VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu.
Byla jsem s přítelem 2 roky, a z ničeho nic bez vysvětlení mě opustil, přitom ještě ráno mi psal jak mě miluje, že je rád že mě má a takový ty kecy, pak večer přijel a řekl, že je konec
Potom mi po rozchodu casto volal a pořád řešil s kým kde co mám.
Už je to půl roku co spolu nejsme a já pořád brečím a chybí mi, v poslední době už nemohu zas ani spát ani jíst jak se bolest opět prohloubila, nevím prostě jak jít dál Nejhorší na tom je, že se často potkáváme, jelikož bydlíme ve stejným městě a máme dost společných přátel, před ostatními mi dělá pořád scény nadává a ponižuje mě, ale nedávno jsme byli v baru, kde byl celou dobu na mě nepříjemný, a pak najednou jel se mnou domu a bohužel jsme spolu skončili v posteli a ja nevim co teď, teď zas dělá jak kdybychom se neznali řekl mi že nechce vztah, takže mě nejspíše jen využil.
A já teď nevidím prostě opět smysl života chybí mi každy den a vím, že už nebudu nikdy nikoho takhle milovat a bojím se, že zůstanu sama, nejhorší na tom je, že i po tom všem co mi udělal a jak se ke mně zachoval, tak v něm vidím jen to dobrý a pořád ho miluju a nepřeju mu nic špatného, ale nevím jak z toho ven, protože tohle už prostě nejde, ale nevím co mám udělat, aby mi bylo líp.
Děkuji předem za odpověď.

Kiki

Odpověď

Dobrý den, Kiki,

děkujeme, že jste se pro radu obrátila na naši poradnu. Před půl rokem se s Vámi nečekaně rozešel přítel, jenže Vy ho pořád milujete, a to Vás trápí. Často se potkáváte kvůli společným přátelům, chová se k Vám nepěkně, přesto jste spolu nedávno skončili v posteli. Poslední dobou se kvůli rozchodu necítíte dobře, špatně jíte a spíte, a hledáte cestu, jak z toho ven.

Rozchod bývá pro lidi často složitý, tím spíš, když přijde z ničeho nic. Někteří lidé se s rozchodem vyrovnají rychle, jiní potřebují více času. Je pochopitelné, že ke svému bývalému příteli stále chováte nějaké city, které nejde jen tak lusknutím prstů vymazat. Vidíte v něm stále jen to dobré, přestože si uvědomujete, že se k Vám choval špatně. Připadá mi, že může být těžké trávit čas s člověkem, ke kterému chováte takové rozporuplné pocity. Každé setkání může znovu probouzet staré city, takže pak může být složitější se s nimi vypořádat. Někteří lidé zvládnou se svými bývalými partnery zůstat po rozchodu kamarádi, jiní potřebují za vším udělat tlustou čáru. Zkuste se zamyslet nad tím, co Vám čas strávený s bývalým přítelem přináší, a v čem Vám naopak může ubližovat. Možná najdete způsoby, jak trávit čas se společnými kamarády i bez něj, abyste se vyhnula situacím, které popisujete.

Napadá mě, že ve Vás možná stále zůstávají nějaké nezodpovězené otázky ohledně toho, proč se s Vámi vlastně bývalý přítel rozešel, jak Vás v současnosti vnímá, nebo proč se k Vám takto chová. Tady by mohl pomoci upřímný rozhovor s bývalým přítelem, pokud se vám oběma bude chtít. Můžete mu zkusit vysvětlit, jak se ohledně rozchodu cítíte, a třeba i to, že ani po půl roce s ním nejste úplně vyrovnaná. Třeba vás při společném povídání napadne, jak situaci i s ohledem na přátele lépe řešit, a co byste pro to oba mohli udělat. Pokud se na takový rozhovor necítíte, můžete mu třeba zkusit napsat dopis. Už samotné psaní dopisu může člověku pomoci urovnat si myšlenky a dát průchod citům. Někdy pak není ani potřeba dopis předávat, protože samotné psaní pomůže – dopis pak můžete třeba roztrhat nebo spálit.

V těžkých životních situacích může člověku ulevit, když si popovídá s nějakou blízkou kamarádkou nebo kamarádem, případně s někým z rodiny. Za zvážení může stát i návštěva odborníka na duševní zdraví – psychologa nebo psychoterapeuta. Vyrovnávání se s rozchodem patří mezi věci, se kterými lidem ve své praxi často pomáhají. S hledáním odborníka, který by Vám vyhovoval, můžete začít třeba na rozcestníku na našem webu.

Přejeme Vám, ať najdete cestu, jak z toho ven,

Tým poradny

Mám problémy se spánkem, odezní samy?

Dobrý den,

již měsíc a půl mě trápí problémy se spánkem, spala jsem v průměru 6 hodin denně. První měsíc jsem celkem chápala proč, mnoho stresující práce v cizině. Po návratu jsem bohužel onemocněla covidem, který mě uvrhl do izolace (bydlím sama), moje symptomy byly převážně mozková mlha první tři dny, zmatenost, pomalé myšlení. Problémy se spaním přetrvávají a nyní na konci izolace vygradovaly v posledních dvou dnech na 5 hodin a 4 hodiny spánku denně, což samozřejmě ovlivňuje moji psychiku, nemám schopnost cokoliv dělat a uvažovat pozitivně či snít. Budím se dřív než chci a už neusnu, dny jsou přežíváním. Mám za sebou také poměrně náročný rok a trpěla jsem dost samotou.

Připadám si v zamotaném kruhu a přemýšlím o prášcích na spaní, ale mám z nich velký strach. Myslíte, že je možné, že covid tyto stavy umocnil a že problémy odezní?

Děkuji.
J

Jul

Odpověď

Dobrý den Jul,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o tom, že poslední rok byl poměrně náročný, trpěla jste samotou, poslední měsíc a půl máte problémy se spánkem. Nyní jste v izolaci kvůli covidu, spíte ještě méně, a to ovlivňuje Vaši psychiku. Ptáte se, zda je možné, že covid problémy se spánkem umocnil a jestli problémy odezní.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že mi přijde skvělé, že se snažíte, abyste dobře spala a byla psychicky v pohodě a také že přemýšlíte nad tím, jak Vás tohle všechno ovlivňuje. Říkám si, že pokud byl celý rok pro Vás náročný a do toho se teď přidaly problémy se spánkem, může to být frustrující a únavné. Být v izolaci úplně sama může být opravdu těžké, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Píšete, že když spíte málo, tak nemáte schopnost něco dělat nebo uvažovat pozitivně. Přijde mi pochopitelné, že v takových dnech se toto nemusí dařit.

Ptáte se nás, jestli je možné, že covid tyto stavy umocnil a zda tyto problémy odezní. Na tyto otázky Vám nemůžu dát jasnou odpověď. Potíže se spánkem mohou souviset se stresem a může se jednat i o následek onemocnění COVID-19, ale příčiny mohou být i jiné. Prášky na spaní mohou být vhodné pro užití v případě, že se potřebujete vyspat, abyste měla energii, ale při častém užití si na ně tělo začíná zvykat a také mohou vyvolávat závislosti. Napadá mě, že by mohlo být fajn si s Vaším praktickým lékařem promluvit o potížích se spánkem, ohledně případném využití prášků na spaní je konzultace s lékařem nutná. Píšete, že z těchto léků máte strach. Říkám si, že léky nejsou jedinou možností, můžete se zkusit zaměřit na spánkovou hygienu, nebo například využít možnosti přírodní léčby (bylinky na usnutí apod.).

Zmiňujete, že jste měla náročné období a problémy se spánkem začaly v době, kdy jste prožívala velký stres. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci například pravidelné provádění relaxací, a to jak během dne, tak bezprostředně před spánkem. Pomoci by Vám mohlo promluvit si s psychologem či psychoterapeutem, který Vám může být oporou a tím, který Vás vyslechne, ale i někým, kdo Vám může pomoci s praktickými tipy k lepšímu spánku. Navštívit můžete i spánkové centrum. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste vyhledala odborníka (ať už lékaře či psychologa), pokud by se Vaše problémy se spánkem nějakou dobu nelepšily, nebo dál zhoršovaly.

Přejeme Vám, ať se Váš spánek zlepší,
Tým poradny

Manžel trpí obezitou, občas je mimo a nebere léky

Dobrý den,mám problém s manželem 58 let,nadměrné obézním váha přes 180 kg, není schopen sám si vzít léky,když nejsem doma tak mu na čas volám,aby si je vzal on mi řekne ano beru si je a přijdu domů a léky jsou v dávkovací,tak jak jsem mu je nachystala.V pondělí minulý týden jsem ho odvezla na pohotovost s dušností( je silný astmatik)a otoky,nohou ,rukou ...,tak mě ho hospitalizovaný a druhý den podepsal revers a mám ho opět doma.V pátek jsem s ním byla u obvodní doktorky,která mu řekla,že musí schodit,což je jasná věc,dala mu léky na bolest a na spaní,ty si bere jak chce,už jsem mu je zabavila a dávám mu je jak je potřeba.Jeden den mě spadl z postele a mluvil úplně z cesty,což občas tak má jednou se baví normálně a jednou je úplně mimo.V rodině jeho maminka měla Aizhaimra,tak mám strach jestli tohle není počátek.Prestal dbát totálně na hygienu,a chodí místo na malou na záchod,tvrdí mě,že se v sedé nevyčůrá,čůrá mě na dřevěné verande,nenechá si vysvětlit,že to takhle nejde,smrdí to....děkuji za info nebo radu co dál

Gabriela

Odpověď

Dobrý den, Gabrielo,

píšete nám, že máte problém s nadměrně obézním manželem, který si není schopný sám vzít léky, a ani po Vašem připomenutí to neudělá. Má zdravotní problémy, zanedbává hygienu a občas mluví z cesty, zdá se Vám někdy mimo. Jeho maminka měla Alzheimera, a tak se obáváte, jestli ho Váš manžel nemá taky. Chtěla byste od nás nějaké informace nebo radu, co dál.

Z Vašeho dotazu cítím, že si o manžela děláte starosti a možná se cítíte zmatená nebo bezmocná. Je od Vás moc hezké, že se snažíte mu zajistit potřebnou péči a věnujete se mu. Rozumím tomu, že potřebujete poradit, co teď, když už si asi nevíte rady a máte strach, jestli netrpí Alzheimerovou chorobou. Dokážu si představit, že většina lidí by se na Vašem místě cítila podobně a potřebovala by informace nebo radu, co dál.

Říkám si, že by možná mohlo pomoci vyjasnit situaci, kdybyste si s manželem zkusila v nějaké klidnější chvíli promluvit, proč léky nebere a co by potřeboval, aby byl třeba spokojenější. Některé lidi může pomoct rozmluvit, když jim vyjádříme pochopení a nehodnotíme, jak to oni cítí. Stejně tak můžete zase Vy manželovi popsat, jaké to je pro Vás, že se o něj třeba pak bojíte a nevíte, jak mu pomoct. Společně se pak můžete domluvit, co s tím budete dělat.

Nedokážu Vám takhle na dálku říct, jestli Váš manžel něčím trpí, či jestli jsou to počátky Alzheimerovy choroby. Napadá mě ale, že by Vám s tímhle mohl poradit psychiatr. Kdybyste nějakého vyhledala, mohl by Vašeho manžela vyšetřit a promluvit si i s Vámi. Tím pádem by nejspíš dokázal lépe zodpovědět Vaše otázky. Mohla byste s ním také probrat to, jak to udělat, abyste manžela motivovala brát léky, které potřebuje. Psychiatra můžete hledat např. zde, případně se můžete poradit s obvodní lékařkou svého manžela, jak situaci vidí ona a jestli by Vám někoho nedoporučila.

Mám také pocit, že je pro Vás péče o manžela zřejmě hodně náročná, což by bylo naprosto pochopitelné. Je v této chvíli také důležité, abyste myslela i na sebe a dělala věci, které Vám přináší radost, abyste si našla chvíli pro sebe a odpočinula si. Napadá mě, jestli máte ve svém okolí někoho, s kým si o tom můžete povídat a kdo Vás podpoří, třeba nějaká kamarádka nebo člen rodiny. Pokud cítíte, že si o tom všem potřebujete s někým promluvit více a je toho na Vás hodně, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála kontaktovat psychologa nebo psychoterapeuta. S tím byste si mohla promluvit o tom, jaké to pro Vás je, když je manžel nemocný a špatně spolupracuje, a co třeba můžete dělat pro to, aby to pro Vás bylo o něco snazší. Hledat můžete např. zde.

Přejeme Vám, abyste s manželem našli řešení, co dál.

