VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Mám strach z druhého porodu

Dobrý den, ráda bych se poradila o svém problému. Před rokem a půl se mi narodila dcera, neplánovaně, ale děti jsem vždy chtěla, jen jsem nikdy nebyla dostatečně pripravena. Bála jsem se porodu, výchovy, navíc se již několik let léčím s panickou poruchou. Ta kupodivu v době těhotenství a nyní vymizela. S manželem jsme se od nového roku chtěli pokoušet o druhé miminko, které bych moc chtěla. Ale bohužel vždy, když už 'jde do tuheho' :) tak se zaseknu a připomene se mi porod (rodila jsem císařským řezem), týden jsem měla větší deprese a především mě přepadne strach. Strach z toho, co když se něco se mnou stane, budu mít třeba komplikace, jak bych to vydržela bez své dcery, jak se o ní budu schopná starat v době těhotenství, když s ní jsem pět měsíců prolezela, protože jsem nemohla nic jist ani pít, a co když dvě děti nezvládnu. Co když nemám mít druhé dítě, když jsem nemohla přirozeně porodit ani to první. V ten okamžik jsem rozhodnuta dítě nemít. Ale přesto bych ten strach ráda překonala. Mohli byste mi poradit, co s tím?
Moc dekuji.

Zuzana

Odpověď

Dobrý den Zuzano,

chtěla bych Vám poděkovat, že jste se s Vašimi obavami obrátila právě na nás. Píšete nám, že byste se rádi s manželem pokoušeli o druhé miminko. Zároveň ale máte z druhého těhotenství strach, jelikož první porod u Vás probíhal císařským řezem. Máte obavy z komplikací, které by mohly z druhého porodu vyplývat a nejste si jistá, jestli první, a pro Vás náročný porod, není znamením, že si druhé miminko pořizovat nemáte.

Hned na začátku bych Vám chtěla říci, že Vás obdivuji za to, že i když máte ze svého případného druhého porodu obavy a Vaší hlavou víří pochybnosti, cítím z Vašeho dotazu, že máte silnou vůli, a jste ochotna se svým strachem pracovat. Ještě bych Vás chtěla ujistit, že přemýšlet nad riziky druhého těhotenství a porodu, a mít pocity strachu a nejistoty, není nic neobvyklého, a zažívá je mnoho dalších maminek.

Bohužel Vám nemohu pomoci v případném rozhodování, zdali se o druhé miminko pokoušet nebo ne. Na druhou stranu vnímám, že by Vám mohlo pomoci si o tom s někým popovídat a společně zvážit na jednu stranu rizika, a na druhou pozitiva. Napadá mě, jestli jste zkusila o svých pocitech mluvit s manželem. Možná by Vám mohlo pomoci, kdybyste si spolu otevřeně promluvili o Vašich myšlenkách, obavách, o možných rizicích. Myslím si, že manžel by Vám mohl nabídnout svůj úhel pohledu, jak se ohledně toho cítí on, a společně byste poté mohli dojít k nějakému závěru, co by pro Vás oba bylo nejlepší. Také byste mohla zkusit jiné zdroje podpory, jako je rodina či blízcí přátelé.

Dále mě napadá, že byste se mohla svěřit Vašemu gynekologovi. Gynekolog je přeci jen odborník ve své oblasti, a bude pravděpodobně znát mnoho dalších žen, které si procházely podobnou situací, kterou popisujete. Gynekolog by Vám mohl poskytnout mnoho informací, se kterými se sám setkal ve své doktorské praxi.

Domnívám se, že by pro Vás mohla být užitečná návštěva psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohla probrat, co prožíváte, a pracovat na zvládání Vašeho strachu. Všimla jsem si, že jste ve svém dotazu uváděla, že jste trpěla panickou poruchou. Projevy strachu, které nyní prožíváte, s tím mohou souviset, ale také nemusí. I to byste s odborníkem mohla hlouběji probrat. Jejich seznam můžete najít zde nebo zde. V dnešní online době můžete také využít služeb psychoterapeutů pracujících online – zde nebo zde. Je tady také možnost obrátit se na manželskou a rodinnou poradnu, kam byste mohla buď sama, nebo společně s manželem zajít, a probrat své obavy s odborníkem. Pokud by nastala situace, kdy budete cítit úzkost či deprese nebo budete zažívat strach, nebála bych se zkusit různé uklidňovací metody, jako např. relaxace či meditace – ukázka. Mohu Vám ještě doporučit aplikaci Nepanikař, která se dá stáhnout do mobilu, tabletu či otevřít v počítači – tato aplikace poskytuje nabídku možných technik pro zvládání strachu a úzkosti a zahrnuje také kontakty na pomoc odbornou.

