VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Mé problémy mě dovedly až k sebepoškozování

Dobrý den, vezmu to od začátku, tedy od té doby co si myslím, že mé problémy začali. Když jsem dospívala můj otec mě začal mlátit a vše mi zakazovat. Kvůli tomu jsem začla chodit za školu a v 16 letech utekla z domu, říkala jsem si že se to třeba změní a ono se to změnilo ale jen na chvíli. V 17 letech jsem si našla přítele, který mi byl oporou a mohla jsem se mu se vším svěřit, asi 3 měsíce před 18. narozeninama jsem se k němu nastěhovala, to byl asi kámen urazu, protože můj otec ho nemusi a začali telefonáty typu ,,ty s ním nebudeš št´astná, vrat´se domů,, a tak podobně. V tu dobu jsem poprvé pomyslela na to, že si vezmu život. Roky plynuly a přítel mi najednou začal zakazovat bavit se s přáteli, které jsem dřív měla, začal mi nadávat, že jsem tlustá ošklivá a k ničemu a jelikož už jsem školu vyšla, tak začali i věcí typu ty jsi neschopna, všechno musim platit já ty nejsi schopna si najít ani práci. No a to mi psychiku asi odrovnalo uplně a tak jsem to minulí rok řešila tím, že jsem spolikala plato prášků, jenže to nedopadlo tak jak jsem chtěla a jela jsem na výplach žaludku do nemocnice. S přítel ale i tady přesto všechno zůstávám, myslím si že je to ale jen ze strachu, že by se mohl mstít na mé rodině. Vy jste první komu tohle píšu nebo řikám. Bojím se jít k psychologovi s toho důvodu, že nechci vypadat před přítelem jak blázen. Což si stejně o mě myslí, protože trpím i sebepoškozováním. A to vždy když se pohádáme, tak mi příjde lepší fyzická bolest než-li psychická. Tím bych asi skončila. Děkuji za odpověd´

Anonymka

Odpověď

Dobrý den Anonymko,

děkujeme za důvěru, kterou jste vložila do naší poradny, což podle mého pro Vás jistě nebylo lehké. Velmi si toho vážíme.

Píšete, že jste kvůli neshodám s otcem odešla z domu, po čase se pak nastěhovala k příteli, který Vám byl zpočátku oporou. A to i v době, kdy Vám otec opět začal zasahovat do života telefonáty. Později se však i tento vztah začal kazit, přítel Vám začal zakazovat přátele a nadával Vám. Také Vám vyčítal, že si nedovedete najít práci. Máte za sebou neúspěšný pokus o sebevraždu a v současné době své psychické potíže řešíte sebepoškozováním, Také si nejste jistá, co je pravým důvodem toho, že stále setrváváte ve vztahu s přítelem, obáváte se, že by se v případě rozchodu mohl mstít Vaší rodině. Tato situace pro Vás musí být velmi těžká a složitá, nicméně i přes smutek a zoufalství, které z Vašeho dotazu cítím, jste se rozhodla svěřit se a obrátit se na naši poradnu, což velmi oceňuji, a v případě, že se rozhodnete svou těžkou situaci změnit, může to pro Vás být prvním krokem na této cestě.

Nevím, jak dalece se Vašemu příteli podařilo izolovat Vás od přátel, pokud však máte ve svém okolí někoho, kdo je Vám blízký, možná by bylo dobře, kdybyste si o Vašich problémech s někým takovým mohla promluvit. Jistě by pro Vás svěření se bylo úlevou a v případě, že byste se rozhodla situaci změnit, by pro Vás tento člověk mohl ve Vašem rozhodnutí být oporou. Vzhledem k tomu, že možnosti internetového poradenství jsou limitovány, a jelikož se sebepoškozováním si člověk jen málokdy dokáže poradit úplně sám, ráda bych Vás podpořila v návštěvě psychologa. Není třeba se trápit obavou, že budete vypadat jako blázen. Krom toho, návštěva psychologa může být anonymní, a také to nemusíte zmiňovat před Vaším přítelem. Případně, pokud najdete někoho blízkého, komu se rozhodnete svěřit, mohla byste ho navštívit třeba i společně s ním, takže by Vám v tomto mohl být oporou. Domnívám se, že tato varianta by pro Vás byla opravdu nejlepší, protože psycholog by s Vámi probral celou situaci a navrhnul nejvhodnější možný postup, jak se s celou těžkou situací vypořádat. Pokud však máte skutečně obavy a na osobní návštěvu se necítíte, pak se můžete obrátit zcela anonymně na některou z Linek důvěry ve Vašem okolí, kde se můžete se svými potížemi svěřit, a kde Vám mohou být také nápomocni. Bohužel z Vašeho dotazu nevyplývá, odkud jste, pokud z okolí Brna, můžete se obrátit například na Modrou linku, tel. 549 241 010 nebo 608 902 410. Jsou zde od 9.00 hod do 21.00 hod. Seznam dalších možností naleznete v naší Síti kontaktů. 

Ať se již rozhodnete jakkoliv, držím Vám palce a přeji hodně sil na Vaší cestě a brzkou úlevu!

Za tým poradny Iveta

 

Bezplatná terapie

Dobrý den, byla mi doporučena od odborného lékaře (psychiatrie) psychoterapie a mám též doporučení. Přestěhovala jsem se do Brna a ráda bych poprosila o nějaký kontakt na psychoterapeuta, který je hrazen pojišťovnou. Jsem momentálně bez práce a placené služby (soukromá praxe)600,-Kč/hod, které jsem našla na internetu si bohužel nemohu dovolit. Díky Markéta

markéta

Odpověď

Dobrý den Markéto,

děkujeme za Váš dotaz. Terapii, která je hrazena zdravotními pojišťovnami poskytují v rámci své praxe kliničtí psychologové. Možná můžete zkusit požádat o kontakt Vašeho odborného lékaře, který Vám psychoterapii  doporučil. Pomoci by Vám také mohli např. na Modré lince, kde Vám na základě informací od Vás mohou někoho doporučit. Telefon 549 241 010 nebo 608 902 410. Linka je v provozu od 9.00 hod do 21.00 hod. Případně můžete na internetu zadat nikoli "psychoterapie", ale "klinický psycholog Brno".

Přeji Vám hodně štěstí a brzké nalezení vhodného terapeuta.

Za tým poradny Iveta

 

Mám strach, že nenajdu partnerku

Dobrý den. Mám takový dlouhodobý problém a to s nalezením vhodné životní partnerky. Jsem už 10 let rozvedený a žiji sám. Vyzkoušel jsem hodně možností a to od internetových 6 seznamek,seznamovací agentury 3 přes desítky inzerátů, vkladů i odpovědí a vše bylo marné. Když už nějaká ta schůzka proběhla tak jsem se vždy dověděl jen promin ale nejsi můj typ! Nevím v čem může být problém, proč ty ženy nepřitahuji. Ted jsem v poslední době se seznámil s jednou pohlednou a hodnou ženou do které jsem se zamiloval. Ze začátku mi denně telefonovala a to i v pozdních večerních hodinách. Psal jsem ji hodně básniček které jsem pro ni skládal a vymýšlel si je. První rande proběhlo myslím si úspěšně ale bohužel nakonec mi zase napsala sms zprávou nejsi můj typ přeji ti hodně štěstí. Nevím proč se tak stále dokola děje a tyto situace se v mém životě stále dokolečka opakují! Chybí mi její něžný hlásek a mám ji upřimně rád i přesto že jsem jí to dal jasně najevo chová se ke mě už dost rezervovaně a chladně a tím se dost trápím, nemůžu si pomoct někdy se i v noci budím nemohu usnout pláču, přijde mi všechno co jsem ve svém životě udělal špatně strašně líto a nevím už jak se této beznaději a úzkosti mám bránit! Je to čím dál častější! Ted jsem si řekl zkusím o ni trochu bojovat a poslal jsem ji doporučený balíček s krabičkou v níž byla Orchidejka s věnováním a alabastrový andělíček se srdíčkem a hezký průvodní dopis kde jí píšu že ji mám strašně rád, líbí se mi a že o ni nechci přijít. Udržuji s ní momentálně už jenom formální kamarádský vztah ale chtěl bych to nějak znovu oživit aby to bylo zase tak hezké jako na začátku a nevím jestli se mi to touto formou vůbec podaří! Zvolil jsem takzvanou vyčkávací taktiku a nic jí o tomto mém kroku nedávám vědět, chci aby prostě byla překvapena! Vím že asi univerzální recept na to jak najít toho pravého-tu pravou a jak si udržet hezký vztah asi není. Člověk se může akorát snažit a usilovat o to a čekat, věřit doufat že se to snad podaří a to štěstí k sobě jednou přitáhne!Chtěl bych vědět jestli jsem v tomto případě udělal dobře a jakou mám asi tak naději nebo šanci že se mi podaří znovu ten vztah nějak obnovit? Asi v tomto případě trošku tuším proč se tak stalo. Já hodně jezdím všude na kole, jsem vášnivý cyklista a na tu první schůzku jsem jel na kole-16Km. Byl jsem trochu zapocený a ona mi to dala pak trochu najevo a taky že jsem nevelkého vzrůstu a že mám bříško. Což mě dost vadí a i s tímto už leta neůspěšně bojuju! Poprosil jsem ji aby mi to nějak odpustila, že s tím něco začnu dělat. Může být i v tomto ta hlavní příčina mých neůspěchů co se týče nalezení vhodného vztahu? Udělal jsem s tímto balíčkem že jsem jí to poslal jako překvapení vůbec dobře? Nevím už kde mám hledat pomoc! Bojím se, že zůstanu po zbytek života uplně sám!Pomozte mi prosím najít na tento můj problém jednou pro vždy řešení! Moc vás o to prosím! Předem vám moc děkuji za vaši odpověd! S pozdravem Dalibor.

Dalonka606

Odpověď

Dobrý den Dalibore,

vážím si toho, že jste se se svým dotazem obrátil právě na naši poradnu.

Zmiňujete se o tom, že opakovaně zažíváte více či méně úspěšné pokusy o navázání blízkého vztahu, což může být podle mého názoru velmi vyčerpávající. Proto si velmi cením Vaší aktivity tuto situaci změnit. Využíváte různé možnosti seznámení, ale snažíte se pracovat také sám na sobě. Domnívám se, že právě toto je ideální základ, na kterém můžete stavět.

