřebu říct.  Může to být například, že Vám na něm záleží a že budete čekat na jeho odpověď, jakmile se bude na to cítit, a že jste tady pro něj, kdyby potřeboval pomoc. Můžete se ho i přímo zeptat, co byste potřeboval udělat pro obnovení Vašeho vzájemného vztahu, pokud něco takového je možné. Také se ale může stát, že se Váš vztah, nenapraví. Bohužel, v životě se stává, že lidé se potkávají a rozcházejí. Chápeme, že nechcete o Vaše kamarádství přijít, ale někdy není v našich silách ovlivnit druhé a jejich rozhodnutí. Můžete se také pokusit zamyslet nad tím, co byste mohl udělat sám pro sebe, aby Vám bylo lépe, dokázal se smířit se situací a netrápil jste se tolik myšlenkama na kamaráda.

Je ale možné, že kamarád je v současné době v náročné situaci, kdy na telefonáty a zprávy nechce anebo nezvládá odpovědět a nemusí to souviset s Vámi. Může se někdy stát, že člověku je hůř a nemá sílu na komunikaci s druhými. V dotazu píšete, že Váš kamarád užívá Quetiapin. Ano, ten se užívá především při manických ale i depresivních fázích bipolární poruchy. Bez přesnější diagnózy a znalosti stavu konkrétního člověka ale nemůžu posoudit, do jaké míry by to mohlo ovlivňovat nebo způsobovat jeho chování.  

Přejeme Vám, aby se Vaše situace s kamarádem podařila zdárně vyřešit a aby Vašemu kamarádovi bylo lépe, pokud nějaké potíže.

Tým poradny.

 