Přejeme Vám, aby se Vám brzy ulevilo a abyste dokázala najít cestu, kterou se vydat.

Tým poradny

Jsem v neustálém stresu, měla bych zase začít chodit k odborníkovi?

Dobrý den,
jsem ve složité situaci. Během 16 měsíců se mi narodily 4 děti (Anička+trojčata). Starší už chodí do školky, ale s trojčaty jsem stále doma. Jsem v neustálém stresu,který občas vyvrcholí mým psychickým slożením. Myslím,že jsem se dostala do fáze vyhoření(zkusila jsem si udělat nějaký dotazník).. Dokážete mi, prosím, poradit, co mám dělat? V létě jsem chodila do rodinné poradny za psycholožkou a řešila komplikované chování jedné z trojčat. Ale paní psycholožka šla na mateřskou a tak jsme naše sezení ukončily. Myslím,že mi to pomáhalo. Měla bych začít za někým zas chodit? Jsem vyčerpaná..Děkuji za vaši odpověď..

Maruška

Odpověď

Dobrý den Maruško,
píšete nám o Vaší situaci, během krátké doby se Vám narodily čtyři děti. Cítíte se stále ve stresu, následkem toho se občas psychicky složíte. Ptáte se nás, zda byste měla znovu začít chodit za odborníkem.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že Vaše situace pravděpodobně musí být náročná a je pochopitelné, že jste ve stresu a jednou za čas je toho na Vás příliš. Přijde mi skvělé, že myslíte na své duševní zdraví a přemýšlíte nad návštěvou odborníka. Péče o děti stojí spoustu energie a času a představuji si, že s trojčaty to musí být ještě mnohem náročnější. Tím více je důležité, abyste pečovala i sama o sebe.

Říkám si, že by bylo fajn cítit podporu například od Vašich nejbližších. Můžete si promluvit s partnerem, někým z rodiny či blízkých o tom, že je pro Vás tato situace velmi náročná a zkusit vymyslet, jak Vám můžou ostatní pomoci, aby toho na Vás nebylo tolik. Můžete se jim také svěřit, že přemýšlíte o vyhledání odborníka, možná s Vámi mohou sdílet i své vlastní zkušenosti.

Napadá mě, že někdo, kdo nezažil tak intenzivní péči o děti jako Vy, možná ani nemůže dostatečně pochopit, v jaké situaci se nacházíte. Nemohu Vám říct, zda se jedná o syndrom vyhoření, jelikož je k tomu potřeba psychologická diagnostika a hlubší rozhovor. Na internetu je mnoho dotazníků, které mohou, ale nemusí být kvalitní či vhodné. Toto posouzení může provést jenom psycholog (případně psychiatr), se kterým můžete probrat i možnosti zlepšení. Zároveň spolu můžete mluvit o tom, co Vás trápí, a také najít cesty, jak se vyrovnat se stresem, který pociťujete, a co můžete změnit, abyste situaci lépe zvládala. Seznam odborníků najdete tady nebo tady.

Ptáte se, zda byste měla k někomu zase začít chodit. Myslím si, že by Vám to v současné situaci skutečně mohlo pomoci a ulevit Vám. Kromě osobní návštěvy by pro Vás možná mohla být fajn i varianta online psychoterapie. V současné situaci řada odborníků pracuje online, hledat můžete přímo na specializovaných internetových platformách, například zde nebo zde.

