Dobrý den, Martino,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že pociťujete masivní vyčerpání, které začalo být intenzivnější během těhotenství a přetrvává i nyní. Byla jste na různých vyšetřeních, ale příčina Vaší únavy se zatím nezjistila. Přemýšlíte proto nad tím, zda by mohla být psychického původu, a ptáte se nás, na koho byste se mohla obrátit.

Uvažuji nad tím, jak to máte s takovou dlouhodobou a silnou únavou asi náročné, a připadá mi pochopitelné, pokud se cítíte bezradně, když se lékařům nedaří nalézt příčinu. Únava je symptomem, který se může vyskytovat jako součást různých onemocnění, jak fyzických, tak psychických. Říkám si, že je tedy dobře, že jste se obrátila na lékaře a vyžádala si i některá vyšetření ze své iniciativy. Píšete, že Váš současný lékař není moc vstřícný. Napadá mě tedy možnost, že byste mohla lékaře změnit. Hledání příčiny únavy někdy nebývá jednoduché, a tak by jiný lékař mohl mít jinou perspektivu na Vaše obtíže a třeba Vám i doporučit další vhodná vyšetření.

Váš lékař by Vám také mohl doporučit psychiatra nebo klinického psychologa, kteří by mohli posoudit případné psychické příčiny Vaší únavy. Můžete je ale vyhledat i sama, například přes tento vyhledávač, kde zadáte „klinický psycholog Brno“ nebo „psychiatr Brno“. Pár tipů, jak si takového odborníka vybrat, můžete najít zde. Také Vaše zdravotní pojišťovna by Vám na vyžádání měla poskytnout seznam psychiatrů a klinických psychologů působících ve Vašem okolí, jejichž služby hradí. Je možné, že budete potřebovat doporučení od Vašeho praktického lékaře, ale jak u kterého konkrétního odborníka.

Můžete se obrátit také na psychoterapeuta, který by Vám sice nesdělil případnou diagnózu, ale mohl by Vám pomoci například s tím, jak zvládat tuto nejistou situaci a pocity s ní spojené. I v případě, kdy by se třeba zjistila příčina Vaší únavy v nějakém fyzickém onemocnění, tak Vám může být psychoterapie podporou. Služby psychoterapeutů bývají placené, ale mívají výrazně kratší čekací lhůty oproti klinickým psychologům a psychiatrům. Vyhledat je můžete například zde nebo zde. Někteří psychoterapeuti poskytují své služby také online přes videohovor, pokud by pro Vás byla tato varianta příjemnější nebo pohodlnější. Ty si můžete vybrat například zde nebo zde.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít způsob, jak zmírnit svou únavu.

Tým poradny

Dobrý den, Veroniko,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Nemůžete přestat myslet na nevěru Vašeho přítele, se kterým máte dvouletou dceru, s Vaší sestrou. Zmiňovala jste, že se se sestrou nebavíte a vrátila jste se k příteli, který se snaží a chce na to zapomenout. Vy se tím ale stále trápíte, cítíte se nešťastná a trpíte nespavostí. I když s přítelem chcete být, někdy ho strašně nenávidíte. Ptáte se nás, co s tím můžete dělat.

Rozumím tomu, že se nevěrou Vašeho přítele trápíte a že na to, co se stalo, stále myslíte. Z Vašeho dotazu cítím, že se teď ve Vás mísí mnoho emocí. Na jednu stranu chcete příteli dát šanci a být s ním, když se snaží, je to otec Vašeho dítěte a možná ho stále máte ráda, na druhou stranu k němu a možná i sestře asi cítíte vztek, naštvání i zmiňovanou nenávist. Říkám si, že to pro Vás může být značně vysilující.

Je naprosto pochopitelné, že to, co se stalo, Váš vztah nějakým způsobem narušilo či poznamenalo a asi i narušilo vzájemnou důvěru. Napadá mě, že byste si na začátku mohla zkusit sama ujasnit, jak se v celé situaci cítíte a zda partnerovi odpustit chcete a dokážete. I když se člověk rozhodne druhému odpustit, může to být proces na delší dobu.

Říkám si, že by Vám mohlo pomoci si o tom, co cítíte, promluvit s přítelem. I když na nevěru přítel chce zapomenout, pokud byste cítila, že Vám to může pomoci, je naprosto v pořádku s ním i toto téma otevřít. Také můžete společně probrat, co pro zlepšení můžete udělat vy oba a můžete mu říci, co byste potřebovala Vy od něj. Vím, že jste se zmiňovala i o Vaší sestře a je pochopitelné, že v této situaci nemáte chuť se s ní bavit. Pokud by pro Vás bylo důležité komunikaci s Vaší sestrou obnovit, mohla byste i jí sdílet, jak celou situaci vnímáte. Někdy lidem v podobné situaci pomůže, když druhému člověku napíší dopis/email a mohou si tak i sami utřídit své myšlenky a pocity. Je možné dopis druhému poslat, ale zároveň si ho člověk může nechat a mít ho opravdu jen jako prostředek k vyjasnění si celé situace pro sebe sama. Také by pro Vás mohlo být přínosné, kdybyste si o svých pocitech popovídala s někým blízkým, třeba s nějakým dobrým kamarádem/kamarádkou, který by si vyslechnul Vaše trápení a byl Vám oporou.

Pokud byste cítila, že by Vám mohla prospět pomoc někoho dalšího, chci Vám doporučit, abyste zvážila návštěvu partnerské poradny. Tu můžete navštívit s přítelem nebo i sama, pokud byste si chtěla ujasnit, jak se ve Vašem vztahu cítíte, jak si představujete budoucnost, jaké jsou možnosti řešení nebo třeba i jak mluvit s přítelem. Poradna poskytuje prostředí, kde mohou partneři společně otevřeně mluvit o tom, co prožívají a zpracovávat i bolavá témata takovým způsobem, aby byly naplněny potřeby obou a zároveň  co udělat, aby celá situace co nejméně zasáhla děti. Pokud byste nechtěla využít poradnu, ale chtěla byste spíše více prozkoumat své pocity a třeba i možnosti řešení, zde si můžete vyhledat psychologa či psychoterapeuta, se kterým na tom můžete pracovat.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo celou situaci zpracovat tak, abyste se opět cítila dobře,

Tým poradny

Dobrý den, Táňo,

děkujeme Vám za projevenou důvěru. Píšete, že Váš přítel bydlí u své matky, která Vám nenechává prostor a soukromí. Neustále chodí k němu do pokoje a přemisťuje jeho i Vaše věci. Nevíte, co v takové situaci dělat, a jak jí vysvětlit, že Vám její chování vadí.

Dokážu si představit, že je pro Vás tato situace náročná, a že je Vám její chování nepříjemné. Není možné jednoduše říci, zda je její chování v pořádku nebo ne, každá rodina má hranice soukromí nastaveny jinak, nicméně, je důležité, aby to vyhovovalo oběma stranám a pokud to tak není, je v pořádku se snažit situaci vyřešit.

Chápu, že může být těžké se potýkat s nepochopením partnerovy matky, ale i přesto Vás chci podpořit, abyste si o tom s ní zkusili promluvit ještě jednou. Říkám si, že byste si mohli s přítelem dopředu ujasnit, jaké řešení by Vám oběma vyhovovalo a zda je možné udělat i nějaký kompromis. Pokud byste měli pocit, že by to mohlo pomoct, můžete zvážit i variantu, že si s ní přítel promluví nejprve třeba sám. Obvykle bývá užitečné tato témata otvírat ve chvílích, když budete mít na rozhovor dostatek času a prostoru. Můžete se zaměřit na to, jak se cítíte, když Vám zasahuje do soukromí, vysvětlit jí, proč Vám to vadí a také jí dát prostor, aby Vám i ona mohla říci svůj úhel pohledu.

