VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Střídají se mi období deprese a zvýšené aktivity

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na Váš názor ohledně mého problému, který prožívám už několik let. Střídají se mi totiž většinou náhodně období deprese (nechuť do života pocit méněcennosti, ztráta zájmu o koníčky, sebeobviňování, podrážděnost, neschopnost říct, co potřebuji a jaký mám problém, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu, ztráta citů, ve smyslu lásky k partnerovi a pod., život mě nebaví) a období zvýšené aktivity a motivace (mám víc energie, nemám problém utrácet víc peněz, než obvykle, chci toho přes den udělat, co nejvíc, jsem skromnější, hledám si do budoucna více aktivit, které bych chtěl dělat a které by mě naplnili a zlepšili život, mám pocit, že zvládnu i to nejtěžší a pod.). Někdy je to období smíšený, hrozně chaotický, kdy se mi to střídá v průběhu jednoho dne. Moje dětství a dospívaní bylo poznačeno stresem a strachem, rozpadající se rodina, hádky, alkoholismus táty, přičemž to trvá dodnes. Nejsem odborník, ale myslím, že se bude jednat o nějakou duševní nemoc, u psychologa jsem byl na několik sezení, ale to jsme si jenom povídali o daném období, které se pak vystřídalo. Nediagnostikoval mi nic. Tímto dotazem bych se jen chtěl dozvědět Váš názor na mojí situaci. S pozdravem Matěj

Matěj

Odpověď

Dobrý den Matěji,

děkujeme za důvěru se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, protože Vás trápí střídaní období deprese a období zvýšené aktivity a motivace. Tato období se Vám většinou náhodně střídají nebo je to období smíšené. Psychologa jste již navštívil, ten Vám však nic nediagnostikoval. Chtěl byste znát náš názor na Vaši situaci.

Dokážu si představit, že takové střídání období deprese a zvýšené aktivity pro Vás může být vyčerpávající a náročné po psychické, a možná i po fyzické stránce. Zároveň bych ale chtěla ocenit, že máte snahu situaci řešit a rozhodl jste se nám napsat. Také bych rada ocenila, že jste se už v minulosti rozhodl navštívit psychologa. Možná se jedná o psychologa či psychoterapeuta, který psychodiagnostiku nedělá a jím zvolená forma pomoci byla psychoterapie – neboli terapie rozhovorem.

Takto online není bohužel možné vyjádřit se k vaší situaci. Střídání období, které popisujete, je typické například pro bipolární afektivní poruchu (víc informací o různých afektivních poruchách můžete najít například zde pod kódem F30-F39), může však jít také o něco zcela jiného. Pro diagnostiku duševních chorob je potřeba provést psychodiagnostiku zahrnující pozorování, rozhovor a další vyšetření, proto diagnostika nepatří do kompetencí internetové poradny. Doporučila bych Vám proto kontaktovat svého obvodního lékaře nebo přímo klinického psychologa či psychiatra, kterého si můžete vyhledat např. na www.znamylekar.cz a vybrat si jej třeba podle recenzí klientů. Další tipy, jak si odborníka zvolit, můžete nalézt zde. Zároveň i psychoterapie je při zvládání těchto potíží důležitá. Bývá proto užitečné pracovat s psychologem či psychoterapeutem i tímto způsobem. Samotná psychodiagnostika a případná farmakoterapie bez psychoterapie nebývá tolik efektivní. S psychologem či psychoterapeutem byste mohl mluvit nejen o jednotlivých střídavých obdobích, ale také i o dětství a dospívaní, hledat možné souvislosti s aktuálními potížemi a pracovat na tom, aby Vám bylo lépe. Tento typ podpory je také velmi užitečný a mohl by Vám pomoci tento Váš stav zlepšit. Pokud byste kdykoliv cítil, že potřebujete akutní pomoc, můžete se obrátit i na krizovou linku. Mohla by Vám pomoci především při myšlenkách na sebevraždu nebo sebepoškozování. 

Přejeme Vám, abyste se cítil lépe.

Tým poradny 

Adrenalinové výlety mi komplikuje strach z pádu

Dobrý den, před dvěma lety jsem málem díky neopatrnosti spadla z útesu, přítel mě naštěstí chytil a vytáhl. Byla jsem trochu rozklepaná, ale jakmile jsem si ošetřila oděrky, tak jsme se tomu smáli. Jenže pak mě začal přepadat strach z chůze po nestabilních cestách, což je na nic, protože rádi jezdíme na zříceniny, výšlapy, feraty, atp. Sice na sobě nedám nic znát, ale bojím se a šourám se pomalu jako důchodce (což je mnohdy horší, protože tak se spíš podklouzne). Přítel se ptá, co se děje, protože jsem vždycky byla ta odvážnější a vylezla všude. Nechci být za bázlivku, tak se vymlouvám, ale fakt je, že se bojím a vůbec si tak aktivitu neužiju. Přemýšlela jsem, kdy se to změnilo a přišla na to, že to má původ v tom útesu. Jak se toho strachu zbavit a užívat si "adrenalinu" jako dřív? Vím, že můj dotaz je asi úplná hloupost proti tomu, co trápí jiné lidi. Přesto bych byla ráda, kdybych věděla, jak se svým strachem, který je v podstatě hloupý, bojovat. Díky a přeju hezké léto. Jana

Jana

Odpověď

Dobrý den, Jano,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o Vašem strachu z nestabilních ploch, který připisujete nehodě před dvěma lety. Tenkrát jste málem spadla z útesu a od té doby máte obavy z adrenalinových výletů, které podnikáte s Vašim přítelem. Ptáte se nás, jak můžete se svým strachem bojovat.

Nejprve bych Vás chtěla ocenit za to, jak nad svým strachem přemýšlíte a jak se k němu stavíte. Podařilo se Vám nalézt jeho pravděpodobnou příčinu. Zároveň jste nám napsala, a tak jste podnikla první krok k tomu, abyste se mohla se svým strachem vypořádat. Napadá mě, že to pro Vás možná nebylo snadné, když jste nám psala svůj dotaz. Ráda bych Vás ale podpořila v tom, abyste se neostýchala o Vašem strachu dále mluvit. Říkám si, že po Vašem zážitku na útesu jsou Vaše obavy více než pochopitelné. Mnoho lidí se potýká se strachem z konkrétních míst poté, co jsou na nich vystaveni bezprostřednímu nebezpečí. Je opravdu obdivuhodné, že po takové události ve svém koníčku pokračujete, a to i přes nejistotu, se kterou se v poslední době v terénu potýkáte. Rozumím tomu, že se společné aktivity s přítelem nechcete vzdát. Zároveň si ale představuji, jak to pro Vás musí být obtížné, když Vám Váš oblíbený koníček způsobuje tak nepříjemné pocity. Přijde mi proto pochopitelné, že Vás tato situace trápí a chcete na svém strachu pracovat. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste ve svém odhodlání vytrvala.

Z Vašeho dotazu se mi zdá, že se možná z nějakého důvodu obáváte o Vašem strachu mluvit s Vaším přítelem. Ráda bych Vám nicméně nabídla, abyste se s ním zkusila o své pocity podělit. Někdy lidem pomůže, když mohou svůj strach sdílet s někým, kdo při nich stojí. Váš rozhovor by navíc mohl pomoci také příteli, který se Vás na výletech ptá, co se děje. Sdílení Vašich pocitů by mu mohlo pomoct pochopit, co se u Vás změnilo. Třeba společně najdete něco, co by pro Vás přítel mohl udělat, abyste se na výletech cítila jistější. Můžete například zařadit do Vašeho programu několik méně náročných výletů a později se i s jeho podporou přibližovat k náročnějším cílům. Kromě přítele se ale můžete svěřit také komukoli dalšímu, ke komu máte důvěru, ať už se jedná o kamarády nebo rodinu.

Přemýšlím také nad tím, zda se Váš strach v průběhu času, který od události uplynul, nějak proměňuje. Podobné ohrožující události někdy pomáhá zmírňovat samotný čas. Je proto možné, že i bez konkrétní práce se strachem se Vaše obavy budou postupně lepšit. Pokud byste však měla pocit, že Váš strach se nemění, nebo byste s ním chtěla pracovat efektivněji, máte možnost obrátit se také na odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta. Ten má potřebné vzdělání k tomu, aby Vám pomohl s překonáním Vašich obav pomocí systematické práce. Psychologa nebo psychoterapeuta ve svém okolí si můžete vybrat například ze seznamů zde nebo zde. Některé způsoby práce se strachem si ale můžete vyzkoušet také Vy sama. Přínosné můžou být různé způsoby relaxace či meditace, které můžete zařadit například před plánovaným výletem. Populární jsou dnes například mindfulness techniky nebo jóga, které Vám mohou pomoci zkontaktovat se lépe se svým tělem, což může prožívaný strach zmírnit. Strach pomáhá snižovat také práce s dechem. Několik dechových cvičení nabízí například aplikace Nepanikař, kterou si můžete stáhnout do svého chytrého telefonu. Jestliže si tyto techniky práce s dechem osvojíte, můžete je později využívat i bez telefonu přímo na svých výletech.

Přejeme Vám, aby se Vám dařilo Váš strach zmírnit a znovu si užívat Vašich výletů.

Tým poradny

Bojím se, co si o mně ostatní myslí, a nedokážu najít samu sebe

Dobrý den.. Každý den tak nějak sama se sebou bojuju.. necítím se dobře a mám hodně problémů, kdybych měla vyjmenovat všechny věci co mě trápí budu tu dost dlouho. Nevím co se mnou je, poslední dobou se až přehnaně bojím ostatních lidí, chodit na veřejnost atd. Hlavně se neustále bojím co si o mě budou ostatní myslet. Je mi zle, když pomyslim co udělají, když o mně zjistí tohle nebo tamto. Taky furt žiju ve strachu, že někdo o mně zjistí i to nejhorší, třeba mě napojí na nějaký přístroj. Mám strašný problémy s komunikací. Asi proto nemám tolik přátel. Ale zase si říkám, že nejsem tak špatně jestli aspoň pár lidi mě mají rádi a chtějí se mnou trávit čas. Je mi 17, studují na gymnáziu, ale moc nevím co potom. Bojím se, že zklamu. Ale ne rodinu. Ty je to jedno. Spíš samu sebe a ostatní. Mám nejlepší kamarádku, je jí 11 a říkám si jestli není problém ten věkový rozdíl.. Ale hodně si rozumíme, ona je na svůj věk velice vyspělá psychicky a ve třídě se ani moc nemá s kým bavit. Ale já jsem tak trochu i psychiky na nižší úrovni, než bych měla být tak mi přijde že se to vyrovnaná. Ale pořád si říkám jestli to není divné a hlavně se stydím co na to řeknou ostatní lidi, že se spolu bavíme, aby si nemysleli něco divného. O tomhle přemýšlím neustále a pořád. Taky jsem měla hodně velký problém se sebepoškozovánim,ale nyní už to nedělám. Doufám, že už znovu nebudu. Mám příšerně viditelné jizvy, a to je taky další věc co mě trápí. Nemám jak je zakryt. Chci být svá, taková jaká jsem, ale bojím se ostatních lidí. Už mě taky stvou sociální sítě, nejradši bych si je smazala. Štve, že soc. sítě musí být teď tak důležitý. A realita ta opravdová nějak chybí, ale zase se bojím až se někdo bude ptát, proč je nemám atd. Taky mám pocit, že jsem možná na holky. Ale taky mě szira to že nemůžu prostě. Co si budou ostatní myslet? Přijde, ze chci strašně moc ocenit, být pochvalena a taky i aby ostatním mě bylo líto. Někdy mám myšlenky na to, že se zabiju. Spíš celkem často. No, když se ještě zaměřím na sebe, tak už ani nedokážu cítit emoce. Přijdu si uvnitř tak strašně prázdná. Akorát cítím smutek, strašný vztek, strach a radost hodně maličko. A přijde mi, že jsem se strašně zhoršila. Dřív jsem byla hodně sportovní a veselá, ale zmizelo to. Teď jsem jak nějaká troska, kus odpadu, zbytečnost, měla bych z tohohle světa prostě zmizet.... pokračování dotazu: Tady jsem zase já. Ještě jsem chtěla napsat něco k sobě. Sama nevím jaká vlastně jsem, nedokážu najít samu sebe. Připadá, že většinu času to ani nejsem já. A někdy dokážu být i hodně vyrovnaná a rozumná a říkat nějaký moudra. A většinu času jsem spíš úplně na dně. Chci vědět kdo vlastně jsem. Taky mám v hlavě hodně plánů, snů a cílů. Ale vím, že na to nikdy být nebudu. Pořádně nevím co bych chtěla dělat, ale mám takových pár věcí co bych chtěla. Ale nemám na to. A bojím se toho. Sice si dokážu v hlavě udělat plány, ale nedokážu činit. Spíš bych se nejradši zahrabala.

eri

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu. Píšete, že máte hodně problémů, mezi které řadíte obavy z toho, co si o Vás ostatní lidé myslí. Dále zmiňujete, že jste se potýkala se sebepoškozováním, a jako problém vnímáte, že nemáte jak zakrýt jizvy. Píšete, že jste možná na holky, ale sžírá Vás, že to považujete za něco, co nemůžete. Máte pocit, že potřebujete být pochválená a politovaná od ostatních. Připadáte si zbytečná, přemýšlíte nad sebevraždou a cítíte prázdno, smutek, hněv a strach. Chcete vědět, kdo vlastně jste, máte pocit, že většinu času to nejste Vy. V hlavě máte hodně plánů, ale nedokážete je uskutečnit, myslíte si, že na to nemáte.

