VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Nezájem manžela o děti a mé problémy

Dobrý večer...Začíná se mi těžko, myslím, že trpím depresemi. Vím, co jsou nervy, ale tohle je jiné...Mám chuť do všeho, dělám mámu 3 dětem, manželku na plný plyn, domácnost je na mě, starost o děti taky,...Je to moje druhé manželství, 1. po 10ti letech ponižování skončilo...Předtím jsem prožila znásilnění, potrat s klukem, kterého jsem milovala( bylo mi 17!!!)Ale pak opak. Teď? Je mi 37 a mám 2. manžela, je workohoholik, máme spolu dceru- 2 roky, vůbec s ní není, je to vše na mě. Já mám z 1. manželství 2 děti. Nestará se o ně, živí je- Má 3 děti, z 1. manželství, platí na ně, jeho Ex má dluhy(kradla), a jeho děti se tu pořád vyskytují...A on se stará víc o ně, než o nás. Ale to není úplně, co mě trápí, jak jsem psala, trpím depresemi, a já se rozhodla s tím něco dělat- řekla jsem mu to- a on? že si mám zajít k psychiatrovi a šel spát...Já hledala vhodnou chvíli asi půl roku, že mu řeknu, že mám deprese, že přemýšlím nad smrtí, že jediné, co mě udržuje na živu, jsou moje děti- a On? šel spát, ani mě nepohladil, nepovzbudil....PROSTĚ NIC!!!! A to nemluvím o tom, že v posledmím půl roku si otevřu flašku...a popíjím sama, bojím se, že si něco udělám, nebojím se o sebe, mám strach o moje 3 děti...Děkuji, že jste někdo přečetl ten můj nesmslný příběh...Snad mi někdo odpoví, Pariska

pariska

Odpověď

Dobrý den Parisko,

na začátek Vám chci říct, že mně Váš příběh nesmyslný vůbec nepřipadá a chápu, jak těžce se Vám musel popisovat. O to víc si vážím toho, že jste byla ochotná se nám s ním svěřit.

Čtení ve mně vyvolalo řadu emocí, cítím smutek z toho, co všechno jste si prožila, na druhou stranu mám potřebu vyjádřit Vám obdiv za to, že jste i tak vychovala a vychováváte tři děti.

Píšete, že snahu řešit Vaše psychické problémy manžel nedocenil a nijak Vás nepodpořil. Přemýšlím, co přesně myslíte tím, že jste se rozhodla s tím něco dělat, zda bylo prvním krokem oznámit to manželovi, nebo jste se již na pomoc někam obrátila. Mluvíte také o popíjení alkoholu, při kterém Vás napadají i myšlenky na smrt. Tyto situace pro Vás musejí být hodně náročné a tím spíš, když jste na ně sama.  

Přes to všechno cítím z Vašeho textu vyzařovat energii, sama píšete, že máte chuť do všeho, záleží Vám na dětech, chcete se poprat s problémy. Vzhledem k tomu, co vše už jste v životě zvládla, si myslím, že máte sílu zvládnout i tuhle situaci, jen hledáte oporu, kterou u manžela viditelně nenacházíte. Napadá mě tak, jestli máte někoho, s kým byste o tom mohla mluvit, třeba kamarádku nebo někoho z rodiny, kdo by Vás podpořil, povzbudil.

Není-li ve Vašem okolí nikdo takový, může být tím člověkem psycholog či psychoterapeut, se kterým byste mohla dlouhodoběji o svých problémech mluvit. Pokud na Vás opět přijdou negativní myšlenky, chci Vás podpořit v kontaktování ostravské Linky důvěry, kde jsou Vám denně k dispozici. Telefon na ně je: 596 618 908. Na jejich webu  je k dispozici také chat, pokud by Vám byla písemná komunikace příjemnější. Jejich pracovníci Vám mohou poradit i s tím, na koho se obrátit dál.

Přeji Vám hodně sil,

za tým poradny Tomáš

 

Snacha uráží mého syna

Můj syn je 14 let ženatý,má s manželkou dvě dcery-13 a 6 let,které velmi miluje a věnuje se jim co nejvíce.Zrenovoval 2 byty,ale snacha byla neustále nespokojená,tak si postavili domek.Syn po příchodu z práce dělá na zahradě,kolem domu,stará se o 2 auta a když je snacha v práci,vaří a pečuje o děti.Přesto mu snacha neustále nadává,že je líný a budižkničemu a používá při tom různé vulgární nadávky.Nejvíce mi vadí,že to dělá před dětmi,křiví jím charakter a chce v nich vzbudit odpor a nenávist k vlastnímu otci.Starší už to dovede pochopit-řekla,že v případě rozvodu chce zůstat s tatínkem,ale ta mladší,6letá má z toho v dušičce zmatek,protože má ráda oba rodiče.Syn ani nikdo z naší rodiny přitom neřekl nikdy před dětmi jediné špatné slovo o jejích matce.Jsem z toho velice nešťastná,protože naše rodina vždy držela spolu a máme se všichni rádi.(s manželem jsme 52 let).Nevíme,jak se v této situaci máme zachovat,jsme naprosto bezradní.Moc vám děkujeme za radu.

Milada

Odpověď

Dobrý den paní Milado,

děkuji Vám za dotaz a projevenou důvěru. Vážím si Vaší snahy udržovat dobré rodinné vztahy a ochránit svého syna a vnučky před zraňující komunikací, kterou vnímáte z jednání snachy vůči Vašemu synovi. Chápu, že jste ze zmiňovaných nadávek nešťastná a souhlasím s tím, že mohou do jisté míry poškozovat jak syna, tak vnučky - narušovat jejich psychickou pohodu i pocit bezpečí rodinného zázemí.

V souvislosti s nevhodnou komunikací snachy vidím obtíž především v tom, že těžko změníme jednání druhého člověka, navíc pokud si to sám nebude přát. Na druhou stranu Vy společně se svým manželem můžete být a pravděpodobně i jste pro vnučky a syna oporou a příkladem laskavé komunikace mezi partnery, což je podle mě velmi důležité. Stejně tak vnímám jako citlivý a ohleduplný Váš přístup, kdy před vnučkami snachu neurážíte - nemluvíte před nimi o jejich matce ve zlém. Jednou z cest by pro Vás mohlo být, abyste se pokusila snaše říct, že je Vám její způsob komunikace nepříjemný. Můžete klidně zmínit přesně to, co jste napsala a sice, že nejste na tento způsob komunikace ve své rodině zvyklí a nevíte, jak na něj máte reagovat. Vyjádření vlastních pocitů a přesvědčení může být zpočátku obtížnější, ale určitě je možné tuto schopnost postupně rozvíjet. Smysluplné by mohlo být, abyste si v rodině domluvili určitá pravidla komunikace a oboustranně přijatelné způsoby chování. Užitečný mi připadá například Váš nápad, který jste zmínila: „neřešit spory mezi manželi před dětmi“. Na druhou stranu si myslím, že jsou pro děti důležití oba rodiče, a proto bych se snažila, i v případě rozvodu, aby si vnučky nemusely mezi matkou a otcem vybírat – mohly pokud možno zůstat v blízkém kontaktu a komunikovat s oběma rodiči.

Z toho co jste napsala je podle mě zřejmé, že Váš syn má svoji rodinu rád, dovede se postarat o děti i domácnost, a také se snaží své manželce vyhovět v jejích požadavcích. Snacha jakoby podporu poskytovanou ze strany svého partnera nevnímala, a tak ji ani nebyla schopna ocenit. Nejsem si jistá tím, nakolik si možné nežádoucí dopady svého chování a „komunikačních faulů“ Vaše snacha uvědomuje, a zda je jejím záměrem svého muže poškozovat a vzbudit u dětí nenávist k vlastnímu otci. V tomto ohledu bych se snažila zvažovat i jiná možná vysvětlení daného chování. Říkám si, že závažnost nadávek zavisí také na tom, jak vnímá komunikaci své ženy vůči sobě samému Váš syn a jak na ni reaguje on. Podle mě by mohlo být prospěšné, aby si mezi sebou promluvili samotní manželé – Váš syn a jeho manželka o tom, co mohou změnit a udělat pro to, aby byli oba spokojenější.

V dané souvislosti bych Vás ráda povzbudila k tomu, abyste svým vnučkám, synovi, eventuálně i snaše dala najevo, že se na Vás mohou v případě potřeby obrátit o pomoc, ale jinak abyste se pokusila uznat jejich rozhodnutí. Svůj zájem a snahu pomáhat projevujete mimo jiné i tímto dotazem. Myslím si, že bez opory byste neměla zůstávat ani Vy sama. Můžete o tom co prožíváte mluvit například s Vaším manželem. Je možné, že společně naleznete časem další možnosti jak tuto rodinnou situaci zvládat. V každém případě podporující by mělo být i samotné sdílení problémů a Vaše schopnost se někomu svěřit.

Váš syn a snacha se mohou obrátit na rodinné a manželské poradce, případně psychologickou nebo psychoterapeutickou pomoc a pokusit se ve spolupráci s odborníkem společně navázat na to, co je k sobě dříve přitahovalo a v čem je možné jejich současný vztah v dobrém slova smyslu podpořit a rozvíjet. I kdyby se nedařilo vzájemný vztah mezi partnery vzkřísit, tak může doprovázení odborníka v období rozvodu zmírnit případnou psychickou zátěž všech zúčastněných – rozvádějících se partnerů, jejich dětí, ale i prarodičů.

Přeji Vám, ať jste i nadále pro svoji rodinu oporou a Vašemu synovi a snaše, ať zvládnou změnit svoji vzájemnou komunikaci tak, aby byli oba spokojení

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Je možné z krve zjistit depresi?

Pozná se z krve, že člověk trpí endogenní depresí?

lia

Odpověď

Dobrý den Lio,

krevní obraz může o pacientově stavu leccos napovědět, a to zejména s ohledem na hladiny některých hormonů. Bývá také důležitý pro vyloučení jiných onemocnění, která připadají v úvahu. Pouze na základě odběru krve se však diagnóza deprese stanovit nedá. Vždy je zapotřebí komplexní vyšetření.

Děkujeme za dotaz.

Za tým poradny Petra U.

