VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Měla bych vyhledat pomoc odborníka?

Měla bych vyhledat pomoc odborníka?
Dobrý den. Je mi 15 let a už asi 3 roky mě trápí psychické problémy. Začalo to někdy v osmé třídě na základní škole, kdy jsem začala mít pocit, jako by mě všichni lidé nenáviděli. Začala jsem v hlavě slyšet hlas, který na mě často křičel a říkal, abych se začala sebepoškozovat. To jsem naštěstí neudělala a nějak jsem to vydržela přes zbytek základní školy. Myslela jsem si, že když začnu chodit na střední školu, dostanu se mezi méně toxické lidi a najdu si konečně nějaké kamarády, tak se můj stav zlepší.
Nejen, že jsem si našla skvělé kamarády, ale dokonce jsem si našla i skvělého přítele. Chvíli jsem si myslela, že se můj stav vážně zlepšil, ale v poslední době se ke mně začal vracet. Necítím se tak sice celý den, každý den, ale vždycky se objeví jenom na chvíli. Tento stav většinou probíhá tak, že v hlavě znovu začnu slyšet ten hlas, který mi říká špatné věci a chce, abych si něco udělala. Když se to děje, tak si většinou lehnu na postel a odmítám se jakkoli hýbat, abych se nemohla pořezat, nebo si jakkoli jinak ubližovat. Před pár dny jsem ale už bohužel neodolala a pořezala se.
Když ale pak tento stav skončí a pár dní se cítím zase normálně, začnu mít pocit, jakoby se nic z toho vlastně ani nikdy nestalo. Začnu si říkat, že je to pravděpodobně normální a nemusím to nijak řešit.
Radila jsem se ohledně toho s přítelem i s kamarádkou a oba dva mi poradili, abych zkusila zajít za psychologem. Já si ale pořád nejsem úplně jistá.
Mockrát děkuji za odpověď.

Klára

Odpověď

Dobrý den, Kláro,
píšete, že Vás už tři roky trápí psychické problémy, někdy slyšíte hlas, který na Vás křičí a říká Vám, abyste se začala sebepoškozovat. Váš stav se hodně zlepšil s příchodem na střední školu, kde jste si našla kamarády a přítele, ale hlas se v poslední době každý den na chvíli objeví a před pár dny jste se pořezala. Ptáte se nás, jestli máte vyhledat pomoc psychologa.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že prožívat něco takového musí být náročné a dokážu si představit, že jste z toho možná zmatená a nejistá. Říkám si, že když je všechno pár dní normální, tak si člověk může začít myslet, že je všechno v pořádku, i když to tak nemusí být. Je ale skvělé, že máte kolem sebe lidi, kteří Vás podporují i ve vyhledání odborníka. Je fajn, že jste udělala první krok a napsala do naší poradny. Také mi přijde obdivuhodné, že jste až na jeden případ dokázala vždy odolat a našla jste způsoby, jak hlas neposlechnout. To nemuselo být vůbec jednoduché a ne každý toto dovede.

Z toho, co píšete, bych Vám velmi doporučila psychologa navštívit. Lidem, kteří mají podobné potíže jako Vy, psycholog může pomoci. Například s řešením toho, co dělat, když hlas uslyšíte, ale také spolu můžete probrat, čím to může být, že se hlas ozývá a jak využít to, co už Vám pomáhá. U těchto obtíží někdy kromě psychoterapie mohou pomoci některé léky. Zda by to pro Vás byla vhodná cesta nebo ne, můžete probrat s psychologem, který by Vám případně doporučil i psychiatra, který Vám léky může předepsat. Jaký je mezi těmito odborníky rozdíl si můžete přečíst například zde.

Napadá mě taky, že by bylo fajn si o tom promluvit s někým dospělým, ke komu máte důvěru, ať už někdo by to byl někdo z rodiny nebo ze školy. Pokud má Vaše škola školního psychologa, je jeho návštěva pro Vás možná nejvíce dostupným a jednoduchým řešením. Zároveň je to fajn varianta, pokud to nechcete řešit například s někým z rodiny. Se školním psychologem nebo jinou dospělou osobou můžete společně vyhledat odborníka ve Vašem okolí, který by se Vám mohl věnovat dlouhodoběji. Další možností je návštěva krizového centra, kam můžete přijít bez objednání a kde se Vám a Vašemu problému bude věnovat odborník. Pokud budete v situaci, kdy Vám bude hlas říkat, že si máte ublížit, budete v nebezpečí, nebo si budete chtít popovídat o tom, co Vás trápí, může být dobrým řešením zavolat na Linku bezpečí.

Přejeme Vám, ať se Vám najít vhodnou formu pomoci.
Tým poradny

Pořád něco řeším, co s tím?

Dobry den,
poslední dobou co jsem doma na rodičovské tak mám potrebu pořad něco řešit. Nejhorší je, ze poslední dobou když mi někdo něco řekne, tak to hned musím řešit s někým jiným. Občas mi přijde, ze se i moc pletu do věci do kterých nemám a musím to rozebírat pořad s někým. Všimla jsem si toho na sobě poslední dobou a snažím se to omezit ale nějak to nejde. Hodně věci řeší s mámou a dost věci ji říkám. Což mi teda taky nepřijde moc normální. Ze o mem vztahu a mých kamarádech ví snad všechno. Občas si říkám, ze si musím nějaký věci nechat pro sebe protože se některý věci obrací proti mě, který řeknu. Přijde mi jakobych měla pocit, ze tím ze všechno resim a musím vědět tak si prijdu užitečná. Ale když nic nevím tak jako bych už tady nebyla, nebyl o mě zájem. Jde zabránit nebo nějak omezit tomu abych si svoje osobní věci nechávala pro sebe? Asi to zní dost blbě.
Jako kdyby mi člověk něco řekl a ja to musela posílat dal a rozebírat to s jinou osobou.

Nějak si nevím rady jak s tím pracovat.

Děkuji za odpověď.

Tatiana

Odpověď

Dobrý den, Tatiano,

píšete nám, že co jste doma na rodičovské, tak máte potřebu pořád něco řešit a pletete se do věcí, do kterých nemáte. Snažíte se to omezit a říkáte si, že si některé věci musíte nechávat pro sebe, protože se to obrací proti Vám. Přijde Vám, že to má něco společného s tím, že si pak přijdete užitečná, když všechno řešíte a víte, jinak je to jako byste tady už nebyla a nebyl o Vás zájem. Ptáte se, jak tomu zabránit nebo to omezit a nechávat si více věcí pro sebe.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že to, že musíte pořád něco a někoho řešit, Vás trápí. Asi o tom hodně přemýšlíte, proč to tak máte. Říkám si, že je fajn, že jste se rozhodla s tím něco dělat, když se to obrací proti Vám a Vy to tak nechcete mít.

Myslím, že je super, jak o sobě přemýšlíte, pozorujete své chování a snažíte se najít příčiny. Už jen uvědomění si toho, že děláte něco jinak než dřív a taky jinak, než byste teď chtěla, je velmi důležité pro to, aby se to mohlo změnit. My Vám takhle na dálku nemůžeme bohužel říct, jak byste to mohla omezit. Pomoci by mohlo, kdybyste si o tom popovídala s někým, kdo se Vás může doptat na více informací a mluvit s Vámi o tom. Možností by mohlo být vyhledat psychoterapeuta nebo psychologa. Tomu byste mohla říct, co se Vám děje, a mohli byste spolu probrat, co za tím může být a co se dá dělat pro změnu. Říkám si taky, že by se spoluprací s psychoterapeutem možná naplnila Vaše potřeba, aby o Vás měl někdo zájem, zároveň byste mu o sobě mohla říkat osobní věci, aniž by se Vám mohlo nějak vrátit. Kdybyste měla zájem, hledat někoho takového můžete například zde.

Zmiňujete, že si díky tomu, co děláte, přijdete užitečná, a když nic nevíte, tak je to jako byste tady už nebyla a nebyl o Vás zájem. Přemýšlím, z čeho tohle Vaše přesvědčení vychází a jestli to má něco společného s tím, že to tak máte tendenci dělat od té doby, co jste na rodičovské dovolené. Napadá mě, že když je člověk doma s dítětem, tak je možná více „odstřihnutý“ od světa a přichází třeba o ty věci, díky kterým se předtím cítil užitečně. Zároveň se tím více či méně omezí i sociální kontakty, někdo může v takové situaci cítit i menší zájem okolí o svou osobu. Kdyby to tak u Vás bylo, možná by Vám mohlo pomoct najít si nějaký koníček nebo se zapojit do nějaké zájmové skupiny, kde byste se třeba cítila užitečná. Můžete se také zkusit zamyslet, jestli se ještě něco ve Vašem životě dalšího neudálo, když jste se začala chovat tak, jak popisujete.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo začít méně věci řešit a cítila jste se i tak užitečná.

Tým poradny

Tchyně je přesvědčená, že mám mimomanželský poměr se švagrem

Dobrý den,
Chtěla bych poprosit o radu
Moje tchýně je přesvědčená, že mám mimomanželský poměr se svým švagrem. Přičemž to pravda není ani nikdy nebyla.
Jakoukoliv situaci je schopná dezinpretovat tak, aby seděla do její představy.
Naposledy např. tvrdila, že ho viděla psát SMS zprávu a zrovna mě nějaká přišla. Tvrdí, že ho někde viděla jak na mě čeká anebo že mě slyšela, jak s ním telefonuji apod.
Začalo to asi před 7 lety. Mylela jsem, že jí ta představa už opustila, ale nedávno s tím znovu přišla.
Zajímalo by mne jestli se může jednat o projev nějaké psychické choroby. Máme děti, které s ní tráví čas a nevím tedy jestli styk nějak neupravit.
A rada bych také radu jak na něco takového reagovat. Velmi mě to emotivně vyčerpává.
Jediné na co se zmůžu při jejím verbálním útoku je konstatování, že to není pravda, ale ona jednoduše tvrdí, že „to ví”
Vzhledem k tomu, že negativní tvrzení nelze dokázat, vůbec nevím jak něco takového řešit.
Pro úplnost dodávám, že obecně se projevuje ve vztazích velmi majetnicky respektive velice žárlí na všechny. Např. když dcera stráví odpoledne s kamarádkou říká jí potom, že má kamarádku radši než ji apod.
Vyvolala i velký konflikt, který měl velmi nešťastný závěr a šlo právě o kamarády
Možná stojí i za zmínku, že jí manžel opustil kvůli jiné ženě
Jinak se snaží být rodině maximálně nápomocná a o mě tvrdí, že mě má rada. A musím říct, že se jinak neprojevuje vůči mě nijak nepřátelsky
Děkuji za jakoukoliv radu

Jana

Odpověď

Dobrý den, Jano,

děkujeme, že se se svým problémem obracíte na naši poradnu. Vaše tchyně je přesvědčená o tom, že máte poměr se svým švagrem a snaží se to dokázat dezinterpretací běžných situací. Přemýšlíte, jestli nějak upravit její stýkání s Vámi a Vašimi dětmi, a chtěla byste vědět, jak na její verbální útoky reagovat.