Z toho, co píšete, vnímám, že si procházíte opravdu náročným obdobím a říkám si, že Vás asi stojí hodně sil to ustát. Mám pocit, že je toho na Vás hodně, a možná se cítíte zmatená, bezradná, nevíte, co dělat, a jak nalézt sebe samu. Rozumím tomu, že může být složité snažit se dosahovat svých cílů a plánů, když Vás tíží pocit strachu, že na to nemáte. Může to být o to těžší, když v sobě čelíte tolika věcem a negativním pocitům. Chci ale ocenit, že i přes obtíže, které máte, jste dokázala přestat se sebepoškozováním, i když Vás to asi stálo hodně sil a odhodlání.

Snažím se představit si, jak pro Vás musí být těžké setkávat se s ostatními lidmi s obavami, které popisujete. Píšete, že máte pár lidí, kteří Vás mají rádi a chtějí s Vámi trávit čas. Rozumím ale, že Vás tíží, že máte problémy komunikovat, a proto možná nemáte tolik přátel, kolik byste chtěla. Každému vyhovuje jiné množství přátel a je v pořádku jich mít i méně. Kdybyste ale chtěla na své komunikaci zapracovat, aby se Vám lépe navazovala a udržovala přátelství, existuje mnoho způsobů a cest. Například si můžete procvičovat komunikaci v simulovaných situacích se svými současnými kamarády, poprosit je o pomoc, když uvidí, že máte problém komunikovat, a mnoho dalších. S konkrétními postupy a možnostmi Vám pak může pomoci také odborník.

Píšete, že máte obavy, co by lidé řekli, kdyby se dozvěděli o věku Vaší kamarádky. Říkám si, že pokud jste se svou nejlepší kamarádkou na podobné mentální úrovni, tak věk znamená jen málo, a je dobře, že máte někoho, s kým si rozumíte. Může se stát, že se na Vás budou někteří lidé dívat zvláštně, ale nikdy nevíme, co přesně si ostatní myslí. Jestli je někdo konkrétní, na kom Vám záleží, můžete si s tím člověkem popovídat o tom, co pro Vás Vaše nejlepší kamarádka znamená, a proč si rozumíte.

V dotazu píšete, že dost často myslíte na to, že se zabijete. Cítíte se jako zbytečnost, která by měla z tohoto světa zmizet. Jde o velmi silné emoce a myšlenky a chápu, že musí být strašně těžké se s nimi vyrovnat. Chtěla bych Vás proto opravdu podpořit v tom, abyste se obrátila o pomoc na psychologa nebo psychoterapeuta, který by s Vámi mohl pracovat na tom, abyste se cítila lépe, a provázet Vás všemi obtížemi, kterým čelíte. Můžete se mu svěřit se svými obavami, s tím jak se bojíte, že nemáte na to plnit své plány, Vaším postojem k sociálním sítím, i s tím, jak jste se sebepoškozovala a jak Vás trápí obtíže se skrýváním jizev. Také by Vám mohl pomoct s pochybnostmi ohledně sexuální orientace a hledat s Vámi cestu k sobě samé. Kontakt na psychologa či psychoterapeuta můžete najít například tady nebo tady.

Pokud byste chtěla, můžete poprosit někoho blízkého, aby tam s Vámi zašel a podpořil Vás, případně Vám pomohl s výběrem konkrétního odborníka. Jako nezletilá ale pravděpodobně budete potřebovat souhlas rodiče.  Pokud byste potřebovala vyhledat pomoc bez čekání a případně i anonymně, můžete navštívit krizové centrum ve Vašem okolí. Mezi jejich bezplatné služby patří akutní i dlouhodobější psychologická podpora.

Kdybyste někdy opět měla myšlenky na ukončení života, nebo cítila, že potřebujete bezodkladnou pomoc, můžete také zavolat na některou z linek důvěry.  Tam si s Vámi promluví vyškolení pracovníci a poradí Vám, co dělat, mohou Vám být oporou a pomoci Vám překonat ty nejtěžší chvíle. Některé linky jsou dostupné i nonstop. Kdybyste měla pocit, že je Váš život v ohrožení, můžete se obrátit i na tísňovou linku 112.

Přejeme Vám, ať naleznete klid sama v sobě i v mezilidských vztazích.

Tým poradny

V poslední době nevidím v ničem motivaci

Dobrý den, je mi 16 let, chodím do prváku na gymnáziu. Poslední dobou mě všechno přestává bavit, v ničem nevidím motivaci, oproti prvnímu pololetí se mi strašně moc zhoršily známky a mám takovej lehce opodstatněný problém, že nejspíš nepostoupím ani do druháku. Původbě jsem chtěla přestoupit na jinou školu, ale nějak to nevyšlo.... Celkem nevím co dál a asi nejhorší je, že už mi to v poslední době začíná být tak nějak jedno, přestože mi na škole vždycky záleželo hodně a byla mojí prioritou. Nevhápu to, nevím co mám dělat. V poslední době se mi také stává, že se s nikým,je pro mě obtížné komunikovat s lidmi nebo se s nimi pravidelně vídat. ( A to nejsem nijak zamlklý introvert, ba naopak něčí společnost jsem si vždycky užívala a ráda jsem byla jejím středem). Poslední dobou mě to však úplně přestalo naplnovat. Přestaly mě zajímat věci, které mě zajímaly a vykašlala jsem se na většinu mých koníčků(takhle to zní hůř, než to ve skutečnosti je, bylo to hlavně důsledkem karantény). Začala jsem se pomalu přestávat s vídat s mými kamarády a ted mám pocit, že už jim ani nechybím, i kdyby to byli doopravdoví kamarádi a ne jen lidi s kterými trávím čas. Asi nejhorší je, že celkem často nemůžu spát, jsem pořád unavená a mám špatnou náladu tak nějak celý den. Nejradši bych byla pořád jen sama, ale zároven to nenávidím. Také se mi stává, že je mi pořád špatně, bolí mě hlava a je mi na zvracení. Myslím si, že to klidně může být psychosomatické, ale nemůžu to tvrdit s jistotou. Předem děkuji za Váš čas, Nina

Nina

Odpověď

Dobrý den, Nino,

děkujeme, že vkládáte důvěru do naší poradny. Píšete nám, že Vás v poslední době všechno přestává bavit. Zhoršily se Vám známky a možná nepostoupíte do dalšího ročníku. Nemáte motivaci vídat se s kamarády, ani věnovat se svým koníčkům. Často nemůžete spát, jste unavená, máte špatnou náladu. Také Vám bývá špatně na zvracení a bolívá Vás hlava. Obracíte se na nás, protože nevíte, co máte v současné chvíli dělat.

Nejprve bych Vás ráda ocenila za to, že první krok už jste udělala a rozhodla jste se nám napsat. Říkám si, že to pro Vás možná bylo obtížné. Chtěla bych nicméně vyzdvihnout, jak se Vám daří o Vaší současné situaci přemýšlet, jak si všímáte změn ve Vašem životě i jejich možných příčin. To je skvělý začátek pro to, aby se Vám podařilo současný stav změnit k lepšímu.

Z Vašeho dotazu tomu rozumím tak, že vidíte možnou souvislost mezi karanténními opatřeními a Vaší současnou situací. Pokud se obě události objevily v podobný čas, je určitě možné, že vás karanténa takto ovlivnila, ale může to být i z jiných důvodů. Jednalo se bezpochyby o náročné období, a mnoho lidí mohlo zažívat podobné pocity jako Vy, ať už ve vztahu ke svým povinnostem, přátelům, nebo koníčkům. Přemýšlím nad tím, jestli jste už o tom, jak se v poslední době cítíte, mluvila s někým z Vašeho okolí. Píšete nám o Vašich kamarádech, ale zmiňujete pochybnosti o pravosti vašeho přátelství. V poslední době máte totiž pocit, že už jim ani nechybíte. Napadá mě však, že možná mohla být nedávná karanténa náročná také pro ně, možná zažívají podobné pocity jako Vy. Říkám si, že by třeba mohlo pomoct, kdybyste si s někým z nich, ke komu máte nejblíže, zkusila promluvit o vašem přátelství a o tom, jaká pro vás nedávná doba byla. Třeba zjistíte, že nyní řešíte podobné otázky, a podaří se Vám důvěru ve Vaše kamarádství nalézt. V takovém případě s kamarády pak můžete probírat také další věci, se kterými se v poslední době potýkáte. Možná se Vám dokonce podaří nalézt nějaký nový koníček, kterému byste se mohli věnovat společně a který by Vás naplňoval.

Kromě přátel se můžete zkusit obrátit na někoho z rodiny, komu důvěřujete. Možná máte také možnost oslovit školního psychologa nebo některého z Vašich vyučujících, pokud jsou Vám k dispozici i během letních prázdnin. S nimi můžete probrat nejen Vaši klasifikaci, ale také Vaše pocity, které k ní vedly a se kterými se nyní potýkáte. Pokud byste vážně zvažovala přestup na jinou školu, můžou Vám pomoci také s touto záležitostí. S otázkami ohledně Vašeho kariérního směřování se můžete obrátit i na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem okolí.

Kdybyste o své situaci raději mluvila s odborníkem mimo školní prostředí, můžete využít také služeb  psychologů a psychoterapeutů. Ti mají potřebné vzdělání na to, aby Vás dokázali provést obtížným obdobím a pomohli Vám znovu najít ztracenou motivaci. Odborníka v blízkosti Vašeho bydliště si můžete vybírat například ze seznamů zde nebo zde. V kteroukoli denní dobu můžete také kontaktovat Linku Bezpečí, na které jsou odborníci připraveni hovořit o jakýchkoli problémech dětí, dospívajících a studentů.

Co se týče Vašich bolestí hlavy a nevolností, bohužel nedokážu posoudit, zda jsou skutečně psychosomatického původu. Proto bych Vás ráda podpořila v tom, abyste je konzultovala s Vaším obvodním lékařem, pokud by dlouhodobě přetrvávaly. Můžete se mu zmínit také o obtížích při usínání a stálé únavě. O Vašich nevolnostech, bolestech a obtížích při usínání můžete ale mluvit také při návštěvě psychologa nebo psychoterapeuta. Společně s nimi můžete podrobněji uvažovat o psychické stránce těchto Vašich obtíží. Pokud byste měla zájem, můžete si také zkusit osvojit nějaký pravidelný večerní rituál, který Vám pomůže lépe usnout. Některým lidem pomáhají různé formy relaxací a meditací, jiným četba nebo poslech uklidňující hudby – můžete vyzkoušet, co nejlépe vyhovuje právě Vám.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo znovu nalézt něco, co Vás bude těšit.

Tým poradny

Zvýšená empatie u psychiatrických pacientů

Dobrý den, mám pouze jeden dotaz. Může mít pacient s bipolární poruchou nebo schizofrenií zvýšenou empatii, potřebu víc se starat o svoje okolí?

Matěj

Odpověď

Dobrý den, Matěji,

hned na začátek bych chtěla říct, že každý člověk se svým chováním a prožíváním je velmi individuální a je těžké takhle zobecňovat. Každopádně při běžném nahlédnutí do vědeckých studií (např. zde nebo zde) to spíše naopak vypadá, že mívají psychiatričtí pacienti s empatií oproti běžné populaci potíže (mimo jiné i ti s diagnostikovanou schizofrenií nebo bipolární poruchou). Je však možné, že nějaký konkrétní člověk to může mít jinak. Pokud však potřebujete konzultovat něco ohledně psychiatrické diagnózy, bylo by zřejmě vhodné kontaktovat psychiatra a seznámit ho s konkrétním případem a zeptat se ho na to, co Vás zajímá.

Přejeme Vám, abyste našel odpověď na své otázky.

