VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Jak zvýšit psychickou odolnost?

Dobrý den.
Máte prosím nějakou radu, jak zvýšit psychickou odolnost? Aby člověka nerozhodila každá maličkost a všechno si tolik nebral, a aby se nenechal pohlcovat emocemi.
Děkuju za odpověď a přeju hezký den.

Martina

Odpověď

Dobrý den, Martino,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že byste chtěla radu, jak zvýšit psychickou odolnost a pracovat s emocemi. Možností, co se s tím dá dělat, existuje více, a to, jak moc jsme odolní, může souviset i s tím, v jaké situaci se nacházíme a co zrovna prožíváme.

Z toho, co píšete, vnímám, že Vás to asi trápí dlouhodobě a chtěla bych Vás podpořit ve Vaší snaze se svou odolností pracovat. Mohla byste například popřemýšlet, jaké konkrétní situace Vás rozhodí a v jakých se Vám naopak daří být odolnější, co je příčinou toho, že se necháte pohltit emocemi, a jestli vnímáte nějaké faktory, které Vám pomáhají situace ustát. Někdy tak může člověk například reagovat, když má velké množství povinností, prožívá náročnou událost v životě, má vztahové problémy, pociťuje dlouhodobý stres a podobně. V současné době může být také těžké zvládat i pandemii koronaviru. Zároveň platí, že každý jsme jinak citlivý a přirozeně, nebo i na základě našich zkušeností, reagujeme určitým způsobem.

Píšete, že si nechcete věci tolik brát a nechat se pohlcovat emocemi. Jedna z možností, která by Vám mohla v těchto situacích pomoct, je tzv. mindfulness technika, kdy se zaměříte kupříkladu na to, co se ve Vás odehrává, jaké emoce cítíte, jak vnímáte své tělo a své dýchání. Na konkrétní návod, jak postupovat, se můžete podívat třeba zde. Tyto mindfulness techniky si můžete stáhnout třeba i jako aplikaci do mobilu. Příklady těchto aplikací naleznete zde.

Také by Vám mohlo pomoci své myšlenky s někým sdílet a zeptat se ho na jeho pohled. Může to být jak osoba Vám blízká, tak například psycholog či psychoterapeut. Takto na dálku jde těžko odpovědět, co přesně můžete dělat pro zvýšení své psychické odolnosti. Proto bych Vás chěla podpořit, abyste vyhledala pomoc odborníka. S ním byste mohla detailněji probrat, co přesně Vás trápí, v jakých situacích Vás například pohlcují emoce nejčastěji a poté společně hledat řešení, jak se s tím vypořádat. Kontakt na psychologa či psychoterapeuta si můžete vyhledat pomocí těchto rozcestníků.

Přeme Vám, abyste našla způsob, jak pracovat se svou psychickou odolností.

Tým poradny

Kamarád mě znásilnil, kde mi můžou pomoct?

Dobrý den,
bývalý kamarád mě znásilnil, sice je to už pár měsíců, ale jsem čím dál tím víc zoufalejší a nevím, kam se obrátit pro pomoc.
Začalo to tím, že se s ním rozešla přítelkyně a z člověka, který byl spoustu let naprosto v pohodě a vždy mi byl oporou, se najednou stala absolutní troska. Změna v povaze, v tom, co považuje za morální, začal trpět depresemi, sebelítostí, najednou nevěděl co s životem a na všechny své nejbližší přátele byl opravdu hnusný, postupně se od něj všichni raději distancovali.
Někdy těsně po tom rozchodu jsme byli u něj s kamarády, že mu zvedneme náladu, zapijem a tak. Když jsme šli spát, tak jsem s ním ležela v posteli, nebylo to poprvé, ale nikdy se nic nestalo, brala jsem ho vždycky jako staršího bratra. Když se víc napiju, tak bývám dost mimo, nevnímám, moc si nepamatuju. Nějak letmo jsem si uvědomovala, co dělá, ale skoro nic jsem si nepamatovala, to, že se to opravdu stalo, mi došlo až ráno, když se mi omlouval - a tvrdil mi, že si myslel, že jsem to chtěla a zase se mi mentálně zhroutil. Nakonec to skončilo tím, že jsem z toho měla ještě výčitky, že je to moje vina...
O nějakou dobu později mi navrhl kamarádství s výhodama. Do teď nechápu, proč jsem souhlasila a nenávidím se za to. Stalo se to asi jen 2x, pak jsem řekla ne, nebylo mi to příjemné a nerespektoval mě. Ale pořád mi nedocházelo, že ten, koho jsem měla za kamaráda, je manipulátorská svině. Pokusil se o to ještě jednou, ale to jsem se bránila, k ničemu nedošlo.
Pár měsíců zpátky jsme zapíjeli maturity a zkouškové. Já a můj nejlepší kamarád jsme se opili jak nikdy dřív, nějak jsme to neodhadli. Jeho přítelkyně a ten druhý kamarád se o nás nějak "postarali", nejlepší kamarád šel spát do pokoje s přítelkyní, já zůstala v obýváku s tím druhým. Skoro nic si nepamatuju, jenom sem tam mi probleskne hlavou něco, co by mohla být vzpomínka a je mi ze sebe samotné zle, že jsem ty varovné signály neviděla dřív a pořád ho omlouvala... Ráno jsem se probudila s příšernou bolestí tam dole, po těle modřiny. Na záchodě jsem zjistila, že jsem od krve a jeho a došlo mi, co se stalo... Doma jsem se zhroutila, ale pořád jsem nechtěla uvěřit, co se stalo. Až o pár dnů později, kdy se mě nejlepší kamarád psal, co se se mnou děje a já mu to řekla, tak se na mě vyděšeně podíval a řekl, že to je přece znásilnění.
Od té doby jsem se s tím už bývalým kamarádem nebavila, několikrát mi psal, dělal ze sebe hroznýho chudáčka, ale nikdy se mi neomluvil. Ani si nemyslel, že udělal něco zle a zase se snažil vinu svalit na mě, že si myslel, že jsem to chtěla, samé výmluvy...
Nemůžu spát, vrací se mi noční můry, s tím, co všechno se stalo, bojím se usnout, když sním, je to plné děsů, mám často fyzické bolesti tam dole, jakoby se to stalo včera, nenávidím svoje tělo, nenávidím, když na mě kdokoliv sahá, při představě sexu je mi zle. Některý věci mi to připomínají a vrací se mi všechny vzpomínky, často nejsem schopná se pohnout a vyprostit se z těch myšlenek, jako bych se zasekla v těch časech, kdy se to dělo a nemohla vnímat skutečnost, brání mi to v učení a běžných činnostech. Když je to hodně špatný, mám chuť vzít nůž a ubodat se do břicha, jakoby mi to pomohlo se té bolesti zbavit, chuť se zabít. Všechno hrozně bolí, fyzicky i psychicky.
Už nevím, co dělat, na koho se obrátit, přijdu si děsně sama. Nenávidím ho, že mi zničil život a já mu to dovolila a ještě tak dlouho omlouvala, nechala si nakecat, že je to moje vina...
Můžou moji rodiče zjistit, že využívám pomoc psychologa hrazeného pojišťovnou? Je tu nějaké místo, kde bych se mohla v Brně obrátit? Jsem student a nemám moc financí... Prosím o jakoukoliv radu.

Dana

Odpověď

Dobrý den, Dano,

děkujeme, že vkládáte důvěru do naší poradny. Obracíte se na nás, protože Vám Váš bývalý kamarád, kterému jste důvěřovala, velmi ublížil. Párkrát jste měli pohlavní styk, který Vám nebyl příjemný a při kterém jste nebyla respektována. Později Vás znásilnil. Od té doby je Vám čím dál tím hůř. Vrací se Vám vzpomínky na událost, máte noční můry i nepříjemné tělesné pocity. Někdy máte chuť se zabít, a utišit tak všechnu psychickou i fyzickou bolest. Vaše obtíže Vám brání v učení i běžných činnostech. Ptáte se nás, kde můžete požádat o pomoc, a jestli se o Vaší spolupráci s odborníkem dozví rodiče.

Chtěla bych Vám říct, že je mi velmi líto, čím jste si prošla. Všechny pocity, o kterých nám píšete, mi připadají naprosto pochopitelné vzhledem k tomu, jak surovým způsobem Vám ublížil někdo, komu jste věřila. Představuji si, jak moc pro Vás asi bylo jeho chování nečekané a zraňující. Nic z toho, co se stalo, není Vaše vina. To, že jste na chvíli souhlasila s kamarádstvím s výhodami, ho v žádném případě neopravňovalo k takto násilnému jednání. Zodpovědnost za takové chování nese vždy ten, kdo se ho dopouští. I přesto ale takový prožitek často může přinášet pocity studu, viny, nebo nenávisti k vlastnímu tělu. Velmi si vážím toho, že i přes veškerou fyzickou a psychickou bolest jste se rozhodla nám o tomto zážitku napsat. Chtěla bych Vás podpořit, abyste o Vaší zkušenosti zkoušela mluvit i nadále. Věřím, že je to dobrý způsob, jak se s tím lépe vyrovnat.

Ve Vašem dotazu píšete o oslavách maturity a zkouškového, rozumím tomu tedy tak, že jste již plnoletá. Pokud ano, o Vaší spolupráci s klinickým psychologem se dozví pouze Vaše pojišťovna, která bude sezení proplácet. Rodiče nemusí nic vědět, pokud jim to Vy sama neřeknete. Klinického psychologa (který pracuje většinou na pojišťovnu) si můžete vyhledat pomocí těchto rozcestníků. V současné době je bohužel poptávka po psycholozích na pojišťovnu velká, proto se může stát, že Vás některý odborník bude muset odmítnout z kapacitních důvodů. Chtěla bych Vás povzbudit, abyste v takovém případě zkusila kontaktovat někoho dalšího. Pokud jste pojištěncem VZP, můžete případně využít jejich příspěvku na sezení u vybraných terapeutů.

Kromě psychologa na pojišťovnu ale můžete využít také služeb organizací, které se věnují pomoci obětem sexuálního násilí. V Brně je to například Persefona, která nabízí bezplatné psychologické poradenství a řadu dalších služeb. Mezi nimi také svépomocnou anonymní skupinu, kde mohou klienti sdílet své zkušenosti a nalézt porozumění. Pro některé lidi je důležité vědět, že nejsou s takovým těžkým zážitkem sami. Někdy může také pomoci přečíst si příběhy ostatních.

Odborníci jsou Vám bezplatně k dispozici také v krizových centrech a na linkách důvěry. Neváhejte se na ně obrátit v situacích, kdy nebudete vědět co dělat, nebo budete mít chuť si ublížit. Řada z nich poskytuje své služby nonstop, například Linka bezpečí, Linka naděje nebo Linka první psychické pomoci. Nejtěžší chvíle Vám mohou pomoci zvládat i některé svépomocné techniky, například různé relaxace a dechová cvičení. Vyzkoušet si je můžete v aplikaci Nepanikař

Kromě služeb psychologů bych Vám chtěla nabídnout, abyste hledala oporu i ve svém okolí. Píšete, že svému nejlepšímu kamarádovi jste o tom, co jste prožila, už řekla. Třeba Vám může nějak pomoci zvládat každodenní záležitosti, vyslechnout Vás, když si budete chtít promluvit, nebo s Vámi může jen strávit čas, když se nebudete cítit dobře. Můžete se obrátit i na kohokoliv dalšího ve Vašem okolí, komu důvěřujete.

Přejeme Vám, abyste se i přes tento těžký zážitek cítila znovu lépe.

