VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Partner se se mnou chce rozejít, protože nesnáším jeho dítě

Dobrý den, již několik let žiji stylem, že mě život nebaví. To by bylo na delší povídání. Ale v současnosti mám partnera, který má dvě děti. Jedno nevida vůbec, druhé chce vídat každý druhý víkend. Momentálně se s jeho matkou rozvádí. Já jeho dítě nesnáším. Byla bych nejraději kdyby žádné neměl a měli jsme vztah jen spolu. Já obecně deti nesnáším. Přítele,ikdyz není úplně ideální a dokonalý,mám ráda.ted jsme se ale dostali do stavu,kdy se chce kvůli jeho děcku a me nesnášenlivosti k němu rozejít. Vždy když je dítě u nás nejím nespím mám vysoký tlak,a čekám na chvíli kdy ho odveze.je mu 5let a je částečně postižený. Nevím co mám dělat,jsem úplně zoufalá :( dokážete mi nějak poradit? Mám dny kdy si říkám že přeci nejsem jediná a jde o pár dní v měsíci,že to přeci musím zvládnout,kvůli nám dvěma. Pak si říkám že ty peníze a čas a to jak mi je za to nestojí,ale vztah ukončit nedokážu ani nechci.Co mám dělat :( když je mi nejhůř,představuji že jeho dítě neexistuje,třeba umřelo,a ziju ve vlastních představách našeho vztahu :( neumíme s partnerem spolu moc mluvit,moc mi tuhle situaci neulehčuje,spíš mi nepomáhá vůbec a dělá to ještě horší :( děkuji za jakoukoli odpověď. Předpokládám,že bych si měla najít psychologa...

Jana

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu. V současné době máte partnera, avšak nemůžete vystát jeho pětiletého syna. Nejradši byste byla, kdyby žádného neměl. Když je s Vámi, čekáte jen na to, kdy už odjede. Partner se s Vámi chce kvůli synovi a Vaší nesnášenlivosti k němu rozejít. Vy však máte partnera ráda a vztah chcete udržet. Ohledně celé situace se cítíte zoufalá a chtěla byste poradit, jak dál. 

Z Vašeho dotazu cítím, že jste z celé situace frustrovaná a možná i smutná z toho, že se Vám nedaří změnit vztah k partnerovu synovi a s partnerem najít společné řešení. Napadá mě, že se možná se cítíte i trochu naštvaně, když se s Vámi partner chce kvůli synovi rozejít. Chápu, že je pro Vás možná složité pochopit, proč je to pro partnera důvod ke zvažování rozchodu. Říkám si, že ačkoli Vás má partner rád, tak v sobě může mít nejspíše velké rozpory ohledně Vašeho vztahu k jeho synovi. Pro většinu rodičů jsou jejich děti prioritou a mnohdy se pro ně i svůj život snaží uspořádat tak, aby se v něm cítily co nejlépe. Zároveň je ale naprosto v pořádku, že Vy máte k dětem i partnerovu synovi jiný postoj a nemáte k nim kladný vztah. Společnost často očekává, že lidé budou mít děti rádi, nicméně, každý člověk to má nastaveno jinak a má právo si zvolit, jak se bude k dětem vztahovat.

Píšete, že se Vám s partnerem nedaří příliš komunikovat. Přesto bych Vás chtěla podpořit, ať si s ním zkusíte ještě promluvit. Je dobré si na rozhovor vyčlenit dobu, kdy na něj budete mít oba dostatek prostoru. Možná by Vám mohlo pomoci se na něj dopředu připravit. Popřemýšlet nad tím, co byste partnerovi ráda sdělila. Někdy lidem může pomoci si i představovat, jak by ten druhý mohl zareagovat. Dále mě napadá, že si můžete své myšlenky zkusit sepsat, abyste při rozhovoru na nic důležitého nezapomněla a zároveň měla prostor vnímat, jak se na celou situaci dívá partner. Přemýšlím i nad tím, zda jste se  svými pocity zkusila svěřit někomu blízkému. Mohlo by Vám ulevit, kdybyste měla někoho, kdo by Vám nabídl porozumění a byl Vám oporou.

Pokud byste s partnerem měli zájem, můžete se obrátit i na partnerské poradenství. Poradce by Vám mohl pomoci si o tématu popovídat a lépe pochopit své úhly pohledu. Společně byste mohli přemýšlet nad možnými kompromisy, které by byly přijatelné jak pro Vás, tak pro partnera. Pokud by partner nechtěl, můžete zajít do poradny i sama anebo se obrátit na psychologa/psychoterapeuta. S ním byste mohli zmapovat, jaké kroky můžete udělat pro zlepšení situace Vy sama a zároveň byste si mohla třeba i ujasnit, jaké řešení je pro Vás přijatelné. V dotazu jste se svěřila, že Vás poslední dobou život nebaví. I tohle téma byste mohli s psychologem společně probrat a hledat, co můžete dělat proto, abyste se v životě cítila spokojenější. V současné době řada odborníků nabízí své služby online, kontakt si můžete vyhledat například zde nebo zde.

Přejeme Vám, abyste s partnerem nalezli řešení přijatelné pro oba.

Tým poradny

Mám strach z kontaktu s jinými lidmi a prožívám nepříjemné stavy

Dobrý den, po dlouhém uvážení. Jsem se rozhodla vás kontaktovat s dotazem. Můj dlouhodobý problém je flustrace. Vím o sobě, že na sebe požadují vysoké nároky. Tak vysoké, že se mnohdy přeceňuji. Z dlouhodobého hlediska, se mi stále nedaří svého cíle naplnit. Toto období trvá s počátkem puberty. Mým cílem je být šťastná. Proč se na vás obracím? Protože můj stav se za poslední týdny tak rapidně zhoršil, že si těžko vzpomínám na alespoň jednu příjemnou událost, situaci nebo věc za celoživotní dobu. Tyto prožitky jsem mívala mnohdy často, bylo to zapříčiněno okolím, jež jsem se obklopovala a životním stylem, který jsem provozovala, začali už na základní škole v 8. třídě, kdy to bylo poprvé. Od té doby jsem se snažila sama se sebou intenzivně pracovat. Zajímala jsem se o to jak pracuje a funguje lidské vědomí, a o to víc byly stavy silnější a intenzivnější a hůř se z nich dostávalo, velkou úlevou pro mě bylo cestování a nikterak dlouhé setrvávání na stejném místě. Kdykoliv, kdy byl čas odejít, byl tehdy, kdy se o mě začalo okolí blíže zajímat a přijímat mě mezi sebe. Děsí mě vědomí, že lidé mezi sebou mluví o povahách, chování a zlozvyků mě samotné. Činím tak, jak nechci, aby bylo činěno mě, proto se hovorům o jiných osobách, než je v místnosti vyhýbám. Při společnosti více, jak dvou či pěti mých nejbližších lidi, ztrácím schopnost obyčejně se vyjadřovat, propadám studu a strachu promluvit s domněním, že prozradím něco špatně. Přiblížíně před půl rokem, jsem měla naplánovanou cestu do německých Alp na dobu neurčito, ovšem seznámila jsem se s mým nynějším přítelem v rodném městě, do kterého jsem se vždy ráda vracela za rodinou. Zůstala jsem. Stavy mě popadají mnohem častěji, jak tomu bylo na střední škole, když bych je měla popsat buší mi při nich srdce, třese se mi tělo, neposlouchá, je slabé, po záchvatu jsem schopná hodiny zírat na jedno místo a vnímat jak dýchá. Už jednou se mi podařilo tyto záchvaty eliminovat, věřím, že se mi to podaří zase akorát mi přijde, že by to šlo snás, pri zjištění důvodu, proč se to děje. Prosím tedy o radu a pomoc.. Jak mám svou mysl zaneprazdnit a naučit ji, že je společnost v pořádku? Děkuji

Mercy

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete, že na sebe máte příliš velké nároky, nedaří se Vám dlouhodobě dosáhnout svého cíle a cítíte se frustrovaná. V poslední době se Váš stav výrazně zhoršil. Není Vám příjemné, když se o Vás okolí zajímá a ve společnosti více lidí máte strach, abyste neřekla něco špatně. Pomáhalo Vám cestování, nyní jste však zůstala na jednom místě a mnohem častěji než dříve prožíváte situace, kdy Vám buší srdce, třesete se a cítíte se slabá. Ráda byste zjistila, proč se Vám to děje.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vás opravdu vyčerpává se tak často potýkat s nepříjemnými fyzickými stavy i se studem a strachem v kontaktu s jinými lidmi. Říkám si, že možná cítíte i smutek z toho, že se Vám nedaří tyto prožitky zpracovávat a být šťastná. Chtěla bych Vás však ocenit, že jste se rozhodla a napsala nám, i když jste si tím dlouho nebyla jistá. Vnímám, že se i takto dál snažíte pracovat na tom, aby Vám bylo lépe.

Píšete, že s frustrací se potýkáte již delší dobu a i další nepříjemné stavy se vám vrací, ačkoliv, když jste třeba více cestovala, to bylo lepší. Nyní se ale situace opět zhoršila a cítíte, že při zvládání by Vám mohlo pomoci i zjistit, proč se to děje. Takto na dálku nejde říci, proč tyto stavy prožíváte, ani, jak přesně je zvládnout, a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste kontaktovala odborníka, například psychologa či psychoterapeuta, se kterým si můžete o všem promluvit detailněji. Vyhledat jej můžete třeba zde nebo zde. Společně s ním byste mohla probrat, co Vás tíží, a pracovat na jejich zlepšení. Psychoterapeut Vám postupně může také pomoci se vídat s dalšími lidmi a cítit se v jejich společnosti jistější. Vzhledem k současným opatřením je řada těchto služeb poskytována také online (odkazy můžete nalézt například tady a tady). Pokud byste cítila, že Vás nepříjemné stavy v každodenním životě opravdu obtěžují a dochází Vám síla, můžete zvážit i návštěvu psychiatra. Kdybyste si nebyla jistá, zda se na psychiatra obrátit, můžete to zkonzultovat s psychoterapeutem. Záleží jen na Vás, pro jakou formu pomoci se na začátku rozhodnete, odborník Vás v případě potřeby může nasměrovat dále. V případě, že byste měla další záchvat a potřebovala pomoc ihned, můžete se obrátit na některou z linek důvěry.

Zmiňujete, že kolem sebe máte pár nejbližších lidí, rodinu, přítele. Přemýšlím nad tím, zda jste se jim zkusila svěřit. Lidé, kterým důvěřujete, Vás mohou vyslechnout a být Vám oporou v obtížných chvílích i při hledání odborné pomoci. Mohlo by se Vám ulevit, pokud na to, co prožíváte, nebudete sama.

Říkám si, že když momentálně necestujete, mohla byste si odpočinout díky nějaké jiné aktivitě, při které se budete cítit dobře a načerpáte energii. Napadá mě, že můžete vyzkoušet různá dechová cvičení, díky kterým byste se mohla cítit fyzicky i duševně lépe. Mnoha lidem na odreagování a uvolnění napětí pomáhá také například pohyb. Ve chvílích, kdy se nebudete cítit dobře, můžete vyzkoušet také aplikaci Nepanikař.

Přejeme Vám, abyste se cítila lépe.

Tým poradny

Snažím se být lepším člověkem

Krásný večer... Už nějaký čas se snažím na sobě pracovat a být lepším člověkem....bohužel se mi to moc nedaří...je pravda že jsem se naučila být více pozitivní, ale bohužel jsem typ člověka, když se mi něco nelíbí, tak se ozvu a vybouchnu...skončí to pak hádkou s partnerem ...chtěla bych najít víc vnitřního klidu...žít život bez hádek.... Další můj problém je to že nemám sebevědomí, vždy si pak přijdu ta nejhorší a všem na obtíž a pak mám divné myšlenky, ale vím že bych si nikdy neublížila....jak z toho ven??? Omlouvám se za takový sloh....moc děkuji

Jana

Odpověď

Dobrý den, Jano,

děkujeme za Váš dotaz. V dotazu zmiňujete, že se Vám moc nedaří na sobě pracovat, najít vnitřní klid a být lepším člověkem. Píšete, že nemáte sebevědomí a snadno vybouchnete, což mnohdy vede k hádkám s partnerem. Nevíte, jak z toho ven a žádáte nás o radu.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás Vaše momentální situace asi hodně trápí. Chápu, že možná máte pocit, že Vaše práce stát se lepším člověkem nejde podle Vašich představ, ale myslím si, že už jenom to, že se Vám podařilo být více pozitivní, je velký krok vpřed. Seberozvoj a práce na zlepšení některých našich potíží bývá mnohdy časově náročnější. Vyžaduje to mnoho odhodlání a někdy se může z našeho pohledu zdát, že jsme se nikam neposunuli a že naše cíle, jako například dosáhnutí vnitřního klidu, jsou v nedohlednu. Chtěla bych Vás proto podpořit ve Vaší snaze na sobě pracovat.  