Problémy s tchyní bývají často předmětem všelijakých vtipů, když se ale s takovými problémy setkáme osobně, jde všechna legrace stranou. Vůbec se nedivím, že se cítíte emočně vyčerpaně, když Vás tchyně obviňuje z poměru s Vaším švagrem. Ptáte se, jak na její verbální útoky máte reagovat. Konstatování, že to, co říká, není pravda, je podle mého názoru adekvátní reakcí. Můžete zkusit přidat, že Vám její verbální útoky vadí, a že si přejete, aby toho nechala. Někdy může být těžké v tu chvíli dát dohromady nějakou kloudnou odpověď, můžete si proto svoji reakci párkrát potrénovat před zrcadlem. Přemýšlím, co si o tchyniných poznámkách myslí Váš manžel, případně i švagr. Můžete to s nimi zkusit probrat a možná společně přijdete na nějaké další řešení. Konflikty a spory v rodině totiž často bývá lepší řešit, když si o nich všichni zapojení mohou dohromady v klidu promluvit.

Dále přemýšlíte i o tom, jestli nějak upravit styk tchyně s Vámi a s dětmi. Myslím si, že kdybyste se s tchyní nevídala tak často, možná by se Vám ulevilo. Rovněž rozumím Vaší obavě, jestli je styk s ní pro děti prospěšný. Takový krok by bylo asi nejlepší prodiskutovat s manželem, a podle věku dětí možná i s nimi. Na Váš dotaz ohledně toho, jestli se může jednat o projev nějaké psychické choroby nemůžeme bohužel takto na dálku odpovědět.

Je možné, že se tchyně i přes konfrontaci nezačne chovat jinak. V takovém případě můžete zkusit vyhledat podporu v konzultacích s psychologem nebo psychoterapeutem, který by Vás mohl navíc třeba naučit být vůči tchyni více asertivní. S hledáním odborníka můžete začít třeba u rozcestníku na našem webu, hodit se může i odkaz na manželské a rodinné poradny, které se na podobné problémy specializují.

Přejeme Vám s tchyní hodně trpělivosti,

Tým poradny

Jak se mám chovat k bývalé přítelkyni?

Dobrý den chtel sem se zeptat, co mám dělat když moje bývalá přítelkyně neví jestli semnou chce být a nebo ne ale pořád se k sobě chováme jako by jsme spolu byly ale největší problém je to že ona bydlí s jejím jakože přítelem a spí s ním a zároveň semnou i když občas u nich prespim, nevím co mám dělat sem z toho psychycky mimo :(

Patrik

Odpověď

Dobrý den, Patriku,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu. Nevíte si rady ohledně bývalé přítelkyně, která bydlí s novým přítelem, ale stále s Vámi spí a chová se, jako byste spolu pořád byli. Chcete poradit, jak se v takové situaci zachovat.

Vztahy mezi lidmi bývají často komplikované, a o to více, když se jedná o milostný trojúhelník. Píšete, že Vaše bývalá přítelkyně neví, jestli s Vámi chce být, nebo ne. Na jednu stranu se totiž chová, jako by se nic nezměnilo, zároveň ale bydlí s novým přítelem. Vůbec se nedivím, že se z takové situace cítíte psychicky mimo. Nicméně ať už s Vámi chce být, nebo ne, záleží hlavně na Vás, jak se situaci rozhodnete řešit.

Můžete se snažit například o to, aby se k Vám bývalá přítelkyně vrátila, můžete se snažit vyrovnat se s věcmi, jak jsou teď, nebo se od všeho distancovat a omezit s bývalou přítelkyní kontakt. V rozhodování, kterou cestu zvolit, Vám může pomoci, když si promyslíte, co všechno Vám na současné situaci vadí a co třeba naopak vyhovuje. Při takovém rozhodování se někdy hodí sepsat si důvody pro a proti na papír nebo si zkusit představit, jaké by mohly být důsledky třeba za několik let.

Může se hodit celou situaci probrat s některým z kamarádů, třeba bude mít nápad, jak situaci řešit, nebo přinese nějaký nový pohled a potřebnou oporu. Nejen v ujasnění myšlenek a rozhodování Vám může pomoci konzultace s odborníkem, jako je třeba psycholog nebo psychoterapeut. S hledáním vhodného odborníka v okolí můžete začít třeba na rozcestníku na našem webu. Dále se můžete obrátit na některou z manželských a rodinných poraden, které na partnerské obtíže cílí, a navíc jsou bezplatné.

Přejeme, ať se vztah s bývalou přítelkyní brzy vyjasní,

Tým poradny

Rozpláče mě sebemenší konfrontace na pracovišti

Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat, co mám dělat, když při sebemenší konfrontaci, na pracovišti, s jinou osobou, "výše postavenou", se rozbrečím, aniž by byla situace vyhrocená nebo nějak agresivně vyznívající. Prostě nejsem schopna v te situaci realně argumentovat, obhájit si svůj postoj, názor, prostě se rozbrečím a nemohu komentovat, obhajovat se či se jinak zapojit do te konfrontace. Často je to lehká konfrontace, žádné nadávky, prostě jen že jsem někde udělala chybu. sama si myslím, že bych se s tím vypořádala, ale v ten okamžik se prostě po chvíli rozbrečím a celá sitace se tím vyhrotí.. Nevím jak se mam naučit komunikovat a reagovat v těchto situacích, je mi nepříjemné, že nedokážu ovládnout slzy.

Sasa

Odpověď

Dobrý den, Sašo,

děkujeme, že se obracíte na naši internetovou poradnu. Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že při sebemenší konfrontaci na pracovišti nedokážete argumentovat a obhájit si svůj názor, ale naopak Vás taková situace rozbrečí, čímž se vše nakonec vyhrotí.

Představuji si, jak musí být náročné chtít se obhájit a stát si za svým v situaci, kdy jste zaplavena pocity, které Vám to neumožní. Zvláště pokud se nejedná o nijak zásadní důvody, jak sama píšete. Nedivím se, že je Vám taková situace nepříjemná a ráda byste ji změnila.

Přemýšlím, zda máte ve svém okolí nějakou blízkou osobu, které důvěřujete. Často totiž bývá užitečné svěřit se kamarádce či příbuznému a vyslechnout si třeba jejich zkušenosti s podobnými situacemi. Každému se totiž může stát, že ho nějaká událost či situace rozhodí a každému funguje něco jiného, jak tomu předejít nebo jak situaci zvládnout. Mnohdy nám takový člověk poskytne oporu, nápad nebo jinou perspektivu, která nám může pomoci.

Také by Vám podle mého názoru mohla pomoci seberozvojová literatura nebo kurzy zaměřené na asertivní techniky komunikace nebo relaxační či dechové techniky. Člověk se jejich praktikováním učí ovládat své emoce i fyziologické reakce, a reagovat v náročných situacích lépe.

Dále mě napadá, že by Vám s Vaší situací mohl pomoci také psycholog či psychoterapeut. Při individuálním sezení byste se mohli zaměřit právě na trénink komunikace či zvládacích strategií v podobných situacích, ale také se věnovat Vašim tendencím k pláči. Pokud byste zvažovala tuto možnost, na následujících odkazech např. zde a zde můžete najít kontakty na odborníky ve Vašem okolí a případně si vybrat profesionála, který by Vám nejvíce vyhovoval. Vzhledem k aktuální situaci uvádím také odkaz na online poradenství například zde nebo zde.

Přejeme hodně zdaru a méně nepříjemných emocí při možných budoucích konfrontacích,

Tým poradny

Manžel nás zadlužil a já nevím, jak dál

Dobrý den, s manželem jsem přes dvacet let, máme čtyři děti. Manžel pracuje a podniká. Nyní jsem se dozvěděla, že nadělal milionové dluhy, bez mého vědomí. Máme SJM a tak jde polovina dluhu na mě. Spadla jsem do pekla a nevím jak dál. Vybudovali jsme si krásný dům, o ten teď přijdeme. Nejvíc jsem zlomená z toho, že mě manžel roky lhal, tajil, myslela jsem, že máme dobré manželství. I když poslední dva roky pociťuji změnu, ale že máme takové problémy by mě nikdy nenapadlo. Nejhorší je, že se manžel uzavřel a vůbec se mnou nekomunikuje. Rodiče peníze nemají, aby nám pomohli. I když mám dobré přátele přijdu si na celém světě sama. Musím být silná pro naše děti. Nevím co si počít. Jsem se silami v koncích.

Sára

Odpověď

Dobrý den, Sáro,

děkujeme, že se obracíte právě na naši poradnu. Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že Vaše manželství trvá již dvacet let a doteď jste jej považovala za dobré. Nyní jste se však dozvěděla, že se manžel zadlužil ve velmi vysokých cifrách, a pravděpodobně tak přijdete o vybudovaný dům. Více Vás ale trápí, že Vám manžel lhal a celou situaci před Vámi tajil. Nyní se před Vámi uzavřel a nekomunikuje. Chcete být silná pro Vaše děti, ale cítíte se vyčerpaně a osaměle.

Představuji si, jaký to musí být šok, dozvědět se o zadlužení svého partnera. Především proto, že s Vámi taková situace úzce souvisí. Navíc zamlčování podobně důležitých věcí může narušit Vaši důvěru v manžela. Samotné zadlužení rodiny pak může vyvolat pocity nejistoty a beznaděje, zvláštně když nevíte, co s Vámi bude a jak s danou situací dále naložit. Je tedy zcela pochopitelné, že se cítíte vyčerpaná a ztracená.

Napadá mě, že by Vám mohla pomoci konzultace s právníkem nebo pracovníkem Občanské poradny. Existují různé výjimky ve SJM, které se týkají zadlužení jednoho z manželů. To je ale potřeba konzultovat s odborníkem. V následujícím odkaze například zde nebo zde máte možnost Vaši situaci zdarma zkonzultovat a promyslet si tak další postup.

Rozumím tomu, že Vás uzavřenost manžela trápí, obzvlášť nyní, kdy je potřeba táhnout za jeden provaz. Přemýšlím také, jestli změna ve vztahu poslední dva roky nemůže souviset právě s finančními komplikacemi Vašeho muže. Podle toho, co píšete, to vypadá, že máte manžela ráda a chtěla byste Vaše manželství zachovat. Považuji proto za důležité spolupracovat na obnovení důvěry a vzájemné otevřenosti a podpory s párovým psychologem nebo psychoterapeutem. Na odkaze např. zde a zde můžete najít kontakty na odborníky ve Vašem okolí, kteří se podobným tematikám věnují. Pokud by manžel neměl zájem situaci řešit tímto způsobem, myslím, že by Vám i tak mohlo pomoci využít služby psychologa například při individuální konzultaci. Mohli byste se tak zaměřit na zpracování pocitu beznaděje, osamělosti nebo pracovat na zlepšení komunikace s manželem. V souvislosti s aktuální situací uvádím příklady odkazů zde nebo zde také na online poradenství.

I když se nyní cítíte sama, píšete, že máte kolem sebe dobré přátele. Snad byste mezi nimi našla někoho, komu důvěřujete a můžete se mu se svými starostmi svěřit. Často nám takový člověk může poskytnout podporu, užitečný nápad nebo odlišný pohled na situaci.

Přejeme Vám mnoho sil při řešení Vaší situace.