Tým poradny

Nejsem psychicky v pohodě

dobrý den
nevím co mám momentálně dělat a tak jsem našla tuto poradnu a napadlo mě se nějak zeptat🙂
jsem v takové situaci,že mám rozvedené rodiče (už sice skoro 4 roky,ale furt jsou mezi nimi spory a hádají se o mně)
od soudu má nastavené,že si mě může brát kdykoliv nebo tak nějak,takže táta vždy zavolal a dojel si pro mě a vždy to takto fungovalo jenže se ke mně táta nechoval moc hezky např. mi říkal,že jsem tlustá,že mám akné a podobné věci mi vyčítal za které ani vlastně nemohu a ani bych neřekla,že jsem tlustá mám 60kilo,ale potom co mi tohle táta říkal se cítím zbytečná a ani nevím proč😐 občas i moc nejím protože nechci být tlustá
no a prostě potom všem jsem jeden den řekla,že k taťkovi jezdit už nechci on byl pak na mamku hrozně hnusnej a psal ji docela nehezký věci
dokonce taťka byl i na ospodu nebo jak se to jmenuje,ale upřímně se docela bojím toho že táta zažádá o střídavou péči a budu tam muset jezdit 😅
tak ale teď už k tomu s čím se chci poradit myslím si,že asi nejsem moc psychicky v pohodě..
každý den se mi chce jen brečet,nemám do ničeho sílu,nejde mi usnout,furt přemýšlím nad tím co mi táta říkal,jsem skoro furt doma a bavím se jen s nejlepší kamarádkou a vlastně se mi nechce do ničeho jen bych ležela a nejradši jen přemýšlela nad tím jak jsem "zbytečná" nechci tohle nazývat depresí ,protože to podle mě vypadá jinak nejdřív jsem si myslela,že mám jen depky a že to přejde a budu se mít zase fajn ale ono tohle období trvá už asi víc než rok.. začalo to když mi bylo 12 dokonce jsem začala i se sebepoškozováním..naštěstí jsem s tím asi po půl roce přestala a uvědomila si že to není správná cesta,ale pořád mi není úplně nejlépe a nevím co teď dělat nechci se cítit furt nanic a chtěla bych být taková jako předtím byla bych ráda za odpověd co mám dělat protože já si nevím rady a nevím jak říct mamce že bych si chtěla promluvit ale jen od ní čekám tu slavnou rodičovskou větu "vypnu ti wifi to tě přejde" :) takže nevím co dělat

anet

Odpověď

Dobrý den, Anet,

děkujeme Ti za projevenou důvěru v naši poradnu. Píšeš, protože máš pocit, že nejsi psychicky úplně v pohodě. Nemůžeš spát, nemáš sílu nic dělat a chce se Ti často brečet. Jedním z důvodů je Tvůj vztah s tátou, který se k Tobě nechová hezky. Nechceš se pořád cítit špatně a chtěla bys být zase jako předtím. Nevíš, co máš dělat.

Na začátku bych Ti chtěla říct, že si velmi vážím toho, že ses rozhodla svůj problém aktivně řešit a rozhodla ses nám napsat. Představuji si, jak pro Tebe může být toto období těžké. Píšeš, že jsi nějakou dobu měla problém i se sebepoškozováním, ale uvědomila sis, že to není správná cesta, a to bych chtěla velmi ocenit.

Rozvod rodičů přináší spoustu změn, které nebývají příjemné, a může chvíli trvat, než si na ně člověk zvykne. Pro Tebe to znamená, že musíš navštěvovat tátu, který se k Tobě nechová hezky a Tebe to trápí. Myslím si, že by mohlo být fajn zkusit si s ním o tom promluvit. Říct mu, že se kvůli tomu, co Ti říká, trápíš, a musíš nad tím neustále přemýšlet. Je možné, že si Tvůj táta neuvědomuje, jak Tě tím zraňuje. Můžeš mu zkusit říct také to, že některé věci jsou ve Tvém věku naprosto normální a časem se ustálí, například akné je zcela běžné.

Píšeš, že nevíš, jak si o tom promluvit s mamkou, ale je fajn, že o tom s ní chceš mluvit. Mohla by ses pokusit jí to říct v době, kdy k tomu bude dobrá příležitost, budete na to mít klid a dostatek času. Pokud bys s ní o tom nechtěla mluvit přímo, mohla bys jí zkusit napsat, tak jako nám do poradny. Někdy je snazší myšlenky vyjádřit třeba ve formě dopisu. Díky tomu si je pro sebe můžeš uspořádat, než se je rozhodneš s mamkou sdílet. Také se můžeš svěřit své kamarádce, která by Tě v tomto těžkém období mohla podpořit.

Píšeš, že bys zase chtěla být jako dřív. Myslím si, že je to možné a určitě nejsi sama, kdo se někdy takto cítil. Pokud bys chtěla, mohla by sis o tom zkusit promluvit s psychologem, říct mu, co Tě trápí a zkusit s ním probrat možnosti, které by Ti pomohly vyřešit Tvé problémy. Pokud by ses rozhodla pro tuto možnost, tak např. zde a zde přikládám odkazy, kde na něj můžeš najít kontakt. Jen bych Ti chtěla říct, že k tomu, abys mohla navštívit psychologa, potřebuješ souhlas zákonného zástupce. V dnešní době existují také online formy pomoci, které Ti vkládám např. zde a zde. Mohla bys také zkusit kontaktovat školního psychologa, přestože se nyní do školy nechodí, většina z nich nadále funguje alespoň online. Pokud bys měla zájem, mohla bys zkusit zjistit, zda na něj najdeš kontakt na stránkách své školy.

Doufáme, že se Ti podaří najít způsob, jak se svěřit mamce a jak se cítit lépe.  

Tým poradny

Často přemýšlím nad důvody, proč žít

Dobrý den,
mám problém.. Už od mala mám trauma z domácího násilí a mám neustálý strach, žiju ve strachu.. Ale máma mi občas vůbec nerozumí, mám občas obrovský návaly vzteku a musím se ujišťovat že mě má máma ráda, protože mě zničehonic popadne hodněkrát brek že mě všichni nenávidí a že jsem pro každého přítěž. Taky často přemýšlím nad důvodama proč žít, jestli to má cenu a tak.. Jsem už z toho hrozně zoufalá, snažím se.. :(
Prosím, pokud mi odpovíte co mám dělat, jak se s tím vypořádat, budu hrozně moc ráda.

denisa15

Odpověď

Dobrý den, Deniso,

píšete nám, že Vás provází trauma z domácího násilí. Popisujete, že občas máte návaly vzteku, jindy je Vám do pláče z pocitu, že Vás všichni nenávidí. Píšete, že Vám máma občas vůbec nerozumí a často přemýšlíte nad důvody, proč žít. Ráda byste věděla, jak se s tím můžete vypořádat.

V prvé řadě si opravdu vážím Vašeho rozhodnutí svěřit se s takto těžkými pocity. Vámi popsaný problém mi připadá velmi vážný a připadá mi důležité, abyste na něj nebyla úplně sama. Přemýšlím nad tím, jak by máma reagovala, pokud by tuhle Vaši zprávu viděla. Přestože píšete, že Vám občas nerozumí, třeba by se Vám pokusila pomoci, pokud by věděla, co všechno se ve Vás děje. Můžete se zkusit obrátit i na jiné dospělé, kterým důvěřujete. Napadá mě třeba někdo z rodiny, Váš oblíbený učitel, nebo třeba školní psycholog, pokud jej Vaše škola má.

U lidí, kteří zažili něco traumatizujícího, se mnohdy objevují různé tíživé myšlenky. Takové myšlenky někdy ani nemusí být realistické, přesto se s nimi málokdo zvládne vypořádat bez pomoci. Naštěstí u nás funguje množství bezplatných služeb odborníků, kteří tu jsou od toho, aby mladého člověka těžkým obdobím provedli. Blízko od Vašeho města se například nachází poradna pro rodinu, která poskytuje řadu psychologických služeb včetně psychoterapie. Tato poradna také provozuje telefonickou linku důvěry, na kterou se můžete obrátit úplně kdykoliv. Kdyby Vám zrovna bylo do pláče, nebo Vás trápily otázky, proč žít, odborník na lince bude mít pro Vaše pocity pochopení. S pracovníkem linky si můžete také natrénovat, jak byste o problému pověděla mámě nebo jinému dospělému, kdyby to pro Vás bylo obtížné.

Další z organizací ve Vašem okolí je krizové centrum, které rovněž poskytuje komplexní pomoc v náročných životních situacích, nebo poradna Bílého kruhu bezpečí, zaměřená přímo na oběti domácího násilí. Obě zmíněné organizace rovněž provozují nonstop linku důvěry. Na kteroukoliv z těchto služeb se můžete obrátit společně s mámou nebo i Vy sama. Užitečné by také mohlo být obrátit se přímo na psychoterapeuta nebo psychiatra ve Vašem okolí. Ti s Vámi mohou pracovat na tom, abyste se cítila lépe. Oproti výše zmíněným druhům pomoci pracují s klienty spíše dlouhodobě, ale je třeba počítat s delší čekací dobou. Je tedy možné využívat třeba krizové pomoci v mezidobí, než byste mohla začít s psychoterapií. O rozdílech mezi psychoterapeutem a psychiatrem se můžete dočíst například zde.

Přejeme Vám hodně štěstí v řešení Vaší situace.

Tým poradny

Ubíjí mě kontakt s lidmi

Dobrý den.
Pracuji jako prodavačka, zároveň lidem radím apod. Ale ubíjí mě to. Lidé můžou být sebehodnejsi, ale jakmile někdo vleze do prodejny, jsem automaticky vytočená, a nedej bože když se mě na něco zeptají. Pak mám černo před očima a klidně něco rozbiji, nebo jsem na ně hnusná, i když není důvod. Prostě mě to neskutečně štve. Ale nejen v práci, ale i když jdu nakoupit, štvou mě lidi kolem, nebo když děti řvou, mám chuť jim něco udělat.
Snažím se těmhle situacím předcházet, ale bohužel už nevím. Jediné co mi nevadí je okruh blízkých, ale jakmile jde o lidi v okolí, které nastivim, tak jsem opravdu zlá. Chodila jsem k psychiatricce, do svých 15, let s depresemi, ale už si opravdu nevím rady. Řekla bych že mám i problém s autoritami, v některých případech mi přijde že se i nad ostatními povyšuji.
Vzhledem k mému povolání, bych opravdu tuto situaci potřebovala vyřešit, nebo najít nějaké východisko. Prosím poraďte mi, než se třeba něco špatného stane. Děkuji..

Péťa

Odpověď

Dobrý den, Péťo,

píšete nám, že Vás ubíjí kontakt s lidmi. Popisujete nám, že v takových chvílích máte černo před očima a chuť něco rozbít, nebo i někomu ublížit. Jako prodavačka s lidmi přicházíte do kontaktu pravidelně, a Vaše silné reakce Vám tak dělají starosti. Chtěla byste od nás pomoci najít nějaké východisko.

Říkám si, že takhle těžko snášet přítomnost cizích lidí může být náročné a vyčerpávající, obzvláště když je to náplní Vaší profese. Vaše obavy z toho, že by se jednou mohlo stát něco špatného, mi zní velmi vážně a určitě je dobře, že se tomu snažíte předejít. Přemýšlím nad tím, co Vám vlastně pomáhalo silné emoce dosud zvládat. Někteří lidé používají pro práci se svým hněvem různé strategie, jako třeba únik do soukromí, soustředění se na hluboké dýchání či zaměření se na nějakou uklidňující, mnohdy stereotypní činnost. Užitečné také může být zkusit kontaktovat některou z linek důvěry, z nichž mnohé fungují nonstop. Pracovník linky Vám může nabídnout prostor pro ventilaci Vašich emocí a zůstat s Vámi ve spojení, dokud se Vám neuleví.

Dokážu si však představit, že ne vždy si můžete dovolit někam odejít, nebo si zatelefonovat. Proto bych Vás chtěl podpořit v dlouhodobějším řešení Vaší situace i s jinými odborníky. Napadá mě, že snadno dostupná možnost pro začátek může být Váš praktický lékař. Ti většinou své pacienty znají a mohou napsat doporučení k psychiatrovi či klinickému psychologovi Samozřejmě se na tyto odborníky můžete obrátit i sama. Mimoto i soukromý psychoterapeut Vám může pomoci odhalit, proč Vás cizí lidé tolik rozčilují, nacvičit s Vámi zmíněné uklidňující strategie, nebo třeba pracovat s popisovaným problémem s autoritami. Lékař z oblasti psychiatrie, s níž již zkušenost máte, Vám zase může pomoci zmírnit Vaše reakce pomocí medikace.

Odborníka ve svém okolí můžete najít třeba zde či zde; na našich stránkách je pak dostupný obecný návod, jak se k odborníkovi objednat. Ve vyhledání psychoterapeutické pomoci Vám také v případě potřeby může asistovat bezplatná linka Sluchátko. Také si říkám, zda o Vaší situaci ví někdo z blízkých, které zmiňujete. Mít se komu svěřit s takto silnými emocemi může člověku přinést úlevu.

Přejeme Vám hodně sil ve zvládání silných pocitů.