S manželkou si nerozumíme

Ahoj poradno, Jsem už přes 10 let ženatý, dvě děti (7,12). S partnerkou jsme si vždy rozuměli, až nám mnozí záviděli. Bohužel před třemi měsíci jsem se dozvěděl, že už toho má partnerka dost a musí se něco změnit, jinak to vzdává. Moje první reakce byla absolutně nechápavá, vůbec jsem netušil o čem mluví. Utkvělo mi v paměti pouze tolik, že pokud se nezměním tak to vzdává. Za slovo vzdává, jsem si dosadil „ROZCHOD“ V prvním okamžiku se mi zhroutil svět, jak jsem nikdy nežárlil, tak jsem najedenou začal všude vidět nebezpečí, naštěstí jsem se nedostal do stavu kdy bych svou manželku sledoval atp. Vždy jsem byl typ člověka, který se sice rád pobaví ale není extrovert. Během života jsem se naučil lidem nevěřit a svoji pozornost jsem zaměřil na své nejbližší. To pro mě byl ten záchytný bod, těm jsem vždy věřil. Momentálně jsme ve stavu, kdy jsme si mnohé vysvětlili, také jsme se dohodli na tom, že nikdo z nás nechce ze vztahu odejít a také se snažíme něco pro udržení vztahu udělat. Uvědomil jsem si, že jsem se během svého života částečně změnil, uzavřel jsem se před okolním světem, ztratil jsem kamarády, můj život se omezuje v podstatě na práci a rodinu. Na druhou stranu moje manželka se vydala opačným směrem. Po mateřské změnila zaměstnání, dosáhla celkem úspěchů a začala přehodnocovat svůj dosavadní život. Je aktivní, zajímá se o alternativní psychologické směry, chodí do společnosti, má plno kamarádek s kterými chodí na kávu atp. Můj problém spočívá v tom, že i když se snažím změnit svůj způsob života, jsem aktivnější, provádíme častěji společné aktivity (večeře, kino, květiny…) manželka se mi snaží pomoci, povzbuzuje mě, ale já v sobě cítím, že to není ono, stále se sleduji, jestli to co dělám je dostačující, stále pitvám ten náš vztah. Už jsem z toho unavený, nevím jak dál. Střídají se mi nálady, přestal jsem se smát, nemám radost ze života. Někdy je to celkem v pohodě, mohlo by se zdát, že je to za mnou a další den je to zase zpět. Nutkavé myšlenky, jestli to radši nevzdat, manželka to na mě pozná, začne se vyptávat „co se děje“ moje standartní odpověď je „nic“. Když se s tímto nespokojí a vyptává se dále, tak jí odpovím a jsme opět u rozebírání, vzájemného ujišťování atd… Končí to tím, že se rozhodneme už to neřešit a nechat to plynout, jenže mě to vydrží tak dva dny a potom se mi v tom mém chorém mozku začnou zase usazovat pochybovačné myšlenky a jsem zase na začátku. Už nevím jak z tohoto kruhu ven. Vědomě tyto myšlenky nejdou potlačit, prostě tam jsou a i když vím, že nemám důvod takto myslet, nemůžu si pomoci. Absolvoval jsem kinezi, přečetl jsem si knihu „5 jazyků lásky“, mimochodem tato kniha mi pomohla asi nejvíce, protože mi ozřejmila co je pro každého z nás ve vztahu důležité, a že se to nemusí vzájemně shodovat. Snažím se podle toho řídit. Také jsem před cca 5 lety asi půl roku užíval Citalopram, právě pro „smutnou náladu“ Díky za radu Radek

Radek

Odpověď

Dobrý den Radku,

je zřejmé, že v současné době prožíváte emočně velmi náročné období. Jsem proto velmi ráda, že jste našel odvahu podělit se s námi o své potíže. Je přirozené, že ve Vás sdělení Vaší ženy vyvolalo zmatek a neklid. Problémy a neshody však doprovázejí manželství od nepaměti a troufám si tvrdit, že se nevyhýbají žádnému páru.

V celé Vaší situaci však spatřuji hned několik pozitivních bodů. Předně je patrné, že jste k celému problému přistoupil velmi aktivně a snažíte se udělat pro manželství co nejvíce, čemuž nasvědčuje také to, že jste kontaktoval naši poradnu. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste v tomto pozitivním přístupu vytrval i nadále. O celém problému také viditelně s manželkou komunikujete. Právě komunikaci považuji za jeden ze základních a nepostradatelných kamenů, které pomáhají úspěšnému vyřešení manželských potíží. Zároveň jste dospěli k názoru, že ani jeden nechcete manželství ukončit, což bych označila za další pozitivum. 

Ve svém dotazu mluvíte o sobě a manželce jako o lidech s poněkud odlišnou povahou. Zatímco manželku popisujete jako extrovertnější typ tíhnoucí ke společnosti, sám sebe hodnotíte jako jedince introvertnějšího směřujícího spíše k práci a rodině. Tato odlišnost nemusí v manželství představovat žádnou překážku, naopak se domnívám, že je poměrně běžnou. Je pouze důležité, abyste dokázali sladit své vzájemné potřeby a vyšli jeden druhému vstříc. Je zřejmé, že i v této oblasti jste velmi aktivní a snažíte se manželce co nejvíce vyhovět, což může být způsobeno také překvapením z celé situace a strachem, že by se Váš vztah mohl rozpadnout. Chtěla bych Vás podpořit, abyste vytrval a byl trpělivý, neboť podobné změny v životním stylu většinou trvají delší dobu. Zároveň bych Vám chtěla navrhnout, abyste se zkusili se ženou v klidu zamyslet nad tím, kam by mělo Vaše manželství dále směřovat a jak by mělo vypadat. Právě toto by pro Vás mohlo být základním odrazovým můstkem do budoucna.

Jelikož jsou ovšem možnosti internetového poradenství značně omezené a Vaše situace je poměrně citlivá, doporučila bych Vám návštěvu některé z manželských a rodinných poraden. Právě odborník by Vám oběma mohl pomoci jako nestranný pozorovatel celé situace. Často se právě při rozhovoru s odborníkem objeví mezi manželi něco nevyřčeného, co mohlo bránit porozumění a zlepšení celé situace. V neposlední řadě by Vám mohl pomoci zvládnout Vaše nutkavé myšlenky a pochybnosti o vztahu, které by mohly být překážkou v opětovném sblížení s manželkou. V návaznosti na to byste mohl také získat ztracenou radost ze života a důvěru v to, co děláte. V sekci Síť kontaktů na našich stránkách je uveden seznam poraden dle jednotlivých krajů. Můžete si tedy vybrat tu, která je Vám nejblíže. Velmi důležité je ovšem také vybrat si takového poradce, se kterým dokážete navázat vztah důvěry a otevřenosti, výběr toho pravého tedy neuspěchejte.

Doufám, že celou situaci s manželkou co nejlépe vyřešíte a tyto nepříjemné zážitky pro Vás nakonec budou jen možností, jak celý vztah posunout dále.

 

Za tým poradny Petra Š.

 

Opakovaně se přejídám

Dobry den, uz delsi dobu se snazim resit problem se zachvatovitym prejidanim. Nejedna se o bulimii, protoze nezvracim a nabeh na anorexii jsem mela tak pred 14 lety, tedy v 16. Od te doby se snazim jist pravidelne, zdrave a sportovat, coz me taky moc bavi. Vse je vzdy v tydnu skoro v poradku. 5 jidel denne...dost zeleniny, bilkovin atd., ale pak se neco zlomi a snim na co prijdu. Jim, jim a jim a i kdyz mi to nechutna, nemuzu zastavit. Je mi pak zle. Mam pokazeny zaludek. Vse me boli a radsi nevychazim. Nekdy to zvladnu a przirani cokoladou, bramburkama, buchtama a vlastne vsim trva 2 dny, ale nekdy tyden, nez to zastavim a to tak 2-3 do mesice nebo skoro kazdy vikend. Nemit nic doma nepomaha. Mam ted problem i s vahou. Celkove si prijdu uplne nemozna, ze nemam zadnou vuli. Rekla jsem o problemu i priteli a vysledek je, ze pak jen jim tajne, aby to nevidel. Jsem z Brna. Mam se na nekoho obratit?Nevim jestli mi jde nejak pomoc. Precetla jsem prirucky anbel atd., ale pak prijde krizova chvile a mozek mi vypne :(.Dekuji za odpoved.

Klara

Odpověď

Dobrý den Kláro,

jsem velmi ráda, že jste se na naši poradnu se svými problémy obrátila. Zmiňujete se o záchvatovitém přejídání, kterému podléháte již delší dobu, a které se Vám prozatím nepodařilo překonat.

Ráda bych ocenila Vaši aktivitu, kterou jste již v této oblasti podnikla, ať se již jedná o vyhledání příruček týkajících se této problematiky nebo svěření se se svým trápením příteli. Myslím si, že je velmi vhodné se se svým trápením neuzavírat sama, ale opakovaně o něm hovořit se svými nejbližšími – přítelem, rodiči či kamarády. Právě oni totiž mohou být zdrojem opory, kterou v současné době tolik potřebujete.

Napadá mě, že by potřeba opakovaného přejídání mohla souviset také s určitými událostmi, které se odehrávají ve Vašem životě. Mohou například existovat situace, ve kterých jste k přejídání náchylnější. Mohlo také dojít k určité změně ve Vašem životě, která tuto tendenci odstartovala. Toto téma by však bylo vhodné probrat již s odborným psychologem tváří v tvář. Tohoto odborníka byste mohla nalézt například v občanském sdružení Anabell, které považuji za tu nejvhodnější organizaci, která by Vám v současné době mohla být nápomocná, neboť se specializuje právě na práci s klienty s poruchami příjmu potravy.

Pokud tedy nepomohlo přečtení některých jejich příruček, doporučila bych osobní návštěvu přímo ve sdružení, které sídlí na adrese Milady Horákové 50 v Brně. Sdružení je možné kontaktovat také v pracovní dny na telefonním čísle 848 200 210 nebo prostřednictvím internetového poradenství, jeho součástí je také nutriční poradna. Samozřejmě ale můžete navštívit také jiného odborného psychologa, který se nachází ve Vašem okolí nebo se kterým již máte dobré zkušenosti z dřívější doby.

Závěrem bych Vám chtěla popřát hodně vnitřní síly pro brzké vyřešení celé situace.

 

Za tým poradny Petra Š.