Pokud přítelova matka nebude rozhovoru otevřená anebo se Vám nepodaří dojít k žádnému kompromisu, můžete zvážit i návštěvu rodinné poradny. Tu můžete navštívit sama, s přítelem a případně i s jeho matkou. Mohli by Vám tam pomoci hledat způsoby, jak s matkou komunikovat a poskytnout bezpečný prostor pro rozhovor, pokud by partnerova matka s návštěvou souhlasila.

Také se ale může stát, že i přes veškerou snahu se Vám nepodaří dospět k řešení, které by bylo přijatelné pro všechny. V takovém případě můžete zkusit zvážit, zda přeci jen neexistují ještě jiné možnosti. Nevím, jaká je přesně Vaše situace, ale napadá mě, zda byste nemohli trávit alespoň dočasně čas u Vás anebo se porozhlédnout po společném bydlení v nějaké finančně přijatelné variantě, třeba ve sdíleném bydlení. Možná by se tak i zmírnilo napětí mezi Vámi a partnerovou matkou a podařilo se Vám spolu lépe vycházet.

Také si o tom můžete promluvit s Vašimi přáteli a rodinou. Možná se někdo z Vašich blízkých s něčím podobným musel také vypořádat a dokázal by Vám poradit anebo by Vám mohlo ulevit už jen to, že máte s kým svůj problém sdílet.

Přejeme Vám, ať se situace s matkou Vašeho přítele zlepší,

Tým poradny

Dobrý den, Adel,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že už dlouho máte pocit, že Vás někdo pronásleduje, máte záchvaty smíchu a podivné myšlení. V poslední době míváte také sebevražedné myšlenky. Nechcete o tom mluvit s mámou, protože máte pocit, že by Vás měla za blázna a ptáte se nás, co se svými potížemi můžete dělat a na koho se obrátit.

Z Vaší zprávy cítím, že Vás myšlenky a pocity, o kterých píšete, trápí a představuji si, že je to pro Vás opravdu těžké, obzvlášť když máte pocit, že o tom nemůžete mluvit s blízkými nebo se bojíte nepochopení. Mrzí mě, že to prožíváte a cítíte se na to sama. Chci ale ocenit, že jste našla odvahu a napsala nám, a tak udělala první krok k tomu, aby se něco změnilo.

Rozumím Vašim obavám, ale i přesto bych Vás chtěla podpořit, abyste se přeci jen pokusila o tom, co cítíte, říct Vaší mámě. Můžete si dopředu promyslet a třeba i napsat, co přesně jí chcete říct a pro rozhovor si vybrat chvíli, kdy na něj budete mít dostatek prostoru a klidu. Také by mohlo pomoci mámě na začátku říct, že je to pro Vás důležité a soustředit se na popis toho, jak se cítíte. Může se stát, že když se jí svěříte, bude reagovat jinak, než čekáte a získáte u ní oporu. Pokud by to s mámou opravdu nešlo, můžete si promluvit s někým jiným blízkým, komu důvěřujete. Může to být například babička, děda, teta, kamarádka nebo oblíbená učitelka ve škole. Je důležité, abyste na to všechno nebyla sama.

Také Vás chci podpořit, abyste vyhledala pomoc odborníka. Pokud máte ve škole školního psychologa, můžete se v první řadě obrátit na něj. Psycholog Vás může Vás vyslechnout, pomoci Vám zjistit, proč se to děje, být Vám oporou a poradit, co dál dělat. Další možností je navštívit Vašeho praktického lékaře, který by Vám mohl doporučit, na koho dalšího se obrátit.

Případně si můžete odborníka (psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra) vyhledat sama nebo s pomocí někoho blízkého prostřednictvím těchto rozcestníků. S psychologem či psychoterapeutem můžete probrat, jak se cítíte a psychiatr je lékař, který by Vám mohl poradit, zda by Vám mohlo ulevit třeba i užívání léků. Protože ještě nejste plnoletá, bude potřeba, aby by o téhle návštěvě věděla máma. Na sezení ale už máma být nemusí a také nemusí vědět o všem, co s odborníkem budete řešit, pokud si to nebudete přát.

Pokud budete cítit, že potřebujete akutní pomoc nebo budete mít myšlenky na sebevraždu, můžete zajít do krizového centra nebo zavolat na některou z krizových linek. Kontakty naleznete zde nebo zde.

Přejeme Vám, abyste našla vhodnou pomoc a bylo Vám brzy lépe,

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že máte problém komunikovat s lidmi, které tak dobře neznáte. Nedaří se Vám překonat strach a nedůvěru sám v sebe, kvůli čemuž je pro Vás těžké se uvolnit. Máte pocit, že tím ostatní brzdíte a nevíte, jak pomoct tomu, abyste si v komunikaci věřil více, nebál se tolik neznámého a zkoušel nové věci.

Představuji si, že pro Vás může být těžké prožívat nedůvěru v sebe sama a obavy ze setkání s dalšími lidmi, navíc, když Vám to brání si někam vyrazit. Chápu, pokud Vás trápí, že se nedokážete v přítomnosti nových lidí uvolnit a máte pocit, že Vás kvůli tomu druzí nepřijímají. Chtěla bych Vás ocenit, že ačkoli je dle popisu znát, že pro Vás tyto situace nejsou jednoduché, stále se snažíte občas někam zajít a úplně se neuzavíráte. Ráda bych Vás zároveň podpořila v tom, že nervozita nebo nejistota před setkáním s neznámými lidmi může být do určité míry přirozená, ale pokud člověk cítí, že už je to na něj příliš a brání mu to v setkávání, je v pořádku si říci o pomoc.

V dotazu zmiňujete, že s přítelem občas chodíváte za jeho kamarády. Přemýšlím nad tím, zda jste se mu se svými obavami zkusil svěřit. Lidem totiž může někdy pomoci, pokud získají oporu v někom blízkém. Možná byste se mohl cítit lépe, pokud by Vás, až se příště sejdete, přítel zkusil více zapojit do konverzace s kamarády a Vy jste se na to necítil být sám. Také si říkám, že byste se s ním mohl domluvit, aby Vás podpořil při rozhodování a odchodu na setkání. Můžete se pro začátek domluvit třeba jen s ním a s jedním či dvěma kamarády. Třeba zjistíte, že máte s někým z nich něco společné a příště už možná budete při komunikaci o něco jistější a uvolněnější. Své emoce samozřejmě můžete sdílet i s někým jiným, komu důvěřujete a kdo by Vás mohl v situacích, kdy se setkáte s novými lidmi nebo budete chtít podniknout něco nového, podpořit. Se svými blízkými si také třeba můžete domluvit nějaký signál, kterým byste jim mohl dát najevo, že se necítíte při setkání dobře, aby Vám mohli pomoci. Napadá mě, že byste se mohl cítit klidnější, pokud byste si předem připravil několik témat k hovoru, o kterých by Vám nevadilo se s ostatními bavit. Také můžete někoho blízkého poprosit, abyste na setkání s ostatními šli spolu. Vyzkoušet můžete i dechová cvičení nebo techniky mindfulness, která Vám mohou pomoci se zklidněním, před setkáním nebo i při něm. Dechová cvičení naleznete například v aplikaci Nepanikař.