Mám pocit, že Vás v současné době nejvíce trápí to, že jste se zamiloval do ženy, která Vaše city patrně neopětuje, a Váš vztah je tak spíše na kamarádské úrovni. Nejsem bohužel schopna Vám odpovědět, zda má tento vztah naději nebo zda děláte dobře, když se o to snažíte. Na podobné otázky většinou neexistuje jednoznačná odpověď. Napadá mě ale, že je důležité respektovat city toho druhého. Pokud tedy nejsou Vaše city opětovány, měl byste to vzít na vědomí a vztah udržovat "pouze" na kamarádské úrovni. Dovedu si ovšem představit, že může být velmi obtížné udržovat přátelské vztahy se ženou, ke které chováte hlubší city. V takovém případě by mohlo být prospěšné se i společně dohodnout, že se nebudete určitou dobu vídat. Ačkoli se to tak nemusí zdát, může Vám to dát prostor posunout se ve svém životě dál.

Ve svém dotazu, jste se také zmínil, že máte pocit, že Vaše pokusy o navázání blízkého vztahu končí velmi podobně. Sám jste uvedl, že Vám jedna z žen řekla, že na ni nepůsobilo příliš pozitivně, když jste na schůzku přišel zpocený. Právě toto jsou důležité impulsy, které by Vám mohly pomoci pracovat sám na sobě. Další důležité informace se můžete dozvědět také od své rodiny, přátel, kolegů v práci či známých. Můžete se jich třeba zeptat, jak na ně působí Vaše chování, způsob komunikace (verbální i neverbální), témata, která vybíráte k hovoru atd. Mám dojem, že jste ochoten pracovat sám na sobě, a právě toto jsou důležité podněty, které Vám mohou ukázat, jakým směrem se ubírat.

Kromě výrazné aktivity a odhodlanosti, která je patrná z celého Vašeho dotazu, jsem si nemohla nepovšimnout také určitého strachu, úzkosti či smutku a obavy, že byste mohl zůstat sám. Ráda bych podpořila Vaši aktivitu nejen co se týče hledání partnerky, ale také trávení volného času. Může se totiž stát, že svou životní partnerku potkáte i v situacích, kdy ji přímo nehledáte. Může se jednat o různé volnočasové aktivity i pracovní činnosti. Zmínil jste se o kole jako svém velkém koníčku. Patrně máte i další zájmy, kterým se rád věnujete ať už sám nebo se svými přáteli. Pro zachování duševního zdraví každého z nás jsou právě tyto činnosti nesmírně důležité. Pokud byste však měl dojem, že pocity smutku a úzkosti nejste schopen sám zvládnout, neváhejte se obrátit na linku důvěry, např. v Hodoníně (telefon: 518 341 111). Linka je anonymní a v provozu každý den od 16.00 do 22.00 hodin. Kontaktovat můžete také psychologa v místě Vašeho bydliště, se kterým byste mohl celou situaci probrat podrobněji. Také on by Vám mohl pomoci s určením těch oblastí Vašeho projevu, na kterých byste mohl zapracovat. Stejně tak Vám může pomoci při zvládání nejrůznějších negativních emocí, které zažíváte.

Chtěla bych Vám závěrem popřát hodně síly a odhodlanosti i do budoucna.

Za tým poradny Petra Š.

Nevím si rady se svým synem

DOBRÝ DEN, CHTĚLA JSEM POŽÁDAT O RADU, KTERÁ SE TÝKÁ MÉHO 21 LETÉHO SYNA.JE TO MOJE DÍTĚ, TAK MU SAMOZŘEJMĚ ASI LEDACOS ODPOUŠTÍM. SYN JE STRAŠNĚ NEZODPOVĚDNÝ,NEVYUČIL SE,PO NĚKOLIKA MÝCH POKUSECH HO UDRŽET V UČENÍ, NYNÍ NEPRACUJE, NIC SI NEHLEDÁ A S KAMARÁDY NEUSTÁLE PIJE ALKOHOL, PO ALKOHOLU JE VELMI AGRESIVNÍ A PERE SE. VĚTŠINOU DOSTANE NAKLÁDAČKU ON A VZPAMATOVÁVÁ SE ZE ZRANĚNÍ. KDYŽ MU OTRNE , JEDE NA NOVO.MŮJ MANŽEL SE SYNEM NIKDY NESNESLI, SYN NIKDY MANŽELA NERESPEKTOVAL, ČASTO SE NÁM NĚCO DOMA ZTRATÍ. MANŽEL SYNA VYHODIL Z DOMU, JÁ TO NESU VELICE TĚŽKO. MŮJ MANŽEL NENÍ SYNA PRAVÝ OTEC. JEHO OTEC NIKDY O SYNA NEJEVIL ŽÁDNÝ ZÁJEM,PRÁVĚ TOHLE, ŽE ANI JEDEN OTEC SE SYNEM NEKOMUNIKUJE A NEMOTIVUJE, JÁ I KDYBYCH SE KDYKOLI DŘÍVE ROTRHLA , MYSLÍM, ŽE JSEM NEMOHLA NIC DĚLAT. SYN MOMENTÁLNĚ POBÝVÁ NĚKDE U KAMARÁDŮ, PROSTĚ NEMÁ CHODIT DOMŮ = to tvrdí můj manžel , občas domů přijde , má doma všechny věci , hlavně chodí ,když není manžel doma, vykoupe se, někdy nají a jde zase pryč. Je mi z toho sdtrašně moc úzko, nejsem schopna s tímto vědomím snad ani žít, prosím je možná nějaká možnost, aby se syn vzpamatoval? Velmi mi na něm záleží a udělám pro něj cokoli. Děkuji moc.

LENKA

Odpověď

Dobrý den Lenko,

děkujeme za důvěru, kterou jste nám projevila, když jste se nám svěřila se svým nelehkým příběhem. Z celého Vašeho dotazu cítím především velkou lásku, kterou patrně k synovi chováte, a zároveň také obavu o jeho budoucnost.

Ptáte se, zda existuje nějaká možnost, aby se Váš syn vzpamatoval. Na tuto otázku Vám nejsem schopna poskytnout jednoznačnou odpověď. Pravděpodobně taková možnost existuje, ale je závislá především na faktorech souvisejících s Vaším synem a Vy je můžete jen stěží ovlivnit. Váš syn je však již dospělý člověk, který je sám zodpovědný za svůj život, a nezbývá než respektovat jeho vlastní rozhodnutí. Pokud tedy nebude chtít změnit svůj způsob života on sám, nemůžete jej k tomu donutit. K podobné změně je většinou zapotřebí silná motivace, jakou může být například možnost zajímavého zaměstnání, navázání blízkého vztahu, ale především to, že si sám uvědomí, že podobný život již dále vést nechce. Tuto motivaci pravděpodobně v současnosti nemá, což se ovšem může kdykoli změnit. V takovém případě můžete jakoukoli jeho snahu směřující k lepšímu životu podpořit a být mu oporou. Můžete mu třeba nabídnout doprovod k odborníkovi či pomoc při hledání zaměstnání.

Považuji však za důležité zdůraznit, že také Vy sama máte svůj vlastní život, svého manžela, pravděpodobně také své zaměstnání, přátele a koníčky, kterým se chcete věnovat. Přes všechnu starost o svého syna byste na tyto skutečnosti neměla zapomínat a měla se věnovat i sama sobě. Pokud se totiž nebudete Vy sama cítit silná a vyrovnaná, nemůžete být dostatečnou oporou ani pro svého syna.

Myslím si, že by Vám také mohlo pomoci si o celé situaci promluvit s psychologem, se kterým můžete své obavy probrat mnohem podrobněji. Díky tomu by Vám také mohl poskytnout konkrétnější informace. Psychologa můžete navštívit Vy sama, ale také společně se svým synem, popř. i manželem. Může se jednat například o psychologa, který se zabývá rodinným poradenstvím. Nabízím kontakt na rodinnou poradnu v Kolíně (e-mail: poradna.kolin@volny.cz, telefon: 321 725 151). Zmiňujete se také, že Váš syn velmi často pije. Pokud máte dojem, že by jeho současné problémy mohly souviset právě s alkoholem, doporučila bych Vám následující odkazy: http://www.alkoholik.cz/zavislost/ nebo http://alkohol-alkoholismus.cz/. Naleznete zde nejen zajímavé články, které jsou určené i rodinám těchto jedinců, tak i kontakty na další odborníky z této oblasti. V případě jakýchkoli akutních problémů můžete kontaktovat také Linku důvěry (v okolí Vašeho bydliště 327 511 111 nebo 602 874 470). Linka je v provozu každý všední den od 8.00 do 22.00 hodin.

Závěrem bych Vám ráda popřála hodně síly do budoucna.


Za tým poradny Petra Š.

Mám záchvaty paniky

Dobrý den, jsem studentka VŠ a už druhý rok mě velmi trápí zvláštní problém. Je mi za něj dost trapně, ale velmi mě zasahuje do život, proto volím tuto cestu jeho řešení. Jde o to, že mě zachvacují až záchvaty paniky pokud jsem někde mezi lidmi a je tam ticho, to znamená, ve škole přednášky, návštěvy, prostě cokoli, kde sedím mezi lidmi a je ticho. Jsou to šílené stavy, mám pocit, že vyletím z kůže, zachvacuje mě hrozný strach, buší mi srdce o sto šest a nejraději bych utekla. Začalo to před dvěma lety, kdy jsme měli ve škole seminář a mě začalo strašně kručet v břiše (bylo to dost hlasité). Nemyslím kručení v žaludku, když má člověk hlad, to není tak hlasité. Je zajímavé, že se mi to stalo už jednou na gymplu a to jsem to přešla a neřešila to. Jenže teď se to se mnou táhne už 2 roky a nelepší se to. Dokonce jsem se vyhýbala přednáškám, návštěvám a tak. Teď po 3 měsících mám nastoupit na jinou školu na navazující magisterské studium a už teď se toho děsím, jak to vydržím na přednáškách a seminářích. Ještě dodám, že to začalo v období, kdy jsem zjistila, že mě přítel podvádí. Budu moc ráda za radu co s tím. Vím, že ten problém je dost zvláštní. Když jsem se svěřila matce, protože jsem byla totálně na nervy, tak se mi smála, že řeším blbosti. Asi má pravdu, že je to blbost. Jenže mě to strašně moc omezuje v normálním životě. Když mám pak někam jít, bolí mě strašně břicho strachy a jsem totálně vynervená. Děkuji za přečtení mého problému

Mája

Odpověď

Dobrý den Májo,

píšete nám, že často prožíváte strach a paniku, když jste v tiché místnosti s druhými lidmi. Popisujete také, jak moc Vám tento strach zasahuje do života a také to, jaké okolnosti Vašim potížím předcházely. Zmiňujete se i o tom, že Vaše matka nepovažuje tyto potíže za důležité a spíše je zlehčovala. Pro Vás však tyto problémy jsou podstatné a já chápu, že Vás hodně trápí a omezují. Říkám si, že to pro Vás teď musí být opravdu těžké. Určitě bych Vás tedy chtěl podpořit v tom, že jste se rozhodla svůj problém řešit. Je mnoho lidí, kteří prožívají stejné nebo podobné potíže jako Vy a častokrát pro ně není snadné o nich hovořit. Velmi si tedy cením toho, že jste se na nás obrátila.