 

Manžel masturbuje u gay porna

Dobrý den, je mi 3O let a jsem 10 let vdaná za mého muže 38.Před svatbou jsme spolu 2 roky chodili ,manžel je hodně ovlivňovaný maminkou a s tím se dá říct jsme bojovali od začátku a bojujeme s tím stále ,ale naučili jsme se s tím žít, jeho maminka proti mě něco měla od začátku v roce 2004 se nám narodila dcera a za rok a půl syn bohužel u dcerky se zjistilo po narození syna postižení a s tím se manželovi rodiče absolutně nevyrovnali. Co ale začalo být opravdovým problémem a kvůli čemu se na Vás obracím. U manžela jsem zjistila že dost často navštěvuje erotické stránky což bych pochopila ,ale bohužel nešlo o ženy ,ale šlo o gay stránky a tak jsem manželovi řekla že to vím a co mi k tomu řekne a on mi řekl, že sám neví ,doma na sex chuť neměl ,ale spali jsme spolu i přes to tak 3-4 do měsíce že jsem chtěla já a přiznal se mi že masturbuje u toho PC u gay porna ,ptala jsem se ho jestli tedy chce zkusit sex s mužem a na to mi řekl ,že ne a slíbil ,že už na ty stránky chodit nebude asi rok jsme spolu spali častěji a poté jsme se přestěhovali a manžel začal pracovat u rodičů ve firmě a opět jsme spolu málo spali a opět jsem ho nachytala a ten samý problém, bohužel u mě už je problém se s tím srovnat, přestala jsem mu věřit a na milování a sex s manželem nemám ani chuť a navíc mi to je odporné , zajímalo by mě zda je možné aby se žena s tímto vyrovnala a v tom vztahu pokračovala a ještě se obnovila důvěra i láska ? popravdě řečeno manžela mám stále ráda ,ale zamilovanost mě tedy po tom co se stalo minulý týden úplně přešla ,jelikož jsme byli v restauraci a bylo vidět ,že se mu líbí číšník ,ale líbí se mu i ženy dlouhonohé blondýny, tak já nevím jestli má smysl v tom vztahu pokračovat a zda je toto normální nebo co vlastně manžel je ,je možné aby zjistil až po třicítce že je bi ? říká ,že se mu to děje když má stres ,máme hodně starostí s hypotékou a ještě hledá novou práci a on normálně nemá vysoké libido a stačí mu sex 1-2x do týdně ,ale nyní když jsem mu řekla , že to je mezi námi takto a jak to cítím tak opět masturbuje i 2x denně a to i přede mnou ,ale jsme dohodnutý že se mě nemá dotýkat jelikož mi to v této situaci je nepříjemné a respektuje mě. Co by jste mi poradili,manžela nikam do poradny nedostanu a začínám přemýšlet o rozvodu.

Veronika

Odpověď

Dobrý den Veroniko,

velice si vážíme Vašeho dotazu i důvěry, se kterou se na nás obracíte. Zmiňujete celou řadu věcí, které pro Vás mohou být náročné a stresující – postižení dítěte, úzký vztah Vašeho partnera k rodičům, finanční nesnáze, ale především obtížné smiřování se se skutečností, že Váš manžel navštěvuje gay stránky a masturbuje u nich. Popisujete, jak se to promítá do Vašeho sexuálního života, zmiňujete chvíle, kdy to bylo lepší i horší a také to, jak se Vám to hnusí. Napadá mě, jak šokující a zraňující pro Vás mohlo být zjištění, že Váš manžel má kromě Vás alternativní zdroje sexuálního uspokojení a že mají takovouto podobu.

Ptáte se, zda je možné, aby Váš manžel po třicítce zjistil, že je bi. Domnívám se, že ano. Stejně tak je možné, že se u něj tyto sexuální touhy v nějakém náznaku objevily už dříve, ale z řady důvodů se je snažil ignorovat. Vámi zmiňovaná stresová situace se potom mohla stát určitým spouštěčem jeho potlačovaných přání.

Zároveň se také dá předpokládat, že tyto manželovy fantazie spontánně nevymizí a jsou pro něj jen stěží vůlí ovlivnitelné. Záleží tedy pravděpodobně především na Vás, jaký k celé situaci zaujmete postoj. Umím si představit, že pro Vás bude stávající stav natolik neúnosný, že se rozhodnete od manžela odejít. Stejně tak ale věřím tomu, že vhodně nastavená pravidla by mohla pomoci Vaše manželství udržet, když uvádíte, že máte manžela stále ráda.

Říkám si, že řada z nás má různé sexuální fantazie a preference, které mohou druhým připadat bizarní, nebezpečné či dokonce odporné. Je tedy přirozené, že je kvůli obavám z nepochopení často skrýváme, a to i před svými partnery. Náš život však tyto specifické tužby nemusí nějak zásadně ovlivnit a já si při čtení Vašeho dotazu říkám, že by tomu tak mohlo být i v případě Vašeho partnera. Píšete, že Váš manžel sex s muži doposud neměl a snad ho dokonce ani neláká. Své touhy ukájí pouze prostřednictvím webových stránek. Zatím tedy není důvod se obávat, že by Vám byl manžel nevěrný se všemi riziky, která z toho plynou.

Přesto věřím, že i když relativně nehrozí žádné velké nebezpečí, může pro Vás být obtížné k Vašemu partnerovi cítit lásku jako dříve. Možná se cítíte podvedená, že až nyní poznáváte manželovu další stránku, o které jste doposud neměla tušení. Nebo máte řadu jiných obav, které jsem ve své odpovědi nestačila zachytit… Doporučila bych proto klidně i Vám samotné vyhledat pomoc některého z odborníků - a to i přesto, že Váš manžel o tuto službu zatím nejeví zájem. Psycholog či manželský poradce by s Vámi mohl detailněji rozebrat Vaši situaci a její případná řešení. Mohl by Vám pomoci lépe porozumět sobě samotné, svým potřebám a tomu, co Vám na partnerově masturbaci u gay stránek vadí nejvíce. Mohli byste společně hledat okolnosti, za kterých by pro Vás bylo možné se s manželovou touhou vyrovnat, stejně jako efektivní způsoby, jak své potřeby komunikovat. Nakonec by Vaše snaha na sobě pracovat a aktivně celou situaci řešit mohla třeba inspirovat i Vašeho manžela. Také pro něj je celá situace jistě velmi náročná a potřebuje čas na její zpracování.

 

Přeji Vám hodně sil k Vašemu rozhodování i dalšímu fungování...

Za tým poradny Petra U.

 

Strach z problémů

Dobrý den, chci se zeptat jak se zbavit vnitřního strachu z problémů? Děkuji předem za odpověď :-)

Ela

Odpověď

Dobrý den Elo,

děkujeme za Váš dotaz. Pro lepší zorientování se ve Vaší situaci bych zřejmě potřebovala více informací, zejména o tom, kdy se Váš strach objevuje a co je na něm tak znepokojujícího, že byste se ho ráda zbavila. Domnívám se, že určitá míra obav je člověku přirozená a může vést k vyvarování se řady kroků, kterých bychom později litovali. Na druhou stranu pokud jsou tyto strachy příliš svazující a znemožňují nám běžné fungování, je jistě na místě svou situaci s někým probrat. Ze začátku se můžete obrátit na člověka, kterému důvěřujete, a který Vám může pomoci zorientovat se v sobě samé a svých obtížích. Případně můžete vyhledat nějakého odborníka, psychologa či psychiatra, se kterým se můžete pokusit Vašemu strachu více porozumět a naučit se lépe s ním nakládat.

Přeji Vám, ať se vnitřní strach pro Vás stane dobrým rádcem, nikoli obávaným nepřítelem...

Za tým poradny Petra U.

Můj přítel má dítě s jinou

Dobrý den paní, chtěla bych vás poprosit o radu. Můj problém je v tom, že můj přítel se kterým žiji rok a půl, před půl rokem zjistil, že má malého syna, kterého počal ještě před tím než jsme se poznali, ale slečna o něm dala vědět až když malému bylo 9 měsíců. Můj velký problém je v tom, že jsem s nynějším přítelem otěhotněla na začátku našeho vztahu, ale oba jsme došli k tomu, že bude lepší když půjdu na potrat kvůli finanční i jiné situaci. a najednou se tu objeví dítě, které mělo být naše a ne jen jeho. Nedaří se mi s tímto faktem už půl roku srovnat a trpím depresemi a žárlím na toho malého. Nechci tomu malému brát tátu, ale zatím se mi nějak nedaří přenést přes tuto situaci. Mnohokrát Vám děkuji za radu.

bammbina

Odpověď

Dobrý den,

ze všeho nejdříve bych chtěla ocenit Vaši odvahu svěřit se se svým trápením. Prožíváte velmi citlivé období a dokáži si představit, že se teď vůbec nemusíte cítit dobře.

Při čtení Vašeho dotazu mě napadala spousta otázek. Předně mi není jasné, jak se k celé situaci postavil Váš přítel a zda objevení syna ovlivnilo jeho chování k Vám či celkově váš vzájemný vztah. Zároveň považuji za důležité, jaký zaujal Váš přítel postoj ke svému dítěti a jeho matce. Nastalá situace je jistě velmi náročná patrně nejen pro Vás, ale i pro Vašeho přítele. Proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste s přítelem o celé situaci otevřeně hovořili a sdíleli společně své pocity. Domnívám se, že by právě vzájemná otevřená komunikace mohla být důležitým prvním krokem k Vašemu úspěšnému vyrovnání se s celou situací.

Uvádíte také, že na dítě žárlíte, což by dle Vás mohlo souviset s tím, že jste sami měli možnost mít spolu dítě. V této situaci vnímám jako důležité, že ať jste již měli jakékoli důvody, které vás vedly k rozhodnutí jít na potrat, jednalo se o vaše společné rozhodnutí. Objevení dítěte, o jehož existenci jste neměli ani tušení, je bezesporu velmi závažné, ale nemusí nutně negativně ovlivnit váš vzájemný vztah či dokonce plánování rodiny.

Vzhledem k citlivosti a obtížnosti celého problému si myslím, že by Vám mohla pomoci návštěva manželského či rodinného poradce, který by Vám mohl pomoci celou situaci společně s Vaším přítelem rozebrat a pochopit. V sekci Síť kontaktů si můžete vyhledat poradce, který je nejblíže místu Vašeho bydliště.

