VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Partner si myslí, že jsem nevděčná

Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně chování svého partnera, které mě zraňuje. Máme spolu mnoholetý (8 let) vztah, několik let spolu žijeme, oba pracujeme. Naše finanční situace je relativně stejná, pravděpodobně jeho je o trochu lepší, ale téměř veškeré náklady dělíme spravedlivě polovinou, ať už se jedná o aktuální stavbu domu, pravidelné výdaje či dovolené atd.

Aktuálně se nám děje, že mi přítel vyčítá dárky k mým narozeninám. O nic jsem se neprosila, ale je samozřejmě zvykem, že se obdarujeme, rádi si děláme radost. Máme narozeniny současně. Při sebemenším konfliktu kvůli jinému tématu již před narozeninami slýchám:,,Se na nějaké dárky k narozeninám můžu vy***." Nyní, po narozeninách, opět slýchám stejnou větu, jen v minulém čase, při nějakém jiném konfliktu. Snažím se o tom s partnerem mluvit a vysvětlit mu, že mě toto zraňuje, přeci je to jeho dobrovolné úsilí, které pro mě vytváří při vybírání dárku a když mi je takto vyčítá, přestože to vůbec nesouvisí s daným tématem hádky. Partner tvrdí, že má pocit, že jsem nevděčná.

Nevím, ale jak mu můj vděk více vyjádřit, děkuji mu za dárky každý den, když je využívám, říkám mu, jak ho miluji, jsem šťastná a tyto věty on mi vrací. Když se ale pohádáme, je to jakoby na vše tohle zapomněl a já mám tedy pocit, že tohle tvrzení, že jsem nevděčná, není oprávněné.

Toto není první případ stejného charakteru. Už mnohokrát se stalo, že jsem chtěla zaplatit svou večeři v restauraci, partner ale trval na tom, že mě zve. Při konfliktu v následujícím období mi toto opět bylo vyčteno. I v dalších různých tématech se tento vzorec opakuje.. Několikrát jsem tedy toto téma s partnerem otevírala, že mi nemůže zpětně vyčíst věc, kterou mi sám od sebe věnoval, zaplatil. Zpětně přeci nemohu věci změnit, jak se poté já mám cítit? Nelíbí se mi to a mám pocit, že mi tím dává najevo, jako bych měla být něco menšího než on, jako bych měla každý den klečet na kolenou a děkovat, že se mnou je. (Tahle poslední věta mi připomíná další záležitost, které nerozumím - Občas mi říká ať se nepodceňuji, že na něco mám atd., ale na druhé straně při hádkách mě často slovně uráží, tím mám pocit že mi chce sebevědomí shodit). Nechci vyznít jako ,,chudinka". Jsem seběvědomá, mladá, hezká, úspěšná slečna. Možná jen někdy hodně citlivá.

Vím, že nejde o finanční hodnotu dárků, a i to jsem mu řekla, když jsme byli v klidu, že moc děkuji za dárky, že bych byla šťastná i za drobnost, že jde hlavně o vložené úsilí a záměr. Naopak jsem se vyjádřila obavu, zda mu nevadí, že mi pořídil dárky finančně hodnotnější, ale odpověděl mi stejně, že o peníze nejde.

Poté při konfliktu, to ale opět vypadá, jako že jde. Protože má pocit, že vynaložil více financí a více úsilí při zajišťování dárku pro mne, než já pro něj....A poté, když ho poprosím zda si např. ustele postel a vznikne z toho konflikt, tak jsem ,,nevděčná, protože jinak bych se k němu takhle nechovala."

Děkuji Vám za Váš čas

Aneta

Odpověď

Dobrý den, Aneto,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se na nás obracíte. Chcete se poradit ohledně chování Vašeho partnera, které Vás zraňuje. Píšete, že Vám vyčítá dárky k Vašim narozeninám a má pocit, že jste nevděčná. Když je mezi vámi nějaký konflikt, tak partner začne mluvit o tomto tématu, i když s danou hádkou nesouvisí. Také Vám zpětně vyčítá například placení v restauracích a někdy máte pocit, že Vám chce snížit sebevědomí. Několikrát jste to s partnerem řešila, ale nepomohlo to.

V prvé řadě bych Vás chtěla ocenit za to, že hledáte způsoby, jak Vaši situaci s partnerem řešit. Vnímám, že Vás to trápí, a proto je určitě dobře, že s tím chcete něco udělat. Říkám si, že to může být opravdu zraňující, když se o tom s partnerem snažíte opakovaně mluvit a vysvětlit mu to, ale podobné konflikty se nadále opakují. Snažím se vcítit do Vaší situace a pochopit, čím si asi procházíte.

Partner Vám říká, že jste nevděčná. Když se hádáte, tak se vrací k tématu „dárky“, i když to nemá souvislost. Vás to zraňuje. Máte pocit, že je jeho vyčítání neoprávněné. Také píšete, že někdy Vás partner povzbuzuje k tomu, abyste se nepodceňovala, ale ze slovního urážení při hádkách máte pocit, že Vám naopak chce sebevědomí shodit. Rozumím tomu, že z toho můžete být zmatená. Přemýšlím nad tím, že při hádkách se někdy úplně neovládáme a můžeme říct i věci, které nemyslíme vážně a podobně. Chápu, že i přesto Vás to může mrzet, ale určitě se s tím dá pracovat, pokud je vůle na obou stranách. Říkám si, že byste s partnerem mohla zkusit znovu probrat vše to, co jste nám napsala. Sdělit mu své pocity a myšlenky a zeptat se, jak to celé vnímá on. Můžete se ho například zeptat, proč má pocit, že jste nevděčná a jak by si vděk od Vás představoval. Můžete se také zkusit domluvit na tom, jak to udělat, aby se tato situace už neopakovala, nebo alespoň nestávala tak často. Například můžete partnera vždy upozornit, že Vám opět něco vyčítá, aby si to uvědomil. Každopádně na tomto nebo podobném způsobu byste se museli shodnout. Pravděpodobně to nepůjde, když se bude snažit jen jeden z Vás. Také mě napadá, že byste se například mohli domluvit na stejné ceně dárků. Tímto byste mohli předejít hádce o tom, že jste například koupila levnější než Váš přítel.

Ráda bych Vás také podpořila v tom, že pokud by se Vám nedařilo tuto situaci vyřešit, nebo jste chtěli na Vašem vztahu i v jiných aspektech pracovat, tak je určitě možné navštívit partnerského poradce. S ním byste mohli v neutrálním prostoru vše dopodrobna probrat a zkusit najít další možnosti řešení.

Pokud byste chtěla, tak určitě můžete navštívit poradnu, případně psychologa nebo psychoterapeuta, i sama a probrat s ním, čím si procházíte a co by se s tím dalo dělat. Kontakty na ně můžete nalézt v našem rozcestníku.

Přejeme Vám, abyste s partnerem našla způsob, jak řešit chování, které Vás zraňuje.

Tým poradny

Jak se mám nejlépe zachovat, aby se mnou kolegyně měla vztah?

Dobrý den. Rád bych znal názor odborníka na aktuální vztahovou situaci, kterou si procházím. Ve 32 letech na manažerské pozici jsem netušil, že budu něco podobného řešit, ale život je nevyzpytatelný. Již 5 let mám přítelkyni, se kterou sdílím společnou domácnost, nicméně z mé strany to je již od samého začátku vztah, do kterého jsem nešel s láskou a téměř celou dobu žijí v módu ze zvyku, z přežití, jestli se to dá takhle popsat. V práci jsem si více než 2 roky velmi rozuměl s kolegyní, se kterou jsme společně trávili maximum "volného" pracovního času a jsme velmi dobrými partnery, kamarády. Dokonce si o nás okolí veřejně myslí, že spolu udržujeme milenecký vztah, ačkoli tomu tak donedávna nebylo. Vše se změnilo tento květen, kdy jsme si sami tak nějak uvědomili, že pro sebe znamenáme víc a začali jsme se vídat intimně, mimopracovně vyhledávat svoji společnost, nepříjemně lhát naším partnerům, abychom spolu trávili více volného času a hlavně, oboustranně jsou zde city, což je neoddiskutovatelné. Na partnery doma jsme oba nepříjemní, sex doma pro oba neexistuje (partner s ní doma stejně téměř rok nespal) a takhle to nějak "lepíme". Já jsem stoprocentně rozhodnut odejít z 5 létého vztahu, který mě nenaplňuje a to i za cenu, že nový vztah s kolegyní nevyjde. Což by mě ale velmi mrzelo, protože k ní vážu celkem silné city a dokážu si s ní, snad poprvé v životě, představit společnou budoucnost. Dokonce mě tato myšlenka, že bychom se spolu měli přestat stýkat, děsí. Z její strany vidím, že ji chybím, aktivně vyhledává moji společnost, ale zároveň vnímám strach z toho, že by měla ukončit svůj vztah a jít do toho jak se říká all-in. Jaký navrhujete postoj z mé strany? Nerad bych nějakým přehnaným nátlakem docílil toho, že se zalekne a raději zůstane ve vztahu, ve kterém není spokojená, ale zároveň bych nerad, abych v ní svou pasivitou vyvolal pocit, že mi je náš vztah volný, protože rozhodně není. Vím, že na tohle neexistuje jednoduchá odpověď, ale rád bych znal odborný názor, jak se v této situaci chovat nejlépe. Už jen to, že sem píšu, doufám značí, že mi na společné budoucnosti opravdu záleží. Děkuji.

M.

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, s kterou nám píšete o Vaší situaci. Uvádíte, že máte pět let přítelkyni, ale je to vztah, do kterého jste nešel s láskou. Už delší dobu si rozumíte s kolegyní a Váš vztah se nedávno změnil v intimní. Rád byste s ní tvořil plnohodnotný pár, jste rozhodnutý, že se s Vaší současnou přítelkyní rozejdete. Nejste si ale jistý, zda kolegyně dokáže odejít ze svého vztahu.  Ptáte se nás, jaký navrhujeme postoj z Vaší strany, abyste maximalizoval šanci, že svého přítele opustí a budete oficiálně spolu.

Na začátek bych Vám chtěla říct, že si dokážu představit, že tato situace je pro Vás náročná, a chápu, že hodně promýšlíte všechny svoje kroky. Říkám si, že může být frustrující, že nezáleží vše jen na Vás a Vašem rozhodnutí, a může být těžké čelit tomu, že vztah nemusí vyjít, i když do toho dáte maximum. Z Vašeho popisu je zřejmé, že Vám na té ženě velmi záleží.

Jak sám zmiňujete, na Vaši otázku není jednoduchá odpověď a nelze říct, jaké chování je v takové situaci nejlepší. Z toho, co píšete, se mi zdá, že přemýšlíte nad tím, co by kolegyně v této chvíli asi potřebovala a co by pro další vývoj Vašeho vztahu bylo nejlepší. Říkám si, zda jste uvažoval nad otevřeným rozhovorem, při kterém byste se jí na vše mohl zeptat. Ačkoliv má člověk často potřebu hodně přemýšlet nad tím, jak se má zachovat a co potřebuje ten druhý, nejjednodušší cestou může být si o tom přímo promluvit. Vzhledem k tomu, že je každý jiný, může se stát, že nás ani nenapadne, co protějšek očekává, nebo co chce nejvíc. Možná by pro Vás oba mohlo být přínosné se vzájemně dozvědět, jak vidíte budoucnost Vašeho vztahu, zda jste ochotni opustit aktuální partnery a z čeho máte případně obavy. Pokud by Vám to přišlo komfortní, můžete jí říct i přímo něco z toho, co jste napsal nám – například že Vám na Vašem vztahu záleží a nechcete být pasivní, ale ani na ni přehnaně tlačit. Až budete vědět, na čem jste, můžete se spolu následně i domluvit, co dál.