Pokud byste cítil, že chcete více pracovat s uzavřením se do sebe a získáním sebedůvěry, můžete se obrátit na psychologa či psychoterapeuta. Kontakt na něj si můžete vyhledat na tomto rozcestníku, případně, pokud jste už dříve někam docházel, můžete kontaktovat i svého psychoterapeuta. Společně můžete vymyslet například kroky k tomu, jak v sebe získat větší důvěru a postupně pracovat na situacích, které jsou pro Vás náročné.

Přejeme Vám, abyste si začal více důvěřovat a cítil se ve společnosti ostatních lidí lépe,

Tým poradny

Dobrý den, Evo,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že se jste se svým synem a celou jeho rodinou před deseti lety ukončili jakékoliv vztahy. Důvodem bylo jeho nečestné a podvodné jednání, které dále pokračuje. Rádi byste se teď ospravedlnili před svými dvěma vnučkami, protože si myslíte, že jim syn neřekl pravdu o tom, proč se nestýkáte. Nevíte ale, zda je vhodné jim vše nyní říct a v jejich očích se tak ospravedlnit.

Z dotazu cítím, že jsou pro Vás vztahy s rodinou pravděpodobně důležité a celá situace pro Vás tak možná je velmi náročná. Nejspíše Vám záleží na vztahu s Vašimi vnučkami a na tom, jak se na Vás dívají. Musí to být velmi těžké po tolika letech zvažovat další kroky a je hezké, že to nechcete nechat být a píšete nám o radu. Je přirozené, že si nejste jistá, co byste měla správně udělat. S vnučkami jste se nebavila spoustu let a znala jste je pouze jako děti.

Bohužel nedokážu jednoznačně říct, zda je vhodné pravdu o Vašem synovi vnučkám říct. Není možné odhadnout, jak by vnučky reagovaly, když je, Vás, ani Vašeho syna neznáme. Zda to udělat či ne je Vaše rozhodnutí, které můžete zvážit na základě Vašich zkušeností a pocitů. Pokud je to pro Vás moc riskantní, tak si říkám, že možná daného ospravedlnění, které hledáte, můžete dosáhnout i jiným způsobem. Myslím, že už samotný kontakt a snaha s nimi znovu navázat vztah, může vést k tomu, že se postupně budete navzájem poznávat a samy si na Vás budou moci vytvořit názor. Časem také poté sama můžete lépe usoudit, co vše je vhodné vnučkám říct a co ne. Napadá mě, že se můžete vnučkám ozvat a pozvat je na návštěvu nebo je vzít někam do kavárny či na výlet.  Jednou z možností také může být poslání dopisu nebo jiné nepřímé oslovení.

Je možné, že bude prvotní zkontaktování těžké a že budou vnučky potřebovat čas na to, aby se s Vámi po tolika letech cítily příjemně. Bohužel se může stát i to, že se s Vámi vnučky nebudou chtít vidět nebo Vás vyslechnout. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste to případně nebrala jako Vaše selhání, ale spíše se na to dívala tak, že v danou chvíli jste udělala to, co jste považovala za užitečné a nejlepší. Také to neznamená, že když se to nepovede teď, tak na to nepřijde vhodná příležitost v jinou dobu.

Je těžké odhadnout, jak se Vaše snaha bude vyvíjet a jak náročné to pro Vás může být, proto bych Vás ráda podpořila v tom, že si o svých náročných životních vztazích můžete promluvit se svými blízkými. Také mě napadá, že by Vám mohl pomoci rozhovor s někým, kdo řešil obdobnou rodinnou situaci. Pokud byste se psychicky necítila dobře, můžete využít sezení s s psychologem nebo psychoterapeutem. Může Vás vyslechnout a pomoci Vám v hledání řešení ve Vašich vztazích a taky Vám může poskytnout bezpečný prostor pro sdílení Vašich starostí. Takového odborníka si můžete najít na těchto rozcestnících.

Přejeme Vám mnoho sil a ať se správně rozhodnete, co dále udělat.

Tým poradny

Dobrý den, Evo,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete, že Vás trápí chování Vaší babičky. Ta bydlí v bytovém domě a tvrdí Vám, že často slyší sousedy, jak mají pohlavní styk, kvůli čemuž bývá babička naštvaná a vyhrožuje sousedům, že na ně zavolá policii. Ostatní tyto zvuky ale neslyší a sousedi někdy v danou chvíli nebývají ani doma. Babička si na hlučnost sousedů stěžuje i když je na návštěvě. V případě, že ji řeknete, že nic neslyšíte, je naštvaná a dává vinu vám. Máte pocit, že se jí mění nálady a že k lékaři by dobrovolně nešla a nás se ptáte, jak je možné tuto situaci řešit.

Je zcela pochopitelné, že pro Vás chování babičky může být náročné a je moc dobře, že se snažíte se situací nějak hnout. Píšete, že Vy ostatní zvuky, které babička slyší, nevnímáte. Někdy se stává, že lidé jsou na tyto zvuky zvýšeně citliví, tedy si jich více všímají. Píšete ale, že babička zvuky slyší i když nejsou sousedé doma. Je tím pádem možné, že má babička tyto zvuky jen v hlavě a jedná se o nějakou formu halucinací a tím pádem by bylo vhodné toto řešit s odborníkem – praktickým lékařem či psychiatrem nebo psychologem. Je však potřeba počítat s tím, že babičku nemůžete do ničeho nutit, zejména pokud její chování neohrožuje ji ani nikoho v okolí. Chápu ale, jak pro Vás musí být frustrující, snažit se to s babičkou opakovaně řešit bez jakékoliv odezvy. I přesto jí ale můžete říct, že chápete, že nemá potřebu se svými problémy někam jít, ale že o ní máte starost a záleží Vám na ni a pokud by se přece jen pro návštěvu lékaře rozhodla, můžete jí nabídnout svou pomoc, popřípadě doprovod k lékaři.

Přemýšlím také o tom, zda Vám babička neřekla, že jí trápí ještě nějaké zdravotní problémy, které s podobným stavem mohou souviset, tím pádem byste mohli návštěvu lékaře primárně směřovat za tímto cílem. V souvislosti s tím mě napadá, že se můžete také zkusit obrátit na některou z lékařských online poraden, ve kterých je poradcem přímo lékař a situaci mu popsat podobně jako nám. Kontakt na takovou poradnu naleznete například zde nebo zde.

Přes to všechno je ale možné, že se babička rozhodne, že žádného lékaře nenavštíví. V tom případě si myslím, že je na místě situaci respektovat i přesto, jak to může být těžké. Vy sama se však můžete obrátit na některé organizace nebo další osoby, které se ocitly v podobné situaci jako Vy. Můžete například využít služeb organizace Totum, která se zaměřuje na pomoc osobám, které pečují o někoho ve své domácnosti, kdo má nebo by mohl mít psychické problémy. Poskytují jednak poradenství, ale také podpůrné skupiny. Využít můžete rovněž služeb společnosti Bona, která se zaměřuje na podporu osob s duševními problémy a jejich blízké.

V neposlední řadě můžete i pro sebe využít služeb psychologa či psychoterapeuta, abyste měla někoho, komu se můžete se svou situací svěřit, hlouběji ji probrat a nalézt například možnosti, jak se můžete k celé věci postavit. Možnosti, jak najít takového odborníka naleznete zde.

Přejeme Vám, aby se situace s babičkou zlepšila.