Z toho, co píšete, mám pocit, že máte hlavně obavy z toho, co si o Vás ostatní budou myslet, jak budou reagovat. Napadá mě, že tento strach možná může pramenit z Vašich myšlenek a různých představ. Chtěl bych Vám tedy navrhnout, abyste si zkusila pohovořit s někým, komu důvěřujete, a pobavila se s ním právě o tom, co se Vám honí hlavou, když Vás zachvátí panika. Já osobně bych Vás chtěl podpořit v tom, abyste navštívila psychologa nebo psychoterapeuta. Právě s ním si můžete o Vašich potížích promluvit a společně pak pracovat na tom, abyste své obavy a paniku mohla lépe zvládat. Pokud by pro Vás bylo těžké s psychologem o Vašich potížích hovořit, mohlo by Vám pomoci, pokud byste si s sebou například vzala vytištěný tento dotaz.

Podobným typem problémů, který ve svém dotazu popisujete, se nejčastěji zabývají psychologové, kteří se specializují na kognitivně behaviorální terapii (KBT). Tato forma terapie se zaměřuje především na to, jakým způsobem mohou naše myšlenky ovlivňovat naše prožívání a jak lze tyto automatické myšlenky změnit nebo upravit. Pokud byste se tedy chtěla zaměřit především na hledání řešení Vašich momentálních potíží, byl by pro Vás podle mě vhodný právě psycholog nebo terapeut, který se věnuje KBT. Pokud byste však chtěla komplexněji probrat svůj život, vztahy a minulost, popřípadě důkladněji prozkoumávat jak pocity, které zažíváte, souvisí s jinými okolnostmi ve Vašem životě, byla by pro Vás asi vhodnější jiná forma terapie. Důležité tedy je, abyste našla odborníka, se kterým si budete rozumět a bude se Vám s ním dobře spolupracovat.

Jestliže byste se chtěla dozvědět něco víc o tom, jakým způsobem může KBT pomoci lidem, kteří zažívají podobné potíže jako Vy, můžete se podívat například na některou z knih psychoterapeuta Jána Praška. Ten se zabývá nejen strachem a panikou, ale i mnoha jinými tématy.

Přeji Vám mnoho sil při zvládání strachu a hodně úspěchu ve Vašem novém studiu.

Za tým poradny

Luboš

 

Jak na zbytečně utrácející maminku?

Dobrý den, moje maminka má již řadu let problém vyjít s penězi. Ráda nakupuje a všeobecně shromažďuje věci ve velkém množství, které nemůže spotřebovat (např. oblečení, kosmetiku a další). Tím se dostává do problémů jak finančních, tak i s pořádkem v domácnosti. Několikrát jsme se jí v rodině snažili domluvit a vysvětlit, že tolik věcí není třeba, ale téměř bez úspěchu. Občas potřebuje půjčit, protože již nemá na splátky např. energií. Četla jsem, že se může jednat o shopaholismus vzniklý mj. z depresí. Můžete nám poradit, na koho se přesně obrátit, příp. čemu se vyvarovat? Velice děkuji

d.baara

Odpověď

Dobrý den,

Vaše maminka má štěstí, že má někoho, kdo o ni má takovou starost. Kdybych byl v situaci podobné té Vaší, asi bych se o ni také strachoval.

Ptáte se, čeho se v jednání s maminkou vyvarovat. Uvažuji o tom, že Vaše půjčování peněz může maminku v jejích nákupech podporovat, neboť si pak možná plně neuvědomuje důsledky svého jednání. Uvádíte také, že Vaše domlouvání nepřináší kýžené výsledky. Mnohokrát se v podobných případech osvědčila snaha najít společnou řeč. Ve Vašem případě by to znamenalo pokusit se jednání maminky pochopit, aniž byste použila vyčítavé slůvko „proč?". Zjistit, co trápí ji a vysvětlit jí, co trápí Vás. Tato sdělení by Vás mohla sblížit, a umožnit tak spolupráci při hledání východiska.

Ptáte se také, na koho se obrátit. Ačkoliv popis chování Vaší maminky nese znaky „shopaholismu", netroufnu si na jeho základě vynést soud. Píšete, že jste četla o vzniku shopaholismu z depresí. Souběh shopaholismu s dalšími psychickými potížemi je skutečně velmi častý, nikoli však samozřejmý. Více informací o shopaholismu a dalších tématech můžete najít například na této adrese, nebo si můžete stáhnout přímo článek.

Pokud jde v případě Vaší maminky skutečně o shopaholismus, Vaše otázka má snadnou odpověď. Bylo by možné obrátit se na klinického psychologa, případně psychoterapeuta.

Z Vašich slov ale nepoznám, jestli Vaše maminka vnímá své nakupování stejně jako Vy - jako problém. Terapie je založená na spolupráci terapeuta a klienta a nemůže fungovat v případě, že klient nemá potřebu svou situaci řešit. Uvažuji tedy, jak by bylo v takovém případě vhodné postupovat. Jelikož se jedná o rodinný problém, asi bych se nejdříve pokusil kontaktovat psychoterapeuta či rodinného poradce, navštívit vybraného odborníka sám a dohodnout se s ním na dalším postupu. Kontakty na rodinné poradny můžete najít na našich stránkách, většina z psychoterapeutů má také své webové stránky, kde si o nich můžete přečíst a zvolit takového, který by Vám s řešením Vašeho rodinného problému pomohl.

Doufám, že jsem Vám svou odpovědí pomohl a přeji, ať vše dopadne ke spokojenosti Vaší maminky i Vás osobně.

Za tým poradny Ondra

Matka mě nenechá učit samotného

Dobry den.. . Je mi 16 a chodim na stredni skolu (do prvaku)....... moje matka me neustale nuti se ucit...a kdyz ji reknu ze se chci ucit pozdeji, tak na me krici, at se jdu ucit hned..... Pokud nejdu, problem resi zakazem na PC... Matce jsem nekolikrat vysvetlil, ze by mi mela dat trochu prostor.... a nechat me se ucit samotneho..... Ale ona tvrdi, ze se nakonec potom nebudu ucit vubec....... . - vubec mi neveri....... prosim poradte... co mam delat?..... Predem dekuji za odpoved.....

Vojta

Odpověď

Dobrý den Vojto,

těší mě, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete nám, že Vám matka nedůvěřuje a nenechá Vás, abyste se sám rozhodl, kdy se budete učit. Zdá se mi také, že je to pro Vás hodně důležité a já chápu, že Vám nedůvěra a nedostatek prostoru pro vlastní volbu vadí. 

Přemýšlím zároveň nad tím, proč Vám vlastně matka ten prostor k vlastní zodpovědnosti nedá, co jí k tomu vede. Je příliš opatrná a starostlivá? Chce mít všechny věci pod kontrolou? Nechala Vám už někdy v něčem volnou ruku a Vy jste neudělal to, co od Vás očekávala? Možná by stálo za to, abyste se nad tím také zamyslel, a třeba se matky ve vhodnou chvíli zeptal, co jí vlastně vede k tomu, že po Vás chce, abyste se učil, že Vám nevěří. Myslím si, že byste to s ní mohl zkusit v klidu probrat, třeba když není unavená z práce nebo nikam nespěchá. Pokud si nevyjasníte své pozice a priority, může být vzájemná dohoda velmi obtížná.  

Napadá mě, že byste se například mohl s matkou dohodnout na tom, že Vám nechá třeba jeden měsíc v učení volnost a pokud jí během této doby přesvědčíte, že se zvládnete učit sám, přestane Vás kontrolovat. Pokud by s tímto návrhem nesouhlasila, mohli byste se pokusit společně domluvit na nějakých pravidlech, která by byla přijatelná jak pro Vás, tak pro Vaši matku, a budete je oba dodržovat. Můžete se například domluvit na tom, že jí vždy dopředu řeknete v kolik hodin přesně se ten den budete chtít učit a ona Vás na oplátku přestane kontrolovat. Možná se můžete zkusit domluvit na tom, že ona bude určovat čas, a Vy naopak budete rozhodovat o tom, jaké předměty se budete učit. Chápu, že Vám to může připadat jako malý posun, ale já osobně si myslím, že pokud matka uvidí to, že dodržujete pravidla, na kterých jste se společně domluvili, mohla by Vám začít více věřit a je pravděpodobné, že nechá rozhodování o tom, kdy se budete učit, jen na Vás. Pokud byste chtěl Vaše problémy s někým ještě více probrat, můžete se obrátit na některou z linek důvěry, například na Modrou linku (http://www.modralinka.cz/). Ta je Vám k dispozici na čísle 549 241 010 denně od 9:00 do 21:00.

Přeji Vám mnoho úspěchu.

Za tým poradny

Luboš 

Potřeba větší intimity

Dobrý den, V první řadě Vám moc děkuji, za Vaše úsilí otevřít poradnu a pomáhat. Jsem tomu moc vděčna. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak zlepšit můj vztah s partnerem, se kterým žiji asi dva a půl roku . Přitel je o 8 let starší. Obecně máme docela harmonický vztah, dokážeme se v klidu domluvit v každodenních záležitostech, životní hodnoty a priority vnímáme a sdílíme podobně. Co mě ale trápí, je málo intimiti v našem vztahu. Nerovnováha mezi mýma potřebama po něžnostech a přítelova. V minulosti jsem v této oblasti problém nikdy neměla. Abych byla konkrétnější, strádám po něze, hlazení, delšímu objímání a po všech těchto projevech lásky. V sexuální oblasti, se přítelovi taky víc přizpůsobuji. Přítel je laskavý, ale to, co je pro něho optimální, je pro mě nedostatečné. Často přijdu a řeknu si o to, co právě potřebuju, ale nenaplní mě to, je to na "objednávku" a chybí v tom ta spontánnost. Přítel je v tomto jiný, nepotřebuje ani sexualni styk tak často jako já, není tolik vášnivý, ba naopak. Určitě mu na mě záleží a má mě rád, i s fyzickou přítažlivostí na obou stranách není problém. S přítelem jsem o tom mluvila, vyslechne a zamrzí ho, že se něčím trápím, ale stejně si pak zase musím o něhu řict. Nezmění se to. Zdá se mi, že on snad ani nezná tyto potřeby, které mám já. Trvá už několik měsíců. Snažím se pracovat i na sobě a změnit sebe, ale nedělá mě to šťastnou, lidově.. jsem hladová po každém jeho doteku i o bohužel začínám trochu závidět párům, když je vidím, jak si něhou projevují náklonost. Děkuju Vám předem za odpověď a ať se Vám moc daří! Andrea

Andrea

Odpověď

Dobrý den Andreo,

oceňuji, že se Vaše trápení snažíte řešit, že se nebojíte požádat o radu a vážím si toho, že jste o ni požádala právě naši poradnu.