Tým poradny

Cítím se úzkostně mezi lidmi

Dobrý den, již od základky zažívám to, že když jsem měla třeba vejít do třídy, tak jsem začala být hodně nervózní a měla jsem pocit velké tísně na hrudi, byla jsem napjatá a srdce mi začalo vždy hodně bušit. Při prezentacích to bylo stejně, akorát to jsem se začala lehce třást a potit, poté při mluvení jsem se hodně zadrhávala. Teď jsem na střední a přijde mi to divné, abych pořád zažívala toto, protože nemůžu být až takhle nesva z lidí, které znám delší dobu. Také nedokážu na veřejnosti dělat běžné věci, protože mám pocit jakoby se na mě každý díval a soudil mě, ani oční kontakt nedokážu navázat, protože se začnu cítit až úzkostně. Když jsem někde mezi lidmi cítím se tam jako v kleci a převážně myslím na to jak odtamtud odejít. Nevím zda je toto normální abych měla neustále pocit strachu a tísně až úzkosti mezi lidmi a pocit že se na mě každý dívá a hodnotí mě. Kvůli tomuto nedokážu mít normální sociální život, protože se nedokážu přenést přes ten pocit že se ztrapnim. Tohle vše mi brání zapojit se do konverzaci a brání mi to užívat si život, protože nedokážu na veřejnosti dělat prakticky nic. Proto bych ráda věděla zda je toto normální a já jsem jen hodně stydliva nebo je něco špatně

Markéta

Odpověď

Dobrý den, Markéto,

děkujeme za projevenou důvěru. Píšete nám, protože pociťujete strach a tíseň, když jste mezi lidmi, máte strach, že se na Vás někdo dívá a hodnotí Vás. Děje se Vám to i mezi těmi, které znáte delší dobu, například ve škole. Nedokážete se kvůli tomu zapojit do běžné konverzace a brání Vám to v sociálním životě. Chcete vědět, zda je to normální.

Z Vašeho dotazu cítím, že si děláte starosti. Je dobře, že se snažíte tento problém ve svém životě řešit. Strach a nervozitu ve větší skupině lidí občas pociťuje každý, zejména v situaci, kdy má před nimi vystoupit například s prezentací, o které se zmiňujete. Myslím si, že v takové situaci je to normální. Nicméně píšete, že tyto pocity zažíváte i při běžné komunikaci, což může být velmi omezující.

Mohla byste si o tom s někým zkusit promluvit mezi čtyřma očima, například s rodiči nebo nějakou kamarádkou, říct jim, co prožíváte, když je nablízku více lidí. Povídání o problému někdy může přinést úlevu, Vaši blízcí Vám také mohou poskytnout podporu při hledání řešení.

Píšete, že nedokážete mít normální sociální život a užívat si ho, proto bych Vám doporučila navštívit odborníka, například psychologa, který by Vám pomohl hledat způsoby, jak strach zmírnit. Vzhledem k Vašim potížím by Vám mohla vyhovovat kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na různé strachy a úzkosti. Člověk se během této terapie učí se strachem pracovat a mírnit ho třeba během nácviků náročných modelových situací apod. Odkazy na psychologa či psychoterapeuta můžete nalézt např. zde nebo zde. V dnešní době se rozvíjí také mnoho online forem pomoci, kontakty můžete nalézt např. na tomto nebo tomto odkazu.

Přejeme, ať se Vám podaří najít způsob, jak se strachem pracovat.

Tým poradny

Někdy mám chuť zmizet

Dobrý den, chtěla bych se zeptat...
Někdy mám prostě chuť si odstranit vše sociální sítě, na všechny se bezdůvodně naštvat přestat se s nima bavit, odejít třeba aspoň na dva dny úplně zmizet (s prominutím sešlehat se že nebudu mít páru o životě) lehnout si a jen ležet. Můžu se zeptat co to může znamenat ?

--

Odpověď

Dobrý den,

vnímám Vaši intenzivní potřebu se někdy odpojit od všech sociálních sítí, být sama a nic nedělat. Bohužel nemohu s jistotou říct, co to může či nemůže znamenat. Váš problém může být složitého charakteru, a nelze jej jednoduše pojmenovat. Říkám si, že nyní žijeme v době, kdy je téměř veškerý náš sociální kontakt omezen pouze na sociální sítě, ze kterých můžeme být po nějaké době unavení a chceme si od nich odpočinout, což je v pořádku. Člověk se navíc v dnešní covidové situaci nemůže věnovat řadě svých koníčků. Přemýšlím nad tím, že takové pocity, které popisujete, může v dnešní době zažívat spousta dalších lidí.

Napadá mě, zda jste se zkoušela se svým problémem někomu svěřit. Může to být kdokoli Vám blízký, například někdo z rodiny nebo přátel. Možná zjistíte, že zažívá podobné stavy, které popisujete a třeba byste se mohla inspirovat tím, co dané osobě v takových situacích pomáhá. Uváděla jste, že máte chuť se opít a nevědět o světě. Takové řešení však může být dlouhodobě ohrožující a později může vyvolat spíše další problémy. Proto mě napadá, že byste mohla zkusit v takových situacích, kdy nemáte na nikoho náladu, dělat něco, co by Vás mohlo bavit. Můžete tento čas využít na to, abyste se naučila třeba něco nového nebo dělala něco, co Vám vždy dělá či dělalo radost, a tak se zaměstnala od chmurných myšlenek.

Jestliže vnímáte, že jsou tyto stavy čím dál častější nebo Vás nějakým způsobem omezují, ráda bych Vás podpořila v tom, abyste navštívila odborníka, například psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým můžete společně přijít na to, proč se Vám tohle děje, co to může být. Dále můžete spolupracovat na tom, abyste se cítila lépe. Kontakt na odborníky můžete najít například zde nebo zde. Většina odborníků nabízí své služby také online, například zde nebo zde. Užitečnými kontakty jsou také Linka bezpečí (116 111), určená pro studující do 26 let nebo některá z linek důvěry, které jsou už pro dospělé. Jedná se o anonymní bezplatné nonstop telefonní linky, kam může člověk zavolat, pokud se dostane do situace, se kterou si neví rady.

Přejeme, ať se Vám podaří zjistit, co se Vám děje a jak s tím pracovat.

Tým poradny

Slyším hlasy a mám myšlenky na sebevraždu

Dobrý den. Poslední měsíce mi je hůř a hůř. Slyším v hlavě hlasy, kvůli kterým kolikrát řeknu i to, co nechci. Nemohu spát bojím se toho a nevím proč. Jet metrem, nebo vlakem mi děla velké potíže, protože moje hlava vymysli různé scénáře jaké to asi je skočit. Moje nálada je jako na horské dráze tři dny proležím a pak bych nejradši byla pořad s přáteli a smála se, chodila ven. Někdy když jsem s přáteli seberu se a jedu domu, protože mi s nimi najednou není dobře, chci být sama, nebo ležet. Často mě bolí hlava, klepu se a je mi na omdlení, kvůli tomu se cítím ještě hůř, protože moje hlava mi říká, že je to nějaká nemoc. S vahou mám také velký problém počítám si každou kalorií a za týden dokážu zhubnout i 7 kg a když na váze vidím, že jsem zhubla moje hlava vymysli scénář, že zemřu na anorexii. Bojím se být doma sama a tak jsem hodně závislá na svém příteli. Vidím černé stíny a a slyším hodně hlasité hlasy (jakoby v místnosti bylo 10 lidi a povídali si) psychologa jsem navštěvovala v šestnácti letech, protože jsem měla časté myslenky na sebevraždu, ale vždy když jsem odešla jsem se cítila mnohem hůř. Někdy mi přijde, ze sama sobě namlouvam, ze mám různé nemoci. Od narození do 10 let jsem s mámou a sestrou žila v domácím násilí a některé hrůzné noci mám stále v hlavě, možná kvůli tomu mám opravdový strach ze tmy. Mám strach o své blízké, bojím se, že se jim něco stane (někdo je unese, budou mít závažnou nemoc) nikdy jsem takové myslenky neměla a opravdu mě to brzdí a otravuje v mém životě. Myslím si, ze do budoucna mě nic nečeká a kdybych měla příležitost spáchala bych sebevrazdu. Mám diagnostikované ADHD a moje okolí mě moc nechápe dřív konam, než myslím a kvůli tomu jsem zkusila drogy, a hodně alkoholu které ve mne zanechali dost zvláštní pocit. Předem děkuji za odpověď.

Valerie

Odpověď

Dobrý den Valerie,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou nám píšete o svém životě. Popisujete, že je Vám poslední měsíce stále hůř, slyšíte hlasy, v hlavě máte hodně různých myšlenek a scénářů, které Vás obtěžují. Vaše nálada se často mění, špatně spíte, obáváte se různých věcí, máte potíže s jídlem a sebevražedné myšlenky. U psychologa jste byla před dvěma lety, ale po návštěvách u něj jste se cítila hůř.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že vnímám, že se toho děje opravdu hodně, a je mi líto, že se s tím vším musíte potýkat. Představuji si, že je to asi hodně náročné a vysilující. Ráda bych Vás ocenila, že se nevzdáváte a že jste nám napsala. Říkám si, že možná nebylo jednoduché vypsat, co všechno Vás trápí.

Jsem přesvědčená o tom, že pokud se někomu dějí věci, které popisujete, neměl by na to být sám. Zejména když se Váš stav zhoršuje a myšlenky i pocity, které máte, již omezují Váš každodenní život, který nemůžete žít tak, jak byste si přála. Píšete, že jste chodila k psychologovi a po návštěvách Vám bývalo hůř. Je pochopitelné, že po takové zkušenosti může být náročnější vyhledat pomoc. Přesto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste odborníka vyhledala znovu. První krok bývá nejtěžší, ale ten jste už udělala, když jste napsala nám. Zasloužila byste si mít ve svém okolí někoho, kdo se Vám bude snažit porozumět a kdo s Vámi společně ponese tu tíhu, kterou teď možná nesete sama. Z toho, co píšete, se zdá, že máte pravděpodobně oporu ve svém příteli. Dokáži si představit, že Vám to může pomáhat, a je to dobře, avšak pro efektivní pomoc je důležité vyhledat odborníka.

Chtěla bych Vám také říct, že se lidem stává, že musí navštívit více než jednoho odborníka, než najdou někoho, ke komu mají důvěru, a kdo jim sedne lidsky i profesním přístupem. Dokážu si představit, že se Vám do toho možná nebude chtít a bude Vám to třeba připadat vyčerpávající. Zároveň ale věřím, že to má velký smysl a že by Vám odborník, se kterým se budete cítit bezpečně, opravdu mohl pomoci. Přála bych si, abyste našla někoho, kdo by s Vámi řešil to, jak se vyrovnat se všemi myšlenkami, které Vás trápí a obtěžují, a možná později i naslouchal všem Vašim životním zkušenostem, které jste již zažila, pokud o nich budete chtít mluvit. Myslím si ale, že momentálně by Vám odborník mohl co nejrychleji pomoci s tím, aby se zlepšil Váš spánek a aby se Váš celkový stav a nálady dále nezhoršovaly. Některé z věcí, které Vás trápí, budou asi potřebovat delší čas, ale každé malé postupné zlepšení Vám může výrazně zlepšit kvalitu celého života.

Ve Vašem případě by bylo asi nejvhodnější navštívit psychiatra a klinického psychologa. Psychiatr je lékař, který Vám v případě potřeby může předepsat léky, po kterých by se Vám ulevilo. Klinický psycholog je psycholog, který provádí vyšetření, a může tak lépe zjistit, co přesně Vás trápí a jaká další léčba bude vhodná. Pokud bude spolupracovat s Vaší pojišťovnou, je tato pomoc bezplatná (jejich seznam Vám na vyžádání dá pojišťovna). Další informace k tomu, jak najít vhodného odborníka si můžete přečíst tady. Zároveň u klinického psychologa či psychiatra (stejného či jiného) můžete docházet na psychoterapii. Říkám si, že tento systém se může zdát složitý. Je fajn vědět, že je možné (a pro mnoho lidí běžné), že navštěvují více odborníků zároveň, aby péče byla co nejkomplexnější. Důležité je se objednat alespoň k jednomu odborníkovi, který může doporučit další postup a například i kontakty na další odborníky (například klinický psycholog Vám může doporučit psychiatra). Objednací lhůta však může být u těchto odborníků delší, proto Vám chci nabídnout i možnost využití krizového centra, jejich seznam dle bydliště najdete tady. V krizovém centru je tým odborníků (psychologové i psychiatři), kteří Vám mohou poskytnout pomoc okamžitě a stabilizovat Váš stav.

Chci Vás také podpořit v tom, že pokud byste si potřebovala s někým akutně promluvit, kdyby se Vám přitížilo, nebo kdyby Vás přepadly myšlenky na sebevraždu, volejte na krizovou linku, například Linku bezpečí 116 111 (toto číslo si můžete uložit do mobilu a mít jej neustále po ruce).

Přejeme Vám, ať najdete odborníka, kterému budete věřit a který Vám pomůže.