Pokud byste rád tuto situaci probral s odborníkem detailněji, nebo byste cítil, že potřebujete podporu, můžete vyhledat psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme Vám, ať se vztah s kolegyní vyvine tak, jak si přejete.

Tým poradny

Proč jsem přehlížela chování partnera a i nadále s ním zůstávala ve vztahu?

Chci pochopit proč má slepota, naivita, důvěra, potkala jsem partnera v práci, oba 100 a 1 nikdo nechápal, byl škaredý, starý, pajdal, s hrbem menším, nikdo s ním nemluvil, bylo mi ho líto, resp.on začal on chodit na mé směny, svezla ho po cestě, začal tahat na kávu, rychle začal nátlakovat, do bazénu atd, nelíbilo se mi to, odjela, zas mě kontaktoval, přijela jsem obezřetná-držel se tak 2x, asi během 14 dní, vycítěl, že se mi líbí zahrada, prostředí, byla jsem unavená, poslal mě do ložnice, přišel zcela nahatý, šok,útěk znova, poslal omluvu atd. Po čase se to stalo, pořád se ještě jakoby protivil,po 1.intim.-výčitky,vadil mi věk.rozdíl, brečela jsem místo radostí!!.A pak jsem se změnila, měla jsem pocit viny, zcela mě ovládal, zblbla jsem, stala závislou bezmezně, jak na otci!dělala jsem co on chce,signály, kdy nevyhodil ani sousedy ožralé a já ho prosila na kolenách-tu faleš jsem přehlížela,uměl to se mnou-používal přísahy,herecké úkony,slzy,kleky,zdrobněliny,měnil hlasy,zničeho nic se rozbrečel,když jsem ho chtěla opustit! Tahal věci zpět mi z tašek, vždy jsem nic nezmohla.Třeba mi posílal pusinky a co nechápu vůbec opakovaně bez komunikace do očí a s je ho divadýlky,když jsem odjela se synem do lékaře,ve dveřích on mával a pak zmizel i na měsíc! Jedla jsem prášky, kolabovala,sužovala, starala o jeho dům, zvíře atd... byl u jediné dcery, kde si domlouvali jak mě zničit (msta za syna nevím co to byl za psychopat, prostě aniž by slovo upřímně řekl mi do očí), syna mého nesnášel a ten ho, syn rok mu rok a tam nepomohl nic, on zas nadával mě za zhnilákasyna, zcela jsem podlehla partnerovým výstupům,vše co jsem měla vidět-vytěsňovala. Jeho žena stará jak on(psychické problémy, zemřela nemocná po výdutí mozku, nemocná však od něj odešla!)Velmi brzy si udělal ze mně služku-5l jsem dřela na domě jeho,zahradě,kolem něj..Beze slova odešel,netušila nic,ve dveřích mával,odjel za dcerou měsíc-u mě kolapsy,pláč.Jakby nic,vrátil,přísahal,že už beze slova mě neopustí, přísahal mi,že zemřel spolu kdysi std..Chtěl dům prodat,nechal mě 7 měs.vyklizet celý dům!!!!!!-výdrž prý,celý prodej zajistit, pak zdrh-kde asi za dcerou nenažranou! nechal vzkaz-nemusíš už se starat,sebral miliony,předem domluvené s dcerou.Nyní mé zhroucení, věřila jsem ve spol.budoucnost, za zády si s ní však Lal, jak já dřela 12, jednou jsem pro něho za dcerou jela 7h bez skoro adresy, zničená s omluvou za syna, poskakoval za ní, třepal se, běž pryč, ona mě odhodila na zem ať táhni, zpět po 7h unav má,sprostě ponížená,zas nerv.kolaps,tak jsem nemohla bez něho žít-jela po 2??!!Bydlel dám ve viladomi.Já jak dítě mu skočila kolem krku,že ho našla jsem i, on jen co chceš-vzal D vnitř, vyspal se se mnou, odjel zpět na dům jeho, tam chtěl po mě půjčku vzít, řval jsem,že né! Vzala, abych mu splatila hypotéku a dům se lépe prodal, pracovala jsem 12tky i na domě, strašné bolesti zad! Prosila jsem, že nemohu! Výdrž, z auta mého popelnici-odvoz pytlů bordela ze starého domu, po převodu peněz mu na účet-za zády kdy já dřela v práci-ta suka domluveno měli přijela,nechal vzkaz, už se nemusím starat! Hodně sil se synem! Konečně si odpočinu! Je to provokace?zhroutila jsem na zem už za těch 5 l pokolikáté!?věděl,že mě to bez upřímnosti do očí a ještě s mnou vydařenými miliony,dcerušce co nehla brvou 7měsíců-odvezl miliony. To byla část1) Část 2) jak poznám zneužití, incest či co v rodině? Při intim.styku dával mi ruku dovnitř-říkal cítíš mě holčičko! Dáme Kačence napapat. 5 l jsem uspokojovala jeho orální potřeby, bez klas.sexu,dostala jsem se do přechodu, cystu, v době po smrti ženy,resp.onemocněla, odešla po 20ti letech asi jejich jako nemocná od něj, on vychovával tu dceru sám!!!! Bojí se jí!! Ona na mě závist od 1.dne, po mámě sebrala peníze z bytu kde odešla, teď jí tatínek 65l dovezl miliony, pokoj zůstal její z pavučinami že ZŠ, když tam chtěla uklidit řval! Ona v 18 ti zdrhla na jiný konec republiky, doposud se o něj otce nijak nezajímala, volali si za zády,až jsem se před 5ti lk rty objevila, pořád mě nutil, brzoy mi připadalo k představení se, nechtěla jsem, nutil, jakoby se chtěl mnou předvést a pak mě 5l na domě a ke svým potřebàm, v závěru k prodeji jejich domu od A do Z!!! V části 2-bylo normální takovéto oslováni holčičko, napapat kačenku atd mě ve 40ti, dnes 45l-kolaps znovu po nalezení papíru, fyz.vyčerpání, nepostavení se na nohy, je to měsíc, proč až teď otvírám oči,právě žádám i Vaši poradnu k osvětlení mi situace a snadnějšímu vzpamatovávání. Já ho milovala, on prodal mě jak couru s jeho domem, utekl s miliony za dcerou, je bezkontaktní, ona asi drží u sebe. Nechápu nic. Děkuji Vám moc za příp. odp. H.

H.

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Velmi si vážíme Vaší důvěry, nejsme si však jisti, zda kvůli částečné jazykové bariéře dobře chápeme Vaši životní situaci a můžeme Vám poskytnout co nejvíce nápomocnou odpověď.

Snažila jsem se pročítat Váš dotaz několikrát, abych zkusila co nejlépe pochopit, co Vás trápí a co od nás potřebujete. Z Vašeho textu snad dobře chápu, že jste měla vztah s mužem, který se k Vám nechoval hezky a využíval Vás. Situace pro Vás byla velmi náročná a několikrát jste se zhroutila. Také mimo jiné píšete, že jste si vzala půjčku a Váš partner s penězi zmizel. Ačkoliv jste věděla, že se k Vám ten muž nechová hezky, nechápete, jak jste mohla všechno jeho chování přehlížet a proč jste ve vztahu dále zůstávala. Chtěla byste od nás vysvětlení a také poradit, jak se máte posunout dál. V druhé části dotazu se nás též ptáte, jak poznáte zneužití nebo incest v rodině.

Přemýšlím nad tím, že může být mnoho důvodů, proč jste chování přítele přehlížela a vytěsňovala. Někdy věci přehlížíme například proto, že nechceme pravdou ublížit sobě nebo druhým a někdy také nemáme dost sil ke změně nebo řešení. Také se může stát, že nám situace sama o sobě neumožňuje vidět, že by něco mohlo být jinak a k tomuto uvědomění docházíme až postupem času. Jako důležité však vnímám to, že jak sama píšete, nyní otevíráte oči a snažíte se posunout dál. Současně si říkám, že jste toho za poslední roky prožila hodně a možná by Vám pomohlo mít při dalším posunu při sobě nějakou oporu, ať už ve formě blízké osoby nebo i odborníka, konkrétně psychologa nebo psychoterapeuta. Přemýšlím, jestli máte kolem sebe někoho, například kamarádku či někoho z příbuzných, na koho byste se mohla obrátit, svěřit se mu a požádat o podporu ve chvílích, kdy byste to potřebovala. Současně by Vám psycholog nebo psychoterapeut mohl pomoci, abyste se cítila lépe po psychické stránce, a mohla byste spolu s ním nalézt i odpovědi na některé otázky, které jste kladla i nám. Odborníka můžete zkusit vyhledat například zde nebo zde. Ze stylu, jakým je psán Váš dotaz, si však nejsem jistá, odkud jste, a zda pro Vás není český jazyk trochu překážkou. Můžete zkusit zjistit, zda v místě Vašeho bydliště není psycholog nebo psychoterapeut, který by poskytoval konzultace ve Vašem rodném jazyce.  Také se nabízí varianta vyhledat odborníka ve Vaší rodné zemi a spojit se s ním online. V akutních a krizových situacích se také můžete obrátit na některou z linek důvěry nebo navštívit krizová centra, kontakty jsou k dispozici zde.

Přejeme Vám, ať naleznete odpovědi na Vaše otázky a je pro Vás o něco snazší posunout se ve Vašem životě dál.

Tým poradny

V práci mě po neschopence nechtějí, co s tím?

Dobrý den nacházím se v těžké situaci.
Už mnoho let se léčím s depresí a úzkosti.
V posledním půl roce jsem byla na neschopence.Teď se mám vrátit do práce a bylo mi dáno najevo že se vrátím do nepřátelského prostředí a mám svůj návrat zvážit.Nevim co mám dělat přiznávám že jsem uvažovala i o sebevraždě.Beru spoustu léků které mi pomáhají abych to neudělala.

Alexandra

Odpověď

Dobrý den,

vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte. Píšete nám, že se léčíte s depresí a úzkostí a po neschopence byste se měla vrátit do práce, kde Vám ale naznačili, že si to máte rozmyslet. Nevíte, co máte dělat, a přemýšlela jste i o sebevraždě.

V první řadě bych chtěla říct, že mě moc mrzí, v jaké situaci jste se ocitla, a vnímám, že je to pro Vás velmi náročné. Je zjevné, že Vás sdělení z práce hodně rozhodilo. Myslím si, že tohle by bylo nepříjemné slyšet pro většinu lidí, a tak se vůbec nedivím, že Vás to zasáhlo.

Napadá mě, jestli by nemohlo pomoct zkusit si to ještě s někým z práce vyjasnit, co to vlastně znamená, že byste se vracela do nepřátelského prostředí, a jestli by s tím nešlo něco dělat. Případně jestli máte v práci nějaké známé, možná byste se mohla zeptat i jich, zda o tom nevědí něco víc. Nevím, jak moc existenčně závislá na návratu do své současné práce jste, ale říkám si, jestli by pro Vás byla přijatelná i možnost z ní odejít a zkusit se třeba poohlédnout po jiné, kde by bylo prostředí nastavené přátelštěji.