S partnerkou se pořád hádáme a já nevím, jak dál

Dobry den, muj problem se tyka me pritelkyne. Asi od tretiho mesice naseho vztahu jsme se zacli hadat. Prislo mi, ze tyto hadky vznikaji kvuli uplnych hloupostem a rostly do obrich rozmeru. Kdyz jsme spolu zacinali, mel jsem svuj pronajaty byt, kde jsem bydlel sam. Chtela dost brzy at se nastehuju k ni. Kdyz prislo na hadku byl jsem vecne vyhazovan. Ze zacatku jsem si rikal, asi je to moje chyba a furt jsem dolezal. Po pul roce otehotnela. Behem tehotenstvi jsme se dozvedeli, ze syn ma vrozenou vadu neslucitelnou se zivotem, nicmene je dobre operovatelna. Zbytek tehotenstvi byl samozrejme peklo, snazil jsem se ji drzet nad vodou jak to jen slo. Nakonec to dopadlo dobre a mame zdrave trilete dite. Predtim nez se syn narodil studovala vysokou skolu stavebni, nicmene studium ji nebavilo , studovala z toho duvodu, ze to slibila otci, kdyz umiral ( zemrel na rakovinu) . Miminko strasne chtela a rikala, ze se na skolu uz vykasle, ze ma aspon duvod. Nicmene, se nakonec rozhodla, ze skolu dodela aspon bc. Tudiz jeste rok a pul po natozeni syna studovala. Dopoledne hlidala babicka a odpoledne ja. Samozrejme se take starala. Pro me to bylo zase narocne obdobi, plne hadek, stresu atd. Hadala se se mnou kvuli uplnym blbostem. Staci, kdyz neco reknu spatne nebo spatne ji to vysvetlim tak zacne peklo. Zacne vse obracet, nejdriv mluvi nahlas, potom breci, resi to tak i pred nasim synek, krery uz na to dost reaguje. Abych se dostal dale. Asi pul roku po jejim studiu jsem prisel s napadem, ze bych chtel zmenit praci. Nakonec z toho vyplinulo, ze se kvuli tomu odstehujeme dost daleko. Vsechno jsme probirali spolecne a souhlasila. Asi take z duvodu, ze jsme v dome bydleli s jeji mamkou a bratrem... S mamkou si nerozumi, jen kdyz po ni neco chce je na ni relativne mila. Bratr je alkoholik. Z tohoto duvodu byla rada, ze vypadne z domu. Predtim nikdy sama nebydlela a byla zvykla na pomoc od maminky. Jakmile jsme se odstehovali, zacli ji deprese. Zdaly se ji zle sny, mela strach, ze se neco stane atd. Tak jsem ji radil, at zajde kdoktorovi, ze ji neco predepise na uklidneni. To nejdrive odmitala, ale nakonec sla. Nicmene dle meho nazoru ji to moc nepomaha, je vecne nervni, nemuzu nic rict, kdyz se mi neco nelibi. Ted kdyz se hadame, tak uz svadi, ze bere prasky na me, ze kdyz je s malym beze me, tak ze je nepotrebuje a je v klidu. Syn ma tri roky jak jsem jiz psal. Uz ji to doma moc nebavilo, ze je s nim sama atd. Tak zacla pracovat. Ted dava praci nejvetsi prioritu. Na syna bere stale rodicovskou. Prijde mi, ze hlavne resi stale sebe, jak ona se citi. To jak se citi ostatni vubec nebere v potaz. Pri kazde hadce rika, ze na vsechno ser... a nic ji pak nezajima. Zavre se v pokoji a ani se nestara o syna. Je ji to jedno vymlouva se na svuj momentalni stav. Ze je nemocna, ze ma deprese. Jeji chovani je furt stejne od zacatku vztahu, jen ted ji prasky a vymlouva se na to neustale. Rika mi, ze ja ji nepodporuju. Ze ja mam byt ten kdo ma vedet co muze rikat a co ne. I kdyz neco reknu spatne, snazim se ji to vysvetlit, ale si to prebere po svojem a pak stale dokola potrebuje slyset jak jsem co myslel. Pripadam si jak u vyslechu, potom reknu neco blbe a je maler na svete. Je to jiz delsi dobu co jsme se bavili o psychoterapiich. Dpoposud se nic nestalo. Kdyz ji o to prosim v hadce, tak rekne akorat ano budu to resit, ale sama. Bez Tebe. Je to s ni jak na houpacce. Celou dobu neco tvrdi a pak udela uplny opak. A je to schopna si to obhajit. Co se tyce jeji rodiny, tak vsichni vi jaka je. Nicmene nikdo ji nic poradne nerekne, aby meli klid. Mam informace, ze s predchozimi partnery mela ty same problemy. Muj problem je ten, ze s ni mam dite a nechci, aby vyrustal v neuplne rodine. Ani ona to samozrejme nechce. Uplne si nemyslim, ze by to delala cilene. Proste je takova a kdyz ma svuj stav, tak ho nedokaze ovladnout a chovat se jako dospely clovek. Samozrejme to popisuji z jedne strany. Nicmene mam reakce i z okoli. Po konzultacich s nekterymi mymi prateli si myslim, ze trpi psychickou labilitou. Vubec nevim jak z toho ven, nechci zit cely zivot pod timto tlakem z kazde chyby. Pripada mi, ze jich delam cim dal vic...Na okoli, ktere ji nezna pusobi uplne jako vyrovnany clovek. Umi vse dobre prodat atd. Sousedce rekla, ze ji nechci pustit do prace a ze veskerou peci o syna nechavam na ni. Pritom jediny problem, ktery nastal u me byl ten, ze si nasla praci o ktere mi nerekla a za zady si domluvila pohovor. Vadilo, ze jsme to neprobrali spolecne. Co se tyce pece o syna, tak spise slychavam od lidi co jsou nam blizci, ze syn se ma spis ke mne nez k ni. Samozrejme muj syn svou mamu miluje a ona jeho. Jen lidem s okoli prijde, ze je na me stejne fixovany jako na ni. Coz i ja si myslim, ze dite v takovem veku by melo vyrazne tihnout k matce. Kolikrat se v hadce stalo, ze mluvi, ze kdyby nebyl syn tak uz tu nechce byt (na svete). Samozrejme i v tehotenstvi jeste nez jsme se dozvedeli, ze ma syn vrozenou vadu, tak rikala v nasi hadce, ze pujde na potrat. Proste takove neadekvatni reci od matky. Prosim o radu jak postupovat? Mam chodit na terapie spise ja, abych se naucil s takovym clovekem zit? Predem dekuji za odpoved.