Na závěr bych Vám chtěla popřát hodně sil a vytrvalosti, abyste opět našla svůj ztracený klid. 

 Za tým poradny Petra Š.

Různorodé obtíže jako následek hysterektomie a ovarioktomie

Dobrý den. Je mi 50 let a po hysterektomii a ovarioktomii se mi dost význačně zhoršil psychický stav, deprese, úzkost, panické ataky atd. , ale nejvíc mě zaskočilo, že se mi strašně zhoršila paměť a i způsob myšlení. Zjišťuju, že mám strach, jestli po hormonální terapii se nedostavila přímo demence. Nebo je to v tomto věku normální jako např. zhoršování zraku atd? Připadám si nějaká sklerotická, a přitom si nemyslím, že bych byla tak stará. Děkuji za odpověď.

Karina

Odpověď

Dobrý den Karino,

vážíme si důvěry, se kterou jste se ve Vaší nelehké životní situaci na naši poradnu obrátila. Hned v úvodu Vašeho dotazu zmiňujete dva zákroky, které jste podstoupila. Říkám si, jak náročný pro Vás celý proces léčby musí být. Pro řadu (a troufám si říct, že pro většinu) žen tyto zásahy často znamenají narušení nejen fyzické, ale i psychické rovnováhy - mimo jiné proto, že se dotýkají jejich ženské podstaty. Určitá psychická nepohoda před, během, ale i po zákroku se tedy dá považovat za přirozenou, neboť tělo i duše se postupně sžívá se vším, co se sebou tyto zásahy přinášejí. Její projevy přitom můžou být různé, od změn nálad až po Vámi popisovanou sníženou schopnost soustředění.

Na druhou stranu ale jistě není na místě Vaše obtíže podceňovat. Zmiňujete celou řadu různorodých problémů, které si zaslouží patřičnou pozornost. Určitými vodítky pro rozeznání naléhavosti celé situace by mohlo být například to, zda jste se s některými z Vámi jmenovaných obtíží již setkala, popřípadě jak to tehdy celé probíhalo a co Vám pomohlo se opět postavit na nohy. Dále by Vám v tomto směru mohli být významnou oporou Vaši blízcí. Ať už proto, že možnost s někým sdílet své starosti může přinést určitou úlevu, tak také proto, že by Vám mohli poskytnout cennou zpětnou vazbu o tom, jak Vás vnímají oni - zda také něco zpozorovali a co si o tom myslí. Nakonec by také mohlo být přínosné zvážit, jak dlouho Vás tyto nepříjemné stavy provázejí a posoudit, jaké připisujete šance tomu, že samy spontánně ustoupí.

Pokud by Vámi popisované obtíže měly trvat delší dobu, ráda bych Vás podpořila v prodiskutování celé věci se svým lékařem. Věřím, že vzhledem k tomu, že je s Vaším zdravotním stavem dobře seznámen, tak Vám bude schopen poskytnout nejlepší možnou péči, včetně přeposlání za dalšími odborníky. Všechny obtíže, které popisujete, se dnes dají poměrně dobře léčit, ať už pomocí farmakologie, systematické psychoterapie či různých nácviků a kognitivních tréninků. Pokud tedy cítíte, že s Vámi není něco v pořádku, je jistě na místě zaujmout aktivní přístup a snažit se situaci zavčas řešit. Věřím, že oslovení naší poradny mohlo být v tomto směru prvním krokem, který Vám dodá odvahu na cestě k získání ztracené rovnováhy.

 

Přeji Vám mnoho sil a úspěchů na cestě k lepší fyzické i psychické pohodě...

Za tým poradny Petra U.

 

Jsem nezaměstnaná a v začarovaném kruhu

Dobrý den jsem 6,5 měsíce na ÚP,nedaří se mi najít práci,bydlím v malém městečku,v panelákovém bytě,zadávám inzeráty,posílám žádosti..začíná se to i projevovat jak na psychice tak těle-přibrala jsem 10kg,stále se mi honí hlavou obavy typu-co když nic nenajdu-co budu dělat-co když skončím na ulici-co lidi okolo-už jsem stará-nikdo o mě nemá prac.zájem,k ničemu,zbytečná,připadám si neschopná ,že jsem sic nenašla když vidím nebo slyším že jiný našli práci brzo...začínám se uzvírat doma aby si sousedi nevšimli že nechodím do práce,stydím se,nakoupit nebo ven jdu jen v odpol hodinách ,jako normálně kdy už bývám doma z práce,mezi lidmi se pak ale chovám úplně normálně,hraju takové divadlo..nic na mě není poznat že mě přepadají deprese,apatie..v noci se budím zděšená,bezradná.. děti mám sice tři,2 vnoučata,bydlí jinde,dcera vdaná,ví o mých potížích ale moc ji to nezajímá,ted nastoupila po MD též do práce,syn žije s přítelkyní též mimo,nejmladší je 20,má též svůj život,studuje,po celé léto na brigádě,své přátele..všichni sice tak nějak vyslechnou ale to je vše,už i před nimi si připadám nemožně,neschopně.Od 25 let jsem vdova,přítele delší dobu nemám a ted ani nechci,též žédné příbuzné,jsem z dětského domova.Jsem sice společenská ,ale jinak uzavřená,minimální okruh kamarádek,stydím se jim svěřit,nikdo z nich na ŮP nebyl,nemají zkušenost co to s člověkem udělá a litovat určitě nepotřebuju,na to si stačím sama.Hodně čtu,je to můj koníček.Nevlatním ŘP abych se jela někam podívat,vykoupat,nebo na houby..přijít na jiný myšlenky a jen tak busem jet 30km abych se courala po obchodech nechci,připadám si pak ještě hůř,plno věcí si ted nemůžu koupit a pak si vyčítám že utrácím zbytečně i za ten bus.Na procházky sama nechci, ani není pořádně kam a není s kým,kamarádky vesměs vdané,nebo s přítelem,mají svoje rodiny,program.Občas sice nějakou vytahnu na kávu ,ale po hodině dvou už zase spěchají domu,nemají tolik času ..a stejně hraju zase tu svojí přetvářku že je všechno ok.Jsem už z toho zoufalá.Klamu sebe,okolí ,jak v začarovaným kruhu.Ptala jsem se i rekvalifikace,to je samé pc,programátoři,IT,grafika,vebovky.nebo čistě pro studenty,řemesla pro kluky ...Žádné léky brát nechci,mimo to jsem těžký migrenik.Vnoučata3 a6 tak 1,2krát do měcíce si beru na víkend,těším se že bude změna ale pak zjistím že mi lezou spíš na nervy,jsem přecitlivělá,jsem pak ráda že si je rodiče odvezou abych pak mohla zas upadnout do těch svých chmurných myšlenek .Vím ,že se chovám iracionálně ale nemůžu nějak z toho kruhu ven.Stačilo by jen mít zase práci a je ze mě úplně jiný člověk.

na ÚP

Odpověď

Dobrý den,

cením si Vaší odvahy svěřit se nám se svými obavami.

Zmiňujete se, že se již půl roku snažíte sehnat práci, ale prozatím jste nebyla úspěšná. Tuto situaci popisujete jako velmi obtížnou a nepříjemnou. Ztráta zaměstnání postihne v průběhu života velkou část lidí. Je pochopitelné, že po řadě let, kdy je člověk zaměstnaný, se jedná o situaci neznámou, související s mnoha negativními emocemi. Nalezení nového zaměstnání pak může trvat řadu měsíců. Domnívám se tedy, že vytrvalost a aktivní přístup je v této situaci nezbytný. Chtěla bych Vás proto tedy ocenit, že jste po celou dobu v hledání práce velmi aktivní a zajímáte se o nejrůznější možnosti, jakými byste mohla pravděpodobnost nalezení pracovního místa zvýšit. Ráda bych Vás v této činnosti podpořila i do budoucna.

Zároveň také uvádíte, že se v podstatě stydíte za to, že jste nezaměstnaná. O své situaci jste se svěřila pouze nejbližší rodině, před širším okolím se však snažíte tuto informaci utajit. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se snažila o své situaci otevřeně promluvit také s Vašimi kamarádkami, sousedy, známými a dalšími lidmi, se kterými se vídáte. Domnívám se, že by se Vám mohlo ulevit, neboť dlouhodobé utajování toho, že jste nezaměstnaná, Vás patrně musí velmi vysilovat a navozovat pocity strachu a úzkosti. Zároveň by Vám některý z Vašich známých mohl být při hledání vhodného zaměstnání nápomocný. Mohou například vědět o volném místě, o kterém jste neměla možnost se sama dozvědět. Současnou situaci ovšem můžete využít také k tomu, abyste se poznala s novými lidmi. Při některých úřadech práce existují sdružení lidí, kteří jsou stejně jako Vy nezaměstnaní. Tito lidé se pak společně setkávají, podporují se vzájemně při hledání nového zaměstnání a podnikají různé aktivity. Jestliže tedy cítíte obavy svěřit se lidem ve svém okolí, mohla by to pro Vás být vhodná alternativa. Existuje také celá řada občanských sdružení a organizací, které podporují vzdělávání lidí v podobné situaci a pomáhají jim nalézt práci. Jako příklad mohu uvést komunitní centrum CEDR nebo Centrum vzdělávání všem. Podobná organizace by mohla existovat také v okolí Vašeho bydliště.

Vzhledem k Vaší snaze utajit svou současnou situaci se domnívám, že jste patrně ještě nehledala pomoc u odborného psychologa ve svém okolí. Ráda bych Vám tedy tuto možnost doporučila, neboť internetové poradenství Vám může nabídnout pouze omezené možnosti pomoci. Jelikož by tento odborník pocházel ze stejné oblasti, mohl by Vám také poskytnout konkrétnější informace. Ve svém dotazu jste také uvedla, že nejste příliš nakloněna užívání léků. Návštěva odborníka rozhodně neznamená, že byste musela léky užívat. Lékaři je předepisují v těch případech, kdy může být jejich užívání ku prospěchu věci a napomoci zbavit jedince například úzkosti, která by mu mohla bránit v nalezení vhodného zaměstnání. O jejich potřebnosti by se rozhodlo na základě vzájemné domluvy.