Tým poradny

Dobrý den, Sáro,

nejdříve bych Vám chtěl poděkovat za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Píšete, že Vás poslední dobou trápí pocit, že Vaše terapie už není „to, co dřív“. Když se začnete svěřovat s nepříjemnými tématy, Vaše psycholožka podle Vás přepne do „pracovního módu“ a ze setkání se vytrácí upřímný dialog. Necítíte takové pokroky jako dříve, ale zároveň byste nerada o tento důvěrný vztah přišla. Chtěla byste to vyřešit, aby pokud možno nedošlo k újmě ani jedné z vás.

Je určitě dobře, že uvažujete nad užitečností své terapie a snažíte se to řešit. Říkám si, že může být náročné uvědomit si, že se Vám dobře nemluví se svou psycholožkou o náročných tématech, obzvlášť když jste do vztahu už investovala tolik důvěry a času. Věřím, že pokud se psycholožka u těžších témat nechová tak, jak byste si přála, může být obtížné tyto věci do rozhovoru přinášet. Každopádně zabývání se nepříjemnými tématy je jedna z nejčastějších věcí v terapii, takže si nemusíte dělat starosti se zatěžováním své psycholožky. Sama navíc máte zkušenost, že to v minulosti celou terapii posouvalo k dobrému.

Co se týče Vašich myšlenek o tom, že jste jen jednou z mnoha klientů, kteří pominou, jedná se o relativně časté myšlenky klientů v terapii a je do určité míry přirozené, že chceme mít u svého psychoterapeuta jakési speciální místo. Ačkoli terapeuti mají klientů více a terapie je pro ně práce, každý klient je pro ně jedinečný. Každý psychoterapeut také má nějaký svůj pracovní přístup, jehož součástí bývají např. osvědčené otázky, techniky apod.  Zároveň se ale snaží přistupovat ke každému klientovi a jeho příběhu individuálně.

Přemýšlím také nad tím, že je přirozené občas v terapii zažívat nějaké zádrhely, a někdy se může terapie i dlouhodobě vyvíjet jinak, než bychom si třeba přáli nebo očekávali. I tyto prožitky ale můžou být pro terapeutický proces přínosné. Pokud jsou v ní otevřeny, mohou terapii posunout do nových a možná nečekaných míst. Společné probírání toho, co se v terapii děje, je běžnou součástí terapie, a nezáleží na tom, zda jde o pozitivní nebo negativní prožitky. Píšete, že byste ráda vedla v terapii upřímný dialog, chtěl bych Vás tedy podpořit v tom, upřímně sdílet pocity, o kterých nám píšete, s Vaší psycholožkou. Zároveň si uvědomuji, že otevírání těchto témat pro Vás může být nekomfortní, ale terapeuti jsou i na takové rozhovory připraveni. Pokud by to pro Vás bylo snazší, nemusíte sdílet hned vše, ale můžete zkusit sdělit nejdříve třeba jen část svých pocitů a uvidíte, kam Váš rozhovor bude směřovat. Pokud by Vám bylo nepříjemné o tom mluvit, nebo jste nevěděla, jak začít, napadá mě i možnost dát Vaší psycholožce přečíst tento Váš dotaz nebo podobný dopis.

Rozumím Vašemu přání nepřijít o důvěrné místo u Vaší psycholožky. Pokud by se ale situaci nedařilo vyřešit a Vy byste nebyla s terapií spokojená, je volba zkusit jiného terapeuta v pořádku. Pokud byste měla zájem, v tomto rozcestníku můžete nalézt kontakty.

Přejeme Vám, aby pro Vás terapie byla zase užitečná.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Vážíme si toho, že vkládáte důvěru do naší poradny a obracíte se na nás s tím, co Vás trápí. Píšete nám o tom, že Vám doma nadávají, vyhrožují fyzickým útokem, nebo Vám dokonce dají pěstí. Když ve škole dostanete špatnou známku, máte strach se domů vracet a dostáváte záchvaty. Ptáte se nás, co můžete ve Vaší situaci dělat.

Nejprve bych Vás chtěla ocenit za to, že jste našla odvahu se svěřit s tím, co doma zažíváte. Snažím se představit si, jak bolestivé asi je to, když se k Vám někdo blízký chová tak, jak píšete. Představuji si obrovskou bolest na těle i na duši. Také si říkám, jak těžké asi je něco takového napsat do slov, která si přečte někdo cizí. Mám pocit, že to asi chtělo hodně síly. Je velmi dobře, že Vaše situace nezůstala tajemstvím a rozhodla jste se ji řešit.

Chci Vám vyjádřit podporu, abyste takto odvážná byla i nadále. Násilí, o kterém píšete, je totiž velmi vážné a je potřeba jej co nejrychleji zastavit. Z Vašeho dotazu mám sice málo informací, ale takovéto chování by mohlo být vyhodnoceno i jako trestný čin. Není možné, aby Vám doma bylo takto ubližováno. Existuje mnoho způsobů, jak je možné takovou situaci řešit, a je opravdu důležité, abyste si některou z nich vybrala a požádala o pomoc. Mnoho lidí Vás může podpořit a pomoci Vám Vaši situaci změnit.

První možností je obrátit se na jakéhokoli dospělého z Vašeho nejbližšího okolí. Může to být učitel, školní psycholog či speciální pedagog, dětský lékař, soused, vedoucí z kroužku, nebo třeba rodič kamarádky či kamaráda. Vyberte si z nich toho, komu nejvíce důvěřujete. Pokud by pro Vás bylo příliš těžké o Vaší situaci mluvit nahlas, můžete to zkusit napsat. Bylo by ale dobré, aby takový vzkaz nebyl anonymní. Je potřeba, aby tato osoba věděla, kdo jste – pak může pomoci přímo Vám.

Další možností je obrátit se na nejbližší Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), tedy „sociálku“. Chápu, že je Vám představa takového řešení nepříjemná. Někdy můžou mít lidé pocit, že sociálka rodiny pouze trestá. Je tomu ale právě naopak – sociální pracovnice z OSPOD hledá řešení, které bude pro celou domácnost nejlepší, a zároveň myslí především na potřeby dítěte či dospívajícího. Podle toho, jak vyhodnotí závažnost situace, může postupovat různými způsoby. Chci Vás poprosit, abyste ještě jednou zvážila i toto řešení. Pokud se ho rozhodnete využít, můžete kontaktovat nejbližší OSPOD zde. Další možností je zadat do internetového vyhledávače „OSPOD“ a obec, ve které bydlíte, a tak najít stránky místního OSPOD. Pak můžete využít osobní nebo telefonické domluvy.

Ve svém okolí se můžete obrátit také na Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, nebo Dětská krizová centra, případně můžete kontaktovat i Krizové centrum pro dospělé (např. telefonicky), popsat svou situaci a poradit se. Všechna tato centra i zařízení poskytují své služby bezplatně a pomáhají lidem zvládat různé náročné životní situace. Bohužel neexistuje žádný kompletní seznam nízkoprahových zařízení, pražská jsou uvedena zde, brněnská pak zde. Určitě se Vám podaří najít nízkoprahové zařízení i blízko Vašeho bydliště, pokud pocházíte odjinud. Mapa krizových center pro děti i dospělé je dostupná např. zde, seznam pak zde. V těchto seznamech jsou uvedené i kontakty na různé linky důvěry, které nabízejí své služby také bezplatně. Jejich pracovníci jsou vyškoleni k tomu, aby Vás vyslechli, zjistili od Vás potřebné informace a pomohli Vám najít řešení Vaší situace. Můžete se obrátit například na Linku bezpečí, která nabízí všem dětem a dospívajícím služby nonstop prostřednictvím telefonické, e-mailové a chatové komunikace.