Přejeme Vám, ať je Vám lépe.
Tým poradny

Bojím se, že mi moje problémy budou komplikovat zbytek života

Dobrý den,
mám už od malička problémy, které trvají dodnes. První a řekl bych ten nejdůležitější je, že si pořád dokola přehrávám svoje nejhorší chvíle ( něco se nepovedlo, ztrapnil jsem se,...) s tím souvisí i to, že když něco udělám blbě nebo tak (nemyslím tím obyčejnou chybu při práci), tak jiný by to neřešil ba naopak by tím ještě pobavil ostatní, já to beru jako katastrofu.... Další je že sám sebe hrozně řeším a hrozně pitvám. Ikdyž jsem všude chválen jak jsem pracovitý apod., stejně mě přepadají myšlenky typu nejsem dobrý, nic neumím,... Měl jsem také problém, ten se mi naštěstí podařilo překousnout, že sem se hodně bál nových věcí, které přišli společně s věkem (učení se s novými nástroji apod.) Opravdu jsem se bál a nechtěl jsem to dělat.
Osobně si myslím, že tyhle vsechny věci pochází z dětství. Já si to díky bohu nepamatuji, ale z vyprávění vím, že když jsem například zkusil něco nebo jako malý capart všechno jakoby "ohmatával" byl strašný řev ze strany otce. Bohužel můžu řict naštěstí se rodiče rozvedli a já zůstal na té dobré straně a to u mamky.
) Ani jsem se nemusel moc provinit a byl křik. Pak si taky z dětsví nesu jistý pocit, který nejde dost dobře vyjádřit. Vznikl stylem výchovy ,, med a bič", prvně velký křik ikdyž se nic moc nestalo, a hned potom takový to mazlení a že dobrý že je vše fajn,..... Nevím jak to popsat. A ten pocit je brek, lítost, úzkost, radost dohromady, tak nějak to je... Ikdyž se mi ho podařilo v nějaké míře potlačit, tak stejně leze na povrch a leze při jakémkoliv problému. Nutno dodat že pouze pokud je to v rodině.
Bojím se, že to semnou bude už nadosmrti a že mi to bude hodně komlikovat život
Jinak mluvit o těchto problémech není sebemenší problém, a už jsme tolikrát s rodinou o tom diskutovali.
Moc nevím jak se toho zbavit.
Děkuji

Lukáš

Odpověď

Dobrý den, Lukáši,

píšete o svých problémech, které trvají již dlouho a Vy nevíte, jak se jich zbavit. Pořád dokola si přehráváte Vaše nejhorší chvíle a nejde Vám s tím přestat. Když se Vám něco nepovede, berete to jako katastrofu a hodně to řešíte. I když Vás ostatní chválí, stále Vás napadají myšlenky, že nejste dobrý a nic neumíte. Máte pocit, že tyto věci mohou pocházet z dětství a odráží i to, jak se choval Váš otec. Také zmiňujete pocity, které se u Vás neustále objevují, když se v rodině řeší nějaký problém. Máte strach, že budete tyto věci zažívat už pořád a budou Vám komplikovat život.

Chápu, jak pro Vás může být frustrující, když se již delší dobu potýkáte se zmíněnými problémy a máte pocit, že se nic moc nemění a máte možná strach, že to tak bude už napořád. Dokážu si představit pocity beznaděje a smutku, které by se u Vás třeba někdy mohly objevovat a o to víc oceňuji, že i přesto máte stále chuť a odhodlání na sobě pracovat a jsem moc ráda, že jste nám napsal.

Je vidět, že dokážete o svých problémech hodně přemýšlet a mám pocit, že jste toho už sám možná zkoušel hodně. Píšete, že jeden z problémů se Vám už podařilo překonat, to je podle mě skvělý začátek. Zároveň ale přemýšlím, že by pro Vás momentálně mohlo být nejvhodnější zkusit se obrátit o pomoc na někoho jiného, konkrétně na psychologa nebo psychoterapeuta. Nemyslím si, že by se na Vašich problémech nedalo pracovat a musely by Vám komplikovat celý zbytek života, ale potýkáte se s mnoha věcmi a zdá se mi, že toho může být na jednoho člověka zkrátka hodně. Odborník by Vám mohl pomoci při hledání další cesty a při práci s Vašimi pocity a myšlenkami. Říkám si, že by mohlo být užitečné si problémy trochu rozdělit a snažit se je třeba řešit po menších částech, někdy to bývá jednodušší. Třeba byste měl možnost se na všechno podívat i z jiné perspektivy a možná byste se dostali k něčemu, co Vás samotného nenapadlo. Když píšete, že o některých věcech neustále přemýšlíte a nejde Vám se od toho oprostit, mohlo by být cílem přijít na to, jak zklidnit své myšlenky, například pomocí relaxačních cvičení, a učit se pracovat se svými emocemi. Také byste mohli pracovat na podpoře Vaší sebedůvěry a sebehodnocení, když sám píšete, že jste šikovný, jen si to někdy sám nedokážete připouštět. Někdy nám také opravdu může pomoci pochopit, z čeho naše problémy pramení, mohli byste se tedy věnovat i tomuto tématu a zážitkům z dětství, pokud byste chtěl. Kdybyste chtěl nějakého odborníka vyhledat, kontakty na ně můžete najít například tady nebo tady. Momentálně většina poskytuje služby online, můžete se tedy domluvit s někým koho vyhledáte, nebo se podívat rovnou na nabídku online služeb například zde, zde nebo zde.