Napadá mě, jestli jste si o těchto svých pocitech už zkusila mluvit s partnerem. Z Vašeho dotazu vnímám, že Vás hádky s ním trápí, máte pocit, že za ně může Vaše povaha, a chtěla byste jim předcházet. Možná on sám neví, jak se cítíte, a že vnímáte i to, jak Vaše chování ovlivňuje Váš vztah. Možná byste v rámci rozhovoru mohli probrat, jak to vnímá i on a jak by Vám mohl být i partner nápomocný například v situacích, kdy vybouchnete nebo dojde k hádce.

Píšete, že díky nedostatku sebevědomí máte pocit, že jste všem na obtíž, že jste ta nejhorší. Je mi líto, že prožíváte tyhle pocity a máte pochybnosti o sobě a svých schopnostech. Také jsem si všimla, že máte někdy možná i myšlenky ohledně ublížení si. Chtěla bych Vás podpořit v tom otevřít tato témata s někým blízkým, komu důvěřujete, nebo s odborníkem. Jsou to témata, která určitě jdou v rámci psychoterapie řešit.

Pro větší zklidnění je možné využít některých technik jako je například relaxace či meditace. Existuje spousta aplikací, které si můžete stáhnout do mobilu nebo videa na internetu, které Vás těmito technikami mohou provést. Rovněž může být velmi užitečná aplikace Nepanikař, kde najdete různé konkrétní cvičení a techniky pomáhající ke zklidnění. Takto může fungovat i nějaká Vaše oblíbená činnost – například sport, cvičení, procházka nebo cokoli jiného, co máte ráda a můžete tuto aktivitu zapojovat častěji nebo vědoměji.

Někdy můžeme mít pocit, že když jsou to naše problémy, musíme si je vyřešit a pracovat na nich sami. Někdy ale malé pošťouchnutí a podpora z okolí může velice pomoci. Psycholog či psychoterapeut by s Vámi mohl pracovat na tom, co prožíváte, provázel Vás při práci na sobě, například na Vašem sebevědomí. Můžete se mu svěřit s Vašimi pocity, probrat své obavy, které Vás v současnosti trápí, a může Vám pomoci hledat postupy a způsoby, jak Vaši situaci zlepšit. Odkazy na psychoterapeuty ve Vašem okolí můžete najít zde nebo zde. V současné době není často možné docházet na osobní setkání, někteří psychologové a psychoterapeuti však poskytují i online sezení. Můžete taky obrátit přímo na službu poskytující online terapie jako je například terap.io, tymosia.cz, hedepy.cz nebo mojra.cz.

Přejeme Vám, abyste se postupně dostávala blíže svému cíli a abyste byla spokojená.

Tým poradny

Od narození syna jsem nešťastná

Dobrý den, jsem dost nešťastná z toho, jak se poslední rok a půl cítím. Začalo to vše hned po narození syna.
Moc jsem si syna přála, ale když se narodil, začalo pro mě dost peklo. Nemohla jsem spát, jíst, byla jsem neustále ve stresu, bála jsem se být se synem sama a i když se za to teď stydím, vůbec jsem ho neměla ráda. Připadalo mi, že kvůli němu mi skončil život a všechno je špatně a se vším je problém. Nešlo nám kojení, špatně spal, špatně se vyvíjel, museli jsme skoro 9 měsíců cvičit Vojtovku, potom problémy s jídlem....Málem jsem skočila na psychiatrii, tam ale řekli, že když nemám bludy a nutkání malému ublížit, tak nejsem případ pro ně. Nakonec jsem se z nejhoršího s pomocí rodiny nějak vyhrabala, i když trvalo skoro třičtvrtě roku, než jsem začala mít syna ráda. Teď už je malému 18 měsíců, ale stejně se pořád necítím moc dobře. Nic mě nebaví a nevím, na co se mám těšit. Jsem protivná i na manžela i syna, přecitlivělá a lítostivá. Mám pocit, že to všechno nezvládám - pořád nějaká práce nebo povinnost,i když mi manžel stále dost pomáhá. Jsem perfekcionista, mám na sebe vysoké nároky a potřebu vše zvládat, takže když to nejde, jsem z toho nešťastná. V noci se často budím, ráno se mi nechce vstávat - při představě, že mě zase čeká celý dlouhý den. Nejšťastnější jsem, když malý spí. Z toho je mi smutno pak ještě víc, když mám být ráda, že mám zdravé dítě a užívat si to. Navíc v téhle pitomé době se musí jen sedět doma, člověk ani nemůže za rodinou, za kamarády, málem ani do parku. Zkoušela jsem kontaktovat několik psychologů, ale nikdo nové pacienty nebere. Soukromí jsou příliš drazí. Nevím, co teď mám dělat, co a jak změnit. Mám strach, aby se tohle vše nepodepsalo na synovi a na mém manželství,ve kterém už to začíná skřípat.
Děkuji za odpověď.

Alena

Odpověď

Dobrý den, Aleno,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte se na nás, protože se od porodu syna cítíte nešťastná. Nic Vás nebaví, připadáte si přecitlivělá, máte pocit, že nic nezvládáte a že jste syna neměla dostatečně ráda. Pokoušela jste se již obrátit na odborníky, ale nemají kapacitu pro nové klienty. Ptáte se nás, co máte nyní dělat, aby Vám bylo zase lépe.

Z Vašeho dotazu vnímám, že jste si od porodu prošla opravdu těžkým obdobím. Říkám si, že mateřství je náročným úkolem pro každou ženu. Představuji si, jak vysilující to asi muselo být pro Vás, když jste se necítila dobře a musela jste přitom veškerou svou energii věnovat synovi. Chtěla bych Vás za to ocenit a zároveň Vám říct, že si nemusíte nic vyčítat. Pocity, které jste po porodu zažívala, mohou potkat každého. Je obdivuhodné, že jste se z nejhoršího dokázala dostat společně s Vašimi nejbližšími, ale zároveň neztrácíte důvěru ani v odborníky a pokoušela jste se je kontaktovat.

Rozumím tomu, že je nyní velmi těžké odborníka sehnat. Chtěla bych Vás nicméně podpořit v tom, abyste se nenechala prvotními neúspěchy odradit. Můžete kontaktovat další psychology, které hradí pojišťovna; můžete vyhledávat i zde a zde. Pokud byste byla pojištěncem VZP, můžete využít i nabídky na proplácení až 10 psychoterapeutických sezení. S hledáním finančně dostupné odborné pomoci by Vám mohla pomoci také terapeutická linka Sluchátko. Pokud by se Vám ani tak nepodařilo nikoho najít, můžete ještě jednou zkusit kontaktovat i některého z psychiatrů. Přestože toho vím o Vaší situaci málo, velmi mě zaráží, jak Vás na psychiatrii odmítli. Možná měli pocit, že jste schopná svou situaci zvládnout sama, nebo s pomocí psychoterapie. Do ambulancí psychiatrů nicméně běžně dochází i lidé bez bludů a násilných sklonů, například lidé s depresemi či úzkostmi.

V naléhavých situacích můžete probrat Vaše pocity také s pracovníky bezplatných linek důvěry a krizových center. Poskytují ale spíše krátkodobou podporu. Další bezplatnou možností jsou manželské a rodinné poradny, nabízí pomoc rodinám s dětmi i partnerům. Říkám si, že současná situace je asi náročná jak pro Vás, tak pro Vašeho manžela. Píšete o tom, že to ve vašem vztahu začíná skřípat. Možná by Vám mohl odborník z poradny pomoci efektivně řešit vaši rodinnou situaci. 

Zároveň bych Vám ale ráda nabídla, abyste své pocity sdílela s manželem i mimo případná setkání s odborníkem. Z Vašeho dotazu mám pocit, že v manželovi a rodině máte velkou oporu. Nejbližší okolí bývá pro mnoho lidí v překonání obtížných období naprosto zásadní. Proto Vás chci podpořit v tom, abyste i přes současnou situaci mluvila o svých pocitech s lidmi, kterým důvěřujete – například přes telefon nebo počítač. Přes internet můžete také sdílet své pocity s ženami, které mají podobnou zkušenost jako Vy. Tato organizace v dohledné době pořádá zdarma webinář i online setkání, zároveň poskytuje na svých stránkách množství informací.

Zlepšit duševní pohodu pomáhá i dodržování zásad psychohygieny. Uvědomuji si, že některé zásady mohou být pro matky malých dětí nedosažitelné. Můžete si z nich vybrat to, co je pro Vás nyní reálné. Další inspiraci, co dělat pro zlepšení psychického stavu, můžete najít např. v bezplatné mobilní aplikaci Nepanikař, nebo v infografikách Nevypusť duši.

Přejeme Vám, abyste i v této době našla něco, co Vám bude dělat radost.  

Tým poradny

Sestřenice pořád lže a nevíme, co s ní

Dobrý den, rada bych se Vas zeptala na jeden závažný problém, který trápí celou naší rodinu. 

Jedna se o mou sestrenici. Je ji 24 let (letos 25). Po ZŠ nastoupila na SŠ, kterou ve 2 ročníku opustila,  nastoupila na další  SŠ placenou, kterou také nedokoncila,  poté nastoupili na SOU, které nakonec dokončila ve svých 23 letech. Během studia si brigádu nenašla,  jen cca na 1 měsíc,  poté ji to "nebavilo". Do práce nastoupit nechtěla ptz ji všude nabízeli málo peněz. Žádná práce ji nebyla dobrá. Již asi od 12 let ma problémy s chováním,  je to lharka,  kradla v rodině peníze,  sestře kradla její osobní věci,  vzdy řekla, že to ona nebyla a tím to skončilo. Je chladná   nemá žádné emoce, není empaticka,  postrádá zodpovědnost, jedinne,  co ji zajímá je její telefon. Ve 12 letech byla u vychovne poradkyně,  která ji diagnostikovala pouze ztrátu emocí,  hrdost. Problemy s jejím chováním se stupnovali,  poté s ni její matka šla k psychlozce,  která ji diagnostikovala také ztrátu emocí a dále i chladnost,  bezcitnost,  ztrátu se o něco zajímat,  a svalovani viny na ostatní (v případě neuspechu), nic není její chyba. Psycholožka dala doporučení k psychiatrovi   bohužel odtud zoravu nemám. Aktuálně ji matka s partnerem vyhodili z bytu,  jelikož cela situace byla již neunosna (krádeže,  volání policie na matku,  neposlusnost,  agresivita, nezajem s čímkoliv pomoci a velké cerpani energii (za 1tyden 3 kubíků vody)). Problem pokracoval v tom, ze místo toho aby se postavila na sve nohy,  odešla bydlet k babičce (neustále slibuje ze nastoupi do práce,  rekne kam nastupuje,  kdy tam nastupuje,  rekne ze je s novými lidmi z práce v kontaktu, ale když tam zavolám a ověřím si to, je mi sděleno,  že se ji snažili zkontaktovat,  ale tel jim nezveda. Abych babičku trochu uklidnila,  pomohla jsem ji najít novou praci,  se vším jsem ji pomahala,  vše vyrizovala. Nastoupila 8.2 , až doteď jsme věřili ze se změnila a do práce chodí,  bohužel jsme zjistili,  ze v práci byla max 3 dny a poté nahlásil v práci neschopnost (po celou dobu neschopnosti bydlela u známých, ne u babičky), ted kdyz jsme na to přišli ma stále výmluvy a lze. Tvrdí jiny datum na neschopence,  Tvrdí,  že chodila do práce déle,  ale vždy mluvi o tom, co si dokážeme zjistit a zjistime ze lže. Bojim se o zdravý své babičky,  ptz ji všichni říkáme,  že ji musí vyhodit,  jinak se z toho zblázni a bude ji porad živit, jenže babička si neumí představit vyhodit ji.