Existují také organizace, které se věnují přímo tématu domácího násilí, například Bílý kruh bezpečí. Můžete jej kontaktovat buď telefonicky, nebo v řadě krajů také osobně v jejich intervenčních centrech a poradnách. Na stránkách naleznete mapu jejich bezplatných služeb. Seznam dalších takových organizací je zde. Dětem a dospívajícím, kteří se potýkají s domácím násilím, se věnuje také Centrum Locika – nabízí opět služby přes telefon, chat, nebo osobně na pobočce v Praze.

Pomoci Vám může také tato mapa, která obsahuje většinu služeb zmíněných výše, a také některé další. Podívejte se do ní, jaká pomoc je dostupná v místě Vašeho bydliště.

Další možností je kontaktování Policie ČR. Umím si představit, jak těžké může být odhodlat se k takovému kroku. I přesto Vás chci podpořit, abyste neváhala využít této možnosti v případě, že byste se cítila v ohrožení. Policie ČR Vám pomůže takovou situaci vyhodnotit a řešit vhodným způsobem, mají k tomu řadu prostředků. Pokud se budete obávat o své zdraví (například v případě fyzického útoku), volejte na číslo 112 nebo 158 a informujte záchranné složky o Vaší situaci. Jsou připraveny Vám pomoci.

Na závěr Vás chci ještě jednou podpořit v tom, abyste opravdu vyhledala pomoc a nezůstávala na Vaši situaci sama. To, co doma zažíváte, není v pořádku. Je potřeba, abyste vyrůstala v bezpečném prostředí. Výše zmíněné služby Vám mohou pomoci takové prostředí zajistit, zároveň řada z nich myslí také na ty, kteří násilí páchají, a pomáhá jim jejich chování zvládnout. Pomáhají tedy často celým rodinám. Pokud váháte, která z výše nabízených možností je nejlepší, vyberte si tu, jejíž využití je pro Vás nyní nejsnazší nebo nejdosažitelnější. Dospělí ve Vašem okolí i pracovníci výše zmíněných služeb by Vás měli být případně schopni odkázat na další pomoc, pokud to bude potřeba.

Přejeme Vám, abyste našla sílu požádat někoho ve svém okolí o pomoc, a podařilo se Vám tak Vaši situaci změnit.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Sdílíte s námi Vaši starost ohledně chování Vaší dcery, která tráví většinu volného času doma nebo s Vámi, ale nemá osobní koníčky a netráví moc času s přáteli. Máte obavy, zda je její chování normální.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na dceři velmi záleží. Sama zkoušíte různé způsoby, jak jí pomoci a podpořit ji ve větším začlenění do společenského života, což může být složitý úkol. Umím si představit, že ve Vás může tato situace vyvolávat pocity frustrace nebo bezradnosti. Je pochopitelné, že máte o dceru obavy, a zamýšlíte se tak i nad dalšími možnostmi.

V tomto věku je časté, že si adolescent začíná utvářet hlubší vztahy s vrstevníky a zároveň nabývá nezávislosti na rodičích. Avšak každý člověk má odlišnou potřebu se socializovat, ať už se jedná o počet blízkých přátel ve svém okruhu, nebo jak často se s nimi stýká a podobně. A také má každý dospívající jiné tempo, proto si říkám, že potřeba utvářet přátelství a osamostatnit se mohou u Vaší dcery přijít v pozdějším věku.

Nicméně z Vašich slov vnímám, že Vaše dcera zřejmě prožívá obtížnosti s navazováním kontaktu obecně. Říkáte, že má nízké sebevědomí a necítí se dobře, když musí mluvit před ostatními, protože se obává, že řekne něco špatně. Takové úzkostné přemýšlení pro dívku jejího věku není neobvyklé, ale zřejmě je pro ni zatěžující a může jí stát v cestě k samostatnému rozhodování nad svým životem a samozřejmě i k navazování nových přátelství.

Chtěla bych ocenit Vaši iniciativu dceři pomoci a nalézt jiné řešení, jako je vyhledání odborné pomoci. Zmínila jste poradenské služby, což je určitě vhodná možnost, například zde můžete nalézt rozcestník odborníků působících ve Vašem kraji. Také můžete využít psychoterapeutické služby, kde by měla dcera prostor o svých obtížích mluvit více do hloubky v bezpečném prostředí osobně či online. Bylo by však dobré, abyste se pokusila s dcerou o této možnosti diskutovat otevřeně a nevyvíjet na ni nátlak, že musí. Rozhodnutí vyhledat pomoc by mělo odrážet její svobodnou volbu, zda pomoct chce a jakou formou. Takto můžete zároveň podpořit její samostatnost a autonomii – podpořit její schopnost postavit se sama za sebe a učinit rozhodnutí nad vlastním životem.

Přejeme, aby dcera dokázala prolomit své překážky a našla vlastní cestu v životě.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu, Vaší důvěry si opravdu vážíme. Píšete, že ve vztahu se svou partnerkou nejste spokojený a chtěl byste se rozejít. Často se hádáte, ona Vás odstrkuje a uráží a také se cítíte být vydírán jejím pláčem. Když se ona chová hezky, a Vy zrovna ne, vzniká další konflikt. Kvůli jejímu chování jste k ní ztratil lásku a máte jí plné zuby. Přesto však píšete, že ji milujete. Dále se zmiňujete, že po třech letech vztahu jste ještě neměli sex, ačkoliv byste si to přál. Také se zmiňujete o tom, že s ní nechcete bydlet, protože jste si jistý, že byste se do pár měsíců rozešli. Ptáte se nás, zda se s ní rozejít nebo přeci jen vyzkoušet společné bydlení. Případně také, jak reakci partnerky ustát, abyste se k ní nevrátil jen kvůli lítosti a bolesti z rozchodu.

Představuji si, jak pro Vás celá tato situace může být náročná. Náladové chování, křik a urážky od druhého člověka mohou být zraňující, zvláště, když neuzná svou chybu a Vy máte pocit, že z takových situací vycházíte jako ten špatný. Rozumím i tomu, že Vás trápí absence sexu, který bývá přirozenou součástí vztahu. Z toho, co píšete, také vnímám, že už jste nad situací dost přemýšlel a trápí Vás, co s přítelkyní v případě rozchodu dál bude a nechcete jí ublížit.

Bohužel Vám nemůžeme říci, zda se s přítelkyní máte rozejít, ani, jestli by společné bydlení mohlo fungovat. Z toho, co píšete, vnímám, že vidíte několik důvodů k rozchodu. Říkám si, že byste si třeba mohl sepsat věci, které Vám vztah přináší a které naopak bere anebo si o celé situaci promluvit s někým blízkým, kdo by Vám nabídl pochopení a možná i jiný úhel pohledu. Také mě napadá, že byste mohl partnerce zkusit napsat dopis a v něm popsat, jak celou vnímáte. Možná by i pro ni bylo snazší Váš pohled přijmout a zareagovat na něj, kdyby měla prostor si svou odpověď v klidu rozmyslet a mohli byste si pak o celé situaci ještě jednou promluvit.

Pokud byste cítil, že by Vám při rozhodování pomohlo si promluvit s někým dalším, můžete se obrátit na psychologa či psychoterapeuta v partnerské poradně. S ním byste mohl podrobněji zmapovat důvody pro a proti rozchodu, Vaše pocity, roli sexu ve vztahu, Vaše představy o budoucnosti a podobně. Pokud byste se rozhodl pro rozchod, můžete spolu také popřemýšlet, jak jej uskutečnit. Kontakty na odborníky si můžete vyhledat na tomto odkazu. Mnoho z nich nyní nabízí i online konzultace.