Tým poradny

Mám problém s překonáváním rozchodu a trápí mě, co bude dál

Dobrý den, Obracím se s dotazem a vlastně jich mam možná několik. Celý život mě trapi pocit méněcennosti a pochybuju ze se to snad nekdy zmeni. Momentálně si pripadam, úplně ztracená. Stalo se nekolik veci co me trapi doted. Muj bývalý přítel, mi zahybal se starší ženou, podle fotky bych tipovala tak kolem 45 let. Chodil za ni pouze kvuli sexu. Ja jsem se to dozvěděla diky esemeskam, které mi nejdriv chodily anonymne a ted po pul roce co uz spolu nejsme i primo od ni. Snazim se na nej nemyslet, ale pres to vsechno ho porad miluji. Divam se na společná videa, koukam se na jeho profil a snazim se nepsat a nevolat. Musim teda rict ze ted uz je to zvladam lepe nez ze zacatku. Problem je v tom, ze jsem tu frustraci kolem vseho zacala resit po svem. Psal mi kluk z prace jestli bysme si mohli dat kafe. On pro me mel vzdycky slabost, jak to tam i napsal a tak jsme se prosli a pozdeji jsem ho pozvala k sobe a dal uz asi nemusim rikat co se stalo. Asi mi chybel sex, co ja vim. Druhy den prisel na navstevu kamarad, se kterym se zname uz tak dva roky a ktery je do me taky zblazneny. Dali jsme si jidlo, cigarety, marihuanu a pak se to taky zvrtlo. Mam strach kam az tohle povede a nejhorší je, že mi tyhle veci dlouhodobe vubec nepomahaji zapomenout na nej. Cítím se jakobych ho podvadela. Ted mam strach ze se vratim do prace a vsichni budou vedet co se stalo mezi mnou a tim kolegou. Nemam s nikym tam moc dobre vztahy a ani o to v zasade nestojim. Rada bych sla do prace s tim ze si me nikdo nebude vsimat. Prijde mi ze uz ani nechci zadny vztah budovat uprimne jsem z toho unavená a nechci si zase projit nejakymi slozitostmi a mit zase podkopane sebevedomi. Nechapu proc byl se mnou a chodil za ni. Cim jsem si to zaslouzila, proc se do vztahu teda vubec poustel kdyz chtel chodit jinam ?? Bydlim sama a nemam ani radnou karieru, ani přítele a rikam si, jestli to ma vsechno vubec cenu. Co budu jako delat ? Chodit kazdy den do prace s odporem a pak prijit domů, kde me nikdo nečeká. Minule jsem stala na silnici a jelo ke me auto a ja si rikala, jake by to bylo proste zustat stat a nechat se prejet. Ale nakonec jsem uskocila. Muzete mi prosím poradit co dal.. Dekuji

Sára

Odpověď

Dobrý den, Sáro,

děkujeme, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu. Píšete, že si připadáte ztracená a trápí Vás, že Vás bývalý přítel podváděl se starší ženou. Jako problém označujete to, že jste se vícekrát s frustrací z toho, co se ve Vašem životě teď děje, vyrovnávala prostřednictvím sexu s jinými muži. Zmiňujete, že máte strach, kam tohle povede, a že se cítíte, jako byste bývalého přítele podváděla. Navíc máte obavy z reakce Vašich kolegů ohledně sexu s jedním z nich. Kladete si mnoho otázek ohledně Vašeho bývalého vztahu a Vaší současné životní situace, přemýšlíte, jaký má Váš život smysl, a ptáte se nás, co máte dělat.

Z toho, o čem píšete, mám pocit, že je pro Vás toto období těžké, a vážím si toho, že jste se rozhodla nám napsat a hledat východisko.  Je mi líto, že jste si v bývalém vztahu prošla nevěrou, a chápu, že máte kolem toho mnoho otázek. Bohužel na ně nedokáže odpovědět nikdo jiný než Váš bývalý přítel. Mnohokrát nemůžeme porozumět tomu, proč se někdo jistým způsobem zachoval, a odnášíme si rány. Nicméně na nás zůstává, jak z těchto událostí vyjdeme a jak skutečně náš život ovlivní.

Píšete, že jste strávila pár nocí s jinými muži a máte z toho výčitky svědomí. Pokud ke svému bývalému příteli stále něco cítíte a vztah jste si sama v sobě ještě neuzavřela, může se stát, že si vyčítáte sex s jinými muži podobně, jako kdybyste s přítelem stále chodila. Každý potřebuje jinou dobu na vyrovnání se s koncem předešlého vztahu a vším, co se v něm událo. Je v pořádku, pokud si dopřejete tolik času, kolik budete potřebovat, a s novým vztahem počkáte, až na něj budete připravená.

Píšete, že Vás trápí, že Vás doma nikdo nečeká a do práce chodíte s odporem. Říkám si, že byste možná mohla pouvažovat nad změnou práce, a zkusit si najít takovou, která by Vás bavila nebo nějakým způsobem naplňovala, případně jste do ní alespoň nechodila s odporem. Také byste tak mohla potkat nové lidi a změnila prostředí. Napadá mě také, zda nemáte nějaký koníček nebo činnost, které se ráda věnujete a mohla byste jí vyplnit svůj volný čas.

Přemýšlím také nad tím, že zprávy od ženy, se kterou Vás bývalý přítel podvedl, pro Vás mohou být obtěžující a připomínají Vám celou situaci. Možná by proto stálo za to zvážit například změnu telefonního čísla, abyste měla klid.

Vzhledem k tomu, jak tíživá pro Vás asi současná situace je, chtěla bych Vám nabídnout podporu ve formě návštěv psychologa nebo psychoterapeuta. Společně byste mohli probrat strategie vyrovnávání se s koncem předešlého vztahu, otázku pocitů méněcennosti a Vašeho sebevědomí, popřemýšlet, jestli máte v životě někoho, kdo by Vám mohl být oporou, a celkově by Vám odborník mohl pomoci hledat, jaké kroky můžete podniknout k tomu, abyste se cítila lépe. Můžete s ním i otevřít téma hledání smyslu života a toho, kam chcete svůj život dál směřovat. Seznam odborníků ve Vašem okolí můžete nalézt například tady nebo tady. Pokud byste kdykoliv cítila, že potřebujete akutní pomoc, můžete se obrátit na krizovou linku. Neváhejte ji využít zejména, pokud by se znovu objevily podobné myšlenky jako minule na silnici.

Přejeme Vám, ať naleznete klid a nové důvody k radosti ze života.

Tým poradny

Mám problém se vyrovnat se vztahem, v němž bylo vydírání a ponižování

Dobrý den, momentálně prožívám období hrozného zmatku a sama nevím, jak přesně věci popsat. Něco se mi stalo cca před rokem, jednalo se vztah, v němž figurovalo vydírání a ponižování ze strany partnera. Několikrát došlo k vynucenému styku (na sex jsem přistoupila, aby mi fyzicky neublížil nebo se jednalo o důsledek psychického nátlaku). Na to poslední jsem ale nějak zapomněla (nebo jsem to nějak vytěsnila). Respektive jsem si matně vzpomínala, že se to stalo, ale nedocházelo mi všechno. De facto to můj život nijak moc neovlivňuje, nemám strach z mužů (dokonce mám partnera, kterému důvěřuji a jsem s ním šťastná), nebojím se sexu. Jen se mi občas sex s minulým partnerem vrací ve snech, špatně spím a v noci občas pláču a čím delší doba od oněch událostí uběhla, tím víc vidím, jaký to byl problém. Prostě mám pocit, jako bych na některé věci zapomněla a teď se teprve začala rozpomínat. Je toto normální? Když se tím zaobírám více, dochází mi, že se dá říci, že se jednalo o znásilnění. Je možné, že mi to tehdy nedošlo? Proč se zaobírám věcmi, které se staly dávno a dávno skončily? Partner ví o některých věcech ohledně mého minulého vztahu, ale konkrétně o vynuceném styku neví. Neví to nikdo, hrozně se stydím za to, že jsem to dopustila. Cítím, že o tom potřebuju mluvit, ale já to prostě nedokážu vyslovit nahlas (ani sama před sebou). Je nějaká možnost, jak to řešit? Předem děkuji za odpověď

Barbora

Odpověď

Dobrý den, Barboro,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu. Píšete, že jste před rokem byla ve vztahu, ve kterém figurovalo ponižování, vydírání a vynucený sex jako následek psychického nátlaku nebo obav před ublížením. Píšete, že to celkově Váš život moc neovlivňuje, alev že občas špatně spíte a pláčete. Cítíte, že o tom potřebujete mluvit, jenže nevíte jak. Ptáte se, zda je normální vybavovat si některé události až po delší době a zda si teprve teď můžete uvědomovat, že se jednalo i o znásilnění.

Velice si vážím, že jste se rozhodla nám o tom, co prožíváte, napsat. Snažím se si představit, jak obtížné pro Vás musí být vybavovat si nové detaily z minulosti, které máte spojené se vztahem, který ve Vás zanechal hodně negativních vzpomínek.

Ptáte se, zda je normální, že se na některé věci teprve teď rozpomínáte. Je možné, že jste události opravdu vytěsnila, jak píšete. Psychika dokáže použít tuhle strategii, když není připravena přijmout bolestivou realitu, a teprve po určité době mohou začít vytěsněné události vyplouvat na povrch. Často potom dochází k promítání těchto zážitků do snů, nebo se začnou vracet jiným způsobem. Je pochopitelné, že se pořád zaobíráte tím, co se stalo, jelikož to pravděpodobně bylo hodně zraňující, a mám pocit, že jste neměla úplně možnost si to všechno urovnat. V této souvislosti bych Vám chtěla nabídnout odbornou pomoc psychoterapeuta nebo psychologa. Mohl by si s Vámi promluvit o událostech z předešlého vztahu, doprovázel by Vás vším, co byste prožívala, a vedl by Vás k tomu, jak tyto prožitky zpracovat. Také by Vám mohl dát podněty, jak o Vašem předešlém vztahu komunikovat s přítelem, pokud se pro to rozhodnete. Seznam odborníků ve Vaší blízkosti naleznete například zde nebo zde.

Pokud byste cítila potřebu si o tom, co prožíváte, popovídat s někým blízkým, anebo ho poprosit o pomoc s vyhledáním či kontaktováním psychologa, můžete se svěřit třeba kamarádce, mámě nebo i příteli. Píšete, že Váš současný partner i přes to, že k němu máte důvěru, ví jen o některých věcech z Vašeho minulého vztahu. Je naprosto v pořádku, když si dáte čas na to, abyste zvážila, jak a jestli vůbec mu chcete říct něco víc. Stejně tak, pokud byste chtěla sdílet s někým jiným blízkým to, co se Vám stalo a co prožíváte, nemusíte říkat vše, jen to, v čem se budete cítít bezpečně, a více můžete sdílet třeba až po zmiňovaných konzultacích s psychologem, když budete chtít.

Přejeme Vám, abyste našla oporu a vysvobození z těžkých vzpomínek,

Tým poradny

Vrátila jsem se k příteli, ale miluji někoho jiného

Rozešla jsem se s přítelem po 5 letech ale potom jsem se k němu vrátila protože máme spolu dceru Ale mezi rozchodem jsem se zamilovala do někoho jiného a chtěla bych být s ním Jak to říct svému partnerovi který se snaží a dělá všechno proto aby náš vztah byl jako předtím když už já o to nestojím

Bobule

Odpověď

Dobrý den,

píšete, že jste se po rozchodu s partnerem zamilovala do někoho jiného. K partnerovi jste se kvůli dceři vrátila, ale o nápravu vztahu už nestojíte. Ptáte se nás na radu, jak to Vašemu partnerovi říct.

Při čtení Vašeho dotazu cítím, že Vám na Vašem partnerovi záleží a chcete najít způsob, jak být vnímavá k jeho citům a jak ho co nejméně zranit. Lidé se můžou měnit a i city, které k někomu máme, se v průběhu času mohou změnit nebo úplně vyprchat. Představuji si, že pro Vás možná nebylo snadné se rozhodnout znovu odejít od svého partnera, se kterým máte dceru. Rozumím ale tomu, že pokud milujete někoho jiného, chcete být s ním.

Myslím si, že by Vám mohlo ulevit, kdybyste si o svých pocitech s přítelem otevřeně promluvila, řekla mu, jak Váš vztah vidíte, a že v něm nechcete pokračovat. Vím, že se Váš partner snaží a dělá všechno pro to, aby Váš vztah byl jako předtím, proto to bude možná pro něho těžší přijmout. Nevím, co máte ve vztahu za sebou, ani jaký Váš partner je, takže nedokážu říci, jak Váš partner zareaguje. Možná byste mohla před rozhovorem nejprve zvážit, co přesně mu řeknete a jak. Také byste si mohla promyslet, kdy a kde mu to sdělit, abyste měli na rozhovor klid a dostatečný prostor. Znáte ho nejlépe, proto můžete popřemýšlet, jak asi bude reagovat a jak byste na to mohla následně reagovat Vy.

Napadá mě, že byste se také mohla pokusit promluvit si s někým Vám blízkým. Můžete s ním probrat, co a jak byste chtěla svému partnerovi říct, nebo co se bude dít dál. Možná někdo z nich zažil podobnou situaci a dokázal by Vám dát nový pohled na to, jak se zachovat. Také se můžete obrátit pro radu na psychologa. S ním můžete probrat a naplánovat Váš rozhovor s partnerem, popřemýšlet nad tím, co může následovat, jak situaci zvládnout a podobně.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo najít způsob, jak svému partnerovi říct, co cítíte,

Tým poradny

Nejsem spokojená se svou psycholožkou, na koho se mohu obrátit?