Hotrod87

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se s důvěrou obrátil na naši internetovou poradnu. V dotazu píšete o problému, který se týká Vaší přítelkyně. S partnerkou se už od třetího měsíce Vašeho vztahu hádáte a mnohdy se Vám zdá, že je to i kvůli hloupostem. Krátce po začátku vztahu jste se k ní nastěhoval, avšak po změně práce jste se museli odstěhovat. Začaly u ní deprese, zlé sny a měla strach. Navštívila doktora, který jí dal prášky na uklidnění, Vám se ale zdá, že moc nefungují, protože mívá často špatnou náladu. Máte pocit, že nemá silné pouto s Vaším synem, což se Vám zdá zvláštní. Vyčítá Vám, že ji nepodporujete, prášky na uklidnění bere kvůli Vám a máte pocit, že nebere v potaz, jak se cítí ostatní. Když řeknete něco špatně, tak si to přebere po svém a vyčítá Vám to. Mluvili jste několikrát i o psychoterapii, ale doposud se nic nestalo. Nevíte jak z toho ven, nechcete žít pod tlakem ze strachu z každé Vaší chyby. Prosíte nás o radu, jak dál postupovat.

Problém, který popisujete, pociťujete už delší čas a z Vašeho dotazu vnímám, že jste možná i delší dobu uvažoval, jak k tomu přistupovat a jak to řešit. Sám píšete, že mnohokrát jste podceňoval a obviňoval sám sebe, že za hádky můžete, ale už se nad tím dokážete lépe zamyslet, a chtěla bych ocenit, že jste toto dokázal. Těhotenství, a to čím jste si spolu tehdy prošli, muselo být pro Vás oba velice náročné období, a proto si myslím, že je úžasné, že jste dokázal i v takto těžkém období vaši partnerku podporovat. Chápu, že neustálé hádky a problémy, kterým čelíte, Vás musí trápit, ale chtěla bych ocenit, že se snažíte udržet rodinu pohromadě a pracovat na udržení a zlepšení vztahu. Vnímám z vašeho dotazu, že vám na ní velmi záleží.

Při čtení Vašeho dotazu mně napadá, že pokud máte dobrý vztah a důvěru a bylo bylo to možné, mohl byste si zkusit promluvit i s rodinou Vaší partnerky o tom, jak se cítíte. Píšete, že v její rodině všichni vědí, jaká je, ale nechtějí jí nic říct, protože chtějí mít klid. Možná kdyby se dozvěděla, že tento problém nevidíte jenom Vy, ale že i ostatní v okolí mají pocit, že někdy by měla své chování a reakce trochu změnit, možná by jí to pomohlo k lepší reflexi a pochopení toho, jak se cítíte. Můžete zkusit si o svých pocitech s partnerkou promluvit i sám, v klidu, vybrat vhodný čas, například když bude Váš syn spát, nebo byste si mohli vyjít někam ven, kde to všechno spolu proberete. Můžete jí zkusit říct, jak to celé vnímáte Vy, co potřebujete, jak celý Váš vztah a věci v něm vnímáte. Můžete se také zkusit zamyslet, jaké jsou Vaše hranice pro setrvání ve vztahu. Téměř každý z nás má své hranice, a když jsou překročeny, tak setrvání ve vztahu může být neúnosné. Možná, že partnerka neví, že Vaše hádky a situce, ve které se nacházíte, vnímáte takhle špatně. Můžete se jí také zeptat, co by potřebovala ona, aby se cítila lépe a aby se Vám lépe spolu žilo. Také mě napadá, že se můžete spolu obrátit na partnerskou poradnu, kde byste mohli zkusit v bezpečném prostředí probrat všechny problémy a nesrovnalosti, které pociťujete.