Pokud byste se s partnerkou rozhodl rozejít, mohl byste popřemýšlet i nad místem, kde rozhovor uskutečnit. Někdy bývá vhodné soukromí domova, někdy je zase lepší neutrální půda jako kavárna nebo restaurace. Ačkoliv rozchody bývají náročné a nepříjemné, neutrálním prostředím je možné alespoň trochu zmírnit příval emocí. V soukromí zase může být více prostoru celou situaci probrat a soustředit se jen na Vás dva. Rozhovor je užitečné vést v první osobě a mluvit převážně o sobě a svých pocitech. Nápomocné bývá také naplánovat si, co partnerce chcete říct, a popřemýšlet, jak by mohla zareagovat a co byste jí na to mohl odpovědět.

Kdybyste se rozhodl s přítelkyní zůstat a zkusit společné bydlení, chci Vám navrhnout, abyste zvážili společnou návštěvu výše zmiňované partnerské poradny, kde byste mohli v bezpečném prostředí více probrat, co Vám ve vztahu nevyhovuje, a především co pro změnu můžete udělat.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, chci Vás podpořit, abyste měl na paměti, že každý člověk je zodpovědný sám za sebe a za své jednání a je velmi důležité myslet na vlastní psychickou pohodu. Ačkoliv má Vaše partnerka psychické potíže a Vy se k ní snažíte být ohleduplný, pokud cítíte, že Váš vztah nemá budoucnost, je v pořádku jej ukončit. To, jak se k tomu partnerka postaví, záleží pouze na ní.

Přejeme Vám mnoho sil při rozhodování,

Tým poradny

Dobrý den, Radko,

děkujeme Vám za dotaz a za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Píšete, že od základní školy nemáte ráda prezentování. Jste z něj nervozní, bojíte se, že Vám vypadne text nebo bude Vaše nervozita viditelná. Také máte strach z otázek od ostatních. Zkoušela jste už více doporučení, jak se strachu z prezentování zbavit, ale i tak jste nervozní. Ptáte se nás, co dál můžete udělat a jak se ohledně prezentování cítit lépe.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás nervozita z prezentování trápí a nejspíše Vám i znepříjemňuje docházení do výuky. Nervozita je přirozenou součástí našeho života, většina lidí ji v nějaké míře zažívá a může být motivací a vést k lepší přípravě. Zároveň ale, když je jí příliš, může to být vyčerpávající. Pocit, že nevíte, co více s tím udělat, může být frustrující, proto jsem ráda, že jste nám napsala a řekla si o radu.

Chci ocenit, že už jste sama hledala rady, jak si pomoci. Ačkoliv Vám asi nepomohly tak, jak byste si představovala, už to bylo samo o sobě velkým krokem, protože jste na sobě začala pracovat. Dalším posunem by mohlo být, zkusit si prezentaci před svými kamarády, rodinou nebo dalšími blízkými. Ti by Vám mohli pomoci získat větší klid a sebejistotu. Píšete, že v minulosti jste své prezentace i přes svou nervozitu zvládla. Můžete popřemýšlet, jestli už přeci jen nemáte nějaké způsoby či návyky, kterými si stres dokážete snížit. Také si můžete sebe sama při prezentaci představit, projít si ji krok po kroku a zvládnout celou situaci ve své fantazii se sebevědomím a s menší mírou nervozity.

Také si říkám, že byste se na prezentování mohla nachystat, abyste se cítila připraveně, ale po té na něj zkusit tolik nemyslet. Například si vytvořit časový plán, kam si zahrnete i odpočinek a aktivity, kterými se před prezentací odreagujete. Rovněž můžete popřemýšlet, jaké konkrétní otázky byste mohla dostat a jak byste na ně odpověděla, případně požádat nějakého spolužáka o zpětnou vazbu na Vaše téma dopředu.

Když se objeví nervozita přímo před nebo v průběhu prezentace, můžete využít některá z dechových cvičení. Dopředu si také můžete stanovit, co dalšího uděláte, abyste při prezentování udržela nervozitu pod kontrolou. Například  když ucítíte, že nervozita stoupá, můžete se na chvíli zastavit, napít se předem připraveného pití a nebo se sama nad sebou i pousmát. Také můžete nějakého bližšího člověka ze třídy požádat, aby byl Vaším záchytným bodem, na který se při prezentaci budete moci pro získání podpory podívat.

Ráda bych Vám doporučila, abyste se o svém problému nebála mluvit, například s kamarádkou, spolužáky nebo rodinou. Mohou Vám nabídnout svůj pohled na věc a vlastní zkušenosti. Pokud by Vám rady dostatečně nepomohly a svými obavami jste se dále trápila, můžete využít pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, který s Vámi bude hledat cestu, jak s nervozitou pracovat a jak se na konkrétní prezentace připravit. Na vysokých školách je často možnost bezplatné návštěvy univerzitního psychologa anebo si můžete nějakého najít prostřednictvím těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, abyste nalezla způsob, který Vám s Vašimi starostmi z prezentování pomůže.

Tým poradny

Dobrý den,

vážíme si toho, že jste se obrátila na naši poradnu a svěřila se nám. Píšete, že jste zhruba od srpna začala ztrácet motivaci a přestala jste s pravidelným sportováním. Pak jste začala chodit na vysokou školu, která Vás nebaví a jste tam spíš z nátlaku okolí. Spolu s dalšími stresujícími událostmi to vyústilo v to, že velkou část dne proležíte s pláčem v posteli a nemáte motivaci vstát. Teď nevíte jak dál.

Z Vaší zprávy cítím, že je toho na Vás opravdu teď moc. Představuji si, jak je pro Vás asi tahle situace těžká, když nemáte motivaci ani vstát z postele a nevíte jak dál. Také studovat vysokou školu, pokud Vás nebaví a třeba se na ni ještě necítíte, může být psychicky náročné. Je pochopitelné, pokud se cítíte smutně, vyčerpaně nebo bezradně. Je proto určitě dobře, že se v této situaci snažíte vyhledat odbornou pomoc.

Říkám si, jestli o tom, jak se poslední dobou cítíte, ví někdo z Vaších blízkých. Pokud jste to ještě neudělala, mohlo by pomoct svěřit se s tím, jak se cítíte a o čem přemýšlíte, třeba Vaší přítelkyni nebo někomu z rodiny, komu důvěřujete. Nemusí to vyřešit všechny Vaše problémy, ale někdy může pomoct sdílet to, co Vás trápí, s někým jiným a nebýt tak na všechno sama. Můžete tak mít i třeba podporu v hledání další pomoci.

Píšete, že poslední dobou velkou část dne proležíte s pláčem v posteli, nemáte motivaci ani se osprchovat a přemýšlela jste už i o sebevraždě. Snažila jste se už obrátit na školní psychology, což je fajn postup, ale bohužel neměli volný termín. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste si vyhledala a promluvila si o tom všem s odborníkem mimo školu – psychologem, psychoterapeutem nebo psychiatrem. Psycholog či psychoterapeut Vás může vyslechnout a pomoci Vám hledat příčinu snížené motivace a především, co s tím dál dělat. Psychiatr je lékař, s nímž byste mohla probrat, zda by Vám případně mohlo pomoct i užívání léků, abyste získala prostor pro další práci na sobě. Více o tom, jaký je mezi jednotlivými odborníky rozdíl, si můžete přečíst zde, a vyhledat si je můžete například prostřednictvím mapy pomoci. S odborníkem si také můžete promluvit o škole, o Vašich myšlenkách na útěk, nebo o čemkoliv budete chtít. Existují také odborníci, kteří pracují na pojišťovnu, a tedy člověk nic neplatí. Seznam těchto odborníku by Vám měla poskytnout Vaše pojišťovna. Kdyby Vám víc vyhovovalo promluvit si s psychologem z domova, existují i stránky poskytující online poradenství nebo psychoterapii, například zde nebo zde. Tyto služby jsou sice hrazené, ale mají dostupné termíny i do druhého dne.