Jeji otec ji donedávna posílal 5tis kapesné (dokud nebude pracovat) a matka ji plati paušál. Všichni tři ji dávají stále šance,  ale kromě babicky ji doma nikdo nechce. Co s takovým člověkem? Je to parazit. Na nikom ji nezáleží,  mysli si, ze ona má ve všem pravdu a všichni jsou hloupí, spi dlouho přes den,  nic nedělá. 

Co s tím? Jsem už zoufalá. 

Dekuji za odpověď 

Markéta

Odpověď

Dobrý den, Markéto,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že celou Vaši rodinu trápí závažný problém se sestřenicí. Zmiňujete, že má problémy s chováním ve spojení také s agresí, v minulosti Vám a rodině kradla peníze, sestře osobní věci, dále také často lže. Popisujete ji jako chladnou, bez emocí a také bez zodpovědnosti. Sestřenice měla problémy již na škole a nyní nechce pracovat. Píšete, že je obtížné s Vaší sestřenicí bydlet, a proto ji její matka vyhodila a ujala se jí babička.

Na začátek bych Vás chtěla ocenit za Vaše sdílení a za to, že se snažíte současnou situaci změnit. Z toho, co píšete, vnímám, že Vám záleží na tom, aby se tento problém se sestřenicí vyřešil a Vaší rodině se tím ulevilo. Rozumím tomu, že nechcete, aby se sestřenice k babičce takto chovala. Píšete, že se snažíte sestřenici pomoct, našla jste jí práci, pomohla s vyřizováním a sestřenice i přesto do práce nechodí. Říkám si, že po všem Vašem snažení to musí být asi dost frustrující. Možná se cítíte i trochu bezmocně. Vnímám, že je Vám líto babičky a možná máte na sestřenici vztek. Chtěla bych Vás proto velmi ocenit za to, že se snažíte situaci v rodině změnit a všem tím pomoct. Přemýšlím nad tím, že to musí stát opravdu hodně energie.

Z Vašeho popisu jsem si všimla, že se možná stav Vaší sestřenice začal zhoršovat na střední škole. Napadá mě proto, zdali se v té době nestalo něco, co mohlo Vaši sestřenici ovlivnit. Je také možné, že k tomu má Vaše sestřenice nějakou predispozici, avšak to určitě nelze takhle na dálku určit. Každopádně pokud by se jednalo o nějakou psychickou poruchu, tak to možná Vaše sestřenice nemusí záměrně myslet zle. Je možné, že se i ona sama trápí. Pokud by to pro Vás bylo reálné, mohla byste se ji na to všechno zeptat a zkusit si s ní v klidu o všem popovídat.

Psala jste o tom, že Vaše sestřenice byla u výchovného poradce a psychologa, od kterých máte nějaké diagnózy. Chtěla bych Vás upozornit na to, že kompetenci diagnostikovat má pouze psychiatr nebo klinický psycholog, přičemž všichni psychologové nejsou kliničtí. Mohlo tedy jít o nějaké jejich pozorování, rozhovoru, výsledek nějakého testu, ale zřejmě ne o diagnózu. Celkově bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste sestřenici navrhla opět návštěvu psychiatra či klinického psychologa. Tito odborníci by ji mohli nejen poskytnout odbornou diagnostiku, ale i poradit a doporučit, co je možné dělat dál. Kontakty na odborníky naleznete zde nebo zde.

Abyste si jako rodina alespoň částečně ulevili, můžete kontaktovat sociální službu ve Vašem okolí, která lidem jako je Vaše sestřenice pomáhá (například s bydlením, prací a podobně). Jednu z těchto sociální služeb ve Vašem okolí najdete zde. V případě spolupráce s touto službou by byla výhoda, kdyby Vaše sestřenice měla již nějaké informace od psychiatra či klinického psychologa, ale není to nutné.

Jako rodina můžete také zvážit například rodinnou mediaci. Ta se zaměřuje na řešení konfliktů, které nedokážou členové vyřešit sami. Bylo by fajn, kdyby se jí účastnila i Vaše sestřenice. Kontakty na tuto službu ve Vašem okolí naleznete například zde. Další možností je také rodinná poradna, kde můžete podobně jako u mediace společně s odborníkem zkusit nalézt řešení nebo nějakou cestu, aby vám všem bylo lépe. Kontakty na rodinné poradny naleznete zde.

Určitě bych Vás také chtěla podpořit v tom, abyste své obavy sdílela s někým, komu důvěřujete. Mít možnost se někomu svěřit a navzájem si například v rodině poradit, je důležité a může Vám to pomoct. Také je určitě možné navštívit individuálně psychologa, který Vás nebo kohokoliv z rodiny vyslechne a podpoří. Seznam psychologů můžete najít například zde nebo zde.

Přeme Vám mnoho sil a aby se co nejlépe podařila vyřešit situace k Vaší spokojenosti.

Tým poradny

Pomozte mi najít radost ze života

Dobrý den,

je mi 30 let. Minulé léto jsem se rozešla s přítelem po 5 letech. (Z důvodů neřešení vážných problémů na jeho straně, alkohol, psychické, finanční potíže a jiné).

Již rok jsem v práci na překážce, jsem tedy převážně sama doma, snažím se být v rámci pandemie zodpovědná. Přestávají mě bavit pomalu všechny koníčky, protože už je to prostě hrozně dlouhá doba a moje práce mě bavila a naplňovala.

Nedokážu do budoucna uvažovat vůbec optimisticky, mít sny, které se pro mě většinou vztahovaly k založení rodiny. Nyní jsem sama se sebou, hnaná biologickými hodinami a mým okolím, které je většinou ve spokojeném vztahu. Mám dojem, že už nikdy nebudu ve vztahu, nikoho nepotkávám a nedokážu si po těch 9 měsících představit, že budu v jiném vztahu. Jakoby se mnou bylo něco špatně. Zároveň mě trápí fakt, že člověka, kterého jsem se snažila léta vytáhnout ze dna, v něm nechávám a vím, že mu nemohu pomoci v rámci záchrany sebe sama.

Mou otázkou je, jak uvažovat do budoucna pozitivně, jak mít znovu sny? Bohužel ve všech sférách nevidím žádnou budoucnost a to mi ubírá na síle se radovat ze života. Dost často se iracionálně strachuji, asi z absence vztahu, který nevím, jak nyní hledat či pracovat na hledání.

Děkuji předem za odpověď

Husokachna

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že jste se minulé léto po pěti letech rozešla s přítelem. Popisujete, že momentálně nedovedete do budoucna uvažovat optimisticky, jelikož se Vaše sny většinou vztahovaly k založení rodiny a teď jste sama, navíc v době pandemie. Bojíte se, že už nikdy ve vztahu nebudete, a také Vás trápí, že v rámci Vaší vlastní záchrany nemůžete pomoci také Vašemu bývalému příteli. Ptáte se nás, jak můžete uvažovat do budoucna pozitivně a mít znovu sny a radost ze života.

Představuji si, jak pro Vás musí být Vaše situace obtížná. Ukončení vztahu může být samo o sobě dost vysilující, jak emočně, tak mnohdy i fyzicky. Obzvláště v případě, jedná-li se o dlouhodobější vztah. Také zmiňujete, že Vám celou situaci komplikují i reakce Vašeho okolí – pozorujete, že jsou většinou ve spokojeném vztahu, a také cítíte, že jste hnána biologickými hodinami. Je pochopitelné, že to ve Vás může vyvolávat tlak, úzkost či strach z toho, co bude, nebo i nějaké další nepříjemné myšlenky. Nemyslím si ale, že by s Vámi bylo něco „špatně“. Každý můžeme rozchod a navazování vztahu prožívat individuálně, v různé intenzitě a tempu. Roli v nalezení partnera hraje často také štěstí a náhoda a neexistuje jeden univerzální „plán“/návod, a hlavně ani „správný čas“, jak a kdy si někoho najít.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na Vašem vztahu a bývalém příteli pravděpodobně velmi záleželo nebo záleží a chápu, že o něj máte starost i nadále. Říkáte, že jste se ho léta snažila vytáhnout ze dna. Bohužel, situaci druhých často sami neovlivníme, a i když celá situace nedospěla po nějaké naší snaze tam, kam jsme chtěli a plánovali, tak i přesto si můžeme říct, že jsme pro to udělali vše, co jsme mohli. Chtěl bych Vás proto podpořit, abyste teď nezapomínala především na sebe. Nevím, zda jste s partnerem společně plánovali založit rodinu. Říkám si však, že možná přemýšlíte nad tím, že najít takového člověka chce nějaký čas a možná i dávku štěstí, což může být docela frustrující. Chtěl bych Vás ujistit, že v dnešní době se již nejedná o něco neobvyklého – troufnu si říct, že pravděpodobně existuje spousta lidí ve Vašem věku, kteří nad takovými věcmi přemýšlí. Pro některé lidí může být důležité naplánovat si kdy a jakým způsobem rodinu založit, ale možná je důležitější založit ji s takovým partnerem, se kterým to budete opravdu chtít a cítit, že je to tak správně.   

Zmiňujete, že nedokážete do budoucna uvažovat pozitivně, a že Vás přestávají bavit všechny koníčky. Napadá mě, zda jste neuvažovala nad nějakým úplně novým koníčkem, něco, co jste ještě nezkoušela, nebo jste na to v minulosti neměla čas. Můžete třeba najít něco, co Vás přivede na jiné myšlenky a něco nového se naučit. Také říkáte, že jste převážně doma sama se sebou. Možná jste to již zkoušela a je to pro Vás samozřejmost, nicméně mě napadá, zda byste se nechtěla spojit se svými blízkými například online cestou nebo jim zavolat, promluvit si s někým o Vašich myšlenkách a pocitech, svěřit se jim nebo si jen tak popovídat a oddechnout si. Možná by se Vám tím mohlo trošku ulevit. Celá situace ohledně pandemie je velmi náročná a spousta lidí se teď může cítit podobně jako Vy. Chtěl bych také ocenit to, že se snažíte být v dodržování opatření zodpovědná, a že to takhle dlouhodobě zvládáte. Obecně, dlouhý podzim a zima moc psychice nepomáhají, ale s nastupujícím teplejším počasím se mohou rýsovat pozitivnější vyhlídky včetně možností venkovních aktivit.

Také bych Vás rád podpořil v tom, abyste se nebála vyhledat pomoc psychologa či psychoterapeuta. Momentálně spousta odborníků nabízí své služby online (třeba zde nebo zde), případně telefonicky. S psychologem či psychoterapeutem můžete blíže probrat Vaše myšlenky a pocity, Váš minulý vztah a obavy z hledání nového vztahu či založení rodiny. Pokud se rozhodnete o dlouhodobější spolupráci s odborníkem, můžete se spolu také zaměřit na to, jak mít zase více optimismu a radost ze života. Odbornou pomoc můžete ve Vašem okolí vyhledat například zde nebo zde.

Držíme palce a přejeme Vám, ať najedete něco, co Vám opět bude dělat radost.

Tým poradny

Co je podstatou koprolálie?

Dobrý den, zabývám se drobným osobním výzkumem koprolálie a všude nacházím hlavně definice či životní příběhy. Zajímalo by mě, jak je tato porucha napojena na centra mozku a řeči, která se týkají pouze vulgární nebo nějakým způsobem nevhodné slovní zásoby. Jak by se koprolálie projevovala u člověka, který pochází ze sociálního prostředí, kde se nepoužívají negativní výrazy (hypoteticky třeba nějaká komunita pozitivně smýšlejících), a jak třeba u lidí, kteří slovní zásobu mají velmi omezenou nebo žádnou, např. vlčí děti, němí apod.)? Teoreticky se dá předpokládat, že v prvním případě by člověk stižený koprolálií zvolil vždy takové slovo, které je alespoň trošku negativní, tím pádem nejméně pozitivní ze všech pozitivních. Ve druhém případě by asi stejně jako neaktivní centra řeči byla neaktivní i koprolálie. Ale nejsem si jistá a potřebovala bych to černé na bílém. Hlavně ale vysvětlení samotné podstaty, jak se může taková porucha projevit na omezené části slovní zásoby. Můžete mě odkázat na nějakou studii či článek, který se tímto zabývá? Může být psychologický nebo psycholingvistický, případně samozřejmě ocením odpověď přímo od Vás. Děkuji.