Tým poradny

Mám o přítele přehnaný strach

Dobrý den,
trápí mě posledních pár dní problém s mým přítelem. Mám o něj přehnaný strach a vlastně ani nevím co jej spustilo. Začalo to tak, že se mnou chvilku moc nekomunikoval a já jsem typ člověka, co si rád domýšlí, + vždycky přemýšlí nad nejhoršími věcmi, co se můžou stát. Například mi nezvedal telefon a na jeho lokaci jsem viděla, že je někde pryč autem, pár hodin mi nic nepsal a ani jsem nevěděla kde je, tak jsem si automaticky začala domýšlet, že se mu něco stalo, že se vyboural. Nic takového se samozřejmě nestalo - byl doma, jen neměl u sebe telefon. Před několika měsíci jsem taky hrála jednu hru - jmenuje se bitlife a je to vlastně interaktivní život. Ta hra mi vždycky přišla vtipná a nikdy jsem ji nebrala vážně. Každopádně v té hře jsem ten ,,život” napsala na mé jméno a všechno tam bylo moc specifické - například stejný počet zvířat, narodil se mi bratr v podobném věku jako ve skutečnosti atd. a když jsem si tam přidala i přítele (stejné jméno) aby to bylo tedy všechno tak nějak podobné, tak mi tam potom vyšlo, že vlastně můj přítel zemřel v 18ti letech. No, hru jsem potom nějak smazala a vůbec jsem to neřešila, brala jsem to jako hru. Nedávno jsem si na ni ale vzpomněla a zamrazilo mě. Mám docela silnou intuici a v poslední době jsem se dala hodně na duchovno a právě intuici a začala jsem mít ještě větší strach. Snaží se mi někdo něco říct? Co když se mu vážně něco stane? Začala jsem mít pocity úzkosti, bezmoci že kdyby vážně zemřel třeba při autonehodě, nevím, co bych si počala atd. atd. Snažím se tady už pár dní rozluštit, jestli to byla opravdu moje intuice, nebo jestli si to už spíš nevsugerovávám tím, jak nad tim moc přemýšlím, mam na to hodně času nad tím přemýšlet a je to prostě čistě strach, který si zhoršuji sama. V normálních situacích bych i poznala, že je to intuice, ale v tomhle vážně nevím. Ještě se potom dostaví myšlenky typu, že to přivolávám a měla bych nad tím přestat přemýšlet, nebo co když je to ale osud a nic s tím neudělám. Na druhou stranu nemám pocit, že by se něco takového mělo stát, příteli jsem řekla, že se o něj bojím a ať je na sebe opatrný, a on mi řekl, že ano. Ale prostě mám tendence myslet na to, co bych dělala, vždycky je mi z toho hrozně a nemůžu ani pomyslet na to, že by tady nebyl člověk, kterého si jednou chci vzít. A už mě i zaráží, že na něco takového u něj vůbec myslím. A proč zrovna u něj? Ztrácím se ve svých pocitech a myslím, že bych potřebovala odbornou radu, abych se z toho úplně nezbláznila. Už se mi tohle stalo jednou - s moji kočičkou. Jsem na ni také hodně navázaná a minulý rok jsem kolikrát i brečela když jsem vedle ni usínala, že nechci, aby mi zemřela. To potom ale přešlo po nějaké době, jenže teď mám tohle s přítelem a opravdu už mě to vyčerpává. Potřebovala bych radu.

Patricie

Odpověď

Dobrý den, Patricie,

děkujeme, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. V dotazu píšete, že Vás poslední dny trápí přehnaný strach o přítele. Říkáte, že jste typ člověka, co vždy přemýšlí nad nejhoršími scénáři, a máte potom tendence myslet i na to, co byste dělala, kdyby se to nejhorší opravdu stalo, a cítíte se z toho hrozně. Také zmiňujete, že jste se v poslední době dala hodně na duchovno a intuici, což Váš strach ještě podpořilo. Velmi Vás to vyčerpává a potřebovala byste poradit.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na Vašem příteli velmi záleží. Asi každý z nás se o své blízké někdy strachoval a možná v nějaké míře zažíval i podobné myšlenky a pocity, jako teď Vy. Je proto pochopitelné, že máte o přítele starost. Rozumím ale tomu, že v tomto rozsahu a intenzitě je to už pro Vás velmi zatěžující, a je dobře, že to chcete řešit.

Říkáte, že jste před několika měsíci hrála hru, ve které byl Váš „herní život“ dost podobný tomu reálnému, a přemýšlíte nyní nad tím, zda to nemůže být nějaké znamení. Rozumím, že to ve Vás může vyvolávat spoustu pocitů, které mohou být dost nepříjemné, a máte kvůli tomu i spoustu otázek. Troufnu si ale říct, že nejspíše nelze nalézt nějakou konkrétní odpověď na to, co se Vašemu příteli může stát a co ne, a téměř jistě to nezjistíte ani z nějaké hry či svou intuicí. Zmiňujete také, že nad Vašimi úvahami a různými scénáři dost často přemýšlíte a uvažujete i nad tím, zda si ten strach tímto nepřivoláváte sama. Dovedu si představit, že to opakované přemýšlení ve Vás může vzbuzovat úzkost a stres.  Tím, že nad tím vším neustále přemýšlíte, ten strach pravděpodobně skutečně můžete podporovat a zesilovat.

Říkám si, jestli byste si o Vašich myšlenkách nechtěla popovídat s někým z Vašich blízkých, komu důvěřujete, nebo přímo s Vaším přítelem. Tím, že se s nimi někomu svěříte, se Vám třeba trochu uleví. Také mě napadá, že byste mohla zkusit i nějakou formu meditace nebo metodu všímavosti (mindfulness) – ty bývají zaměřeny na relaxaci a uvolnění. Díky tomu můžeme být schopni své myšlenky lépe vnímat a mít dostatek prostoru na to, abychom je mohli v klidu zpracovat. Pokud nevíte, jak s meditací začít, můžete se podívat například zde. Můžete využít také některé aplikace přímo zaměřené na relaxaci (například Headspace nebo Calm), případně můžete vyhledat další aplikace, které Vám budou více vyhovovat. Mohu Vám doporučit ještě třeba aplikaci Nepanikař, která se zaměřuje mimo jiné i na zvládání úzkosti. Pomoci by Vám také mohlo zkoušet se od opakujících se myšlenek nějak odpoutat, např. oblíbenými činnostmi, pohybem apod.

Rád bych Vás podpořil v tom, abyste se nebála s Vašimi pocity svěřit také psychologovi či psychoterapeutovi. Můžete si společně promluvit nejen o Vašem strachu a starostech o přítele, ale i o jiných pocitech a myšlenkách, které Vás mohou trápit, a poradit se společně o tom, jak je lépe zvládat. Také spolu můžete probrat otázky ohledně duchovna či intuice. Kontakt na odbornou pomoc ve Vašem okolí naleznete například zde nebo zde. Momentálně většina odborníků nabízí své služby kvůli epidemiologickým opatřením online.

Držíme palce a přejeme, ať se Vám podaří dostat Váš strach pod kontrolu.

Tým poradny  

Seznamování se je jenom o vzhledu, co s tím?

Dotaz či rada?
V seznamování se ženami jde jenom o vzhled. Už toho mám dost. Včetně pseudopsychologických rad o hodnotách, obvzláště v současné covidové době apod. Můžete mi nějak fundovaně poradit, jak přivést ženy k rozumu? Už si opravdu nevím rady, je to zoufalé. Buď musí mít člověk milióny na kontě nebo být superman, aby uspěl. Rozhodně nemluvím "do větru". Jsem VŠ vzdělaný člověk, učitel, člověk snad určitých hodnot a úrovně. Ale bohužel se opravdu nedá.

Brouk

Odpověď

Dobrý den,

píšete, že ženám jde při seznamování jenom o vzhled, a Vy už si nevíte rady, jak uspět. Říkáte, že už se to nedá, a chtěl byste vědět, jak přivést ženy k rozumu.

Na začátek bych chtěla říct, že z Vašeho dotazu cítím velkou míru frustrace, že seznamování se se ženami nejde tak snadno, jak byste si asi přál, a slyším, že toho máte dost. Říkám si, že je to naprosto pochopitelné se tak cítit, a že zvláště teď, kdy je kontakt mezi lidmi omezený, to může být o to náročnější zvládat.

Bohužel Vám nemůžu poradit, jak přivést ženy k rozumu. Rozumím tomu, že Vás to nejspíše štve, když píšete, že seznamování je jenom o vzhledu. Na druhou stranu najít si partnera, se kterým člověk sdílí hodnoty a vzájemně si sednete a líbíte se sobě může být dlouhý a náročný proces. Moc to neusnadňuje ani to, že je potkávání nových lidí teď podstatně omezené. Napadá mě, že by mohlo stát za úvahu zkusit nějaké seznamky (nemyslím aplikace jako Tinder, ale spíše seznamovací weby), kde si s tím druhým prvně píšete a poznáváte se, a až po nějaké době se případně vidíte naživo. V té době už mezi Vámi může být vztah, a vzhled už tak nemusí hrát takovou roli.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo udělat v seznamování se ženami pokrok.

Tým poradny

Ubližuje mi partnerovo chování během našich hádek

Dobrý den,

Nevím kde začít. Většina mých problémů pramení pravděpodobně ze stresu a nepochopení, anebo tak se alespoň cítím.

Studuji vysokou školu a většinu mé nervozity svaluji právě na toto, ale poslední dobou mi začalo docházet, že za mými stavy stojí i něco jiného.

Například mám impulzivní chování nebo jakousi neurozu nebo jak to správně nazvat. Probíhá to tak, že se například hádame s přítelem a on mě zničehonic začne ignorovat, dotáhne se ode mě nebo mi vyhrožuje, že odjede například ve chvíli, kdy mu řeknu, že se nechci hádat a raději půjdu vedle a za chvíli bych se vrátila a mohli bychom to probrat znovu bez vzteku jak jeho tak mého naštvání, moje naštvaní pak pramení především z jeho ignorace. Ale na toto mi poslední dobou odvětí, že jestli odejdu vedle, tak odjede a tím o končí. Jediné co s epak děje je ale buď to, že je naštvaný, zlý, ignoruje mě nebo vše svádí na mě. Nevím co v tyto situace dělat, nejsem úplně silná osobnost. Mám ho moc ráda, ale v tyto situace mi to co dělá neskutečně ubližuje a takto mu to i říkám, když mě odrizne a nevšímá si mě a ani neodpoví, když se s ním bavím. Já se s ním totiž bavím, i když jsem naštvaná. On mě vždy začne ignorovat a tak je to neustále dokola. Nevím co si o tom myslet, zda ze vztahu odejít nebo jak správně příteli vysvětlit, že by se mnou mohl mluvit, kdyz ví, že mi toto ignorování ubližuje.

Dle mého názoru to vše asi nebere asi vážně, nevím. Každopádně v tyto situace, které trvají např další 4 hodiny, mám i sebedestruktivni nálady a nechci si ubližovat, ale nemohu si pomoct, když mu nestojím ani za odpověd.

Nevím co si o tom myslet, a ani nevím co dělat a teď už ani co se sebou. Opustit ho nechci, ale nevím jaká jiná cesta je, když mě přivádí do takovýchto situaci, kdy ze mě dostává to nejhorší ve mně.

Situace by se daly v kostce popsat tak, že plánujeme společné bydlení a poté řeknu něco co mu asi vadí, ale místo toho abychom si řekli, proč se o tom nechce bavit. Protože to jsou normální témata, nic závažného, tak vzápětí se jen dotknu něčeho v něm asi a naprosto se se mnou nebaví. Vůbec. Připomíná mi to nějaký psychicky teror.

Jsme spolu 4 roky. A kromě roku 1. ty další mě vždy tak okolo března, kdy má mimochodem narozeniny, začne více a více ignorovat a být zlý a nepříjemný, bere si vše osobně atp. Nevím co se vždy stane. Ani na zprávy pak neodepisuje jako dříve. Jinak dříve když má běžný přístup, tak mi píše naopak každou blbost, s prominutím. Že teď jde tam a jede tam a jde se sprchovat a večeře a pod.
Já se vztah snažím zachraňovat, mluvím s ním za jakýchkoliv okolností, chci vše spravit, kupuji mu i drahé dárky, drahé na mě, protože ještě studuji a nemám moc peněz, ale to je vedlejší. Chci vše spravit nehádat se, ale jakmile nemluví a zkoušela jsem vše, mluvit sním, nemluvit s ním, i křičet, brečet. Nereaguje a ignoruje.