Tým poradny

Dceru ve škole pomlouvá spolužačka

Dobrý den,řeším s dcerkou 2.tridy její "problém",nevím jakou správnou radu ji dát,jak toto řešit.
Ve třídě je spolužačka,která rozestvava děvčata mezi sebou vymyšlenými pomluvami,které si prý mají děvčata o sobě navzájem říkat a po té,se děvčata navzájem přestanou spolu bavit.Ma asi nějaké vůdci postavení,některé dívky k ní vzhlíží a díky ní tvoří "party".Holčička je jedináček,hůře chápající učivo.
Dcerka byla součástí její pomluvy,trápí ji to,že děvčata tomu věří..
Nevím,jakou radou dcerce pomocí..
Děkuji za odpověď

Knihomolka

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete nám o své dceři, která chodí do druhé třídy a trápí ji, že spolužačky věří pomluvě o ní, kterou rozšířila jedna z nich. Chtěla byste vědět, co máte dceři poradit. Chci ocenit, že se o svou dceru a její vztahy ve třídě zajímáte a berete vážně, co prožívá. Napadá mě, že dceři může pro začátek pomoct, když se budete o tom, co ji trápí, i nadále bavit a budete jí oporou. Můžete se společně zamyslet nad tím, proč spolužačka ostatní pomlouvá a proč se k ní další spolužačky připojují. Kdyby dcera alespoň trochu porozuměla tomu, proč se její spolužačka takhle chová a co na tom zaujalo ostatní děvčata, možná by pro ni bylo snazší celou situaci ustát a na pomluvy reagovat tak, jak by si sama přála. Zároveň ale vnímám jako důležité ji ujistit, že ať se tak spolužačky chovají z jakéhokoliv důvodu, pomlouvat ostatní není v žádném případě v pořádku a je pochopitelné, že jí to vadí.

Můžete s dcerou taky společně vymyslet, jak by se mohla pomluvám přímo ve třídě bránit. Možná má ve třídě nějakou spolužačku, která pomluvě nevěří a na kterou by se mohla obrátit pro podporu, kdyby se cítila špatně. Také můžete zkusit vymyslet, co přesně by mohla dcera spolužačkám říct, když od nich nějakou pomluvu uslyší a zkusit si to doma i natrénovat. Můžete dceru podpořit, aby se případně obrátila i na třídní učitelku či školního psychologa, kteří dobře znají i kolektiv ve třídě. Se školním psychologem by dcera mohla probrat, co ji trápí a možná by přišli i na další způsoby řešení. Pokud by to dceři více vyhovalo, spolužáci se o její návštěvě školního psychologa vůbec nemusí dozvědět.

Ačkoliv mezi dětmi v tomto věku bývá poměrně běžné, že se navzájem pomlouvají, nebaví se spolu, nebo tvoří party, určit hranici, kdy obyčejné dětské škádlení přechází ve vážnější problém, je někdy obtížné. Proto, pokud byste Vy sama měla pocit, že se problém nevyřešil nebo že se dcera ve třídě necítí dobře, můžete si o tom promluvit i s třídní učitelkou. Případně je možné se obrátit i na zmiňovaného školního psychologa, pokud ve škole je, či metodika prevence, jehož náplní práce je i řešení podobných problémů.

Přejeme, ať se dceři ve škole daří,

Tým poradny

Nevím, jak rodičům říct, že chci odejít ze školy

Dobrý den, jsem studentkou vysoké školy se zdravotnickým zaměřením. Jak na gymnázium tak na vysokou jsem šla pod nátlakem rodičů, kteří mi prostě cokoliv jiného zakázali. Už od základní školy mi říkali, že se musím dostat na doktora a nebo na práva, protože jedině tak budu mít hezké peníze. Pokud jsem ze školy přenesla špatné výsledky, bylo zle. Vysoká na které jsem je jak jsem zjistila moc těžká, stejně jako velká část mých spolužáků bych chtěla odejít. Zkoušky mi v zimním semestru dopadly všechny, i když ne na první pokus všechny a letní semestr teprve začíná. Jsem ale dost nešťastná, předměty ve škole mě vůbec nebaví ani nezajímají, i když nikdy jsem nebyla opravdu do ničeho zapálená. Štve mě, že v období zkouškového nemám absolutně čas na sebe, natož na své blízké. Na dost zkoušek je potřeba učit se i 14 dní. Myslím, že je tahle škola na mě moc těžká, mám problém se zapamatováním, navíc mám v problém udržet nervy. Minulý semestr se mi i staolo během testu, že jsem panikařila a nekontrovatelně brečela. Bohužel nyní v letním semestru jsou zkoušky ještě těžší a moje deprese se stupňují, kdy se par dní před zkouškou rozbrečím z toho všeho stresu kolem, z rodičů, kteří na mě spoléhají a z toho že jsem někde, kde jsem z donucení a nejde mi to. Chtěla bych se školou skončit, bohužel se to bojím říci rodičům, protože už ani v nejmenším nepočítají s tím, že bych odešla, když jsem to takhle "zvládla". Moje depky z toho už nevidí, jak to bylo u testu jsem jim řekla, říkali, že se to stává. A to že jsem z toho jinak špatná už vidí jen občas, protože u nich už nebydlím, ale jejich názor je, že to za to stojí. Ráda bych se zeptala, zda podle odborného názoru je lepší jít na něco lehčího a jak to rodičům sdělit, dost se bojím, že mi to jen tak neodpustí a taky mě mrzí, že je zklamu, ovšem jsem z toho všeho dost špatná a nechci tohle prožívat další 4 roky, s nejistotou jestli vůbec bych tu školu udělala.

Paj

Odpověď

Dobrý den, Pajo,

děkujeme Vám za projevenou důvěru v naši poradnu. Píšete, že jste studentkou vysoké školy, která Vás ale nebaví, přijde Vám pro Vás moc těžká a pociťujete kvůli ní velký stres, jste tam pouze z donucení rodičů. Jste z celé situace nešťastná, proto zvažujete, že ze školy odejdete, nicméně se bojíte, jak na to rodiče zareagují. Chcete vědět, jestli máte ze školy odejít a jak to případně sdělit rodičům.

Představuji si, jak pro Vás musí být tato situace zatěžující. Někdy je velmi těžké dostát tomu, co bychom chtěli a zároveň tomu, co by chtěli rodiče, obzvláště pokud se úhly pohledu a názory rozcházejí. Je pochopitelné, že Vám na rodičích záleží a nechcete je zklamat. Chci ale ocenit, že myslíte i na sebe, sebrala jste odvahu a snažíte se situaci, ve které Vám není dobře, řešit.

Píšete, že v souvislosti se školou zažíváte nepříjemné pocity, často brečíte a cítíte se v depresi. Říkám si, že může být velmi obtížné vytrvat u něčeho, co člověka nebaví a nezajímá, proto si dokážu představit, jak pro Vás může být studium náročné. Bohužel Vám ale nedokážu říct, zda je odchod ze školy tím správným řešením. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci, kdybyste zkusila pro začátek udělat nějaké kroky pro to, abyste se v době zkouškového období necítila tolik ve stresu. Můžete zkusit třeba dechová cvičení, hlídat si dostatek spánku a jídla, domluvit se na společném učení se spolužáky nebo se svěřit někomu blízkému. Pokud na univerzitě máte psychologa, můžete ho kontaktovat, a společně s ním pracovat se stresem, který zažíváte ve zkouškovém období a vytvořit strategie k jeho zvládání, které by Vám mohly pomoci nejen v tomto studiu, ale i později v životě. Zároveň s ním můžete probrat strategie učení a třeba i to, jak v době zkouškového zvládat nedostatek času na blízké. Pokud byste ale vnímala, že nic z toho nepomáhá, stále máte depresivní pocity a jste ve škole nešťastná, možná by byl odchod vhodným řešením.

Naprosto rozumím tomu, že máte obavy rodičům, kteří Vás do studia nutí, říct, jak se ve škole trápíte, a že uvažujete o ukončení. Z toho co, píšete jsem pochopila, že jste rodičům už některé problémy týkající se studia naznačila, chtěla bych Vás ale podpořit, ať jim zkusíte sdělit svůj pohled a pocity ještě jednou. Můžete si třeba zkusit nejdříve sepsat, co přesně byste jim chtěla říct, a popřemýšlet nad tím, jak by mohli na Vaše slova zareagovat a co byste jim mohla odpovědět. Je možné, že si úplně neuvědomují, co v souvislosti se studiem prožíváte a když jim to ještě víc přiblížíte, lépe Vás pochopí a podpoří ve Vašem rozhodnutí. Píšete také, že zvažujete studium něčeho jiného. Můžete popřemýšlet, jaký obor by Vám vyhovoval a případně i zvážit, zda je studium opravdu to, čemu byste se nyní chtěla věnovat, nebo byste třeba chtěla nějakou dobu pracovat a dát si čas na rozmyšlenou. Napadá mě, že kdybyste rodičům řekla nějaký plán do budoucna, mohlo by jim to pomoct Vaše rozhodnutí přijmout. V případě, že by se Vám nedařilo si s rodiči promluvit, můžete se obrátit i na psychologa či psychoterapeuta v rodinné poradně, který by Vás mohl rozhovorem provést a umožnit Vám si o celé situaci otevřeně promluvit. Může se ale také stát, že i přes vše, co uděláte, rodiče s odchodem ze školy nebudou souhlasit. V takovém případě Vás chci Vás podpořit, abyste se rozhodovala především s ohledem na to, v čem budete spokojená Vy sama.

Myslím si, že by mohlo být fajn si o tom promluvit také se Vašimi přáteli, kteří by Vás mohli podpořit. Je také možné, že je mezi nimi někdo, kdo zažívá podobnou situaci s rodiči nebo má zkušenost s odchodem nebo přestupem na jinou školu, a mohl by Vám poradit. Pokud byste  vnímla, že by pro Vás bylo přínosné si promluvit i s někým dalším, můžete kontaktovat výše zmiňovaného univerzitního psychologa či si sama vyhledat jiného psychologa či psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci i s rozhodováním a ujasněním, co chcete v životě dělat, s tím, jak rodičům své rozhodnutí sdělit a případně Vám být oporou také tehdy, pokud s ním Vaši rodiče nebudou souhlasit.

Přejeme Vám ať se rozhodnete tak, jak pro Vás bude nejlepší, a ať Vaši rodiče rozhodnutí respektují.

Tým poradny

Jak mamince pomoci, aby omezila užívání léků

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, maminka (nar. 1968) užívá denně několik volně prodejných léků (léky od průjmu, vitamíny, na klimakterium), a to i několik druhů léků od bolesti (našla jsem u ní Migralgin, Ibalgin, Nurofen, apo-diclo, náplasti od bolesti). Má silnou nadváhu (cca 110kg, výška 165cm). Mamince jsme vysvětlili, že má upravit jídelníček a hýbat se trochu. Ale léky stále kupuje a užívá, dokonce je začala schovávat mezi oblečení atd. Jenže jsme jí postupně všechny schované léky našly a vzaly. Před chvílí na to přišla a šíleně začala nadávat, třískat s věcmi, tak jsem snad ještě neviděla a uklidnila se, až když jsme jí část vrátily.

Lenka

Odpověď

Dobrý den, Lenko,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že Vaše maminka užívá denně několik volně prodejných léků, a to včetně těch na bolest. Mamince jste radili, aby se pokusila změnit životní styl, odmítá však léky přestat brát a začala je před Vámi schovávat. Když jste jí léky vzali, začala Vám nadávat a uklidnila se až po jejich vrácení. Z Vašeho dotazu usuzuji, že se nás ptáte, jak docílit toho, aby maminka užívání léků omezila a jak moc velký problém tato situace představuje.

Chápu, že Vás situace znepokojuje a máte o maminku starost. Z Vašeho dotazu vnímám, že možná cítíte i bezmoc a naštvání, když maminka Vaši pomoc odmítá a nechce léky přestat brát. Přemýšlím nad tím, co maminku k užívání léků vede. Napadá mě, že byste si s ní mohla zkusit sednout a zeptat se, jestli ji něco bolí a co jí užívání léků přináší dobrého. Chci Vás podpořit, abyste toto téma otevřela ve chvíli, kdy na to budete mít dostatek času a budete se cítit dobře. Může také pomoci, když mamince dáte dostatek prostoru, aby Vám mohla říci, jak ona své užívání léků vnímá a zkusíte jí vysvětlit, jaké pocity máte z celé situace Vy. Můžete maminku podpořit k návštěvě lékaře, který by s ní mohl probrat smysluplné řešení jejích zdravotních problémů i případné negativní účinky užívání léků. Je možné, že by mamince pomohla i úprava životního stylu a jídelníčku, jak zmiňujete, ale to Vám bohužel nedokážeme říci, protože to je zcela v kompetenci jejího ošetřujícího lékaře.