Valerie A.

Odpověď

Dobrý den, Valerie,

těší nás, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete, že se zabýváte výzkumem koprolálie a zajímá Vás několik věcí ohledně její bližší podstaty. Zmiňujete, že všude nacházíte pouze definice a životní příběhy a Vaše hypotézy byste potřebovala nějakým způsobem potvrdit. Ptáte se, zda Vás můžeme odkázat na nějaký výzkum či článek.

V prvé řadě bych chtěl ocenit Váš zájem o toto téma – koprolálie (neboli nutkání k užívání obscénních či jinak neslušných a nevhodných slov) je dost zajímavým fenoménem a z Vašeho dotazu vnímám, že se mu snažíte porozumět opravdu do hloubky. Je proto pochopitelné, že se Vám nedaří najít ty správné zdroje (a možná jich ani tolik není). Bohužel, konkrétní odpověď či vysvětlení Vám nemůžeme poskytnout ani my. Fungujeme jako psychologická poradna, jejíž cílem je poskytnout lidem v tíživé situaci podporu a psychologickou pomoc – tedy jedná se o psychologické poradenství s prvky psychoterapie a k tomu jsou také naši poradci vedeni a vzděláváni. Konkrétní doporučení vědeckých studií či odborných článků není naší agendou, obzvláště jedná-li se o tak specifické téma, které zkoumáte. I když v naší poradně působí psychologové a studenti psychologie, nikdo z našeho týmu se tomuto tématu koprolálie nějak blíže nevěnuje, takže Vám nedokážeme potvrdit či vyvrátit Vaše hypotézy ani „za sebe“. Vaše žádost o vyhledání článků spadá spíše pod kompetenci knihoven, které nabízejí pro tyto účely například službu rešerší, případně se můžete obrátit na jednotlivé odborníky na fakultách, kteří se touto konkrétní problematikou zabývají.

Říkám si, že byste k Vašemu hledání mohla také využít třeba některé specializované internetové portály – co se týče psychologických odborných textů, můžete využít například databázi PubPsych, a obecně lze vědecké studie nalézt i zde nebo zde. Koprolálie nejčastěji doprovází Touretteův syndrom (TS), což je vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění. Napadá mě, že byste mohla Vaše otázky směřovat například na organizaci Atos, která poskytuje komplexní podporu a poradenství nejen pacientům trpící tímto onemocněním a také jejich příbuzným. Možná by Vás dokázali ve Vašem hledání nasměřovat tím správným směrem.

Držíme palce a přejeme Vám ve Vašem výzkumu mnoho sil a trpělivosti.

Tým poradny

Nemám chuť předstírat, že jsem veselá, když se trápím a někdy chci vše ukončit

Dobry den nevím jak to napsat ale poslední dobou už to nezvladam víte já nevím co to je ale jen necítím nic je to jak nic proste jako smutek ale nejsem smutná chce se mi plakat ale neplacu …když se mě můj táta zeptal ze se chovam jinam jestli jsem v pořádku …říkám mu ze ano ze jsem (i když mi moc dobře už není ) ale jak pokračoval tak sem musela utéct z místnosti a zamknout se v koupelně a pak jsem se rozbrecela …když sem byla mensi a někdo na mě zakricel nebo mi nadal a nebo mě zmlatili za špatně chování tak sem se sebeposkozovala můj vztah s rodiči z mého pohledu je spatny nemluvím s nimi o tom jak se cítím protože když sem chtěla jako malá vždy říkali a nedělej to bude dobey to přejde a proste mě jen tak mavli rukou …táta nás jako Mali mlátil a matka mě vždy závidela a dělala mi naschvali oblikala si mě oblečení když sem si koupila nové, nebo když sem ji rekla ať mě nechá ze jdu do pokoje přišla Zamnou a já když mi tekli slzí tak ona a co děláš koukni se na sebe jak se chovas ses mi k smíchu …často si mi rodiče dělali srandu z mě postavy a srazeli mě dolu a poslední dobou už nemůžu do obchodu aniž bych se nebala pohledu ostatních posílám svoji kamarádku s mamkou sme se taky hodnekrat porvali protože už se nenechám aby mě mlatila ale potom se rozbrecim protože mě to mrzi …svůj vzhled nenávidím pokaždé se roztresu…stalo se mi jednou i to ze sem něco rozsypala a moje mamka byla naštvaná a já to zametla a odložila lopatku a vzala smetacek a chtěla si ještě něco snést ona tu lopatku vzala a vysypala to a rekla znovu tak sem se nastvala a zarvala co děla ať si tonzdela sama q ona ne tak sem tonudelqla znovu a ona mi podruhé do toho kopla a já začala brecet a říkám ať mi da pokoj ať mě nechá …jednou se mi taky stalo ze sem kvůli incidentu s rodiči došla do pokoje a spadla jak kdybych už neměla sílu dal nic …nebo připadám si ze za všechno mužů cokoliv se stalo tak mě rodiče naznačili nebýt mě nestane se to a já myslím ze mají pravdu … hodně často sem jim v tom chtěla pomoct q skončit to chtěla sem se predavkovat léky nebo si podriznout žili jenže to se mi nepodařilo léky sem vyzvrqcelq a ruce sem hned musela ručníkem zastavit krvácení protože otec. Přišel domu dala sem si dlouhý rukám a slq ho přivítat jak kdyby se nic nestalo …stálo se toho i víc ale poslední dobou už nemám sílu si hrát na tu veselou a dělat ze je vše v pohodě už to nějde a já se cítím čím dal víc sama a bez nikoho ..nikdo mi nerozumí a já proste už nevím co dělat sama bych nenapsala protože mě přijde to normální ale teď už ne můžete mi říct co s tím jestli to přejde ? Děkuji

Veronika

Odpověď

Dobrý den, Veroniko,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte, je dobře, že jste našla odvahu. Píšete, že poslední dobou máte pocit, že nic necítíte, a připadáte si hrozně sama. Popsala jste nám Váš špatný vztah s rodiči, kteří Vás v dětství mlátili a ponižovali, a přejala jste od nich také pocit, že za všechno můžete.  Tyto myšlenky Vás přivedly k činům jako je předávkování se léky a podřezání žil, ale obojí se Vám nepodařilo. Poslední dobou máte obavy jít i do obchodu a nenávidíte svůj vzhled. Nyní jste se dostala do bodu, kdy už nemáte sílu předstírat, že jste veselá a v pořádku, a ptáte se nás, co máte ve Vaší situaci dělat a zda to přejde.

že jste se s námi podělila o svůj příběh, a zároveň přemýšlím nad tím, v jaké situaci se nyní nacházíte a jaké máte možnosti. Vnímám, že tohle životní období je pro Vás náročné, a všechny ty situace, které jste nám popsala, Vás nějakým způsobem ovlivňují. Cítíte, že už je toho na Vás moc, a máte potíže vyznat se ve svých emocích.  Proto je dobře, že jste udělala první krok a na někoho se obrátila. Je mi líto, že jste se cítila už i tak špatně, že jste chtěla svůj život ukončit.  Zároveň z Vašeho dotazu ale cítím chuť se někam posunout a ovlivnit svou budoucnost tak, abyste se dokázala odtrhnout od toho, co se Vám děje, a cítila se lépe.  

Napadá mě, zda není ve Vašem životě něco, co by Vám dělalo radost (například nějaký koníček jako je čtení, sport, zvířata apod.), nebo nějaké chvíle, kdy se cítíte lépe, a které byste mohla zařazovat do svého života častěji, a dokázala si tak dny zpříjemnit. Zmiňovala jste také svůj negativní vztah k sobě, a proto bych Vás ráda podpořila v tom, abyste na sobě zkusila hledat něco, za co se můžete ocenit a pochválit. Nemusí jít pouze o vzhled, ale i o to, jaká jste, čeho si na sobě vážíte apod. Můžete si třeba večer před spaním zrekapitulovat Váš den a to, co se Vám podařilo, i kdyby to byla nějaká maličkost, a třeba si to i někam zapsat a postupně se k tomu během dne vracet.

Vím, že píšete, že se takto cítíte už nějakou dobu, a proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste si o tom promluvila s někým blízkým – například s kamarádkou, kterou jste zmiňovala. Je dobré nebýt na své trápení sám a svěřit se lidem, kterým důvěřujete s tím, co prožíváte.  Chtěla bych Vás ale zároveň povzbudit k vyhledání odborné pomoci, a to psychologa nebo psychoterapeuta, kteří pomáhají lidem v situacích, jaké popisujete i vy. S těmito odborníky si můžete otevřeně promluvit o tom, jak se cítíte a nad čím přemýšlíte. Můžete společně pracovat na změně vztahu k sobě samé a ke svému okolí. Také se můžete zaměřit na to, jak se zbavit myšlenek na to si ublížit, a společně hledat cesty k tomu, abyste se cítila lépe a našla v životě naději.

Seznam odborníků můžete najít např. zde nebo zde, v současné době však nejsou možná osobní setkání. Většina odborníků je tedy nabízí na dálku, nebo lze využít platformy přímo se zaměřující na online terapii, např. zde nebo zde. Jelikož ale ještě nejste plnoletá, potřebujete souhlas rodičů.  Také mě napadá, zda nemáte ve škole školního psychologa, na kterého byste se mohla obrátit nejdříve sama. můžete se ještě bez souhlasu rodičů obrátit na jakoukoliv z linek důvěry nebo na krizové centrum, například v místě Vašeho bydliště je to číslo +420 516 410 668.

Přejeme Vám hodně síly a naděje.

Tým poradny

Poslední dobou se necítím psychicky dobře

Dobrý den, jsem studentka 1. ročníku farmacie. Poslední dobou (asi od Vánoc) se necítím úplně dobře psychicky. Cítím na sobě dlouhodobý stres, většinou mám stažený žaludek, všechno mě bolí, cítím tlak na hrudi, výkyvy nálad, mnohem častěji je mi do breku. Neustále nad něčím přemýšlím, hlava prostě nejde zastavit. Nemám ráda, když musím jet do Brna na prezenční výuku (asi 4 h cesty v respirátoru), už dopředu si říkám že mi určitě bude blbě. Jak tyto myšlenky zastavit? Navíc v této době přibyl pocit, že se bojím o své zdraví a někde se nakazím. Už tak nesnáším cestu autobusem a prostory s větším množstvím lidí. Na škole mezi spolužáky jsem si zatím neměla možnost udělat kamarády a tak v Brně nikoho neznám a mám pocit, že jsem tam hrozně osamělá. Že kdybych měla nějaký problém nebo se mi něco stalo, nemám se ani na nikoho obrátit.
Děkuju za odpověď

Lenka

Odpověď

Dobrý den, Lenko,

jsme rádi, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Svěřujete se nám s tím, že se poslední dobou necítíte psychicky i fyzicky dobře.  Působí na Vás dlouhodobý stres, obáváte se o své zdraví a přepadají Vás negativní myšlenky. Ve městě, kde studujete, navíc nikoho neznáte. Máte pocit, že jste tam osamělá a nemáte se na koho obrátit.

Říkám si, jak je pro Vás období, kterým si procházíte, asi náročné a stresující. Umím si představit, že i samotný přechod na vysokou školu a do nového města může být pro řadu lidí obtížný. V této době je to však nejspíš ještě mnohem složitější. Zároveň také rozumím Vašim obavám o zdraví.

Chápu, že pro Vás cestování není příjemné a přemýšlím, zda by Vám pomohlo odvést pozornost během cesty jinam, třeba sledováním filmů apod. Napadá mě také, že byste mohla vyzkoušet nějaká dechová cvičení, která by Vám v danou chvíli mohla pomoci cítit se psychicky i fyzicky lépe. Odvedení pozornosti a řízené dýchání můžete využít v jakékoli situaci, kdy máte popisované fyzické projevy nebo nepříjemné myšlenky.