Prosím o radu
Jsem zoufalá děkuji.
Tereza

Tereza

Odpověď

Dobrý den, Terezo,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že se poslední dobou chováte impulzivně, cítíte nervozitu, stres a nepochopení. Kromě studia VŠ tyto stavy spojujete s obtížemi ve Vašem partnerském vztahu. Popisujete konflikty, které ve Vás a v partnerovi vyvolávají vztek a naštvání. Vy byste Potřebovala chvíli na to se uklidnit a ráda byste si s ním promluvila později bez hádek. Váš partner se ale v reakci na to začne chovat odmítavě, ignoruje Vás nebo obviňuje, vyhrožuje odchodem. Ubližuje vám to, máte pocit, že Vás nebere vážně, a občas máte náladu ublížit si. Uvažujete nad tím, zda byste měla ze vztahu odejít, ale nechce se Vám přítele opouštět, naopak se snažíte dělat vše pro záchranu vztahu.  Chtěla byste vědět, jakými cestami by se Vaše obtíže daly řešit, a jak přítele přimět k tomu, aby s Vámi mluvil.

Říkám si, že takové situace asi musí být opravdu náročné zvládat. Hádky, které popisujete, asi přinášejí namísto vyjasnění a řešení spíše jen spoustu negativních emocí, což asi může být velmi frustrující a vysilující. Možná tyto situace jsou těžké a nepříjemné nejen pro Vás, ale i pro Vašeho partnera, každý ale reagujete jinak. Mám pocit, že Vám na vztahu velmi záleží a přála byste si, abyste s partnerem byli schopni lépe komunikovat. Zároveň je pochopitelné, že jeho reakce ve Vás budí naštvání, možná i bezmoc a znejistění, zda má smysl v takovém vztahu setrvávat. V takových chvílích často lidé mohou zvažovat, co je ve vztahu vlastně stále drží, pro jaké pozitivní hodnoty partnera má smysl snažit se. Je však asi vysilující, když dlouhodobě vyvíjí snahu jenom jeden z partnerů.

 Myslím si, že i když je to pro Vás asi těžké, bylo by dobré pokusit se vytvořit prostor pro to, abyste si s partnerem byli schopni vzájemně o Vašich konfliktech a očekáváních ve vztahu promluvit v klidu. Můžete mu třeba na začátku zkusit říct, proč Vám na něm záleží, proč byste ráda Vaše problémy řešila a jak tyto situace ovlivňují Vaše přemýšlení o budoucnosti Vašeho vztahu. Bylo by dobré si poté dát navzájem prostor a jeden druhému říct, co Vám oběma v konfliktních situacích vadí, jak se v nich cítíte, co ve Vás vyvolává, když druhý partner v hádkách reaguje takto. Abyste co nejvíce zvládla předejít svému silnému prožívání této situace, možná by pro Vás mohlo být užitečné rozmyslet si předem, co mu chcete říct, a připravit se na to, že některé věci možná nebude lehké slyšet, nebo bude partner reagovat jinak, než byste chtěla.

Pokud by byl partner otevřený tomu promluvit si a na vztahu pracovat, ale bylo by pro Vás těžké promluvit si spolu bez hádek, můžete zvážit návštěvu partnerské poradny. Pároví psychoterapeuti pomáhají partnerům hledat cestu k porozumění, co vlastně jeden od druhého potřebují a co se dá dělat pro to, aby lépe zvládali konfliktní situace a cítili se ve vztahu lépe. Vedou páry k tomu, jak si vyříkat problémy konstruktivně, v klidu, se vzájemným respektem a snahou se vzájemně pochopit.

V případě, že by si partner odmítal promluvit a nechtěl s Vámi ani navštívit odborníka, můžete se obrátit na psychologa či psychoterapeuta i Vy sama. Můžete s ním například sdílet své starosti, svěřit se s tím, co prožíváte, a hledat společně cestu, jak zvládat náročné situace, stres a negativní pocity, které prožíváte. Chuť si ublížit ve mně budí starost o Vás a neměla by se brát na lehkou váhu. I s tím by možná bylo dobré svěřit se odborníkovi. Můžete jej vyhledat například zde nebo zde. Někdy také může být ulevující svěřit se někomu blízkému ve Vašem okolí, například rodičům, sourozencům či někomu z Vašich z přátel.

Závěrem chci říct, že rozchod je často to poslední řešení, když už máme pocit, že jsme zkusili pro záchranu vztahu udělat všechno, ale nepomáhá to. Je to většinou těžké rozhodnutí, ale někdy i přes prvotní smutek a bolest ze ztráty partnera může v dlouhodobém horizontu přinést úlevu a příležitost být spokojenější.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, který Vám uleví od nepříjemných pocitů a situací spojených s hádkami.

Tým poradny

Mám se ve vztahu k příteli ještě o něco pokoušet?

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně vztahu s 42 letým přítelem. Měli jsme teď 4 leté výročí, měli jsme krásný vztah, bez hádek, sem tam jsme něco museli vyřešit. Pak začal mít přítel problém s pubertou dcery, měl nějaké večerní deprese (je hodně citlivý- nevím, jestli není hypersenzitivní) a odstěhoval se, že to bude lepší pro všechny, Vztah fungoval dále, bohužel včera přišel, že se se mnou rozchází, neví proč, neví, jestli to tak chce, neví, jestli mě ještě miluje, řekl mi že sám neví co se s ním děje. Potřebovala bych poradit, jestli to může být i důsledek koronaviru a jestli se vůbec mám o něco pokoušet, nechce se se mnou už vídat. Děkuji

Denisa

Odpověď

Dobrý den, Deniso,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám ohledně svého přítele, se kterým jste až doposud měla, podle Vašich slov, bezproblémový vztah. Přítel však začal mít potíže s dceřinou pubertou a odstěhoval se od Vás. Nyní za Vámi přišel a řekl, že se s Vámi rozchází, ale neví, proč se takto rozhodl a co se s ním děje. Nás se ptáte, jestli tento problém může být důsledkem koronaviru a zda se ještě o něco pokoušet.
Mrzí mě, že si něčím takovým procházíte. Píšete, že Vám přítel řekl, že neví, co se s ním děje, zda Vás miluje a chce s Vámi být a nejste si jistá, jestli to může být i současnou situací. Pandemie do našich životů přinesla mnoho negativních pocitů a otřásla řadou jistot. Jedná se o událost, která je pro mnoho lidí velmi stresující a může mít na psychiku vliv. Dále se zmiňujete, že přítel již dříve řešil problémy s pubertou dcery a je hodně citlivý. Zároveň se mohlo stát, že oba tyto vlivy u něj hrají roli a pandemie jen mohla zesílit stávající problémy. Příčinou však mohou být i problémy v úplně jiné oblasti. Občas se navíc stává, že po rozchodu se ukáže, že každý z partnerů vnímal některé věci ve vztahu jinak. Chápu ale, že je pro Vás obtížné, že nevíte, na čem ve vztahu jste a jaké je konkrétní příčina Vašeho rozchodu.
Ptáte se, zda má cenu se o něco snažit. Myslím si, že byste se s přítelem mohla domluvit na setkání, kde byste společně celou situaci probrali. Setkat se můžete někde na neutrální půdě jen ve dvou, samozřejmě za dodržení vládních opatření. Dále mě napadá, že byste mu mohla zkusit navrhnout společnou návštěvu psychologa. Na takové návštěvě byste společně mohli probrat důvody, které vedly k rozchodu a dojít k rozhodnutí, zda bude Váš vztah nadále pokračovat. Obrátit se v tomto případě můžete na rodinnou poradnu. Kontakt na ni naleznete například zde. Uvádíte, že jste si u přítele všimla depresivních nálad. Možná by i on mohl u psychologa najít pomoc. Kontakt naleznete například zde nebo zde.

Přejeme hodně štěstí při hledání další cesty.
Tým poradny

Jak zlepšit vztah s manželem?

Dobrý večer,

s manželem jsme se poznali tři roky zpět s tím, že já jsem bydlela ve svém bytě a on v domě s rodiči. Dům dostal darem od svých rodičů a doplatil nemalou hypotéku. Logicky, vzhledem ke stavu a věku rodičů, jsme se sestěhovali k manželovi. Bohužel se postupem času zdravotní stav tchýně natolik zhoršil, že víc než doma byla po nemocnicích a LDNkách. Tchán nejevil zájem se o ni starat, spíše naopak spěchal s jejím umístěním do domova pro seniory.
Tenkrát jsem byla na rizikovém těhotenství a manžel chodil do práce, přece jen peníze jsou potřeba. Tchýně byla vcelku vzpurný pacient a s ničím si nedala říct, proto jsme tchána v myšlence domova podpořili. Často uvažuji jestli to nebyla chyba, ale primárně si myslím by měl jevit zájem a starost tchán.
Pak nadešel den naší svatby, samozřejmě tchán i tchýně byli pozváni. Tchýně vzhledem ke svému stavu účast odmítla a tchán ji den předem přislíbil. Zajistili jsme mu i odvoz, akorát že v den svatby zmizel, a to bez jediného slova. Druhý den dělal jakoby nic. Měsíc na to na nás čekala doma soudní obsílka s tím, že má muž dům vrátit pro nevděk. Argumentace byla smyšlená a perfektně napsaná, a částečně se týkala také tchýně a toho, že jsme se o ni nepostarali.
Po dlouhých debatách jak partnerských tak s právníkem jsme se rozhodli ustoupit, dům vrátit s tím, že chceme alespoň částečně proplatit investice do něj vložené (skříně, nábytek, koberce, tepelné čerpadlo..), myšlenky se nám honili hlavně ohledně nenarozeného dítěte a jak ho i nás do budoucna zaopatřit.
Nakonec jsme si pořídili byt, neboť můj původní byl velmi malý, tudíž provizorní. Z investic jsme neviděli ani korunu a nakonec jsme museli manželovo rodičům zaplatit výlohy na právníka a další položky. Pro náš vlastní klid.
Načež manžel vše kolem této situace špatně nesl, snažila jsem se mu pomáhat a podporovat ho jak jen to šlo. Jenže ho celá tato situace změnila, myslím že z toho má i zažívací problémy. Má stejně jako jeho otec revmatoidní artritidu, která se mu touto situací ještě zhoršila. Narodila se nám krásná holčička, ze které máme velkou radost, a pak přišel covid19, a s ním snížení platu. Řekli jsme si, že to zvládneme a nic horšího nás už nečeká, jenže manžel začal být i víc výbušný. Není to na denním pořádku, ale třeba jednou za týden po mě kvůli nějaké úplné hlouposti vyjede. Sám i přiznal, že mám určité niance, které mu připomínají chování jeho rodičů. Snažím se to tedy co nejvíc omezit a nedělat to. Ovšem dnes to bohužel vygradovalo ve velmi sprosté nadávky vůči mě. Jsem ten typ, že když se chce někdo hádat, raději mlčím nebo řeknu že to probereme v klidu, neboť bych pak řekla něco co by mě mohlo mrzet. Dnes na mě řval kvůli prádle v sušičce, prý jsem tvrdila, že když je ho tam málo, že se neusuší. Přiznala jsem, že ani nevím, že bych něco takového řekla. Nevím jak nám pomoct, muž poradnu jako takovou úplně odmítá, nechce ani pomoct ohledně rodičů, říká, že bude mít klid až umřou. Bohužel to svým způsobem chápu, díky tomu, že v rodičích jako takových má člověk mít (dle mého názoru) jistotu po celý život. Můžete mi prosím poradit co dělat, jak náš vztah zlepšit, aby to takto negradovalo? Předem moc děkuji za odpověd

Andrea

Odpověď

Dobrý den, Andreo,

vážíme si toho, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. V dotazu popisujete, že jste si s manželem už před svatbou prošli poměrně těžkým obdobím. Zmiňujete určité právní neshody s rodiči Vašeho manžela ohledně domu, ve kterém jste původně měli spolu zůstat, nicméně to nedopadlo moc dobře a momentálně žijete s partnerem a malou dcerou v bytě. Píšete, že Váš manžel celou situaci nese špatně a začal být vůči Vám také výbušný. Nevíte, jak mu pomoct, a ptáte se, jak můžete Váš vztah zlepšit.

Mrzí mě, že jste si s manželem prožili tolik starostí. Dovedu si představit, jak pro Vás muselo toto období být vysilující. Svatba a těhotenství mohou být už samy o sobě zatěžující, nejen fyzicky, ale i psychicky. O to víc to může být náročnější, když ještě musíte řešit neshody v rodině. Často to bývají právě rodinné nepříjemnosti, které nás bolí nejvíc. Je pochopitelné, že to Váš manžel, a pravděpodobně v nějaké míře i Vy, snášíte špatně. Chtěl bych ocenit, že jste to s partnerem zvládli alespoň částečně vyřešit a to „nejhorší“ jste spolu vydrželi. Zmiňujete, že se celá situace zhoršila s příchodem covidu-19. Říkám si, že to musí být pro Vás s manželem velká zátěž. Ačkoliv se situace snad pomalu lepší, bohužel, důsledky coronavirové pandemie stále pociťujeme dennodenně a nejspíše ještě nějakou dobu potrvají. To ovšem neznamená, že má kvůli tomu právo být výbušný a chovat se vůči Vám hrubě.