Dobrý den, docházím běžně k psycholožce, ale už tam právě delší dobu nejsem spokojená, i když už jsme to probíraly, a asi bych potřebovala poradit, na koho se obrátit, protože se asi jedná o komplexní problém. Dnes jsem za paní psycholožkou byla s něčím, co si v sobě nesu už dlouho a nemluvila jsem o tom - že jsem měla ve 14 "vztah" navázaný online s 21 letým mužem. Viděli jsme se jen jednou a rozchod s ním mě zanechal v těžké depresi a roky jsem o tom vůbec nemluvila. Ale teď zpětně jsem se začala obávat, že to byl predátor, protože mě nalákal na řeči o magii a astrálním cestování, psal mi jak jsem výjimečná, jak o tom nemám nikomu říkat, že on je temný válečník, já se v té době cítila mimo vrstevníky, utíkala jsem do fantasie, takže mi imponoval, a pak mi začal psát, jak jsem mu učarovala a že jak viděl moje fotky, tak se do mě zamiloval (ve 14 jsem pořád byla dítě, i když jsem se psychicky cítila vyspěle) a později, že po mě touží a že kdyby nebylo zákonů a vzdálenosti, že v našem světě (v tom fantazijním, co jsme sdíleli), že bychom byli spolu. Pak přišlo to, že mi začal říkat, že bych ho vlastně neměla milovat, protože on je moc temný a pořád to chtěl ukončit a já ho prosila, aby neodcházel, vlévala jsem do něj svou lásku a naději. Stalo se třeba to, že mi řekl sbohem a odešel od chatu a já mu pak hysterická volala a on mi popisoval, jak si podřezal žíly a teče mu krev na klávesnici. Nakonec ten vztah ukončil a vyloženě se mě snažil odehnat, ublížit mi. Takže si zpětně říkám, že mě takhle emočně zneužíval. Ovšem paní psycholožka se zaměřila na to, že ji připadají problematické mé úniky do fantasie a řekla mi, že neví, co ta 13letá dívka potřebuje a co pro mě může z pozice psychologa udělat. Já rodičovskou lásku nezažila, takže mám problém si sama pomoct, postupně se to učím, ale nemůžu se na sebe v tomto zatím spolehnout, přátele, co by byli dost blízcí, měli třeba podobnou zkušenost nebo byli dost empatičtí nemám, nebo nejsou dostupní a od rodičů se mi nikdy nedostalo emoční podpory a vyslechnutí, takže opravdu nevím, na koho se obrátit. Existují třeba nějaké specializované poradny nebo skupiny? Budu moc vděčná za odpověď, i když si uvědomuju, že to je dost komplexní problém a z takového krátkého popisu se něco konkrétního dá těžko vyčíst.

Bella

Odpověď

Dobrý den, Bello,

děkujeme Vám za projevenou důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu uvádíte, že docházíte k psycholožce, ale už delší dobu se u ní cítíte nespokojená. Popisujete, že jste měla ve 14 letech online vztah s 21letým mužem, ve kterém jste spolu sdíleli fantazijní svět. Rozchod s ním Vás zanechal v depresi a roky jste o tom s nikým až do teď nemluvila. Máte pocit, že Vás ve vztahu emočně zneužíval, ovšem Vaše psycholožka se zaměřuje na Vaše úniky do fantazie a neví, co pro Vás může z její pozice udělat. Ptáte se nás, na koho se s Vaším komplexním problémem obrátit.

Snažím se si představit, jaké pocity právě prožíváte a jak pro Vás asi musí být celá záležitost náročná a složitá. V dotazu uvádíte, že jste o svém internetovém vztahu s nikým nemluvila. Říkám si, že to pro Vás mohlo být vysilující a obtížné, nechat si celou věc tak dlouho pro sebe. V takových situacích často bývá nejtěžší učinit ten první krok, důvěřovat a svěřit se někomu, proto bych chtěl ocenit Vaši odvahu toto téma znovu otevřít a Vaši snahu nalézt způsob, jak se s ním vyrovnat. Je také pochopitelné, že máte potřebu vyhledat jiný pohled na Váš problém, když cítíte, že dosavadní postup s Vaší psycholožkou není pro Vás tou správnou cestou.

Píšete, že se Vaše psycholožka zaměřuje na jiné téma, než které považujete za důležité Vy sama, a že jste Vaši nespokojenost už probíraly. Přesto si říkám, že byste jí mohla ještě jednou zkusit vysvětlit, že to cítíte jinak a ráda byste s Vaší situací pracovala jiným způsobem. Třeba by se Vám přeci jen podařil najít způsob práce, který by Vám vyhovoval. Ptáte se, zda existují nějaké specializované poradny či skupiny, na které se můžete obrátit. Říkám si, že i o tomto byste se mohly spolu pobavit. Můžete blíže specifikovat Vaši představu, o jakou skupinu či organizaci by se mělo jednat, a třeba společně najdete nějakou, která by Vám seděla.

Kdyby se Vaše spolupráce přesto nezlepšila, mohla byste zvážit možnost vyhledat jiného psychologa či psychoterapeuta. Každý odborník pracuje jiným způsobem a může se stát, že Vám práce s konkrétním psychologem či psychoterapeutem nesedne. Psycholog také nutně nemusí být zároveň psychoterapeut, ale může poskytovat spíše poradenské služby. Nevíme, zda Vaše psycholožka poskytuje terapii nebo se jedná o poradenství, ale pokud budete hledat jiného odborníka, chci Vás podpořit, abyste zkusila využít spíše služeb psychoterapeuta. Mohla byste mu podrobně popsat Vaši dosavadní situaci, jak jste na tématu s psycholožkou pracovala doteď a jak byste si představovala spolupráci s ním. Psychoterapeut Vám může pomoct vyrovnat se s celou situací, poskytnout Vám oporu a zaměřit se více na Vaše prožívání a pocity, případně Vás také může nasměřovat na nějakou podpůrnou skupinu či konkrétní specializovanou poradnu, a to i podle toho, k čemu v rámci sezení dojdete. Seznam psychoterapeutů ve Vašem okolí naleznete například zde nebo zde. Nebojte se jich případně vyzkoušet i více, dokud nenajdete toho, který Vám bude vyhovovat.

Přejeme Vám, ať najdete odborníka, u kterého se budete cítit spokojená,

Tým poradny

Jsem v prváku a mám pocit, že to nezvládám

Dobrý den. Je mi 20 a studuju VŠ, obor, který jsem chtěla dělat už od mala. Jenže mám pocit, že to nezvládám.. Jsem v prváku, teď v letním semestru jsme měli brát ty nejdůležitější témata, měli jsme mít nejvíc praktik, všechno věci, bez kterých se v dalším ročníku a během zkoušek nehnem. Na jaře jsme měli nastoupit na 5 týdenní praxe do nemocnice. Kvůli pandemii to nebylo možné. Výuka v době pandemie u nás naprosto minimální..Sem tam se poslaly nějaké prezentace, ale jinak velký nezájem, při prosbě vyučujících, zda by nešlo udělat online přednášku na téma, které nám činilo problém jsme dostali odpověď,,Tohle si musíte do hlavy dostat sami. " to sice ano, ale pokud o tom člověk čte poprvé a nerozumí tomu.. No zkrátka, výuka žádná, nejdůležitější semestr jsme se měli naucit sami. V červnu jsme nastoupili zpět do školy. Měli jsme tři hodiny náhradu a to nám mělo stačit na praktickou výuku. Naštěstí (a vlastně i bohužel) od července nastupujeme na praxe, které budou trvat 5 týdnů na jednom pracovišti a 4 týdny na jiném. Jsme rádi, že konečně půjdeme do praxe.. Ale zkoušky? Šíleně se toho bojím. Některé předměty jsme splnili distanční formou při zkoušení přes web kameru, ale ty nejtěžší předměty nás čekají až teď. Chybí mi splnit tři ústní zkoušky a jeden opravný zápočet. Na tohle mam pouze červenec během kterého budu docházet na praxe. Učitelé mají problém s přesouvání termínu zkoušek z dopoledních hodin na odpolední. Ale jak má být člověk zároveň na praxi a na zkoušce? A ještě nam vyučující napíšou, že to neni jejich problém, ze jsme na zkousce, ano to není, ale ty praxe jsou dané povinně školou a asi jsem trochu doufala, že by nam v tomhle mohli vyjít vstříc. Jsem z naší školy unavená. Učím se od rána do večera,jenže je toho tolik,že vůbec nestíhám a nerozumím tomu. Když neudělám tři předměty,budu o rok prodlužovat a navíc nemůžu na ty další 4 týdenní praxe a na praxe ve druhaku. Nějak mi dochází energie. Od rána do večera jsem zavřená v pokoji a učím se a už na to nemám. Všechny zkoušky musíme stihnout do konce července, kdy budeme zároveň každý den na praxi. Jsem z toho unavená, nemám žádný osobní život. Během pandemie jsem seděla nad otázkami k zápočtům a zkouškám každý den, ale zkrátka jsou témata, která člověk potřebuje vysvětlit. Celá tahle situace me hrozne stresuje. Náš obor je ve zdravotnictví a ačkoliv si někdo může myslet, že to je procházka růžovou zahradou, tak opravdu není. Asi bych z toho všeho nebyla tak vystresovaná, kdybych cítila, že naše fakulta se nám snaží vyjít vstříc, ale prijde mi, že nam to dělají ještě těžší. Studuji svůj vysněný obor a už teď vím, že znova bych do toho nešla. Spíš tedy nešla na školu, kde jsem, ale už jsem tam. Jsem vyčerpaná z učení, kdy vidím akorát neochotu na naší fakultě cokoliv nám vysvětlit.. Cítím se jak na pokraji nějakého vyhoření.. Na naší fakultě se akorát z úst vyučující povídá, že náš ročník je marný, že nezvládáme praktický nácviky. Nezvládáme. Měli jsme je jednou po pandemii, nikdy předtím jsme nic takového nedělali. Tohle člověka akorát ubiji.. Potřebovala jsem se z toho tak nějak vypovídat, zkusit se zeptat, jak tohle období přežít, jak zvládnout takové množství učení a nezblaznit se z toho.. Předem děkuji za vyslechnutí. Mějte se hezky.

Adéla

Odpověď

Dobrý den, Adélo,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že jste studentkou prvního ročníku vysoké školy a aktuálně se potýkáte s obtížemi v rámci studia. Říkáte, že během letního semestru neprobíhala kvůli koronavirové pandemii skoro žádná výuka a musela jste se celý semestr učit sama, zejména pak témata, která jsou pro individuální studium obtížná. Na splnění zbývajících zkoušek máte pouze červenec, během kterého navíc budete docházet na povinné praxe. Zmiňujete také, že se cítíte z přístupu fakulty vystresovaná, protože Vám vyučující nejsou ochotni vysvětlit probírané učivo a nechtějí Vám vyjít vstříc s přesouváním termínů zkoušek a praxí. Ptáte se, jak zvládnout toto období, naučit se na zkoušky a nezbláznit se z toho.

Dovedu si představit, jak je pro Vás celá situace vysilující a náročná. Říkám si, že čelit takovým okolnostem, navíc hned v prvním ročníku, mohlo být opravdu těžké, obzvláště v situaci, kdy Vám to fakulta svým chováním v době koronaviru a po něm neulehčuje. Je pochopitelné, že se cítíte z přístupu Vaší fakulty unavená a pod tlakem. Chtěl bych ocenit zejména Vaši přípravu a přístup ke studiu, díky kterému již máte některé zkoušky a zápočty úspěšně za sebou. Zkouškové období často vyžaduje značnou dávku času a úsilí, jak po fyzické, tak psychické a mentální stránce, a ještě náročnější to může být v tomto období, kdy nás stále ještě ovlivňují důsledky koronavirové pandemie.

V dotazu píšete, že jste z učení vyčerpaná a že kvůli němu nemáte žádný osobní život.
Během zkoušek se mnohdy nedá myslet na nic jiného než na studium. Přesto bych Vás chtěl podpořit v tom, abyste nezapomínala také na sebe. Mohla byste si zkusit o Vaší situaci promluvit s Vašimi blízkými, například s někým z rodiny či přátel, dát si od učení krátkou pauzu, pustit si třeba hudbu, film, zkusit si Váš čas nějak zpříjemnit. Napadá mě, že byste si mohla studijní materiály nahrát třeba do telefonu, pustit do sluchátek a jít se projít například do parku. Možná by Vám změna prostředí alespoň trošku pomohla vyčistit si hlavu. Také byste třeba mohla se spolužáky vytvořit skupinku a jít se učit společně. Můžete pak spolu projít témata, která Vám nejsou ještě zcela jasná, porovnat Vaše studijní strategie a promluvit si o tom, jak vidí přístup fakulty ostatní a jak toto období zvládají.