Přemýšlím také nad tím, jestli máte například nějakou online třídní skupinu, kde byste mohla spolužáky kontaktovat. Je možné, že se třeba někdo cítí podobně jako Vy a rád by se seznámil třeba i touto cestou. Říkám si, že byste se díky tomu mohla cítit jistější a  nemusela mít takovou obavu, že se nemáte v Brně na koho obrátit.

Nezmiňujete, jestli jste se o tom, co Vás trápí, svěřila někomu blízkému. Mohlo by být užitečné probrat Vaše pocity s někým, komu důvěřujete a v kom byste mohla najít oporu. Pokud byste si o tom, co prožíváte, chtěla promluvit s odborníkem, můžete se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste si mohla o všech tématech podrobněji promluvit a hledat cesty k tomu, aby se Vám ulevilo. Vzhledem k současné situaci je psychologická pomoc dostupná především online, můžete ji hledat například zde nebo zde. Využít můžete také služeb poradenského centra univerzity, na které studujete, pro MUNI najdete informace zde.

Přejeme Vám, abyste se cítila lépe.

Tým poradny

Mám strach o kamarádku, potřebuje psychologickou pomoc

Dobrý den, píšu již protože jsem zoufalá a nevím, jak mám pomoci mé kamarádce. Nebere vážně nic, z toho co řeknu, mysli si, že je naprosto v pořádku. Kamarádka měla těžké dětství, matka ji bila, nic ji nedovolovala, vše dělala za ní, i když E. chtěla dělat cokoliv. V podstatě z ní odmalička dělala nesvéprávnou. Když jsem se s ní začala na střední kamarádit, zrovna v tu dobu ji umřela babička, která zastávala funkci pravé matky a E. na tom byla opravdu psychicky špatně. Vnimala však realitu a já se ji snažila psychicky pomoct a má pomoc tenkrát stačila. Nyní nám je oběma 24 let. E. se minulý rok 3x zhroutila, chodila do podpůrné skupiny, k psychiatrovi, bere antidepresiva (jaké mi neřekla), v létě byla měsíc hospitalizovaná na psychiatrii v Bohnicích. Byla ji diagnostikována somatoformní porucha, avšak nyní si myslím, že je to vážnějšího charakteru.
Poté se s ní rozešel dlouholetý přítel, který už její stavy nezvládal.
Byla jsem s ni v září na dovolené, přišla mi OK, pak jsem ji viděla po delší době v prosinci, to mi přišla ještě lepší.
Teď jsem ji viděla před týdnem a nic tak hrozného jsem ani po takovém zlepšení nečekala. Už predtim nahrávala podivné videa na sociální sítě - což dělala těsně predtim, než se zhroutila. Ale její stav je nyní příšerný. Nejí, nespí (spí cca 2 hodiny denně), vzala si 3 půjčky, protože se zasloužila, má 6 prací, zakládá politickou stranu a nadaci. Mysli si, že z ní bude úspěšná manažerka a bude vést firmu. Přihlásila se na práva, i když opakovaně nedodělala ani jeden semestr ve škole (byla 5x na soukromé škole). Natočila porno (to by v životě predtim neudělala, byla zasadova a vždy to odsuzovala) a ještě s jinými kluky spala za peníze. Začala se učit dva cizi jazyky, zpívat, hrát na klavír. Nevnímá realitu, má zaseky, nedokončuje věty. Nyní nabourala auto, protože měla v autě milrospánek, dále v autě jezdí. Všechny mé pomoci a rady jsou zbytečné. Křičela na mě, že se má nejlíp v životě a že ji závidím, kam se dostane a jaký bude vydělávat prachy. Nikdy se mi tohle nestalo, vždy jsem zvládla všem pomoci, ale tohle je nad moje síly. Pomoct nechce, tvrdí, že je vše v pořádku, že se má skvěle a spánek nepotřebuje.

Jsem opravdu nešťastná, ráda bych ji našla nějakou psychologickou pomoc, bohužel nikam nechce, už jsem se o to pokoušela.

Lucie

Odpověď

Dobrý den, Lucie,

děkujeme, že jste se nám svěřila se svým trápením. V dotazu uvádíte, že si nevíte rady s kamarádkou, která měla těžké dětství, a vy jste se jí snažila být oporou. Později začala brát antidepresiva a byla jí diagnostikována somatoformní porucha. Popisujete, že kamarádka měla nedávno lepší období, ale nyní je její stav mnohem horší. Podle Vás není schopna plně vnímat realitu a odmítá jakoukoliv psychologickou pomoc.

Při čtení Vašeho dotazu mě napadá, jak těžká musí být Vaše situace. Vidím, že Vám na kamarádce velmi záleží, a i když jste, jak píšete, zoufalá, snažíte se stále nacházet nějaké nové cesty, jak kamarádce pomoci. Cítím z Vás ale, že jste se asi dostala do slepé uličky, kdy už nevíte, kam dál.

Z Vašeho dotazu vnímám, že jste toho pro kamarádku udělala již hodně, ale je zároveň důležité, aby ona o Vaši pomoc stála a sama chtěla svou situaci nějak řešit. Také bych Vás chtěla ujistit v tom, že poradit kamarádce psychologickou pomoc bylo na místě, pokud zažívala stavy, které popisujete.

Jistě musí být náročné vidět kamarádku chovat se takto, a věřím, že byste velmi ráda, aby se její stav zlepšil. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste na vše, co prožíváte, nebyla sama, a své pocity s někým sdílela, například s lidmi ve Vašem okolí, kterým důvěřujete. Napadá mě také promluvit si o tom s někým, kdo je v kontaktu s Vaší kamarádkou, a sdílet společně své dojmy a obavy, přičemž můžete hledat i cesty k tomu, jak motivovat Vaši kamarádku, aby vyhledala pomoc.

Přemýšlím nad tím, jaká informace by pro Vás v této situaci mohla být nejužitečnější. Bohužel rada může být někdy to jediné, co zmůžeme, jelikož nemůžeme člověka neustále přesvědčovat o něčem, co sám nechce. Pro úspěch psychologické pomoci bývají důležité dvě věci, kterými jsou dobrovolnost a motivace pracovat na sobě a na svém problému. Pokud tedy kamarádka sama od sebe odborníka navštívit nechce, nemůže ji k tomu nikdo nutit. Jinak by to mu bylo v situaci, kdy by kamarádka byla závažným způsobem nebezpečná sama sobě nebo svému okolí.

Napadá mě si s kamarádkou zkusit otevřeně promluvit o tom, co Vás na jejím chování trápí, a projevit své emoce, svůj strach o ni. Někdy lidé tolik nevnímají to, co říkáme, ale spíše, jakým způsobem to říkáme a jaké emoce do své mluvy vnášíme. Můžete zkusit kamarádce nabídnout, že se na Vás kdykoliv může obrátit, a připomenout jí, že jste spolu už nějaká úskalí překonaly a že to můžete zvládnou znovu, ale tentokrát potřebujete její iniciativu a to, aby navštívila nějakého odborníka. Zároveň bude ale v pořádku, pokud už nebudete mít na pomoc kamarádce energii, nebo si stanovíte nějaké hranice, nakolik je ve Vašich silách jí být k dispozici.

Pokud se Vaše kamarádka rozhodne, že jí takto již není dobře, a bude chtít svou situaci řešit, mohla byste jí doporučit navštívit klinického psychologa či psychiatra. Vhodného odborníka můžete hledat například zde nebo zde.

Přejeme Vám, aby se stav Vaší kamarádky zlepšil a aby získala motivaci navštívit odborníka.

Tým poradny

Jak mám zachránit naše manželství?

Dobrý večer máme s manželkou těsně před koncem našeho manželství. Všemožné se snažím najít řešení a vše zachránit. Marně manželka si našla přítele a nechce nic řešit. Je úplně zaslepená.
Vše začalo po úmrtí otce milovala ho byl pro ní všechno. Já ho také měl moc rád a on mě taky. Byl maďarské národnosti žil v Praze. My jsme se přestěhovali, do mé rodné vesnice a rodiče mé ženy za námi jezdili. Otci se tam moc líbilo, jezdil tam rád. Měl tam všechno co mu bylo blízké. Houbaření vesnice o které snil příroda a čistý vzduch. Bohužel se stala ta nejhorší věc co se neměla stát. Smrt otce manzelku to úplně změnilo. Začla si to vyčítat že u otce nebyla když jí potřeboval. Nemůže na to zapomenout je to už 6 let a je to mezi námi špátny. Přestáváme spolu komunykovat. Místo toho si hledá může kterým se vypovídá a snaží se snima sblížit a já to nemohl dopostit. Překazil jsem to 2x při třetím sblížení jsem už níc nedělal a pouze prohlížel aby manželka neměla na mě vztek. A došlo to tak daleko že povídání přešlo k zamilovaní. Já manželce tvdim že za to všechno co se děje. Může jen jedna,věc a to ta že nesplnila poslední přání svého Tatínka rozptýlit popel na místě kde to měl rád. Nedokáže to a bude jí to ničit dál. Myslím si že to je to co nás rozděluje. Tatínek který chtěl svobodu a místo toho je uvězněn v kovové urně. Na nějaké duch uvězněn ych duší nevěří. Ale poslední dobou se mi dejou jen špatné věci. Děti když jsou doma na večír samy tak volaj že slyšej bouchání na okno, pritom ve sněhu před okny ani stopa divné zvuky. Myslím že kdyby se vzdala a uvolnila Tátu jak si přál. Uleví se jí a dá se vše do pořádku a přestane ta hrozná bolest kterou máme oba dva. Ale moje paní mi nevěří že je to možná věc co jí drží ve své duši. Můžu poprosit o radu či názor nebo ta chyba jsem já děkuji

Tomáš

Odpověď

Dobrý den Tomáši,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o tom, jak se snažíte zachránit Vaše manželství. S manželkou se Vám nedaří komunikovat, ona si našla přítele a nechce s Vámi nic řešit. Vy vidíte problém v tom, že není srovnaná se smrtí svého otce a že nenechala rozptýlit jeho popel.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na manželce i Vašem vztahu opravdu záleží a snažíte se vymyslet nějaké řešení, aby Vám bylo oběma lépe. Říkám si, že mnoho lidí by v této situaci mohlo cítit i další emoce jako bezmoc, smutek či naštvání.

Z toho, co píšete, se mi zdá, že velkou váhu na Vašich problémech přisuzujete smrti Vašeho tchána a tomu, co by teď podle Vás měla manželka udělat. Napadá mě, že příčinou partnerské krize často nebývá jen jeden problém, tím spíše ležící mimo samotný vztah. Mohlo by být přínosné zkusit si s manželkou podrobně promluvit o tom, co ji trápí a proč podle ní Váš vztah nefunguje. Můžete se jí také zeptat, zda a jak jí i Vašemu vztahu můžete pomoci, a přitom naslouchat všemu, co říká. Pokud se o svém otci nezmíní, mohlo by být užitečné to respektovat a bavit se o tom, co Vám řekne ona. Vašemu vztahu by mohla pomoci i návštěva rodinné poradny či párového psychoterapeuta. Možná pro Vás nebo manželku bude jednodušší, pokud Vám odborník pomůže mluvit o tématech z minulosti, nebo Vám ukáže směr, jak komunikovat do budoucna. Odborník Vám může pomoci i v případě, že by nakonec mezi Vámi došlo k rozvodu či rozchodu, aby byla tato životní etapa jednodušší pro Vás oba, ale hlavně pro Vaše děti.

Ptáte se nás na názor na celou situaci a na to, jestli je chyba ve Vás. V rámci emailového poradenství nemáme možnost pochopit celý Váš příběh a dát Vám odpovědi, které hledáte. Velmi ráda bych Vás však podpořila v tom, abyste našel někoho, kdo bude ve Vaší blízkosti a kdo Vás vyslechne, podpoří a možná i řekne svůj názor na situaci. Tímto blízkým člověkem může být někdo z rodiny či přátel, ale také psycholog či psychoterapeut. Toho můžete navštívit bez ohledu na to, zda odbornou pomoc vyhledáte s Vaší partnerkou.  Tím, že Vás bude podporovat a naslouchat Vám, může pomoci ke snížení bolesti, kterou pociťujete. Zároveň spolu můžete probrat, co můžete udělat pro zlepšení vztahu s Vaší ženou a jak s ní komunikovat. V současné epidemiologické situaci většina odborníků pracuje online, hledat můžete například tady nebo tady.