Píšete, že jste uvažovala i o sebevraždě, ve které Vám brání léky, které berete. Říkám si, že Vás to asi stálo hodně odvahy to takhle napsat, ale jsem ráda, že jste se svěřila. Chtěla bych Vám nabídnout služby, které můžete využít, pokud byste si o tom chtěla s někým co nejdříve promluvit. Jedna možnost je přijít osobně do krizového centra, které se nachází v Bohunicích v Brně, druhá možnost je zavolat na některou z linek důvěry, například Modrou linku nebo Linku první psychické pomoci. Na lince i v krizovém centru byste pak mluvila s odborníkem vyškoleným v krizové intervenci, kterému byste se mohla svěřit podrobněji a popovídat si s ním o tom, jak se cítíte. Také byste spolu mohli hledat, co by se dalo dělat s Vaší situací v práci a celkově s tím, abyste se cítila lépe. Mnoha lidem, kteří se necítí dobře, to v těžkých chvílích pomáhá, moct si o tom s někým takovým promluvit. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála říct si o pomoc a jednu z těchto služeb využila.

Ještě mě napadá, že hodně lidem s depresí a úzkostí pomáhá psychoterapie. Píšete, že se mnoho let léčíte a berete spoustu léků, tak si říkám, jestli také chodíte k nějakému psychoterapeutovi. Pokud ne, možná by Vám to mohlo z dlouhodobého hlediska pomoct.  Někoho takového můžete hledat třeba zde.

Přejeme Vám, aby se situace s prací vyjasnila.

Tým poradny

Nevím si rady s chováním bývalého partnera

Dobrý den mám problém s bývalým partnerem už rok nejsme spolu a trpím jeho výlevy v praví neustále je na mě agresivní křičí po mně pomlouvat me kde může stěžuje si na mě sefum kteří stojí na jeho straně,postava proti mně kolegy a neustále ode mne odhalí mě kamarady a partnera a chce je mlátit a říká jim samé blbosti ať uteče atd.uz nevím co mám s ním dělat chtěl jsem si s ním promluvit ale polsla mě někam a málem mě udeřil,už jsem vážně psychicky na dně a nevím jak dál

1234

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte potíže s bývalým partnerem. Už rok nejste spolu, jenže trpíte jeho výlevy v práci. Tam je na Vás agresivní, pomlouvá Vás, poštvává proti Vám kolegy, odhání Vaše přátele atd. Také říká Vašemu současnému partnerovi, ať od Vás uteče, a při Vašem rozhovoru Vás málem udeřil. Jste psychicky na dně a nevíte, jak dál.

Představuji si, jak je pro Vás celá situace nejspíš frustrující a náročná. Musí to být těžké, setkávat se s Vaším bývalým přítelem každý den v práci, a ještě k tomu snášet jeho urážky a agresivní chování. Přemýšlím nad tím, jak to třeba vnímají Vaši kolegové, když vidí jeho chování vůči Vám. Cítím z Vás, že jste opravdu vyčerpaná, a nevíte, co dál dělat. Chtěl bych Vás ale podpořit v tom, že Vaše situace určitě nějaké východisko má.

Zmiňujete, že Váš bývalý přítel si na Vás stěžuje šéfům v práci. Nevím, kde přesně pracujete, ale říkám si, že u Vás v práci pravděpodobně bude ještě nějaký jiný nadřízený, kterému byste mohla o Vaší situaci říct, zkusit mu to všechno objasnit a vysvětlit. Třeba byste to předtím mohla probrat s některým z Vašich kolegů a přátel z práce, kteří jsou na Vaší straně, a pomohli by Vám chování bývalého partnera dosvědčit. Myslím si, že to, jak se k Vám, Vašim kolegům a partnerovi chová, není v pořádku a mělo by se to nějakým způsobem k vedení dostat. Také přemýšlím nad tím, jestli jste se s Vaší situací svěřila někomu mimo zaměstnání, třeba rodině nebo známým. Můžete to společně v klidu prodiskutovat a třeba dostanete nějaký nápad, jak s expartnerovým chováním naložit.

Říkáte, že při Vašem posledním rozhovoru Vás bývalý partner poslal někam a pokusil se Vás udeřit. Říkám si, jestli byste si nebyla v rozhovoru jistější, kdybyste za ním šla ještě s Vaším současným partnerem nebo jiným doprovodem a pokusili se to všechno probrat v klidu s chladnou hlavou. V opačném případě můžete na jeho agresivní chování upozornit například Policii, protože na to, jak se k Vám chová, rozhodně právo nemá, a ani jeho násilné výhružky nejsou v pořádku.

Pokud si nebudete vědět rady a budete cítit, že je toho na Vás hodně, můžete se obrátit například na nonstop linku První psychické pomoci na čísle 116 123, která je bezplatná a anonymní. S odborníkem na lince můžete v klidu celou situaci probrat a zamyslet se spolu nad tím, jak zapracovat na nějakém konkrétním řešení. Celou situaci můžete probrat také s psychologem či psychoterapeutem. Kontakt na odbornou pomoc ve Vašem okolí či online odbornou pomoc naleznete zde.

Držíme palce a přejeme Vám, ať se situace v práci brzy zlepší.

Tým poradny

Kamarád vyhrožuje mě a mé kamarádce

Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o radu. Mám kamaráda, který trpí psychózami, neznám jeho konkrétní diagnózu, ale několikrát byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. V poslední době na tom byl dobře, ale nedávno se nešťastně zamiloval do mé kamarádky. Ta jej citlivě odmítla, ale on to vůbec nezvládl a je od té doby podle mého názoru v psychotickém stavu. Nyní to zašlo tak daleko, že nám tvrdí že na ni objednal nájemného vraha a odjel z Evropy a když jsem se snažila zjistit, co se děje, tak začal vyhrožovat i mě, že jestli ho nenechám na pokoji, tak vraha objedná i na mě. Nyní jeho číslo neexistuje, smazal si všechny sociální sítě a nemáme ho jak kontaktovat, nebo zjistit kde skutečně je. Víme pouze kde bydlí (v bytě momentálně není) a jsme v kontaktu s jeho spolubydlící, která tvrdí, že je ve Švýcarsku a vrátí se ve čtvrtek. Proto se chci zeptat, zda psychotičtí lidé mohou být nebezpeční a agresivní? Co je pro psychotického člověka v takovéto situaci nejlepší? Někdo mi radil, že je dobré zavolat policii, že by ho to mohlo zklidnit protože na psychotiky platí autorita, ovšem my máme obavu, aby jej to ještě víc nerozčílilo. Jednoduše nevíme jak s ním teď hovořit a jestli vůbec, jestli se máme bát a být raději opatrné, ignorovat ho nebo jestli máme volat policii..? Rády bychom i tomu kamarádovi pomohly a myslím, že pro všechny by bylo nejlepší aby byl hospitalizován a nějak se dostal zpět do "normálu".

Děkuji za jakoukoliv pomoc či radu.

S pozdravem,
Lavičková

Tereza

Odpověď

Dobrý den, Terezo,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Ptáte se ohledně kamaráda, který byl několikrát hospitalizován na psychiatrii a který Vám teď připadá psychotický. Po tom, co ho Vaše kamarádka odmítla, začal jí i Vám vyhrožovat. Zajímalo by Vás, jestli je vhodné volat policii, zda se ho máte bát a být opatrné nebo jej ignorovat, a jak případně můžete kamarádovi pomoci.

Říkám si, že jste se asi dostala jste se do nelehké situace, když se Váš kamarád začal chovat divně - pravděpodobně v důsledku nějakého duševního onemocnění. Z Vašeho dotazu mám pocit, že byste kamarádovi ráda pomohla, zároveň se ale kvůli jeho chování cítíte nepříjemně nebo máte dokonce strach. Kamarádovo chování považujete za psychotické, a ptáte se, jestli může být nebezpečný nebo agresivní. Pojmy psychóza a psychotický jsou, zejména v běžné mluvě, velmi široké pojmy, takže se na základě takového popisu nedají dělat žádné závěry. Posouzení toho, jestli ze strany daného člověka hrozí nebezpečí, jestli je vhodná hospitalizace a co je pro něj nejlepší, přísluší pouze odborníkům při osobním setkání a vyšetření daného člověka. Není v kompetenci internetové poradny toto posuzovat ani to nelze nijak odhadovat.

Jak se s ohledem na kamaráda chovat a co je pro něj nejlepší, nejde jednoznačně říct. Můžete zkusit kontaktovat někoho z jeho kamarádů, rodiny či známých, vysvětlit jim situaci a zeptat se, jestli nevědí, co se s ním děje. Pokud se rozhodnete ho kontaktovat a podaří se Vám to, můžete mu přátelsky vysvětlit, jak celou situaci vnímáte - že o něj máte obavy, a že byste mu chtěla nějak pomoct. Je však důležité v této situaci myslet zejména na svou ochranu, proto vůbec neuděláte nic špatně, pokud se rozhodnete, že už se ho nebudete pokoušet kontaktovat. Jestli máte pocit, že své výhružky myslí vážně, nebo že by mohl ublížit někomu druhému či sobě samému, pak je obrátit se na policii zcela na místě. Pokud pořád váháte, jak se zachovat, můžete celou situaci probrat s někým z kamarádů nebo rodiny. Můžete se jich zeptat, jak by se zachovali oni, nebo s nimi jen sdílet svoje pocity.

Přejeme Vám spoustu sil.

Tým poradny

Kvůli výhružkám se bojím vycházet ven

Dobrý den. Děkuji moc za možnost poradny.

Jsem dobrosrdečny i naivní člověk. Jsem od dětství primárně sam, kamarády mám. Bohužel jsem se začal kamarádit s Romy. Ja jsem sem Rom, ale tím, že jsem nevyrustal v jejich komunitě, nikdy jsem se takto nechoval. Studoval jsem Jezkovou konzervatoř na klavír a momentálně chci začít svůj vlastní byznys. Mým snem je otevřít si potraviny. A pracuji na tom


Začal jsem tedy komunikovat s Romy. Prvně se zdáli i hodní a připadalo mi, že mají o mě zájem. Jako všichni romove samozrejme prosili peníze, pomohl jsem. Pomohl jsem jednou, podruhé, a poté už se to stalou jakousi rutinou, takže to pokračovalo a zacalo to gradovat, hlavně, když jsem řekl ne. Za to me i bili, ponizovali, vyhrožovali, uráželi, pomlouvali. Bohužel já začal mít v sobě strach, takový který jsem nikdy neměl. Tím jak mě 2krat bili, jsem se bál od nich odtrhnout protože mě vydirali, že si mě stejně všude najdou. A já se bál a pokaždé jsem se raději jim ozval sám. To co se mi stalo osudným byl březen 2021. Vytáhli ze mě 200 000, samozřejmě jako ,,kamarádi " me zvali domu, na jejich slavné kaficko, mluvili hezky a já blázen pokaždé na to skočil. Když jsem dal, začali se chovat jak vyměněni, začali mě urážet, protože mě podvedli ještě v jedné osobní věci ( samozřejmě šlo o peníze), ale bylo v rámci těch 200 000. Podvedli mě a já chtěl jen spravedlnost, aby dodrželi slovo, které dali. Začali mě vyhrožovat, vyvíjet na mě tlak, že nesmím vycházet ven, že musím být zavřený doma, že když vyjdu, tak chcípnu, šli na policii na prahu 3, asi je tam znají, nevím, policie jim potvrdila, že mě můžou bít. Ja zůstal od března v šílených depresich, nemůžu jist, nemám chuť na nic, šíleně jsem zhubl, pořád mi o tom chodí myšlenky, že vlastně mě lidé podvedli o 200 000 a ještě mě vyhrožují že to řešit nesmím, jinak mě celý žižkov zabije. A já začal tím žít!!!! Nechci to v sobě ale já se reálné začal bát chodit ven. Několikrát mě zbili a já bohužel se neumím bránit. Prostě to neumím, neumim uhodit člověka ani v sebeobraně protože se bojím ještě horší reakce od útočníka.