V dotazu píšete, že se snažíte Vaše hádky řešit s klidem, a už jste pravděpodobně zkoušela s manželem jeho chování opakovaně prodiskutovávat. Říkám si ale, že byste to mohli spolu zkusit probrat ještě jednou, najít si pro to vhodné místo a čas, kdy budete oba uvolnění a v klidu, bez okolností, které by Vás mohly rušit. Mohla byste mu zkusit říct, že cítíte, jak to pro něj může teď být stresující – nejen situace s rodiči, ale teď během covidu také například v zaměstnání. Ujistit ho, že jste tady pro něj, jako partneři jste na všechno spolu, v dobrém i zlém, a už jste těžká období spolu zvládli.  Můžete o něj také vyjádřit starost, a sdělit mu, že nevíte, jak mu máte pomoct, ale chtěla byste. Zároveň byste mu ale mohla popsat, jak se kvůli jeho chování cítíte Vy, a co byste chtěla změnit. Třeba Vás společně napadne něco, co by Vám mohlo pomoci situace řešit jinak, či se Vám povede domluvit na nějakých pravidlech apod.

Říkáte, že Váš manžel poradnu úplně odmítá. Napadá mě, že byste mu i návštěvu poradny mohla zkusit navrhnout ještě jednou. To, že jde pár do manželské poradny neznamená, že je s nimi něco v nepořádku. Někdy si jen v těžké situaci neví rady sami, a potřebují slyšet názor a myšlenky někoho jiného, či pomoci s komunikací neutrální stranou. Myslím si, že spolupráce s psychologem či psychoterapeutem v rámci poradny by pro Vás mohla být užitečná. Odbornou pomoc můžete vyhledat také individuálně. Můžete ji navrhnout manželovi, a/nebo ji využít i sama. Většina psychologů a psychoterapeutů momentálně nabízí své služby online (například zde nebo zde) a kontakt na odbornou pomoc ve Vašem okolí naleznete také zde či zde.

Držíme palce a přejeme Vám s manželem mnoho sil.

Tým poradny   

Kolegyně se ke mně chová, jako bych jí vadila, a já nevím, co s tím

Dobrý den,

Potřebovala bych poradit jak se chovat a postavit se k mému problému.
Jsem ve svém 3. Zaměstnání a jsem tu necelý rok. Když jsem nastoupila, všichni byli moc milí, přátelští a nápomocní. Jsou tu takové zajeté partičky podle kanceláři, což je asi normální v každé práci.
Kolegyně se kterou jsem byla v kanceláři byla moc milá, vždycky mi pomohla, poradila, podpořila mě. Bohužel dala před časem výpověď protože se přestěhovala přes půl republiky.
Byl to tady můj nejbližší člověk.
Teď tu v podstatě nikoho nemám, protože jsem hodně uzavřený člověk.

Ale k mému problému, chvíli po tom co jsem nastoupila se jedna kolegyne začala projevovat jako kdybych jí vadila. Přitom já jsem nekonfliktní člověk, tichý, spíš stydlivý. Její chování se projevuje například tak, že si povídá s každým jen se mnou ne, když je náš víc v kanceláři, tak mě jediné se nedívá do očí, a to i přes to že na ni mluvím. Já samozřejmě chápu že ne každý si je sympatický, ale tohle chování nechápu. Nemá cenu se ji na to pztat primo, protoze má tendenci být celkem konfliktní a dělat ze sebe oběť.
Nevim jestli ji vadí, že za ten skoro rok jsem byla schopná se vše bez problémů naučit, ze mám vyšší vzdělání, nevím...
Hlavní problém je že se ke mně chová, jedinou normalne, mile, klidně i pomůže, ale pak se zas chova odtažitě a podrážděné. A co jsem z jejího chování vypozorovala tak se tak chová jen ke mě. Na všechny je milá a přátelská.
Opravdu nevím co jsem ji udělala, ja si ničeho vědoma nejsem.

Chodi se mi do práce s nepříjemným pocitem, i v praci je mi nepříjemně.
Ja se s ní nechci kamarádit ale chci normálně vycházet.
Co se týká její povahy, zrovna sympatická mi není - každého pomlouvá, je nejvzetsim zdrojem drbů, mluví skoro pořád jen o sobě, jaké má problémy a tak.

Je mladší než ja, a její chování mi občas připomíná typickou holku ze střední co si vás vybere a "šikanuje vás".

A tak chci poradit jak se v takové situaci chovat. Jak si tyto věci nepřipouštět.

Její osobnost a chování nezměním, ale co mám dělat já, abych se tím tak netrápila a nemělo to na mě tak negativní vliv.

Moc Vám děkuji za radu.

Věra

Odpověď

Dobrý den, Věro,
Jsme rádi, že se se svým dotazem obracíte právě na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme.

Píšete, že jste v nové práci necelý rok, Vaše nejbližší kolegyně nedávno odešla a nyní se tam cítíte osaměle. To, co Vás však trápí, je chování jiné kolegyně, která občas působí, jako byste jí vadila. Nechcete ji s Vašimi dojmy konfrontovat přímo, protože máte obavy, že by jednala konfliktně, případně se stavěla do role oběti. Neuvědomujete si, že byste jí něco udělala, ale do práce chodíte s nepříjemným pocitem, který Vás doprovází i v průběhu dne. Píšete, že s ní nepotřebujete být nutně kamarádka, ale ráda byste s ní normálně vycházela. Nevíte však, jak na to, ani co dělat, aby Vás její chování tolik nezasahovalo.

Představuji si, jak musí být náročné a vyčerpávající pracovat v takovém klimatu. Zvláště když je v kolektivu někdo, kdo se chová poměrně nevybíravě právě jen k Vám, důvody jeho chování nechápete a zároveň nechcete situaci ještě zhoršovat otevřenou konfrontací. Pokud jste navíc stydlivější povahy, taková situace pro Vás nemusí být vůbec snadná.

Napadá mě několik možností, jak se k takové situaci postavit. Pokud pro Vás či Vaši práci není vztah s touto kolegyní nijak důležitý, můžete prostě respektovat, že k Vám takto přistupuje a brát to zkrátka jako součást její povahy. Rozumím, že Vás mate, že se jednou chová mile a přátelsky a jindy zase odtažitě a podrážděně, zvláště když se takto chová jen k Vám. Sama jste ale výše popisovala, že je poměrně sebestředná a hlavním zdrojem drbů. Je tedy vcelku pochopitelné, že Vám není sympatická, a protože není Vaší povinností s ní vycházet, můžete se naučit zaujímat k ní rezervovaný, ale kolegiální postoj, aniž by se Vás její změny chování dotýkaly.
Na druhou stranu chápu, že taková rezervovanost na pracovišti nemusí být příjemná, a také byste nemusela zjistit, proč se takto chová jen k Vám. Proto bych zvažovala i otevřenou rozmluvu s danou kolegyní. Abyste se vyhnula její konfliktní či ukřivděné reakci, bývá v takových rozhovorech užitečné neosočovat druhou osobu a mluvit převážně o sobě a svých pocitech. Například: „Občas mám pocit, že se ke mně chováš jinak než k ostatním, jako bych ti něco provedla. Třeba se mi to jen zdá, ale byla bych ráda, abys mi řekla, kdyby ti něco vadilo.“ Nebo „Mám pocit, jako by ses mi vyhýbala, tak se chci jen zeptat, jestli je mezi námi vše v pořádku. Chápu, že všechny nemusíme být nejlepší kamarádky, ale přála bych si, abychom spolu na pracovišti vycházely.“ Takové rozhovory bývá vhodné vést v soukromí a klidném prostředí, kdy máte jistotu, že na Vás má ten druhý čas a věnuje Vám svou pozornost.
Napadá mě, zda máte ve svém okolí rodinu či přátele, se kterými byste se mohla také poradit. Občas naši blízcí zažili podobnou zkušenost a můžou nás tak obohatit užitečnou radou, názorem nebo alespoň jiným úhlem pohledu. Pokud byste měla zájem, doporučila bych Vám také konzultaci s poradenským psychologem. S tím byste mohla podrobněji probrat, jak nakládat se svými pocity, jak ke kolegyni přistupovat, jak provádět psychohygienu, abyste z práce neměla nepříjemné pocity a mnoho dalšího. Zde a zde najdete odborníky ve Vašem kraji. Vzhledem k aktuálním opatřením Vám zde a zde uvádím také odkazy na online psychologické poradenství.

Přejeme hodně sil při řešení vztahů na pracovišti.

Tým poradny

Trápí mě pochybnosti o vztahu s přítelem

Dobrý den,
ráda bych požádala o radu. Jsem se svým přítelem téměř tři roky, na začátku vztahu jsem byla opravdu vděčná že jsem ho potkala. Cítila jsem, že je to hodný kluk, že chce se mnou a rozumíme si ale nebyla jsem zamilovaná (a možná se toho i bála aby mě to nezranilo po předchozích zkušenostech). Věděla jsem, že spolu můžeme jet kamkoliv a bude to skvělý. Po dvou měsících se mi však vynořila myšlenka ´´Rozejdi se s ním´´. Začala jsem se velmi bát té myšlenky a začala jsem mít uzkosti (přibližně 6 měsíců) a začala jsem mít šílený pochybnosti. Říkala jsem si, že když se bojím a mám úzkosti, tak to nebude ten pravý a tím jsem se uzavřela partnerovi a on cítil že s ním nechci být. Bylo to náročné období i z důvodu stresu z maturity a nástupu na vysokou školu kde mi to vůbec nevyhovovalo a cítila jsem úzkost i z toho. A všechno jsem tu vinu svalila na partnera. Další problém byl můj kamarád ze střední školy, do kterého jsem dřív byla zamilovaná, ale on to neopětoval. Na vysoké škole, kam jsme chodili oba mi velmi pomáhal, chtěla jsem občas s ním trávit víc času a volat si přes skype jako na střední, ale nechtěla jsem žádný fyzický ani emocionální vztah. To se nelíbilo mému příteli a měl pocit že náš vztah můj kamarád velmi ovlivňuje a zasahuje. Hodně napomohlo vyřešení problému s kamarádem, že si přiznal že je bisexuál (i když od té doby měl vždycky jen přítele). Rok byl pak moc hezký, cítila jsem jen občas nějakou tenzi že na začátku vztahu to nebylo úplně ok. Náš vztah se prohluboval a já ho měla čím dál tím víc ráda a chtěla jsem s ním trávit čím dál tím víc času. Minulý rok přišla pandemie a uzavřela nás doma a my s přítelem žijeme 70km od sebe a tak jsme se nemohli vidět. Navíc mojí rodině se nelíbil trochu laxní přístup mého přítele ke škole a práci a řekli že nám to stejně nevydrží. Tím zase přišla úzkost (trvala 5 měsíců téměř každý den) a začaly se otevírat staré rány. Bylo to i k něčemu dobré, naučili jsme se komunikovat a úpřímně si řekli jaké jsme měli pocity na začátku a co bysme chtěli změnit. Jen pozoruji na sobě že možná nějakou utkvělou myšlenkou si kazím vztah, vnímám teď téměř všechno negativně, mám konstantně ne úplně dobrou náladu a jako bych přestala cítit ke všem, že je mám ráda.
Děkuji