Pokud by čekání na volný termín u vybraného odborníka bylo delší a chtěla byste si s někým během té doby promluvit, můžete se obrátit také na některou z krizových linek nebo poraden. Stejně tak je můžete využít v případě, že byste opět měla myšlenky na sebevraždu, nebo se cítila špatně a potřebovala s někým mluvit bezodkladně. Kontakty na ně najdete zde.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Dobrý den, Danielo,

nejdříve bych Vám chtěla poděkovat, že se obracíte na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že už Vás expartner dvakrát opustil kvůli jiné holce, ale vždycky se nakonec vrátil k Vám.  Vaše rodina ho kvůli tomu nenávidí a Vy jim máte strach říct, že se k sobě chcete opět vrátit.

Představuji si, jak může být tato situace pro Vás náročná. Vzhledem k minulé zkušenosti mi přijde zcela pochopitelné, že se obáváte reakce rodiny.

Říkám si, že i když Vaše rodina podle Vás partnera nenávidí, jste to Vy, kdo si ho vybral, a to i přes to, co se mezi Vámi v minulosti stalo. Vaši rodiče to ale mohou vnímat jinak a je možné, že se jim další obnovení Vašeho vztahu nebude líbit a rozhovor s nimi nebude příjemný.

Mohlo by být užitečné, kdybyste si k takovému rozhovoru vybrala chvíli, kdy bude mít Vaše rodina čas, nebudou ničím zaneprázdněni, takže budete mít jejich plnou pozornost. Při rozhovoru pak můžete vysvětlit, jak celou situaci sama vnímáte, proč jste se rozhodla k ex vrátit, i to, že je toto rozhodnutí Vaše zodpovědnost a byla byste ráda, kdyby jej respektovali. Přemýšlím nad tím, že o Vás možná mají rodiče obavy a můžou Vašeho expřítele vnímat jako někoho, kdo Vám ublížil a mohl by to udělat znovu. Je tedy možné, že bude trvat, něž situaci přijmou a třeba si k němu i vybudují lepší vztah. 

Přejeme, ať Vám rozhovor s rodiči dopadne co nejlépe.

Tým poradny

Dobrý den, Lenko,

i když rozumíme tomu, že studium na zahraniční škole může být náročné, zvláště když nemáte konzultace s učiteli, naše poradna neslouží k zodpovídání studijních dotazů. Doporučila bych Vám prostudovat literaturu, která se věnuje shrnutí práce Freuda a Junga. Jejich seznamy můžete najít například na wikipedia.org. Pokud si s některými otázkami či tématy nejste jistá, často bývá nejlepší napsat e-mail vyučujícímu, který Vám lépe doporučí studijní materiály. Navíc také může vidět, že máte o tato témata a jejich porozumění zájem.

Děkujeme za pochopení a přejeme mnoho studijních úspěchů.

Tým poradny

Dobrý den, Markéto,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že se kvůli extrémním výkyvům nálad potýkáte s obtížemi v každodenním fungování.  a ptáte se nás, co máte dělat.

Říkám si, že je asi dost nepříjemné a náročné potýkat se s takovými stavy. Připadá mi proto pochopitelné, že je pro Vás obtížné dělat jakoukoliv činnost a být výkonná ve škole, když se Vám něco takového děje.

Nepíšete nám, jak dlouho se s těmito obtíži potýkáte. Napadá mě, že by Vám třeba mohlo ulehčit sdílet prožitky s někým z Vašich blízkých a promluvit si s nimi o tom, jak se cítíte, a že máte pocit, že to má vliv na Vaše vztahy s nimi.

Vzhledem k tomu že Vás popisované stavy omezují v každodenním fungování, ráda bych Vás podpořila ve vyhledání odborníka, se kterým byste celou situaci mohla probrat, a který by Vám mohl pomoci zmírnit dopad výkyvů nálad na Váš každodenní život. Mohl by Vám také pomoci naučit se pracovat se stavy paralýzy, abyste třeba byla schopna je překonat za kratší čas, nebo Vás tolik věcí nevykolejilo. Kontakty naleznete v tomto rozcestníku.  V případě akutní situace se můžete obrátit také na některou z krizových linek, kde Vám mohou pomoci v dané chvíli, ale nenahradí dlouhodobější spolupráci s psychologem nebo psychoterapeutem.

Přejeme Vám, aby se Vám povedlo dostat výkyvy nálad více pod kontrolu.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že se Vám Vaše přítelkyně poslední dobou začala vzdalovat a teď přemýšlí nad rozchodem. Napsala Vám, že si chce dát dva týdny pauzu a srovnat si myšlenky. Vy byste se pak chtěl sejít a promluvit si, jak začít se vztahem nanovo, ale váháte, jestli je to správný postup.

Na úvod bych Vás chtěla informovat, že podmínkou využití naší služby je veřejné publikování dotazu a odpovědi na našem webu. Odpověď Vám ale zároveň přijde i na email, který jsme ve zveřejněné verzi vymazali.

Z Vaší zprávy cítím, že chcete vztah s přítelkyní udržet a záleží Vám na ní. Myslím si, že je fajn, že přemýšlíte, co by se dalo udělat, aby Váš vztah pokračoval. Uvažuji také nad tím, že tahle situace může být pro Vás těžká. Představuji si, jak jste se asi cítil, když se Vám Vaše přítelkyně vzdalovala a nevěděl jste proč, nebo když jste se dozvěděl, že přemýšlí nad rozchodem. Mnoho lidí by se v takové situaci cítilo třeba smutně nebo bezradně. Také nejistota čekání, když nevíte, na čem jste, může být opravdu nepříjemná.

Jak se ve Vaší situaci nejlépe zachovat říci nelze, protože každý člověk a každý vztah je jedinečný. Píšete, že byste se po těch dvou týdnech chtěl s přítelkyní sejít a osobně si promluvit o tom, jak můžete ve vztahu dál pokračovat. Myslím si, že osobní setkání a otevřený rozhovor může pomoct objasnit mnoho věcí a umožnit sdělit si navzájem své pocity. Můžete zkusit Vaší přítelkyni upřímně říct, jak se aktuálně cítíte, jaké jsou Vaše přání, představy nebo obavy ve vztahu, a také vyslechnout, jak se cítí a co by chtěla ona. Přijde mi fajn, že jste otevřený i možné změně a jste ochotný přistoupit ke vztahu jinak. Říkám si ale také to, že nesoulad nebo neshody ve vztahu se většinou dají vyřešit jen, když o to stojí a snaží se oba partneři. Je tedy také možné, že Vaše přítelkyně již nebude chtít ve vztahu pokračovat a Vy to budete muset respektovat.

Naše poradna slouží pouze jako jednorázová pomoc, proto pokud byste si chtěl ještě s někým psát nebo si promluvit, můžete se obrátit na některou z linek pomoci nebo poraden. Kontakty na ně najdete zde.