Závěrem bych Vám ráda popřála zachování aktivního přístupu při hledání zaměstnání a hodně štěstí v celém budoucím životě

Za tým poradny Petra Š

Unavenost z neustálých pokusů otěhotnět

Dobrý den, jsme s manželem bohužel jeden z párů, kde je problém otěhotnění a proto jsme absolvovali všechna vyšetření a celý proces IVF, který se ale nezdařil.Vše se odehrálo tak rychle. Jsem velmi unavená a cítím se, že jsem selhala. Bojím se celé vše absolvovat znovu, ale nátlak okolí-lékaře a rodiny, ať to zkusíme znovu, co nejdříve, je silný, vůbec nevím, co mám dělat. Proč se cítím vinna, že jsem selhala já. Nejvíce mám problém s tím, jak se říká nemyslete na to, to bude dobrý, jak na to nemám myslet, když čekáte každý měsíc, jestli přijde menstruace nebo ne a ona zase přijde...pak celý ten proces IVF a všechna vyšetření! Děkuji za názor!

Pika

Odpověď

Dobrý den Piko,

děkujeme za Vaši důvěru a chuť sdílet s námi své pocity. Říkám si, jak velké muselo být zklamání z neúspěchu celého zdlouhavého procesu a nedivím se, že zmiňujete únavu a určitou rozmrzelost z toho všeho. Přemýšlím také nad tím, co musí asi cítit Váš partner, kterého ve svém vzkazu nezmiňujete, ale kterého se celá situace určitě také velmi dotýká. Věřím, že právě on by Vám mohl být v tyto chvíle velkou oporou. Otevřená komunikace Vašich pocitů by Vám mohla přinést určitou úlevu a vzájemné vyladění se na potřeby toho druhého.

Nespatřuji nic neobvyklého na tom, že se Vám do dalších pokusů nechce okamžitě znovu a že si chcete dopřát chvilku na to celou situaci zpracovat. Naopak to považuji za přirozené. Věřím, že lékaři i Vaši blízcí se Vám snaží co nejlépe poradit, na druhou stranu si říkám, že jste to právě Vy a Váš partner, kteří si dokážete sami nejlépe určit, kdy nastane vhodná doba k opětovnému pokusu. Nemáte důvod stydět se za své pocity. Vašim blízkým se můžete pokusit svou situaci přiblížit a požádat je, aby Váš postoj respektovali. Můžete začít třeba tím, jak je obtížné, ne-li nemožné, přestat myslet na něco, co je pro Vás důležité a tolik Vás to zaměstnává.

Zmiňujete také určité výčitky, které vůči sobě máte a které u lidí s podobnými obtížemi bývají poměrně časté. Problémy s početím bývají zraňující v tom, že se dotýkají naší ženské podstaty a mateřské identity. Na druhou stranu je třeba mít na paměti to, co jste sama zmínila, a sice že se jedná o určitý fenomén dnešní doby, který není doposud zcela objasněn tak, aby se mu dalo účinně předcházet. Bohužel tedy opravdu nezbývá než se přestat pídit po příčinách, řídit se současnými poznatky a doufat v brzké radostné zprávy.

Protože se ale jedná o psychicky velmi náročnou a vyčerpávající situaci, ráda bych Vám doporučila návštěvu nějakého odborníka - psychologa. Toho byste mohla najít např. v některé z rodinných poraden, které se danou problematikou zabývají a své služby většinou také poskytují zdarma. Psychologové v těchto poradnách pracují jak s jednotlivci, tak s páry. Sama byste tedy mohla zvážit, co by Vám více vyhovovalo. Dívala jsem se na internetu, že v okolí Vašeho bydliště by mělo být možné tuto službu vyhledat. Věřím totiž, že sdílení Vaší situace s odborníkem by Vám mohlo pomoci zdravě se vymezit nepříjemnému tlaku okolí a dostat se zpět do psychické pohody, která je pro úspěch celého procesu také velice důležitá.

Z internetových zdrojů Vás pak mohu odkázat na poradnu, která se problematikou neplodnosti přímo zabývá nebo Vám doporučit jednu zajímavou diplomovou práci, kde mimo jiné najdete přepis rozhovorů se ženami, které IVF také podstoupily.

Přeji Vám mnoho sil a Vašemu příběhu šťastný konec! 

Za tým poradny Petra U.

Ztratila jsem autoritu u své podřízené

Dobrý den, Pracuji ve čtyřčlenném týmu jako vedoucí. Je mi 30 let a jsem nejmladší. Dva roky jsem si držela docela stabilní autoritu, dvě kolegyně odešly a dvě nové zase přišli. Nejstarší, které je 35 let a je zde nejdéle (ještě před mým příchodem) my v poslední době (přibližně měsíc) dává najevo, jak má celou práci „na háku“, nebere mne vážně a dělá neustálé chyby. Za výsledky práce nesu zodpovědnost já, a tak neustále chodím a opravuji, přepisuji, předělávám. Několikrát jsem kolegyni na soustavné chyby upozorňovala. Ze začátku vždy přišla a řekla, že to bere na vědomí, že je to její chyba a že se bude snažit. Chyby se ale stupňovaly, nebrala na vědomí úkoly, které jsem zadala. Před 14 dny jsem totálně vybouchla. Začala jsem křičet a řvát, že už to není normální. Jen stála a usmívala se. Pak mi suše řekla, že se zase tak nic hrozného nestalo a že všechno moc přeháním a chyby dělají všichni. Jenže ona zvládne dvě chyby denně, zatímco jiné kolegyně tak jednu za čtrnáct dní. Nejhorší na tom je, že jsem ji začala před půl rokem pouštět v pracovní době dřív, když měla ovšem vše hotovo. Na to si zvykla a i teď když si myslí, že má vše hotovo, chce jít dřív. Zatím ji pořád pouštím, protože je sama s malým dítětem a chodí si vydělávat ještě do jiného zaměstnání. Když jsem jí řekla, že pokud bude dělat chyby nebudu ji pouštět, otravovala mne argumenty tak dlouho, až jsem ji zase pustila, protože jsem měla dost své práce. Před pár měsíci jsme si všechny pěkně povídaly, byly k sobě ochotné. Teď se na ni nemůžu ani podívat, abych se vnitřně necítila před výbuchem. Nevím, jak si u ní získat dostatečnou autoritu, která by vyhovovala oběma stranám. S jistotou vím, že chyby nedělá záměrně, je prostě jen hlavou v oblacích a hrozně nepozorná a nesoustředěná. Z mého upozorňování si ovšem nic nedělá. Předem děkuji za radu.

Dana

Odpověď

Dobrý den Dano,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Představuji si, že situace, ve které jste se ocitla, pro Vás musí být velice náročná. Popisujete, že jste vedoucí týmu, přičemž u jednoho z jeho členů ztrácíte autoritu. Uvádíte rovněž Váš věk a dobu, jakou s kolegyněmi na daném pracovišti pracujete. Při čtení těchto informací si však říkám, že vedoucí pozice se dle mého názoru nezasluhuje věkem ani odpracovanými léty, ale kompetencemi k vykonávání dané pozice. Vaši nadřízení jistě vědí, proč na danou pozici jmenovali právě Vás, a ne některou z Vašich kolegyň. Ostatně kolegyně, kterou popisujete, je ukázkou toho, že věk ani datum nástupu o kvalitě odvedené práce často mnoho nevypovídají.

Ráda bych ale ocenila Vaši snahu kolegyni chápat, a to i s ohledem k její rodinné situaci. Na druhou stranu si říkám, že by tato kolegialita neměla být zneužívána a neprofesionálnímu jednání by měly být vytyčeny jasné meze. V opačném případě by se Vaše kolegyně mohla naučit, že za ni její průšvih vždy někdo vyřeší a ve finále tak ztratit motivaci k dobře odvedené práci. Nehledě na to si umím představit, že by tento přístup mohl demotivovat i ostatní Vaše podřízené, kteří se doteď snaží pracovat svědomitě. Proto nejen kvůli Vám, ale i kvůli nim považuji za důležité chyby nepřehlížet, ale vyvodit z nich patřičné důsledky. Přestože Vaši kolegyni možná naštve, že například nemůže z práce odejít dřív, měla by vědět, že se jedná o benefit, který je odvozený od precizně odvedené práce. Pokud Vám její nepozornosti komplikují Vaši vlastní práci a obírají Vás o čas, pak by zde měla být možnost, že kolegyně tento benefit ztratí - ba co víc, že mohou následovat různé sankce.

Umím si představit, že takovýto asertivní přístup nemusí být všem vlastní, a že se Vám do podobných opatření nemusí chtít. Věřím ale, že pevně nastavené hranice mohou prospět nejen kvalitě odvedené práce, ale v konečném důsledku i atmosféře na pracovišti. Pokud se nejedná o malichernosti, ale základní pravidla „fair play“, věřím, že je všichni pracovníci nakonec ocení. Možná nakonec i více než neustálé ústupky a žehlení chyb za druhé.

 

Přeji Vám, ať se Vám podaří situaci brzy zdárně vyřešit a v práci se opět cítíte příjemně!

Za tým poradny Petra U.

Nemohu se zbavit poporodních depresí

Dobry den, po porodu se u me vyskytly (nevim presny nazev ) poporodni deprese. Sve doktorce jsem se nesverila. Zacalo se to projevovat neustalou litosti,uzkosti,plactivosti,nezvladani malinko slozitejsich situaci,bezradnost,bez systemu,velka unava,strata sebeduvery... Synovi je jiz 1,5 roku,ale stav se zlepsil max o asi o 40% . Problem je,ze neverim,ze by mi nekdo pomohl. Nechci do sebe cpat oblbujici tablety s vedlejsimi ucinkami. Myslim si,ze je to doktorum jedno, kolikrat cloveka ani poradne nevnimaji a predepisuji vnucene drijaky farmaceutickych firem. Co by jste mi poradili? Zmenit lekare je o nicem. Moc predem dekuji za odpoved ! Petra

Petra

Odpověď

Dobrý den Petro,

předně bych Vám ráda poděkovala, že jste se nám se svými potížemi svěřila.