Také zmiňujete, že maminka byla hodně naštvaná, když jste jí léky schovali. Napadá mě, že ji možná jen vadilo, že jí bez jejího vědomí zasahujete do osobních věcí. Existuje ale také možnost, že má s užíváním léků problém a nedokáže sama omezit jejich užívání, ačkoliv jí nepomáhají tak, jak by měly. Pokud by tomu byla otevřená, můžete jí nabídnout, že si může orientačně zjistit, jak na tom je, třeba prostřednictvím tohoto testu. Pokud by maminka sama vnímala, že léky užívá víc, než by chtěla, můžete jí doporučit návštěvu psychologa či psychoterapeuta. S ním by mohla probrat i cokoliv jiného, co ji trápí.

V případě, že by se Vám nepodařilo si o tom společně popovídat, chci Vám nabídnout, abyste se obrátila na psychologa nebo psychoterapeuta v rodinné poradně. Ten Vám může vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém si budete moci otevřeně promluvit. Samotné rozhodnutí, zda s tím bude chtít maminka něco dělat, ale zůstává na ní. Pokud dojde k závěru, že nic řešit nechce, nezbývá nic jiného, než její rozhodnutí respektovat.

Na závěr Vás chci podpořit, pokud byste cítila, že byste i Vy potřebovala celou situaci s někým probrat a získat podporu, abyste se svěřila někomu blízkému anebo zvážila návštěvu psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme, aby se Vám podařilo s maminkou o celé situaci otevřeně promluvit.

Tým poradny

Přítel nemá zájem o sex

Dobrý den,mám takový intimní dotaz.S přítelem máme problémy v sexu.Už delší dobu neměl na sex chuť. I přes to,že ho míval hodně rád. Už od začátku, co jsme se poznali... to nebylo moc často. Došlo to tak daleko,že dva měsíce k ničemu nedošlo a to už jsem nevydržela a navrhla situaci řešit odbornou cetou.Přišly i problémy s erekcí.Po návštěvě lékaře bylo příteli sděleno, že může mít problémy se sůžením cév. Hledala jsem řešení a rady na internetu a něco jsem našla.Věci se teď mají tak,že příteli to pomohlo,ale pořád strádám.Sex máme hodně málo, ale on to řeší masturbací.Nevím co mám dělat, cítím se hrozně, že přítel si to pořeší takhle a se mnou o sex nestojí. Snažila jsem se mu pomoci,ale mě je to k ničemu.Jsem zklamaná, protože jsem doufala ve zlepšení, které nepřišlo. Místo toho nacházíme po bytě použité ubrousky a cítím zlost a jako žena nežádoucí a nemilovaná.Prosím můžete mi poradit co s tím?Děkuji

Karolína

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, kterou vkládáte do naší poradny. Trápí Vás, že ve vztahu s přítelem máte problémy v sexu. Návštěva lékaře sice pomohla potížím s erekcí, i tak ale přítel moc chuti na sex nemá, a místo toho masturbuje. Cítíte se kvůli tomu hrozně, a ráda byste věděla, jak můžete situaci dál řešit.

Pro většinu lidí je sex jedním ze základních pilířů vztahu a je naprosto pochopitelné, že se kvůli jeho nedostatku cítíte nespokojená. Chci ocenit, že jste k řešení problému přistoupila aktivně a přítele podpořila v tom, aby řešil své potíže s lékařem. Rozumím tomu, že o to těžší teď může být, přihlížet tomu, že přítel místo sexu s Vámi masturbuje a nedivím se ani tomu, že si připadáte nežádoucí a nemilovaná.

Přemýšlím, jestli jste s přítelem někdy o svých pocitech mluvila, a zda jste zjišťovala, jak situaci vnímá on. Mohla byste se ho například zkusit zeptat, jak se dívá na Váš intimní život, co ho k masturbování vede a říci mu, jak se v takových chvílích cítíte. Můžete společně popřemýšlet třeba i nad tím, s čím vším mohou potíže v této oblasti souviset. Napadá mě například přílišný tlak a stres v práci, problémy v širší rodině, napětí v nějaké jiné oblasti Vašeho vztahu nebo cokoliv dalšího. Pro takový rozhovor může být přínosné si zvolit chvíli, kdy se budete oba cítit dobře a budete mít dostatek času. Případně si můžete i dopředu nachystat, co byste chtěla příteli sdělit. Je možné, že Vám oběma takový otevřený rozhovor přinese úlevu a povede se Vám nalézt řešení. Zároveň mě napadá, že byste se mohla svěřit i nějaké blízké kamarádce, která by Vás vyslechla a byla by Vám oporou.

I přes veškerou Vaši snahu se ale může stát, že přítel nebude rozhovoru otevřený anebo se Vám nepodaří o tom, co Vás trápí, promluvit tak, jak byste si představovala. V takovém případě Vás chci podpořit, abyste se obrátili na psychologa či psychoterapeuta v párové poradně. Ten Vám může vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém byste mohli otevřít téma Vašeho sexuálního života, vzájemného naplňování potřeb v této oblasti i hledat možná řešení. Kdyby přítel poradnu navštívit nechtěl, můžete se na odborníka v párové poradně obrátit i sama. Případně, kdybyste si chtěla více ujasnit, jak se ve vztahu cítíte, jaké máte možnosti, pokud přítel nebude otevřený řešení, nebo cokoliv dalšího, můžete zvážit i individuální konzultaci u psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme, ať se Vám podaří toto téma s přítelem otevřít a společně najít řešení.

Tým poradny

Nevím, jak si najít partnera

Dobry den,je mi44,jsem chlap a nevim jak si najit partnera.Jsem dost domaci tip a samota mi vadi. Ani nejsem moc společensky a nevim co a jak

Chicco

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že jste muž a nevíte, jak si najít partnera. Samota Vám vadí, ale nejste moc společenský typ. Rozumím tomu, že někdy může být těžké být sám a vnímám, že se tím opravdu trápíte.

I když píšete, že nejste moc společenský typ, přemýšlím nad tím, jestli máte někoho blízkého ve svém okolí, s kým rád trávíte čas. Pokud ano, napadá mě, že byste s ním mohl vyrazit někam, kde by byla možnost se s někým novým seznámit, třeba na koncertě, při společném sportování a podobně. Také si říkám, že byste se mohl svým blízkým svěřit, že byste rád někoho potkal. Mohli by Vás potom třeba seznámit s někým z jejich okolí nebo Vám být oporou ve chvílích, kdy se budete cítit sám.

Další možností je seznámení se prostřednictvím sociálních sítí. Například na Facebooku se můžete přihlásit do různých zájmových skupin anebo do skupin určených přímo k seznámení. Existuje také mnoho seznamek, které by Vám mohly v hledání pomoct.  Ty se liší se například v zaměření na určitou skupinu lidí, v tom, zda jsou placené nebo zdarma nebo v tom, jaké informace o sobě má člověk uvést. Některé si můžete stáhnout i jako aplikace. Z Vašeho dotazu chápu, že Vaše sexuální orientace je homosexuální. Proto bych Vám chtěla nabídnout, abyste se podíval i na tento web. Můžete tam nalézt třeba články se zkušenostmi lidí, kteří se zkoušeli se s někým seznámit, online poradnu a podobně.

Pro případ, že byste si třeba chtěl více ujasnit, jaký by Váš partner měl být, jak můžete navázat kontakt nebo jak pracovat se samotou, můžete se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta, kterého si můžete vyhledat prostřednictvím těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, ať svého partnera brzy najdete.

Tým poradny

Zamilovala jsem se do bývalého partnera své sestry

Dobrý den, již delší dobu se trápím a bohužel z blízkých v mém okolí není nikdo, s kým bych si o tom mohla popovídat. Zamilovala jsem se do bývalého partnera své sestry. Chodili spolu cca před 10 lety, nebylo to nic vážného a sestra už má svou rodinu, ale stejně mám dilema, zda do toho vztahu jít či ne. Tuším city i z jeho strany, perfektně si rozumíme dokonce i naši známí a lidé v okolí mají pocit, že bychom se k sobě skvěle hodili. Ale tuším v sobě máme oba kvůli toho blok. Asi bych se mohla rozepsat ještě víc, ale potřebuji asi povzbudit, že z morálního hlediska je to v pořádku. Děkuji za odpověď, Monika

Monika

Odpověď

Dobrý den, Moniko,

píšete nám, že jste se zamilovala do bývalého partnera své sestry. Zmiňujete, že to tehdy nebylo nic vážného a sestra už má vlastní rodinu. I lidé z Vašeho okolí mají pocit, že byste se k sobě perfektně hodili, Vy však cítíte určitý blok. Ptáte se nás, zda je morálně v pořádku navázat partnerský vztah se zmíněným mužem.

V prvé řadě si vážíme důvěry, se kterou jste se na nás obrátila. Domnívám se, že morálka je velmi osobní věc, a nepřísluší mi, abych hodnotil, zda něčí chování je či není morální. Rád bych Vás však podpořil v tom, abyste udělala to, co pro Vás dle Vašeho názoru bude nejlepší. Z Vašeho dotazu mám dojem, že jste ze zmíněného muže opravdu nadšená a podporují Vás i společní známí. Zároveň vnímám obavy, co by na to mohla říct Vaše sestra, nebo možná i jiní blízcí.

Přemýšlím nad tím, jaké by pro Vás bylo zeptat se na postoj přímo Vaší sestry. Ačkoliv se to může jevit jako obtížné, možná by Vám to mohlo pomoci rozhodnout Vaše dilema. Zároveň mi připadá důležité zmínit, že ať už by sestra reagovala jakkoli, v konečném důsledku bude záležet na Vašem rozhodnutí, tedy zda je pro Vás důležitější rozvíjet vztah se zmíněným mužem, nebo neriskovat případný konflikt se sestrou. Podstatný je samozřejmě i postoj toho muže, který nejlépe také zjistíte otevřeným rozhovorem.

Pokud byste potřebovala probrat Vaše dilema důkladněji, můžete zvážit návštěvu u psychologa nebo psychoterapeuta, případně kontaktování linky důvěry. Ačkoliv mezi lidmi často panuje přesvědčení, že se na odborníky mohou obracet jen v závažných nebo akutních situacích, mohou Vám pomoci urovnat si myšlenky a dospět k rozhodnutí.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo Vaše dilema rozřešit.

Tým poradny

Nevím, s kým si popovídat

Dobrý večer. Potřebovala bych najít někoho, s kým bych si mohla popovídat. S mojí rodinou se necítím v bezpečí a myslím, že by mi nerozuměli. Kamarády bohužel nemám. Je možné, že by jste mě mohli s někým zkontaktovat? Chci se svěřit někomu kdo pochopí moje problémy a nebude mě za ně odsuzovat.

Eliška Flekáčová

Odpověď

Dobrý den, Eliško,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že byste potřebovala najít někoho, s kým byste si mohla promluvit. Zároveň říkáte, že se s rodinou necítíte bezpečně a myslíte, že by Vám nerozuměli.

Z dotazu cítím, že je Vaše situace pro Vás asi nějakým způsobem naléhavá, chtěl bych proto ocenit, že jste se rozhodla s tím něco udělat. Už jen to, že jste napsala, může vyžadovat značnou dávku úsilí a odvahy.

Ptáte se, zda bychom Vás nemohli s někým zkontaktovat. To bohužel v naší kompetenci není, můžeme Vás ale nasměrovat, koho oslovit. Říkám si, že byste mohla využít například služeb psychologa či psychoterapeuta. Pokud Vaše škola má svého školního psychologa, můžete se obrátit na něj (kontakt naleznete obvykle na webových stránkách školy). Pokud byste se chtěla obrátit spíše na někoho mimo prostředí školy, můžete zkusit vyhledat odbornou pomoc také zde.

Také mě napadá, že byste mohla zkusit využít třeba Linku první psychické pomoci nebo linku důvěry Dětského krizového centra. Obě jsou zcela anonymní a s pracovníky můžete komunikovat buďto telefonicky nebo také online prostřednictvím chatu. Na lince si můžete s odborníkem v klidu o čemkoliv promluvit, nemusíte se bát, že by Vás někdo za něco odsuzoval a můžete se také na cokoliv zeptat. Pokud byste se třeba rozhodla obrátit na psychologa či psychoterapeuta a nebudete si vědět rady, jak to přesně udělat, můžete spolu na lince také prodiskutovat i Vaše možné obavy a nejasnosti.

Přejeme Vám, abyste našla někoho, u koho najdete pochopení.

Tým poradny

Irituje mě taťkovo chování

Hezký den.

Prosím o radu nebo váš názor.