Tým poradny

Nedokážu mluvit o svých pocitech

Dobrý den, chtěla bych se zeptat proč nedokážu mluvit o svých pocitech respektive spíš abych o nich mluvila a otevřeně je řekla narovinu je raději nechám v sobě a hodím do škatulky a dofinale ze mě vypadne třeba jen ,, dobře,,. Někdy mi přijde že ani já si je neumím říct sama nahlas, pojmenovat je mi dělá veliký problém a nevím jak se nějakým způsobem otevřít. Když se mě manžel zeptá jak se dnes cítím řeknu dobře ale před tím než to řeknu snažím se něco popsat ale je to spoustu slov naokolo a žádné nic nevyjadřuje pak dofinale řeknu jen dobře. Ani když mě něco trápí nedokážu přímo říct, vím že to pak dále ubližuje našemu vztahu protože on neví co se ve mě odehrává a já naopak nevím jakým stylem to podat nebo ze sebe dostat. Strašně moc bych chtěla mluvit o tom jak se cítím ale přijde mi že se motam dokola, hledám správné slova k vyjádření a stejně je nenajdu. Někdy když cítím smutek tak řeknu nic mi není a v koutě se sama užírám s tímto pocitem... druhý den to přejde a je to zase ok.. nepřijde mi že by mě něco přímo trápilo spíš nechápu jak ostatní vyjadřují své pocity když mě to nejde ani přes jazyk. Děkuji předem za odpověď.

Michaela

Odpověď

Dobrý den, Michaelo,

ceníme si toho, že se na naši poradnu obracíte, a svěřujete se nám o svých potížích s vyjadřováním pocitů. Ačkoli se snažíte najít způsob, jak své pocity okolí sdělit, připadá Vám, jako byste ani sama pro sebe nedokázala najít správná slova k pojmenování.  I když Vás něco trápí, necháte si to pro sebe, což podle Vás ubližuje Vašemu vztahu s manželem. Připadá Vám nepochopitelné, že ostatní lidé dokážou o svých pocitech mluvit, a ptáte se nás, proč tomu tak není i ve Vašem případě.

Z Vašeho dotazu cítím, že zažíváte situaci, která pro Vás není lehká. Ačkoli píšete, že nedokážete o svých pocitech mluvit, vnímám jako důležitý krok už jen to, že se na naši poradnu obracíte a svěřujete se nám se svými potížemi.

Přemýšlím o tom, jaké by mohlo být své pocity vyjádřit a sdílet jinou než mluvenou formou. Napadá mě, že by mohlo stát za to, zkusit si napsat na papír, co se ve Vás odehrává – třeba Vám to pomůže utřídit si myšlenky, a snáze nalézt to, co ve výsledku vyjadřují. Jelikož píšete i o tom, že Váš problém ovlivňuje vztah s Vaším manželem, můžete mu zkusit napsat například „dopis“, pokud se Vám psaná forma osvědčí.

Píšete také, že nenacházíte-li vhodná slova pro své pocity, vyjadřujete je jako prosté „dobře“. Říkám si ale, že pro začátek by mohlo stačit sdílet už jen to, že máte trápení nebo se zkrátka cítíte jinak než dobře. Nemusíte se nutně svěřovat s tím, co přesně Vás trápí nebo jaké konkrétní pocity máte.

Říkám si, že lidé jsou různí, pro někoho je snadné se ve svých pocitech vyznat a mluvit o nich otevřeně, někdo jiný by se ztotožnil spíše s Vaší situací. Na to, jak dokážeme o pocitech mluvit, může mít vliv spoustu věcí, například výchova, osobnostní nastavení nebo prostředí, ve kterém jsme se během života pohybovali. Přemýšlím nad tím, že bližší informace o tom, proč to tak máte Vy, by Vám mohlo přinést setkání s odborníkem – psychologem (např. zde a zde přikládám odkazy, kde na něj můžete najít kontakt). S odborníkem můžete navíc hledat způsoby, které by Vám komunikaci usnadnily. Říkám si, že s ním byste také mohla probrat, jaké pro Vás je takové potíže zažívat či jak Vám zasahují do života.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak o svých pocitech mluvit.

Tým poradny

Jak se lépe starat o své duševní zdraví?

Zdravím, chtěla bych poradit, jak se lépe starat o své duševní zdraví. Lidi říkají, že jsem flegmatik, že je mi všechno jedno. Jenže já se takto asi braním stresu. Ze všeho jsem nervózní, špatně zvládám stres. Nejhorší je čelit konfliktům. Když jsem naštvaná, tak nekřičím, ale chce se mi brečet. Když se mi náhle změní plán (třeba na víkend), hodně mě to rozhodí. Nechci být tak citlivá a nestabilní. Děkuji za jakoukoliv radu.

Petra

Odpověď

Dobrý den, Petro,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Ráda byste se dozvěděla, jak se lépe starat o své duševní zdraví, jak zvládat stres, konflikty nebo nečekané změny plánů.

Těší nás, že se zajímáte o své duševní zdraví. O duševní zdraví je třeba pečovat stejně jako o to fyzické, abychom předešli tomu, že nám každodenní starosti přerostou přes hlavu. Existuje mnoho způsobů, jak o své duševní zdraví pečovat. Základem může být péče o sebe sama, jako dopřávat svému tělu dostatek živin, spánku a pohybu, stejně tak jako nechávat si dostatek prostoru na odpočinek a relaxaci. Našemu duševnímu zdraví může prospět také setkávání s lidmi, se kterými nám je dobře, nebo sdílení svých každodenních problémů a pocitů s někým blízkým.

V rámci psychohygieny může být prospěšné naučit se nějaké techniky, jak zvládat situace, které člověku nedělají dobře. Sama zmiňujete třeba chvíle, kdy jste nervózní, naštvaná, dostanete se do konfliktu, nebo se Vám narychlo změní plány. Pro každého člověka a situaci funguje něco jiného, takže je těžké jednoznačně říct, co přesně byste měla dělat. Každý si časem najde svůj styl řešení, který mu vyhovuje. S takovou prací na sobě Vám může pomoci třeba meditace nebo psaní deníku. Člověku může pomoct poradit se ohledně péče o duševní zdraví s psychologem nebo psychoterapeutem. Ten Vám může pomoci hledat řešení situace, které zmiňujete, přijít na způsoby, jak nebýt příliš citlivá či nestabilní, nebo Vás podpořit v seberozvoji i v dalších oblastech. Jak a kde případně takového odborníka hledat, Vám mohou pomoci rozcestníky na našem webu.

Přejeme, ať do budoucna zvládáte stresové situace s přehledem.

Tým poradny

Cítím se smutná a neužitečná

Dobrý den,
cítím se teď velmi často smutná a neužitečná. Vrátila jsem se minulý rok ze zahraničí, kde jsem dlouho žila. Od té doby se necítím šťastně. Nemohu si najít práci. Ale spíš je to kvůli tomu, že bych ráda dělala práci, která mě bude naplňovat. Zároveň si chci dodělat vysokou školu, kterou jsem neúspěšně opustila. I z toho důvodu jsem odcestovala pryč. Mám pocit nervozity a obavy, kdykoliv mám dokázat svoje vědomosti, včetně teď blížících se přijímacích zkoušek. Ráda bych se toho pocitu zbavila a nevím jak. Jsem spíše introvertní typ člověka. Pokud poznám někoho, kde cítím vzájemné naladění, nemám problém se otevřít. Jen se nedokážu s každým hned bez problému popovídat. Přijdu si někdy, jak z jiného světa.

Iv

Odpověď

Dobrý den, Iv,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Od té doby, co jste přijela ze zahraničí, se necítíte šťastně a často býváte smutná. Nedaří se Vám najít si práci, která by Vás naplňovala, a zažíváte pocity nervozity a obav z dokazování svých vědomostí. Chtěla byste se jich zbavit, ale nevíte jak.

Říkám si, že je asi velmi zatěžující a nepříjemně cítit se takto už poměrně dlouhou dobu. Z Vašeho dotazu vnímám, že máte určité cíle, které byste chtěla zvládnout, ať už jde o nalezení práce, která Vás bude naplňovat, nebo dodělání vysoké školy. Dokážu si představit, že pro Vás musí být asi frustrující, když se Vám hledání práce nedaří a přípravu na příjímací zkoušky Vám komplikuje nervozita a obavy. Je možné, že jste si celou situaci po příjezdu ze zahraničí představovala úplně jinak. Proto je pochopitelné, že zažíváte takové pocity, které popisujete. Přemýšlím nad tím, zda kolem sebe nemáte rodinu nebo nějaké blízké, kterým byste se mohla se svými pocity svěřit, a kteří by Vám mohli být v takových chvílích oporou.

Nějaká míra nervozity a obav před událostí, která je pro nás významná, nebo při které jde o nějaký náš výkon, je poměrně běžnou záležitostí. Nevím, jak intenzivní jsou tyto pocity u Vás. K jejich zmírnění bych Vám mohla doporučit například některé z těchto relaxačních technik. Spoustu inspirace můžete najít také třeba na youtube. Relaxační a dechová cvičení mohou pomoci odbourávat stres a pokud si osvojíte nějaká, která Vám budou vyhovovat, můžete je použít i přímo v situaci, kdy pociťujete nervozitu.

Také mě napadá, že byste mohla zkusit pracovat na nějakých malých krocích, které by Vám mohly pomoci vidět, že se Vám něco daří, což Vám může teď chybět. Když jste psala o hledání práce, napadá mě třeba vyzkoušet i jiné kanály, které jste možná dosud nevyužila – například různé facebookové skupiny. Můžete se také zkusit poptat svých známých a přátel, zdali o nějakém volném pracovním místě nevědí.

Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste si o svých pocitech a myšlenkách promluvila i s odborníkem - s psychologem nebo psychoterapeutem. Mohla byste se mu svěřit s tím, co Vás trápí, a také s pocity, které zažíváte. Společně pak můžete pracovat na tom, jak se jich zbavit a co dělat dál. Pokud byste chtěla, můžete s ním řešit i svou otevřenost k druhým. Pokud Vám však vyhovuje, jak to máte, je to naprosto v pořádku. Zde najdete, kde můžete odborníky vyhledat.

Přejeme Vám, abyste se v brzké době cítila lépe.

Tým poradny

Hledám radu, jak získat větší sebevědomí

Dobrý den, rád bych se zeptal, jak mám postupovat, pokud chci získat více sebevědomí a začít vystupovat asertivněji? Mam potíže kvůli sebedůvěře řešit i celkem banální problémy, seznamovat se, vyjádřit svůj postoj a ohradit se proti věcem, se kterými nesouhlasím. Máte nějaké rady, kterých bych se mohl přidržet?
Děkuji za odpověď.

Radek

Odpověď

Dobrý den, Radku,

píšete, že ve svém životě zažíváte různé potíže související s Vaší nízkou sebedůvěrou. Obracíte se proto na nás s otázkou, co dělat, abyste získal více sebevědomí a dokázal vystupovat asertivněji.

Dovedu si představit, jak Vám potíže se sebedůvěrou mohou zasahovat do života, a proto bych chtěla ocenit, že se snažíte na sobě pracovat a pátráte po způsobech, jak Vy sám můžete současnou situaci změnit.  