Po porodu se u značné části maminek může vyskytnout kolísání nálady, které bývá označováno jako poporodní blues. Jedná se o přirozený doprovod hormonálních změn, které se během těhotenství odehrávají v těle ženy. Projevuje se především plačtivostí, celkovou skleslostí a přecitlivělostí. U většiny žen podobné problémy odezní během několika dní či týdnů. Jestliže však podobné potíže přetrvávají v řádu měsíců či let, hovoříme již o poporodních depresích, které mohou souviset právě s onou bezradností a sníženou schopností zvládat složitější úkoly. Domnívám se, že byste mohla patřit právě mezi ty ženy, které prožívají celou situaci mnohem výrazněji a subjektivně nepříjemněji.

Uvádíte také, že jste se o svých potížích nesvěřila doktorce. Napadá mě ovšem, zda jste o svých problémech hovořila se svými nejbližšími - partnerem, rodinou či známými. Právě jejich podpora je v této situaci velmi důležitá a mohla by Vám překonání problému značně usnadnit. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste se neobávala o svých potížích promluvit a nechala si pomoci.

To, že jste se nesvěřila své doktorce, může mít řadu důvodů, o kterých mohu pouze spekulovat. Může to být způsobeno tím, že pociťujete určité provinění za pocity, které po porodu dítěte prožíváte. Jak jsem však již zmínila, jedná se o poměrně běžný doprovod porodu, a není proto třeba se za nic stydět. Napadá mě ovšem také, že ke své doktorce necítíte potřebnou důvěru, abyste s ní mohla o svých pocitech hovořit. Z Vašeho dotazu jsem totiž nabyla dojmu, že nemáte s lékaři příliš dobré zkušenosti. V této souvislosti přemýšlím, proč se domníváte, že je změna lékaře „o ničem". Právě možnost vybrat si jiného lékaře vnímám jako jednu z možností, které by Vám mohly v současné situaci pomoci. Ke svému postoji však můžete mít pádné důvody, které já bohužel neznám.

Nejsem si zároveň jistá, zda máte doktorkou na mysli praktického lékaře či jiného odborníka. Myslím si, že právě návštěva u psychologa či psychoterapeuta by Vám mohla pomoci. S jeho výběrem nemusíte nikterak spěchat, je důležité, abyste si vybrala toho, se kterým si budete nejvíce rozumět. Psycholog není zároveň oprávněn předepisovat léky a Vy byste se tak nemusela obávat tlaku ze strany farmaceutických firem. V Děčíně provozuje psychologické poradenství hned několik odborníků, navštívit můžete také rodinnou poradnu. Kontakty na poradny v Ústeckém kraji naleznete v sekci Síť kontaktů. Kontaktovat můžete ale také místní linku důvěry, kterou naleznete pod odkazem www.linkyduvery.cz, kde Vám mohou doporučit odborníka ve Vaší blízkosti. Čím dříve se budete cítit lépe, tím dříve si také budete moci naplno užívat rodičovství.

Závěrem bych Vám ráda popřála hodně štěstí a odvahu uvěřit, že Vám ostatní opravdu mohou pomoci.

Za tým poradny Petra Š

Můj syn je opakovaně závislý na alkoholu

Som matkou 28 ročného syna, ktorý bol už 2x na liečení kvôli alkoholu. Momentálne zasa pije, je nezamestnaný. Problém mám ja, on nie. Neviem ako sa mám k nemu správať, skúšala som všetko, plakať, prosiť, nadávať mu, zbila som ho a nič nepomáha. Uvažovala som, že ho vyhodím z bytu, ale nenašla som v sebe odváhu. Ináč je to dobráčisko, ktorý by sa rozdál, naozaj nie je zlý. Môžte mi prosím skúsiť dať nejakú radu? Ďakujem pekne Marta.

Marta

Odpověď

Dobrý den Marto,

předně bych Vám chtěla poděkovat za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu.

Uvádíte, že Vás trápí závislost na alkoholu, které opakovaně podléhá Váš syn. Při čtení Vašeho dotazu jsem nabyla dojmu, že máte svého syna velmi ráda a jeho současný stav je tak pro Vás velmi bolestný. Jak sama píšete, možná bolestnější, než pro něj samotného.

Léčba závislostí je velice komplikovaná záležitost, která trvá dlouhou dobu, v podstatě celý život. Aby se však závislý mohl vyléčit, je nezbytné, aby se sám vyléčit chtěl. Pokud ovšem chybí tato základní motivace, je naděje na vyléčení velmi mizivá. Podpora okolí může pak být sebevětší, ale přesto ji nemůže nahradit. Domnívám se, že právě onu podporu poskytujete svému synovi, jak je to jen možné. Obávám se však, že příliš mnoho navíc již udělat nemůžete. Můžete pouze vytrvat, můžete doprovodit svého syna na další léčení nebo k odborníkovi, ale donutit ho k tomu nemůžete. Váš syn je dospělý člověk, je zodpovědný za svůj život a může o něm rozhodovat, jak uzná za vhodné.

Zmínila jste se také, že jste uvažovala o tom, že svého syna vyhodíte z bytu. Stejně jako Vy se domnívám, že se jedná o závažné rozhodnutí. Jedním z důležitých faktorů, který by mohl Vaše rozhodnutí ovlivnit, by dle mého názoru mohlo být to, jak moc ovlivňuje závislost Vašeho syna také Váš život. Zda máte svůj volný čas, ve kterém se zabýváte svými koníčky, zda se setkáváte se svými přáteli a věnujete se sama sobě. Nebo se musíte starat hlavně o syna a jeho problémy? Jako snad tu nejdůležitější věc v současnosti vnímám to, abyste nezapomínala sama na sebe. Jestliže se nebudete Vy sama cítit v pořádku, nemůžete být nápomocná ani synovi. Zároveň by Vám mohlo pomoci celou situaci probrat tváří v tvář s odborným psychologem ve svém okolí, se kterým byste mohla dospět k různým alternativám řešení či postupu. V sekci Síť kontaktů můžete nalézt kontakty na rodinné poradce na území České republiky.

Napadá mě také, že pokud Váš syn již dvě protialkoholní léčení absolvoval bez pozitivnějšího výsledku, může to být způsobeno také přístupem, jakým bylo jeho léčení vedeno. Z Vašeho vyprávění nevyplývá, zda se jednalo opakovaně o stejnou léčebnu, ale jestliže ano, doporučila bych uvažovat o jiném zařízení, které by mohlo Vašemu synovi vyhovovat lépe.

Na závěr bych ráda popřála hodně sil a vytrvalosti v této obtížné době jak Vám, tak i Vašemu synovi.

Za tým poradny Petra Š.

Pochvala

Dobrý den, nechci s ničím poradit, jen bych Vás chtěla pochválit za skvělý nápad založit podobné stránky a radit zdarma lidem. Jen tak dál :-)

Ája

Odpověď

Dobrý den Ájo,

děkujeme za Vaši pochvalu. Velmi nás potěšila.

Pokud byste v budoucnu přeci jen potřebovala naši pomoc, budeme rádi, pokud se na nás obrátíte.

Za tým poradny Petra Š.

Jak se vypořádat s depresivními stavy bez antidepresiv?

Dobrý den. Rád bych se zeptal, zda mohou následující příznaky znamenat depresi. Myšlenky na sebevraždu, blbá nálada, podrážděnost, špatný spánek (několikrát za noc se probouzím), úbytek váhy (méně jím), potřeba brečet. V pubertě jsem byl na deprese "léčen", ale to v podstatě znamenalo jenom ležet a spát. Nemohl jsem se na nic soustředit déle jak 5 minut a neustále mě strašili léčebnou. V podstatě mě ufetovali. Aby jsem se do léčebny nedostal, musel jsem být hodný a radši jsem psychiatrům říkal jen pozitivní věci. A od té doby (cca 15 let) se to se mnou vleče. Nic se mi nedaří, nemám žádné ambice, nic nechci, můj život nemá žádnou cenu a budoucnost žádnou nemám. V poslední době se má psychická situace zhoršila, ale já prostě znovu nemůžu jít za psychiatrem. Nepřekonám ten odpor, který je opravdu velký. Léky proti depresi bych si už nikdy nevzal, je to svinstvo. Je možné tyto stavy překonat vlastní vůlí? Nic jiného mi v podstatě už nezbývá. Díky za odpověď.

schrack

Odpověď

 Dobrý den Schracku,

jsem ráda, že jste se odhodlal nám napsat. Stav, který popisujete, musí být velmi vysilující i bez ohledu na to, jestli se jedná o depresi nebo ne. Představuji si, jak muselo být pro Vás náročné se tak dlouho přetvařovat, nemoci se svěřit se svými skutečnými pocity lékařům a „být hodný", abyste se nedostal do obávané léčebny.

Z Vašich řádků cítím smutek a prázdnotu z toho, že se cítíte, jako byste neměl budoucnost a chuť cokoliv dělat. Ale už samotný fakt, že jste napsal svědčí o tom, že v sobě přece jen máte sílu něco změnit. Píšete totiž o něčem, co se mi zdá velmi důležité: o vůli. Upřímně, zmínka o ní na konci Vašeho textu mi zvedla náladu. Je z ní vidět, že máte odhodlání změnit současný stav a dobře si to uvědomujete. To je myslím pro takovou změnu, kterou si přejete, nadějné východisko.

Nemohu vyloučit, že příznaky, které popisujete, odpovídají depresi, ale nebylo by správné provádět diagnostiku pouze na základě e-mailové komunikace. Jestli se však cítíte špatně, nemůžete spát a nemáte chuť do života, je dobré o tom mluvit. Antidepresiva mohou být jedním nápomocným prvkem, ale nedokážou nám pomoct rozluštit, proč se někdy takhle cítíme.

Plně chápu Vaši nedůvěru v léčebné postupy, jak jste je popsal. Ale říkám si taky, že léčebna a vůbec psychiatrická péče nemusí být nutně taková. I přes odpor, který popisujete, a který si umím dobře představit, bych Vás chtěla povzbudit k tomu, abyste vyzkoušel psychoterapii. Péče v oblasti psychiatrie a zejména psychoterapie se vyvíjí mílovými kroky. Když najdete terapeuta, se kterým si budete vyhovovat a který Vám bude blízký (ano, někdy je zapotřebí hledat), může to být cesta, jak bojovat především svou vlastní vůlí. Ovšem během celého tohoto procesu Vás terapeut podporuje a doprovází. Můžete společně mluvit o všem: například, proč se situace zhoršila právě nyní, jaké to bývalo kdysi, jak jste to všechno tak dlouho mohl vydržet a společně nacházet cesty, jak z toho ven, jak Vám nejlépe ulevit a najít pro sebe v životě i radostné stránky. Jestli máte opravdu vůli někde začít, domnívám se, že právě tohle by mohl být ten dobrý první krok.