Co se týče Vaší situace s termíny zkoušek, napadá mě, že byste mohli společně se spolužáky vytvořit skupinku a společně se obrátit například na garanta předmětu, vedoucího praxí nebo vedoucího katedry a zeptat se, zda by bylo možné nějak zajistit, aby se Vám termíny zkoušek a praxí nekryly. Mohli byste jim zkusit popsat Váš pohled na věc a říct jim, že momentálně nevíte, jak za takových podmínek splnit všechny studijní povinnosti. Pokud uvidí Vaši skupinovou iniciativu a snahu, možná Vám pak vyjdou vstříc a vypíší Vám třeba další termíny zkoušek.

Může se ale také stát, že ani Vaše společná snaha nezabere. V takovém případě byste mohla zkusit popřemýšlet nad Vaší studijní strategií, například se spolužáky nebo za pomoci poradenského centra Vaší univerzity, kde můžete se studijním poradcem individuálně probrat všechny Vaše možnosti jak semestr splnit, včetně přesunutí některých zkoušek do dalšího semestru apod.   

Pokud byste cítila potřebu si o Vaší situaci se studiem promluvit s někým jiným než se spolužáky a blízkými, napadá mě, že byste se mohla obrátit na psychologa z výše zmíněného poradenského centra. Nemusíte se obávat, že se někdo o návštěvě odborníka bez Vašeho vědomí dozví. S psychologem můžete probrat, jak vyvážit studijní a osobní život, nebo třeba jaké zvolit strategie ke zvládání takto náročných situací. V případě, že na Vaší univerzitě tuto možnost nemáte, anebo byste preferovala někoho mimo prostředí školy, můžete si vyhledat služby psychologa ve Vašem okolí například zde nebo zde.

Přejeme Vám hodně sil, abyste toto období zvládla,

Tým poradny

Mám problém jít kamkoli, kde není WC

Mám problém kamkoli jít,kde není toaleta ,bojím se,že ji budu muset použít.Tento stav trvá od loňské dovolené v zahraničí,kdy se mi toto stalo.Wc jsem našla a použila na poslední vteřinu.Od té doby pokud vyjdu z domu nemyslím na nic jiného a tím si samozřejmě vyvolám potřebu Wc použít.Nemohu jezdit busem,jít do obchodu bez Wc,na procházku jen do přírody.Jsem zdravá,po vyšetření střev.Vše je v mé hlavě. Jsem v koncích.PROSÍM O POMOC Lída

Lída

Odpověď

Dobrý den, Lído,

mluvit o problémech, které souvisí s používáním WC může být v naší společnosti často dost tabu. Proto si velmi cením důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Jestli to chápu správně, bojíte se chodit kamkoli, kde není snadno dostupné WC, protože se bojíte, že byste to s Vaší potřebou nemusela stihnout. To už se Vám totiž jednou skoro přihodilo. Myslíte, že problém je jen ve Vaší hlavě a potřebujete pomoct se s ním vypořádat.

Z toho, co píšete, mám pocit, že Vás musí Váš problém v mnohém omezovat. Asi může být těžké někomu vysvětlit, proč třeba někam nechcete jít. Vážím si toho, že nestrkáte hlavu do písku a snažíte se to řešit. Přestože máte podle vyšetření zdravá střeva, tak by nemuselo být od věci dál zkoušet situaci řešit s odborníkem. Domníváte se, že když není problém ve střevech, musí být v hlavě. Často, když se něčeho bojíme tak na to pořád myslíme, vytváříme třeba všelijaké katastrofické scénáře, a o to reálnější nám pak naše obavy připadají. Tuto psychickou stránku problému je určitě dobré také řešit, ostatně asi proto se obracíte na naši poradnu. Napadá mě, jestli jste vyloučila i jiné možné příčiny, než problém se střevy jako je nevhodná strava (třeba alergie) nebo oslabené svaly pánve. S tím by Vám asi nejlépe poradil Váš obvodní lékař.

Jelikož Vám tento problém komplikuje život, a máte pocit, že je celý ve Vaší hlavě, mohlo by Vám pomoci si o tom promluvit s psychologem nebo psychoterapeutem. Naše tělo a psychika jsou totiž v mnoha směrech propojené. Psycholog Vám může pomoci ujasnit si, co vlastně Vaše obavy vyvolává, a najít způsoby, jak se postupně přestat vázat na to, jestli je někde WC, abyste tam mohla jít. Snadno takového odborníka najdete třeba tady nebo tady. Mezi tím můžete třeba vyzkoušet chodit na krátké vycházky, u kterých máte pocit, že je zvládnete bez obav, že to nestihnete zpátky k záchodu. Postupně je pak můžete vždycky o maličký kousek prodloužit, a třeba časem zjistíte, že to vlastně vydržíte déle, než jste si původně myslela. Píšete, že když jste venku, tak nemyslíte na nic jiného, což u Vás vyvolá potřebu. Napadá mě, že byste mohla zkusit tyto myšlenky rozptýlit třeba tím, že si do sluchátek pustíte oblíbenou hudbu nebo audioknihu, na kterou se budete soustředit místo toho. Také je tu možnost zaměřit se na práci s dechem. S dalšími relaxačními technikami, které by Vám vyhovovaly, by Vám mohl pomoci právě psycholog či psychoterapeut.

Držíme Vám palce a přejeme, ať zas brzy můžete bez obav chodit kamkoli chcete,

Tým poradny

Má dcera není klasifikována z matematiky

Dobrý den, ocitla jsem se (pro mne) v nepříjemné situaci. Vyučuji na střední škole, kde zároveň studuje moje dcera (průměrný nezodpovědný student). Nyní došlo k pololetnímu hodnocení. Z předmětu Matematika je NEHODNOCENA. Během 2. pololetí stačila ve škole dostat čtyři známky (4,4,1,1) a všechny úkoly během korodoby odevzdala. Dle vyhlášky by měla být normálně klasifikována! Chtěla bych se jako matka za ní poprat. Ale bojím se, abych jí nezkomplikovala studium. Dále bych se dostala do křížku s kolegyní, která má nadstandardní vztahy s ředitelkou a zástupkyní školy. Cítím se jako zbabělec - jako matka ale i jako pracovník školy, takže jako kompletní člověk. Co s tím? Prosím o váš náhled!

Míla

Odpověď

Dobrý den, Mílo,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám, že Vaše dcera nebyla za toto období klasifikována z matematiky, přestože na to podle Vás má na základě vyhlášky nárok. Chtěla byste se za ni poprat, nechcete však dceři zkomplikovat studium, ani zhoršit vztahy v učitelském sboru; sama totiž učíte na stejné škole. Zajímá Vás náš pohled na věc.

Rád bych na začátek ocenil, kolik různých skutečností berete při svém rozhodování v potaz. To, že nechcete vyvolávat konflikty v rámci učitelského sboru mi připadá naprosto pochopitelné, zároveň rozumím, že cítíte nespravedlnost. Napadá mě, zda jste už zkusila za kolegyní zajít a situaci s ní v klidu probrat. Je možné, že Vás bude vnímat jako starostlivou matku, která se zajímá o to, co dceři nejde a jaké má možnosti, a třeba bude tedy ochotna si o tom s Vámi promluvit. Možná se Vám podaří dospět k přijatelnému řešení pro obě strany.

Dále mě napadá zkusit probrat situaci s jinými kolegyněmi, případně se školní psycholožkou, je-li na Vaší škole k dispozici. Každý náhled na situaci Vám může být potenciálně užitečný, například pro ujasnění si priorit, zhodnocení případných důsledků a podobně. Také mi připadá důležité zeptat se na názor Vaší dcery, vzhledem k tomu, že se jí to samotné týká. Zdrojem opory a inspirace pro Vás může být také Vaše rodina, například někdo, kdo Vaši dceru také dobře zná, nebo na koho se můžete obrátit. Nemusíte nést celou váhu rozhodnutí pouze na svých bedrech.

Pokud soudíte, že konstruktivní debata se zmíněnou kolegyní nepřipadá v úvahu, nebo jste se o to již bezvýsledně pokoušela, je tu možnost řešit situaci právě s vedením školy, se školským ombudsmanem nebo inspekcí; například s nimi situaci zkonzultovat a pokusit se získat jejich vyjádření, což nutně nemusí znamenat stížnost. Představuji si, jak pro Vás musí být celá situace asi náročná. Na jednu stranu chcete být dobrá matka, která hájí svoji dceru, na druhou stranu se obáváte, že by Vás nebo dceru takové jednání mohlo do budoucna poškodit. Připadá mi zcela pochopitelné, že jsou pro Vás obě tyto věci důležité, a že si můžete připadat na scestí.  Dokonalé řešení zřejmě neexistuje; je tedy třeba zvážit, co nejhoršího by Vám mohla konfrontace přinést, a rovněž také jaké by to pro Vás bylo, pokud byste se rozhodla neozvat.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří situaci vyřešit,

Tým poradny

Máme problémy s chováním sousedky

Dobrý den. Potřebovala bych poradit jak se mám /máme zachovat k osobě, jež svými stížnostmi ztrpčuje život lidem v mém bezprostředním okolí včetně mě. Před pár dny došlo i k fyzickému napadení slabší subtilnější sousedky a její dcery předškolního věku, která se zmíněné osoby již dost bojí. Tato problematická osoba vykazuje kverulantské chování, kdy v záležitostech spojenými s odkupem pozemků prodlužuje svými stížnostmi odkup (2roky). S touto sousedkou má problém již několik sousedů a všichni včetně úřednice řešící prodej pozemků jsme se shodli na tom, že tato problematická osoba bude mít nejspíš psychickou nemoc. Měla problematické dětství, problematické vztahy, vykazuje manipulativní chování, je patrná přecitlivělost na upozornění či výtky sousedů (nezapomene 4 roky, ukřivděnost) , je bojovná, zdatně se přetvařuje a vystupuje jako sebevědomá žena, vytváří zbytečné konflikty. Už nevíme, jak se k této osobě chovat. Máme zájem o uklidnění situace, avšak pokud si daná osoba neřekne o odbornou pomoc, a přiznání si svého problému, tak jí pomoci nedokážeme. Tedy spíše hledáme způsob, jak se k takové problematické osobě chovat abychom vše jen nezhoršili nevhodnou reakcí. Děkuji.

Sousedka

Odpověď

Dobrý den,

ve svém dotazu píšete o své sousedce, kterou považujete za problematickou a máte s ní společně s dalšími sousedy špatné vztahy. Domníváte se, že má nejspíše psychickou nemoc a nevíte, jak se k ní chovat, jelikož vytváří konflikty. Chtěli byste situaci uklidnit a přijít na způsob, jak se k ní adekvátně chovat, aby se situace nezhoršila.

Z toho, co píšete, vnímám, že se zřejmě se sousedčiným chováním trápíte již nějakou dobu a nevíte, jak z toho ven. Říkám si, že to může být velmi frustrující a vysilující, když se někdo chová pro většinu lidí ve Vašem okolí nepochopitelným způsobem a neshodne se s námi třeba na plánu s prodejem pozemků. Oceňuji, že se snažíte situaci uklidnit a přijít na vhodný způsob, jak se sousedkou komunikovat.

Napadá mě, že možný způsob řešení konfliktů je skrze mediační služby, které dělají mediátoři se speciálním kurzem. Většinou se v takových situacích mediátor snaží o nějaký kompromis mezi dvěma stranami, které se spolu nemohou dohodnout. Můžete to sousedce a ostatním sousedům zkusit navrhnout a společně nějakou takovou službu ve svém okolí vyhledat. Např. zde jsou odkazy na podobné služby poblíž Vašeho města.

Ze své pozice Vám nemůžeme potvrdit nebo vyvrátit, jestli má Vaše sousedka nějaké psychické obtíže, a dokud ona sama nebude chtít, do žádné odborné pomoci ji asi nemá smysl nutit, bylo by to spíše kontraproduktivní. Jedinou výjimkou by v takové situaci bylo, pokud by bylo ohroženo její zdraví nebo zdraví někoho jiného, v takovém případě je třeba odbornou pomoc vyhledat hned i bez souhlasu sousedky. Nejsem si jistá, jak to myslíte s tím fyzickým napadením, pokud však k něčemu závažnému došlo, bylo by zřejmě na místě informovat o tom policii a řešit to dále s nimi.

Pokud by sousedka o Vaši pomoc stála, můžete jí nabídnout pomoct a hledat společně psychologa třeba zde nebo zde. Toho můžete i vyhledat pro sebe, kdyby Vám celá záležitost přerůstala přes hlavu a chtěla byste si s někým o tom všem popovídat. S psychologem byste společně mohli řešit, jakým způsobem se na sousedku obracet, jak to udělat, aby se situace nevyostřovala, ale zároveň abyste sousedce nemuseli pořád ustupovat, nebo si přímo nacvičit způsob komunikace s ní a asertivní chování.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak se sousedkou vyjít.