Říkám si, že pracovat na posílení sebevědomí a asertivním jednání svépomocí nemusí být jednoduché. Přemýšlím, jaké možnosti se nabízejí – můžete například sáhnout po některé z knih, které jsou na tato témata napsané, přečíst si odborné články na internetu, nebo se třeba přihlásit do nějakého kurzu. Zejména ty zaměřené na nácvik asertivity jsou poměrně časté, záleží ale, zda by Vám jejich forma vyhovovala, a ne všechny musí být vedené kvalifikovanými odborníky. V případě zájmu se tedy vyplatí pečlivý výběr a třeba i zjišťování referencí apod.

Můžete také využít možnosti spolupráce s odborníkem – v tomto případě s psychologem, či spíše s psychoterapeutem. Říkám si totiž, že právě psychoterapeut se Vám, na rozdíl od obvykle obecně pojatých rad a informací v knihách nebo na internetu, bude věnovat individuálně a bude volit postup přímo na míru Vaší konkrétní situaci a problémům. Psychoterapeuti využívají ve své práci různé přístupy. Někteří se s Vámi mohou soustředit více na okolnosti, o kterých si myslíte, že mohly být příčinou Vašich potíží se sebedůvěrou, jiní se s Vámi budou věnovat spíše současné situaci nebo se přímo zaměří na trénink asertivity. Budete zde mít navíc prostor mluvit i o dalších tématech či problémech, které se ve Vašem životě objevují – ať už budou souviset se sebedůvěrou nebo ne. Kontakty na psychoterapeuty působící ve Vašem okolí můžete najít například zde nebo zde.

V neposlední řadě si také říkám, že téma sebevědomí a sebedůvěry může ve svém životě řešit více lidí, možná i někdo z Vašich blízkých. Připadá mi fajn zkusit si s někým, komu důvěřujete, a bude Vám vyhovovat s ním toto téma řešit, popovídat, svěřit se vzájemně, jak to se sebevědomím a asertivitou máte apod. Je možné, že i v tomto rozhovoru najdete inspiraci.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří najít způsob, jak na svém sebevědomí a asertivitě pracovat.

Tým poradny

Mám depky a nevím, co mám dělat

Dobrý den, mám psychické problémy... Depky atd. A všichni říkají že se o tom mám bavit s rodiči, ale když sem jim to řekla začali mi nadávat, řvát na mě...ale tím se nic nevyřeší, a tak z toho mám větší
Depky. Doufám že mi kdokoliv pomůže a řekne mi co stím... Protože nevěřím ani mojí nejlepší kamarádce, nevěřím nikomu, a věřila jsem jen rodičům ale těm už taky ne, nevíte co stím? Děkuji za odpověď, naschledanou

Maru

Odpověď

Ahoj, Maru,

děkujeme, že ses nám svěřila se svým trápením. Píšeš, že máš tzv. „depky“ a nevíš, s kým si máš o tom promluvit a co s tím dělat.

Musím myslet na to, jak se asi cítíš, když už nevěříš ani rodičům, od kterých jsi, podle toho, co píšeš, očekávala podporu. Ne každý vždy pochopí to, co se v nás odehrává. Někteří lidé si ani neuvědomují, že dětství nemusí být jenom krásné a bezstarostné období, ale i v takovém věku se mohou rozvinout psychické problémy, které někdy dospělí mohou podceňovat. Chtěla bych Tě ocenit za to, že ses rozhodla hledat řešení k tomu, aby Ti bylo lépe.

Napadá mě, zda nemáš v životě něco, co by Ti dělalo radost, ať už jsou to nějaké koníčky nebo třeba sport. Je například dokázáno, že díky sportovní aktivitě se z těla uvolňují látky, které přináší radost a rozptýlení. Chtěla bych Tě proto podpořit v tom, aby sis zkusila své další dny co nejvíce zpestřit aktivitami, které mají potenciál dělat Ti radost, a tím Ti mohou následující dny zpříjemnit.  Také bych Ti chtěla doporučit aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout na chytrý telefon, a která obsahuje jednoduché nástroje pro zvládání stavů deprese či úzkosti. Mimo to zde najdeš i kontakty na odborníky.

Přemýšlím také nad tím, co ony „depky“ znamenají. Jelikož jsi nepopsala, na co myslíš nebo jak dlouho to trvá, nemohu posoudit, jak moc závažná je Tvá situace. Každopádně vnímám Tvou potřebu si o tom s někým promluvit, a pokud cítíš, že už nemáš podporu a ani důvěru v nikom ze Tvých blízkých, ráda bych Tě podpořila v kontaktování nějakého odborníka. Jelikož ale ještě nejsi plnoletá a potřebuješ k návštěvě odborníka souhlas rodičů, napadá mě, zda nemáte ve škole školního psychologa nebo výchovného poradce, na kterého by ses mohla nejprve obrátit i sama a promluvit si s ním o tom, co Tě trápí. Bez souhlasu rodičů se můžeš také obrátit na jakoukoliv z linek důvěry nebo na krizové centrum.

Přejeme Ti, abys našla takovou pomoc, kterou potřebuješ, a aby Ti bylo lépe.

Tým poradny

Vidím naději až v nebi

Zdravím,
20 let žiju s manželem, který je negativistický. Má i deprese, ale odmítá léky i odbornou pomoc. Snažím se mu být oporou, ale delší dobou už mi docházejí síly. Snažím se celou dobu o duševní hygienu, naději mám v Bohu, ale teď už mám pocit, že se něco překlopilo a už vidím naději na nenešťastný život (to by mi stačilo, nemusím být nutně nějak hodně šřastná) až v nebi a čím dál víc se mi tam chce.Vím, že to nesmím udělat kvůli dětem, 18tiletá dcera je chronicky nemocná, syn v pubertě potřebuje podporu, kterou mu manžel nedává. Dřív jsem brala optimismus v setkání s přáteli a v kostele, koníčky, z toho mi zbyly jen vycházky do přírody, ale už se nedovedu radovat z její krásy. Syn začíná být v některých věcech podobný manželovi, pro své sny nechce nic udělat, když má problém, neřeší ho, ale lituje se a nabízené možnosti odmítá aniž by je zvážil. Připadá mi, že manžel dělá vše proto, aby zůstal nešťastný, když mu někdo hodně pomůže, relativizuje to (zaměstnavatel ho nechal 3 měsíce doma za 100% platu, aby se mohl starat o nemocnou dceru, ale podle manžela si ho šéf neváží, všechno v práci je hrozné - i kdyby bylo, což podle jeho kolegů není, tak to už je 3. práce se stejným problémem, který vidí jen on sám). Svým negativismem už mě tahá dolů tak dlouho, že mám intenzivní chuť odejít z tohoto hnusného života plného nevděčných a zlých lidí, reakce politiků i některých mých kolegů - vychcánků - přispívají k tomu, že jsem nedávno ztratila důvěru v lidi. Je toho víc, ale intenzivní pocit je ten, že tady už nechci být. Běžná povzbuzení kamarádek na telefonu mi už taky nepomáhají. Antidepresiva nic nevyřeší, vidím to na mamce, která je léta bere kvůli otci - tyranovi, ale nic z toho (manžel tyran není, říkají mu spíš samoserka, o to je to horší, že jakoby nemám důvod si stěžovat, nechlastá, nebije nás, prostě se jen nezajímá o pocity svých blízkých a věčně negativisticky všechny kritizuje, nic mu není dobré, i když má vlastně pěkný život).Vlastně nevím, co čekám, při svém vzdělání dobře vím, že jsem vyčerpala všechny možnosti a nic dalšího mě nenapadá. Jediné pozitivum, které vidím jako světlo na konci tunelu, je život věčný...pokud by mě ovšem čekal, pokud bych tomu pomohla...
díky
H.

H.

Odpověď

Dobrý den,

píšete nám, že Vás manžel již delší dobu táhne dolů svým negativismem, sebelítostí a odmítáním pomoci. Zmiňujete, že už necítíte radost z věcí, které Vám dříve dodávaly optimismus, a že jste nedávno ztratila důvěru v lidi. Máte pocit, že jste vyčerpala všechny možnost, a popisujete intenzivní chuť ze života odejít. Zároveň ale píšete, že byste to nemohla udělat kvůli dětem.

Když jsem četl Vaše psaní, běželo mi hlavou, jak náročné pro Vás musí být zažívat takhle tíživé pocity. Myšlenky, které popisujete, mně dělají velkou starost a vážím si toho, že jste se rozhodla se s nimi svěřit. Tato Vaše iniciativa mi dodává naději, že ještě máte síly zkoušet svůj život na Zemi pozitivním způsobem změnit.

Vnímám, že silným tématem pro Vás je Váš manžel. Zmiňujete Váš dojem, že manžel odmítá své problémy řešit a dělá vše pro to, aby zůstal nešťastný. Představuji si, jak musí být frustrující pokoušet se takovému člověku pomoci. Rád bych Vás podpořil v tom, že máte právo stěžovat si a ohradit se, i přestože Váš manžel nepije a nebije Vás ani děti. Nepřijde mi správné, aby v manželství jeden kvůli tomu druhému prožíval beznaděj.

Z Vašeho psaní cítím, jako by se to na Vás teď valilo z několika různých stran. Kromě manžela zmiňujete frustraci z politiků, ale i nepříjemné vztahy na pracovišti. Dost na Vás asi také doléhají omezení plynoucí z pandemie. Říkám si, že to je opravdu mnoho výzev najednou, a chtěl bych Vám navrhnout, zda byste se s tím nechtěla zkusit svěřit i někomu dalšímu. Napadá mě třeba duchovní, nebo ideálně odborník na duševní zdraví. Přiznám se, že o Vás mám obavy, a přál bych Vám, abyste si o své intenzivní chuti tady nebýt mohla s někým osobně promluvit.

Zmiňujete činnosti, které Vám kdysi dodávaly radost a optimismus.  Ačkoliv Vám to tak nyní nemusí připadat, věřím tomu, že se Vám radost do života může časem vrátit. Právě psychoterapie představuje jeden ze způsobů, jak může člověk zkusit jít radosti naproti. Spolu s psychoterapeutem můžete postupně pracovat na všech zmíněných tématech a společně hledat nové cesty, jak zažívat pozitivní emoce. Rád bych se vyjádřil také k Vaší nedůvěře v léky, kterou jste nabyla ze zkušenosti s Vaší mamkou. Myslím si, že přestože medikace určitě není všespásným řešením, v některých situacích může člověku pomoci. Rozcestník pro nalezení odborné pomoci jsem přiložil zde.

Chtěl bych ocenit, že i v tak náročné životní situaci myslíte na dobro svých dětí, a nechtěla byste jim svým odchodem ublížit. Přesto by se mi ulevilo, pokud by o Vašich myšlenkách na odchod ze života věděl i někdo další. Kromě zmíněných odborníků mě napadá třeba některá z kamarádek, ke které cítíte důvěru. Také bych Vám chtěl doporučit některou z linek důvěry. Na tu můžete zavolat kdykoliv, třeba pokud byste zrovna cítila silnou chuť odejít, nebo i pokud byste si chtěla jen srovnat myšlenky. Na stejném odkazu najdete i výčet krizových center. Ty se nachází v každém kraji a v případě potřeby Vám mohou nabídnout komplexnější péči, a to i bez objednání.

Přejeme Vám, aby se Vám navrátila do života radost a optimismus.