1. Už přes rok mi leze na nervy a irituje mě taťkovo chování. Je líný, nepořádný, všechno se mu musí říkat stokrát, je málo empatický…. A je to s ním horší než s malým dítětem. Člověk, aby za ním pořád chodil a říkal mu, co má nebo nemá dělat. Často si říkám, že už s ním nechci bydlet, ale ještě nemám finance na to, abych se odstěhovala.

2. Nevím, jestli to moc prožívám, ale kdyby byl taťka můj manžel, tak bych ho musela vykopnout nebo bych přišla o nervy. Opětovaně se chová jako nemožný manžel, čímž mě odrazuje od manželství. Říkala jsem mu to, ale myslím, že mě nebere vážně a myslí si, že se může chovat jako pako, protože sám říká, že ostatní chlapi jsou ještě horší. Vím, že všichni chlapi samozřejmě nejsou takoví, ale jeho vidím dennodenně. Myslím si, že manželství je velké životní riziko.

Já jsem celkově psychicky nevyrovnaný člověk. A mockrát, když mě taťka něčím vytočil, pohltil mě vztek nebo podrážděnost. Měla jsem podrážděnou náladu, které jsem se nedokázala zbavit a vytáčely mě i věci, které by mi normálně nevadily. Ten stav trval i hodinu a pak přicházela pasivita, kdyby mi naopak spoustu věcí bylo jedno a nechtělo se mi nic dělat. Teď už se mi to tak často nestává.

Někdy jsou to jen maličkosti, ale téměř každý den taťka dělá něco, co mi vadí. Mnohdy mám pocit, že už mi přetekl pohár trpělivosti.

3. Když se podívám na kamarádku a jejího taťku, připadá mi, že je na první pohled vidět, že se mají rádi a já jim závidím jejich vztah.

Řekla bych, že od mala mám bližší vztah s mamkou. Mamka se mi celkově od mala víc věnovala. Mrzí mě, že nemám takový vztah i s taťkou a že ho někdy hodně kritizuju.

Saša

Odpověď

Dobrý den, Sašo,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že Vás poslední více než rok taťka téměř denně irituje svým chováním. Podle Vás je to s ním jako s dítětem, je líný, nepořádný a neustále se mu musí říkat, co má dělat. Pociťujete, že Vás jeho chování odrazuje od manželství, a dokáže Vás vytočit takovým způsobem, že jste poté pohlcená vztekem nebo podrážděností. Míváte pocit, že Váš pohár trpělivosti již přetekl. Na druhou stranu Vás mrzí, že nemáte s taťkou takový vztah jako s mamkou, nebo kamarádka se svým taťkou.

Vnímám, jak je pro Vás aktuálně asi těžké žít v jedné domácnosti s Vaším taťkou a téměř denně se jeho chováním nervovat. Představuji si, že možná zažíváte frustraci nejen ze samotné situace, ale i z toho, že se Vám zatím nepodařilo najít žádné řešení. Přijde mi ale fajn, že stavy podrážděnosti následované pasivitou už nepřicházejí tak často. Je mi také sympatické, že si všímáte i toho, že taťku někdy hodně kritizujete, a ráda byste vztah s ním zlepšila.

Přemýšlím nad tím, jakým způsobem jste dala taťkovi své pocity najevo. Možná by stálo za to si o tom promluvit přímo s ním v nějaké poklidné atmosféře. Pokud jste to již zkoušela, ale bylo to bez úspěchu, napadá mě si o celé situaci zkusit promluvit s Vaší mamkou. V dotazu neuvádíte, jaký pohled má na Vašeho taťku ona, spolu ale máte blízký vztah. Můžete s ní probrat to, jakým způsobem na Vás jeho chování působí a jaké pocity to ve Vás vyvolává. Pokud to mamka vnímá podobně, můžete se třeba pobavit o tom, zda by se nedalo s taťkou o některých problémech promluvit, nebo mu dát najevo, že by Vaše společné soužití mohlo vypadat jinak. Pokud by se Vám podařilo si s taťkou společně o všem popovídat, můžete například navrhnout nějaké rozdělení si povinností takovým způsobem, aby to Vám všem co nejvíce vyhovovalo.

Chápu, že Vám může nyní přijít, že manželství je velké riziko.  Ráda bych Vás ale podpořila v tom, abyste myšlenku na manželství nezavrhovala. Je jen na Vás, jakého budoucího manžela si vyberete. Můžete si s ním navíc již na začátku vztahu vše vykomunikovat a snažit se i v průběhu společného soužití případným problémům předcházet či je už v počátcích řešit.

Co se týče zlepšení vztahu s taťkou, napadá mě si o tom s ním přímo popovídat. Přemýšlím nad tím, zda by se to nedalo udělat třeba při nějaké společné aktivitě, která by Vás oba bavila. Můžete pak dát taťkovi najevo, že Vám tohle chybí a že byste chtěla pracovat na lepším vztahu s ním. Uvidíte, jestli to Váš taťka bude vnímat podobně. Píšete také, že Vás mrzí, že ho někdy moc kritizujete. Při tom mě napadá, že byste mohla přemýšlet nad tím, co se Vám naopak na taťkovi líbí a jaké vlastnosti na něm oceňujete. Můžete také vzpomínat na nějaké situace či zážitky, kdy jste cítila, že Váš vztah je takový nebo podobný tomu, jaký byste si přála, aby byl. Třeba Vás takové myšlenky alespoň trochu odvedou od všeho negativního, co na taťkovi vidíte.

Užitečná by také mohla být rodinná poradna. Tam by Vám mohli pomoci vytvořit prostředí, kde mohou všichni otevřeně mluvit o tom, co je trápí, vzájemně si tak lépe porozumět a společně hledat možnosti, jak pracovat na zlepšení společného soužití a případně i vztahů. Rodinnou poradnu můžete navštívit všichni, tedy Vy, taťka i mamka dohromady, nebo jen Vy s taťkou, případně ji můžete navštívit s mamkou nebo i jen Vy sama. Kromě poradny můžete oslovit i soukromého psychologa nebo psychoterapeuta. Jejich seznam naleznete například zde nebo zde.

Přejeme Vám, abyste se ve společnosti taťky cítila lépe a aby se Váš vztah zlepšil.

Tým poradny

Nedokážu se zbavit sledování porna a cítím se méněcenný

Nemyslím si, že jsem úplně špatným člověkem. Učím se kuchařem a za 3 týdny mám dělat zkoušky a vařit umím. Dokonce i někteří lidi mě říkají ať v tom hlavně pokračuju, že bych mohl být dobrý kuchař. Já si v životě moc nevěřím. Ale horší stránka jsou moje problémy. Jasně každý má nějaké svoje problémy, ale já mám pocit, že to nedokážu nijak vyřešit. Je to dost citlivé. Nedokazu se zbavit sledování porna. Obralo mě to vztahy nevím už ani co je to někoho milovat. Kvůli sledování toho porna mi nestojí což se prej stává no a díky tomu jsem pořád panic a cítím se méněcenný a jako úplná nula. Když jsem měl naposledy holku tak samozřejmě jsem věděl že nebudu schopný mít sex takže když k tomu došlo a mě nestál utekl jsem pryč a už se jí nikdy neozval. Začal jsem kvůli tomu padat do bílení trávy. S tím jsem přestal. Několikrát jsem se chtěl zabít. Jednou pro mě jela sanitka. Před pár dny jsem si nachystal provaz chtěl sem se obesit, ale když jsem tam dnes šel abych to mohl skončit provaz tam nebyl... Ale je to pochopitelné protože pokud nedokazu fungovat jak bych měl tak jsem tady k ničemu

Tadeáš

Odpověď

Dobrý den, Tadeáši,

děkujeme, že píšete do naší poradny i s tématy, která není jednoduché sdílet. Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že si v životě moc nevěříte a máte pocit, že nedokážete vyřešit své problémy. Trápí Vás nadměrné sledování porna a s tím související problémy s erekcí, které ovlivnily i Vaše vztahy. Kvůli tomu jste také začal kouřit trávu, ale podařilo se Vám s tím přestat. Několikrát jste se také chtěl zabít.

Představuji si, kolik odvahy chtělo svěřit se se svými problémy, zvláště pokud jsou takto citlivé. Působí to na mě, jako byste měl opravdu vůli situaci změnit a kontaktování naší poradny tak může být prvním krokem. Když si neumíme sami poradit se svými problémy, často to v nás může vyvolat beznaděj, bezmoc i pocit bezcennosti. Problémy s erekcí navíc mohou člověka dostat do nepříjemných situací a často se také odráží na jeho sebevědomí. Chci Vám říci, že v tom nejste sám, problémy s erekcí i sledováním porna má v dnešní době více mužů, ale je možné je řešit a různé přístupy mají poměrně dost efektivní výsledky.

Uvědomuji si, že se jedná o citlivé téma, ale i přesto Vás chci v první řadě podpořit, abyste se zkusil se svými pocity svěřit někomu blízkému, komu opravdu důvěřujete. Svěřit se blízké osobě bývá často užitečné, protože nám může poskytnout novou perspektivu nebo alespoň podporu. Z Vašeho dotazu vnímám, že sledování porna považujete za příčinu Vašich obtíží. Je možné, že to tak je, ale zároveň to může souviset i s něčím jiným, zdravotními problémy, zážitky z minulosti, zkušenostmi z rodiny a podobně. Proto bych Vám chtěla nabídnout, abyste vyhledal pomoc odborníka, psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohl prozkoumat, s čím by Vaše potíže mohly souviset a jaké jsou možné způsoby řešení. Jedním z terapeutických směrů, který vykazuje velmi dobré výsledky při zvládání závislostí či jiného nutkavého chování a s tím souvisejících důsledků (např. problémy s erekcí), je kognitivně-behaviorální terapie. Můžete tedy zvážit kontaktování psychoterapeuta, který se této terapii věnuje. S psychologem či psychoterapeutem byste navíc mohli pracovat třeba i na Vaší sebedůvěře a obecných strategiích řešení problémů. Zde si můžete vyhledat kontakty na odborníky ve Vašem okolí, a můžete si tak vybrat třeba podle recenzí. Vzhledem k tomu, že ještě nejste plnoletý, bude pravděpodobně potřeba, aby o Vaší případné návštěvě odborníka věděli rodiče. Nicméně, to, nakolik musí vědět podrobnosti o setkání, může být různé. A proto, pokud byste jim o návštěvě či obsahu setkání nechtěl říct sám, můžete to při prvním kontaktu s psychologem či psychoterapeutem probrat a společně vymyslet, co a za jakých okolností jim sdělíte. Také Vám chci doporučit, abyste zvážil i návštěvu Vašeho praktického lékaře, který by mohl vyloučit zdravotní příčinu a zároveň by Vás mohl odkázat na další pomoc.

Zároveň Vám chci nabídnout, abyste se podíval na stránky www.nepornu.cz, které se specializují na problematiku závislosti na pornu a mimo jiné tam najdete třeba příběhy lidí s podobnými problémy nebo odkaz na svépomocné skupiny, na které byste se také mohl obrátit.

Pokud byste ještě někdy cítil potřebu ublížit si nebo se zabít, doporučuji se obrátit na krizová centra na odkazech zde nebo zde, která poskytují poradenství či pomoc i v takto náročných situacích a mohou Vám nabídnout psychologickou první pomoc.

Přejeme Vám, ať se Vám daří navazovat opravdové vztahy a je Vám brzy lépe.

Tým poradny

Jak přesvědčit a podpořit syna studujícího v USA?