Když si pročítám Váš dotaz, cítím z něj Váš hlad po doteku, jehož se Vám nedostává v takové míře, jakou byste si představovala. Do mozaiky představující harmonický vztah Vám, zdá se, chybí poslední dílek, a i když se snažíte seč můžete, výsledky se nedostavují. Slovní spojení „on snad ani nezná" pro mě vypovídá o pochopitelné frustraci. Žádáte proto radu, jak Váš vztah zlepšit.

Ve Vašem vztahu vnímám stabilitu, píšete o docela harmonickém vztahu, o tom, že Vás má partner rád, o vzájemném vnímání, sdílení potřeb. To není samozřejmé a je třeba si toho vážit. Onu stabilitu ale nenaplněná potřeba intimity v podobě hlazení, objímání či sexu, zdá se, nabourává. Váš přístup k řešení toho co Vás trápí se několikrát osvědčil i mně - vedete s partnerem otevřenou komunikaci a ve většině otázek jste schopni se domluvit, což oceňuji. V otázce intimity se ale společný konsensus nalézt nedaří.

Pravděpodobnou příčinu Vašeho trápení v podstatě sama pojmenováváte - nerovnováha Vaší a partnerovi potřeby intimity. Potřeba intimity, stejně jako veškeré jiné, je, jak jste již měla možnost poznat, individuální a její intenzita se mění. Uvádíte, že s partnerem žijete dva a půl roku, a že problém trvá několik měsíců. Předpokládám správně, že předtím jste ho nepociťovala? Pokud ano, je možné, že se jedná o jev, ke kterému dochází přibližně po 6 - 18 měsících vztahu, je přirozený a výrazný obzvláště u mužů. Pěkně je tento jev popisován v tomto článku. Muži tedy ony potřeby znají, ale nemívají je většinou tak intenzivní, jako příslovečné něžné pohlaví. Je ale také možné, že nyní potřebujete intimitu intenzivnějí než kdy dříve, z mé pozice mohu jen spekulovat.

Jak už jsem uvedl, intenzita našich potřeb, tedy i potřeby intimity se v průběhu života i v průběhu vztahu přirozeně mění. Možná se Vaše potřeby přiblíží, možná ale také vzdálí, těžko odhadovat. Pokud nechcete čekat na těžko předvídatelný vývoj Vašich potřeb, je samozřejmě možné hledat řešení Vašeho strádání individuálně či společně s partnerem u psychologa či v manželské poradně. Kontakty naleznete v sekci Síť kontaktů. Můžete se na podobnou zkušenost zkusit zeptat také svých důvěrných přátel. Věřte, že nejste sama, kdo podobné strádání prožívá.

Závěrem bych rád poděkoval za slova díků a přání do budoucna. Těší nás, když vidíme, že má naše snaha pomáhat smysl, budeme v ní pokračovat.

Přeji Vám, ať Vaše vzájemná láska vyřeší i tento problém ke spokojenosti Vás obou.

Za tým poradny Ondra

Mám potíže se soustředěním

Dobrý večer, ani nevím kde začít.... Už dlouho přemýšlím, že bych asi měla zajít do psych. poradny pro radu.. Je mi 31 let, za nedlouho mi končí moje 1. MD a hledám si zaměstnání. Jsem neustále podrážděná, nevěřím si, přijde mi že nic neumím a hlavně mi přijde, že mám poruchu soustředění. Kdykoliv mi někdo něco vysvětluje, tak mám pocit, že mi ta informace jen proletí hlavou a zase vyletí ven, nic si nepamatuji a nebo jen velmi málo... Moc bych si přála být více soustředěná a zvládat více věcí méně hekticky a zbrkle. Nevím jestli je to jen v mém podvědomí a hlavně bych se toho ráda zbavila. Teď mám před sebou psychologické testy jako součást pracovního pohovoru. Moc se bojím, protože o tuto práci mám opravdu zájem. Prosím o radu jestli je možné nějakou terapií se naučit soustředit. V hlavě se mi pořád honí minulost a budoucnost, ale přítomnost mi nějak uniká, přijde mi, že si ji nedokáži užít. Jsem vdaná a troufám si říct, že náš vztah je harmonický a jsem i pyšná máma... Proto se bojím abych o tohle vše svým chováním nepřišla ... Moc děkuji za odpověď!

elischka

Odpověď

Dobrý den Elischko,
děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Ve svém dotazu píšete, že jste v poslední době podrážděná, připadá Vám, že máte problém udržet pozornost a hledáte nějaký způsob, jak jí zlepšit. Z toho, co píšete, mi připadá, že to pro Vás teď musí být hodně náročné. Zdá se mi, že máte obavy z toho, jak zvládnete konec mateřské dovolené a hledání zaměstnání. Vaše potíže s pozorností můžou mít různé příčiny, možná však pramení právě z těchto obav a úzkostí. Myslím si tedy, že by nebylo špatné promluvit si s Vašimi nejbližšími, svěřit se jim se svými obavami a sdílet s nimi své emoce a pocity. Chtěl bych Vás také podpořit ve Vaší úvaze navštívit psychologa nebo psychoterapeuta. I s ním můžete sdílet své obavy a může Vám pomoci zvládnout Vaše problémy se soustředěním i další potíže, o kterých jste se zmínila.

Dále mně napadá, že byste mohla také vyzkoušet různá relaxační cvičení, jako je například autogenní trénink. Právě relaxace nebo meditace Vám mohou pomoci zvýšit vaše soustředění a můžete se díky nim naučit i žít více v přítomnosti. Existuje dnes řada knih, které se věnují  různým relaxačním technikám. Já osobně bych Vám doporučil knihu Karla Nešpora Uvolněně a s přehledem: relaxace a meditace pro moderního člověka, nebo knihu Jon Kabat - Zinna Vědomí přítomnosti: meditace bdělosti v každodenním životě. Obě tyto knihy můžete najít například v Moravské zemské knihovně v Brně, ve Vědecké knihovně v Olomouci nebo v jiných větších knihovnách. Existuje také mnoho internetových stránek, které se věnují relaxaci, jednou z nich je například stránka Karla Nešpora http://www.drnespor.eu/relaxcz.html kde najdete i audionahrávky k relaxačním cvičením.

Speciální metodou, která slouží ke zlepšení pozornosti, je také EEG biofeedback, který funguje na principu zpětné vazby a měření aktivity mozku. Zařízení, která tuto službu poskytují, můžete najít i ve větším krajském městě, avšak podle mého názoru byste měla tuto možnost vyzkoušet až po osobní konzultaci s psychologem, který by Vám pomohl zjistit, zda je pro Vás tato metoda vhodná.

Přeji Vám hodně úspěchu při přijímacím pohovoru a ať se Vám daří užívat si více přítomnosti.

Za tým poradny
Luboš

Jak na mé panické ataky?

Dobrý den.Mám takový dotaz.Asi před třemi měsíci jsem měl problém s vysokým tlakem a bolestmi v zádech následné vyčetření se vždy ukázaly negativní.Mám podezdření,že trpím panickými ataky.Jdu po parku a najednou to příjde stav podobný infarktu,ale pak to odezní a mé tělo je hrozně unavené.Jsem sportovec a zkouším to rozběhat,ale ty stavy se vrací.Nevim proč jelikož v rodině ani v práci nemám problémy.Poraďte prosím jak se toho zbavit.Jak přesvědčit tu hlavu že se nic neděje že neumřu a jsem naprosto fit.K lékaři specialistovi se jít nebojím jen se bojím,že jako řidič bych třeba mohl mít problémy s uživáním léku a stím spojeným výkonem mého povolání.Nikdy v životě jsem tyhle pocity neměl a chtěl bych zase být v poho věnovat se rodině a koníčkům.Tak jak na ty panické ataky. děkuji za odpověď

Daniel

Odpověď

Dobrý den Danieli,

těší mě, že jste si pro svůj dotaz vybral právě naši internetovou poradnu a doufám, že Vám budu schopný pomoci.

 I když jsem nic z toho co popisujete neprožil, snažím se z Vašich slov vytušit, jak Vám ony stavy mohou znepříjemňovat život a rozumím Vašemu přání zbavit se jich. Pokusím se nyní načrtnout možnou cestu.

Je pravděpodobné, že to, co Vás trápí, je skutečně panická porucha. Ta se vyznačuje opakujícími se náhlými atakami bez zjevného vysvětlení. Mimo jiné jsou pak pro stav ataky charakteristické bolesti na hrudi a silné bušení srdce. Typický je také vysoký krevní tlak.

Ptáte se, proč ony ataky přicházejí a jak přesvědčit hlavu, že se nic neděje a jste naprosto fit.

V současnosti se na člověka nahlíží jako na bio-psycho-socio-spirituální systém, v němž se problém v jedné oblasti projeví i v těch ostatních. My jsme přitom schopni tento systém vnímat jen omezeně a často si onoho problému všimneme až když se projeví někde jinde. Příkladem budiž Vaše stavy. Ty pravděpodobně produkuje psychika, ale projevují se tělesně - fyzicky je pociťujete jako „infarktové stavy" při atakách. Příčinu přesto neznáme. Vaše hlava Vám zřejmě dává signál, že to, že se cítíte fyzicky fit nic neznamená, že se něco děje, jen nevíme co. Osobně bych se nesnažil hlavu přesvědčit a raději ji poslechl.

Najít odpověď na to, proč ony ataky přicházejí a účinně proti nim zasáhnout, přesahuje možnosti internetového poradenství. Je proto nezbytné vyhledat pomoc klinického psychologa či psychoterapeuta. Cest léčení je více a lze je vést různými směry tak, aby braly ohled na potřeby člověka, proto věřím, že se najde způsob, jak neohrozit výkon Vašeho povolání. Uvažuji také o tom, že by stála za zvážení i návštěva praktického lékaře, který by vyloučil případný kardiovaskulární problém. Návštěvu specialistů bych ale neodkládal, neboť neléčená panická porucha může vést i k trvalým zdravotním následkům.