Bili mě a celá jejich rodina se na to koukala. Musel jsem jim kupovat jídlo kupovat zlato, kupovat auta, jednomu z tě rodiny jsem daroval 3 auta, v hodnotě 200 000, druhému členu rodiny jsem poslal na účet 150 000. Věděli že mám peníze. A chtěli je. Napsali mi...,,slyšel jsem že jsi v balíku" zaplatis mi tohle a tohle. Ja nemohu říct ne. Jinak mě začnou vyhrožovat. Mám z toho deprese, protože nechtěl jsem to dát, ale musel jsem měl jsem strach v sobě tak jsem předstíral že jsme kámoši atd bál jsem se ukázat že se mi něco nelíbí že s něčím nesouhlasim.
Prosím poraďte mi co mám dělat. Jsem pořád zavřený doma. Rád bych šel ven na čerstvý vzduch, přestal jsem jist, mám hemeroidy, špatnou psychiku. Můžete mi poradit prosím? Děkuji moc a ať se Vám daří.

Josef

Odpověď

Dobrý den, Josefe,

vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. V dotazu zmiňujete, že jste před nějakou dobou půjčil svým kamarádům-Romům 200.000 korun. Když jste s peníze půjčovat přestal, začali Vás urážet, ponižovat a bít. Také Vám vyhrožují, že Vám něco udělají, pokud budete vycházet ven nebo budete chtít Vaši situaci řešit s policií. Říkáte, že jste pořád zavřený doma, máte deprese, nemáte na nic chuť a bojíte se. Ptáte se nás, co máte dělat.

Ze všeho nejdřív bych chtěl ocenit, že jste se nám s Vaším příběhem svěřil. Říkám si, že to pro Vás možná nebylo jednoduché a třeba jste i bál o tom někomu říct. Mrzí mě, že jste se dostal do takové situace. Ani si nedovedu si představit, jak moc náročné to pro Vás musí být, nevycházet ven a dlouhodobě žít v takovém strachu a nejistotě. Přemýšlím také nad tím, že se možná trápíte i kvůli tomu, že jste tyto lidi považoval za své přátele. Ti ale pravděpodobně využili Vaši dobrosrdečnosti a dobré vůle, což pro Vás může být zklamáním a ztrátou důvěry.

Z Vašeho popisu se mi celá situace jeví jako poměrně dost vážná a myslím si, že nejrozumnější řešením by bylo kontaktovat Policii ČR. Mám pocit, že se o své zdraví opravdu bojíte a přemýšlím nad tím, jak daleko to ještě může zajít. Rozumím tomu, že možná máte strach Policii kontaktovat, ale Vaši bývalí kamarádi nejspíše vůči Vám spáchali několik trestných činů, o kterých by Policie měla vědět, a především je řešit. Proto by bylo dobré to Policii nahlásit ideálně společně s konkrétními důkazy Vámi zmiňovaného vydírání, vyhrožování či napadení. Mohou to být například zprávy nebo nahrané hovory. Zdá se mi nepravděpodobné, že by místní Policie byla s těmito lidmi nějak domluvena, jak Vám kamarádi tvrdí, mohou to proti Vám používat například pouze jako zastrašovací metodu. Můžete se obrátit i na jiné kontakty Policie, než je ta místní. Nemusíte jít osobně, můžete Policii třeba jenom zavolat na linku 158 a hlídka může přijet k Vám domů, kde to všechno společně v klidu proberete. Říkáte, že jste primárně sám, ale nějaké přátele nebo rodinu máte. Napadá mě, že byste mohl probrat další postup, co se dá aktuálně dělat a jak, s někým, komu důvěřujete.

Pokud by z nějakého důvodu Policie opravdu nepomohla, dalším kontaktem by mohla být také probační a mediační služba. Jedná se o bezplatnou službu, která poskytuje podporu a odbornou pomoc pachatelům a obětem trestných činů. Můžete kontaktovat také Vaši nejbližší občanskou poradnu, kde Vám mohou pracovníci poskytnout odborné sociální poradenství a informace o Vašich právech a povinnostech. Také Vám mohou pomoct zorientovat se ve Vaší situaci a podpořit Vás v nalezení nějakého řešení.

Co se týče toho, jak se cítíte, můžete se obrátit například na organizaci Bílý kruh bezpečí, která poskytuje akutní pomoc obětem trestných činů. Odbornou pomoc můžete využít prostřednictvím nonstop linky na čísle 106 006 nebo můžete Vaši nejbližší poradnu navštívit osobně. Pokud budete cítit, že je toho na Vás hodně a budete si potřebovat s někým promluvit, můžete se obrátit také na nonstop linku První psychické pomoci na čísle 116 123. Chtěl bych Vás také podpořit v tom, abyste se neuzavíral sám do sebe – situace se Vám bude snáz řešit s někým dalším. Můžete se s někým z přátel či rodiny spojit telefonicky a poradit se, případně k Vám někdo může přijít na návštěvu. Kdybyste nechtěl vycházet z domu sám, mohl by Vás právě tento člověk doprovodit.

Držíme palce a přejeme Vám hodně síly a odvahy.

Tým poradny

Mám se rozvést po 40 letech manželství?

Mám se rozvést, po 40 letech manželství? Kdy převládají jenom hádky, muž kašle na rodinu a já ne! Říká abych se teda rozvedla, nebo si našla být.

Vlasta

Odpověď

Dobrý den, Vlasto,

z Vašeho dotazu mám pocit, že jste se zřejmě ocitla v náročné situaci, kdy přemýšlíte, jestli se nechat rozvést. Na jednu stranu jste s manželem už dlouho, na druhou stranu píšete, že převládají hádky a máte oba jiný přístup k rodině. Jestli tomu správně rozumím, manžel Vám říká, ať se teda rozvedete nebo si najdete byt. Říkám si, že po 40 letech manželství se může člověk cítit ztraceně nebo zoufale, když vidí, že něco ve vztahu nefunguje, a neví, co s tím. Je normální, že Vám přichází na mysl i otázky ohledně možného rozvodu a možná přemýšlíte, jestli to po tak dlouhé době má smysl.

Bohužel nikdo jiný za Vás nemůže rozhodnout, jestli se s manželem máte rozvést nebo ne, zvláště takhle na dálku. Spíše můžeme uvažovat o tom, jak to udělat, abyste mohla co nejlépe dospět sama k nějakému rozhodnutí. Říkám si proto, že by možná stálo za to zamyslet se, zda máte chuť a sílu o Váš vztah bojovat a zkoušet něco měnit. Zkusit si říct nebo klidně napsat, jaká jsou pozitiva a negativa jednotlivých řešení. Také by mohlo užitečné říct si, co jste ochotná ve vztahu skousnout a co už je za nějakou Vaší hranicí a nechcete to v životě mít.  

S tím vším Vám může pomoci i odborník - možností je například manželská a rodinná poradna (odkaz zde), kam můžete přijít sama nebo s manželem, kdyby chtěl. Můžete jim tam povědět více o svém manželství, jak se cítíte, a společně s odborníkem můžete diskutovat o tom, co s tím dál. Další variantou je pak individuální nebo párová psychoterapie (odkaz pro vyhledávání zde), kde se objednáte ke konkrétnímu člověku, který Vás může vyslechnout, podpořit a probrat s Vámi různé možnosti. I pokud byste se nakonec rozhodla se rozvést, může Vám tento odborník pomoct s tím to zvládnout co nejlépe to půjde, abyste se svým rozhodnutím cítila jistá.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak se rozhodnout.

Tým poradny

Nevím, pro kterého z obou mužů se mám rozhodnout

S mým ex přítelem jsme se rozešli zhruba před 10 měsíci, byli jsme spolu skoro 4 roky. Byli jsme do sebe velmi zamilovaní, a měli se rádi. Ve vztahu jsme se hádali, ale velmi málo. Byli jsme oba vůči sobě tolerantní. Milovali jsme se i v době rozchodu. Z mé strany jsem se zamilovala do ex přítele jeho sestry a on to cítil také. Stále se točím v tom samém kolotoči, kdy nevím pro koho se mám rozhodnout. S bývalým přítelem jsme na sobě velmi citově závislí a máme mezi sebou velké pouto. A nechci o nej přijít. Bohužel se sebeposkodil a momentálně už me nemůže vidět, má strach ze by to vedlo k něčemu horšímu. Nevím jak si pomoct a jak pomoct mému ex příteli, nevím jestli pro nej bude lepší když se už nikdy neuvidíme i přesto jak moc nám na sobě zalezi a jak jsme na sobě závislí. Nikam to nevede, pokaždé řešíme to samé, jelikož do nej jeho rodina stále šije, nedivím se ze to neustal.

Lu

Odpověď

Dobrý den, Lu,

děkujeme, že jste se nám svěřila se svým problémem. Popisujete, že jste se rozešli s přítelem, jelikož jste se zamilovala do bývalého přítele jeho sestry. Nyní nevíte, pro koho z nich se máte rozhodnout. Bývalý přítel se navíc sebepoškodil a už Vás nemůže vidět. Vy ale přemýšlíte, jak mu pomoci i jak pomoci sama sobě, a snažíte se přijít na to, co dělat, abyste o něj nepřišla. Nevíte si také rady s tím, jestli pro něj nebude lepší, pokud se už neuvidíte.

Dokážu si představit, že nevíte, jaké rozhodnutí udělat, ještě navíc, pokud máte oba muže ráda. Přijde mi hezké, že myslíte na pocity bývalého přítele a nerada byste udělala něco, co by mu přitížilo. Někdy ale není možné udělat rozhodnutí, které by vyhovovalo všem a nikomu neublížilo. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste se zaměřila na to, co můžete udělat sama pro sebe a pro to, aby se Vám dobře rozhodovalo.

Z toho, co píšete, cítím, že je pro Vás možná dost vyčerpávající při rozhodování myslet na to, jak to ovlivní Vašeho bývalého přítele. Přemýšlím také nad tím, jestli jste v současnosti v kontaktu nebo případně ve vztahu s bývalým přítelem od sestry Vašeho bývalého přítele. Napadá mě, že jednou z možností, jak byste si mohla utřídit své myšlenky, by mohlo být, kdybyste si zkusila si na nějakou dobu udržet od obou mužů odstup a v klidu o všem popřemýšlela. Díky tomu byste si mohla v hlavě uspořádat veškeré plusy a mínusy, které Vám vztah s každým z mužů může přinést a jaké by byly možné důsledky toho, kdybyste jednoho z nich nechala jít a rozhodla se pro toho druhého. Možná by Vám mohlo i pomoci, pokud byste si to sepsala na papír a měla to tak před sebou. Bohužel Vám nedokážu říci, zda by bylo pro Vašeho přítele nejlepší, kdybyste se přestali úplně vídat, ale říkám si, že tento čas by i jemu mohl poskytnout prostor, aby si také ujasnil, jaké řešení považuje za nejlepší. Také byste si o tom, co Vás trápí, mohla zkusit promluvit s někým z Vašeho okolí, komu důvěřujete a získat tak podporu. Napadá mě také, že by možná stálo za to si ještě jednou promluvit s Vaším bývalým přítelem a dát mu prostor, aby Vám sdělil, jak Váš vztah vnímá a jestli si dokáže představit společnou budoucnost. Pokud by dospěl k tomu, že už se s Vámi opravdu nechce nebo nemůže vídat, nezbyde Vám, než to respektovat. Kdyby to pro Vás bylo při rozhodování přínosné, můžete si promluvit i s bývalým přítelem sestry Vašeho bývalého přítele a zjistit, jak se na to dívá on.