 

Některé odborníky Vám nabízíme v naši Síti kontaktů. Mezikrokem by mohl být i telefonický kontakt s některou z Linek důvěry, kde Vám anonymně poskytnou informace, kam se můžete podle místa Vašeho bydliště obrátit.

Moc Vám držím za celou naši poradnu palce.

Petra

V partnerovi vidím finanční jistotu, nic víc

Dobrý den Mám mladšího partnera a je strašně nešikovnej je o 11let maldší. Také je arogantní, neda si nic vysvětlit. Má cenu zustavat v takovém partnerstvi i za cenu finanční ztraty že na vše budu sama. Mám rodinný dum starší a sama to nezvládám, ale nechci ho prodat je to dum meho dětství.Ale doleha na mne zoufalství, mam jeden uvěr od lišky a potřeuji udělat spousty věci na domě ale druhou pujckou to nechci řesit .

jeda7

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Svěřujete se v něm s určitými obavami nad perspektivou Vašeho partnerského vztahu a zároveň zmiňujete jisté finanční nesnáze. Pokud tomu správně rozumím, píšete také, že partner je pro Vás finanční oporou a zvažujete, zda má smysl zůstat ve vztahu pouze z těchto důvodů. Věřím, že toto rozhodování musí být velice obtížné a vyžaduje vyhodnocování mnoha dalších skutečností. Líbí se mi, že nad celou situací přemýšlíte a snažíte se ji řešit, o čemž svědčí i tento dotaz, který jste nám zaslala.

Říkám si, že by Vám mohlo třeba pomoci udělat si detailní rozvahu své situace, a to nejlépe i v písemné podobě. Můžete si například sepsat všechna pozitiva i negativa, která Vám Váš současný partnerský vztah přináší. Byť Váš dotaz pod tlakem celé situace vyznívá dost tíživě, věřím, že na svém partnerovi a vzájemném vztahu najdete i nějaká pozitiva (pomoci Vám může třeba vzpomínka na to, jaké to bylo, když jste se do Vašeho partnera zamilovala, čím Vám imponoval a co se Vám na něm líbí doposud). Pokud však dospějete k závěru, že by pro Vás bylo nejlepší se s partnerem rozejít, zkuste ještě jednou zmapovat Vaši finanční situaci a případné zdroje podpory a pomoci. Můžete si také seřadit nutné výdaje dle naléhavosti a třeba najdete způsob, jak by se s některými opravami dalo posečkat a postupně na ně našetřit. Je možné, že pod tíhou kupících se problémů nevidíte některé cesty, které by pro Vás mohly představovat schůdnější řešení než je Vámi zmiňovaná půjčka.

Ve svém dotazu také píšete, že sama to nezvládáte a mně přitom běží hlavou, že na jednoho člověka toho všeho musí být opravdu hodně. A to nejen co se týká starosti o dům. Přemýšlím, jestli máte možnost své starosti s někým sdílet – vypovídat se ze svých problémů a zároveň si vyslechnout názor někoho jiného. Věřím, že i to by Vám snad mohlo trochu ulevit a pomoct při rozhodování se o svém dalším směřování.

Přeji Vám, ať se vše podaří vyřešit k Vaší spokojenosti!

Za tým poradny Petra U.

Chtěla bych normální a klidný život

Zdravím vás.Chtěla bych celkově poradit a znát názor někoho nezávislého. . .Vyrůstala jsem v rodině kde matka je vlastní otec nevlastní oba co pamatuji od mala pijí do dnes.mám eště 2sestry ktere má matka s nevl.otcem naše dětstvi hezké nebylo rodiče byly denně opilý často mě mlátily ve 13letech mi matka zdělila že jsem nevlastní eště týž rok přišlo první zneužití od otce ktere se opakovalo v 16letech mě máma vyhodila z baráku mezitím se mi narodilo dítě ktere jsem byla nucena dat k adopci po vyhazovu jsem byla nějaký čas na ulici kde jsem se seznámila s chlapem který mě vzal k sobě domů byl starší o 20let schoval mě u sebe doma do mých 18let začali jsme spolu žít měly jsme spolu 2kluky ale vztah vlivem toho že přítel neměl práci se rozpadl o děti jsme přišly jelikož v domě nebyla elektrika a synovy se stal vážný úraz a nebyly podmínky pro výchovu děti po čase jsem si našla nového přítele se kterým jsem bohužel opět okamžitě otěhotněla když se dcera narodila netrvalo dlouho a byla jsem těhotná znovu opět se narodila holčička nějaký měsíc to vypadalo dobře s přítelem jsme bydleli u mé matky a netušily že moje matka proti nám štve sociální pracovníci doslova ji o nás lhala když jsme se toto dozvěděli utekly jsme jelikož jsme se báli abychom nepřišly o holky bohužel než jsme vyřídily odpovídající bydlení moje matka se postarala o to že jsme i o holky přišly čímž se na čas i rozpadl nás vztah já si našla práci a přítel se vrátil s tím že se pokusíme o normální život ale nedařilo se nám to moc dobré a nakonec když měl obavu že od nej odejdu mě doslova schválně přivedl do jiného stavu čímž ale nezabránil rozchodu po čase se mi narodil syn a opět mi začali problémy se soc.pracovníci která mi jasně dala najevo že i toto dítě mi sebere ze strachu i o toto jsem kontaktovala otce dítěte a ten za podmínky že se k němu vrátím mi přislíbil pomoc na toto jsem přistoupila odstěhovala jsem se 300km daleko od rodiny vztah fungoval 1,5roku pak přišel rozchod syn zůstal v mé péči k otci nechtěl ale po čase si zvykl já si časem našla nového přítele který ale po čase společného bydlení se ukázal jako alkoholik a tyran když už jsem nevěděla kudy kam dala jsem syna k otci aby byl v bezpečí s otcem jsem se domluvila že ho bude mít u sebe max.2měsíce abych měla možnost ukončit stávající vztah s alkoholikem který se mě pokusil zabít při rozchodu mezitím ale otec rychle vyřídil svěření syna do jeho péče tyrana zavřeli ale já syna nemůžu vysoudit otec mi bráni ve styku se synem a já se ptámcopak je toto všechno jen moje vina copak nemám nárok na normální klidný život'

Iveta

Odpověď

Dobrý den Iveto,

jsem velmi ráda, že jste se nám svěřila se svým osudem, který je naplněn řadou zvratů a nečekaných událostí. Při čtení Vašeho dotazu jsem cítila celou řadu emocí. Jednalo se o smutek, vztek, zklamání a nakonec také bezmoc. Pocit bezmoci jsem cítila patrně nejsilněji.

Během svého života jste zažila řadu nepříjemných zkušeností. V dětství závislost na alkoholu u rodičů, zneužívání, poměrně dramatický odchod z domova, po kterém následovalo několik nevydařených vztahů. Postupně jste se také stala matkou šesti dětí, se kterými se patrně v současné době nevídáte. Nyní vnímám jako nejdůležitější, abyste po tomto bouřlivém období nalezla ztracenou stabilitu a rovnováhu.

V závěru svého dotazu vyslovujete otázku, zda je to všechno vaše vina. Domnívám se, že hledání viníka není v této situaci možné a patrně by Vám příliš nepomohlo. Lze samozřejmě říci, že Vám Vaši rodiče nepřipravili to nejlepší dětství a neměli Vás vystavit zneužívání nebo tomu, když byli opilí.  Nyní je však nejdůležitější zaměřit se především na to, jak bude Váš život vypadat dál. Každý máme právo na poklidný život, a proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste pro to udělala co možná nejvíce.

Pokud dobře chápu, žijete v současnosti bez partnera a nemáte ve své péči ani žádné ze svých dětí. Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, domnívám se, že se jedná o relativně dobré podmínky pro to, abyste mohla začít znovu. Dříve než začnete usilovat o vrácení dětí do své péče, je důležité, abyste jim připravila vhodné podmínky pro život. Pokud nebudou tyto podmínky připraveny, je naděje na jejich opětovné získání mizivá. Těmito podmínkami mám na mysli například odpovídající bydlení a nalezení vhodného zaměstnání, abyste je byla schopna uživit. Toto jsou oblasti, na které by dle mého názoru bylo nejvhodnější se nyní zaměřit. Teprve poté by bylo možné uvažovat o zažádání navrácení dětí do Vaší péče.

Vzhledem ke složitosti Vaší situace považuji za nejlepší řešení navštívit psychologa, který by Vám mohl spíše pomoci se ve své situaci zorientovat a pomohl by Vám nalézt to nejvhodnější řešení. Patrně již máte s různými odborníky zkušenosti, které nemusely být vždy kladné. Je však důležité, abyste vytrvala a nalezla takového psychologa či jiného odborníka, se kterým byste si rozuměla a navázala vztah založený na důvěře. Domnívám se, že právě on by Vám mohl poskytnout tolik potřebnou oporu, abyste mohla načerpat nové síly. Na své problémy nemusíte být sama. V Českých Budějovicích provozuje svoji praxi řada psychologů, kontakty na ně můžete nalézt například pod následujícím odkazem http://www.zlatestranky.cz/firmy/%C4%8Cesk%C3%A9+Bud%C4%9Bjovice/q_psychologov%C3%A9/1/. Využít můžete také služeb některé z manželských a rodinných poraden, kontakty jsou uvedeny na stránkách poradny v sekci Síť kontaktů. Kontaktovat však můžete také některé z občanských sdružení věnující se pomoci rodinám s dětmi v tíživé životní situaci. V Brně se jedná např. o sdružení Triada (http://www.triada-centrum.cz/). Zajisté by Vám ochotně doporučili někoho, kdo poskytuje podobné služby také v okolí Vašeho bydliště. Vzhledem k Vaší situaci bych doporučila také služby některé z bezplatných právních poraden, například http://pravo.taggy.cz/tema/bezplatna-pravni-poradna-ceske-budejovice/. Bezplatné sociální poradenství poskytuje také Diecézní charita v Českých Budějovicích.