Any

Odpověď

Dobrý den, Any,
děkujeme, že se na naši poradnu obracíte. Píšete o vztahu se svým přítelem, svých pochybnostech o vztahu a úzkostech. Zmiňujete se i o složitějších začátcích Vašeho vztahu a citech ke kamarádovi, a o jejich vlivu na Vaše pocity a vnímání vztahu. Na druhou stranu ale uvádíte, že po jejich vyřešení jste s přítelem prožívala pěkné chvíle a chtěla s ním trávit více času. Pak ovšem přišla pandemie, která Vás odloučila. Kvůli postoji rodičů k Vašemu příteli se Vám zase vrátila úzkost, a ačkoli se Vám zároveň podařilo naučit se upřímně komunikovat, stále Vás provází negativní myšlenky.
Snažím se představit, jaké to pro Vás je. Říkám si, že odloučení v době pandemie pro Váš vztah i pro Vás samotnou muselo být zatěžkávací zkouškou, a připadá mi skvělé, že jste i přesto na celé věci s přítelem našla něco pozitivního. Přemýšlím nad tím, že vztahy prochází různými fázemi. Tak, jak se třeba zmiňujete o tom, že jste se s přítelem naučili lépe komunikovat, si myslím, že krize může být příležitostí nastavit si věci tak, aby více vyhovovaly. Říkám si, že by mohlo být užitečné zkusit popřemýšlet také o tom, co Vám vztah dává a bere, co od partnera očekáváte a sama do vztahu můžete dát – a možná se zkusit zeptat na totéž i jeho. Zmiňujete se i o postoji své rodiny k Vašemu příteli. Myslím, že rozhovor o tom, jak se cítíte a jaký máte se svým přítelem vztah, by Vaší rodině mohl pomoci lépe pochopit, že Vám jejich připomínky ublížily.
Dále mluvíte o úzkostech, které jste v minulosti cítila, a vrátily se Vám i ve chvíli, kdy jste byla s přítelem v odloučení a Vaší rodině se přítelův přístup nelíbil a mluvili o rozpadu Vašeho vztahu. Vnímám ale, že i po jejich odeznění Vás trápily nepříjemné myšlenky. Působí to na mě tak, že tyto pocity Vám dost negativně zasahují do života, a proto si říkám, že by třeba bylo fajn promluvit si s odborníkem. Chtěla bych Vám proto nabídnout i možnost navštívit psychologa nebo vyzkoušet psychoterapii. Měla byste zde příležitost důvěrně probrat to, co jste sdělila i nám, svoje aktuální pocity, ale i důležité události z minulosti – bude se jednat o člověka, který zde bude pro Vás. Odborník Vaše problémy bude brát Vážně, naslouchat Vám a spolu s Vámi pracovat na tom, aby Vám bylo lépe. Přikládám i odkaz, kde můžete najít psychologa nebo psychoterapeuta působícího ve Vašem okolí. V současné době řada odborníků nabízí své služby online, kontakt si můžete vyhledat například zde nebo zde.
Přejeme Vám, aby Vás přestaly trápit negativní myšlenky.
Tým poradny

Zemřel manžel mé sestry a já mám pocit, že nemohu být šťastná

Dobry den. Mam sestru starsi o necele 4 roky. Sestre zemrel nedavno manzel (druhy) Ja si s ni nikdy moc nerozumela, ale jeji manzel byl skvely a vtipny chlap. Jeho smrt me velice zasahla. Bylo to hodne necekane a nesouviselo to scovidem. Ja do nedavna prochazela ve svem manzelstvi krizi, kterou jsme s manzelem resili. V posledni dobe se vse zacalo zlepsovat a ja zacala citit, ze jsme s manzelem na spravne ceste. Jenze od te udalosti se ve me neco “prepnulo”. Stale myslim na sestru, na to jak moc to ma ted tezke. Jak ji bude jeji manzel chybet apod. A najednou si uvedomuji, ze se od te doby nechovam hezky ja ke svemu manzelovi. Pritom je mi oporou, drzi me nad vodou a pomaha mi. Ale ja se nejak podvedome bojim byt stastna, bojim se, ze kdyby se mi stalo to same co sestre, tak bych nebyla vubec silna a zhroutila bych se. Je mi asi i vuci sestre blbe “byt stastna” nebo “aspon spokojena”. Je mi treba spatne i z toho, se na pohrbu ukazat s manzelem, protoze ja manzela mam a ona o nej prisla....
Zjistuju ze mi vadi videt obrazky zamilovanych lidi, je mi z toho zle. Oni byli dva lide, kteri se proste nasli a patrili k sobe. Spolu byli jeden celek. .... strasne to boli a ja nevim co s tim.

Marketa

Odpověď

Dobrý den, Markéto,
děkujeme za důvěru, kterou do nás vkládáte. Stále musíte myslet na sestru, které zemřel její manžel, a jeho smrt Vás zasáhla. Nemůžete se ubránit myšlenkám na to, jak to má sestra nyní těžké a kvůli tomu máte pocit, že Vy sama nemůžete být šťastná.
Z Vašeho dotazu cítím, že se kvůli smrti manžela Vaší sestry velmi trápíte. Úmrtí blízké osoby, zejména pokud byla součástí rodiny, dokáže být obrovským zásahem do života pozůstalých. Po smrti někoho blízkého přichází proces truchlení, který je u každého různě dlouhý a tíživý. V takové situaci se stává, že člověk najednou pociťuje, že nic není jako dřív, už nemůže být šťastný nebo se nemůže radovat. Také z Vaší strany cítím ztrátu jistoty a strach, že byste mohla zažít podobnou situaci. Chtěla bych Vás ujistit o tom, že pocity, které popisujete, zažívá ve fázi truchlení mnoho lidí. Také bych Vás chtěla ocenit za to, že jste si i přes svou velikou bolest uvědomila změnu svého chování vůči manželovi, a rozhodla jste se udělat první krok a hledat cesty, jak z této bolesti ven.
Napadá mě, zda byste si mohla o svých pocitech promluvit s někým blízkým. Může to být někdo z rodiny, ale například i přátelé, duchovní, kolega z práce. Přemýšlím také nad tím, že pokud byste si o svých pocitech promluvila s Vaším manželem, mohla byste mu tím osvětlit i Vaše nynější chování vůči němu a tím posílit vzájemnou důvěru.
Ptala jste se nás, co máte dělat se svou bolestí. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste na jednu stranu dala průchod svým emocím a prožila si svou bolest z truchlení, ale také hledala způsoby, jak si od něj odpočinout, například při aktivitách, která Vás dříve uklidňovaly nebo bavily. Aktivity, které Vás zaměstnají, Vám mohou pomoci odvrátit myšlenky od trápení, které nyní zažíváte.
Pokud budete vnímat, že Vaše bolest narůstá nebo už si s ní nebudete vědět rady, ráda bych Vás podpořila ve vyhledání odborné pomoci. Psychologové nebo psychoterapeuti jsou odborníci, se kterými si můžete o Vašich pocitech a myšlenkách promluvit a společně hledat způsoby, jak zmírnit Vaši bolest a vyrovnat se se smrtí blízké osoby. Kontakt můžete hledat zde nebo zde. Můžete je hledat i na internetových platformách, například zde nebo zde. Můžete využít i některou ze služeb pro pozůstalé, například zde, nebo online zde. Pokud byste cítila, že si potřebujete bezodkladně s někým promluvit, můžete také využít služeb krizového centra.
Zmiňujete, že sestře nechcete ublížit tím, že jí budete i jen nezáměrně připomínat, že Vy máte manžela a ona ne. Na jednu stranu je to z Vaší strany velmi ohleduplné, na druhou stranu mě napadá, že spokojený vztah s Vaším manželem Vám může poskytnout větší oporu v období truchlení a dodat Vám jistotu, která Vám nyní může scházet. Díky tomu pak můžete být zase Vy oporou pro sestru. V dotazu jste také uváděla, že je Vám špatně při myšlence, že byste šla na pohřeb s Vaším manželem. Napadá mě, že přítomnost Vašeho manžela na pohřbu by mohla sestra naopak vnímat jako vyjádření podpory z jeho strany.
Přejeme Vám, aby se Vaše bolest zmírnila.
Tým poradny

Nejsem si jist výběrem budoucího profesního směřování

Dobrý den. Poslední dobou mě pořád trápí jedna věc. Bavím se o tom s rodiči, píšu si s jinými lidmi z oboru, ale pořád si nejsem jist, co vlastně s tím. Všichni mi říkají, ať to nechám být a počkám, jak se to vyvrbí.

Abych začal od začátku. Asi dva a půl roku zpět jsem zjistil, že by mě nejspíše bavilo v budoucnu pracovat v oboru vesmírného vývoje, konkrétně vývoje raket, orbitálních transportů apod.. Také se mi zalíbila myšlenka "létajících aut" a od té doby jsem si byl téměř jist, co chci dělat. Vystudovat školu, na kterou se nyní hlásím, (SPŠ strojnická), poté zkusit technickou VŠ, jako je ČVUT, MIT v USA apod..

Nyní jsem se ale dostal do situace, že vlastně nevím, zda-li by mě tento obor bavil. A to je právě to. Jakmile se začnu tímto zabývat, naběhne mi strach a dostanu jakýsi úzkostlivě-smutný pocit, jelikož chci, aby mě toto odvětví bavilo, abych měl i nadále vášeň pro tento obor a byl si jistý stejně tak, jako před těma dvěma roky, že v tomto oboru chci pracovat a mít i vlastní společnosti.

Prosím, poraďte mi, co mám dělat a jestli je toto váhání normální. Vím, že jsem velmi mladý a mé názory a touhy se budou ještě dlouho měnit, ale zrovna toto je věc, o kterou nechci přijít a chci díky tomu jednou něco dokázat.

S pozdravem a vděkem Vám, že jste si na mě našel/a čas, Vám přeji pěkný zbytek dne, či večera :)

Adam V.

Adam

Odpověď

Dobrý den, Adame,
jsme rádi, že se se svými starostmi obracíte právě na naši poradnu a Vaší důvěry si vážíme.
Píšete, že jste si před dvěma a půl lety uvědomil, že by Vás bavil určitý obor, ve kterém byste se chtěl vzdělat a dále v něm podnikat. Nyní si však nejste jistý, jestli je tento obor opravdu ta správná volba a bude Vás bavit a naplňovat tak, jak jste si myslel dříve.
Dokážu si představit, že volba profesního směřování ve Vašem věku není vůbec snadná. Takový výběr se může zdát velice zásadní, i když vlastně ani nevíme, jestli se svým rozhodnutím budeme za několik let spokojení. Podobné pocity zažívá mnoho studentů a žáků na konci základní školy. Napadá mě také, že tato zodpovědnost a zároveň nejistota v člověku může přirozeně probouzet pocity úzkosti, strachu nebo zmatku. Přijde mi tedy zcela normální, že je sám zažíváte, když o své volbě profesního směřování přemýšlíte.
I když si nyní nejste daným oborem stoprocentně jistý, zdá se mi, že Vás vybraná oblast opravdu zajímá, což je skvělý start do budoucího studia i podnikání. Z toho, co píšete, je vidět, že už jste nad tím hodně přemýšlel a snažil se ujasnit si své kariérní priority i s rodiči a jinými lidmi. To mi přijde velice užitečné, protože tak můžete získat nové informace, které Vám mohou pomoci při rozhodování. Myslím, že jedna z možností, jak se ujistit, co by Vás v budoucnu opravdu bavilo, je vydat se na cestu za vysněným oborem či profesí. Při studiu na střední škole, kterou jste si vybral, Vás některé předměty zaujmou více a jiné zase méně. I to by Vám mohlo pomoci při rozhodování o dalším studijním a profesním vývoji, výběru vysoké školy a jejího zaměření apod. Spousta lidí se navíc rozhodne své profesní směřování změnit i několikrát v průběhu studií a kariéry, a ne všichni zůstanou celý život u toho, co si vybrali v dospívání. I takové „zaváhání“ může člověka obohatit o zkušenosti, které by třeba jinak nezískal.
Napadá mě také zjistit, zda na Vaší škole funguje nějaká forma kariérového poradenství. Konzultace se školním psychologem nebo speciálním pedagogem, který se tímto tématem zabývá, by Vám také mohla přispět zajímavými názory nebo Vám odpovědět na otázky, které si kladete. Další možností je kontaktovat informačně vzdělávací středisko, které slouží stejnému účelu, tedy kariérovému poradenství ve Vašem kraji. V neposlední řadě Vám může být prospěšný i odkaz zde, kde jsou popisy jednotlivých pracovních pozic včetně požadavků, platu a dalších informací, které při rozhodování můžete využít.
Přejeme hodně úspěchu při výběru profesního směřování.
Tým poradny

Mám deprese ze svého vzhledu

Dobrý den, mám pro Vás neobvyklý dotaz. Mám velice silné deprese, které se chvílemi stávají neovladatelnými. Deprese mám hlavně ze svého vzhledu, protože mám tlusté tváře. Ostatní říkají, že je to nesmysl, ale já nikomu nevěřím. Říkají to jen proto, aby se mě zbavili. Hnusím se sama sobě, přemýšlím každý den o sebevraždě. Zkoušela jsem cvičit, ale nejde to nějak zeštíhlit. Prosím, co mám dělat?

Aneta

Odpověď

Dobrý den, Aneto,

děkujeme za dotaz. Svěřujete se nám, že máte silné deprese, hlavně ze vzhledu svých tváří. Nedaří se Vám je zeštíhlit a přemýšlíte o sebevraždě. Okolí Vám tvrdí, že je to nesmysl, Vy tomu však nevěříte. Ptáte se nás, co dělat.