Tým poradny

Vadí mi zvuky vydávané za určitých podmínek

Dobrý den,
trpím docela silnou misofonií. Nevadí mi ani tak přímo určité zvuky, jako spíš zvuky vydávané za určitých podmínek. Nenávidím štěkání psů kdykoliv, jinak ale mluvení pouze pokud slyším sousedy a obecně jakékoliv jiné zvuky od sousedů bez ohledu na okolnosti - opravy, dupání, bouchání dveřmi - ovšem jen když jsem doma. Za jiných okolností mi žádný z těchto zvuků nevadí nebo daleko méně. Vyrušuje mě to v práci nebo v zábavě, nedokážu se soustředit. Dochází to do fází, kdy doslova chci zdroj zvuku zabít, ublížit mu, pomstít se mu násilně. Mám záchvaty vzteku a nedokážu je ovládnout. Potřebuji pomoc. Ideálně si o tom s někým fundovaným promluvit. Obecné rady mi nepomohou, potřebuji jasnou odpověď.

Nevím

Odpověď

Dobrý den,

píšete nám ohledně toho, že trpíte misofonií, tedy že Vám vadí některé zvuky. Nejčastěji to zažíváte doma během zvuků, které vydávají sousedi. Tam Vám to brání práci i zábavě a také Vás to rozrušuje. Vyvolává to ve Vás pocity, že byste chtěl zdroj zvuku zabít nebo mu ublížit. Potřebujete pomoc, nejlépe si o tom promluvit s odborníkem.

Říkám si, že zažívat něco tak nepříjemného pravděpodobně každý den musí být hodně zatěžující. Musí být náročné se vypořádávat s emocemi, které cítíte, i když je nechcete a které nedokážete ovládat. Je fajn, že se nevzdáváte a máte chuť s tím něco udělat. Návštěva odborníka je určitě správná volba, jelikož misofonie zřejmě výrazně ovlivňuje Váš život a možná i postoj vůči dalším lidem (například sousedům).

Z toho, co píšete, se mi zdá, že o misofonii hodně víte. Také mi přijde dobré, že máte odpozorováno, co všechno Vás dráždí a v jakých situacích se to děje. Myslím si, že znalost problému je důležitým krokem při jeho řešení. Píšete, že byste si rád promluvil s někým, kdo tomu rozumí. Nevím, zda Vám o pojmu misofonie řekl nějaký odborník nebo jste si jej vyhledal sám. Pokud to byl odborník, je možné právě s ním probrat i další otázky, které kolem toho máte. Pokud ne, vhodným odborníkem by mohl být psycholog či psychoterapeut. Těmito obtížemi by se mohl zabývat i neurolog, ačkoliv původ a příčina misofonie nejsou zcela známé. Psycholog či psychoterapeut Vám může pomoci s tím, jak pracovat na nesnesitelných pocitech a myšlenkách, které tyto situace doprovázejí (například relaxační techniky či jiné zvládací strategie). Pomoci by Vám mohlo i sdílení toho, co kvůli misofonii musíte zažívat. Díky tomuto sdílení se Vám může ulevit a také skrze něj můžete hledat cesty, jak se s těmito situacemi lépe vyrovnat. Je možné nalézt doporučení například na kognitivně-behaviorální terapii (KBT), která pracuje s technikami jako je systematická desenzibilitace nebo expozice. Každý psychoterapeutický směr však dokáže nabídnout techniky, které by Vám mohly pomoci, i výše zmíněnou možnost sdílení a hledání možností, jak s Vaším problémem pracovat. Kde hledat psychologa či psychoterapeuta můžete nalézt zde.

Přejeme Vám, ať dokážete nalézt odborníka, s kterým se Vám bude dobře spolupracovat,

Tým poradny

Chci, aby moje setra nesla následky za své činy

Dobrý den, abych objasnila celou situaci, chci zmínit, že je to několik let od doby, kdy zneužívání probíhalo. Když se to všechno dělo bylo mi 6 let. Trvalo to soustavně přes rok. Zneužívala mě vlastní starší sestra, je o šest let starší než já. Během toho jsem si ve svém věku plně neuvědomovala, co se děje. Nutila mě k orálnímu sexu i k líbání … podávala mi to ve smyslu různých divných her, kde jsme si hráli na doktory a nutila mě se svléct. Dnes je mi 21 let a celý život jsem to potlačovala, nedokázala si přiznat, co se skutečně tehdy dělo. Když tohle všechno probíhalo bylo sestře 12 let. Měla tedy dostatečný věk na to, aby věděla, že co dělá není správné. Pamatuju si, že jsem ji poslouchala na slovo. Vynutila si z moji strany autoritu pomocí strachu, který jsem vůči ni po celou dobu cítila. Diktovala mi i věci typu jaké barvy mám mít ráda, jaké oblečení mám nosit, jaký mám mít účes, zkrátka všechno hýbala se mnou jako s panenkou, co nemá právo o sobě rozhodnout. Nikdy jsme o tom v dospělosti nemluvily. Zneužívání trvalo přes rok pokaždé, co jsme jeli na chatu, odehrávalo se to také v našem společném pokoji… Spory mezi námi začaly když mi bylo čtrnáct a byla jsem ve věku, kdy už jsem se sebou přestala nechávat hýbat a začala mít své názory a vzbuřovala se proti těm jejím. Od té doby už na mě moje sestra začala kašlat a házela na mě taky různé věci před jejím přítelem, aby ze mě udělala s prominutím idiota.
Začala jsem o tom mluvit koncem minulého roku v prosinci, když jsme se pohádaly. Sestra mě pomlouvala, různě si věci přibarvovala a tak. V důsledku toho nekonečného vymýšlení z její strany jsem ji napsala zprávu, kde o zneužívání píšu. Její odpověď měla znění, že za to vlastně nemohla, že nevěděla, co dělá, protože ji bylo 12 let. Jenže já si pamatuju jak se mnou manipulovala, jak mě ke všemu donutila. Sestra bydlí už jinde má přítele, se kterým se nemáme v oblibě spíš se nesneseme i díky tomu, co mu bůhví moje sestra všechno navykládala. Já bydlím s rodiči, ještě mě čekají dva roky studia. Sestra jezdí k rodičům na návštěvu, kde stále bydlím a rodičům to říkat nechci, mámu by to určitě hrozně zničilo, když bych ji řekla, co mi ta zrůda dělala. Tátovy to nemůžu říct už vůbec. Chci aby za to nesla následky, aby ji to neprošlo jen tak bez jakéhokoli povšimnutí. Moje sestra je hodně pomstychtivá a vypočítavá, manipuluje s lidmi. Nevím, co mám dělat ale chci aby za svoje činy nesla zodpovědnost. Chci se tedy poradit, co bych měla udělat?

Sandra

Odpověď

Dobrý den, Sandro,

děkujeme, že jste se s důvěrou obrátila na naši poradnu. Píšete, že když jste byla dítě, Vaše starší sestra Vás přes rok zneužívala. Nutila Vás k orálnímu sexu, a líbání. Také s Vámi manipulovala, nutila Vás poslouchat ji, diktovala Vám, jak se chovat. Tehdy jste si plně neuvědomovala, co se děje, ale když Vám bylo asi 14 let, rozhodla jste se, že už se nenecháte dále ovládat a nastaly mezi Vámi spory. Nikdy jste spolu o těchto věcech nemluvily až do minulého roku, kdy jste ji přes zprávu konfrontovala ohledně jejího chování k Vám. Chcete, aby nesla následky a zodpovědnost za své chování a činy. Ptáte se nás, co byste měla udělat.

Velmi si vážím toho, že jste se rozhodla nám o tomto zážitku napsat. Prožití takové události v tak mladém věku pro Vás muselo být velice náročné a zraňující, a možná Vás to i nějak poznamenalo, což by bylo pochopitelné. Je to vážná věc, člověk může mít problém se s pocity, které vzpomínky na tuto událost vyvolají, vyrovnat. Jak sama píšete, mnoho let jste tyhle vzpomínky potlačovala a nedokázala jste si přiznat, že se něco takového skutečně dělo. Chtěla bych Vám říct, že je mi moc líto, čím jste si musela v tak mladém věku projít, že jste tohle chování zažívala od blízkého člověka. Chtěla bych Vás podpořit, abyste o své zkušenosti zkoušela mluvit i nadále.

Píšete, že jste koncem minulého roku své sestře napsala zprávu, ve které jí o zneužívání píšete. Odpověděla Vám, že tehdy nevěděla, co dělá, a nemůže za to. Vy si to ale všechno pamatujete a chtěla byste, aby jí ty činy neprošly bez povšimnutí. Z Vašeho dotazu mi není jasné, jaké následky byste si přála, aby sestra nesla. Napadá mě, že se může jednat o trestní odpovědnost za její jednání, o „vyčinění“ od nějaké osoby, nebo možná jen o sestřino uvědomění, že něco špatného provedla a její případnou omluvu.

Co se týče právních následků, lze tento čin samozřejmě nahlásit na Policii ČR. Bohužel se obávám, že by to pravděpodobně nevedlo k žádným následkům pro sestru. V období, kdy se toto stalo, měla Vaše sestra 12 let a nebyla tedy ještě trestně odpovědná. Dále od události uplynulo již 15 let a tento případný trestný čin je již pravděpodobně promlčený. V této věci je možné se obrátit na právníka či nějakou z právních poraden.

Rozumím Vaší obavě se s těmito věcmi svěřit svým rodičům a tomu, jak by na ně taková informace mohla zapůsobit. Napadá mě, jestli byste si s nimi nepromluvila alespoň o tom, jak s Vámi Vaše sestra manipulovala, jak se k Vám chovala, když jste byly děti. Podpora od rodiny by Vám mohla pomoci při zpracovávání dalších, více závažných události, se kterými jste se v minulosti potýkala. Pokud byste ráda, aby sestře její chování neprošlo například u rodičů, pak byste mohla popřemýšlet o podmínkách, za jakých by Vám bylo příjemnější jim (nebo některému z nich) o tom říct.

Chápu také, že Vaše vztahy se sestrou nejsou jednoduché, ale mohla byste zkusit si s ní o téhle události a jejím chování promluvit. Možná si sama nikdy neuvědomila, jak Vás její chování poznamenalo, a možná se sama obává přiznat si, že něco takového byla v mládí schopna udělat. Může se však také stát, že Vaše sestra i poté nebude chtít svou vinu přiznat a bude se tvářit, že se nic nestalo a nemůže za to, jak se v dětství chovala. Mohla byste si zkusit sama pro sebe říct, co by pro Vás různé varianty znamenaly, zda byste byla schopna s ní dále udržovat vztah a případně za jakých podmínek. I když je to Vaše sestra, máte samozřejmě právo s ní kontakt ukončit nebo snížit na minimum, pokud by Vám to pomohlo.

Myslím si, že obrátit se na odbornou pomoc by Vám mohlo v dané situaci pomoci. Můžete využít pomoci organizací zaměřujících se na oběti sexuálního zneužívání jako je například Persefona. Ve Vašem městě existuje rovněž svépomocná skupina SASA, která pořádá setkání, na kterých mohou lidé sdílet své zážitky a zkušenosti a vzájemné se podporovat při vyrovnávaní se s negativními pocity. Můžete se taky obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým můžete probrat také možnosti, co udělat pro to, abyste měla pocit, že to sestře jen tak neprošlo. Kontakty na odborníky si můžete vyhledat pomocí těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak alespoň trochu pocítit spravedlnost ohledně události v dětství.