Přejeme Vám, ať najdete způsob, jak s manželkou komunikovat.

Tým poradny

Jak se mám vyrovnat s rozchodem?

Dobrý den. Nedokážu se vypořádat s rozchodem. V listopadu mi přítel napsal zprávu, že chce pauzu ve vztahu, nezdůvodnil proč. Chtěl jsem se s ním vidět osobně, abychom si vše vyříkali , ale on nechtěl a psal, že musím vydržet a dát mu čas. Já jsem bohužel nedokázal čekat a každý den jsem mu psal, že bych se s ním chtěl sejít a on mě vždy odmítl. Pár denní pauzy v tom psaní byly, ale víceméně jsem se mu často ozýval a potom mi napsal po 14 dnech že chce náš vztah ukončit. Opět padaly z mé strany i z jeho vzájemné výčitky. Byly to pro mě muka. Pak mi napsal, že mi dá šanci, ale mám vydržet. Nevydržel jsem ani týden a opět jsem byl bez sebe, protože odmítal osobní setkání. Nechtěl jsem za ním jít bez ohlášení osobně, vždy jsem se ptal a vždy mě odmítl. Nakonec mi řekl, že už mi šanci dávat nebude. Od té doby se mu vždy ozývám a on odpovídá, ale vždy to sklouzne k vyhrocení. Nakonec si mě zablokoval, abych mu nemohl psát. Moc mě to štve a nedokážu se s tím vyrovnat. Nepomáhá mi v podstatě nic, práce, koníčky, nic mi nepomáhá a pořád na něho myslím. Myslím si, že kdyby došlo k osobnímu setkání, nebo alespon telefonátu, že by to pro mě bylo snesitelnější, ale on si to nemyslí. Nedokážu se na nic soustředit, protože toho člověka pořád myslím. Mám i celkem málo přátel a jsem spíše samotář, tak se s tím plácám sám. Nejvíce mě štve, že jsem měl udělat od začátku vše úplně jinak a nevím jak to napravit. Navíc jsem extrémně žárlivý, když mám pocit, nebo si vsugeruji, že je někde s někým jiným, mám pocit, že se zblázním. Poraďte mi, co mám dělat, abych tuhle etapu mohl přežít, když odmítá osobní setkání, abych se mohl cítit lépe, že jsem neodešel z toho vztahu jako extrémní šílenec. Děkuji. Petr

Petr

Odpověď

Dobrý den, Petře, 

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Zmiňujete, že Vám přítel napsal, že chce pauzu ve vztahu, ale nezdůvodnil Vám proč. Také jste nedostal možnost si to s přítelem vyříkat, psal jste mu často zprávy, ale po 14 dnech Vám odepsal s tím, že chce vztah ukončit. Teď nevíte, jak se přes rozchod přenést a zmiňujete, že Vám ani práce a koníčky nepomáhají. Myslíte si, že alespoň telefonát nebo osobní setkání by Vám ke smíření s rozchodem pomohlo.

Umím si představit, že zpracovat náhlé přítelovo sdělení, že chce ve Vašem vztahu pauzu, a poté i rozchod, pro Vás muselo být náročné. Domnívám se, že Vaše přání si vyříkat problémy ve vztahu a příčiny rozchodu bylo přirozené, a smířit se s odepřením jakéhokoliv kontaktu s přítelem pro Vás mohlo být dost frustrující. Z toho, co píšete, vnímám, že vidíte jako důležité tento vztah uzavřít kvůli sobě samému i případným dalším vztahům. Zároveň je vidět, že si uvědomujete i některé věci, které možná nebyly z Vaší strany úplně ideální a oceňuji, že jste již zkusil podniknout nějaké kroky k tomu, abyste se s ukončením vztahu srovnal. Chce odvahu si dokázat přiznat své slabší stránky a začít na sobě pracovat. Říkám si, že to, že jste to dokázal, je dobrým výchozím bodem pro zpracování rozchodu.

Napadá mě, zda by Vám nepomohlo, kdybyste si vše, co byste příteli chtěl říct, vypsal na papír a alespoň takovou formou byste dosáhl určitého uzavření vašeho vztahu. Také se můžete zkusit s celou situací obrátit na Vaši rodinu nebo přátele. Občas jen to, že se člověk se svou situací někomu blízkému svěří, může ulevit. Někdy také může pomoci dát si více času na to, abyste získal od minulosti odstup, obzvlášť pokud jste Váš vztah považoval za vážný. Píšete, že na bývalého přítele také pořád myslíte nebo se u Vás objevuje žárlivost při představě, že by mohl být s někým jiným, a ani práce či koníčky Vám od těchto myšlenek nepřináší úlevu.Napadá mě, že kdybyste svůj zájem přenesl na hledání něčeho nového, například na nějakou činnost, na kterou jste ve vztahu neměl tolik času, možná by Vám to přineslo alespoň chvilkovou úlevu.

Také bych Vás chtěla podpořit, abyste zvážil vyhledání odborné pomoci. V situaci podobné té Vaší už se ocitlo více lidí a psychologové či psychoterapeuti mají zkušenosti s tím, jak člověku ulehčit proces vyrovnávání se s rozchodem. Můžete celou situaci odborníkovi vylíčit i s pocity, které ve Vás rozchod s přítelem vzbuzuje, a společně hledat způsoby, jak rozchod zpracovat. Pokud byste si chtěl už dopředu připravit, co psychologovi či psychoterapeutovi řeknete, můžete si k němu vzít i zmiňovaný papír s tím, co byste příteli chtěl sdělit. Kontakty na odborníky si můžete vyhledat např. zde. Vzhledem k současné situaci s koronavirem můžete zvážit i online pomoc, kterou můžete hledat třeba tady nebo tady.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří zvládnout tuto náročnou etapu rozchodu.

Tým poradny

Syn začal sabotovat školu

Dobrý den, cítím se velmi zoufale, syn (12let,sekunda gymnázia, zcela začal sabotovat školu- neodevzdává úkoly, nepřipravuje se, tudíž dostává samé nedostatečné a stížnosti ..vloni ještě pod mým dohledem (OČR)vše vybalancoval. Prošel si těžce emočně můj odchod z toxického manželství (7/19) a rozvod nás rodičů (1/2021), ale jakákoliv snaha z mé strany pomoci včetně komunikace je odmítána. Situaci nenapomáhá ani zhoršená sociální situace.. podnájem 3+1, společný pokoj se mnou a on-line výuka jeho dvou sester a moje nynější nezaměstnanost. Zájem ze strany otce je kontraproduktivní... narcistický workoholik, který umí synovi tak akorát předhazovat, že je hloupý.
Děkuji za radu.

Dani

Odpověď

Dobrý den, Dani,

píšete nám, že se Vašemu synovi v poslední době zhoršil školní prospěch, a odmítá s Vámi o tom komunikovat. Domníváte se, že jednou z příčin byl Váš rozvod, který na něj dle Vašich slov silně dolehl. Také se do toho podle Vás promítá i Vaše současná bytová a sociální situace. Zajímá Vás, co se synovým zhoršeným prospěchem dělat.

V prvé řadě bych Vás chtěl ocenit za Váš aktivní přístup i v takto obtížném období. Rozvod rodičů mnohdy může představovat velkou výzvu pro celou rodinu, obzvláště pokud neprobíhá v klidu. Z toho, co píšete, mi vyznívá, že synův zhoršený prospěch může souviset s těmito náročnými životními událostmi a změnami, ale příčin může být více. Napadají mě třeba negativní pocity z dlouho trvající distanční výuky, a podobně.

Přemýšlím nad tím, jakým způsobem byl synovi rozvod komunikován, a zda měl třeba prostor vyjádřit se k porozvodovému uspořádání. Děti mohou rozvod rodičů vnímat jinak, než si představujeme, a někdy se to může projevit jak v jejich vztahu k rodičům, tak ve školních výsledcích. Možná by tak stálo za to, zkusit si se synem na toto téma v klidné atmosféře ještě promluvit, přestože věřím, že jste to již v minulosti zkoušela. Mohlo by také pomoct dát mu zřetelně najevo, že Vám v prvé řadě nejde o jeho školní prospěch, ale o to, jak se cítí, co prožívá a jak situaci vnímá on sám. Také mě napadá, zda by nepomohlo promluvit si o tom i s Vaším bývalým manželem. Přestože spolu nyní zřejmě příliš nevycházíte, i on by měl mít zájem na prospěchu i duševní pohodě svého syna a pokud byste dokázali v této oblasti postupovat jednotně, celé věci by to určitě prospělo.

Chtěl bych Vás podpořit, abyste zvážila i vyhledání odborné pomoci. Pokud má gymnázium Vašeho syna školního psychologa, bylo by možná nejsnazší obrátit se přímo na něj. Je výhodou, že školní psycholog obvykle zná i situaci ve škole a často pracuje s mladými lidmi. Zároveň nemusíte mít obavy, že by někdo jiný ve škole věděl, o čem jste si povídali. Také můžete zkusit rodinnou poradnu, která bezplatně pomáhá řešit jakékoliv rodinné problémy, a to jak s jednotlivcem, tak i s více i členy. Další možností je pedagogicko-psychologická poradna, kde se rovněž zabývají různými příčinami školní neúspěšnosti u dětí. Pokud byste za současných vládních opatření preferovala online poradenství, zdarma se můžete obrátit například sem.

Na závěr bych se chtěl ujistit, že v takto obtížném životním období dbáte na vlastní duševní pohodu. Mnoha lidem například pomáhá mluvit o podobných věcech s někým blízkým. Také jste ve svém dopise zmínila náročnou sociální situaci; pokud by se například časem stala bezútěšnou, můžete se zkusit obrátit například zde nebo zde.

Přejeme Vám, aby se Vám se podařilo obnovit komunikaci se synem.

Tým poradny

Jak můžu získat zpátky motivaci?

Dobrý den, chtěla bych se poradit
Jsem studentkou SZŠ, 4. ročník, a na konci listopadu jsem měla nastoupit na covid. oddělení v nemocnici, nenastoupila jsem tam však daný termín, s tím, že otec je onkologický pacient, ale až o 3 týdny později, jakmile jsem se izolovala od rodiny..
Staniční sestra s tím byla v pohodě, že se nic nestalo, ale třídní učitelka to trochu zveličila, před tím jsme měly výborný vztah, teď už se taky trochu udobřilo...Vždycky jsem byla nejlepší ze třídy, makala jsem na 200%, dost jsem si věřila, a měla jsem obrovský sen stát se doktorkou👩‍⚕️❤️
Tedka jsem ve fázi, kdy se mi absolutně postrádám motivaci, a nevím si s tím rady..
Moc děkuji za jakkoukoli radu, Market😇

Markéta

Odpověď

Dobrý den, Markéto,

děkujeme, že jste se se nám svěřila. Trápí Vás, že jste se dostala do fáze, kdy absolutně postrádáte motivaci a nevíte si s tím rady. Předtím jste se dostala do sporu s třídní učitelkou ohledně odloženého nástupu na COVID oddělení kvůli onkologicky nemocnému otci. Chtěla byste poradit, jak motivaci získat zpátky.

V první řadě bych rád projevil svůj obdiv k tomu, kolik toho zvládáte. Dnešní doba spojená s pandemií je pro mnoho lidí nesmírně těžká, tím spíše pro studenty zdravotnických oborů, kteří pomáhají v nemocnicích zachraňovat životy. Připadá mi, že u Vás je situace možná ještě o něco složitější, když si představím, že musíte zároveň řešit ukončení posledního ročníku školy a k tomu ještě přijímací zkoušky na VŠ. To, že je otec onkologický pacient, asi může všechno ještě o něco více komplikovat a přidělávat starosti. Mám pocit, že s tím, co všechno se Vám v životě daří zvládat, se není čemu divit, že přišla fáze bez motivace. Mohla byste se zkusit zamyslet nad tím, jestli se u Vás motivace vytratila kvůli událostem, o kterých píšete v dotazu, nebo jestli to může být i něčím jiným.