Dobrý den,
Potřebovala bych poradit. Syn (17,5) studuje v USA na soukromé střední škole díky výjimečné příležitosti financování. Končí tam druhý rok, na prázdniny jezdí domů. Příští rok má „maturovat“, poohlíží se po tamních univerzitách (bude mít rovněž hrazeny). Zatím má výborné studijní výsledky. Dosud se jevil spokojený, najednou propadá smutkům, že je tam sám a že neví, zda se chce po prázdninách do USA vrátit. Naposledy byl doma na pět týdnů (předčasné vánoční uzavření kampusu z epidem. důvodů), jarní prázdniny naopak strávil v USA v kampusu (nezůstalo příliš studentů) z důvodu předejitá přápadným komplikacím s návratem (covid-19). O přátelích tam nemluví, víme o jednom a jeho mamince, která jemu tam velkou oporou praktickou a zřejmě i psychologickou (kampus i okolní část města funguje na principu "rodiny", přátelské vztahy, vzájemná pomoc, propojená komunita); na pokoji je sám (z vlastní vůle). Zde má přátele z tábora, možná první lásku od loňského léta (jen naznačil).
Od února je na medikaci kvůli akné - isotretinoin - možná ke stavu smutku též přispěl (sklony k depresi)? Je pod lékařským dohledem specialisty i ve škole školní zdravotnice a lékař.
Vzhledem k tomu, že se mu v životě už tato příležitost nenaskytne, bychom rádi, aby ve studiu pokračoval. Jsme přesvědčení, že studijně na to určitě má. Osobnostně (mentálně) se zdálo dosud, že též, proto jsme změnou cekem zaskočeni. Jak jej přesvědčit, aby to nebylo „na sílu“, proti jeho vůli, aby změnil pohled a zvládal to a abychom jej přitom netraumatizovali? Nechcem udělat chybu pro jeho život v žádném směru.
Děkuji předem za radu.
Pavlína

Pavlína

Odpověď

Dobrý den, Pavlíno,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte kvůli Vašemu synovi. S výbornými výsledky studuje v USA střední školu, kde se dosud zdál spokojený. Nyní ale propadá smutku, osamělosti a pochybnostem o studiu i životě v zahraničí. Zajímá Vás, jestli mohou být jeho pocity ovlivněny medikací na akné. Také se nás ptáte, jak máte syna citlivě přesvědčit, aby ve studiu v USA pokračoval a jak mu pomoci, aby to tam zvládal.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na synovi i jeho studiu v USA velmi záleží. Rozumím tomu, že pro něj chcete to nejlepší a zaskočilo Vás, že o budoucnosti v USA pochybuje. Zdá se mi, že případné synovo ukončení studia v zahraničí ve Vás vzbuzuje obavy ze ztráty příležitosti a z toho, že Vaše rozhodnutí může mít vliv na celý synův život. O to více chci ocenit, že i přesto myslíte také na synovy potřeby a zvažujete, jak s ním o studiu mluvit, abyste mu neublížila.

Z toho, jak jste nám situaci Vašeho syna popsala, mám pocit, že je to pro něj nyní v zahraničí náročné. Bohužel nemohu posoudit vliv isotretinoinu na synovu náladu, případné obavy z vedlejších účinků ale doporučuji probrat s jeho lékaři. Ti znají synův celkový zdravotní stav a jakožto odborníci pravděpodobně mají i přesné informace o léku samotném. Zároveň si ale říkám, že synovo zhoršení nálady může souviset s celou řadou dalších věcí. Pro mnoho lidí by asi bylo těžké být v období covidu v zahraničí a vzhledem k omezením nevědět, kdy jim situace dovolí cestu domů. Zároveň období dospívání může být samo o sobě často spojené s nejistotami – mladý člověk se rozhoduje o své budoucnosti, zažívá první lásky, utváří si dlouhodobější postoje a názory. Říkám si, že prožívat všechny tyto věci v cizí kultuře daleko od domova může být o to náročnější, navíc během studia na prestižní škole a v době, kdy se celý svět potýká s pandemií koronaviru a s ní souvisejícími omezeními. Také píšete o synově samotě, a tak přemýšlím, jestli se třeba něco nezměnilo s jeho kamarádem, nebo s první potenciální láskou. To jsou ale jen některá z mnoha možných vysvětlení jeho současných nálad.

Bohužel není možné Vám dát konkrétní návod na to, jak byste mohla Vašeho syna přesvědčit pro setrvání v USA. Říkám si ale, že by se Vám i synovi o celé situaci možná lépe přemýšlelo, kdybyste si právě o jeho současném smutku a jeho možných příčinách zkusili promluvit. Zdá se mi, že syn ve Vás má důvěru, když se Vám se svými pochybnostmi ohledně pobytu v USA svěřil. Z toho, co píšete, vnímám, že jste si o tom už povídali, ale přesto bych Vás chtěla podpořit, abyste se i dále zajímala o to, jak se teď cítí a co prožívá, jaké jsou jeho starosti, nebo co mu teď chybí a vyslechla si, jak celou situaci vnímá on. Můžete se ho také zeptat, proč si v USA připadá tak sám, nebo jak to tam má s přáteli. Z Vašeho dotazu mám dojem, že i přes význam, který přikládáte studiu v USA, je pro Vás nejdůležitější, abyste synovi neublížila a aby byl v životě spokojený. Myslím si, že je důležité, aby to od Vás syn, možná i znova, slyšel. Můžete mu také nabídnout, že budete společně hledat způsoby, jak jeho těžší období překonat. Nebo se ho můžete zeptat, jak byste mu mohla pomoct, aby se cítil lépe. Třeba díky takovému otevřenému rozhovoru dokážete se synem lépe posoudit, jestli je reálné, aby syn pobyt i studium v USA zvládal i nadále, případně jak to společně můžete zkusit zařídit. Pokud přijdete na způsoby, jak synovu situaci zlepšit, můžete se také domluvit, kdy zhodnotíte, jestli se to podařilo.

Kdybyste se synem během rozhovoru dospěli k názoru, že se Vám nedaří si o tématu promluvit a nalézt řešení, které by bylo přijatelné pro oba, můžte zvážit návštěvu odborníka. Psycholog či psychoterapeut Vám může poskytnout bezpečný prostor, abyste si mohli v otevřeně popovídat a rozhovorem Vás provést. Zároveň, pokud byste si Vy sama ještě chtěla ujasnit, jak se synem o jeho studiu mluvit, do jaké míry trvat na jeho setrvání v USA a jak být opravdu otevřená variantě synova návratu domů, můžete se obrátit na manželskou a rodinnou poradnu ve Vašem okolí. Také můžete synovi nabídnout, že se i on může obrátit na psychologa či psychoterapeuta, který by mu mohl pomoci lépe porozumět tomu, jak se cítí, a zároveň by ho mohl provázet náročným obdobím i dlouhodoběji. Můžete zvážit návštěvu odborníka v ČR přes prázdniny, objednání v USA, nebo i online formu psychoterapie, která by byla dostupná z USA i ČR. Tu si rovněž můžete vyhledat přes výše zmiňované rozcestníky.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo promluvit si se synem o jeho pochybnostech a přijít společně na to, co udělat dál.

Tým poradny

Nevím, co se mnou je a co cítím

Dobrý den, mám problém poznat samu sebe.
Byla jsem na 3 školách šikanovaná, měnila jsem je často, protože se mi rodiče rozvedli v 10 letech. Myslím, že mi chyběla otcovská role a proto jsem se upínala od 11-14 na pozornost starších mužů a vymýšlela si různé identity. Problém je v tom, že mi to zůstalo. Tvořím si identitu podle toho s kým mluvím, abych pro něj byla zajímavá a líbila se mu. Něco jako "ušitá na míru". To vede k tomu, že v realitě nejsem schopna pochopit své emoce, nebo poznat co cítím. Nejsem si jistá, kdo vlastně jsem. Hodně se upínám na nějaké závislosti. Málem jsem byla alkoholička, ale přestala jsem. Pak kuřačka a přestala, jenže to mě zavedlo k sladkému a kávě a u toho jsem doteď. Hodně jsem přibrala a mám pocit, že Musím být na něčem závislá. Mám problém pochopit hodnotu věci nebo člověka. Častokrát se mi stane, že řeknu někomu něco a on je ublížený, jen já přitom nic necítím a neplánovala jsem někomu ublížit slovně. Jediný kladný vztah mám ke zvířatům, jsem emočně upnutá na kočku, která mi utekl díky ex příteli. Mám pocit, že to byl ten moment kdy jsem "přestala milovat". Nedokážu mluvit o svých emocích s blízkými a kamarády, raději naslouchám. Myslím, že trpím depresí, když mě to popadne tak cítím šílené prázdno vnitru, ale netrvá to den-dva kolikrát to byl měsíc a dokonce půl rok. Budila jsem se s pocitem zklamání, že jsem se vlastně probudila živá. Hodně jsem se sebepoškozovala, snažím se to nedělat silou vůle, ale občas mi ruka ujede - ne tak často jako když mi bylo méně let. Cítím, že nemám velkou potřebu být s někým v kontaktu, občas tedy mám záchvaty kdy chci mít víc kamarádů, ale to hned zmizí. Jsem ráda sama a dělám věci sama, protože mi příjde, že když je někdo kolem mě tak mě utlačuje. Často se mi stává, že mi někdo řekne negativní názor na něco co mě příjde super a já to přestanu dělat, protože mě to začne "otravovat a připadat zbytečné". Má máma mi například roztrhala kresby a od té doby mám blok v hlavě, kdy nemůžu začít znovu kreslit i když se snažím a pořídila jsem si tablet, jediný koníček co mě opravdu bavil léta zmizel. Je toho spoustu co bych chtěla napsat. Psala jsem psychologům a psychiatrům a snažila se popsat svůj problém, jenže sem nikdy nedostala odpověď zpátky, možná jim to přišlo moc zkreslené nebo že si vymýšlím, jenže to mě odradilo hledat další pomoc a tak se potácím sama se sebou. Píšu si deník a snažím se zaznamenat svoje výbuchy a emoce tam, jenže to nemůžu nikomu ukázat ani říct, protože si připadám jako psychopat. Trpím i představami, kdy umírám nebo se mě někdo snaží zabít. Když jdu na metro, stojím radši dál od linie, protože mě hlava přemítá představy jak mě někdo strčí pod metro a zemřu. Bojím se smrti, respektive toho, že už nebudu vlastnit svoje myšlenky a představy, jenže na druhou stranu ji vítám a říkám si, že mi to skončí a potkám se s tou kočkou co mi utekla. Připadám si, že přežívám. Je to dost věci co bych chtěla vidět nebo dělat, být úspěšná, ale sama sebe tahám ke dnu. Nedokážu se pochopit ani to co cítím, chtěla bych vědět co semnou je, konečně docílit nějaké odpovědi. Prosím poraďte mi, kam se mám obrátit. Nebo nějakého odborníka. Snažím se sama dělat diagnózy, hledat co semnou je špatně, ale samozřejmě to není cesta a ničeho tak nedocílím. Držím se od všeho špatného silou vůle.
Budu ráda za odpověď a děkuji za Váš čas.

DonoAya

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám, že od dospívání se přizpůsobujete druhým. Nevíte, kdo jste a co cítíte, o svých emocích se Vám nedaří mluvit ani s blízkými. Zdá se Vám, že jste se emočně upnula akorát na Vaši ztracenou kočku. Píšete také o tom, že se dlouhodobě potýkáte se závislostmi, sebepoškozováním a myšlenkami na smrt. Pokoušela jste se psát psychologům i psychiatrům, ale neodepsali Vám. Chtěla byste vědět, co se s Vámi děje, a kdo by Vám mohl pomoct.

Když čtu Váš dotaz, rozumím tomu, že se již dlouho cítíte být v tíživé situaci. Myslím, že si zasloužíte ocenění za to, že se Vám takto podařilo Vaše myšlenky i pocity vyjádřit a podělit se o ně s námi. Připadá mi obdivuhodné, jak se snažíte hledat cesty k tomu, abyste sama sobě lépe porozuměla a aby Vám bylo lépe – například pomocí psaní deníku, nebo pořízení tabletu na kreslení. Říkám si, že o to více pro Vás asi bylo zraňující, když jste vložila svou důvěru do odborníků, kteří Vám ani neodepsali.

Přestože chápu, že je pro Vás těžké sdílet své pocity s druhými, chtěla bych Vás povzbudit, abyste se o to i nadále pokoušela. Zdá se mi, že se Vám daří o Vašem prožívání velmi srozumitelně psát. Možná byste se dokázala blízkým svěřit například formou dopisu. Říkám si, že Vaši blízcí by možná rádi věděli, že se s Vámi něco děje. Mohou s vámi být, když Vám nebude dobře, nebo se jim můžete v takovou chvíli jenom ozvat.

Takto na dálku bohužel není možné určit, co se s Vámi nyní děje, nebo kde mají Vaše současné pocity příčinu. Proto bych Vás chtěla podpořit, abyste znova zkusila oslovit nějakého odborníka. K vyhledávání můžete využít tyto rozcestníky. Nevím přesně, jakým způsobem jste se předtím pokoušela odborníky kontaktovat, ale napadá mě, že možná budete úspěšnější, pokud někoho zkusíte oslovit telefonicky, nebo mu napíšete pouze stručný mail s prosbou o objednání. Je také možné, že někteří odborníci budou mít naplněnou kapacitu, a proto Vás chci podpořit, abyste neváhala v případě neúspěchu oslovit někoho dalšího. Společně s psychologem či psychoterapeutem nejspíš dokážete lépe pojmenovat Vaše pocity a hledat způsoby, jak se s nimi vypořádat. Někdy může také pomoci práci na sobě doplnit o užívání léků stabilizujících náladu. Ty člověku mohou poskytnout dočasnou nebo dlouhodobou podporu, aby měl sílu na sobě pracovat v psychoterapii a lépe se mu fungovalo i v každodenním životě. Léky předepisuje lékař – psychiatr, na kterého se také můžete obrátit. Pokud byste se rozhodovala mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem, neváhejte se k jednomu z nich objednat. Bude schopen Vás odkázat i na další potřebné odborníky. Říkám si, že s vyhledáváním by Vám mohl pomoct i někdo blízký, anebo se můžete obrátit na terapeutickou linku Sluchátko, která bezplatně pomáhá s vyhledáním psychoterapeutických služeb.