Třeba se nakonec ukáže, že situace není vážná a vy budete moci „v poho" sednout za volant a po zhasnutí motoru se věnovat rodině a koníčkům. Ať už jsou příčiny Vašich stavů jakékoli, přeji, ať Vás již tyto nezvané návštěvy nepotkávají.

Za tým poradny Ondra

Táta mi vyhrožuje

Dobrý den mam dotaz, dnes se stal takový incident moji rodiče se neustále hádaji kvuli tomu že můj otec je alkoholik a vetšinou přijde s práce opilý, když sem seděl u počitače a dělal si něco do školy uslyšel jsem rámus , rychle jsem přiběhl a viděl jsem jak muj táta bije moji mámu, přiběhl jsem s chladnou hlavou a dal je od sebe, řekl sem mu at se uklidni at toho nechá jenže on se pořád vzpíral chytil jsem mu ruce aby nemohl nic dělat jenže se vyvlíknul a chtěl udeřit i mě, když ktomu mělo dojit udeřil jsem ho první nejspíše jsem mu zlomil nos nevím si stim rady, udělal jsem to hlavně kvuli mámě ne kvuli sobě nemám rád když někdo ubližuje ženám , když ktomu došlo a ihned po tom se táta uklidnil ihned jsem mu donesl kapesník a řekl mu at si to vypláchne, jenže po pár minutach mi začal vyhrožovat jak mi na druhy den spřeláme všechny kosti v těle, nikdy jsem nechtěl aby ktomu došlo jenže se stalo co mi radite ? předem děkuji za odpověd.

anonymni

Odpověď

Dobrý den,

 

děkuji, že jste se nám rozhodl napsat. Je vidět, že jste si schopný i ve vypjatých chvílích zachovat tzv. zdravý rozum a snažit se přemýšlet o řešení dané situace.

Píšete, že Váš otec často pije, a že jste ho přistihl při tom, jak bije Vaši matku. Snažil jste se je dát od sebe, ale jelikož se táta nenechal uklidnit, došlo i k potyčce mezi Vámi. Ta však skončila tím, že jste mu zřejmě zlomil nos, což ho utlumilo, ale vyhrožoval Vám fyzickým napadením.

Mohu Vám nabídnout několik možností co dál, které se odvíjejí od celkové závažnosti situace ve Vaší rodině. Pokud se domníváte, že Vám nebo Vaší matce hrozí nebezpečí a otec by Vás mohl napadnout, doporučuji Vám kontaktovat Linky bezpečí, které fungují nonstop a bezplatně. Jejich výhodou je, že zde můžete ihned probrat svoji situaci a dostat tipy na pomoc přímo ve Vašem okolí.

Pokud by situace byla opravdu vážná a bylo by potřeba akutně zasáhnout, bylo by zřejmě nejlepší volat na policii. Podobně, pokud znovu uvidíte, jak otec Vaši mámu fyzicky napadá, mohlo by být nejvhodnější zavolat policii ihned, i když chápu, že je těžké odhodlat se k takovému kroku.

Pokud víte, že to není poprvé, co táta bil Vaši matku, můžete jí doporučit Dona linku. Zde najdete jak číslo na telefonickou pomoc, tak přehled center pro oběti domácího násilí a další materiály a odkazy, které by mohly být nápomocné. Můžete také zkusit promluvit si o všem s Vaší mámou - o tom, co se stalo, jaké to pro Vás je, popřípadě co by se dalo udělat příště v podobné situaci.

Jelikož se domnívám, že pro Vás mohl být tento zážitek velmi silný a náročný, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste ho s někým sdílel. Ať už se bude jednat o nějakého odborníka, o Vašeho kamaráda nebo někoho z rodiny.  Domnívám se, že jak fyzický útok, tak případný otcův alkoholismus jsou závažné a ohrožující situace, u kterých se neočekává, že je vyřešíte pouze Vy sám ze své pozice syna v rodině. Proto se nebojte obrátit se na někoho dalšího. Je jasné, že se matku snažíte ochránit před nebezpečím. Podle mého názoru jste se zachoval správně a nemusíte se obviňovat z toho, že jste udeřil otce při obraně sebe i matky. Vaše situace se zdá být velmi těžká a je pochopitelné, že nevíte co dál. Je na Vás však poznat, že nechcete rodičům ubližovat a snažíte se situaci aktivně řešit a pomáhat.

 

Přeji Vám mnoho sil do budoucna,

za tým poradny Eliška

Nedokážu mít nikoho tak ráda jako svého bývalého

Dobrý den, chtěla bych se s něčím svěřit, možná se jen vypsat, třeba to pomůže. Můj "problém" je následující. Od 16 let jsem měla přítele, byli jsme spolu tři roky, byl to můj první vážný vztah. Po třech letech jsem ho podvedla, hlavu mi zamotal jiný muž. Nevím proč jsem to udělala, možná mi náš vztah připadal moc stereotypní, možná jsem chtěla vyzkoušet něco nového, možná jsem byla prostě blbá, nevím. Od té doby jsem se na něj nemohla ani podívat, vztah přestal klapat, rozešli jsme se. Hrozně jsem ho ranila, ale on mi odpustil, snažil se, chtěl, abychom se k sobě vrátili, ale z mé strany už to nešlo. Nedokázala jsem ho mít ráda tak, jako na začátku. On se hrozně trápil, ale po roce si konečně našel hodnou a milou přítelkyni a je s ní nyní spokojený. Za to jsem ráda. Jenže já si připadám hrozně prázdná. Připadá mi, že nedokážu mít nikoho ráda tak, jak jsem měla ráda svého prvního přítele. Už jsou to dva roky, měla jsem mezitím pár vztahů, ale žádný se mu nevyrovnal. Nedokážu nynějšímu partnerovi říct ani, že ho mám ráda, že mi bude chybět, atp., nevím proč, nejde to. Neustále myslím na svého prvního přítele, trápím se, brečím. Dala bych cokoliv za to, aby vše bylo tak jako dřív. Vím, že si za to můžu sama a chtěla bych se přes to nějak přenést a začít znovu, ale nejde to. Připadám si nějak "zaseklá" v jednom místě, všechno mi ho připomíná. Pořád si jen říkám, že bych chtěla, aby vše bylo jako dřív. Proto píši sem, prosím o nějakou radu, jak se přes to přenést, jak se přestat vracet do minulosti...

Eva

Odpověď

Dobrý den Evo,

 

děkuji, že jste vložila důvěru právě do naší poradny. Vnímám, že Vaše situace trvá již delší dobu a domnívám se, že napsat si o radu od někoho zvenčí je dobrý nápad, pokud si sama momentálně nevíte rady. Píšete, že jste měla po tři roky vážný vztah, který byl ukončen z důvodu nevěry, po které jste již nebyla schopná být s tehdejším přítelem dále. Zmiňujete, že od té doby však nedokážete mít jiné muže natolik ráda, myslíte stále na svého prvního přítele a ráda byste se přes něj již nějak přenesla.

Myslím, že by ve Vaší situaci mohlo být vhodné zamyslet se nad tím, jak moc jste se svým bývalým přítelem v kontaktu. Zda se s ním vídáte osobně, máte ho v přátelích na facebooku, máte o něm aktuální informace apod. Napadá mě totiž, že by Vám možná mohlo pomoci, kdybyste kontakt s ním na nějakou dobu úplně vypustila. Setkala jsem se již s tím, že lidem v podobné situaci právě tato taktika pomohla k získání odstupu od minulého partnera a k vyrovnání se s jeho ztrátou.

Také by mě zajímalo, nakolik spokojená jste byla se svými dalšími partnery, jak dlouho jste s nimi byla, atd. Píšete totiž, že nedokážete svému partnerovi říci, že ho máte ráda. Nezmiňujete však, jestli ho máte ráda, ale nejste schopná mu to vyjádřit, nebo jestli ho vůbec máte ráda a jste v aktuálním vztahu spokojená. Někdy se stává, že lidé mají problém zapomenout na bývalého partnera mimo jiné proto, že se zatím neobjevil nikdo, s kým by měli stejně intenzivní nebo ještě intenzivnější vztah jako se svým bývalým. Myslím, že není nic špatného na tom, když člověk dlouho vzpomíná na svůj první dlouhodobý vztah. Přece jen to navždy bude Váš první trvalý vztah a je vlastně pěkné, že na něj vzpomínáte dobře. Z mého pohledu to značí zejména to, že se jednalo o vztah kvalitní, což vnímám jednoznačně pozitivně.

Obávám se, že kromě snahy vyhýbat se bývalému příteli a informacím o něm, nezbývá moc jiných možností než čekat a truchlení z ukončeného vztahu si v podstatě odžít. Můžete se nyní zkusit intenzivně zaměřit na jiné oblasti Vašeho života (např. studium/ kariéru), a třeba právě díky tomu se Vám podaří přemístit svou pozornost do budoucnosti a přestanete se natolik vracet do minulosti.

Věřím, že se objeví i jiný muž, který Vás opět tolik osloví,

 

za tým poradny Eliška

Chtěla bych mít normální rodinu

Dobrý den, nevím jak začít psát, čím začít. Snad mým největší přáním mít normální rodinu, kde se nehádají, nenadávají si, chovají se k sobě hezky a zajímají se jeden o druhého. Říkám si, proč zrovna já musím mít doma tohle, čím jsem si to zasloužila, vždy se snažím ke všem chovat slusně, ale chovám se k lidem tak, jak oni se chovají ke mně. Můj otec má těžkou formu schizofrenie, to je ta největší zátěž a to nejhorší. Teď jsem dokončila bakalářský program, ale žádného uznaní se mi doma nedostalo, nečekaně:(, nikdo mi neřekl ty jsi tak dobrá, nepochválil, ostatně to dělali málokdy, občas mamka jinak nikdo. Každému jsem tu ukradená, jen mi každý dokáže jen nadávat. Nikdo nechápe, jak moc špatně psychicky se tu cítím, ale kvůli nim. Do společnosti nechodím, nemám ráda velké skupiny lidí oslavy, seznamování s cizími lidmy atd. S lidmy, kteří se ke mně chovají normálně a slusně nemám žádné problémy a rozumím si s nimy. Nevím, co mám dělat, musím tu bydlet když studuju nemám peníze na to se odstěhovat, ale štvou mě tu všichni okolo, jak se chovají, je mi z toho na zvracení.Jednou už jsem chodila k psychiatričče (v 15 letech), měla jsme stavy že jsem brečela třeba ve škole a nedalo se to zastavit. Také k tomu byla špatná nálada a říkala jsem si, proč tu vůbec jsme na světě, že to nemá smysl, brala jsem nějaké prášky, které možná lehce otupili tyto problémy.Ale, to že ty stavy mám kvůli své rodině, to ona nevěděla. Jsem v pohodě, když nejsem doma a jsem třeba u babičky, které je úplně jiná než všichni tady. Je to opravdu jen stručný výcuc, je toho daleko víc, ale to bych popsala daleko víc stran. Pokud odpovíte, tak děkuji za radu a snad nějaký názor na tohle.