Napadá mě hned několik věcí, které můžete zkusit, aby se Vám motivace alespoň částečně vrátila. Dobrým prvním krokem by mohlo být najít si nějaký čas na odpočinek a prozkoumat, co Vás dříve motivovalo, proč už to teď třeba nefunguje, a jestli se Vaše životní cíle nezměnily. Píšete, že je Vaším obrovským snem stát se doktorkou – můžete si zkusit často připomínat, že to, co děláte, Vás k tomuto snu přibližuje. Můžete si také zkusit představovat, jaké to asi bude třeba v létě, kdy už bude plno povinností za Vámi a věci možná budou zase o něco jednodušší. Můžete se také podívat na nějaké tipy ohledně duševní hygieny pro pomáhající profese, nebo všechno probrat s někým ze spolužáků, kterým se můžete vypovídat nebo se zeptat, jak to zvládají oni.

Pokud byste vnímala, že to nefunguje anebo se Vám nedaří zorientovat v tom, proč se motivace vytratila, můžete se zkusit poohlédnout po odborné pomoci. S psychologem nebo psychoterapeutem byste mohla podrobněji probrat, co ztrátě motivace předcházelo, jaká je Vaše aktuální situace a společně byste mohli hledat, jak motivaci získat zpět. Dobrým výchozím bodem může být článek na našem webu, a konkrétního psychologa nebo psychoterapeuta si pak můžete vyhledat třeba tady nebo tady. Vzhledem k současné situaci můžete zvážit i vyhledání psychologické pomoci online. Pokud stále pomáháte v nemocnici, můžete využít konzultací zdarma v rámci projektu #delamcomuzu anebo hledat například zde.

Přejeme hodně síly do nadcházejících měsíců.

Tým poradny

Poraďte mi, jestli a jak mám řešit vztah s dcerou a vnoučaty.

Dobrý den, prosím radu jak obnovit vztahy s dcerou a vnoucaty. Dcera je dospělá, vdaná a má 2 děti. Nevím kde se stala chyba, ale v poslední době spolu nekomunikujeme.Do života se dceři nepletu, vnoučata mají volnou výchovu a já babička přísnější.Drive u nás byli pečení vaření a teď nic. Mají v první řadě pejsky 3 kusy a na nás nějak zapomínají. Je to o to víc smutné že jsme dceru vychovali jak jsme nejlíp umeli a ona se takto chová a nevede ani ty děti k tomu. Zrušili svátky, narozeniny naše, ale slaví se jen narozeniny vnucek a vánoční svátky. Jsem z této situace špatná, když se neozvem s manželem my tak oni se neozvou, vnučkam je 10 a 5 let. Poraďte jestli mám něco řešit nebo to nechat jen tak. To je tak v kostce vše, děkuji Lenka M. (celé jméno vynecháno kvůli zachování soukromí)

Lenka

Odpověď

Dobrý den, Lenko,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám ohledně vztahu s Vaší dcerou a vnoučaty. Nevíte, kde se stala chyba, ale poslední dobou s Vámi téměř nekomunikuje. Dříve k Vám často jezdili na návštěvy, nyní jste omezili i společné slavení svátků a narozenin. Obracíte se na nás, protože nevíte, zda máte situaci řešit.

Přemýšlím nad tím, jak je pro Vás tato situace nejspíše náročná. Obzvláště, když jste společně dříve trávili více času a v poslední době se to změnilo. Představuji si, že může být také vyčerpávající ozývat se dceři vždy jako první. Z dotazu cítím, že jste ohledně celé situace nejspíše frustrovaná, možná i naštvaná a smutná, a chtěla byste ji už nějak vyřešit.

Důvodů této bariéry mezi Vámi a dcerou může být vícero. K podobným situacím může třeba docházet i vlivem nějakého nedorozumění. Z toho, co píšete, jsem získala dojem, že v některých věcech máte s dcerou odlišné názory. Napadá mě, jestli mezi Vámi nemohlo dojít ke střetu názorů v něčem konkrétním, a jestli to celou situaci neodstartovalo. Říkám si, že mohlo dojít také k nějaké změně, kvůli které je dcera více časově vytížená a nemá tak možnost se s Vámi vídat častěji. Přemýšlím i nad tím, zda by se na tom nemohla podílet i současná situace, která může obecně kontakty mezi lidmi do jisté míry omezovat. V takovém případě by mohly být nápomocné online platformy (například Skype), prostřednictvím kterých byste mohla s dcerou a vnučkami komunikovat. Pokud byste měla zájem, mohla byste tuto možnost dceři navrhnout a společně některou z nich vybrat.

V dotazu nezmiňujete, zda jste se se svým trápením dceři již svěřila. Napadá mě, že by mohlo být užitečné si s dcerou o celé situaci v klidu promluvit a dát jí prostor, aby Vám i ona sdělila svůj úhel pohledu. Mohla byste se jí také sdělit, jak se cítíte a říct jí, že Vás mrzí, že už společně netrávíte tolik času jako dříve. Na Vaši otázku, zda situace řešit nebo ne, Vám bohužel odpovědět nedokážeme, to je pouze na Vašem rozhodnutí. Avšak rádi bychom Vás podpořili k navrhovanému rozhovoru, který by mohl pomoci lépe objasnit, proč se nyní vídáte méně.

Pokud byste si o tom chtěla s někým promluvit a situaci detailněji probrat, můžete se obrátit na rodinnou poradnu, která se na oblast rodinných vztahů přímo zaměřuje. Poradci, kteří zde pracují, Vás mohou vyslechnout a poradit Vám ohledně dalšího postupu. Pokud by měl zájem i někdo z rodiny (ať už dcera nebo manžel), mohli byste navštívit poradnu společně. Poradce by Vám mohl pomoci ve společném rozhovoru a v nalezení řešení případných neshod.

Přejeme Vám, aby se situaci s Vaší dcerou podařilo co nejlépe vyřešit.

Tým poradny

Jak se mám domluvit s mámou, aby k nám domů mohl chodit kámoš?

Můžu se zeptat chci aby chodil k nám domů kámoš ale máma nechce aby nám chodil před tím knam chodil dos ale co on udělal kdysi a chci aby chodil k nám a nevím jak o tom promluvit o tom s mámou

David

Odpověď

Dobrý den, Davide,

děkujeme, že jsi svůj dotaz napsal k nám do poradny. Chtěl bys poradit s tím, jak se domluvit s mamkou, aby k vám domů mohl chodit Tvůj kámoš.

Když nám rodiče nějaké věci zakazují, tak to často dokáže dost naštvat nebo zamrzet. Je fajn, že se zajímáš o to, jak se s mámou nějak domluvit. Když se o tom budeš s mámou bavit, může pomoct, když to budete řešit v klidu a budete mít oba na takové povídání čas a dobrou náladu. Pokud jste si o tom ještě nepovídali, můžeš  ji poprosit, aby Ti podrobněji vysvětlila, proč přesně nechce, aby k vám domů kámoš chodil. Když ji vyslechneš, můžete pak spolu třeba zkusit vymyslet nějaká pravidla, podle kterých by k vám Tvůj kamarád mohl chodit, a jak spolu můžete trávit čas, aby to mamce nevadilo.

Je asi potřeba se připravit i na možnost, že se s mámou nedomluvíte, a nebude se dát dělat nic jiného, než to přijmout. Můžeš pak zkusit vymyslet nějaké jiné způsoby, jak se s kámošem scházet. Můžete třeba chodit k němu domů, nebo jít někam ven, případně teď, když je kvůli koronaviru potřeba se vídat co nejméně, si můžete psát nebo volat přes sociální sítě.

Přejeme, ať se s mámou nějak domluvíš.

Tým poradny

Mám problém se scházením schodů

Dobrý den, už par let mám problémy se zchazenim posledních dvou schodů. Vsude. Vždy se u nich zaseknu. Někdy se u toho dokážu i malém zabit. Dřív jsem tento problém neměl.

Radek

Odpověď

Dobrý den Radku,
píšete nám, že se vždy a všude zaseknete při scházení u posledních dvou schodů. Říkám si, že je to asi problém, se kterým se potýkáte každý den, a proto by mohlo být fajn ho řešit s odborníkem. Napadá mě však, že pokud jste tento problém dříve neměl, můžete se sám zkusit zamyslet nad tím, jestli se problémy nezačaly objevovat v období, kdy se ve Vašem životě něco stalo či změnilo. Pokud Vás něco napadne, může to být důležitá informace i pro odborníka.

Vhodné by bylo tuto situaci konzultovat s praktickým lékařem, který by Vás mohl případně poslat na neurologické nebo i jiné vyšetření. Pokud by se z lékařského hlediska žádný problém nenašel, můžete se poradit s lékařem, zda by Vám mohla pomoci například psychoterapie, nebo můžete psychologa či psychoterapeuta kontaktovat rovnou. Můžete ho navštívit i bez doporučení lékaře, pokud sám máte pocit, že by problém mohl být psychologického původu. Seznam psychologů naleznete například zde nebo zde. Většina psychologů nyní pracuje online, najít psychologa tedy můžete tady či tady.

Přejeme Vám, ať se Váš problém se scházením schodů zlepší,

Tým poradny

Pomozte mi smířit se s minulostí

Dobrý den, obracím se na Vás s velmi důležitým dotazem. Momentálně nemohu na sezení se svým psychologem. Abych popsala svoji situaci... po svých 18 letech jsem se odstěhovala z domova ke svému příteli. Náš vztah se bohužel pořád zhoršuje a každý den svému příteli nějakým způsobem svým chováním ubližuji. Jdou za mnou problémy v dětství. Moje matka mě sice vychovala, ale nikdy jsme s bratrem neměli pocit takové té "mateřské" lásky. Poté jsem měla spoustu různých hádek a problémů s matkou. Otec je manipulátor. Mámu kdysi zbil, mě taky, vyhrožoval mi a řval, když jsem jako malá brečela. Můj otec se o mě prakticky vůbec nestaral a jenom mi kupoval dárky. Dnes se s tím nemohu pořád smířit. Do toho jsem si procházela 9 let šikanou. Rodiče s tím nikdy nic neudělali a já byla ve škole pořád jenom ta špatná, tlustá, škaredá. Jednou mě jedna holka ve škole i kopla nebo se do mě snažila "napálit" míč po tělocviku. Do toho jsem si v 11 letech prošla sexuálním zneužíváním po internetu. A také ve 13 letech první láskou, která mě z velké části opravdu zničila. Ale opravdu nejvíc mi ublížili rodiče a to, v čem jsem vyrůstala. Chtěla bych se tedy zeptat... je možné jakýmsi způsobem tohle všechno opustit? Nechat to jít a aby to nijak neovlivňovalo moji přítomnost? Momentálně jsem hodně impulzivní, náladová, úzkostlivá, mám pořád strach i ve vztahu. Když s přítelem řešíme nějaký problém, pokaždé začnu brečet, mlátit do věcí a vymlouvat se, nedokážu přiznat svoji chybu, nedokážu si přiznat, že jsem něco udělala špatně. Mám strach, že o přítele přijdu. Mám z toho všeho výčitky, dokážu na přítele křičet, obviňovat ho z vlastních chyb, někdy mu dát i pěstí a pak si to nepamatuji. Ve snech mám často to, jak mě otec bije, což se jednou také stalo. Když mi v hádce přítel řekl, že se mám smířit s tím, že rodiče prostě nemám, protože jsou špatní a nezajímají se o mě, začala jsem strašně brečet. Mám pocit, že všechno moje chování je nějak spjato s minulostí. Chci to nechat jít, být milující partner a chci se mít ráda a přiznávat své chyby. Prosím, mohu se z tohoto nějak dostat? Existuje nějaké cvičení? Mockrát Vám děkuji za odpověď. Aneta

Aneta

Odpověď

Dobrý den, Aneto,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu uvádíte, že Vás trápí problémy z Vaší minulosti, zejména Váš vztah s rodiči, a nelíbí se Vám, jak Vás tato minulost ovlivňuje. Říkáte, že se s ní pořád nemůžete smířit. Díky těmto zážitkům jste impulzivní, náladová, a taky v některých situacích hodně brečíte.  Máte také pocit, že díky tomu nemůžete být milujícím partnerem a bojíte se, že o přítele přijdete. Zmiňujete, že nyní nemůžete na sezení s Vaším psychologem a ptáte se nás, jak se z toho dostat, případně zda Vám mohou pomoci nějaká cvičení.