Když čtu o tom, jak je pro Vás těžké pojmenovávat Vaše pocity, napadá mě, že by pro Vás mohla být přínosná také nějaká svépomocná skupina. Ta obvykle není vedená odborníkem, ale umožňuje lidem s podobnými obtížemi sdílet zkušenosti a díky tomu i lépe porozumět svému prožívání. Někdy nabízí také řadu dalších aktivit (např. malování, výlety). Zde je orientační seznam některých takových skupin, na internetu naleznete další.

Pokud byste se potýkala s obzvláště tíživou a akutní situací, například byste si chtěla ublížit, chci Vám doporučit, abyste využila služeb linky důvěry či krizového centra. Jsou často bezplatné, můžete je kontaktovat i anonymně a některé jsou dostupné nonstop. V takových situacích Vám může být nápomocná také bezplatná aplikace Nepanikař, kde naleznete různé tipy pro zvládnutí nepříjemných stavů i další kontakty.

Přestože se domnívám, že pro řešení Vašich problémů je důležité, abyste si o své situaci promluvila s odborníkem, chci Vám ještě nabídnout několik věcí, které mohou sloužit jako doplněk k jeho péči. Pro mnoho lidí je léčivá společnost zvířat, o kterých píšete, že k nim máte kladný vztah. Přemýšlím, jestli by Vám třeba nebylo lépe ve společnosti nějakého mazlíčka, nebo by Vás nenaplňovala návštěva nějakého zařízení, které kontakt se zvířaty zprostředkovává (útulek, ranč). Můžete hledat také další věci, které by Vám mohly zlepšit den. Většině lidí pomáhá dodržování zásad duševní hygieny (spánek, vyvážená strava, pohyb), ale také řada dalších aktivit (relaxace, poslech hudby aj.) – inspirovat se můžete v těchto infografikách.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo porozumět lépe tomu, co prožíváte, a nalézt řešení.

Tým poradny

Potkala jsem spřízněnou duši, ale nemůžeme spolu být

Dobrý den,
Nevím si rady, na koho se s touhle situací obrátit. Snad nám dokážete pomoct. Ve zkratce. Potkala jsem úžasnou spřízněnou duši, kterou neskutečně miluji. Oba vím, že spolu do budoucna být nemůžeme. On má přítelkyni a děti, nic měnit nechce, což ani já nechci. Nedokážu si představit, že ho odtrhávám od rodiny, nechci aby se pak trápil, když nebude na blízku svým dětem. Já jsem ve stadiu se posunout dál. Ráda bych se každý večer, ráno vedle někoho probouzela, měla i já děti s mužem který bude se mnou a měla tak "plnohodnotný" život. On tohle všechno ví a nechává mi prostor, abych toho dosáhla. Jsme k sobě až šíleně moc napojení a zamilovaní. Jde tohle nějak proměnit, aby jsme zůstali přáteli a byli pořád v kontaktu? Ani jeden si nedokážeme představit, že toho druhého ztratíme. Ta vnitřní bolest od doby kdy jsem řekla, že se chci posunout dál je hrozná. Hlava mi říká je na čase si hledat partnera s kterým budu budovat rodinu. Srdce mi říká neopouštěj ho. Tyhle dvě věci nejdou skloubit dohromady. Podle čeho se rozhodovat? Jak to udělat, aby to tak nebolelo? Jak udělat abych mu neublížila a zároveň i sobě? Jak překonat tohle napojení a zamilovanost a přepnout to na přátelství? Jde to vůbec? Nevím, zda už nejsem blázen. Máte s tímto zkušenost? Prosím, víte jak na to? Oba si chceme zůstat v životě aspoň oporou a být spolu kamarádi. Totální odstřihnutí nefunguje, to nejde. Jde to nějak postupně? U čeho začít?

Děkuji za váš čas.

Bára

Odpověď

Dobrý den, Báro,

těší nás, že se s Vaším dotazem obracíte právě na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že jste se seznámila s mužem, cítíte se spolu propojení a jste do sebe zamilovaní. Jste ale přesvědčená, že spolu nebudete, protože nechce odejít od přítelkyně a dětí a Vy jeho rozhodnutí zcela respektujete. Chcete se posunout dál a mít po svém boku někoho, s kým budete moci založit rodinu a plánovat budoucnost. Nevíte však, jak se od tohoto muže odpoutat a zůstat jen přáteli, když jsou Vaše vzájemné city tak silné.

Představuji si, jak to pro Vás musí být náročné, mít pocit, že jste našla spřízněnou duši, se kterou vlastně nemůžete být. Zvláště, když už jste se rozhodla posunout dál, ale Vaše srdce Vás táhne zpět k němu. Nedivím se proto, že se trápíte a připadá mi to v této situaci zcela přirozené.

Ptáte se, zda lze zamilovanost přeměnit na přátelství. Podle mého názoru to možné je, ale takový proces může trvat i roky. Záleží na konkrétní situaci a konkrétních lidech, jaké si nastaví hranice a jak si svůj vzájemný přátelský vztah představují. Postupem času byste si mohli například zvyknout, že se vídáte méně, nejste si už tak blízcí a pocity zamilovanosti by se tak mohly proměnit v přátelství. Nedokážu však říct, zda je to ve Vašem případě reálné, protože v tak emočně silných vztazích, jako je ten Váš, to bývá méně obvyklé. Mohlo by se potom stát, že snaha udržet si ve svém životě člověka, kterého milujete, v roli přítele, by Vás nakonec trápila ještě víc. Kdybyste pokračovali v kontaktu a stýkání, mohli byste v sobě vzájemně udržovat a vyživovat pocity lásky či zamilovanosti. Potom by takový vztah těžko mohl zůstat jen přátelský. I když píšete, že totální odstřihnutí není možné, možná byste o něm mohla uvažovat v souvislosti s pokusem o navázání Vašeho přátelství. Když si člověk udělá alespoň dočasný prostor pro zpracování svých emocí a zážitků a srovnání hodnot a priorit, správné rozhodnutí i následné kroky se pak mohou objevit samy.

Je pochopitelné, že nechcete toho muže nijak zranit, a zároveň myslíte i na sebe. Někdy se ale stává, že pokud chceme začít novou životní etapu, je potřeba uzavřít tu starou, a s tím se bohužel mohou spojovat i pocity ztráty a bolesti. Z Vaší zprávy jsem pochopila, že ten muž se už rozhodl, že zůstane s přítelkyní a dětmi, proto bych Vás chtěla podpořit, abyste opravdu dala prostor sama sobě, abyste si mohla ujasnit, kam byste chtěla v životě směřovat, jak toho dosáhnout a zda v něm má tento muž nějaké místo.

Ptáte se také, podle čeho se rozhodovat. Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám v této situaci dlouhodobě není dobře a ačkoliv jste se o to už pokoušela, nedaří se Vám to změnit. Proto bych Vám doporučila říct si o pomoc a podporu. Napadá mě, zda máte ve svém okolí někoho blízkého, komu důvěřujete. Často bývá užitečné svěřit se kamarádce či rodině, protože nám mohou poskytnout novou perspektivu nebo názor. Navíc čas s nimi strávený může rozptýlit Vaše myšlenky a poskytnout tak nějaký prostor a odstup.

Velmi Vám také doporučuji spolupráci s odborníkem. Psycholog či psychoterapeut by s Vámi mohl podrobněji rozebrat Vaše důvody a možnosti, jak s Vaším vztahem naložit, jak pracovat se svými pocity, a jak například postupovat dále ve Vašem vztahu. Mohl by Vám také poskytnout podporu a případně Vás provést rozchodem, abyste jej dokázala ustát. Na následujícím odkazu zde nebo zde můžete najít odborníky ve Vašem okolí a vybrat si, kdo by Vám nejvíce vyhovoval.

Přejeme Vám hodně štěstí a síly k nalezení a následování rozhodnutí.

Tým poradny

Trápí mě mužův nezájem o mé zdraví

Dobry den, prosim o radu, jak se vyrovnat s tim, ze muz ignoruje moje zdravotni problemy. Zijeme spolu 20 let, mame dve deti, pred dvema mesici jsem zjistila, ze mam zdravotni problem( podezreni na rakovinu delozniho cipku), muzi jsem to rekla. Bohuzel se o mem zdravotnim problemu vubec nebavi. I presto, ze chodim na vysetreni, nezepta se me na vysledky, proste dela, ze se nic nedeje. Nezda se mi toto chovani normalni. Trapi me jeho nezajem o me zdravi. Dekuji za radu, jak se k nemu nyni chovat.

Katerina

Odpověď

Dobrý den, Kateřino,

píšete, že Vás trápí mužův nezájem o Vaše zdraví. Před dvěma měsíci u Vás vzniklo podezření na rakovinu děložního čípku, on se však neptá na výsledky vyšetření a dělá, že se nic neděje. Ptáte se nás, jak se s tímto jeho chováním vyrovnat.

V první řadě mě mrzí, že se potýkáte s podezřením na tak nepříjemné onemocnění. Připadá mi z Vaší strany zcela pochopitelné očekávat v takovém obtížném období podporu od Vašeho blízkého okolí. Přijde mi proto důležité, abyste se měla na koho obrátit, ať už ve Vaší rodině, nebo třeba mezi kamarádkami. Pokud by Vás nenapadala vhodná osoba, můžete se zkusit obrátit na některou z organizací, které poskytují onkologickým pacientkám komplexní podporu (například tato nebo tato).

Představuji si, že se můžete cítit zmatená a možná i zklamaná tím, jak Váš muž dosud na informace o Vašem zdravotním stavu reagoval. Zároveň to podle mě nemusí nutně znamenat, že mu je Vaše zdraví lhostejné. Různí lidé reagují na ohrožující informace různými způsoby. Někteří nemají problém si o nich povídat, jiní se je snaží spíše vytěsnit, nebo třeba neví, jak o takových těžkých tématech mluvit. Říkám si, jaké by pro Vás bylo dát Vašemu muži otevřeně najevo, jak se ohledně jeho chování cítíte, a nakolik je pro Vás důležitá jeho podpora. Přestože to možná nebude příjemný rozhovor, napadá mě, že by Vám to mohlo pomoct získat odpovědi na Vaše otázky.

Pokud by Váš muž nadále nechtěl o Vašem zdravotním stavu komunikovat, jednou z možností by mohlo být obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci hledat možnou odpověď na otázku, proč Váš muž ignoruje Vaše zdravotní problémy, nebo by s Vámi mohl pracovat na způsobu, jak se s jeho chováním vyrovnat. Rozhodla-li byste se obrátit na některou z výše uvedených organizací, možná by Vám mohli s Vaší situací poradit lidé, kteří si zažili podobné věci.

Přejeme Vám všechnu potřebnou podporu pro překování obtížného období.

Tým poradny

Chci se s přítelem rozejít, ale on nechce

Dobrý den, Píši Vám skrze muj problem. Potkala sem kluka, ktery si me az moc oblibil, ma me rad, vic jak rád. A ted k tomu problemu. Chci odejit od nej pryč, že vše co bylo, chci nechat jít, at me necha jít, říkam mu kazdy den, že se trapím, že sem jak v začarovaném kruhu, nevím jak ven, a že mě nemuze u sebe držet proti mojí vůle. Ale to není vše, začína i vyhrožovat, že moji minulost řekne mim prátelum, rodine, pise mi a vola az moc..... Nevím jak dál, nevím jak dál se sebou, s ním... pomocte mi prosim. Děkuji.

michaela

Odpověď

Dobrý den, Michaelo,

jsme rádi, že se s Vaším problémem obracíte právě na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že jste se seznámila s klukem, který si Vás až moc oblíbil. Nyní byste ze vztahu chtěla odejít, ale on se rozcházet nechce a začíná Vám i vyhrožovat, že řekne Vašim blízkým o Vaší minulosti.

Přemýšlím, jak to může být náročné, být s někým, s kým se trápíte, zvláště když Vám začíná vyhrožovat. Věřím, že i nevyžádané telefonáty a zprávy mohou být obtěžující. Říkám si, že to ve Vás může vyvolávat pocity bezradnosti a zmatku z toho, jak se k tomu postavit a chápu, že sama nevíte, jak dál.