Také zmiňujete, že je u Vás v rodině možné o těchto problémech mluvit. Za to jsem moc ráda, a i do budoucna bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste s blízkými lidmi o věcech, které Vás trápí nebo se jich i přímo dotýkají, mluvil. Říkám si, že je důležité mít kolem sebe lidi, na které se můžeme obrátit a přemýšlím, jestli máte případně i někoho dalšího, třeba kamarády, kterým byste se mohl svěřit, kdyby toho třeba na Vás bylo moc.

Přejeme Vám, ať najdete vhodný způsob, jak s Vašimi problémy pracovat.

Tým poradny

Mám setrvat ve vztahu kvůli našemu dítěti?

Dobrý den, je mi 32 let, bydlím 4 roky s přítelem, máme 2leteho syna. Předtím než jsem nečekaně otěhotněla se nás vztah nezdál příliš ideální, dokonce jsem od přítele jednou odešla, důvody pro mě byli naše úplně rozdílné povahy, pohledy na cokoliv, postupy čehokoliv, zkrátka vše naopak, držela nás u sebe stále řekla bych spíše nějaká chemie, jiskra. Nicméně jsem otěhotněla a tak jsme spolu dal. Syn je úžasný, přítel syna též velmi miluje, ovšem můj osobní pohled na společný život je zlý. Nechci žít v domě ve stísněném prostoru, kde žijeme nyní, nechci žít ani v místě kde nyní žijeme, jsem zde nešťastná a vidím že naše neporozumění a odlišnost se ještě více ukazuje nyní v životě s ditetem. Jsem nyní už přes rok na vážkách zda kvůli synovi i příteli setrvávat dal ve vztahu a na místě kde opravdu jsem na nešťastná, nebo odejít se synem a rozbít rodinu. Pocit strachu a šílené úzkosti mě popadne vždy když si uvědomim, že naše dítě bude mít rozvrácenou rodinu, že bude pendlovat, že se od něj budeme dohadovat, ale představa že už teď jsem nešťastná a budu dalších xlet kvůli synovi a zachování rodiny, to mě dohání k šílenství. Přítel je absolutně nekomunikativni, ví že jsem nešťastná ale nijak to neřeší a řešit nechce, mám pocit ze to vnímá jako nějaký můj rozmar. Je to těžké, pokud mi třeba zkusíte pomoci, budu vděčná. Děkuji.

MaPe

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že s přítem máte dvouletého syna, ale váš vztah již v době otěhotnění nebyl příliš ideální. Od přítele jste jednou i odešla, ale Vaše těhotenství situaci změnilo, a jste tak spolu nadále. Popisujete, že i přes narození Vašeho syna se Váš vztah s partnerem nezlepšil, spíše naopak, odlišnosti se projevily ještě více. Jste nešťastná, ale bojíte rozbít rodinu kvůli synovi.

Dovedu si představit, že v takovéto situaci se můžete cítit bezradně a je naprosto pochopitelné, že váháte, jak se rozhodnout. Myslíte na dobro svého syna, je zjevné, že Vám na něm velmi záleží, a proto máte obavy, čemu by mohl být v důsledku rozchodu vystaven. Vy samotná jste ale ve vztahu i místě bydliště velmi nešťastná a neumíte si to takto další roky představit. Takové rozhodování musí být těžké a není divu, že prožíváte tak silné emoce.

Jako první krok, co mě ve Vaší situaci napadá, je zkusit znovu promluvit se svým přítelem. Můžete si předem naplánovat, kdy si o tom v klidu promluvíte, a vysvětlit mu, jak se ve vztahu cítíte a nad čím uvažujete v důsledku těchto pocitů. Jak Váš přítel zareaguje, Vás může případně nasměrovat k tomu, zda chcete ve vztahu ještě nadále zůstávat či nikoliv. Můžete také zjistit, jak to vidí partner, a zda by bylo možné najít ještě nějakou společnou cestu, která by vedla k Vaší spokojenosti.

Vaše obavy z toho, jaké to bude pro syna, pokud byste od partnera odešla, jsou pochopitelné, nicméně podle mého názoru lze touto změnou tak malé děti provést i bez nějakých větších problémů, pokud se oba rodiče snaží. Samozřejmě, jak sama zmiňujete, tomu „pendlování“ dítěte mezi rodiči se vyhnout většinou nedá a pro dítě to může být náročné. Přesto si myslím, že tato varianta může být mnohdy lepší, než když dítě vyrůstá v domácnosti, kde např. rodiče vidí nešťastné nebo je stále svědkem hádek apod. Zároveň máte i jako rodič právo myslet na svoji spokojenost a štěstí.