Tým poradny

S přítelem nám to nefunguje, mám zůstat kvůli dceři?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně vztahu. Jsme spolu s přítelem 3 roky a máme roční dceru, bohužel mi připadá, že náš vztah přestal úplně fungovat a odcizili jsme se. Z mé strany naprosto. Každý den, když přítel odjede do práce, tak si užívám čas, který máme s dcerou pro sebe a děsím se toho, kdy dorazí domů. Není na nás zlý fyzicky, ale pořád mi něco vyčítá, špatně se mi ta situace popisuje, protože vždy po hádce všechnu vinu otočí na mě a já si pak vlastně uvědomím, že za to asi tedy můžu. Bojím se už cokoliv udělat, protože vím, že to zas budu poslouchat, radši se už ani na nic neptám a naše komunikace je na bodu mrazu. Jedná se o samé drobné věci, například když mi řekl, abych vyhodila jeho staré boty, které mi dal bokem, já je vyhodila, pak zjistil, že je nemá, začal křičet a týden se mnou nemluvil, nebo když jsem v autě zapomněla nastavit zrcátka zpátky, tak jak byly, tak na mě před sousedy začal sprostě křičet a nadávat mi. Nejhorší je na tom to, že jsem dost stydlivý člověk a vadí mi pozornost ostatních a tak když na mě takhle začne křičet před ostatními a nadávat mi, tak se cítím hodně trapně a bohužel takto se chová i před našimi společnými známými. Byli jsme s kamarády na procházce, chtěla jsem dceru v kočárku přikrýt dekou a upadl ji plyšák na zem, přítel na mě hned začal vulgárně křičet a zbytek výletu se mnou nepromluvil (kamarádi se mu snažili domluvit, že to nebylo nutné a aby se ke mě takto nechoval a na to řekne, že si za to můžu sama, že ho nemám štvát). Společné zájmy žádné nemáme a když jsem se snažila nějaké vymyslet, tak mi přítel řekl, že ho to nezajímá. Celkově všechno co řeknu, třeba když se chci podělit o nějaký vtipný zážitek, tak mi řekne, že jsem trapná, takže už radši nic neříkám. Intimita mezi námi už také žádná není, z přítelovy strany by možná ještě nějaká byla, ale z mé už vůbec ne. Než jsme se poznali, tak jsem si vždy přišla docela sebevědomá a ne nějak ošklivá, ale teď už se na sebe nemohu podívat ani do zrcadla, nevím jestli je to mnou nebo tím, že pořád poslouchám nějaké narážky... například jsem jednou příteli řekla, po té co mi nadával, že není uvařeno hned, když přijde z práce, že mamky přítel také občas uvaří, tak že jestli má takový hlad, že půl hodiny nevydrží, tak ať si uvaří sám. Na to mi řekl, že jestli ho chci s někým porovnávat, tak on také začne a řekl mi, že jeho bývalá přítelkyně byla krásná, měla velká prsa, boky atd. a ať se podívám na sebe jak vypadám. Večery travíme tak, že já dělám, že pracuji a přítel hraje hry na počítači. Už nevím jak dál, nechci rozbíjet rodinu, ale nedovedu si představit, že takto budu žít celý život. S přítelem jsme si několikrát promluvili o tom co nám vadí, ale vždy se to vrátilo do starých kolejí, a já už ani nemám sílu (nebo nechci) to dál řešit. Tento stav u nás v podstatě trval od začátku (po roce), ne tedy takto extrémně. Chtěla bych se zeptat na Váš názor, zda si myslíte, že vztah má ještě nějakou naději a udržet ho za každou cenu kvůli dceři? Děkuji

Aneta

Odpověď

Dobrý den Aneto,

vážíme si důvěry, kterou v nás se svým dotazem vkládáte. Píšete, že jste s přítelem spolu tři roky a máte roční dceru, přičemž Vám připadá, že už Váš vztah nefunguje a že jste se odcizili. Děsíte se toho, když má přítel přijít z práce domů, jelikož Vám pořád něco vyčítá a otáčí vinu na Vás, až se bojíte cokoliv udělat. Společné zájmy nemáte, Vaše komunikace je na bodě mrazu a nemáte už mezi sebou žádnou intimitu, a to hlavně z Vaší strany. Říkáte, že už se nemůžete na sebe ani podívat do zrcadla a že má přítel narážky na Váš vzhled. Nechcete rozbíjet rodinu, ale neumíte si představit, že byste takhle měla žít celý život. Ptáte se nás, zda má Váš vztah ještě nějakou naději a jestli ho máte udržet za každou cenu kvůli dceři.

Na začátek bych chtěla říct, že z Vašeho dotazu cítím, že je to pro Vás hodně náročná situace, ve které už se delší dobu necítíte dobře. Chování Vašeho partnera, které popisujete, Vám možná přijde jako neférové vůči Vám. Tím, jak se k Vám partner chová, zřejmě překračuje ve Vašem vztahu hranice toho, co je pro Vás v pořádku a snesitelné. Nedivím se, že nevíte jak dál, a že takhle nechcete žít celý život. Většina lidí na Vašem místě by se pravděpodobně cítila podobně. Je podle mě dobře, že přemýšlíte nad tím, jak současnou situaci změnit a že jste se rozhodla nám napsat.

Ptáte se nás, zda se máte snažit vztah udržet kvůli dceři. V první řadě bych Vás chtěla ocenit za to, že myslíte na ni a její dobro. Zároveň však přemýšlím nad tím, co by bylo nejlepší pro Vás. Z toho, co píšete, mi to tak vyznívá, že Vám ve vztahu s přítelem není dobře. Dál píšete, že už nemáte sílu nebo to nechcete dál řešit. Také si říkám, jaký by to všechno mělo případný vliv na Vaši dceru. Co se dětí týče, obecně se má podle odborníků za to, že pro dítě při rozchodech (rozvodech) není potenciálně tolik škodlivý rozchod samotný, jako spíše to, když se rodiče hodně hádají a zatahují dítě do svých konfliktů. Není to tedy tolik o tom, že by rozchod sám o sobě byl například traumatizující.

Co se týče rozhodnutí, jestli Váš vztah má ještě naději nebo ne, to se takto univerzálně říct nedá a je to v každém vztahu velmi individuální. Můžete si zkusit představit obě varianty budoucnosti (když odejdete a když zůstanete) a popřemýšlet nad tím, ve kterém z těch dvou scénářů by asi bylo Vám a Vaší dceři lépe. Zkuste si sama pro sebe říct nebo sepsat, co je pro Vás ve vztahu to důležité, co jste ochotná ještě skousnout a co je pro Vás už za hranicí snesitelnosti. Můžete taky popřemýšlet, za jakých okolností jste ochotná držet takhle rodinu při sobě a kdy už ne, případně jak dlouho. Tohle vše můžete zohlednit při procesu rozhodování. Píšete, že i když jste si s partnerem několikrát promluvili o tom, co Vám vadí, vše se nakonec vrátilo do starých kolejí. Napadá mě proto, že pokud byste se rozhodla, že chcete zkusit na Vašem vztahu ještě pracovat, možná by šlo navrhnout návštěvu rodinné a manželské poradny a více si stát za tím, aby se udála nějaká změna, jinak je to pro Vás neúnosné. Mohlo by pomoct si předem promyslet, co přesně byste s partnerem museli začít dělat jinak, abyste byla ve vztahu spokojenější. V poradně by s Vámi na sezení byl odborník, s jehož pomocí by pro Vás mohlo být snazší popřemýšlet o tom, co byste chtěli ve vztahu změnit a jak toho dosáhnout. Hledat podle Vašeho bydliště můžete například zde. Další možností je pak návštěva párového terapeuta mimo poradnu. Hledat takového odborníka můžete třeba zde.

Vnímám, že je to pro Vás celé hodně náročné. Možná by Vám mohlo pomoct se s tím, co prožíváte, svěřit nějaké blízké osobě, kamarádce nebo členovi rodiny, který by Vás mohl vyslechnout a podpořit, ať už se rozhodnete jakkoliv. Můžete se jich také zkusit zeptat, pokud chcete, co by na Vašem místě dělali oni.

Přejeme Vám, abyste byla spokojená, ať už se rozhodnete jakkoliv.

Tým poradny

Nevím, jak najít sílu odejít

Dobry den, uz dlouho se trapim vedle partnera. Jsme spolu 5 let, zpocatku bylo vsechno moc krasne a delal pro me spoustu veci, ktere jsem driv v partnerstvi nepoznala. Pak mi ale prestal davat najevo naklonost. Casto si pripadam, jako bychom byli jenom jacisi spolubydlici... kdyz jsem se mu o tom zminila, hrozne ho to rozzurilo. Je dost manipulativni. Stale mi dava neco za vinu, nikdy nic nedelam spravne, a jdyz se nastve, umi slovne dost ublizit. Obcas ale mame i pekne chvile a dny... uz jsem ale dospela do faze, kdy si rikam, ze mi to stacit nemuze, ze tech par peknych dni to nemuze vynahrafit, mam ho rada, ale myslim, ze uz ho nemiluju... chtela jsem uz nekolikrat odejit, ale vzdycky me premluvil, abych zustala, ze na tom budeme pracovat. Casto me presvedcil, ze vlastne delam chyby ja, a tak ho v podstate dokopu k tomu, aby se tak choval. Nejcastnejsi jeho argument je, ze ho dostatecne nerespektuju. Driv ksem se chtela snazit, ale ted... uz je mi vedle me protivny, uz mi zacina vadit, kdyz na me saha... a proc sem pisu... jako bych mela bezedny pohar... dela veci, ktere by mi mely vadit a ktere mi vadi, ale ja to vzdycky prejdu a reknu si, ze to vlastne neni tak hrozne. Vim ze to zni hloupe, ale nevim, jak sama sebe presvedcit, ze uz to staci a ze mi opravdu vadi veci, ktere mi dela. Pripadam si hrozne slaba, ze nedokazu odejit ze vztahu, ve kterem nejsem spokojena a boli me (psychicky) a nevim jak mam v sobe najit silu rict si dost a proste odejit.

Petra

Odpověď

Dobrý den, Petro,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že se už dlouho trápíte ve Vašem vztahu. Říkáte, že to zpočátku bylo všechno fajn, teď Vám to ale připadá, jako byste byli spolubydlící. Říkáte, že i když i teď máte spolu pěkné chvíle a dny, pociťujete, že už nejste ve vztahu spokojená. Zmiňujete, že si připadáte hrozně slabá a nevíte, jak najít sílu na to, abyste ze vztahu odešla.

Z Vašeho dotazu vnímám, jak je pro Vás celá situace pravděpodobně vysilující a náročná. Cítím, že už toho opravdu máte dost a z toho, co popisujete, je pochopitelné, že odejít z takového vztahu pro Vás může být obtížné. Říkáte si, že to zní hloupě, že to sem tam není zase tak hrozné a někdy ani nedokážete sama sebe přesvědčit o tom, že vám různé věci skutečně vadí. Myslím si, že to vůbec hloupě nezní – někdy se může stát, že v dlouholetých vztazích více vnímáme ty hezké chvíle, věci, co se nám líbí a v čem nám je společně dobře. Díky tomu můžeme poměrně snadno zapomínat také na ty negativní aspekty vztahu. Chtěl bych ocenit, že si je i přesto uvědomujete, přemýšlíte nad tím, jak Vám ve vztahu je, všímáte si, že Vás to bolí, a chcete to nějakým způsobem změnit.