Napadá mě, zda máte ve svém okolí někoho blízkého, komu důvěřujete. Často může pomoci svěřit se rodině nebo kamarádce, mít někoho, kdo Vám poskytne oporu. Někdy může být užitečné poslechnout si jejich názory či nápady na řešení situace. Pokud byste to sama považovala za přínosné, zvažte, jestli jim neříct alespoň něco málo o své minulosti, abyste se nemusela tolik bát, co by jim přítel řekl. To je však zcela na Vás, protože netuším, jaká Vaše minulost je a také jak by na to mohli reagovat.

Z Vaší zprávy chápu, že už jste Vaše pocity i celou situaci s tím klukem řešila. I tak bych Vás však chtěla podpořit, abyste si s ním zkusila promluvit ještě jednou. Při takových rozhovorech bývá prospěšné zvolit načasování, kdy Vás nebude nic rušit a budete se tomu druhému moci věnovat. Může být také užitečné si předem promyslet, co vše mu chcete sdělit, případně si tyto body vypsat na papír. Při rozhovoru mu můžete zkusit více přiblížit své pocity, to, jak celou situaci vnímáte a co chcete. Může mu také dát prostor, aby Vám mohl říct svůj pohled na věc. Je možné, že po takovém otevřeném a upřímném rozhovoru pochopí, že s ním opravdu nechcete být, a podaří se Vám domluvit na klidném rozchodu.

Také se ale může stát, že přes veškeré Vaše snahy se nebudete schopni dohodnout, a ten kluk nebude chtít k rozchodu přistoupit. Pokud byste vnímala, že potřebujete oporu a chtěla byste s někým nezávislým probrat, jak dále postupovat, chci Vám doporučit, ať se obrátíte na odbornou pomoc. Jestli ještě studujete a máte ve škole školního psychologa, můžete jako první kontaktovat jeho. Pokud byste tuto možnost neměla, můžete si psychologa či psychoterapeuta vyhledat prostřednictvím těchto rozcestníků. Také Vám chci říci, že ať už jsou okolnosti Vašeho rozchodu jakékoliv, vyhrožování není v pořádku v žádném případě. Z Vašeho popisu bohužel nemám dost informací, abych dokázala odhadnout, jak je Vaše situace vážná. Pokud by vyhrožování pokračovalo, chci Vás podpořit, abyste si řekla o pomoc. Můžete kontaktovat třeba neziskové organizace, které zdarma poskytují odborné poradenství, ve Vašem okolí se můžete obrátit třeba sem nebo sem. Při osobní nebo telefonické konzultaci byste mohli podrobněji rozebrat Vaši situaci a prodiskutovat i možné způsoby řešení. Pokud byste se cítila v ohrožení a potřebovala akutní pomoc, můžete se obrátit na některou z Linek důvěry nebo krizových center.

Přejeme Vám hodně štěstí a ať rozchod proběhne podle Vašich představ.

Tým poradny

Nejspíš jsem udělala chybu a nedovedu se s tím srovnat

Dobrý den, předně se omlouvám za délku dotazu/problému, neumím být moc stručná :( . Nejspíše jsem udělala velice chybný krok ve svém životě a nedovedu se s tím srovnat. Potřebovala bych, prosím, objektivní názor psychologa na mou situaci. 11 let jsem pracovala ve svém oboru - bohužel pouze sedavé zaměstnání, které mi ničilo zdraví - nebyla jsem schopna dohánět pohyb ve volném čase. Vždy jsem žila hodně ve stresu a vlastně jsem člověk, kterého vystresuje každá maličkost. Během těchto let jsem měla spousty zdravotních problémů, mám imunitní poruchy a sezení v kanceláři, což je samo o sobě docela infekční místo, jelikož jste neustále s někým v kontaktu v uzavřeném prostoru, mi nepřidávalo. Takže i obyčejné virózy, které jsem si odsud tahala jsem léčila déle než zdraví jedinec. Do toho jsem měsíčně dávala i tisíce za fyzioterapeuty kvůli zádům. Samotná práce mě relativně bavila a byla jsem v ní i dobrá, měla jsem dobrou pozici a nějakou "jistotu" ve firmě, relativně ucházející plat, ale to sezení a neustálý kontakt s lidmi (byť si ráda popovídám a není to, že bych je neměla ráda) mě vyčerpával a vlastně být tam mě už docela dlouhou dobu štvalo, pořád jsem si na to doma stěžovala. Nejsem člověk, který si nedokáže zabírat ani to, že někdo někoho neustále pomlouvá, ani nevíte proč a to se v takovýchto firmách děje. Můj životní sen o práci byl však úplně jiný - práce se zvířaty - bohužel v "nácti", kdy se člověk rozhoduje co dělat, jsem moc informací o možnostech v tomto směru neměla. Když začal koronavirus byla jsem vždy ten, který by se nikdy nijak za jeho šíření nepřičinil, vše jsem dodržovala a nedovedla jsem si představit, že bych někoho svým jednáním měla ohrozit. V práci se mi tenkrát povedlo domluvit si kancelář zvlášť, jelikož kolegové k tomu měli podstatně jiný přístup (kašlali na to) a také alespoň částečný home office. Rok jsem takto fungovala a zjistila jsem, že na home office dokáži být mnohem produktivnější, než v kanceláři, mám větší koncentraci, dokonce ušetřím za dojíždění peníze a hlavně čas, vše si lépe zorganizuji. I přesto jsem měla ve společných prostorech ve dnech přítomnosti v kanceláři strach a objevila se u mě dušnost, kterou lékaři uzavřeli s tím, že je psychického rázu, byla jsem neustále ve stresu, strach z nákazy, z toho, že mi vezmou v práci mé bezpečí, že to stále musím obhajovat a prosit se o to - bylo to pro mě šílené, protože jsem viděla, že v jiných firmách bez problémů poskytují stálý home office, jelikož je to doporučeno a hledí na zdraví zaměstnanců. Na začátku letošního roku jsem zjistila, že jsem těhotná. Jednalo se o vícečetné těhotenství a vzhledem k předchozímu potratu a dalším problémům spadám do rizikového. Zůstala jsem tedy na neschopence, což byla vlastně i úleva srze všechny okolnosti. Bohužel to zase špatně dopadlo a ještě jsem po tom měla další komplikace, zákroky. Zničená psychicky i fyzicky po zákrocích a léčbou atb, jsem se chtěla vrátit do práce do svého režimu, těšila jsem se na jiné myšlenky. Bohužel zaměstnavatel čekal, až oznámím svůj návrat a v tu chvíli mi řekl, že mi ruší kancelář zvlášť (je prázdná) i home office - zřejmě proto, že ostatní, kteří jej ze závidění požadovali také, nebyli na něm tak ukáznění. Ve chvíli kdy jsem potřebovala hlavně být v klidu, vidět se svou rodinou, kde mám též ohrožené členy, mi vzali mé "bezpečí" v práci a měla jsem trávit celé dny uprostřed open space kanceláře s lidmi, kteří opatření proti covidu neřeší. Byla jsem v nejzranitelnější chvíli. Snažila jsem se svou situaci zaměstnavateli vysvětlit, ale přesto, že jsem pro něj byla v oboru ze stávajících zaměstnanců "nej", tak mu nestálo za to se za mě postavit a alespoň nějakou dobu mi dovolit ze zdravotních důvodů pracovat v mém předchozím režimu. Jeho by to nestálo nic, byla jsem výkonnější, ale proto, že ostatní něco záviděli, bylo pro něj jednodušší se za mě nepostavit, neobhajovat to před ostatními a dát stejný metr bez přihlédnutí k okolnostem. Sesypala jsem se, nezvládla jsem to psychicky tu představu "být" v té kanceláři sama jediná celý den v respirátoru a bát se (zatímco popírači na to kašlou), představa jak se bojím jet za rodinou, abych nemoc nedotáhla... Dala jsem výpověď... Měla jsem domluvenou práci venku na čerstvém vzduchu, bohužel se ukázalo, že mé představy byli zkreslené a v další práci bylo riziko ještě mnohem větší.... A tak jsem v situaci, kdy chci řešit především miminko, ale udělala jsem tu hloupost, že jsem dala výpověď tam, kde jsem měla nějaké jistoty, dobrou pozici, plat a místo toho jsem na úřadě práce a vím, že už zřejmě tak dobré místo neseženu. Měla jsem úmysl najít si práci, kde se budu více hýbat (ideálně než se proočkujeme, tak s minimálním kontaktem s lidmi), kde ideálně budu pracovat i s těmi zvířaty, abych si zlepšila fyzickou kondici a dělala to, co mě skutečně naplňuje... Ale teď pochybuji. Nechala jsem to co mi šlo, najít místo v tomto oboru není snadné a vlastně nevím jestli chci zase sedět někde v kanceláři. Nevím co se sebou. Pokud se mi v životě podaří získat práci se zvířaty jako chovatel, bude to můj sen, byť počítám, že tolik nevydělám, budu šťastná a mám úžasnou oporu v partnerovi a rodině. Pokud bych měla být zase u počítače, přála bych si práci z domu, nevím ale, zda mám na to, dělat sama na sebe. Jak vůbec začít.. Teď si vyčítám to, že jsem to psychicky nezvládla a nevydržela alespoň do snad zdárného dalšího těhotenství, protože jsem sebe, nás s partnerem tím připravila o spoustu peněz. Přála bych si co nejdříve miminko, ale nevím jak zdraví povolí a hlavně otěhotnět na úřadu práce není zrovna finančně dobré :( Byť mám skvělého partnera, který mě ujišťuje, že to zvládneme jakkoliv, tak se nedokáži srovnat s myšlenkou, že jsem udělala takovou chybu, dala výpověď v dobré práci, protože jsem nedokázala ovládnout svůj strach z nákazy (+ mě mrzelo jak se ke mě zachovali, včetně toho, že mě nadřízený podezříval z toho, že si "neschopenku vymýšlím a ordinuji snad sama" a vyhrožoval komisí) a že jsem finanční otázky teď možná na hodně dlouho nechala na mém partnerovi (jsme v podnájmu, který není nejnižší). A to nemluvím i ze strachu z teoretických úvah, že bych ráda dvě děti po sobě, kdyby bylo přáno a kdo pak po 6-7 letech výpadku takovou ženu s malými dětmi zaměstná... Nedokáži se podívat na sebe do zrcadla, nedokáži se vyspat, ani najíst. Stydím se a nejsem na sebe vůbec pyšná, dřív jsem aspoň za práci byla, i když nejsem absolutně žádná kariéristka. Vím, že jsou horší věci, ale nedokáži své obavy vypnout a vím, že se teď vlastně ničím více i fyzicky. Jednala jsem v dobré víře takto kvůli zdraví svému a rodiny, ale finančně i pracovně jsem to pokazila a nedokáži si to odpustit. Vždy jsem měla sklon k depresím, teď je to šílené. Připadám si k ničemu, slaboch, jako nějaký rozmazlenec, vždyť ostatní do práce chodí i přes covid (já ale znám spoustu smutných příběhů s ním spojených)... Čekala jsem úlevu po výpovědi, opak je pravdou, nebyla pro mě cesta, kde bych v tomhle byla šťastná, když mi vzali nepochopitelně prázdnou kancelář a práci z domu, kde museli vidět, že funguji ještě lépe dle výkazů, navíc jsem byla mobilní a připravená v případě kdykoliv přijet do 30 min. do kanceláře... Přesto jednosměnná flexibilní pracovní doba a jistota platu (ne nejhoršího, byť také může být lepší v tomto oboru), to také není všude.. Nevím jak to zhodnotit. Mám pocit, že jsem se z toho všeho už nějak zbláznila :( nevím jak se sebou teď srovnat, nevážím si sebe sama.

Ifka

Odpověď

Dobrý den, Ifko,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou nám píšete o tom, co se odehrává ve Vašem životě. Píšete nám o změnách, které se Vám staly v práci a v osobním životě. Dala jste výpověď a teď přemýšlíte, zda jste udělala správně skrze finanční zázemí, budoucí práci i plánování rodiny. Zmiňujete, jak na Vás nyní tohle všechno doléhá. Uvádíte, že jste udělala chybný krok ve svém životě, nedovedete se s ním srovnat a ráda byste slyšela objektivní názor.

Na začátek bych Vám chtěla říct, že z toho, co píšete, cítím, že se velmi trápíte. Dokážu si představit, že lidé v podobné situaci jako je ta Vaše, můžou cítit hodně intenzivních emocí od strachu, bezmoci, zklamání až například po vztek. Říkám si, že musí být velmi náročné to, že jste očekávala úlevu, která se nedostavila, a možná i proto si nejste jistá, zda jste udělala správnou věc.