Píšete, že se už delší dobu mluvíte o psychoterapii, i když se to dosud neposunulo dál. Napadá mě, že by mohlo pomoci, kdybyste si o tom zkusili promluvit například i mimo hádku. Možná byste mohl zkusit vystihnout okamžik, kdy bude dostatek prostoru na to hlouběji probrat všechna pro a proti, možnosti a podobně. Kontakty na psychology a psychoterapeuty můžete najít například zde. Můžete za odborníkem zajít i sám a promluvit si o možnostech, jak komunikovat s Vaší partnerkou, nebo jaké možnosti by mohli být i pro Vaší partnerkou nejvhodnější. Psycholog by Vám mohl pomoci najít způsoby, jak se vypořádat s některými situacemi, které se ve Vašem partnerském vztahu objeví, nebo jenom jako bezpečné prostředí, kde můžete probrat své obavy, pocity a nápady.

Zamýšlíte se nad normalitou blízkosti vztahu syna ke každému z rodičů. To, že je Váš syn na Vás fixován stejně silně jako ke své matce, nemusí být nic špatného. V průběhu studia partnerky jste se často o syna staral, měl pravidelný kontakt jak s Vámi, tak i se svou matkou, což mohlo pomoci zpevnit pouto mezi Vámi. Můžete si ale s partnerkou o svých obavách a myšlenkách na toto téma promluvit, a říct jí, jak toto celé vnímáte Vy a zeptat se jí na to samé.

V dotazu zmiňujete, že někdy při hádkách Vaše přítelkyně říká, že kdyby nebylo syna, tak už nechce být na světě. Nejsem si úplně jistá, jak vážně toto tvrzení myslí, případně jestli se tato myšlenka u ní objevuje i mimo hádky. Možná je to způsobeno jenom silnými emocemi v hádce, nebo možná je projev Vámi zmiňované deprese, která se u ní objevuje. Kdybyste ale měl někdy pocit, že to není jenom plané tvrzení, můžete zkusit se obrátit na tuto stránku, kde najdete články, jak s člověkem, který tyto pocity prožívá, mluvit, a jak se zachovat.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo problémy s partnerkou urovnat.

Tým poradny

Proč si psycholožka nevšimla, že je něco špatně?