V dotazu zmiňujete, že jste Vaše pocity a myšlenky zkoušela probrat i s partnerem. Říkáte ale, že se rozzuří. Je i manipulativní a dovede Vás i slovně napadat. Myslím si, že tyto rozhovory pro Vás pravděpodobně nejsou moc příjemné, proto přemýšlím nad tím, zda byste nechtěla zvážit například pomoc párové poradny. Díky tomu byste nemusela být na ten rozhovor sama, a i Váš partner by si třeba mohl více uvědomit, že Vám opravdu na Vašem vztahu záleží, že to myslíte vážně a chcete vztah nějak změnit. Také mě napadá, zda jste zkoušela celou situaci probrat například s někým z Vašich blízkých, komu důvěřujete. Mohli byste se spolu nějak zamyslet nad tím, jak to třeba Vašemu partnerovi zkusit znovu přiblížit, jak se teď ve vztahu cítíte, nebo eventuelně jak mu máte navrhnout návštěvu poradny, pokud byste o ni stála. Také už jen to, že se se svými pocity někomu svěříme, může přinést určitou úlevu.

Pokud se rozhodnete s partnerem Váš vztah dále nerozebírat, mohla byste v sobě zkusit najít sílu odejít například tím, že si sama pro sebe zkusíte některé okolnosti a důvody přesněji ujasnit – proč vlastně chcete ve vztahu zůstat nebo odejít, co Vám vztah teď aktuálně dává, jak dlouho to třeba takhle ještě vydržíte nebo co by se muselo změnit. Napadá mě, že si klidně můžete tyto pozitiva a negativa napsat třeba na kus papíru a upřímně se nad nimi zkusit zamyslet. Rád bych Vás také podpořil, abyste se nebála vyhledat odbornou pomoc – můžete se obrátit například na psychologa či psychoterapeuta. Někdy nám při našem rozhodování může být další pohled na věc velmi prospěšný. Společně pak můžete celou situaci podrobněji probrat a zamyslet se nad tím, co přesně můžete teď se vztahem dělat.

Ještě mě napadá, že si můžete také vyzkoušet naplánovat konkrétní kroky, které uděláte v případě, že se rozhodnete vztah ukončit – například kam půjdete, na koho se obrátíte, s kým budete trávit čas a kdo Vám bude nablízku. Třeba by Vám nějaký takový konkrétní plán mohl dodat určitý pocit jistoty, že to skutečně dokážete. Možná že i Vy sama přijdete na to, jak získat dostatek psychické i fyzické síly k tomu, abyste zvládla ze vztahu odejít a o dalších možnostech a strategiích, jak získat dostatek sil a energie, se můžete pobavit také s psychologem či psychoterapeutem.

Držíme palce a přejeme Vám, abyste nalezla způsob, jak Vaši sílu najít.

Tým poradny  

Mám návaly pláče, jak je zkrotit?

Dobrý den, už si nevím rady a proto se obracím na Vaši poradnu. :) Zhruba poslední měsíc mívám návaly pláče a mám pocit, že jsou pokaždé silnější. Pokaždé u těchto stavů pociťuji úzkost, slabost a pocit, že jsem sama. Nevím jak je zastavit a chtěla bych se naučit je ovládat nebo jim předejít. Většinou se to stane, když se začnu učit na zkoušky, nebo když si vzpomenu na přítele, se kterým v danou chvíli netrávím čas, i přesto, že se vídáme docela často.
Proto bych se Vás ráda zeptala, jak bych pláč mohla "zkrotit". Mám strach, že to bude horší a nebudu schopná to ovládat i při dalších situacích, které jsou pro mne stresující.
Děkuji předem za odpověď.

Bára

Odpověď

Dobrý den Báro,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou nám píšete o tom, co Vás trápí. Píšete, že poslední měsíc máte stále silnější návaly pláče, u kterých cítíte další nepříjemné pocity. Chtěla byste vědět, jak se je naučit ovládat nebo jak jim předejít.

Říkám si, že může být fyzicky i psychicky vyčerpávající takové návaly pláče zažívat. Přijde mi od Vás skvělé, že myslíte na budoucnost a na to, aby se tyto situace již nezhoršovaly a cítím z Vás odhodlání dát energii do toho, aby situace byla lepší. Z toho, co píšete, je vidět, že přemýšlíte nad tím, kdy se Váš pláč objevuje. Napadá mě, že důležité může být také prozkoumat to, jestli se před měsícem (v období, kdy to začalo) něco nestalo, nebo jestli vás v budoucnu nečeká něco, z čeho máte obavy, například nějaká událost či životní změny. Je samozřejmě možné, že nic takového ve Vašem životě není a Váš pláč je způsobený něčím jiným.

Ptáte se na to, jak můžete tento pláč „zkrotit“ nebo mu předejít. Za účinné se považují relaxace i další dechová cvičení (více o nich můžete najít například tady nebo tady). Existuje mnoho druhů a záleží na Vás, které Vám budou vyhovovat. Tyto techniky přináší velké benefity zejména po delší době pravidelného cvičení. Uvolnění můžete pocítit i při akutních obtížích, zároveň ale platí, že větší efekt můžete cítit, pokud již budete mít natrénováno, jak tuto techniku použít a jak se uvolnit co nejvíce. Tyto techniky je možné využít například pokud budete cítit, že přichází pláč, úzkost, nebo jiné nepříjemné pocity. Dále mě napadá bezplatná aplikace Nepanikař, v které naleznete také různá dechová cvičení i tipy na další aktivity. Aplikaci lze využívat u momentálního pocítění obtíží i průběžně.

Obecně lze také doporučit, abyste myslela na své duševní zdraví – měla nějaký pravidelný denní režim, dostatečně spala, vyváženě jedla, sportovala, či dělala jiné věci, které Vás naplňují. Je dobré se snažit o příjemné prostředí (například při zmiňovaném učení) a obklopovat se tím, v čem je Vám dobře. Je skvělé mít někoho, komu se můžete svěřit. Z toho, co píšete, se mi zdá, že je pro Vás touto oporou například Váš přítel. Říkám si, že by mohlo být fajn se s ním (nebo s kýmkoliv jiným) domluvit na tom, že pokud budete cítit, že to potřebujete, zavoláte mu.

Ráda bych Vám taky napsala, že lidem, kteří mají podobné zkušenosti jako Vy, často pomáhá návštěva odborníka. Myslím si, že by to byla dobrá volba zvláště kdyby byly pociťované úzkosti silné, návaly pláče se zhoršovaly, pokud by tyhle obtíže narušovaly Váš běžný den nebo v případě, že by přetrvávaly a nic by Vám nepomáhalo. Je fajn snažit se se situací vypořádat sám, ale nemusí to být jediná možnost. Je možné, že spolupráce s odborníkem by mohla přinést efektivnější výsledky. S psychologem či psychoterapeutem můžete pracovat na tom, jak zkrotit nebo zastavit pláč, jak ovládat sama sebe či jak pracovat s myšlenkami, které Vás možná obtěžují. Také se spolu můžete zamyslet nad tím, proč se tento pláč objevuje či jak mu předejít. Kde hledat odborníka si můžete přečíst tady.

Přejeme Vám, ať najdete způsob, jak začít ovládat Váš pláč,
Tým poradny

V poslední době se cítím nanic

Dobrý den,
Popravdě teď nevím jak začít, dobře v poslední době nemám náladu na nic, je pro mě těžký ráno vstávat z postele, a vůbec se hýbat nebo něco dělat, při hodinách se nemůžu soustředit a nic si s ty hodiny skoro nepamatuju, a často a hodně věcí zapomínám, ve svým životů nemůžu najít ani jednu pozitivní věc, sama sebe totálně nesnáším. Často chci prostě jen jít spát a už nikdy se nevzbudit...
Svěřovala jsem se hrachový ten mi řekl že bych možná potřebovala psychoterapeuta, já jsem tedy řekla řidičům že nejsou potřebuju ani řekli že teda jo, řekli mi termín kdy by jsme k tomu terapeutovy mohli jít ale už ten datum je dávno pryč a já se v Era rodičů ptala co je vlastně s tím psychoterapeutem ani na to že teď nemaj čas ho řeším protože se stěhujeme a nemají čas a říkají jestli ho furt potřebuju aby jsme tam nešli zbytečně(že by me to stěhování mohlo vyléčit) já řekla že v se für ještě hodil a pak byli zase až moc milí na mě ale to ja nenávidím chci aby dělali jakože ní není že jsem ok ale oni se für ptají jestli něco je atd proste nemám ráda když jsou až moc milí. No a jak už jsem říkala nejraději bych tu nebyla taky se sama sebe často ptám jestli můj život má smysl a proč vlastně ještě živu. Nejraději bych všechny soc.site smazala. Myslím si že všem jen stojím v cestě a bezemě by jim bylo líp:/ často taky lidí říkají že můj smutek je fake že je mi teprve 12 a v tom věku ještě člověk žádný problémy nemá to mě taky štve protože nejsem zrovna ten typ člověka kterej řekne co ho trapy a že ho vůbec něco trapy a když už se někomu sverim tak mi řekne že je to fake😭často víc pomáhám lidem o kolo mě než sobě udělala bych všechno pro to aby byli šťastny, ikdyby to mělo znamenat že bych měla skočit z okna pokud je to udělá šťastný tak klidně:): je toho i víc ale už se mi nechce psát...
Můžete nějak říct co se semnou děje a jestli toho psychoterapeuta potřebuju? Btw promiňte za pravopisný chyby, a předem děkuju za odpověd krásný vecer přeju:)
Jo vlastně ještě něco, málo jim, nemám chuť k jídlu a často prostě jen brečím a mám v sobě často hodně hněvu a jsem často hodně agresivní:/ dál už se mi fakt nechce psát s tím že toho je fakt jeste dost....
Takže přeji krásnej večer a děkuju za odpověd:D

Eliška

Odpověď

Dobrý den, Eliško,

vážíme si toho, že ses nám svěřila s tím, jak se v poslední době cítíš. Míváš těžká rána a problémy se soustředěním. Často pláčeš, nemáš chuť k jídlu, nebo jsi plná hněvu. Někdy si říkáš, že by ses raději už neprobudila. Někteří lidé Ti Tvé pocity nevěří. S rodiči ses domluvila na návštěvě psychoterapeuta, ale nyní na ni nemají kvůli stěhování čas a ptají se Tě, jestli ji vůbec ještě potřebuješ. Chtěla bys od nás vědět, co se s Tebou děje, a jestli Ti psychoterapeut může pomoci.

Chci ocenit, že ses odhodlala nám napsat, co Tě trápí. Mám pocit, že to pro Tebe nebylo snadné. Tvůj smutek i Tvé další pocity Ti věřím a je dobře, že se je snažíš řešit se svým okolím i s námi. Chtěla bych Tě podpořit, abys ve svém snažení vytrvala, i když Ti někteří lidé Tvé starosti nevěří.