Z Vašeho dotazu vnímám, jak pro Vás muselo být Vaše dospívání v takovém prostředí náročné. Představuji si, že jste musela během tohoto období zažít spoustu bolesti a mrzí mě, že její důsledky pociťujete i nadále. Zmiňujete, že nyní bydlíte s přítelem a máte pocit, že mu svým chováním ubližujete. Cítím, že Vám na Vašem vztahu pravděpodobně hodně záleží a Vaše chování Vás asi dost trápí. Bohužel, minulost už jen těžko změníme, ale na přítomnosti se dá pracovat vždy. Chtěl bych proto ocenit, že jste se rozhodla s Vaší bolestí něco udělat – uvědomujete si Vaše chování a víte, že se tak chovat nechcete a co je důležité, také jste vyhledala pomoc psychologa. Přemýšlím také nad tím, zda jste nezkoušela své pocity takhle popsat i Vašemu partnerovi, zkusit mu říct, že máte pocit, že mu ubližujete, že se o Váš vztah bojíte, že se chcete umět omlouvat a přiznat vlastní chybu, ale nejde Vám to. Můžete mu zkusit Vaše myšlenky a důvody vysvětlit a promyslet si, zda by Vám s tím třeba mohl nějak pomoci.

Ptáte se, zda existuje nějaké cvičení, které by Vám mohlo s Vaší minulostí pomoci. Rozumím, že si nepřejete, aby Vás tolik ovlivňovala a možná byste chtěla na některé situace z Vašeho života i zapomenout. Obávám se ale, že žádným cvičením oddělení se od minulosti nelze dosáhnout. Vlastní minulost nemůžeme vymazat či nějak jinak odstranit. Můžeme s ní ovšem dále pracovat, hledat jiné úhly pohledu – přijmutí či odpuštění, nejlépe s pomocí psychologa nebo psychoterapeuta. Věřím, že otevření těchto témat pro Vás nemusí být jednoduché, nicméně pátrání po všech různých cestách a způsobech, jak s Vaší situací pracovat, je poměrně náročná a dlouhodobá záležitost, a právě pravidelná spolupráce s psychologem či psychoterapeutem by pro Vás mohla být vhodným řešením. 

Ohledně Vaší impulzivity mě pár cvičení napadá. Můžete například vyzkoušet nějakou formu meditace – pro její procvičování můžete využít různé aplikace, spoustu jich najdete pod heslem „mindfulness“. Princip těchto technik je zkusit se uvolnit a na chvilku „vypnout“, soustředit se a vnímat opravdu pouze sebe a Vaše myšlenky. Mohlo by Vám to třeba pomoct lépe zvládat stres a Vaše emoce. Pokud nevíte, jak s meditací začít, můžete se podívat například zde nebo vyhledat na internetu další možnosti, které by Vám více vyhovovaly. Také by mohla být užitečná i relaxace. Mohu Vám doporučit i webovou stránku či aplikaci „Nepanikař“, kde také najdete různá relaxační a uvolňovací cvičení.

Zmiňujete, že momentálně nemůžete na sezení k Vašemu psychologovi. Napadá mě, zda Váš psycholog nenabízí své služby online, případně telefonicky. Pokud byste měla zájem, myslím si, že by pro Vás sezení bylo užitečné i touto formou. V případě, že Váš psycholog tyto možnosti nemá, můžete se obrátit i na jiného specialistu ve Vašem okolí, například zde nebo zde. Momentálně díky pandemické situaci spousta odborníků nabízí své služby i online (třeba zde nebo zde) a někteří mohou mít i první konzultace zdarma.  

Držíme palce a přejeme Vám při práci s Vaší minulostí mnoho sil a trpělivosti.

Tým poradny

Už si nevím rady se změnami nálad

Dobrý den, v posledních cca 6-7 měsících trpím extremi naladovostí například jdu ven s přáteli a jsme úplně v klidu a na druhy den je nemůžu vystat každé jejich slovo mi tzvn projde žaludkem a bezdůvodně jsem na ne hnusna a nepříjemná vůbec nevím čím to je také mám trochu problémy se sebepoškozováním a agresivními výbuchy ale pak je třeba den kdy jsem šťastná a sebevědomá ale stane se mi ze se to i během 5 hodin prudce změní v noční můru a nedostatek energie byla bych moc ráda kdyby jste mi poradili čím to je a je protože už si vážně nevím rady. Děkuji

Kaja

Odpověď

Dobrý den Kájo,

píšete, že posledních 6 až 7 měsíců se Vám extrémně mění nálady. Jednou jste v klidu a šťastná, během několika hodin se Vám však nálada prudce změní, okolí Vás štve a připadáte si bez energie. Zmiňujete se také o problémech se sebepoškozováním a agresivními výbuchy. Protože si už nevíte rady, a obracíte se na nás, abychom Vám poradili, čím to je.

Přemýšlím nad tím, jak pro Vás asi musí být tyto výkyvy nálad náročné, a Vážím si, že jste se nám svěřila. Střídání nálad samo o sobě může být ovlivněno spoustou věcí - změnami hladiny hormonů v těle, různými vnějšími vlivy nebo například i genetickými predispozicemi. Pokud ale nemáte nad střídáním nálad kontrolu a negativně ovlivňují Váš život, bylo by určitě fajn to nějak řešit. Zmiňujete se, že extrémní změny nálad Vás trápí zhruba posledního půl roku. Říkám si, jestli se v té době nemohlo ve Vašem životě něco změnit. Myslím, že by bylo fajn zkusit nad tím, případně i společně s někým blízkým, komu důvěřujete, či odborníkem, popřemýšlet a zkusit takovou možnost probrat.

Bohužel, takto na dálku není možné určit, čím přesně Vaše potíže mohou být vyvolané. Říkám si proto, že prostor, kde byste mohla do hloubky své současné potíže probrat, uvažovat o tom, co je mohlo vyvolat, a jak se s nimi vypořádat, by Vám mohl nabídnout psycholog či psychoterapeut. Pokud jste u některého z nich dosud nebyla, v na této stránce se dozvíte více o tom, jak to na návštěvě u něj chodí. Jestli u Vás na škole působí školní psycholog, můžete v prvé řadě zkusit oslovit jeho. Kdybyste školního psychologa neměli, napadá mě zkusit kontaktovat alespoň svého obvodního lékaře, který by Vám někoho mohl doporučit. Můžete si také zkusit najít psychologa sama. Pomůže Vám v tom například tento nebo tento odkaz, kde najdete seznam odborníků ve Vašem okolí, včetně doplňujících informací a hodnocení předchozích klientů. Ještě mě napadá dodat, že budete-li chtít pravidelně k některému z nich docházet, bude třeba informovat rodiče, jelikož většina odborníků vyžaduje do 18 let souhlas zákonného zástupce. Na prvním setkání se ale obejdete i bez souhlasu.

Z Vašeho dotazu mám také dojem, že Vás vaše problémy dostávají do situací, kdy je Vám hodně špatně a hodilo by se mít někoho, na koho se můžete obrátit víceméně kdykoli, aniž byste musela dávat vědět rodičům. Proto bych ráda nabídla i možnost obrátit se na krizové centrum (241 484 149) nebo linku důvěry (222 580 697).

Uvažuji nad tím, jak Vaše změny nálad vnímají Vaši přátelé nebo rodina. Říkám si, že byste si s někým z nich o tom, co Vás trápí, mohla promluvit, svěřit se, hledat podporu při zvládání vašich potíží, a například požádat i o toleranci, protože mám z vašeho dotazu dojem, že Vás mrzí, jak se jich Vaše změny nálady dotýkají.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak lépe porozumět tomu, co se s Vámi děje.

Tým poradny

Když jsem sám, trápí mě svíravé pocity

Dobrý den,
Poslední dobou mám problémy být někde sám nebo jít sám ve tmě..
Když jdu sám večer pořád se otáčím jestli za mnou náhodou někdo nejde, občas slyším i kroky ale nikdo za mnou není, když jde někdo naproti mně tak čím víc se ke mně přibližuje pociťuji svírání, nemohu se skoro nadechnout jakmile kolem mě projde tak rapidně zrychlím a pořád se otáčím jestli za mnou daná osoba nejde, stává se mi to jen když jdu sám, když jdu s někým tak se cítím většinou v bezpečí. Mám to už tak asi 2 měsíce, od doby kdy se mi stal incident na nádraží kdy na mě romští obyvatele řvali ať jdu za nimi a když jsem nešel tak se vůči mě rozběhli ale pak se otočili a nechali mě na pokoji, od té doby pociťuji tyto svíravé pocity, slyším kroky a nutkání se neustále otáčet.
Když jsem sám v pokoji ale někdo doma je tak jsem v pohodě, ale když jsem doma úplně sám, tak mám svíravý pocit, slyším kroky, praskání nebo jak kdyby na mě někdo volal, zároveň když vyjdu z pokoje kde jsem byl tak svíravý pocit nabere intenzitu, jsem nervózní, otáčím se jestli za mnou někdo není, a mám strašný pocit jak kdyby tu někdo vždycky byl. Chci se zeptat jestli to není nějaká porucha nebo jestli je to normální? Popřípadě jestli se to dá řešit nějakými léky? Děkuji moc za odpověď.

Jiří

Odpověď

Dobrý den, Jiří,
děkujeme, že se na nás obracíte. Píšete, že od doby, kdy na Vás pokřikovali a jinak Vás obtěžovali cizí lidé, Vás o samotě či o samotě ve tmě provází svíravé pocity, nervozita, a máte pocit, že někoho slyšíte. Kvůli těmto problémům se na nás obracíte s dotazem, zda jsou Vaše pocity normální, případně zda se dají řešit nějakými léky.
Z Vašeho dotazu mám dojem, že incident, který se Vám přihodil, opravdu nebyl nic příjemného a myslím, že silnou vzpomínku by zanechal ve spoustě lidí. Říkám si, že podobné pocity jako svírání nebo neustálé nutkání ke kontrolování okolí lidé prožívají, když cítí úzkost nebo mají strach. Ten ze své podstaty slouží jako obrana, signalizuje, že si máme na něco dávat pozor. Zároveň si ale dovedu představit, jak Vám asi pocity, které Vás teď trápí pokaždé, když jste sám, či ve tmě, znepříjemňují každodenní život.
Posoudit, jakého rázu jsou Vaše potíže a jak nejlépe je řešit, vyžaduje delší a podrobnější rozhovor, což bohužel není možné v této formě internetového poradenství. Zda se jedná o poruchu a zda by bylo vhodné brát i léky, by ale mohl posoudit odborník, psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut. Jaký je mezi nimi rozdíl a jak to na jejich návštěvě vypadá, Vám může představit např. tento článek. Jsou situace, kdy odborník, psychiatr, lidem léky předepíše. Ovšem léky mají často sloužit spíše jako podpora, která lidem pomůže nabrat energii pro další zvládání jejich potíží. Návštěva psychologa či psychoterapeuta Vám pak umožní do hloubky probrat své současné potíže a také si blíže promluvit i o incidentu, který je, jak píšete, vyvolal.
Ještě bych chtěla dodat, že budete-li chtít pravidelně k některému z nich docházet, bude třeba informovat rodiče, jelikož většina odborníků vyžaduje do 18 let souhlas zákonného zástupce. Na první setkání ale můžete přijít i bez souhlasu.
To mě také přivádí k myšlence, jak Vaše potíže vnímá Vaše rodina nebo další blízcí lidé. Napadá mě, že byste si s nimi o tom, co Vás trápí, mohl promluvit, říct jim o incidentu, který se Vám před dvěma měsíci přihodil a svěřit se s pocity, které Vás od té doby trápí. Přemýšlím také nad tím, zkusit někoho z Vaší rodiny nebo známých poprosit, aby Vás teď ve tmě doprovázeli nebo byli nablízku, když to bude možné. Ovšem už jen to, že se někomu svěříme, často pomůže.
Přejeme Vám, aby se do Vašeho života vrátil klid.
Tým poradny

Předchozí 1 5 6 7 8 9 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info