Z toho, co píšete, se mi zdá, že jste se opravdu snažila udělat hodně pro to, abyste si práci udržela. Přijde mi, že leckdo by to mohl vzdát už dřív, ale Vy jste se snažila celou situaci komunikovat se zaměstnavatelem a snažila jste se i ve chvílích, kdy to pro Vás pravděpodobně bylo náročné. Taky se mi zdá, že Vás práce zdravotně vyčerpávala už v době před koronavirem. Říkám si, že odejít z práce po takové době může být velmi těžké. Na jednu stranu Vás štvala a ohrožovala Vaše zdraví, na druhou stranu Vás celkem bavila a také zmiňujete, že jste v ní byla dobrá. Píšete, že si připadáte jako rozmazlenec nebo slaboch. Pravděpodobně jste ale udělala to, co jste v tu chvíli cítila jako nejlepší řešení, a to mi nepřipadá jako znak slabosti, ale naopak síly a statečnosti. Navíc se mi zdá, že jste se tak nerozhodovala jen kvůli sobě, ale taky pro Vaši budoucnost a rodinu.

Každý si zaslouží mít práci, ve které je spokojený a kde se k němu chovají lidsky kolegové i nadřízení. Rozumím tomu, že zpětně si svým rozhodnutím nejste jistá, protože práce byla jistota, co se týče financí a kariéry. Zdá se mi ale, že jste to zvažovala důkladně a nebylo to unáhlení rozhodnutí. Podle toho, co jste nám napsala, to vypadá, že jste měla dost argumentů. Napadá mě, že i když se nyní doma trápíte, je možné, že pokud byste výpověď nedala, tak by Vás trápily jiné záležitosti. Říkám si, že pokud najdete práci, která Vám bude vyhovovat více a budete v lepší psychické a fyzické pohodě, tak to může být fajn i do budoucna skrze plánování miminka.

Opustit práci, která je jistotou, v které je člověk dobrý a která ho baví, je pravděpodobně vždycky náročné, a je pochopitelné, že si zpětně říkáte, zda to byla dobrá volba. To, že o tom máte pochyby nutně neznamená, že to bylo špatné rozhodnutí. Zdá se mi, že Vás tyto myšlenky možná mohou držet zpět od toho najít si jinou práci. Připadá mi, že na novou práci nemáte přehnané požadavky, jste ochotna jít i do jiného oboru, pracovat venku, učit se novým věcem. Pokud časový sled z Vašeho dotazu správně chápu, myslím, že na Úřadu práce nejste dlouho. Chtěla bych Vás ocenit a podpořit, že pokud tomu dáte čas, je dost možné, že novou práci najdete. Třeba to bude práce, kterou si splníte sen práce se zvířaty, nebo budete mít štěstí a najdete práci ve Vašem oboru.

Je skvělé, že máte podporu v partnerovi a rodině. Říkám si, jestli by pro Vás nebylo příjemné s nimi probrat, jak se na situaci dívají oni a jak by Vám případně mohli pomoci. Napadá mě, že by mohlo být fajn se teď zaměřit na to, co máte ráda a co Vás baví, i přesto, že to může být pro Vás těžké a že na to nebudete mít myšlenky – můžete to zkusit každý den aspoň na chvilku.

Píšete, že byste potřebovala objektivní názor psychologa. Každý životní příběh je jiný a jedinečný a úlohou psychologa není určovat, co bylo správné a co ne. Většinou to není jednoznačné a mnohdy ani prospěšné. Co však může psycholog nabídnout je například vyslechnutí a podpora. Návštěva psychologa či psychoterapeuta by pro Vás mohla být přínosná i pro to, pokud byste potřebovala s někým vymyslet řešení, co dělat dál. Také by Vám mohl pomoci s tím, abyste se dokázala lépe vypořádat s obavami, které máte, i jak se s tím vším srovnat. Navštívit odborníka bych Vám velmi doporučila v situaci, kdy by se nelepšily (nebo horšily) Vaše problémy se spánkem, s chutí do jídla či depresivní myšlenky. Kde a jak najít psychologa či psychoterapeuta můžete najít například tady.

Přejeme Vám, ať se Vám s touto situací daří postupně vyrovnávat, 
Tým poradny

Když nejsem s přítelkyní, zažívám nepříjemné pocity

Dobrý den. Mám takoví problém. Mám přítelkyni a když se stane že nejsme spolu. Treby když odjedu na pracovní cestu nebo když nejsme pár dní spolu tak nedokážu myslet na nic jiného než na ni. Ale v takové síle že se nedokážu na nic pořádně soustředit a mám staví bezmoci a vnitřně jsem opravdu hodně neklidný. A hodně mě to brzdí a omezuje v mém rozvíjení a rozvíjení naší budoucnosti. Nic mě nebaví kolikrát mě to tak zasekne že se nedokážu ani z nikým bavit. Prostě nemůžu mít ani chvilku klid v hlavě. Co mám dělat. Existuje ňáký lék když to na mě přijde. Prosím o radu. Přeji hezký den. Miroslav

Miroslav

Odpověď

Dobrý den, Miroslave,

píšete nám, že když s přítelkyní nejste pár dní spolu, tak na ni musíte hodně myslet, až se nedokážete soustředit. Jste neklidný a cítíte bezmoc. Nic Vás pak nebaví a nedokážete se s nikým kolikrát ani bavit. Říkáte, že Vás to brzdí v rozvíjení sebe a Vaší společné budoucnosti. Chtěl byste vědět, co s tím máte dělat.

Říkám si, že do jisté míry je normální, když člověku jeho partner hodně chybí a musí na něj často myslet, když je pryč. Na druhou stranu vnímám, že Vás ten neklid a pocity, které zažíváte, hodně trápí a chtěl byste s tím něco udělat. Dokážu si představit, že Vám to vůbec není příjemné, a je fajn, že jste se rozhodl požádat o radu.

Z toho, co píšete, mi připadá, že Vás to v životě docela omezuje. Říkáte, že Vás to brzdí a kolikrát se zaseknete a nemůžete se pořádně soustředit, což mi zní jako něco velmi nepříjemného. Napadá mě proto, že by Vám možná mohlo pomoct si o tom více promluvit s nějakým odborníkem, psychologem či psychoterapeutem, se kterým byste mohli hledat, odkud tyto Vaše pocity pramení a také co s tím, když Vás zaplaví. Mohl byste s ním také řešit svůj pocit bezmoci, který zažíváte. Zároveň se ptáte, jestli na to existuje nějaký lék. Takhle na dálku Vám to nedokážeme říct, protože nevíme, o co se jedná, a ani nejsme lékaři. Nicméně je to něco, co byste mohl konzultovat právě s psychologem, případně s psychiatrem. Pokud byste chtěl, můžete někoho takového hledat třeba zde.

Taky mě napadá, jestli jste si o tom zkoušel promluvit právě se svou přítelkyní. Mohli byste takhle spolu přijít na něco, co Vám pomáhá se v takových situacích trochu více zklidnit. Možná Vás napadne, kdy to bylo lepší a co Vám v ten moment pomohlo, byť jen trochu. Může to být cokoliv. Třeba Vám z toho vzejde, co byste mohl zkusit, když to na Vás jde. Konkrétně mi přichází na mysl nějak se ve chvílích, kdy nejste s přítelkyní, fyzicky odreagovat sportem nebo jinou aktivitou, aby Vaše tělo vyplavilo látky, díky kterým byste se trochu uvolnil. Nebo můžete začít zkusit různé relaxační techniky či mindfulness. Na výběr je hodně možností, záleží, co by Vám konkrétně sedělo. Něco více si o tom můžete přečíst třeba zde, namluvené video na Youtube s relaxací zase zde.

Přejeme Vám, aby pro Vás bylo snazší snášet, když nejste s přítelkyní spolu.

Tým poradny

Sebepoškozuju se a nevím, jak přestat

Dobrý den, v poslední době nemám vůbec hlad ani chuť k jídlu. Sebeposkozuju se a nevím jak přestat. Ten jeden večer jsem pořezala docela dost a přišel na to brácha, a potom jsem se s ním dost pohádala čekala jsem že od něj dostanu podporu a že mě alespoň bude chápat ale ono nic. Ten den jsem se svěřila mojí nejlepší kamošce co se stalo a ona mi řekla že mimu bráchovi rozumí že jen na to až moc mladá se řezat a potom na mě byla moje nejka i můj brácha nasrany a zlý. V tu dobu jsem měla chuť se ještě víc pořezat ale brácha říkal ze pokud nepřestanu že to řekne rodičům a to by nebylo dobrý řidiče by mi daly do konce Miho životě domácí vězení a už nikdy by mě nespistili z očí. Aktualne se řežu na jiných místech prostě nemůžu přestat. Všichni říkají aď se třeba rodičům sverim ale ty mi dost vždycky řekli aď ze sebe nedělám zajímavou, vždycky jsem se svěřovala bráchovi ale ten už mě v ničem nechápe. Už nikomu nevěřím ani mojí nejce ani bráchovi, rodičům prostě nikomu. Ja nevím co s tím dělat. Všichni říkají jak super rodiče mám a jak mi závidí jak jsem šťastna a takový věci ale oni neví co se děje ve v mi pokoji a v mojí hlavě ani neví jak se doopravdy moje rodiče chovají, když jsem rodičům řekla že chci být artronautka tak mi řekli že na to nemám že bych radši měla být popelář a že ani na popeláře nemam. To jak jsem se pořezala jsem nějak nemohla schovat a hodně lidí to vidělo a řekli mi že jsem psychopat a že že sebe jen chci dělat zajímavou a že chci aby mě lidi jen litovali nic víc přitom vůbec neví pravej důvod....ten večer jsem se chtěla spáchat sebevraždu ale řekla jsem si že se radši porezu. Ale teď si říkám že by bylo lepší kdybych tu už nebyla...však bych stejně nikomu nechyběla....ne teď nechci aby jste mě litovali ale třeba by ty lidi poznali že jsem nechtěla být zajímavou ale jen jsem tím hledala pomoc. Tyhle lidi mi akorát dávají jen důvod k tomu abych ti sebevraždu doopravdy spáchala. V životě nemám ani jednoho člověka kterej se mi snaží pomoct a kterej mi věři to ze je mi na hovno...POTREBUJU POMOC! děkuju za odpověď

Eliška

Odpověď

Dobrý den Eliško,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou píšete do naší internetové poradny. Píšete, že se sebepoškozujete a nevíte, jak přestat. Nemáte hlad ani chuť k jídlu. Nikdo Vás nechápe a nerozumí Vám, Vy už taky nikomu nevěříte. Máte pocit, že Vás rodiče nepodporují. Chtěla jste spáchat sebevraždu, ale místo toho jste se radši hodně pořezala. Nevíte, co dělat a píšete, že potřebujete pomoc.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že to, co píšete, pro Vás musí být hodně náročné. Cítím, že Vás trápí, že Vám nikdo nerozumí a nechápe Vás, zvlášť když jsou to tak blízcí lidé, o které jste se mohla opřít. Musí být těžké mít pocit, že byste nikomu nechyběla, pokud byste spáchala sebevraždu. Přijde mi skvělé, že jste se rozhodla vyhledat pomoc a první velký krok jste udělala, když jste nám napsala.

Z toho, co píšete, se mi zdá, že s bráchou i nejlepší kamarádkou máte blízký vztah a že byste jim jistě chyběla, i když Vám možná nerozumí v tom, co právě řešíte. Říkám si, že o Vás třeba mají strach a záleží jim na Vás, proto jsou naštvaní, že jste se pořezala. Napadá mě, že možná nedovedou pochopit, co děláte, protože to asi sami nikdy nezažili a nedovedou si to představit. Mohlo by pomoci, pokud byste se jim svěřila, co je za tím, že se řežete a jak se cítíte. Že byste jim přímo řekla, že potřebujete jejich pomoc. Pokud by to pro Vás bylo jednodušší, můžete jim říct to, co jste napsala nám, nebo přímo tento dotaz ukázat.

Píšete, že potřebujete pomoc a zřejmě nevíte, na koho se obrátit. Pokud ještě chodíte do školy a tato škola má školního psychologa, mohlo by být dobrým řešením jej oslovit. Může to pro Vás být člověk, který Vás podpoří a kterému budete moci důvěřovat. Také s ním můžete začít řešit vše, co Vás trápí. Další možností, kde můžete vyhledat pomoc odborníka, je krizové centrum. Ty můžou navštívit nezletilí i dospělí. V krizovém centru se Vám bude věnovat psycholog či psychiatr, který Vás vyslechne a s kterým můžete hledat nejlepší možné řešení. Do krizového centra můžete chodit opakovaně, nebo Vám mohou pomoci vyhledat odborníka, ke kterému můžete chodit dlouhodoběji. Pokud si o čemkoliv chcete popovídat, nebo jste v situaci, kdy jste se hodně pořezala nebo byste měla myšlenky na sebevraždu, můžete zavolat na Linku bezpečí.  

Přejeme Vám, ať se Vám podaří vyhledat co nejvhodnější pomoc,
Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info