Tým poradny

Úzkostná porucha NS

Dobry den, chtel bych vas pozadat o zkusenost, pripadne o nazor k diagnoze uzkostna porucha NS. Bylo by mozne, aby mohly nastat i kazdodenni potize ve smyslu neustaleho motani hlavy, (mirna opilost) a mirne rozmazane videni. Dekuji

Jiri

Odpověď

Dobrý den, Jiří,

z Vašeho dotazu tomu rozumím tak, že Vy nebo někdo Vám blízký má diagnózu úzkostné poruchy NS a zažívá Vámi popsané obtíže. Dokážu si představit, že to může být velmi nepříjemné něco takového prožívat, a tak se snažíte zjistit příčinu nebo souvislosti problému.

Říkám si, že někdy mohou být úzkostné poruchy doprovázeny i tělesnými symptomy, které by bylo zřejmě dobré konzultovat s psychiatrem nebo klinickým psychologem. Je možné se zeptat odborníka, který prováděl diagnostiku a danou diagnózu určil, nebo najít někoho nového, kdo může pomoct s potížemi a otázkami. Odborníka může doporučit obvodní lékař nebo se dá hledat např. zde nebo zde.

Dala by se také zvážit možnost další práce v rámci psychoterapie, která může pomoct se zvládáním života s Vámi popsanou diagnózou. Kontakt na psychologa nebo psychoterapeuta lze dohledat na již zmíněných stránkách.

Přejeme Vám, abyste našel odpovědi na své otázky.

Tým poradny

Máma se zase zadlužila. Mám jí opět pomoct?

Dobrý den, moje máma prošla insolvenci, exekucí, já ji ze všeho dostala, koupila jsem ji na hypotéku dům, aby v něm mohla bydlet a nyní se mi dočista zbláznila. Začala si psát s “rádoby” americkým vojákem, ač jsem ji dopředu varovala ... poslala mu už xset tisíc a zase se tím dostala do dluhů. Co s ní mám dělat? Popravdě už si nevím rady. Jsem z ní zoufalá. Kam mám zajít? Mám ji zase pomoci? Zaplatit to za ni, nebo ji v tom mám nechat namočenou? Moc děkuji za radu

Cess

Odpověď

Dobrý den, Cess,

děkujeme za dotaz. Popisujete situaci se svou mámou, která si prošla insolvencí a exekucí. Vy jste ji z předchozích problémů dostala, koupila dům na hypotéku a nyní nastal další problém s financemi. Máma poslala několik set tisíc korun vojákovi, se kterým si píše. Již si s mámou nevíte rady a ptáte se, co v této situaci dělat a jestli jí zase pomoci nebo ji v tom nechat.  

Chápu, že jste ze situace s opakovanými finančními potížemi matky zoufalá a nevíte, jak dál. Říkám si, že možná máte pocit, že je potřeba tento „kruh“ nějakým způsobem zastavit, protože jste již investovala dost. Cítím obdiv, že jste dosud matce tak vytrvale pomáhala. Chápu také, že chcete, aby se Vaší mámě vedlo dobře, ale z dotazu zároveň cítím, že je to pro Vás už za hranicí a chtěla bych Vám říct, že zodpovědnost za svůj život si nese každý sám. Je možné, že bude těžké se vzdát odpovědnosti za chování mámy a vidět, jak pokračuje. Je však šance, že se nakonec s financemi hospodařit naučí.

Uvažuji, jestli jste situaci s někým probírala. Říkám si, že nějaký rodinný příslušník či známý by Vám mohl dát prostor pro sdílení pocitů nebo nový pohled na věc a možná byste společně vymysleli řešení. Také mě napadá, jestli by si s Vaší matkou nemohl promluvit někdo jiný než Vy, protože od Vás slyšela podobné věci zřejmě již několikrát. Proto by mohlo být užitečné, když bude slyšet názor na její hospodaření s financemi ještě od někoho jiného.

V případě Vaší mámy by mohlo být vhodné obrátit se na některou z občanských poraden, které řeší mimo jiné právě finanční problematiku – dluhy, exekuce, poradenství ohledně finanční gramotnosti apod. V poradně byste vše potřebné probrali s odborníky a dohodli se, co dál. Odkaz najdete například zde.  Takovou poradnu může Vaše máma navštívit jak sama, tak třeba i s Vaším doprovodem. Kdyby tam Vaše máma nechtěla, mohla byste se jít poradit i Vy sama. Zaměřit byste se mohli třeba na témata jako jsou motivace mámy k návštěvě poradny, komunikace, vztah s mámou apod. Také je tu možnost zavolat na linku pro lidi s dluhy.

Kdyby toho na Vás bylo moc, mohla byste se obrátit na odborníka ve formě psychologa či psychoterapeuta, který by s Vámi vše probral, poskytl oporu a místo ke sdílení pocitů spjatých s touto situací. Odborníky v okolí i s recenzemi najdete například zde nebo zde.

Přejeme Vám, ať se situace uklidní a finanční problémy matky do budoucna již nemusíte řešit.

Tým poradny

 

 

Ráda bych méně přemýšlela a více jednala

Dobry den, pritel po me chtel, at vymyslim spolecnou cinnost, zeptala jsem se ho, co si pod tim predstavuje a on, ze nic, tak jsem se ho zeptala na ucel te cinnosti a on, ze nemusi mit zadny ucel. Vyptavala jsem se dal, protoze jsem se v tom zacala uplne ztracet a nechapala jsem o co jde. A on mi nakonec rekl, ze to nema zadny duvod, nic za tim nemam hledat, nema to zadny cil a zadny smysl, ze jde ciste o spontanni vec, ktere se budeme venovat pokud mozno kazdy den. Nechapala jsem duvod proc bych se mela venovat necemu, co nedava zadny smysl. Snazil se mi to vysvetlit, ale pritom me to psychicky uplne rozlozilo. Moje hlava se to snazila pochopit, ale nenasla jsem k tomu zadne logicke vysvetleni. Tim duvodem nebylo ani to, abychom spolu travili cas nebo vice casu. Proste slo o to delat to jen tak. Myslela jsem, ze se mi tim snazi dostat do hlavy a analyzovat me, ale rekl mi, ze se o nic takoveho nepokousi a ze by me nemelo takhle psychicky rozhodit, to, ze se mnou chce delat neco spontanne. Zacala jsem premyslet nad tim, kde se stala chyba. Proc nedokazu prijmout neco tak bezvyznamneho a nepodstatneho. A proc mam potrebu to analyzovat a hledat logicke vysvetleni. A dosla jsem k tomu, ze to nebyl ojedinely pripad. Tahlo se to semnou uz od detstvi. Nechapala jsem deti ve skolce, proc se chovaji tak jak se chovaji, proc delaji to co delaji. Ve skole jsem fungovala presne tak, jak rekla ucitelka a to i behem prestavky. Sedela jsem rovne na zidli s nohama u sebe a rukama za zidli, divala se pred sebe a nedelala zadny hluk a nechapala jsem, proc deti o prestavce nebo i behem vyucovani hulakaji a nedelaji to, co by mely. Nikdy jsem pravidla neporusovala. A kdyz jsem mela s nekym komunikovat, chtela jsem po mame, aby mi slovo od slova rekla, co mam rikat, protoze jsem nechapala jaka pravidla ma komunikace. Nikdy mi ani nebylo prijemne komunikovat s druhymi lidmi nebo se s nimi stykat, nejlip jsem se citila sama. Z kontaktu s druhymi lidmi jsem byla hodne vystresovana a vynervovana. Uz od detstvi jsem mela silne tendence druhe poucovat a rozcilovalo me, kdyz delali neco, co nemelo zadny rad a smysl. Do dnes me takovi lide vyvadeji z miry a mam potrebu toho cloveka predelat, presvedcit ho o sve pravde, aby to bylo jak ma byt. I meho pritele rozciluje, kdyz neco mluvi a ja ho prerusim, abych opravila nejake jeho slovo. Jsou pripady, kdy vim, ze si neco takoveho nemuzu dovolit a snazim se to nedelat, ale je to pro me tezke. Jenze nejde jen o takove drobnosti. Nejvetsi problemy mam s praci. Kdyz treba vykonavam cinnost, ktera nedava smysl. Nebo kdyz muj nadrizeny ma IQ sestileteho ditete, nebo te praci ani nerozumi. A neustale s pritelem toto tema rozebiram, protoze mi nedava smysl uz jen to, proc clovek musi chodit do prace, ktera ho nebavi a ani poradne nevydela a jen se tam trapi a psychicky nici. Porad mi opakuje, ze clovek z neceho zit musi. Ale ja porad jsem u nazoru, ze to za to nestoji. Casto se mi stavalo, ze jsem z prace prisla tak dobita, ze jsem uz v chodbe padla na zem a sedela jsem tam a nebyla jsem schopna se ani svleknout. Chtel, at si tedy vymyslim neco, v cem muzu podnikat, jenze cokoliv se naslo, ja v tom videla hacek. Vzdycky tam bylo nejake ale. Casto mi opakuje, ze nad tim moc premyslim aniz bych to zkusila. Jenze ja potrebuju presny plan a kdyz narazim na neco, v cem by mohl byt problem, tak se ho snazim vyresit, ale casto to byva neco, co vyresit vzhledem ke sve situaci ani nemuzu. A kdyz to troskota uz jen na teorii, jak to pak muze fungovat v praxi? Je spousta veci, ktere mi nedavaji smysl a nechapu je. A cokoliv, takoveho me budto psychicky rozklada, nebo me to rozciluje, lamu si nad tim hlavu, snazim se to predelat a casto mi to nedovoluje ani spat. Tech veci v mem chovani bylo za zivot vic a dost z nich jsem na sobe predelala tim, ze jsem zacala kopirovat chovani druhych, aby se na me nedivali, jako bych spadla z visne. Spoustu z tech veci uz delam tak nejak automaticky, nebo promyslene. Ja nevim, trochu nedokazu rozeznat tu hranici. Nez prislo na tu spolecnou cinnost, kterou jsem mela vymyslet, tak jsem si myslela, ze jsem spontanni clovek. Ale az po tomhle mi doslo, ze vsechno predem tak nejak promyslim aniz bych si to uvedomila. Tohle jsem ale slychavala casto a z vice stran, ze nad vsim moc premyslim, ale nechapala jsem, co tim chteji rict. Ale uz to zacina davat smysl. Nejspis vidim svet slozitejsi nez jaky je, jenze je to zpusobene tim, ze ho nechapu. Nedokazu si ho logicky zduvodnit a mam problem fungovat spravne, kdyz neco nedava smysl. Nevim, jestli jde o nejakou poruchu, nebo o co presne a nevim ani co dalsiho je spatne, protoze vsechno tak nejak vnimam, ze je to v poradku. Ale vim, ze tohle uplne v poradku nebude. A ani tohle jsem nikdy nebrala jako neco podstatneho, myslela jsem, ze tak to ma kazdy, ale asi jsem se spletla. Tak nejak nevim, co s tim mam ted delat. Jak tohle opravit, jak zmenit zpusob sveho mysleni a chovani. Ani nevim, jestli to jde. Nepremyslet a proste jednat. Vubec netusim jak se neco takoveho dela. A jak se zbavit potreby predelat vsechno, co mi na lidech/vecech/situacich vadi. A hlavne jak docilit toho, aby me to psychicky tak nenicilo a nevycerpavalo. Protoze asi neni uplne normalni, kdyz me psychicky rozlozi takova blbost a muj pritel zacne mit strach, ze bych se z toho mohla zblaznit.