Dobry den, pred nejakymi asi 6-7 lety jsem navstevovala jednu psycholozku a zarazila me jedna vec, na kterou bych rada znala odpoved. Zacala jsem k ni chodit, protoze jsem mela pocit, ze se mnou neco neni uplne v poradku, mela jsem nejake deprese a nizke sebevedomi, ale zaroven jsem mela pocit, ze to neni vsechno, ze jeste neco dalsiho je spatne, jen jsem netusila co. Chodila jsem tam pul roku a hned na prvnim sezeni jsem se zminila o depresich a nizkem sebevedomi, chtela, abych strucne prevypravela svuj zivot a pak pokladala nejake otazky. Po tom pul roce dosla k zaveru, ze mam nizke sebevedomi a tohle tema uzavrela. Zeptala se o cem dalsim bych chtela mluvit, ale vzdycky v pulce vety me zastavila, rekla, ze to je nizke sebevedomi a zeptala se co dal chci resit. Tohle mi udelala nekolikrat a po prvni pulce toho sezeni uz jsem nevedela co dalsiho mam jeste rict, takze jsem se rozhodla to ukoncit. Z me strany to nemelo smysl. Mela jsem z toho pocit, ze k te praci nema zadny vztah a ze ji to je jedno. Ale az ted, po tech letech mi doslo, co se nejspis stalo. V te dobe, co jsem k ni zacala chodit, jsem trpela ztratou pameti v dusledku toho, cim jsem si prosla. Zapomnela jsem v podstate cely svuj zivot, ale mela jsem nejake povedomi o tom, co se delo. To, ze jsem neztrarila svou pamet uplne zpusobilo, ze jsem si tu ztratu pameti neuvedomovala. Pokazde, co se me ptala na detaily z meho zivota, na nejake konkretni situace, nebyla jsem schopna dat zadny priklad a kdyz uz se mi povedlo nejaky uvest a ona se zeptala, jak jsem se citila, nevybavovala jsem si zadne emoce, ktere jsem mela, kdyz se to stalo. Pokazde jsem rekla, ze nevim, nebo ze si nevzpominam. A tak nejak jsem se v tom placala, nebylo ceho se chytit. A ve vyslesku to mohlo pusobit, ze jsem tam prisla, abych ze sebe delala zajimavou a proto jeji reakce byly takove, ze me nechtela nakonec ani nechat mluvit, aby me v podstate primela odejit. V te dobe jsem ztratila duveru vuci psychologum a zacala jsem se lecit sama skrze meditace, rozum a logiku, sebepoznani, sebepochopeni a snahu prekonat sebe sama, a momentalne mi s tim pomaha muj pritel, ktery se zajima o duchovno, energie, psychologii, atd... Vysledkem je to, ze mam vetsi sebevedomi, naucila jsem se komunikovat s lidmi, zbavila jsem se depresi, povedlo se mi ziskat velkou cast pameti zpatky, vyporadat se s nescetnymi traumaty a fobiemi, nejsem tak vystresovana, podrazdena, vybusna, paraniodni... Nemam uz zadne myslenky na smrt, zadne nocni mury, zadne tiky... Atd... V podstate jsem daleko vyrovnanejsi nez kdy driv a i mnohem stastnejsi a spokojenejsi. Jen nejak nevim, proc si ta psycholozka nevsimla, ze je neco spatne. Je vubec psychologie schopna rozeznat lhare od cloveka, ktery ma skutecne nejaky problem a sam poradne nevi jaky? Jde rozeznat ztrata pameti, ktera na prvni pohled neni zrejma? Udelala ta psycholozka chybu a nebo je chyba v tom, ze se toho v psychologii jeste nevi dost? Jeji zaver byl ten, ze mam nizke sebevedomi a jinak jsem naprosto v poradku. Nazor meho pritele, ktery mi s tim pomaha uz rok, je ten, ze jsem udelala obrovske pokroky, ale jeste stale nejsem u konce, jeste stale si nepamatuju vse a mam ve svem podvedomi traumata, ktera me ovlivnuji. Vim, ze se s tim zvladnu vyporadat i bez pomoci odborniku, jen nechapu, proc mi nemohli pomoct, kdyz jsem to nejvic potrebovala...

Jana

Odpověď

Dobrý den, Jano,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete v něm, že jste před několika lety navštěvovala psycholožku. Měla jste deprese a nízké sebevědomí a měla jste pocit, že ještě něco je špatně, ale nevěděla jste co.  Řešily jste spolu Vaše nízké sebevědomí a když jste se snažily zjistit, co by bylo potřeba řešit dále, nepovedlo se Vám na to přijít. Měla jste pocit, že tyto návštěvy pro Vás nemají význam. Po letech jste zjistila, že jste trpěla ztrátou paměti. To možná ovlivnilo Vaše sezení s psycholožkou. V té době jste ztratila důvěru k psychologům, velkou řadu svých problémů jste ale dokázala zvládnout sama a za pomoci Vašeho přítele. Máte na nás několik otázek, které se týkají psychologie.