Pokud byste vnímala, že celá Vaše situace je komplikovanější nebo se Vám nepodaří dospět k řešení, můžete zvážit i návštěvu partnerské poradny. Psychologa či psychoterapeuta zde můžete kontaktovat i sama a probrat s ním Vaši situaci. Pokud by tomu byl Váš bývalý přítel otevřený, můžete tam zajít i s ním nebo i s druhým mužem. Psycholog či psychoterapeut Vám může poskytnout bezpečný prostor, abyste si mohli promluvit. Také se můžete obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta a společně tak zvážit důsledky Vašich rozhodnutí či popřemýšlet nad tím, jak se případně vyrovnat s rozchodem. Odborníka si můžete vyhledat zde. Na závěr Vám chci říci, že ať už se rozhodnete jakkoliv, to, jak se k celé situaci postaví Váš bývalý přítel, a jakým způsobem ji zpracuje, záleží pouze na něm a Vy za to nenesete zodpovědnost.

Přejeme Vám, abyste v brzké době zjistila, v čem se budete cítit nejlépe,

Tým poradny 

Zažívám úzkosti z vlastního vzhledu a bojím se, že si něco udělám

Dobrý den, chci se poradit s něčím s čím si nevím rady. Už mě to trápí přes půl roku. Léčím se s poruchou příjmu potravy. Byly mi předepsány antidepresiva. Už jsem byla i u psychoterapeutky. Léky mi sice trochu pomohly, nicméně stavy úzkosti z vlastního vzhledu mě neopouští. Mám také silné nutkavé myšlenky na sebevraždu. Pořád si nadávám, že skočím z okna a někdy se i schválně pořežu. Sice už každý den nebrečím, nicméně mám také zlé sny. A také mě rozčiluje pohled do zrcadla, přijdu si široká a oplácaná. Vždy než se do zrcadla podívám, mám silné bušení srdce. Prosím bojím se, že si něco udělám. Mám to nechat být a počkat až prášky úplně zaberou (beru je 2 měsíce) nebo mám situaci řešit ambulantně? Děkuji za odpověď

Marie

Odpověď

Dobrý den, Marie,

děkujeme, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete, že se léčíte s poruchou příjmu potravy. Ačkoli Vám byly předepsány léky a navštívila jste psychoterapeutku, stále Vás provází úzkost z vlastního vzhledu. Máte také myšlenky na sebevraždu, zlé sny a bojíte se, že si něco uděláte. Ptáte se nás, jak tuto situaci řešit.

Z Vašeho dotazu cítím, že je nejspíš velmi náročné ustát všechny pocity a myšlenky, které nyní prožíváte. O to víc, když se Vaše obtíže ani po návštěvě odborníků zatím nezmírnily tak, jak jste si asi přála. Z toho, co píšete, vnímám, že se trápíte a chápu, že si už možná někdy nevíte rady nebo o sebe máte strach. Jsem proto ráda, že jste nám napsala a snažíte se zjistit, co dál můžete udělat pro to, aby Vám bylo lépe.

Z Vašeho dotazu předpokládám, že Vám léky byly předepsány Vaším praktickým lékařem nebo psychiatrem. Takto na dálku bohužel není možné říci, jak bude Vaše tělo na léky dál reagovat a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste se obrátila přímo na svého lékaře. Ten zná Váš celkový zdravotní stav a může Vám blíže upřesnit, jak dlouho trvá nástup konkrétních léků i cokoliv dalšího, co by Vás ohledně léčby zajímalo. Zároveň bych Vás ráda podpořila v dalších terapeutických sezeních, na kterých se své psychoterapeutce rovněž můžete svěřit s tím, co Vás trápí a například zjistit, jak pracovat s úzkostí, vnímáním vlastního těla nebo co můžete dělat ve chvílích, kdy máte myšlenky na sebevraždu. Pro případ, že by Vám spolupráce se současnou psychoterapeutkou či Vaším lékařem z nějakého důvodu nevyhovovala nebo nebyla možná, chci Vám doporučit, abyste vyhledala jinou odbornou pomoc. Pokud ještě studujete, můžete se obrátit i na školního psychologa nebo si psychoterapeuta či psychiatra vyhledat například prostřednictvím těchto rozcestníků. Kontaktovat můžete také organizaci Anabell, která se přímo specializuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a v Praze nabízí i možnost poradenství a psychoterapeutickou podporu.

Přemýšlím také nad tím, zda o tom, co prožíváte, ví Vaši rodiče nebo někdo jiný blízký. Když má člověk oporu, zvládají se někdy i ty nejtěžší situace snáz a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste se někomu blízkému svěřila a třeba se s ním i domluvila, že se mu budete moci v náročných chvílích ozvat. Vzhledem k tomu, že ještě nejste plnoletá, bude potřeba, aby se o Vaší návštěvě odborníka dozvěděli i rodiče. Nicméně, pokud byste měla obavy se s tím rodičům z jakéhokoliv důvodu svěřit, můžete si s odborníkem při prvním kontaktu ujasnit, co musí rodiče vědět a třeba i to, jak jim to sdělit.

Ve chvílích, kdy budete potřebovat akutní pomoc, třeba při myšlenkách na sebevraždu nebo na sebepoškozování, Vás chci podpořit, abyste neváhala a obrátila se na linku důvěry či krizové centrum. Odborníci, kteří zde pracují, jsou připraveni Vám pomoci překonat těžké chvíle a poskytnout Vám podporu. Některé linky fungují nonstop, jsou bezplatné i anonymní. Zároveň můžete využít aplikaci Nepanikař, která mimo jiné nabízí chatovou poradnu nebo tipy pro zvládnutí nepříjemných psychických stavů.

Přejeme Vám, abyste našla řešení, díky kterému se budete cítit lépe,

Tým poradny

Jak si poradit se záchvatovitým přejídáním?

Dobry den, nechci obtezovat, ale mela jsem problemy s mentalni anorexií, hladovela jsem, a ted, kdyz uz jsem hubena a na sve vysnene postave mam tendence se hrozne prejidat a bojim se, ze zpatky priberu. prosim, co mam delat a jak se pripadne zbavit zachvatoviteho prejidani. Dekuji predem za odpoved. Lenka.

Lenka

Odpověď

Ahoj Lenko,

děkujeme, že ses obrátila na naši poradnu. Píšeš nám, že jsi trpěla mentální anorexií a hladověním jsi zhubla na vysněnou váhu. Teď se obáváš, že znovu přibereš, jelikož trpíš záchvatovitým přejídáním, a ptáš se, jak se ho zbavit.

Říkám si, že to pro tebe musí být asi náročná doba a chápu tvé obavy ohledně přejídání a případného následného přibírání. Více mi však dělají starost další možné důsledky, protože záchvatovité přejídání, stejně jako mentální anorexie, má negativní vliv na fyzické zdraví i na psychiku. Jsem proto ráda, že ses rozhodla nám dotaz napsat.

Další krok, který by ti mohl pomoct, by bylo svěřit se někomu blízkému, nejlépe tvým rodičům. Pokud bys na svěřování rodičům neměla odvahu, nebo  jim to zatím z nějakého důvodu říct nechtěla, můžeš se svěřit někomu jinému z rodiny, nebo třeba i někomu z kamarádů. Dospělý by ti ale mohl kromě vyslechnutí i pomoci.

K tvým obavám z přejídání mě napadá, že možným způsobem, jak se přejídání můžeš pokusit vyhnout, je odreagovat se něčím jiným. Pokud bys cítila blížcící se touhu něčím přejíst, můžeš místo toho třeba někomu blízkému zavolat, něco si pustit (film/seriál) nebo jít ven s kamarády. Další rady k tomuto tématu ti může nabídnout aplikace Nepanikař, která ti může pomoct i s různými obavami a pocity, které u tebe jídlo možná vyvolává.

Přemýšlím také nad tím, jakým způsobem se v současné době mimo přejídání stravuješ. O mentální anorexii píšeš v minulém čase, snad už tedy nehladovíš. U poruch příjmu potravy se však někdy i stává, že se mohou střídat období hladovění a přejídání. Mohlo by být proto fajn zaměřit se na vyvážený jídelníček, který by mohl předcházet přejídání a byl prospěšný pro tvé zdraví. O tom, co a v jakém množství by bylo vhodné jíst se můžeš poradit s nutričním specialistou, kterého můžeš vyhledat právě třeba s pomocí rodičů. Kromě toho bych tě chtěla podpořit i ve vyhledání psychologické pomoci. Existují centra, která jsou na poruchy příjmu potravy přímo zaměřená a mají mnoho zkušeností s poradenstvím v této oblasti (jak psychologickém, tak nutričním). Kontakt na jednu z těchto poraden najdeš zde. Nabízejí více služeb, včetně například telefonické linky. Kdybys potřebovala, zde najdeš také mnoho kontaktů na psychology či psychoterapeuty z celé ČR, kteří ti také mohou pomoci.

Přejeme ti, aby se ti podařilo najít cestu ke zdravému stravování.

Tým poradny

Jak se vypořádat se stresem ze zkoušek?

Dobrý den,

obracím se na Vás, protože se asi už nechci ve své situaci plácat dál bez snahy s tím něco udělat. Jsem studentka MU a po skoro osmi semestrech studia mám najednou problém, s nímž si nevím rady. Dosud jsem nezaznamenala nějaký větší problém při svém studiu, kromě toho, že jsem bakalářské studium prodlužovala o semestr kvůli zkvalitnění bakalářské práce, k rozhodnutí došlo v červnu loňského roku. Zhruba od té doby jsem se starala doma o nemocnou babičku, které mi odcházela před očima, až v září zemřela, aniž bych ji vůbec poznávala. Bylo to velmi těžké období pro celou rodinu, ale co se týče školy, podařilo se mi odevzdat bakalářku a v únoru udělat státnice. Zaroveň jsem ale studovala ještě jedno bakalářské studium, takže jsem hned po státnicích začala pilně stuovat na dokončení druhého klasického zkouškového období a tady začaly problémy. To, že jsem na tom byla nervově špatně před státnicemi jsem pokládala za poměrně normální průběh. Ale při těch dalších zkouškách kvůli ukončení semestru na druhém studiu jsem zažila něco, s čím jsem se do té doby nesetkala. Byla jsem vyčerpaná dlouhým učením a nervovým vypětím, pořád jsem brečela, měla jsem svazující strach, že to nezvládnu, že nic neumím, nedokázala jsem se soustředit, měla jsem problém se spaním, s nedostatkem energie, nemohla jsem skoro jíst, nebo jsem měla záchvaty přejídání a spoustu dalších věcí. Snažila jsem se to potom řešit přes psychologickou poradnu Poradenského centra MUNI, ale když byl ten problém tak nějak za mnou, tak jsem v tom neviděla smysl.
Teď se ten problém ale vrátil a já nevím, jak se s ním vyrovnat. Mám od ledna nového přítele a hodně mi pomáhá, ale i kvůli němu bych chtěla být vyrovnanější. Nebrečet před každou zkouškou, nešílet, nebýt zhroucená. Vždy jsem měla problém se sebevědomým, šikanovali mě, ale tohle není jen o tom, že bych si nevěřila, jsem pokaždé strašně vyděšená, i když vím, že mám třeba tři pokusy, bojím se zklamat sama sebe. Někdy mi z toho všeho tak třeští hlava, že uvažuji o tom, že si potřebuji způsobit bolest, abych to něčím přebila. Jsou to velmi intenzivní pocity a i když si říkám, že si nemůžu ubližovat, mám obavy, že bych to mohla udělat. Opravdu upřímně jsem začala školu nenávidět, nevidím v tom smysl, ničí mi to psychické zdraví, a to na druhém studiu končím teprve druhý rok bakaláře. Čeká mě poslední zkouška semestru a já se nemůžu přimět k tomu, abych to překonala, učila se a zvládla to. Jsem vyděšená z představy, že zklamu, a to mohu zklamat jen sebe, protože lidi kolem mi dávají tolik podpory, kolik si můžou lidi jen přát. I kvůli nim chci najít řešení, jsem hrozně podrážděná, na všechny křičím, odsekávám a pokud je to možné, cítím, že mi ten tlak a stres krade všechno, co mám na své povaze ráda.
Vím, že se jedná o problé, který nelze vyřešit během hodiny, že asi potřebuji vyřešit všechny démony, co se mi tam za roky nakupily a opravdu s tím chci něco udělat, protože mým životním cílem je být šťastná a už nikdy nezažít tu hrůzu a děs, co provází každou byť sebelehčí zkoušku. Za rok mám státnicovat, do té doby s tím potřebuji něco udělat, protože si nedokážu představit, že s aktuálním nastavením hlavy z tak obrovského tlaku vyváznu stejná jako dřív.
Vím, že potřebuji odbornou pomoc, ale mám také problém s nedostatkem financí na zaplacení jakéhokoli odborníka.