Slzička

Odpověď

Dobrý den,

na Váš dotaz odpovím a těší mě a zároveň zavazuje důvěra, s níž se na internetovou poradnu FSS obracíte.

Musím přiznat, že Váš email na mě působí velmi silně a tíživě. Zvláště když popisujete, že je Vám z toho na zvracení, pro mě vypovídá, jak intenzivně vaše trápení prožíváte.

Jestli tomu rozumím správně, hledáte recept jak docílit toho, aby Vám přestalo být „na zvracení" a byla jste „v pohodě". Vzpomínáte přání „mít normální rodinu", kde se nehádají, nenadávají si, chovají se k sobě hezky a zajímají se jeden o druhého, případně jsou schopni se navzájem ocenit a pochopit jeden druhého. Mám pocit, že právě tohle - „mít normální rodinu", vnímáte jako něco, co by Vám pomohlo.

Ptáte se, proč zrovna Vy. Ta otázka je častá a pokládáme si ji snad všichni, byť každý v jiné souvislosti. Vám se váže k rodině a je vcelku pochopitelná.  I já si ji několikrát položil a dokonce ve stejné souvislosti jako Vy. Když jsem nad tou otázkou uvažoval, uvědomil jsem si, že vyjadřuje pocit, že jsem někým za něco nespravedlivě trestán a pokud mě někdo nespravedlivě trestá, zákonitě to ve mě vzbudí pocit křivdy a s ním spojené negativní emoce. Uvědomil jsem si ale, že rodiče si vybrat nemůžeme, ani nám je nikdo nepřiděluje. Pro mé vyrovnání se se situací bylo důležité, že se mi podařilo mé rodiče přijmout takové, jací jsou, bez negativních emocí a chovat se vůči nim tak, jak se snažíte Vy - slušně. Byť chápu, jak je to často těžké. Věřte, že to znám a Vaši snahu tak dokáži ocenit. 

Z Vašeho dotazu zároveň vnímám, v jak obtížné situaci se nacházíte. Mít v rodině člověka postiženého nemocí, jakou je schizofrenie, může být skutečně velkou zátěží. Přináší to s sebou spoustu stresu a od něho je jen krůček k hádkám, případně i nadávkám a necitlivému chování. Člověk ve stresové situaci pak jedná impulzivně a je daleko více sebestředný - méně si všímá okolí. I proto máte možná pocit, že jste každému ukradená. Takový člověk by s tím často sám rád něco udělal, ale nějak se nenabízí řešení. Otázka tedy zní, jak onen stres omezit? 

Domnívám se, že nejvhodnější by bylo, pokud by se do Vaší snahy o kultivaci rodinného klimatu zapojili všichni členové rodiny. Zkuste se se svým trápením rodině svěřit a v klidu o něm diskutovat. Možná nejste jediná, komu hádky a nadávání nevyhovuje a chce s ním něco udělat. V takovém případě bych doporučil střediska, v nichž se s rodinou, v níž se vyskytla schizofrenie, terapeuticky či psychoedukačně pracuje. Pokud by ostatní členové Vaší rodiny Váš zájem nesdíleli, je samozřejmě možné řešit Vaši situaci individuálně za pomoci psychologa, který Vám může pomoci docílit toho, abyste se s Vaší situací dokázala lépe vyrovnat. Bohužel nevím odkud pocházíte, a proto Vám nemohu nabídnout kontakt na konkrétní specializované pracoviště, případně doporučit psychologa. 

Začít ale můžete i bez odborné pomoci. Uvádíte, že do společnosti nechodíte, ale často právě tam člověk nachází prostředí, v němž „přijde na jiné myšlenky". Nemusíte vyhledávat velké skupiny, ale třeba by Vám pomohlo svěřit se se svým trápením někomu, s kým si rozumíte a kdo Vás pochopí a třeba pogratuluje k dokončení bakalářského studia, k čemuž tímto gratuluji já. Napadá mě také několik otázek, jejichž zodpovězení by Vám mohlo pomoci v hledání pohody. Například mě zaujalo, že u babičky se cítíte dobře. Není možné u babičky trávit více času? Nebo neexistují i jiná místa, kde se cítíte příjemně a kde můžete svůj čas trávit? Pokud Vám dříve alespoň částečně pomáhaly ony prášky, mohla byste se o jejich opětovném užívání poradit lékařem, který Vám je dříve předepsal? 

Snad Vám má odpověď ve Vaší snaze po dosažení pohody pomůže. Přeji spoustu energie ve Vašem nelehkém boji!

Za tým poradny Ondra    

Mám problémy s komunikací

Dobrý den, mám problém obecně s komunikací. Často koktám a to nejen v přítomnosti cizích lidí, jsem nervózní, nesvá a dokonce i plácám hlouposti aby nebylo trapné ticho. Už dlouho se to snažím změnit (snaha o zlepšení sebevědomí, čtení nahlas z knihy atd.) K logopedovi ani psychologovi nemám přístup a tak hledám odpovědi na internetu. Takže můj dotaz zní: Je nějaká rada ohledně dobré komunikace s lidmi? Můžu nějak předejít koktání a trapnému tichu? Potřebovala bych znát toto pojítko k lidem a tím si zlepšit svou sociální inteligenci. PS: díky za tuto poradnu našla jsem zde mnoho informací po osobní rozvoj.

Elis

Odpověď

Dobrý den Elis,

když čtu Vaše řádky, obdivuji, jak svědomitě k Vašemu problému s komunikací přistupujete a myslím, že by si z Vás ti, kteří mají podobné problémy, mohli vzít příklad.

Nejdříve se pokusím Váš problém pojmenovat. Hned v úvodu píšete, že máte problém s komunikací obecně. Soudím-li ale z Vašeho dotazu, v psané komunikaci jste velmi zdatná a sociální inteligenci máte na vysoké úrovni již nyní. Převážná část Vašich komunikačních dovedností se tedy jeví v naprostém pořádku a Vaše komunikační nesnáze se zdají být pouze v mluveném projevu.

Pro řešení komunikačních nesnází, jako jsou ty Vaše, je nezbytné znát množství informací například o prostředí, v němž žijete, neboť se zde mohou vyskytovat příčiny těchto obtíží, které je nutno odstranit. Neméně důležité je znát míru, v jaké Vás koktání či nervozita v komunikaci omezuje, a to, o jaký typ koktavosti se jedná. Jelikož tyto informace nemám, pokusím se odpovědět alespoň v obecné rovině.

U koktání není možné stanovit jednoznačnou příčinu, často ale bývá spojováno s nervozitou. O nervozitě následně píšete také v souvislosti s plácáním hloupostí jako obraně proti „trapnému tichu". Lze tedy uvažovat o možnosti, že právě nervozita je to hlavní, co Vaše problémy v komunikaci způsobuje. V tom případě by bylo dobré zaměřit se na její odbourání, k čemuž by mělo přispět i zvyšování sebevědomí. Pak se možná, tak jako tomu bylo v mém případě, ticho zbaví nálepky „trapné" a koktání začne ustupovat. Ještě před tím, než jsem ono potřebné sebevědomí postupně získal, jsem ale „plácání hloupostí" předcházel předem připravenými konverzačními tématy.

Při čtení Vašeho dotazu mě překvapilo tvrzení, že nemáte přístup k logopedovi ani psychologovi. Tyto služby jsou prostřednictvím základních a středních škol garantovány a měly by být dostupné i Vám. Většina metod boje proti koktání navíc vychází právě z předpokladu dlouhodobé práce se specialisty a obávám se, že pokud je Váš problém vážnějšího charakteru, i přes Vaši snahu není možné se tohoto problému zbavit bez jejich pomoci. Současná praxe navíc v rámci boje proti koktáním podporuje také sebevědomí klienta, což by pro Vás mohlo být také pozitivní. Jsem přesvědčen, že spolupráce s logopedem a psychologem, případně foniatrem, by u Vás vedla k výraznému pokroku. Pokud se ještě necítíte připravená na podobnou spolupráci, případně této spolupráci něco brání, je možno kontaktovat s dotazem web sdružení Logo, které pomáhá lidem s poruchami komunikace (www.oslogo.cz).

 

Závěrem bych ještě moc rád poděkoval za slova díků na adresu poradny. Podobné vyjádření nám dodávají energii do další práce. Bohužel nejsem odborníkem na problémy s řečí a bez výše vzpomínaných informací nejsem schopen lépe reagovat na Váš dotaz a pomoci Vám tak při řešení Vašeho problému, přesto doufám, že si i po přečtení odpovědi na Váš dotaz udržíte o naší poradně pozitivní mínění.

 

Přeji spoustu energie v boji s koktáním a nervozitou v mluveném projevu.

 

Za tým poradny Ondra.