Popisujete, že kromě nízkého sebevědomí a depresí, což může být samo o sobě velmi náročně, jste se potýkala i s neurčitým pocitem, že něco není v pořádku. Představuji si, že takový stav mohl být velmi matoucí a vyčerpávající - obzvlášť, pokud máte pocit, že Vám odborníci nejsou schopni nebo ochotni pomoci. Jsem ráda že přes Vaše zklamání s psychologií jste dokázala najít jiné metody, které Vám pomáhají a vyhovují.

Ptáte se, jestli je psychologie schopná rozeznat lháře od člověka, který má skutečně problém, ale úplně neví jaký. Snad nikdo není schopný s naprostou jistotou vždy rozeznat pravdu a lež. Vaše bývalá psycholožka si však nemusela myslet, že lžete. To ale neznamená, že věděla, v čem je u Vás problém, a proto nemusela vědět, jak Vám pomoci. Mám pocit, že je obecně snazší řešit potíže, které jsou jasně definované. V opačném případě je nejdřív nutné zjistit, co se vůbec děje, což může být náročné. Je možné, že kdybyste změnila psychologa, narazila byste na někoho, kdo by Vám dokázal pomoci více. Ale stejně jako všichni lidé, ani psychologové nejsou neomylní a nedokážou vše. Psychologové se zaměřují na psychiku člověka a její obsahy zjišťují pomocí rozhovoru, pozorování nebo diagnostických metod.  Nemohou ale člověku „vidět do hlavy“ a někdy tak může být náročné zjistit jádro problému. Tím se liší od řady alternativních a esoterických směrů, které jsou založeny na jiném principu a slibují rozdílné věci. Pravděpodobně se ani výzkumy v psychologii nezaobírají tím, jak zaručeně rozeznat nějaké potíže bez toho, aniž by to klient řekl, nebo se to někde projevilo, protože to pravděpodobně není nijak možné.

Zmiňujete, že Vaše ztráta paměti nebyla úplná, spíše jste si nepamatovala podrobnosti. To nejspíš mohlo ztížit rozpoznání Vašich problémů. Myslím si, že obecně se ztráta paměti se rozeznat dá, ale také velmi záleží na okolnostech. Například na tom, jestli jste narážely na témata, které něco takového mohly naznačovat, nebo jestli ztráta vypadala spíš jako prosté zapomínání, ke kterému dochází u všech lidí. Možná by v tomto případě kromě psychologa pomohlo i vyšetření lékařem.

Také se ptáte, proč Vám odborníci nedokázali pomoci, když jste je nejvíce potřebovala. Mám pocit, že člověk se z takovém případě může cítit ublíženě nebo až zrazeně. Svěřila jste se do péče odborníků, ale výsledek nebyl takový, jaký jste očekávala, a nakonec jste možná mohla mít pocit, že si musíte pomoci sama. To může být náročně a je mi líto, že jste si takovou situací musela projít. K tomu mě napadá, že mnohdy se může stát, že nám konkrétní psycholog nebo jiný odborník nesedne. Může se dívat na věci jinak, mít rozdílné názory, nebo nám na něm prostě něco vadí. Kromě toho v psychologii existuje řada různých směrů a přístupů, kdy každý s člověkem pracuje trochu jinak. Možná jste tak v minulosti nenarazila na toho, kdo by Vám opravdu seděl a vyhovoval. Proto si myslím, že by bylo dobré, abyste na psychologii nezanevřela úplně. Kdybyste se kdykoli rozhodla, že na své cestě oceníte další pomoc a dáte návštěvě psychologa nebo psychoterapeuta druhou šanci, můžete najít konkrétní kontakty například zde nebo zde. A i kdyby Vám první, s kterým se setkáte náhodou nesedl, není potřeba se vzdávat, psychologů je celá řada a třeba byste časem našla toho, který vyhovuje právě Vám.

Přejeme Vám, ať se Vám stále daří dělat pokroky a jste ve svém životě spokojená.

Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 86 Další