Předem děkuji za odpověď a přečtení tohoto dlouhého příspěvu.
Hezký den.

Karolína

Odpověď

Dobrý den, Karolíno,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že máte problémy při svém studiu na vysoké škole. Věnujete se studiu dvou oborů, na jednom máte dokončeno bakalářské studium, na druhém jste ve druhém ročníku. Doposud jste se studiem neměla problém, prodlužovala jste jen o semestr kvůli zkvalitnění bakalářské práce, navíc jste se starala o umírající babičku, což pro Vás bylo velmi náročné období. Po státnicích jste však při přípravě na zkoušky druhého oboru začala mít problémy se spánkem, jídlem, byla jste vyčerpaná a nesoustředěná. Teď se Váš problém opět vrátil. Před zkouškami brečíte a cítíte se zhroucená. Někdy Vám tolik třeští hlava, že přemýšlíte, že byste si nějak ublížila, jen abyste bolest přehlušila. Školu jste díky tomu začala nenávidět, nevidíte v ní dále smysl a máte strach, že Vás tohle vše úplně změní. Za rok máte skládat další státnice, ale neumíte si představit, že byste to s tímto nastavením hlavy zvládla, a nás se ptáte, co s tím.

V prvé řadě bych Vás ráda ocenila za to, že se celou situaci snažíte řešit. Zkoušky mohou být psychicky velmi náročné a myslím si, že stres, který se u Vás před státnicemi projevil, navíc v pro Vás obtížném období, mohl být natolik velký, že se projevoval i fyzicky. Říkám si, že se Vaše tělo možná do toho stavu nyní může dostat snadněji, protože už jste něco podobného zažila. Ať už však stojí v pozadí Vašich stavů cokoli, je naprosto pochopitelné, že je dál nechcete zažívat.

 Přemýšlím nad tím, jak Vaše běžná příprava na zkoušky vypadá, zda Vás stresuje například i nedostatek času. Napadá mě, že byste třeba mohla vyzkoušet jiný styl učení a zkusit si ho rozvrhnout tak, abyste měla nějaký čas i na odreagování a zábavu. Pokud byste cítila, že je toho na Vás moc, a začínají se objevovat negativní pocity, mohla byste vyzkoušet některou z aktivit, která Vás rozptýlí tak, abyste na učení nemusela na chvíli myslet. Můžete se společně s přítelem nebo i sama jít projít, zkusit si zacvičit nebo navštívit někoho blízkého. Můžete také vyzkoušet některé techniky pomáhající ke zklidnění. Zde naleznete například dechová cvičení, která můžete využít pokaždé, když se budete cítit špatně, a zároveň je možné je provádět kdekoliv. Dále můžete vyzkoušet zde některé relaxační techniky nebo autogenní trénink, který je volně dostupný například zde.  Napadá mě, že můžete také popřemýšlet o cvičení jógy, která některým lidem rovněž pomáhá se stresu zbavit.

V dotaze zároveň uvádíte, že někdy přemýšlíte o sebepoškozování, a ačkoli to nechcete udělat, máte obavy, že by k tomu mohlo dojít.  Kdykoliv budete mít tento pocit, můžete využít služeb krizové linky, kde s Vámi někdo celou situaci probere, abyste na tyto myšlenky nebyla sama, a může Vám pomoci je zvládnout. Využít můžete například Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, která funguje nepřetržitě celý den a její využití je zdarma. Navíc poskytují také chat, kde je můžete kontaktovat, pokud Vám to bude příjemnější. Odkaz na jejich služby naleznete zde.

Ráda bych Vás také podpořila v návštěvě psychologa nebo psychoterapeuta a myslím si, že je moc fajn, že sama vnímáte, že by Vám mohl pomoci. Zmínila jste, že jste se dříve snažila problémy řešit přes psychologickou poradnu Poradenského centra MUNI. Ta nabízí 5 osobních nebo online konzultací pro své studenty zdarma a myslím, že by Vám nyní s celou situací mohla pomoci. Dále můžete zkusit některé neziskové organizace nebo využít služeb psychoterapeutů, kteří pracují tzv. na pojišťovnu, tedy Vám jejich návštěvu proplácí Vaše zdravotní pojišťovna.  Kontakty na ně naleznete například zde nebo zde  nebo na stránkách Vaší pojišťovny.  Některé z nich navíc nově nabízejí na terapie příspěvky, které jejich klienti mohou čerpat i u soukromých psychoterapeutů.

Přejeme Vám, ať najdete cestu, jak stres ze zkoušek zvládnout.

Tým poradny

Jak překonat úmrtí manžela

Potřebuji se s někým poradit jak překonat úmrtí manžela

Iva

Odpověď

Dobrý den, Ivo,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že se potřebujete s někým poradit, jak překonat úmrtí manžela.

Ztráta blízkého člověka je jednou z nejtěžších situací v životě a vyrovnání se s ní si většinou žádá svůj čas. Každý se se smrtí blízkého může vyrovnávat trochu jinak a záleží také na tom, v jaké je fázi truchlení. Člověk totiž v průběhu zhruba jednoho roku prochází několika fázemi (více informací například zde nebo zde), při kterých se se ztrátou postupně vyrovnává. Každopádně tento proces je velmi individuální a každý na něj také může potřebovat jinak dlouhý čas.

Z Vašeho dotazu není jasné, jak dlouho Váš smutek trvá, nebo čím si teď procházíte. Také si nejsem jistá, jestli chcete přímo od nás poradit, co by Vám mohlo pomoci, nebo jestli od nás chcete doporučit, na koho se můžete obrátit. Zkusím tedy alespoň obecně odpovědět k tomu, co může být nápomocné, a poté doporučit další odborníky.

Některým lidem mohou pomoci různé rituály, které si po smrti blízkého nastaví. Někdo například chodí na hřbitov, kde se svými milovanými mluví, někdo jim píše dopisy. Můžete také například vytvořit vzpomínkové album nebo deník, kam budete vkládat, cokoliv budete chtít. Pokud ale máte pocit, že by Vám nic z nabízeného nepomohlo nebo nevyhovovalo, tak určitě existují i jiné možnosti, na které nemusíte být sama.

Ráda bych Vás podpořila, abyste se někomu svěřila s tím, čím procházíte. Sdílela své pocity a myšlenky. Může to být Váš blízký, kterému důvěřujete, a který by pro Vás mohl být i oporou. Další možností je navštívit odborníka, psychologa či psychoterapeuta, kontakty naleznete například v tomto rozcestníku. Tito odborníci Vám mohou pomoci projít těžkým obdobím a také najít způsoby, které budou právě Vám pro překonání ztráty manžela vyhovovat. Existují také poradny přímo pro pozůstalé, například zde nebo zde. Pokud byste potřebovala akutně pomoct, můžete se též obrátit na telefonické krizové linky.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak úmrtí manžela překonat.

Tým poradny

Jak dostat z hlavy opakující se slova o smrti

Dobrý den, mám problém. V mé hlavě se opakují dvě slova, smrt (někoho). A já nevím jak to dostat pryč. nejhorší to je v noci, to s tím nemůžu nic moc dělat. Snažím se nějak odreagovat od toho, myslet na něco pozitivního. Ale to mi nepomáhá, nefunguje to.
Strašně mě to ničí a já nevím co s tím dělat, je to hrozný, dohání mě to k šílenství, a nechci to slyšet.

Sigal

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, kterou v nás vkládáte. V dotazu uvádíte, že se Vám v hlavě neustále opakují slova o něčí smrti. Máte pocit, že Vás tyto myšlenky ničí, ráda byste se jich zbavila a nás se ptáte jak.

Opravdu mě mrzí, že si něčím takovým procházíte, a snažím se si představit, jak obtížné to pro Vás musí být. Je normální, že v nás smrt vyvolává negativní pocity jako jsou obavy a strach. Někdy se také může stát, že nám něco utkví v hlavě a nemůžeme se toho zbavit. Z Vašeho dotazu není patrné, zda tyto myšlenky mohou mít nějaký reálný základ, např. onemocnění či smrt v okolí, nebo se Vám začaly objevovat bez příčiny. V závislosti na okolnostech by se řešení Vašich potíží totiž mohlo lišit.  Pokud pociťujete, že Vás to ničí, myslím si, že je moc dobře, že se snažíte hledat další způsoby, pokud Vám dosavadní snaha o odreagování nepomáhá.

Napadá mě, že byste mohla zkusit některé relaxační techniky. Portál Nevypusť duši vytvořil na svém webu video a infografiku, kde ukazují některé z možností. Odkaz na video naleznete zde, infografiku pak zde.  Dále mě napadá, že se se svým problémem můžete zkusit svěřit někomu blízkému. Někdy už samotné vypovídání se může člověku ulevit.

Pokud pro Vás bude situace i nadále neúnosná, myslím si, že byste mohla zvážit návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta. Můžete zkusit přijít na to, proč se Vám myšlenky na smrt neustále vrací a nemůžete se jich zbavit, a společně najít způsoby, které by Vám pomohly. Kontakty naleznete například zde a zde.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak nepříjemné myšlenky zvládnout.