Jana

Odpověď

Dobrý den, Jano,
děkujeme, že se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete v něm, že jste se ocitla v situaci, kdy po Vás přítel chtěl, abyste spolu něco podnikli bez rozmyšlení, ale Vám to nedávalo smysl a když se Vám to snažil vysvětlit, psychicky Vás to rozložilo. Dlouhodobě si u sebe všímáte potřeby toho, aby věci dávaly smysl, aby se dodržovala jasná pravidla a abyste měla přesný plán a přála byste si to u sebe změnit. Dříve Vám také dělal problém kontakt s druhými lidmi, byl pro Vás stresující a nervující. Chtěla byste vědět, jak docílit toho, aby Vás tyto potřeby psychicky neničily a nevyčerpávaly.
Jak popisujete situaci, která nastala v komunikaci s Vaším přítelem, říkám si, že to může být vážně náročné, prožívat takové pocity zmatku nebo rozhození. Rozumím, že je Vám to nepříjemné a že přemýšlíte nad tím, co dělat, abyste se cítila lépe, a přijde mi jako dobrý nápad, že děláte aktivní kroky za tím, jak to zlepšit. Zároveň si říkám, že to, co popisujete, je do určité míry normální a týká se to řady lidí v tom, že také ve svém životě vítají jasný a zřejmý smysl v tom, co dělají, a pevnější pravidla. Mnohým z nás je vlastní spíše si věci promyslet dopředu. Je v pořádku toto chtít a vědět, že se Vám takto lépe funguje. Pokud to má Váš přítel jinak, může pomoct si to společně vyjasnit, promluvit si s ním o tom, v čem se Vy cítíte dobře a co byste od něj potřebovala. Každý máme své hranice, za které je nám nepříjemné jít, a je v pořádku si říct o jejich respektování.
Některé projevy, které zmiňujete, například Vaše problémy v práci nebo s pochopením chování druhých lidí, by ale mohly souviset s některými psychickými poruchami. Takto na dálku se nedá říct, zda nějakou poruchou trpíte, ale pokud byste si toto chtěla ověřit, můžete se obrátit na služby klinického psychologa, který se diagnostikou zabývá a mohl by Vám pomoci vyjasnit, zda to, co popisujete, má nějaké jméno. Některým lidem může pomoci si svůj problém pojmenovat a tím se v něm lépe vyznat a najít v něm smysl. Říkám si, že jste do psaní tohoto dotazu dala hodně úsilí a přijde mi dobré, že jste své potíže takto vyjmenovala. Mohla byste tento dotaz ukázat i svému psychologovi, mohlo by to pro něj být užitečné shrnutí, díky kterému by se mohl rychleji zorientovat v tom, co prožíváte, a cíleně Vám pomoci hledat řešení.
Pokud byste chtěla pracovat na tom, jak své myšlení a chování změnit, může být v tomto nápomocná psychoterapie. V ní můžete společně se svou psychoterapeutkou či psychoterapeutem zkusit prozkoumat, proč se v některých situacích cítíte právě takto a co by se dalo dělat pro to, abyste se cítila lépe. Někdy může změnit naše prožívání i to, že se v něčem přijmeme takoví, jací jsme, a i na tom se dá v psychoterapii pracovat. Kontakt na psychoterapeuty ve Vašem okolí můžete najít kromě výše zmíněného odkazu také například zde.
Přejeme Vám, abyste se ve svém vztahu i sama se sebou cítila dobře a aby Vás tyto situace tolik neničily.
Tým poradny

Necítím se psychicky v pořádku, chci tento stav pojmenovat

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Již pátým rokem trpím poruchou příjmu potravy. S tou jsou spojeny i špatné psychické stavy, které čas od času mám. Po nástupu na střední se rozvinul můj další problém, a to strach z mluvení s lidmi. Do toho se občas objeví i stavy, kdy přemýšlím nad sebepoškozováním. Často se mi také během dne mění nálada. Ale většinou tyto stavy trvají jen jeden nebo dva dny. Jde o to, že se z celkového hlediska necítím psychicky v pořádku. Ale zároveň si říkám, že přece není možné, abych měla tolik věcí najednou. Tyhle stavy mě dost ničí, ale nevím, co to všechno znamená. Proto Vás prosím, zda byste tento stav nedokázali pojmenovat. (Vím, že je těžké, určit něco jen z jednoho popisu.) Ale opravdu by mi pomohlo, kdybych tento stav dokázala pojmenovat. Přemýšlela jsem, zda se nejedná o hraniční poruchu osobnosti. Předem děkuji za odpověď.

Karolína. D

Odpověď

Dobrý den, Karolíno,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o tom, že trpíte poruchou příjmu potravy, necítíte se psychicky v pořádku. Občas máte dny, kdy přemýšlíte nad sebepoškozováním, často se Vám mění nálada. Říkáte si, zda je možné, aby Vás trápilo tolik věcí a ptáte se nás, jestli dokážeme pojmenovat tento stav.
Nejprve bych Vám chtěla říct, že rozumím Vašemu zmatení. Musí být těžké se vyrovnávat s tím, co popisujete, a co tolik ovlivňuje Váš život. Není jednoduché bojovat tak dlouhou dobu s psychickými obtížemi, zvlášť, když Vás trápí více problémů. Přemýšlíte nad tím, že není možné mít tolik věcí najednou. Může jít například o to, že všechny Vaše příznaky mají stejný původ. Pokud Vás trápí jeden problém a nedaří se ho vyřešit, můžou přibývat další. Zároveň však řešení a práce na jednom problému může pomáhat všem a zlepší se tím celý Váš psychický stav. Někteří lidé se také potýkají s více obtížemi ve svém duševním zdraví, stejně jako se stává, že někdy člověk bojuje s více zdravotními problémy najednou.
Píšete, že by Vám pomohlo, kdybyste se dozvěděla, jak tento stav pojmenovat, a to je pochopitelné. Nemůžu Vám však na dálku napsat, o co se jedná, či zda máte hraniční poruchu osobnosti. Nemám všechny důležité informace, navíc pro diagnostiku je nezbytné se vidět s odborníkem naživo. Uvědomuji si, že může být náročné vyhledat odborníka, ale chtěla bych Vás v tom podpořit. Nejenže Vám může osvětlit to, co prožíváte, ale také Vám může pomoci s řešením těchto problémů. Můžete se mu svěřit s poruchou příjmu potravy a také společně pracovat na zvládání myšlenek o sebepoškozování. Kromě toho s Vámi může mluvit o tom, jak podpořit Vaše duševní zdraví a jak pracovat na strachu z mluvení s lidmi.

Nejjednodušší možnost je kontaktovat školního psychologa, pokud Vaše škola nějakého má. S ním se můžete pobavit o tom, co Vás trápí a jaké jsou možnosti pomoci, které by Vám vyhovovaly. V období uzavření škol kvůli epidemii koronaviru ho můžete kontaktovat emailem. Pomoci by Vám mohl psychoterapeut nebo psycholog, jejich seznam najdete tady nebo tady. Jejich služby za Vás může hradit Vaše zdravotní pojišťovna, pokud s ní má daný odborník smlouvu. Pokud byste potřebovala pomoci akutně, například při nepříjemných myšlenkách, můžete zavolat na linku důvěry, případně konkrétně na Linku bezpečí. Využít také můžete aplikaci Nepanikař, kterou můžete mít ve svém mobilním telefonu a použít ji jako první pomoc v situacích, kdy se budete potřebovat zklidnit nebo přijít na jiné myšlenky.
Pokud se teď s celou situací potýkáte sama, může to být nepříjemné. Napadá mě, že by pro Vás mohlo být úlevné, kdybyste se svěřila někomu blízkému, například někomu z rodiny nebo kamarádů. Ti by Vás mohli podpořit, ale také Vám pomoct s hledáním odborníka, případně Vás k němu doprovodit, abyste měla v nové situaci vedle sebe někoho známého a cítila jste se jistěji.
Přejeme Vám, ať se Vám podaří nalézt odpovědi na Vaše otázky.
Tým poradny

Studuji lékařství a stojím na prahu vyhoření

Dobrý den, Jsem ve druháku na VL, mám za pár dní zkoušku z fyziologie. Nepatřím mezi nejlepší studenty, mám všechno vydřené, loni jsem zvládl anatomii na FFE, v září a krom 2 týdnů v létě se zase jen učil na to... Tento semestr skrz distanční výuku jsme byli doma a já jsem si vzal nějak do hlavy, že to období musím pojmout jako zkouškové a snažit se co nejvíce... Jenže stojím na prahu vyhoření - psychického a fyzického. Ten předmět mi nikdo nevysvětlil a já od rána do večera krom neděle se učil fyziologii. Na biochemii jsem kašlal, učil jsem se ji snad 3 dny... Nicméně neumím téměř nic ani z fyziologie. V základních věcech se občas spletu a nedokážu se vyjádřit, navíc zkoušky nám dali bez přípravy. Už nemůžu... Snažil jsem si dát pár dní volno, ale nepomohlo mi to. Je mi totiž zle z toho, jaký v tom je zmatek, snažil jsem se dělat různé schémátka a tak, ale cítím, že na to dál nemám. Ale proč to píšu?? Na střední jsem neměl žádné přátele, moje třídní mě z hlouby duše neměla ráda, stejně jako ostatní učitelé a tady v Brně se v prváku vše změnilo k dobrému. Vlastně mi přišlo že je to snad i LEHČÍ, ano, tak jsem byl hloupý... Náročnost pochopí jen ten, kdo sám medicínu studoval. Když se ocitnu v meziročníku, už nebudu mít kolem sebe nikoho. Aspoň mi přijde, že tak to mají děcka, co tam jsou. To je největší problém proč nechci ukončit studium, ačkoliv vím, že takový přístup je špatný. Za další - už jsem tomu věnoval spoustu práce - pitvy,... Neuměl jsem to, přesto mi pomohl teď můj nejlepší kamarád díky němuž jsem vše zvládl. Histologii - tu jsem zvládl tak, že kamarád mě večer průběžně zkoušel, nějak mi to vštípil do hlavy. Jenže on jde bohužel teď na biochemii jako první zkoušku a já na fyziologii, nemá mi kdo pomoci... Nemám se komu svěřit. Lidi z mého kruhu jsou pro mě vše. Škola je pro mě vše. Ale nevím jak to bude dál. Snažím se, opravdu moc se snažím, ale věci mi nevychází a moc se trápím. Je to dál stejně těžké, ještě těžší?? Co mám udělat aby vše bylo jako v prváku?? Přijde mi, že tohle bych měl spíše vyprávět na oddělení psychiatrie a ne psát do mailu, ale nemám odvahu si říct o pomoc. Moji přátelé si myslí, že přeháním, že to zase zvládnu, ale já nemám ani malou naději. Už nemůžu, zároveň nechci ztratit svoje přátele. Ti by mi zmizeli v okamžiku, kdy ze školy odejdu... Prosím o radu! Tom

Tomáš

Odpověď

Dobrý den, Tome,


děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši poradnu. Studujete ve druháku obor Všeobecné lékařství a cítíte se na prahu vyhoření. Tento semestr byl náročný, protože jste měli distanční výuku. Vy jste se celé dny učil, nyní máte pocit, že nic neumíte. Jste unavený a máte pocit, že na to nemáte. Zároveň chcete na oboru zůstat, a to také kvůli Vašim přátelům, kteří jsou pro Vás velmi důležití. Trápíte se a snažíte se najít způsob, jak být spokojený. Nemáte odvahu říct si o pomoc. Ptáte se nás, co udělat, aby bylo vše jako v prváku.

Chtěla bych Vám vyjádřit pochopení k tomu, čím si procházíte. Studium vysoké školy, a zvláště Všeobecného lékařství musí být složité a věřím, že je frustrující, když pro to hodně obětujete, a přesto máte pocit, že selháváte. Píšete, že studium je pro Vás díky přátelům více než škola. Je skvělé, že máte mezi spolužáky dobré vztahy a že si pomáháte. Chápu, že se můžete cítit pod tlakem, protože nechcete přijít ani o ně, ani o studium. Připadá mi fajn, že Vám okolí věří, že to zvládnete, na druhou stranu rozumím, že může být těžké, když cítíte beznaděj a ostatní neberou Vaše pocity strachu ze selhání tak vážně. Přijde mi obdivuhodné, že i když je pro Vás situace vysilující, snažíte se najít způsob, jak najít sílu a být spokojený.

Mnoho studentům, zvláště ve zkouškovém období, se stává, že jsou přetížení a pociťují velkou bezmoc. Nemusí to nutně znamenat psychické obtíže, ale může být prospěšné si zajistit pomoc (u přátel či odborníka), aby pro Vás toto období bylo méně náročné.

Někdy se může stát, že se lidé cítí být na všechno sami a že se nemají komu svěřit. Je fajn najít ve svém okolí někoho, kdo Vás vyslechne a podpoří. Svěřit se můžete někomu z rodiny nebo jinému blízkému člověku, třeba lidem Vašeho kruhu. Možná by se Vám ulevilo, kdybyste si s někým promluvil o tom, jak Vám zrovna je a že se cítíte na pokraji svých sil. Třeba i oni mají podobné myšlenky, nebo Vás mohou podpořit a poradit Vám, co pomáhá v podobných situacích jim. Možná by Vám mohli dát i tipy na to, jak se učit, nebo Vám poradit s učebním plánem. Psal jste o tom, že histologii jste zvládl s pomocí kamaráda a mně přijde skvělé, že máte někoho, kdo Vám pomáhá a je tu pro Vás. Kamarád Vás podpořil a motivoval, ale přesto chci k tomu dodat, že největší zásluhu na zvládnuté zkoušce máte Vy sám, u zkoušky jste znalosti prokázal Vy.

Zmiňujete, že si neumíte říct o pomoc, ale přesto jste už první krok udělal – a napsal sem. Duševní zdraví je stejně důležité jako fyzické, ačkoliv vyhledání pomoci skrze duševní zdraví může být náročné, věřím, že žádný odborník by se na Vás nedíval „skrz prsty“, že jste si o pomoc řekl.  Také platí, že čím dříve odborníka vyhledáme, tím lépe. V některých případech je prokázání síly právě to, že vyhledáte někoho, kdo Vám se situací pomůže.