Závěrem bych Vám chtěla popřát, aby se současná situace vyřešila co nejdříve a Vy byste tak mohla nalézt svůj klid a pohodu.

 

Za tým poradny Petra Š.

 

Svatba potomka po změně sexuální identity

Dobrý den potřebovala bych poradit,jak se mám zachovat.Celé dny o tom přemýšlím a ráda bych znala názor někoho nezaujatého. Moje dcera po letech hledání sama sebe,jednom sňatku,mnoha protialkoholních léčení,lesbických vztazích došla k závěru,že je muž a nechala se předělat.Co jsem si za ty roky užila,snad nemusím vysvětlovat.Dnes muje 38let,dva roky žije s dívkou.Problém je v tom,že rodiče té dívky neví,že byl holka.Příští týden se berou.Mě na svatbě nechce,prý abych se neprořekla.Přitom vím,že moji švagrovou zve.Moc mě to mrzí,nevím, mámli posílat blahopřání a jak to vše ztrávit.Prosím,poraďte mi. Předem děkuji za váš názor. Zdena

Zdena

Odpověď

Dobrý den, Zdeno,

děkuji Vám za projevenou důvěru. Oceňuji otevřenost s jakou píšete o zkušenostech, s nimiž jste se v uplynulých letech jako matka vyrovnávala. Věřím, že jste si prožila chvíle, které pro Vás mohly být velmi zatěžující. Dovedu si představit, že zvládnutí změny sexuální identity může být náročné jak pro člověka, který ji sám podstoupil, tak pro jeho rodiče a další blízké lidi. Také pro vašeho potomka je asi obtížné ustát změnu sexuální identity před sebou samým, ale i okolím, možná i proto má obavy, abyste nic neprozradila. V odpovědi budu dále používat slovo syn, protože mi to v tuto chvíli už připadá jako přesnější vyjádření, s tím, že ale nevím, zda je to takto v pořádku i pro Vás, jestli i Vám toto slovo vyhovuje. Současně si nejsem jistá tím, zda je Vám nepříjemný projev nedůvěry v to, že byste se na svatbě mohla prořeknout, případně si sama pro sebe hledáte jiná vysvětlení, kvůli kterým Vaši účast na svatbě syn odmítá. Lítost a nejistota, kterou v dané souvislosti jako jeho matka prožíváte, je pro mě pochopitelná. 

Ráda bych podpořila Váš nápad poslat novomanželům alespoň blahopřání, což vnímám jako láskyplné vyjádření toho, že Vám na něm přese vše stále záleží. Současně se můžete pokusit synovi říct, že byste s ním na jeho svatbě přece jenom ráda byla, a že Vás jeho odmítnutí trápí. Můžete si promluvit třeba o tom, za jakých podmínek by to bylo pro Vás oba přijatelné (např. pouze účast na obřadu). Jeho konečné rozhodnutí bych se snažila přijmout, vcítit se a porozumět strachu z odhalení před rodiči jeho partnerky, na které možná není doposud připraven. Možná se Váš syn obává případného odmítnutí nebo má i jiné důvody, o kterých byste si spolu mohli zkusit, ať už před svatbou nebo i  po ní, v klidu promluvit.

Problémem, jak píšete, je, že rodiče partnerky o změně sexuální identity jejich budoucího zetě neví. Z mého pohledu je důležité, aby o tom, co Váš syn prožil, věděla především jeho partnerka - budoucí manželka, se kterou již dva roky žije. Je možné, že se svojí partnerkou vyčkávají na vhodnou chvíli nebo hledají pro ně přijatelný způsob, jak o změně sexuální identity mluvit. Stejně tak se může Váš syn rozhodnout, že svému okolí nic sdělovat a vysvětlovat nebude a zaměřit se více na svůj "nový život". Chápu to tak, že ve Vašem vztahu záleží do značné míry také na Vás, co je pro Vás přijatelné, co byste si přála, jak by se Váš společný vztah se synem mohl dále vyvíjet. Pro Vaši vlastní psychickou pohodu je nejdůležitější to, jak zmiňovanou situaci vidíte Vy sama, o čem uvažujete, co prožíváte. Podle mého názoru by mohlo být přínosné, kdybyste si pokusila sama pro sebe ujasnit, co zůstalo navzdory všem zatěžujícím zkušenostem ve Vašem vztahu zachované, na co spolu můžete navázat, v čem si rozumíte a vzájemně důvěřujete. O okolnostech, které vnímáte Vy osobně jako nepříjemné, si můžete zkusit promluvit také s někým ve Vašem okolí, u koho máte pocit, že Vás dovede pochopit a vžít se do toho, co prožíváte.

Kdybyste chtěla o svých současných prožitcích dále mluvit a osobně se poradit i s odborníkem, který by společně s Vámi hledal způsoby zvládání toho, co je pro Vás obtížné, tak se můžete s důvěrou obrátit na některého z poradců, psychologů, případně psychoterapeutů ve Vašem okolí. Kontakty Vám můžeme zaslat.

Přeji Vám, ať k sobě se synem naleznete cestu nehledě na to, zda se svatby zúčastníte nebo ne.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Nejistota v možnostech profesního uplatnění

Dobrý den, v poslední době prožívám určitou nejistotu související s mým profesním uplatněním. Studuji na VŠ obor, který má dle všeobecného mínění slibnou budoucnost, a pro který jsem se rozhodla již v 1. ročníku gymnázia, protože mi připadá velmi zajímavý. Těšila jsem se, že budu mít z práce placený koníček. Byla jsem však lehce rozčarovaná, když jsem zjišťovala možnosti uplatnění (domnívám se, že nějaké místo bych sehnala, ale mám strach, že mě typ práce nebude bavit). Mám před státnicemi a vážně uvažuji o tom, že si po škole najdu zaměstnání jiného zaměření. Obávám se, že bych chodila z práce frustrovaná právě kvůli nenaplněným očekáváním. Řeším dilema, zda rozhodnutí změnit branži není příliš krátkozraké, za několik let se např. může zlepšit kvalita pracovních nabídek, a vyplatí se mi tedy zatnout zuby a vydržet. Poradíte mi, prosím, jakým způsobem se mám rozhodovat? Děkuji.

-

Odpověď

Dobrý den,

oceňuji Váš dlouhodobý zájem o obor, pro který jste se před více lety rozhodla. Rozčarování a nejistota související se zjištěním omezených možností v profesním uplatnění je pochopitelná. Nyní tedy zvažujete, zda pro Vás má smysl po ukončení školy v dané oblasti setrvávat i navzdory možné frustraci z nenaplnění dřívějších očekávání nebo si raději zvolit zaměstnání jiného zaměření.

Souhlasím s Vámi v tom, že se časem mohou vyskytnou další pracovní nabídky, které budou Vašim původním představám více odpovídat. Moje první reakce by tedy byla – ano, zatněte zuby, vydržte, dejte svému oblíbenému oboru ještě šanci. Na druhou stranu si říkám, v čem konkrétně vidíte výhody v případě, kdy u daného oboru vydržíte a naopak co Vám může nabídnout zaměstnání v jiné oblasti. Pravděpodobně máte pádné důvody pro obě varianty. Co je pro Vás při volbě zaměstnání v současnosti nebo i do budoucna nejdůležitější? Při rozhodování si můžete připomenout (vypsat si) na základě čeho všeho jste si kdysi svůj oblíbený obor zvolila, co Vás zaujalo, co jste se dozvěděla přínosného v průběhu studia a čím přesně byste se ve Vašem oboru v současnosti ráda zabývala. Jako přínosné chápu zvážení možnosti seberealizace v různých sektorech (veřejný, neziskový, soukromý), případně otázky, nakolik by pro Vás bylo přijatelné cestovat za vysněnou prací například do jiných míst nebo zemí, kde byste se mohla oblíbeném oboru věnovat podle Vašich představ. Můžete zvážit, za jakých podmínek mohou být Vaše dřívější představy a směřování naplněny, jakým způsobem je můžete Vy sama ovlivnit. Napadá mě, že si můžete sama pro sebe upřesnit jaké konkrétní okolnosti jsou v dané profesi překážkou Vašeho plnohodnotného uplatnění, ke kterému byste ráda směřovala a jak je můžete překonat. Znáte někoho, kdo je ve Vašem oboru úspěšný a práci si nalezl? Co byste se od něj mohla naučit, jak můžete své schopnosti v daném oboru dále rozvíjet? Připadá mi, že jsou v současnosti stále častější různé formy mezioborové spolupráce, ve kterých můžete své znalosti a dovednosti studovaného oboru, i když třeba jenom částečně, v kombinaci s jinými obory upotřebit.

Podle mého názoru se pro určité zaměstnání, ať už ve studovaném oboru nebo v jiné oblasti, můžete rozhodovat na základě aktuální situace a své rozhodnutí podle Vašich představ a potřeb průběžně přizpůsobovat. V dané souvislosti si dovedu představit, že pro Vás může být přínosné jak setrvání u studovaného oboru, tak třeba dočasná změna zaměření, při které si můžete rozšířit obzory a objevit nové pole působnosti. A co když Vás nebude některé zaměstnání bavit? Můžete jej změnit, vycestovat do zahraničí, dál se vzdělávat, nenechat se odradit dočasným neúspěchem. V tuto chvíli bych Vás ráda povzbudila ke zdárnému zvládnutí státních zkoušek. Po ukončení školy se budete moct na vyhledávání vysněné práce více zaměřit. Věřím, že s Vaším přístupem, kdy se o zaměstnání aktivně zajímáte již v době studií, máte velké šance na uplatnění, a to ve studovaném oboru, případně i v jiné branži, kterou zvažujete.

Na závěr bych Vás chtěla ocenit, že jste napsala. Internetové poradenství může nabídnout pár důležitých námětů k uvažování nebo reflexi. Pokud cítíte, že byste si o svém profesním směřování potřebovala ještě s někým promluvit, můžete zkusit oslovit někoho z Vašeho okolí, komu v tomto věříte, ale také někoho z odborníků, například kouče nebo psychologa. V případě, že byste chtěla na někoho z nich kontakt, můžete se ozvat. Dáváme momentálně dohromady síť odborníků, kteří působí v různých krajích České republiky."

Přeji Vám, ať si své přání mít z práce placeného koníčka brzy splníte.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

 

Předchozí 1 98 99 100 101 102 103 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info