Tým poradny

Trápí mě nezvladatelný stres, úzkost a panika při studiu

Dobrý deň,
chcela by som sa poradiť o probléme, s ktorým si už sama neviem rady, aj keď som si to dlho nechcela priznať. A to aj preto, lebo v porovnaní s problémami iných je to iba maličkosť. Týka sa to môjho štúdia na VŠ. Práve som dokončila 3.ročník na Farmaceutickej fakulte MUNI.
No a môj problém. Čím ďalej tým viac nezvládateľný stres. Vždy som bola uzavretý typ človeka. Otvorila som sa iba pred ľuďmi, ktorím som verila a dobre ich poznala. A myslím, že aj táto povaha dosť prispela k mojej terajšej situácii.
Od malička nás rodičia viedli k tomu, aby sme sa v škole poctivo pripravovali. Aby to nebolo pochopené zle, nikdy na nás netlačili alebo neboli "zlý" ak sa nám v škole niečo nepodarilo. Vždy im išlo o to, aby sme nemrhali našimi schopnosťami a snažili sa ich využiť čo najviac. Preto sme aj s bratmi mali v škole dobré alebo priemerné výsledky. Rodičia nás vychovali najlepšie ako sa len dalo a ja som im za to veľmi vďačná. Vždy nechali rozhodnutia na nás, čo sa týka výberu školy, partnerov, povolaní, vo všetkom nás podporili. A stále podporujú.
Po nástupe na vysokú školu bolo pre mňa náročnejších prvých pár týždňov alebo mesiacov. Zvykať si na nové prostredie a nových ľudí, nový systém, učenie a všetko okolo toho. Ale škola ma bavila. A stále baví. Môj jediný problém je vyrovnanie sa so stresom a úzkosťou a panikou. Prvé ročníky to bol klasický stres pred skúškou. No čím ďalej tým viac sa to zhoršuje. Tento posledný semester už som na tom bola psychicky a aj fyzicky zle. Čakala ma ťažká skúška, takže som sa začala učiť v predstihu asi mesiac pred termínom aby som všetko stihla. No a odvtedy sa to začalo. Nepokojný spánok. Aj keď dlhší, ale neustále myslenie na učivo. Nevedela som "vypnúť". Potom začali návaly paniky, keď som aj niekoľko minút nevedela nič robiť, a len som sa snažila ukľudniť alebo plakala. Bola som to riešiť aj s mojim praktickým lekárom, ktorý bol ochotný a snažil sa mi pomôcť. Dokonca som mala u neho akési zadné dvierka, keby som to už nezvládala - sedatíva. Tomu som sa chcela však vyhnúť ako sa to len dalo. Tak som prežila celý mesiac na ukľudňujúcich čajoch a doplnkoch stravy aby som sa mohla aspoň ako tak sústrediť. Rána boli vždy ťažké. Umývanie zubov boj každodenný boj, pri ktorom sa mi podarilo niekoľko krát zvracať. Na jedlo nebolo ani pomyslenie. Za ten mesiac som schudla 6 kíl (kvôli jednej skúške). Týždeň pred skúškou ma môj otec na ňu ani nechcel pustiť, pretože sa bál, že na ňu ani nebudem vládať prísť. Dokonca trval na tom, že po tomto semestri štúdium preruším. Čo však ja nechcem, s rôznych aj osobných dôvodov, a tiež si myslím, že ročný odklad by môj problém nevyriešil, iba odsunul. Aj predtým som pravidelne cvičila jógu. Avšak v tomto období som na ňu ani nemala silu, ani mi neprinášala úľavu, maximálne na ten čas keď som sa tomu venovala, ale potom som bola opäť tam kde predtým.
Najväčšia irónia na tomto všetkom je, že si sama uvedomujem, aké sú moje priority, a že nie je dôležité aby som každú skúšku zvládla na perfektnú a na prvý krát. (Áno je to tak, doposiaľ som za štúdium opakovala asi iba 2 skúšky, a žiaden predmet som si neprenášala. Môj priemer sa pohybuje okolo 1,8.) A hoci toto všetko viem, nedokážem v tej chvíli ovládnuť svoje pocity a sama sa o tom presvedčiť. A mám strach, že ak to takto pôjde ďalej zničím seba, psychicky aj fyzicky, a aj moje okolie, rodičov, môjho muža, všetkých ktorí sú mi v tom období oporou. Sama už to asi ďalej nezvládnem. Škola ma baví, a nerada by som ju prerušovala alebo dokonca opúšťala.
Budem sa snažiť aj počas semestra využiť možnosť psychologického poradenstva, ktoré máme na škole. Ale asi je to beh na dlhú trať.
Ďakujem za Váš čas a prajem pekný deň.
I.K.

Ivana

Odpověď

Dobrý den, Ivano,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že Vás trápí nezvladatelný stres, úzkost a panika, které se objevují při studiu na vysoké škole. Situace se navíc postupně zhoršuje. Popisujete, že Vás čekala těžká zkouška, na kterou jste se začala připravovat měsíc předem, a tehdy začaly ještě větší obtíže. Píšete, že Vám bylo psychicky i fyzicky zle, měla jste neklidný spánek, úzkosti, ráno jste několikrát zvracela a podobně. Bojíte se, že pokud se situace nezlepší, bude to mít špatný vliv na Vaše zdraví a také na Vaše okolí.

Při čtení Vašeho dotazu jsem si představovala, jak náročné to pro Vás muselo být. Píšete, že pro Vás bylo těžké si ráno umýt zuby, zhubla jste 6 kilo a tak dále.  Chápu proto, že máte obavy, jak to budete dál zvládat, a chtěla bych Vás moc ocenit za to, že s tím chcete něco dělat. Způsobů, jak se vyrovnávat se zvýšeným stresem, je více a každému může zabírat něco jiného. Někomu například pomáhá pravidelná procházka v přírodě, jinému může pomoci autogenní trénink, který lze najít na internetu, například zde. Lze také využívat relaxačních cvičení či meditace, které můžete nalézt například zde nebo zde a podobně.

Zmínila jste, že Vám předtím pomáhala jóga, ale teď jste někdy neměla sílu ani na ni. Napadá mě, že byste mohla využít alespoň část z jógy a zkusit nějaká dechová cvičení, která jóga využívá. Tato nebo i jiná dechová cvičení by Vám mohla pomoci i při akutní úzkosti a panice. Další informace k tomu můžete nalézt například zde. Při úzkosti a panice by Vám také mohla pomoct cvičení na ukotvení se, která můžete najít například tady. Všechny výše zmíněné aktivity můžete provozovat pravidelně, a to i ve dnech, kdy stres nepociťujete, mohou působit preventivně. Pokud by se Vám někdy nedařilo paniku zvládnout, můžete se také obrátit na krizové linky, kde Vám mohou též pomoci najít způsob, jak se uklidnit.

Co se týká konkrétně přípravy na zkoušky, tak si říkám, že některým lidem může pomoci, když si o učení a přípravě na zkoušky povídají s dalšími spolužáky. Některým může také pomoci společné učení, ať už osobně nebo online přes videohovor, avšak záleží hlavně na Vás, jestli by Vám tyto způsoby vyhovovaly. Také by mohlo být fajn svěřit se se svými starostmi někomu, komu důvěřujete. Podpora okolí může být v těchto nelehkých situacích nápomocná.

Píšete, že budete chtít využívat psychologické poradenství, které máte na univerzitě k dispozici. V tomto bych Vás chtěla velmi podpořit. Pokud byste však chtěla začít navštěvovat psychologa či psychoterapeuta dříve, tak můžete využít například těchto rozcestníků, kde naleznete kontakty. S odborníkem byste mohla dopodrobna probrat Váš problém a společně byste mohli hledat způsoby zvládání Vám přímo na míru.

Přejeme Vám, abyste našla způsoby, jak pracovat se stresem, a mohla dále s větším klidem studovat.

Tým poradny

Negativní myšlenky

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda
se tu rozebírají negativní myšlenky.

Niko

Odpověď

Dobrý den Niko,

děkujeme za Váš dotaz. Téma negativních myšlenek do naší poradny určitě patří. Klienti se na nás obracejí jak v případech, kdy je samotné trápí negativní myšlenky, tak také pokud se s nimi setkali například u někoho ze svých blízkých. Budete-li mít zájem, můžete si pomocí fulltextového vyhledávání či možnosti filtrování dotazů dle témat již zodpovězené dotazy s podobnou tematikou vyhledat přímo na našem webu.

Zároveň, i přesto, že z Vašeho dotazu nedokážu určit, zda negativní myšlenky trápí přímo Vás, nebo se na ně ptáte z jiného důvodu, si myslím, že by zde bylo fajn zmínit i možnost využití psychoterapie. Během psychoterapie totiž mají lidé možnost s odborníkem probrat negativní myšlenky do hloubky a společně pracovat na hledání způsobů, jak se s nimi vypořádat. I možnostem psychoterapie se věnují některé naše zveřejněné dotazy. Případně Vám mohu také nabídnout i internetové stránky, kde se o možnostech psychoterapie dozvíte více, případně Vás zajímá, kdo poskytuje psychoterapii v určité lokalitě.

Přejeme Vám, abyste našel informace, které hledáte.

Tým poradny

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu.
Byla jsem s přítelem 2 roky, a z ničeho nic bez vysvětlení mě opustil, přitom ještě ráno mi psal jak mě miluje, že je rád že mě má a takový ty kecy, pak večer přijel a řekl, že je konec
Potom mi po rozchodu casto volal a pořád řešil s kým kde co mám.
Už je to půl roku co spolu nejsme a já pořád brečím a chybí mi, v poslední době už nemohu zas ani spát ani jíst jak se bolest opět prohloubila, nevím prostě jak jít dál Nejhorší na tom je, že se často potkáváme, jelikož bydlíme ve stejným městě a máme dost společných přátel, před ostatními mi dělá pořád scény nadává a ponižuje mě, ale nedávno jsme byli v baru, kde byl celou dobu na mě nepříjemný, a pak najednou jel se mnou domu a bohužel jsme spolu skončili v posteli a ja nevim co teď, teď zas dělá jak kdybychom se neznali řekl mi že nechce vztah, takže mě nejspíše jen využil.
A já teď nevidím prostě opět smysl života chybí mi každy den a vím, že už nebudu nikdy nikoho takhle milovat a bojím se, že zůstanu sama, nejhorší na tom je, že i po tom všem co mi udělal a jak se ke mně zachoval, tak v něm vidím jen to dobrý a pořád ho miluju a nepřeju mu nic špatného, ale nevím jak z toho ven, protože tohle už prostě nejde, ale nevím co mám udělat, aby mi bylo líp.
Děkuji předem za odpověď.

Kiki

Odpověď

Dobrý den, Kiki,

děkujeme, že jste se pro radu obrátila na naši poradnu. Před půl rokem se s Vámi nečekaně rozešel přítel, jenže Vy ho pořád milujete, a to Vás trápí. Často se potkáváte kvůli společným přátelům, chová se k Vám nepěkně, přesto jste spolu nedávno skončili v posteli. Poslední dobou se kvůli rozchodu necítíte dobře, špatně jíte a spíte, a hledáte cestu, jak z toho ven.

Rozchod bývá pro lidi často složitý, tím spíš, když přijde z ničeho nic. Někteří lidé se s rozchodem vyrovnají rychle, jiní potřebují více času. Je pochopitelné, že ke svému bývalému příteli stále chováte nějaké city, které nejde jen tak lusknutím prstů vymazat. Vidíte v něm stále jen to dobré, přestože si uvědomujete, že se k Vám choval špatně. Připadá mi, že může být těžké trávit čas s člověkem, ke kterému chováte takové rozporuplné pocity. Každé setkání může znovu probouzet staré city, takže pak může být složitější se s nimi vypořádat. Někteří lidé zvládnou se svými bývalými partnery zůstat po rozchodu kamarádi, jiní potřebují za vším udělat tlustou čáru. Zkuste se zamyslet nad tím, co Vám čas strávený s bývalým přítelem přináší, a v čem Vám naopak může ubližovat. Možná najdete způsoby, jak trávit čas se společnými kamarády i bez něj, abyste se vyhnula situacím, které popisujete.

Napadá mě, že ve Vás možná stále zůstávají nějaké nezodpovězené otázky ohledně toho, proč se s Vámi vlastně bývalý přítel rozešel, jak Vás v současnosti vnímá, nebo proč se k Vám takto chová. Tady by mohl pomoci upřímný rozhovor s bývalým přítelem, pokud se vám oběma bude chtít. Můžete mu zkusit vysvětlit, jak se ohledně rozchodu cítíte, a třeba i to, že ani po půl roce s ním nejste úplně vyrovnaná. Třeba vás při společném povídání napadne, jak situaci i s ohledem na přátele lépe řešit, a co byste pro to oba mohli udělat. Pokud se na takový rozhovor necítíte, můžete mu třeba zkusit napsat dopis. Už samotné psaní dopisu může člověku pomoci urovnat si myšlenky a dát průchod citům. Někdy pak není ani potřeba dopis předávat, protože samotné psaní pomůže – dopis pak můžete třeba roztrhat nebo spálit.