Přemýšlím nad tím, jak se asi nyní cítíte a jak je pro Vás nejspíše náročné se se svými pocity vyrovnat. Chápu, že vzhled je pro řadu dívek ve Vašem věku velice důležitý, a že se kvůli němu můžete trápit, mít obavy z toho, jak na Vás ostatní nahlíží, a možná i vztek, že se to děje právě Vám. Představuji si zároveň, že pokud jste o svém problému řekla lidem v okolí a setkala se s nepochopením, můžete se v této situaci cítit osamělá.

Nezmiňujete, jak dlouho toto období trvá. Říkám si však, zda by změna Vašeho vzhledu nemohla do určité míry souviset s postupnými proměnami, které jsou v období dospívání přirozené. Chápu však, že je obtížné se s tím smířit. Ráda bych Vás podpořila v tom, že většina z nás někdy zažívá pocity nejistoty ohledně svého vzhledu a trápí se nedokonalostmi, které nemusí nikdo jiný vůbec zaznamenat. Je možné, že Vám okolí neříkalo pravdu, ale také si říkám, že Vám ostatní nemuseli lhát, možná Vás jen vnímají odlišně, než se vidíte Vy sama.

Přestože píšete, že ostatním v názoru na Váš problém nevěříte, chtěla bych Vás podpořit, abyste se svěřila někomu, kdo je Vám opravdu blízký, například někomu z rodiny. Můžete mu říct, že se cítíte v depresi a že přemýšlíte i o sebevraždě, klidně i bez toho, aniž byste se ptala na jeho názor ohledně Vašeho vzhledu. Mohlo by se Vám ulevit, pokud budete mít někoho, komu Vám bude oporou v těžkých chvílích a případně Vám pomůže i vyhledat pomoc.

Chtěla bych Vám navrhnout, abyste se se svými obtížemi a depresivními pocity svěřila svému praktickému lékaři, pokud v něj máte důvěru. Může Vám poskytnout nezávislý názor a odkázat Vás na další odborníky, například na odborného výživového poradce. V oblasti stravy lze najít spoustu různých návodů a rad, nicméně, je těžké posoudit, co opravdu funguje a zároveň Vám nepoškodí zdraví. Proto je důležité se obrátit na odborníka, který má v této oblasti vzdělání a bude umět zjistit, jak na tom jste a případně Vám doporučí, co je vhodné právě pro Vás. Zároveň Vás chci podpořit, abyste vyhledala psychologickou pomoc. Pokud máte ve škole školního psychologa, můžete se obrátit přímo na něj. S ním byste mohla vše probrat podrobněji a mohl by Vám pomoci hledat cestu k vlastnímu sebepřijetí a zmírnění negativních emocí a stavů. Další možností by mohlo být, že byste si psychologa či psychoterapeuta vyhledala sama. V současné době poskytuje řada psychologů své služby i online (odkazy najdete zde a zde). Jelikož nejste plnoletá, bude nejspíš potřeba, aby o setkání věděli rodiče, nicméně, někdy to není nezbytné, proto se i na to můžete zeptat, když budete někoho kontaktovat. Pokud by Vás opět přepadly myšlenky na sebevraždu a potřebovala byste si s někým promluvit ihned, můžete využít služeb krizového centra, které poskytuje okamžitou pomoc. Obrátit se můžete také na některou z linek důvěry, jejíž součástí může být i chat. Tato služba je často bezplatná, anonymní a funguje v kteroukoliv dobu. Doporučila bych Vám i aplikaci Nepanikař, která také nabízí chatovou poradnu i další možnosti, co v takových chvílích dělat.

Přejeme Vám, ať jste se svým vzhledem spokojená a cítíte se vyrovnaněji.

Tým poradny

Dcera si vymyslela imaginární kamarádku

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám dceru (14 let), v dětství neměla kamarády, teď má jednu kamarádku. Nedávno se mi svěřila, že si před dvěma lety vymyslela imaginární kamarádku, její rodiče, strejdu a koně. Řekla mi, že si je každý den představovala, jak jsou s ní, jak spolu jezdí na výlety... Prý nalhala té své kamarádce že existují, protože si myslela že tím bude zajímavá a chtěla si ji udržet, ne jako ostatní kamarády kterým přišla "nudná". Svěřila se mi s tím, protože jí to poslední dobou trápilo, že vlastně nic takového neměla a měla výčitky svědomí, že kamarádce lže. Prý to kamarádce přiznala, pochopila to. Dceři je to pořád strašně líto a dalo by se říct, že se jí po tom "imaginárním světě" stýská. Ona to prý bere tak, že pro ni byli živí a zemřeli. Ráda bych jí pomohla,ale nevím jak. Moc vám děkuji za váš čas a odpověď.

Emma

Odpověď

Dobrý den, Emmo,

děkujeme, že jste se s dotazem obrátila k nám do poradny. Vaše dcera si vymyslela imaginární kamarádku a její rodinu, se kterou trávila čas, a své opravdové kamarádce o ní vyprávěla, jako by byla skutečná, aby působila zajímavě. Dcera se kamarádce přiznala, ona to pochopila, ale má výčitky svědomí a stýská se jí po imaginárním světě. Potřebovala byste poradit, jak dceři pomoci.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že Vám na dceři opravdu záleží a máte starost, aby se cítila dobře. Připadá mi fajn, že se Vám dcera se svým trápením svěřila, zdá se, že v tomto ohledu máte dobrý vztah. Dceři můžete pomoct třeba právě tím, že vyslechnete její trápení a budete pro ni oporou. Pro lepší pochopení její situace se můžete ve vhodných chvílích zkusit postupně ptát, proč si vlastně imaginární kamarádku vymyslela, nebo proč se rozhodla „imaginární svět“ opustit, když se jí po něm stýská. Dítěti může často dost ulevit, když vnímá ze strany rodiče zájem o to, co prožívá a může s ním sdílet své pocity, aniž by se mu zdálo, že to rodič nějakým způsobem hodnotí. Můžete se s dcerou také zkusit zamyslet nad tím, čemu by se ráda věnovala, co by ji naplňovalo, a přijít na způsoby, jak ji v tom podpořit. Bujná fantazie sama o sobě není nic špatného, pokud člověku neznemožňuje běžně fungovat a dokáže odlišit realitu od vymyšleného. U dětí jsou imaginární kamarádi celkem běžným jevem a je možné, že v dospívání pak představy mohou pomáhat třeba v utváření identity nebo poskytovat jakýsi trénink pro opravdové vztahy. Říkám si také, že možná uvažujete nad tím, jestli je v pořádku, že má dcera jen jednu kamarádku. I v tomto bych Vás chtěla podpořit, abyste se soustředila na to, jak to vnímá dcera, jestli je tak spokojená, nebo ne.

Píšete, že se dceři po imaginárním světě stýská, že to bere tak, jako by ti lidé zemřeli. I proto bych Vám chtěla doporučit, abyste zvážila návštěvu psychologa a navrhla to i dceři. Pokud je ve škole Vaší dcery školní psycholog, mohly byste se obrátit na něj. Vám by mohl pomoci si ujasnit, jak si o tom s dcerou promluvit a možná Vám i poskytnout jiný náhled na situaci a dceři by mohlo prospět, kdyby si mohla popovídat s někým, kdo by jí pomohl více porozumět sama sobě a třeba se i srovnat s tím, že už je imaginární svět pryč. Kdyby dcera k psychologovi jít nechtěla, můžete ho kontaktovat i sama. Pokud by ve škole psycholog nebyl, může se obrátit na dětského psychologa nebo psychoterapeuta. Jak při hledání postupovat, se můžete dočíst na našem webu, a konkrétního odborníka pak můžete vyhledat třeba tady nebo tady.

Přejeme Vám, ať se Vy i dcera máte dobře.

Tým poradny

Jsem svědkem domácího násilí mezi rodiči

Dobrý den, už nevím jak dál. Opakovaně jsem svědkem domácího násilí v rodině mezi rodiči. Už jsem opravdu zoufalá protože se to podepisuje na mém duševním zdraví a také to zhoršuje mě výsledky ve škole a jelikož jsem v maturitním ročníku tak je to o to horší. Snažila jsem se několikrát mámu přesvědčit o tom že ji bude mnohem líp bez něj a že se kvůli tomu trápí její děti ale nic nepomohlo, vždy jsem ji jen trochu nahlodala ale ve výsledku to nikam nevedlo. Když jsem ji přiměla k tomu, aby zavolala do poradny pro oběti domácího násilí tak ji tam prý akorát řekli že by jim prospělo žít odděleně. Takže v podstatě moc nepomohly. Moc prosím o radu jinak se z toho všeho asi zblázním.
Děkuji a přeji hezký den
Eliška

Eliška

Odpověď

Dobrý den, Eliško,

píšete nám, že jste opakovaně svědkem domácího násilí mezi rodiči. Cítíte, že se to projevuje na vašem duševním zdraví i školním prospěchu. Píšete, že jste několikrát zkoušela s matkou promluvit, jednou i zavolala do poradny pro oběti domácího násilí, ale domníváte se, že jí tam příliš nepomohli. Ptáte se nás, co byste v této situaci mohla dělat.

Přiznávám, že je pro těžké si vůbec představit, čím nyní procházíte. Maturitní ročník je pro mnohé studenty velkou výzvou sám o sobě, natož muset se zároveň potýkat s domácím násilím mezi vlastními rodiči. Z Vašeho dotazu vnímám, že jste z celé situace už hodně vyčerpaná, a možná i smutná a naštvaná, z toho, co musíte řešit. Vnímám, že Vás hodně trápí, co máma zažívá a zároveň si říkám, jak náročné to asi musí být pro ni samotnou. Lidé ohrožení domácím násilím se nezřídka ve své situaci cítí uvězněni: mohou se obávat například reakce okolí, ztráty sociálních jistot, tlaku ze strany partnera a dalších věcí.

Velmi Vás oceňuji v tom, že se snažíte vést mámu k vyhledání odborníků, kteří jí mohou pomoci s podobnými obavami pracovat a pomáhat jí hledat řešení. Zároveň mi připadá důležité zmínit, že i Vy jste osobou vystavenou domácímu násilí. Sama proto máte nepochybně nárok na to říct si o pomoc. Pokud máte ve škole školního psychologa, napadá mě, že byste se mohla nejprve obrátit na něj. Může Vám poskytnout psychickou oporu a probrat s Vámi, jaké konkrétní kroky můžete udělat, aby se Vám podařilo úspěšně zvládnout maturitu. Případně Vás může odkázat na další služby, kde by mohli pomoci Vám i mámě. Nicméně, existuje také možnost, že i přes Vaši nejlepší snahu nebude mít máma zájem nebo sílu svoji situaci nějak řešit. V takovém případě by bylo o to důležitější podniknout konkrétní kroky, abyste se postarala o Vaši vlastní psychickou pohodu a případně mohla i mámě ukázat, že i ona se může z toho, co prožívá, dostat.

Upřímně mne mrzí, že máma nebyla s telefonátem do zmíněné poradny spokojená. Zároveň bych Vás chtěl podpořit v tom, abyste to se sociálními službami nevzdávaly. Pokud ve škole psychologa nemáte, anebo byste z nějakého důvodu nechtěla využít jeho pomoci, můžete se přímo obrátit na jiné organizace. Ty jsou schopny Vám poskytnout velmi cílenou a praktickou pomoc, ať už by se jednalo o zajištění bezpečí, financí, bydlení či řešení právních otázek. Mohou také poskytnout psychologickou pomoc při zpracovávání zkušenosti domácího násilí, dodat Vám sílu či Vám pomoci hledat, co můžete dělat pro zvládání náročných chvil. Snadno dostupnou možností je intervenční centrum, jehož pobočka se nachází přímo ve Vašem městě. Ve Vašem kraji se také vyskytuje pobočka Bílého kruhu bezpečí, který navíc poskytuje nonstop Linku pomoci obětem domácího násilí.

Napadá mě, že pokud byste sama navázala s některou ze zmíněných organizací spojení, možná byste mohla mimo jiné objevit i více možností, jak pomoci Vaší mámě i sobě. Pokud by Vám z jakéhokoliv důvodu nevyhovovalo nebo nebylo možné je kontaktovat osobně, psát e-maily ani telefonovat, některé organizace zaměřené na domácí násilí nabízí také možnost anonymního chatování, například zde či zde.

Přejeme Vám, aby se Vám obtížné období podařilo překlenout.

Tým poradny

Předchozí 1 4 5 6 7 8 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info