Bojím se komunikovat s lidmi

Dobrý den, mám takový celoživotní psychický problém, částečně zděděný, ale nikdy neléčený. Moje rodina o tom ví jen do určité míry, protože se můj problém projevuje spíše ve společnosti, lépe řečeno při komunikaci s cizími lidmi. Nedávno mi doktorka při změření vyššího tlaku řekla, že jsem velmi úzkostlivá a že již od prvního dojmu působím vystresovaně, což mi snad nikdy nikdo neřekl přímo, a tak mi to celý den leželo v hlavě. Je to něco, co bych opravdu ráda změnila, jelikož mi to dost znekvalitňuje život, ale nějak prostě nejsem schopna. Proto už mě to donutilo o tom více přemýšlet a pokusit se o nějakou nápravu, ale zatím mě nenapadá řešení, které by mohlo být úspěšné. Poslední čtyři roky jsem studovala vysokou školu a v podstatě od maturitního stresu, jsem postupně upadala do čím dál větší deprese z toho, jak jsem byla čím dál více sama, jak se mi moc nedařilo ve škole a do toho jsem poslouchala neustálé hádky v rodině. Od narození jsem takový spíš introvert a pasivní člověk, ale pokud se pro něco nadchnu, tak naopak dokážu být dost energická a komunikativní, ale jen s těmi, co znám delší dobu a jsou mi blízcí. Na vysoké jsem nebyla schopna se zapojit do kolektivu, a tak jsem se lidem spíše vyhýbala, tak jak jsem to dělala vždy. Ale před tím jsem měla alespoň pár dobrých přátel. Čtyři roky uběhly a já moc nemám na co vzpomínat, jen na to, jak jsem byla pořád bez nálady a bála jsem se budoucnosti. Pořád mi jen probíhaly hlavou myšlenky, co když školu nedodělám, co pak po škole budu dělat, co když se nebudu schopna zapojit do dlouhodobé práce, a co si budou myslet ostatní, když budu v něčem neúspěšná. Ukončení školy pro mě bylo hodně vysilující, jelikož nejsem úplně studijní typ a měla jsem jisté větší mezery ve vzdělání a stres jsem pociťovala až chronicky každý den a nebyl nikdo, kdo by mě aspoň trochu povzbudil, spíše naopak. Měla jsem ale zároveň hodně času přemýšlet a doslova jsem se ze všech mých obav vypsala do osobních deníku a nyní už mě podobné myšlenky na neúspěchy moc nenapadají, i přesto, že jsem momentálně nezaměstnaná. Možná také pomohlo to, že jsem školu dokončila a byl to tedy velký úspěch, který mě nabil zase pozitivnějšími myšlenky, a chutí jít dál studovat, abych lépe našla příjemnou práci. Trochu jsem se teď jen začala obávat té mé nekomunikativnosti, která vede ke stresu a postupně bych se zase mohla dostat, tam kde už jsem byla a vím, že by mě to mohlo i úplně zničit jak psychicky, tak postupně i fyzicky. Bojím se komunikovat s lidmi, protože si připadám méněcenná, cokoliv řeknu někomu koho neznám, říkám to nejistě, jak kdybych za to měla od něj dostat vynadáno nebo se mi měl za to vysmát. Připadám si trapně a dělám často před lidmi blbosti z toho, jak mi stres blokuje normální logiku. Nejsem moc schopna se lidem dívat do očí, když jim mám něco říkat a někdy se nemůžu ani pořádně soustředit na to, co mi říkají, když přemýšlím, jak jim nejlépe říct to, co jim ještě rychle potřebuji sdělit. Píšu "rychle", protože o to se pokaždé snažím, i když to není nutné a komunikuju jen tehdy, když je potřeba něco řešit. Většinou nemluvím s neznámými lidmi o sobě, jelikož je mi to nepříjemné a nikdy nemluvím jen proto, aby se mluvilo. Je to asi taková sociální fóbie. Asi je to způsobeno tím, že v nejranějším dětství jsem se těžkopádně vyjadřovala kvůli malé slovní zásobě a po čase už nikoho můj názor nezajímal a nikdo mě nenechal se tzv. vymáčknout. Proto jsem se stáhla do pozadí, mlčky poslouchala ostatní a věřila jsem tomu, že já nikoho nezajímám. A s takovým psychickým blokem jsem pak šla do školy mezi ostatní děti, kde jsem měla navazovat první cizí sociální kontakty. Takže to bude asi prapůvod toho, proč momentálně nemám ani jednoho kamaráda či kamarádku, žádného přítele, upadám při větší psychické zátěži do deprese a při kontaktu s někým mi vyskočí tlak a chci raději odejít. Chtěla bych znát názor od druhé osoby, popř. nějakou radu jak to změnit. Moc děkuji předem za odpověď.

Jasmine

Odpověď

Dobrý den Jasmine,

 

jsem ráda, že jste nás oslovila a napsala nám. Vzhledem k Vašemu dotazu se domnívám, že pro Vás mohlo být náročnější napsat nám a svěřit se s Vašimi těžkostmi. Přesto jste Vaši situaci dokázala popsat moc pěkně i poměrně detailně, což se každému nepodaří.

Píšete, že máte problém navazovat kontakty s novými lidmi, jste v takových situacích nervózní a máte strach ze ztrapnění. To Vám ztěžovalo i studium na vysoké škole, které bylo stresující, a při kterém Vám chyběla právě podpora z okolí. Zmiňujete také, že při stresu máte tendenci upadat do depresí a obáváte se neúspěchu v budoucnosti. Předně bych Vás ráda ujistila, že lidí, kteří mají problémy s navazováním kontaktů, je mnoho. A podobně i lidí, které studium vysoké školy mnohdy velmi stresuje, je dost. Vy jste se však se stresem ze školy zvládla vyrovnat úplně sama, bez podporování přátel, i když píšete, že nejste studijní typ, a to se nepovede každému. Z mého pohledu to svědčí o tom, že jste silná osobnost, i když si tak možná někdy nepřipadáte.

Popsala jste, že při komunikaci s cizími lidmi se cítíte nejistá a připadáte si trapně. Zajímalo by mě, co Vás v těchto chvílích nejvíce znervózňuje a co ve Vás vyvolává největší strach? Kdybyste si představila nejhorší možný scénář Vaší konverzace s někým cizím, jak by vypadal? Co ve Vás taková představa vyvolává? Myslím, že pokud si na tyto otázky odpovíte, mohla byste přesněji zjistit, co Vás tolik znervózňuje a podrobněji se zamyslet nad tím, jak se s těmito překážkami vyrovnat.

Dále bych Vám ráda nabídla různé možnosti toho, jak se sblížit s lidmi okolo Vás. Zmiňujete, že dříve jste měla několik dobrých přátel. Zajímalo by mě, jak jste se s nimi seznámila a sblížila? Stalo se tehdy něco, co Vám jejich kontaktování usnadnilo a bylo by možné to nějak využít i v kontaktu s jinými lidmi? Bylo by také možné spojit se s Vašimi přáteli a zkusit s nimi Váš vztah znovu oživit a zintenzivnit? Nepíšete nic o problémech s přáteli na střední škole. To mě přivádí k myšlence, jak jste se seznamovala tehdy? Zapojovala jste se dříve do kolektivu snadněji? Pokud ano, napadá Vás, čím to mohlo být?

Píšete také, že Vám pomáhá se ze svých obav vypsat do deníku. Napadá mě, že byste se mohla zkusit podobně vypsat i ze svého strachu ze ztrapnění. Podobně seznamování se přes psaní by pro Vás možná také mohlo být vhodné. Dnes již existuje mnoho míst a skupin na internetu, kde si člověk může anonymně psát s lidmi, kteří sdílejí podobné zájmy. Můžete tak zkusit navazovat kontakt v takovém prostředí, kde nehrozí, že se před někým ztrapníte, nikdo Vás u toho neuvidí, a máte navíc dostatek času si promyslet svou reakci. Myslím, že tato možnost by mohla být dobrým mezikrokem, který Vám usnadní komunikaci tváří v tvář.

Jelikož píšete, že Váš problém je celoživotní a jeho řešení Vás zatím nenapadá, chtěla bych Vás podpořit i v navštívení psychologa nebo terapeuta, pokud se na to budete cítit připravena. Při osobní práci s odborníkem je totiž možné nacvičit si různé interpersonální situace a při dlouhodobější spolupráci se nabízí i možnost řešit aktuální situace, které ve Vašem životě nastanou.

Existuje také velké množství výcviků sociálních dovedností, kde se scházejí lidé řešící podobné věci jako Vy. V takových skupinách se tedy nejen naučíte, jak zvládat svoji úzkost při kontaktu, ale také uvidíte, že mnoho dalších lidí tíží stejná věc. Můžete například zkusit napsat na tento kurz a ověřit si, zdali by byl vhodný i pro Vás, popř. si najít další kurzy, kterých je ve Vašem městě mnoho.

Napsala jste, že jste se sama dokázala vypsat a zbavit svých obav z budoucnosti, což svědčí o Vašich schopnostech i psychické síle. Proto věřím, že zvládnete překonat i komunikační komplikace, se kterými se potýkáte.

 

Přeji Vám tedy hodně úspěchů ve zkoušení a hledání dalších řešení,

za tým poradny Eliška

Plačtivé projevy vnučky

Moje vnučka ve věku 10 let s LMD často se projevuje pláčem když se jí plně nevyhoví na př. při oblékáníl,učení a pod. Je nutné její psychologické nebo psychyatrické vyšetření . Děkuji a s pozdravem.

Leonhart

Odpověď

Dobrý den,

 

děkujeme Vám za dotaz. Je pěkné, že se snažíte pomáhat s výchovou Vaší malé vnučky.

Píšete, že vnučka má ADHD (dříve nazýváno LMD), a že pokud věci nejsou tak jak by je chtěla, začne plakat. Jestli Vás dobře chápu, zajímá Vás, zda je z tohoto důvodu nutné, aby byla vyšetřena psychologem nebo psychiatrem.

Nutnost návštěvy odborníka se odvíjí od mnoha faktorů – např. jak často se pláčem projevuje, jak je pláč intenzivní (zda se jedná o pár slziček nebo o emoční výbuch), apod. Důležité je také to, jak její rodiče a okolí pláč zvládají – zda ví, jak holčičku utišit, nebo zda s ní nikdo tzv. „nehne“. Obecně se domnívám, že návštěva psychologa situaci neuškodí. Výchova dětí s ADHD může být velmi náročná a samotným rodičům může psycholog poskytnout cennou podporu a ubezpečení o výchově dcerky. Záleží tedy zejména na tom, jak rodiče vnímají její pláč - jestli pro ně představuje pouze součást určitého období v životě dítěte, které nemusí nijak souviset s ADHD, nebo jestli jej vnímají jako něco nepatřičného (v tom případě by návštěva psychologa byla vhodná).

Pokud bylo Vaší vnučce ADHD diagnostikováno, je pravděpodobné, že návštěvu psychologa již absolvovala. Pokud je tomu tak, je možné kontaktovat stejného psychologa, který Vaši vnučku již jednou vyšetřoval a tak ji již trochu zná. Pokud není možné kontaktovat stejného člověka, můžete se zkusit obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem městě, kde si můžete domluvit schůzku, popřípadě zde získat kontakt na jiná, specializovanější pracoviště.

 

Přeji Vám mnoho pěkných chvil s vnučkou,

za tým poradny Eliška

Záchvaty agrese po antidepresivech

Můj známý měl problémy se spánkem a začal užívat antidepresiva. Od té doby mívá záchvaty agrese. Jak se toho zbavit?

Hana

Odpověď

Dobrý den Hano,

děkujeme za Váš dotaz, vážíme si starostlivosti, kterou projevujete o svého známého.

Píšete, že byste mu ráda pomohla zbavil se záchvatů agrese, které se u něj začaly vyskytovat poté, co začal užívat antidepresiva na problémy se spánkem.