Přejeme Vám, aby rozhovor s přítelkyní dopadl podle Vašich představ.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že jste se se svým manželem navzájem vzdálili po několika letech problémů ve vztahu, které nakonec vyústily v to, že jste manželovi byla nevěrná, přestala s ním spát, a máte k němu city spíše jako ke kamarádovi. Po tom, co jste se manželovi přiznala, se začal chovat lépe a zdá se, že chce manželství zachránit. Potřebovala byste slyšet náš názor, zda má Vaše manželství ještě šanci a zda se máte k manželovi snažit znovu přiblížit, zejména kvůli dětem.

Na úvod mám potřebu vysvětlit, že Vám bohužel nemůžeme nabídnout jednoznačnou odpověď, jestli má Vaše manželství ještě šanci. To záleží hlavně na rozhodnutí Vás obou, kolik úsilí jste ochotni oba dva do případné záchrany vztahu investovat, a jestli o záchranu vůbec stojíte. Představuji si, že se nacházíte v náročné situaci, ale přijde mi, že je dobře, že se snažíte zvážit všechna pro a proti. Z toho, jak věci popisujete, mám pocit, že se s manželem dokážete o problémech bavit relativně otevřeně, což může být pro řešení takovéto situace poměrně klíčové, a mnoho jiných párů to nedokáže. Myslím, že je potřeba nejdříve dobře promyslet, jestli Vy sama stojíte o záchranu manželství. Potom bude třeba se domluvit, jaké kroky pro to podniknout, případně jak manželství v klidu ukončit, zejména s ohledem na děti.

Říkám si, že je možné, že už jste někde uvnitř rozhodnutá, jestli chcete s manželem zůstat nebo ne. Zmiňujete, že zvažujete zkusit to kvůli dětem. Je skvělé, že na jejich potřeby takto myslíte. Avšak jak sama píšete, děti jsou citlivé a obvykle umí poznat, když mezi rodiči není něco v pořádku. Když spolu manželé zůstávají jenom kvůli dětem, může to být pro děti často ve výsledku horší, než když se rodiče v klidu rozvedou. Myslím, že pokud chcete zkusit dát manželství ještě šanci, bude důležité najít si pro to své vlastní důvody. S manželem jste pravděpodobně prožili mnoho skvělých momentů, ale také jste si asi hodně ublížili, a tak může být takové rozhodování velmi těžké.  Může Vám pomoci, když se o situaci pobavíte třeba s kamarádkou nebo s někým z rodiny. V utřídění myšlenek a rozhodování by Vám také mohla pomoci konzultace s psychoterapeutem – jak ho najít a kontaktovat se dozvíte na našem webu.

Rovněž bych doporučil navštívit společně manželskou poradnu. Tam můžete s manželem přemýšlet o tom, jestli a jak Váš vztah zachraňovat, případně jestli se rozejít a jak to vysvětlit dětem. Společné konzultace v poradně by Vám třeba pomohly lépe pochopit, proč si manžel myslí, že jste „zabejčená“, že jste mu neodpustila, nebo proč tlačí na to abyste s ním spala. Stejně tak Vy mu můžete nabídnout svůj pohled na celou situaci. Takové rozhovory bývají často velmi složité a poradce Vám může dopomoci k tomu, aby byl rozhovor konstruktivní a abyste si z něj co nejvíce odnesli.

Přejeme, ať se Vám podaří dobře rozhodnout.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete, že pociťujete úzkosti a bývá pro Vás obtížné se uklidnit. Ptáte se nás, jak ovládat svou fantazii, když se Vám vynořují představy špatných věcí, které by se Vaší přítelkyni mohly stát.

Představuji si, že tyto pravděpodobně katastrofické představy pro Vás mohou být velmi nepříjemné. Napadá mě, že někdy lidem pomáhá o těchto obavách mluvit s někým dalším, ke komu mají důvěru. Druzí lidé nás totiž občas mohou podpořit v tom, abychom získali od našich obav trochu odstup, a můžeme pak lépe zvážit, jak moc pravděpodobné naše představy jsou. Můžete tedy promyslet, jestli máte ve svém okolí někoho, komu byste se rád svěřil. Pomoci by Vám mohla i podpora Vaší přítelkyně.

Také si říkám, že s nějakou mírou obav o naše blízké se potýká většina z nás a je to přirozené, protože nám na těchto lidech záleží. Pokud ale vnímáte, že Vás tyto obavy a představy zatěžují, tak určitě můžete zkusit vyhledat psychoterapeuta, například pomocí tohoto rozcestníku. Mohl by Vám pomoci s tím, jak mít tyto představy více pod kontrolou a jak lépe zvládat svou úzkost. V případě, že studujete na střední nebo vysoké škole, tak je možné, že byste mohl využít konzultací zdarma s psychology, které školy zaměstnávají.  Můžete se také obrátit na Modrou linku nebo Linku bezpečí, které poskytují telefonickou a chatovou podporu. Ty nenahrazují dlouhodobější psychoterapeutickou péči, ale mohou Vám pomoci zvládnout náročnou situaci.

Napadá mě také, že někdy lidem k uklidnění pomáhají relaxační techniky. Některé jsou popsány například zde a jsou také součástí mobilní aplikace Nepanikař, kterou můžete vyzkoušet. Mohly by pro vás být také užitečné tyto tipy na to, jak pečovat o svou duševní pohodu.

Přejeme Vám, ať se vám podaří najít způsob, jak zmírnit své obavy.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru. Popisujete, že jste přítelkyni lhal o psaní si s kamarádkou, ona se to ale dozvěděla a momentálně s Vámi nechce mluvit. Máte teď strach a nevíte co dělat.

Mrzí mě, co se mezi Vámi a přítelkyní stalo. Píšete, že to ve Vašem vztahu vypadá na konec, a představuji si, že tahle myšlenka je pro Vás asi těžká. Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na přítelkyni velmi záleží a nechtěl byste ji ztratit. Je tedy pochopitelné, že se cítíte bezradně. Myslím si ale, že je fajn, že se snažíte situaci řešit a děláte co můžete pro to, abyste vztah udržel.

Neshody nebo nedorozumění bývají někdy součástí téměř všech vztahů a nemusí vždy představovat konec, pokud oba chtějí ve vztahu pokračovat. Přemýšlím nad tím, jestli jste už ve Vašem vztahu zažili podobnou situaci, třeba kdy s Vámi přítelkyně nechtěla mluvit, nebo jste měli nějaké nedorozumění. Pokud ano, můžete si zkusit vzpomenut na to, co Vám v té chvíli pomohlo situaci vyřešit.

Napadá mě, že někdy může pomoct chvíli počkat a dopřát si trochu času na uklidnění nebo rozmyšlení. Může se stát, že člověk pod vlivem silných emocí reaguje jinak, než když si událost nechá rozležet v hlavě. Je možné, že Vaše přítelkyně po zjištění, že jste si psal s kamarádkou a lhal ji, byla třeba zaskočená. V takové situaci mohla její první reakce být jiná, než když se potkáte s odstupem času, a možná Vás pak bude chtít vyslechnout.

Pokud přítelkyni potkáte v nejbližších dnech, můžete ji zkusit oslovit a požádat o vyslechnutí Vašeho vysvětlení. V takové situaci by mohlo pomoct být upřímný, otevřený, mluvit o svých pocitech, přáních a obavách a také vyslechnout, jak se cítí Vaše přítelkyně. Dobré by bylo řešit to v soukromí a s dostatkem času. Pokud s Vámi stále nebude chtít mluvit, můžete také zkusit napsat to, co byste jí chtěl říct, na papír nebo do zprávy.   

Přejeme Vám abyste našel způsob, jak si s přítelkyní situaci vysvětlit.

Tým poradny