Jako student Masarykovy univerzity můžete využít i jejich služeb, a to buď poradenského centra, nebo univerzitního poradenství. Psychologové Vás tam mohou podpořit, ale také probrat s Vámi efektivitu toho, jak studujete, jak bojovat proti vyhoření a jaké hodnoty a priority si můžete nastavit. Můžete zde využít služeb psychologa maximálně na 5 konzultací. 

Pokud byste se rozhodl hledat psychologa či psychoterapeuta jinde, seznam odborníků můžete najít tady a tady, pomoc může být i zdarma, pokud má daný odborník smlouvu s pojišťovnou (seznam odborníků najdete na webu, nebo se lze zeptat na Vaší pojišťovně). Jak píšete, věřím, že náročnost studia je velmi těžké pochopit pro někoho, kdo to nestudoval. Napadá mě, jestli by pro Vás nebylo příjemné si promluvit s psychiatrem, vzhledem k tomu, že má medicínu za sebou a chápe její náročnost. Pokud byste potřeboval pomoc okamžitě, můžete volat na linku důvěry či navštívit krizové centrum.

Na závěr bych Vám ráda řekla, že Vám přejeme, ať se Vám podaří zůstat v ročníku, ale kdyby to z důvodu psychického či fyzického zdraví nebylo možné, je meziročník varianta, kterou hodně lidí zažilo a pomohla jim v jejich cestě studiem. Je pochopitelné, že se bojíte ztráty sociálního kontaktu, ale pokud máte se spolužáky dobré vztahy, dokáži si představit, že by bylo možné Vaše přátelství udržovat. I když má student ve zkouškovém období plnou hlavu jen učení, je důležité myslet i na pravidelný spánek, stravu a pohyb. Říkám si také, že by bylo skvělé zařadit si do svého denního života i další věci, které Vám dělají radost, například cvičení, procházky, relaxaci, meditaci, odpočinek u knihy nebo oblíbeného seriálu. Ačkoliv se může zdát, že to vezme čas na učení, díky odpočinku může být studium efektivnější.

Přejeme Vám mnoho sil a ať najdete cestu, jak zvládat Vaše studium,
Tým poradny

Jsem těhotná s přítelem, kterému jsem ukradená a já nevím, co mám dělat.

Dobrý den, začnu tím že s partnerem spolu chodíme skoro 4 roky. Ve vztahu jsem si přišla ,,peklem", hodně krát mi ubližoval a dál pocit že jsem odpad, nehledě na lhaní.. Teď s ním čekám miminko, jsem v 8 měsíci. Celé těhotenství to bylo jako na houpačce, jednou v pohodě a pak zase špatné. Mám pocit ze jsem na všechno sama a vzhledem k mému nízkému věku mám strach z budoucnosti. S přítelem máme zcela odlišný názor na život, podle něho si on může dovolit cokoliv a já musím po zbytek života být doma , vařit uklízet a starat se o dítě. S blížícím se porodem nastali deprese a úzkost. Nijak mi v tom nepomáhá,naopak si myslí že jsem až moc přecitlivělá a všechno zbytečně hrotím. Možná že má pravdu, ale jediné co potřebuji je podpora. Vzhledem k tomu že spolu zatím nebydlíme, spolu skoro vůbec nejsme. Dává přednost kamarádům, vlastně všemu kromě mě. Své dítě miluji a těším se na něj, ale občas mám pocit, že mi to zkazilo celý život a za to se nenávidím. Cítím bezmoc.. Vadí mi že si přítel může dělat co chce a já nemůžu prakticky nic. Potřebuji ho každou chvíli u sebe, jenže tu pro mě skoro nikdy není.. Nevím co mám dělat.. Nemám se komu svěřit, vzdala jsem se kvůli němu všeho. Svých kamarádek, takže nemám vůbec nikoho ... Jen přítele, kterému jsem ukradená... Už nevím co mám dělat...

Adela

Odpověď

Dobrý den, Adélo,

děkujeme za Vaši důvěru. Jste 4 roky s přítelem, který Vám ubližuje a nechová se k Vám hezky. Nyní s ním čekáte miminko, ale on dává přednost kamarádům, cítíte, že Vám není oporou, a navíc máte velmi rozdílný názor na život. Také se u Vás začaly objevovat deprese a úzkosti. Na dítě se těšíte, ale zároveň máte někdy pocit, že Vám to pokazilo celý život a nenávidíte se. Kvůli příteli jste se všeho vzdala a nemáte nikoho, na koho byste se mohla obrátit. Vzhledem ke svému věku máte strach z budoucnosti, cítíte se bezmocně a nevíte, co máte dělat.

Po přečtení Vašeho textu přemýšlím, jak moc náročné to pro Vás celé musí být a jak se asi cítíte. Mrzí mě, že se necítíte ve vztahu dobře a bezpečně a že máte pocit, že přítel tady pro Vás není, ale myslím si, že situace není neřešitelná, i když se Vám to tak možná teď zdá. Všechny Vaše pocity jsou pochopitelné, těhotenství je samo o sobě náročné a je přirozené, že chcete u otce Vašeho dítěte vidět zájem a respekt a vědět, že se o Vás postará. Chápu i to, že i když se na dítě moc těšíte, tak máte někdy pocit, že Vám to zkazilo celý život, když to s partnerem nevychází, a také chápu, že máte obavy z budoucnosti. Možná sama jako jednu z variant zvažujete, zda od partnera neodejít, ale dokážu si představit, jaké všechny možné obavy se s tím mohou pojit. Mnoho z nás by se ve Vaší situaci možná cítilo stejně a třeba by si ani nedokázalo říct o pomoc tak, jako jste to teď dokázala Vy.

Přemýšlím, co by pro Vás teď mohlo být nejlepší. Z toho, co píšete, cítím, že jste možná už hodně vyčerpaná a dlouhodobě se necítíte dobře. Říkám si, jestli by nebyla možnost, si ještě jednou zkusit s partnerem promluvit, říct mu, že to takhle nezvládáte a co byste potřebovala jinak. Mohla byste si zvážit všechna pro a proti a zamyslet se i nad ukončením vztahu, což by mohlo být na místě, pokud to tak cítíte a partner Vám nebude chtít vyjít vstříc. I když by rozchod byl zpočátku asi náročný, z dlouhodobého hlediska by se Vám možná mohlo ulevit. I vzhledem k Vašemu těhotenství mám o Vás obavy a myslím si, že byste teď měla myslet především na své zdraví a na to, abyste se Vy sama cítila dobře a byla v klidu.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, myslím si, že byste se měla obrátit i na někoho jiného a požádat o pomoc. Zmiňujete, že jste se kamarádek kvůli příteli vzdala, ale říkám si, zda opravdu není nikdo, koho byste mohla kontaktovat. Zkuste se nebát ozvat i někomu, s kým jste se dlouho nebavila. Myslím si, že by Vaši situaci spousta lidí pochopila, nezlobila se na Vás a pomohla Vám. Odejít od partnera po 4 letech není jednoduché a nějaký jiný člověk by Vás mohl podpořit a alespoň ze začátku Vám pomoci, ať už psychicky, nebo s praktickými věcmi, například péčí o dítě, komunikací s partnerem apod. Také jsem si všimla, že se nezmiňujete o Vaší rodině a říkám si, zda se nemůžete ozvat někomu z příbuzných. Může se jednat třeba o rodiče, sourozence, ale i vzdálené příbuzné, kteří by Vám také mohli pomoci a poradit, co dál dělat. V každém případě vnímám naléhavost Vašeho dotazu a cítím, že jste velmi nešťastná, proto si myslím, že by bylo nejlepší začít situaci řešit co nejdříve.

Dále bych Vám doporučila obrátit se na nějaké krizové centrum, neziskovou organizaci nebo sociální službu (jejich seznam naleznete například zde). V uvedeném seznamu najdete i centra pro oběti domácího násilí, tedy i osoby, co zažily násilí ve vztazích (ať už psychické nebo fyzické), nebo například pro ženy a dívky v obtížných situacích. V centru by s Vámi mohli situaci podrobněji rozebrat, pomoci Vám to celé ustát, mohla byste mít prostor rozmyslet si, co se vztahem dále dělat, a také se třeba v klidu se připravit na porod. Bohužel nevím místo Vašeho bydliště, je tedy pro mě obtížné doporučit něco konkrétního, ale zkuste se, prosím, na uvedený seznam podívat, třeba najdete něco ve Vašem okolí, případně zkuste hledat jinde na internetu.

V akutních případech, kdybyste měla pocit, že to už nezvládáte, můžete volat i na některou z nespecializovaných linek důvěry, jejich seznam najdete na stejném odkaze zde. Další možností je i partnerská poradna, ať už pro Vás samotnou nebo společně s partnerem, pokud by měl zájem. V poradně by s Vámi pracoval psycholog a na rozdíl od soukromých psychoterapií jsou návštěvy bezplatné, což může být výhoda. Další možností pomoci by mohla být tedy i návštěva soukromého psychologa nebo psychoterapeuta (kontakty zde nebo zde), ať už kvůli popisovaným depresím a úzkostem, nebo čemukoliv dalšímu, čím si nyní procházíte, a měla byste pocit, že byste ráda měla bezpečné místo, kde byste o tom mohla mluvit.

Přejeme Vám, ať najdete vhodné řešení Vaší situace a brzy se cítíte šťastnější.

Tým poradny

 

 

 

Máme neshody s matkou

Dobrý den. Pohádala jsem se s matkou. Žiju u ní jako dospělá vysokoškolačka, máme relativně dobré vztahy, ale občas se ke mně chová jako k malé holce. Snažím se jí vysvětlit, že to tak nejde, že se cítím špatně. Ona mi odpověděla, že ona nemá čas myslet na to, jak formulovat věci, abych se cítila dobře. Co mám říct? Jak to mám řešit? Prosím opravdovou odpověď, ne opakování toho, co jsem napsala a že chápete, že se cítím špatně. Chci řešení, za váš soucit předem děkuju, ale nepomůže mi.

Natka

Odpověď

Dobrý den, Natko,

na začátek bych chtěla říct, že shrnutí na začátku odpovědi má smysl v tom, že já převyprávím Váš dotaz tak, jak jej chápu, a zároveň slouží pro jiné lidi, kteří si prochází dotazy v naší poradně.  Ve Vašem případě tomu rozumím tak, že nevíte, jak řešit neshody se svou matkou, které zřejmě mají něco společného s tím, že se k Vám, podle toho, co píšete, chová jako k malé holce.

Dokážu si představit, že možná již máte nějaké své představy o tom, jak byste chtěla žít a „vést“ domácnost. Zároveň rozumím, že některým rodičům může delší dobu trvat, než svého potomka přestanou vnímat jako dítě a začnou na něj pohlížet jako na dospělého. Je možné, že tohle si uvědomit může Vaší matce chvíli trvat a může to vyžadovat více rozhovorů na toto téma. Říkám si, jestli byste si se svou matkou mohly spolu sednout a v klidu probrat své základní požadavky tak, abyste spolu mohly dobře vycházet. Mohlo by být fajn domluvit si nějaká pravidla, podle kterých spolu budete tento rozhovor vést – že si třeba nebudete skákat do řeči, ale budete se střídat a budete se snažit naslouchat tomu, co ta druhá říká. Píšete, že máte relativně dobré vztahy, což si myslím, že je fajn výchozí bod pro nějakou konverzaci o tom, jak byste si obě představovaly společné bydlení nebo vůbec Váš vztah. Můžete takhle společnou diskuzí přijít na nějaký kompromis, který Vám bude vyhovovat aspoň trochu oběma. Můžete své matce vysvětlit, proč se Vám přesně nelíbí, co říká, a konkrétně se domluvit, co by se mohlo dělat jinak. Zároveň by mohlo být fajn se zeptat jí, jestli ji něco netrápí a jak celou situaci vidí ona. Chápu, že pro matku možná není snadné se Vám v něčem přizpůsobit, ale můžete ji to podat tak, že Vám na Vašem vztahu záleží a chcete, abyste spolu mohly vycházet dobře nadále, proto je důležité, když každá zkusí něco málo změnit. 

Pokud by se Vám nedařilo se domluvit, napadá mě, že byste mohly společně navštívit rodinnou poradnu, kde můžete společně s poradcem řešit, co přesně Vás trápí a co by se s tím dalo dělat. Můžete zkusit pracovat na nějaké dohodě za přítomnosti odborníka, který Vám může pomoct se společnou domluvou, a to třeba tak, že Vaši diskuzi bude usměrňovat a podporovat vyřešení Vašeho konfliktu. Do poradny můžete jít i sama, kdyby Vaše matka nechtěla, přičemž si s odborníkem můžete vyjasnit, jestli jste třeba ochotná to vydržet nebo budete radši přemýšlet o samostatném bydlení. Za tímto účelem můžete navštívit i psychoterapeuta nebo psychologa, hledat se dá např. zde, s tím rozdílem, že rodinné poradny fungují bezplatně.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo navázat konverzaci o tom, jak byste si představovala společné fungování.

Tým poradny

 

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 90 Další