Z Vašeho dotazu nicméně nevyplývá, jakého rázu byly tyto potíže, kdo mu antidepresiva naordinoval, zda jeho obvodní či jiný odborný lékař, např. psychiatr, a ani to, kdy a v jakých situacích se agrese projevuje. To vše může hrát svou roli jak v příčině těchto projevů, tak zejména ve způsobu, jakým pracovat na jejich odstranění. Jejich vznik s podáváním antidepresiv totiž souviset může, ale také vůbec nemusí, což by ale nejlépe posoudil odborný lékař.

Pokud je Váš známý ochoten s Vámi o těchto věcech komunikovat, můžete mu zkusit navrhnout návštěvu specialisty - psychiatra, který může posoudit vhodnost užívaných antidepresiv, jejich vliv na chování Vašeho známého a souvislost s projevy agrese, a také navrhnout vhodný způsob léčby.

 

Přeji Vám i Vašemu známému, ať se Vám co nejdříve podaří vše vyřešit.

Za tým poradny Iveta

 

 

 

Mám strach, že mě přítelkyně opustí

Přeji dobrý večer. Při hledání odpovědí na internetu jsem narazil na vaši poradnu a tak jsem se rozhodl vložit i svůj dotaz. Již dva roky chodím se svou přítelkyní která je alespoň pro mne neobyčejná. Nejen že se snaží o to aby jsme byly šťastní a i mi ráda koupí nějaký ten dárek pro radost ale také velmi pomáhá mím rodičům kteří řešily problémy a nedostatek času. Výpomoc byla žehlení kvanta prádla nejen mě ale i jim vaření či do konce úklidu a mnohdy za to sklidila i negativní komentář. A teď se dostávám ke svému problému. Trpím strašným strachem že o přítelkyni přijdu a jsem neskutečně přecitlivělý. Bojím se že pro ni nejsem dost dobrý byť se snažím vypomáhat seč to jen jde a to ji občas trochu vadí jelikož se jí motám pod nohy a obvykle to vyústí v hádku v které díky úzkosti že na mne křičí začnu vyšilovat a ještě více oheň rozdmýchám. Později všeho lituji a snažím se to napravit. Ovšem naše hádky které byť nevědomky rozdmýchám nevhodnou poznámkou či gestem jsou tak časté že se bojím aby díky mím obavám z jejího odchodu neodešla doopravdy. Dokonce se bojím facebookových stránek a psaní s jinými lidmi jelikož za tím vidím kluky kteří mi jí chtějí přebrat. Ovšem na druhou stranu si říkám že ta holka mi žádný důvod pro takový to strach nedává a s jinýma klukama si také nepíše tak se nemám čeho bát a také jí znám. Fakt je že je pro mne dokonalá a strašně mi na ní záleží proto se snažím změnit abych jí nedusil a nestal se v jejích očích žárlivcem či diktátorem jelikož spolu prožíváme neobyčejné chvíle. Prosím o radu jak se zbavit těhto šílených negativních myšlenek a své žárlivosti po případě i vzteklosti. Přečetl jsem si již řadu článků o dokazování lásky a snaze ovládnout vztek tak snad mi to s vaší radou k něčemu bude.

Petr

Odpověď

Dobrý den Petře,

děkujeme za důvěru, kterou jste nám dal tím, že jste se na nás obrátil.

Píšete, že Vám velmi záleží na přítelkyni, ale obáváte se, že by od Vás mohla odejít vzhledem k hádkám, které se u Vás často vyskytují právě kvůli Vašim obavám z jejího odchodu, a také proto, že se jí často snažíte pomáhat ne vždy úplně nejvhodnějším způsobem.

Z Vašich slov vnímám velkou lásku k Vaší partnerce, ocenění toho, co vše pro Vás i Vaši rodinu dělá, a také důvěru, kterou k ní máte. Zároveň jste ale sebekritický, uznáváte i svůj podíl na vzniku hádek a máte zájem na sobě i vztahu pracovat. To velmi oceňuji, je to důležitý první krok ke změně. Z Vašeho popisu situace jsem také nabyla dojmu, že Vaší přítelkyni stejným způsobem záleží na Vás. Napadá mě, zda jste spolu mluvili o tom, co Vás trápí, o Vašich obavách a touze pomáhat jí, aby toho na ni nebylo tolik. Možná by jí pochopení Vašich pocitů pomohlo lépe porozumět některým Vašim reakcím. Také by možná stálo za to zkusit se dohodnout na přesném rozdělení toho, co kdo bude dělat. Při čem přítelkyně Vaši pomoc uvítá a co by si naopak raději udělala sama. Pak by se nestalo, že se Vaše dobře míněná pomoc setká s odmítnutím či bude překážkou.

Jde-li o Váš strach z jejího možného odchodu, je to něco, co v určité míře provází všechny vztahy. Každý z nás prožívá určité obavy z opuštění milovanou osobou, a je to v pořádku. S tím souvisí také jistá míra přirozené žárlivosti. Nesmí nás však pohltit příliš a svazovat tak nás či našeho partnera. Jakmile obavy a hlavně s nimi spojená žárlivost překročí jistou hranici, stávají se velmi nebezpečné a jsou častou příčinou rozpadu i velmi kvalitních vztahů. Je dobré, že jste si tohoto rizika vědom a chcete na tom pracovat. I v tomto případě by mohla hodně pomoci upřímná komunikace s přítelkyní, vnímání a oceňování jejích projevů lásky k Vám. Také můžete zkusit svěřit se se svým strachem někomu Vám blízkému, například kamarádovi či rodičům, kteří by Vám mohli pomoci toto zvládat. Pomocí Vám zároveň může být Vaše důvěra k partnerce, kterou zmiňujete.

Máte-li však pocit, že Vaše obavy jsou již neúnosné a brání Vám ve spokojeném prožívání vztahu, ráda bych Vás podpořila v osobní návštěvě psychologické či manželské poradny. Píšete, že čtete hodně článků na toto téma, to je chvályhodné, nicméně je třeba mít na paměti, že nelze najít univerzální recept, protože každý z nás je jiný. Odborník by posoudil Vaši konkrétní situaci a mohl by se stát Vaším pomocníkem a průvodcem při změně postojů a odbourávání Vašich obav. Nejbližší poradnu si můžete vyhledat v naší Síti kontaktů.

 

Přeji Vám hodně sil na této cestě a mnoho hezkých chvil s Vaší přítelkyní.

Za tým poradny Iveta

Využívání síly myšlenky a sugesce v moderní psychologii

dobrý den ráda bych se zeptala, zda dnešní moderní psychologie uznává sílu myšlenky a sugesce,nejen v otázkách zdraví, nemoci,zlozvyků tř.kouření a nemyslím tím placebo efekt. Děkuji vám zdraví Marie

marie

Odpověď

Dobrý den Marie,

v moderní psychologii existuje celá řada prostředků, které psychologové využívají ve své práci. Jedním z mnoha z nich je také zaměření se na myšlení člověka a využívání sugesce. Tento způsob práce se nazývá hypnóza. Jedná se však jen o jednu z metod využívaných v psychologii, která zdaleka není používána všemi psychology. Je důležité zmínit, že hypnóza se využívá v moderní psychologii pouze v oblastech, které zmiňujete, jelikož psycholog pomáhá klientům zbavit se psychických problémů a v žádném případě by neměl využívat hypnózy k manipulování s klientem. Stejně tak, pokud chce psycholog využívat hypnózu ve své praxi, musí absolvovat odborné akreditované kurzy. Pokud byste se o této problematice chtěla dozvědět více, doporučuji Vám přečíst si knihy uznávaného psychologa a hypnoterapeuta profesora Stanislava Kratochvíla (například kniha Klinická hypnóza) nebo významného amerického hypnoterapeuta Miltona H. Ericksona (například kniha Hypnotické světy).

Děkujeme Vám za dotaz.

Za tým poradny Jarmila

Nevím, co po nesložené maturitě

Dobrý den, prosím, potřebovala bych poradit. Mám ukončený 4. ročník střední školy, ale bohužel se mi nepovedla jedna část anglického jazyka. Takže maturitu jsem nesložila. Měla jsem podané přihlášku na 2 vysoké školy, ale ani jedna mě nepřijala. Nedostala jsem se ani na vyšší odbornou školu. Práci bohužel také nemám. Od září se musím zaregistrovat na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání. Je pro mě velmi stresující, když nevím co bude dál. Mám z toho strach.

Evina

Odpověď

Dobrý den Evino,

děkuji, že jste nám napsala. Jsem si jistá, že podobnou situaci řeší mnoho jiných lidí a může jim tak být Váš dotaz nápomocný. Líbí se mi také, že se snažíte ke svojí situaci přistupovat zodpovědně a máte tendenci řešit své aktuální problémy a obavy.

Jestli Vás chápu správně, tíží Vás zejména to, že nevíte, co Vás v životě čeká dále a obáváte se toho. Chápu, že je náročné vyrovnat se se situací, kdy člověku nevyjdou jeho plány a je přirozené, že máte strach. Přestože Vám nemohu říci co Vás čeká, můžu Vám nabídnout několik variant co dál, nebo pokusit se Vás navést na cestu, jak zjistit co dále.

Předně by Vám mohlo pomoci ujasnit si, z čeho konkrétně máte strach. Čeho se bojíte nejvíce? Až si to ujasníte, můžete se zamyslet, jak daným situacím zkusit předejít nebo jak byste je případně řešila? Můžete si také sepsat všechny možné scénáře toho, co by teď mohlo následovat a promyslet si, co z toho by se Vám líbilo nejvíce a jak by se toho dalo dosáhnout.

Zkuste se zamyslet nad tím, jaké máte nyní možnosti. Můžete jít na opravný termín maturit, který bývá v září? Pokud ano, existují nějaké vysoké školy, které v druhém kole přijímacích zkoušek otevírají pro Vás zajímavé obory? Nebo by Vám více vyhovovala např. jazyková škola nebo nějaký nultý ročník VŠ? Pokud nemáte opravný termín k dispozici, je možné najít si nějakou praxi či práci v oboru, kterému byste se ráda v budoucnu věnovala? Další možnost spatřuji také ve vycestování do zahraničí, kde byste mohla získat cenné zkušenosti a případně i nové možnosti, co dál.

Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste neztrácela naději jak s přihlašováním na další školy, tak s hledáním práce. Zkuste probrat svoji situaci i obavy s někým blízkým, u koho najdete pochopení a podporu. Věřím, že brzy zjistíte co dál a budoucnost se Vám bude zdát jasnější.

Za tým poradny Eliška

Předchozí 1 98 99 100 101 102 103 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info