Bohužel toho vím o Tvé situaci málo na to, abych mohla posoudit, co přesně se s Tebou teď děje. Říkám si, že pro Tebe možná může být náročné stěhování, ale také třeba omezení, kvůli kterému teď nemůžeš chodit do školy. Také píšeš o tom, že bys nejradši smazala všechny sociální sítě. Říkám si, že někdy to na sociálních sítích vypadá, že se mají všichni dobře a ve všem se jim daří. Když takové příspěvky člověk vidí, může mít pocit, že není tak dobrý jako ostatní a může se cítit kvůli tomu nepříjemně a v napětí. Přemýšlím také nad tím, jestli Ti tam někdo neubližuje, třeba psaním škaredých zpráv nebo zveřejňováním něčeho, co Ti není příjemné. Tvé pocity mohou být způsobené ale i řadou dalších věcí, a je proto těžké odhadnout, jestli by se mohly časem zlepšit bez pomoci někoho dalšího. 

Z Tvého dotazu mám pocit, že se Ti brácha se snažil pomoct a Tvé trápení Ti věřil. Chtěla bych Ti proto nabídnout, aby ses na něj zkusila obrátit s tím, jak Ti je. Někdy se lidem uleví, když mohou o svých starostech otevřeně mluvit. Můžeš s ním probrat i sociální sítě, pokud Tě na nich něco trápí. Také si říkám, že by sis o tom mohla zkusit s rodiči ještě jednou promluvit. Zdá se mi, že pro Tebe minule bylo nepříjemné, když se Tě ptali, co se děje. Zároveň si ale říkám, že rodiče o Tebe asi mají starost a zajímá je, jak se cítíš. Možná bys jim mohla zkusit říct aspoň něco z toho, jak Ti teď je, aby mohli lépe porozumět tomu, proč chceš jít k psychoterapeutovi, a pomohli by Ti ho vyhledat. Můžeš jim zkusit říct i to, že Ti někdy vadí, když jsou moc milí a chceš, aby se chovali tak jako obvykle, jako kdyby se nic nedělo. Možná by Ti i s tímto mohl pomoct brácha, mohl by třeba být u Vašeho rozhovoru a mohl by Ti i pomoci jim říct, že bys pořád chtěla navštívit psychoterapeuta. Také mě napadá, že by sis mohla zkusit předem připravit, co přesně jim řekneš. Pokud by pro Tebe bylo těžké s rodiči o svých pocitech mluvit, můžeš jim to napsat, nebo jim ukázat dotaz pro naši poradnu.

Oporu Ti mohou poskytnout také další lidé ze Tvého okolí. Pokud budeš mít obavy z nepochopení, můžeš jim zkusit svěřit nejprve jen část svých pocitů a počkat, jak zareagují. Můžeš oslovit někoho z přátel, příbuzných, ale také oblíbeného učitele nebo trenéra, či vedoucího z kroužku. Sama se můžeš obrátit i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Zjistíš to na webových stránkách školy. Bez pomoci rodičů se můžeš přes telefon, e-mail nebo chat spojit s odborníky na bezplatné Lince bezpečí, která pomáhá dětem a dospívajícím. Neváhej je oslovit především tehdy, když budeš myslet na to, že by bylo lepší tu nebýt. Můžeš se jim ale svěřit i s ostatními věcmi.

Můžeš také zkusit přemýšlet nad tím, co Ti náladu zlepšuje. Některým lidem pomáhá sport, jiným třeba hudba, malování nebo cokoliv jiného. Další inspiraci nabízí tato infografika.

Přejeme Ti, aby se Ti podařilo promluvit si s rodiči a aby Ti bylo lépe.

Tým poradny

Cítím se špatně, když myslím na holku

Dobrý den
Mám jeden problém
Začalo to když jsem poprvé volal s holkou přes noc všechno bylo Ok ale když jsem se vzbudil tak mi bylo strašně špatně a když jsem myslel na tu holku s kterou jsem volal tak jsem blil
Od té doby mám takový stav jen když jí mám zavolat a když jí zavolám tak třeba po 2 minutách jsem úplně v pohodě a voláme několik hodin (ta holka je z cb a já z unl) a teď se to zhoršilo když jdu ven s kamarádem tak z ničeho nic když začnu myslet na tu holku tak se mi udělá blbě a občas bleju
A občas když jdu ven sám tak je to v pohodě a ta holka má příští pátek prijed a já chci být v pohodě jako dřív proste si užívat bez toho aby mi bylo špatně.
Když si představím v hlavě že se uvidíme budeme spolu několik hodin tak jsem v pohodě ale bojim se že až ji uvidím tak v pohodě nebudu.
Pomůže mi každá malá pomoct abych byl v pohodě
Děkuji za rady

Max

Odpověď

Ahoj, Maxi,

děkujeme, že jsi se obrátil na naši poradnu. Zmiňuješ problém, kdy se Ti při volání s holkou udělalo špatně a také jsi blil. Bývá Ti zle, i když na danou holku jen myslíš, a bojíš se, že se to projeví, až se uvidíte osobně.

Na začátek bych chtěla říct, že Tvé obavy si umím představit, pocit na zvracení a nevolnosti jsou asi nepříjemné. Možná jsi ze svých pocitů i zmatený. Napadá mě, jestli jsi přemýšlel, proč se Ti dělá takto špatně, když nad holkou přemýšlíš, nebo zda se Ti něco podobného dělo i někdy v minulosti. Uvažuji nad tím, že jednou z příčin by mohla být silná nervozita, která někdy bývá přítomná, když člověk mluví s někým, koho moc nezná. Takové pocity jsou do určité míry přirozené a dá se s nimi pracovat. Někdy také samy odezní, když se lidé lépe poznají. Z dalších možností mě napadá, zda se v počátcích vašeho kontaktu, třeba při volání, nemohlo stát něco, co Ti bylo nepříjemné a teď si to spojuješ s voláním se slečnou. Třeba otevření nějakého tématu, něco, co jsi jí řekl, co řekla ona Tobě, nějaká vzpomínka a podobně. Zároveň nejde vyloučit, že se jedná o nějaké zdravotní potíže, které se objevily v podobnou dobu, kdy jste si se slečnou začali volat.

Mohlo by Ti pomoct, kdyby ses se svými pocity svěřil někomu blízkému, například kamarádům či rodičům. Někdy člověku může ulevit, když ví, že na to není sám, a třeba i zjistí, že ostatní zažili něco podobného. K samotnému setkání s touto holkou si pak můžeš předem vytvořit určitý plán, popřemýšlet, o čem by sis s ní chtěl povídat a také se s ní předem přesně domluvit, na jak dlouho přijede. Umím si představit, že byste mohli setkání i o nějaký čas odložit nebo ho pro tentokrát mít kratší, abys měl prostor zjistit, jak se v její přítomnosti budeš cítit. Jestliže by se Ti při setkání nebo i před voláním zase udělalo špatně, můžeš se zkusit v myšlenkách zaměřit na něco, co Tvou pozornost od nevolnosti odvede a například zhluboka dýchat. Pomoci Ti v tom může třeba tzv. mindfulness technika. Můžeš si také stáhnout aplikaci Nepanikař, kde najdeš různá dechová cvičení, která můžeš předem nacvičit a poté je případně využít. 

Můžeš také zajít za školním psychologem, se kterým bys mohl podrobněji probrat možné příčiny a hledat, co jde udělat pro zlepšení. Pokud ve škole psychologa nemáte, zde si můžeš vyhledat psychologa či psychoterapeuta i sám. Pokud by se to nezlepšovalo, chci Tě podpořit, aby ses svěřil rodičům a navštívil svého praktického lékaře. Ten by mohl zjistit, zda na tom mají podíl nějaké zdravotní problémy a mohl by Ti i doporučit další možnosti řešení.

Přejeme Ti, aby osobní setkání proběhlo podle Tvých představ.

Tým poradny

Chybí mi živý sociální kontakt

Dobrý den.

Mám málo kamarádek, které navíc žijí v jiném městě než já. Ještě bydlím s rodiči, se kterými trávím nejvíce času. Už přes čtvrt roku nemůžu sehnat práci. Jsem v kontaktu pořád se stejnými osobami a nepoznávám nové lidi.

Chybí mi sociální kontakt (živý, ne přes sociální sítě), frustruje mě, že mám chudý společenský život a často si připadám sama.

Co mám dělat?
Děkuji za odpověď.

Jitka

Odpověď

Dobrý den, Jitko,

píšete nám, že Vám chybí živý sociální kontakt. Vaše kamarádky žijí v jiných městech a Vy si často připadáte sama. Také zmiňujete, že se Vám čtvrt roku nedaří najít práci. Ptáte se nás, co byste měla dělat. V prvé řadě si vážím, že jste se nám rozhodla svěřit s Vašimi pocity samoty a frustrace.

Rozumím tomu, že Vám chybí poznávání nových lidí a říkám si, že možná cítíte i zklamání nebo naštvání, že se Vám nedaří najít práce. Přemýšlím nad tím, zda vědí Vaše kamarádky, že se takto cítíte a jestli jste uvažovala, že se se svými pocity svěříte jim nebo třeba rodičům. Někdy může pomoci jen mít někoho, s kým člověk může své starosti sdílet a mohlo by pro Vás být i podpůrné, že alespoň s rodiči můžete mluvit osobně. Ačkoliv píšete, že Vám chybí především živý kontakt, chci Vás i přesto podpořit, abyste pro snazší zachování kontaktu s kamarádkami zkusila využít i některé internetové platformy. Můžete přes ně spolu třeba hrát hry nebo co nejvíc napodobit společný večer (každá si připravit dobré jídlo, připravit příjemné prostředí a pak si při jídle popovídat online, něco si zahrát a podobně). Kamarádky by Vám také mohly pomoct poznat nové lidi. Napadá mě, že další možností, kde lze potkat jiné lidi, jsou například dobrovolnické organizace. Ty většinou bývají otevřené nováčkům a přátelství mezi svými členy často aktivně podporují.

Pokud by pro Vás bylo obtížnější se s novými lidmi potkávat osobně kvůli pandemii koronaviru či nedostatku příležitostí ve Vašem okolí, můžete také zkusit najít přes internet lidi se společnými zájmy, ať už ve facebookových skupinách nebo na různých zaměřených fórech a webech a až potom se případně domluvit na osobní schůzce. Také přemýšlím nad tím, že někdy člověku může v navazování kontaktů bránit třeba ostýchavost, to, že neví, jak začít rozhovor nebo třeba špatné zkušenosti z kontaktu s jinými lidmi z minulosti. Pokud byste něco podobného u sebe vnímala i Vy, můžete to zkusit probrat i s psychologem či psychoterapeutem. Zároveň se na něj můžete obrátit se svými pocity samoty a frustrace a společně s ním hledat další možnosti řešení.

Rovněž nám píšete, že se Vám tři měsíce nedaří najít práce. Říkám si, že hledání zaměstnání je proces, který někdy může zabrat i více času, obzvláště v současné situaci, kdy je práce spíše méně. Napadá mě, že může být užitečné zaregistrovat se na různých pracovních portálech, jako je Jobs, vytvořit si profil na LinkedIn, přihlásit se do skupin na facebooku nebo se zaregistrovat na Úřadu práce. Někdy lidem pomáhá probrat to i s někým, kdo se již na pracovním trhu pohybuje již delší dobu, třeba se starším rodinným příslušníkem. Dále některé organizace nabízejí bezplatné kariérní poradenství, dostupné například zde.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří obohatit Váš společenský život.

Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info