V těžkých životních situacích může člověku ulevit, když si popovídá s nějakou blízkou kamarádkou nebo kamarádem, případně s někým z rodiny. Za zvážení může stát i návštěva odborníka na duševní zdraví – psychologa nebo psychoterapeuta. Vyrovnávání se s rozchodem patří mezi věci, se kterými lidem ve své praxi často pomáhají. S hledáním odborníka, který by Vám vyhovoval, můžete začít třeba na rozcestníku na našem webu.

Přejeme Vám, ať najdete cestu, jak z toho ven,

Tým poradny

Mám problémy se spánkem, odezní samy?

Dobrý den,

již měsíc a půl mě trápí problémy se spánkem, spala jsem v průměru 6 hodin denně. První měsíc jsem celkem chápala proč, mnoho stresující práce v cizině. Po návratu jsem bohužel onemocněla covidem, který mě uvrhl do izolace (bydlím sama), moje symptomy byly převážně mozková mlha první tři dny, zmatenost, pomalé myšlení. Problémy se spaním přetrvávají a nyní na konci izolace vygradovaly v posledních dvou dnech na 5 hodin a 4 hodiny spánku denně, což samozřejmě ovlivňuje moji psychiku, nemám schopnost cokoliv dělat a uvažovat pozitivně či snít. Budím se dřív než chci a už neusnu, dny jsou přežíváním. Mám za sebou také poměrně náročný rok a trpěla jsem dost samotou.

Připadám si v zamotaném kruhu a přemýšlím o prášcích na spaní, ale mám z nich velký strach. Myslíte, že je možné, že covid tyto stavy umocnil a že problémy odezní?

Děkuji.
J

Jul

Odpověď

Dobrý den Jul,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o tom, že poslední rok byl poměrně náročný, trpěla jste samotou, poslední měsíc a půl máte problémy se spánkem. Nyní jste v izolaci kvůli covidu, spíte ještě méně, a to ovlivňuje Vaši psychiku. Ptáte se, zda je možné, že covid problémy se spánkem umocnil a jestli problémy odezní.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že mi přijde skvělé, že se snažíte, abyste dobře spala a byla psychicky v pohodě a také že přemýšlíte nad tím, jak Vás tohle všechno ovlivňuje. Říkám si, že pokud byl celý rok pro Vás náročný a do toho se teď přidaly problémy se spánkem, může to být frustrující a únavné. Být v izolaci úplně sama může být opravdu těžké, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Píšete, že když spíte málo, tak nemáte schopnost něco dělat nebo uvažovat pozitivně. Přijde mi pochopitelné, že v takových dnech se toto nemusí dařit.

Ptáte se nás, jestli je možné, že covid tyto stavy umocnil a zda tyto problémy odezní. Na tyto otázky Vám nemůžu dát jasnou odpověď. Potíže se spánkem mohou souviset se stresem a může se jednat i o následek onemocnění COVID-19, ale příčiny mohou být i jiné. Prášky na spaní mohou být vhodné pro užití v případě, že se potřebujete vyspat, abyste měla energii, ale při častém užití si na ně tělo začíná zvykat a také mohou vyvolávat závislosti. Napadá mě, že by mohlo být fajn si s Vaším praktickým lékařem promluvit o potížích se spánkem, ohledně případném využití prášků na spaní je konzultace s lékařem nutná. Píšete, že z těchto léků máte strach. Říkám si, že léky nejsou jedinou možností, můžete se zkusit zaměřit na spánkovou hygienu, nebo například využít možnosti přírodní léčby (bylinky na usnutí apod.).

Zmiňujete, že jste měla náročné období a problémy se spánkem začaly v době, kdy jste prožívala velký stres. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci například pravidelné provádění relaxací, a to jak během dne, tak bezprostředně před spánkem. Pomoci by Vám mohlo promluvit si s psychologem či psychoterapeutem, který Vám může být oporou a tím, který Vás vyslechne, ale i někým, kdo Vám může pomoci s praktickými tipy k lepšímu spánku. Navštívit můžete i spánkové centrum. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste vyhledala odborníka (ať už lékaře či psychologa), pokud by se Vaše problémy se spánkem nějakou dobu nelepšily, nebo dál zhoršovaly.

Přejeme Vám, ať se Váš spánek zlepší,
Tým poradny

Manžel trpí obezitou, občas je mimo a nebere léky

Dobrý den,mám problém s manželem 58 let,nadměrné obézním váha přes 180 kg, není schopen sám si vzít léky,když nejsem doma tak mu na čas volám,aby si je vzal on mi řekne ano beru si je a přijdu domů a léky jsou v dávkovací,tak jak jsem mu je nachystala.V pondělí minulý týden jsem ho odvezla na pohotovost s dušností( je silný astmatik)a otoky,nohou ,rukou ...,tak mě ho hospitalizovaný a druhý den podepsal revers a mám ho opět doma.V pátek jsem s ním byla u obvodní doktorky,která mu řekla,že musí schodit,což je jasná věc,dala mu léky na bolest a na spaní,ty si bere jak chce,už jsem mu je zabavila a dávám mu je jak je potřeba.Jeden den mě spadl z postele a mluvil úplně z cesty,což občas tak má jednou se baví normálně a jednou je úplně mimo.V rodině jeho maminka měla Aizhaimra,tak mám strach jestli tohle není počátek.Prestal dbát totálně na hygienu,a chodí místo na malou na záchod,tvrdí mě,že se v sedé nevyčůrá,čůrá mě na dřevěné verande,nenechá si vysvětlit,že to takhle nejde,smrdí to....děkuji za info nebo radu co dál

Gabriela

Odpověď

Dobrý den, Gabrielo,

píšete nám, že máte problém s nadměrně obézním manželem, který si není schopný sám vzít léky, a ani po Vašem připomenutí to neudělá. Má zdravotní problémy, zanedbává hygienu a občas mluví z cesty, zdá se Vám někdy mimo. Jeho maminka měla Alzheimera, a tak se obáváte, jestli ho Váš manžel nemá taky. Chtěla byste od nás nějaké informace nebo radu, co dál.

Z Vašeho dotazu cítím, že si o manžela děláte starosti a možná se cítíte zmatená nebo bezmocná. Je od Vás moc hezké, že se snažíte mu zajistit potřebnou péči a věnujete se mu. Rozumím tomu, že potřebujete poradit, co teď, když už si asi nevíte rady a máte strach, jestli netrpí Alzheimerovou chorobou. Dokážu si představit, že většina lidí by se na Vašem místě cítila podobně a potřebovala by informace nebo radu, co dál.

Říkám si, že by možná mohlo pomoci vyjasnit situaci, kdybyste si s manželem zkusila v nějaké klidnější chvíli promluvit, proč léky nebere a co by potřeboval, aby byl třeba spokojenější. Některé lidi může pomoct rozmluvit, když jim vyjádříme pochopení a nehodnotíme, jak to oni cítí. Stejně tak můžete zase Vy manželovi popsat, jaké to je pro Vás, že se o něj třeba pak bojíte a nevíte, jak mu pomoct. Společně se pak můžete domluvit, co s tím budete dělat.

Nedokážu Vám takhle na dálku říct, jestli Váš manžel něčím trpí, či jestli jsou to počátky Alzheimerovy choroby. Napadá mě ale, že by Vám s tímhle mohl poradit psychiatr. Kdybyste nějakého vyhledala, mohl by Vašeho manžela vyšetřit a promluvit si i s Vámi. Tím pádem by nejspíš dokázal lépe zodpovědět Vaše otázky. Mohla byste s ním také probrat to, jak to udělat, abyste manžela motivovala brát léky, které potřebuje. Psychiatra můžete hledat např. zde, případně se můžete poradit s obvodní lékařkou svého manžela, jak situaci vidí ona a jestli by Vám někoho nedoporučila.

Mám také pocit, že je pro Vás péče o manžela zřejmě hodně náročná, což by bylo naprosto pochopitelné. Je v této chvíli také důležité, abyste myslela i na sebe a dělala věci, které Vám přináší radost, abyste si našla chvíli pro sebe a odpočinula si. Napadá mě, jestli máte ve svém okolí někoho, s kým si o tom můžete povídat a kdo Vás podpoří, třeba nějaká kamarádka nebo člen rodiny. Pokud cítíte, že si o tom všem potřebujete s někým promluvit více a je toho na Vás hodně, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála kontaktovat psychologa nebo psychoterapeuta. S tím byste si mohla promluvit o tom, jaké to pro Vás je, když je manžel nemocný a špatně spolupracuje, a co třeba můžete dělat pro to, aby to pro Vás bylo o něco snazší. Hledat můžete např. zde.

Přejeme Vám, abyste s manželem našli řešení, co dál.

Tým poradny

Dceru ve škole pomlouvá spolužačka

Dobrý den,řeším s dcerkou 2.tridy její "problém",nevím jakou správnou radu ji dát,jak toto řešit.
Ve třídě je spolužačka,která rozestvava děvčata mezi sebou vymyšlenými pomluvami,které si prý mají děvčata o sobě navzájem říkat a po té,se děvčata navzájem přestanou spolu bavit.Ma asi nějaké vůdci postavení,některé dívky k ní vzhlíží a díky ní tvoří "party".Holčička je jedináček,hůře chápající učivo.
Dcerka byla součástí její pomluvy,trápí ji to,že děvčata tomu věří..
Nevím,jakou radou dcerce pomocí..
Děkuji za odpověď

Knihomolka

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete nám o své dceři, která chodí do druhé třídy a trápí ji, že spolužačky věří pomluvě o ní, kterou rozšířila jedna z nich. Chtěla byste vědět, co máte dceři poradit. Chci ocenit, že se o svou dceru a její vztahy ve třídě zajímáte a berete vážně, co prožívá. Napadá mě, že dceři může pro začátek pomoct, když se budete o tom, co ji trápí, i nadále bavit a budete jí oporou. Můžete se společně zamyslet nad tím, proč spolužačka ostatní pomlouvá a proč se k ní další spolužačky připojují. Kdyby dcera alespoň trochu porozuměla tomu, proč se její spolužačka takhle chová a co na tom zaujalo ostatní děvčata, možná by pro ni bylo snazší celou situaci ustát a na pomluvy reagovat tak, jak by si sama přála. Zároveň ale vnímám jako důležité ji ujistit, že ať se tak spolužačky chovají z jakéhokoliv důvodu, pomlouvat ostatní není v žádném případě v pořádku a je pochopitelné, že jí to vadí.

Můžete s dcerou taky společně vymyslet, jak by se mohla pomluvám přímo ve třídě bránit. Možná má ve třídě nějakou spolužačku, která pomluvě nevěří a na kterou by se mohla obrátit pro podporu, kdyby se cítila špatně. Také můžete zkusit vymyslet, co přesně by mohla dcera spolužačkám říct, když od nich nějakou pomluvu uslyší a zkusit si to doma i natrénovat. Můžete dceru podpořit, aby se případně obrátila i na třídní učitelku či školního psychologa, kteří dobře znají i kolektiv ve třídě. Se školním psychologem by dcera mohla probrat, co ji trápí a možná by přišli i na další způsoby řešení. Pokud by to dceři více vyhovalo, spolužáci se o její návštěvě školního psychologa vůbec nemusí dozvědět.

Ačkoliv mezi dětmi v tomto věku bývá poměrně běžné, že se navzájem pomlouvají, nebaví se spolu, nebo tvoří party, určit hranici, kdy obyčejné dětské škádlení přechází ve vážnější problém, je někdy obtížné. Proto, pokud byste Vy sama měla pocit, že se problém nevyřešil nebo že se dcera ve třídě necítí dobře, můžete si o tom promluvit i s třídní učitelkou. Případně je možné se obrátit i na zmiňovaného školního psychologa, pokud ve škole je, či metodika prevence, jehož náplní práce je i řešení podobných problémů.

Přejeme, ať se dceři ve škole daří,

Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 102 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info