Pokud byste ve vztahu nadále setrvala a spolu s přítelem byste se chtěli pokusit vztah mezi Vámi zlepšit, je možné vyhledat pomoc v partnerské poradně, kde najdete neutrální a podpůrné prostředí pro rozhovory, zároveň Vám odborníci mohou poskytnout např. rady k lepší komunikaci. Pokud by se Vám doma nedařilo realizovat ani ten první rozhovor, můžete poradnu využít i pro něj, pokud by partner s návštěvou souhlasil, případně tam zajít sama a probrat situaci.  Pokud byste se s partnerem rozešli, můžou Vám poradci pomoci s tím, jak zmírnit dopady rozchodu na Vašeho syna, jak spolu jako rodiče dále vycházet apod.

Další možností je  spolupráce s psychologem nebo s psychoterapeutem, který by Vám mohl pomoci v procesu rozhodování se a s případným plánováním, co dál. Samozřejmě i s Vašimi obavami a starostmi, které tato nelehká situace přináší. Kontakty na odbornou pomoct najdete například zde.

Také mě napadá, zda máte v okolí někoho (rodinu, přátele), komu byste se mohla se svou situací svěřit. Myslím si, že už jen podpora od okolí může v mnoha ohledech člověku pomoct.

Přejeme Vám, ať se rozhodnete dobře, ať už to bude jakkoli.

Tým poradny

Sledují mě věci kolem, proč se mi to děje?

Dobrý den,

Ráda bych se zeptala, zda-li se setkáváte s podobným případem, jako je ten můj. Je mi 24 a už dlouhou dobu pozoruji, že mám pocit, že mě sledují věci kolem. Začalo to tuším ve 13ti, kdy jsem jezdila na tábory a víkendové soustředění. Používali jsme společné sprchy, kde často děti zapomínali sprchové gely apod. Já jsem je vždycky musela vyndat, protože jsem se necítila nahá ve sprše s cizím předmětem bezpečně.
To samé bylo i se zrcadly, které by mě mohlo vidět, a to dokonce i zrcadlo v mém pokoji. Později jsem měla strach například ze zapůjčených knížek, nebo čehokoli půjčeného. Když jsem je měla ve svém pokoji, bála jsem se, že si budou pamatovat, co všechno jsem dělala. Když jdu na záchod s telefonem, bojím se, že někdo, nebo to něco uslyší a zneužije to proti mě, nebo mě poníží.
To všechno mi někdy nahání strach větší a někdy třeba vůbec. Ale ve výsledku skoro pořád myslím na to, že to věci kolem mě zaznamenávají. V dnešní době na Facebooku a Instagramu (i když to je vlastně pravda) když vyhledávám např. svého ex vím, že to někdo ví.
Zatím mi nepřijde, že by mě to omezovalo v normálním žití. Úplné úzkosti se nedostavují. Jen bych možná chtěla porozumět, proč se mi to děje.

Předem děkuji za odpověď

Šárka

Odpověď

Dobrý den, Šárko,

píšete nám o tom, že asi od 13 let máte pocit, že Vás sledují věci, které jsou okolo Vás. Někdy z toho pociťujete strach větší a někdy žádný. Často také myslíte na to, že sociální sítě a telefon zaznamenávají to, co děláte, a bojíte se, že to někdo zneužije proti Vám. Přemýšlíte, proč se Vám to děje.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že je dobře, že se zajímáte o to, proč právě tohle zažíváte. Sice píšete, že Vás to zatím neomezuje, ale zároveň popisujete strach a různé obavy. Říkám si proto, že možná byste i chtěla vědět, co je s tím možné dělat.  Uvažuji také nad tím, že to neustálé přemýšlení, které popisujete, může být frustrující a unavující, a někdy může být těžké se vyrovnat s emocemi, které to asi přináší.

Pocit, že nás věci kolem sledují, není běžný, to však neznamená, že není nikdo další, kdo tohle zažívá. Ačkoliv to samo o sobě možná nemusíte pociťovat jako potíž, problémem se může stát strach, který se s tím pojí, a nepříjemné myšlenky, které Vás trápí. Existuje organizace „Hearing voices“ (v Česku „Slyšení hlasů“). Ta sdružuje lidi, kteří slyší hlasy, zaměřují se však i na zážitky jiných smyslů. Mohlo by pro Vás možná být fajn vidět, že s podobnými zážitky se potýkají i jiní lidé. Pokud byste měla zájem, můžete si o tom něco vyhledat.

Zmiňujete také to, že hodně myslíte na to, že Vás zaznamenávají sociální sítě. Je pravda, že technologie mohou využívat některá data, ale neznamená to, že nás odposlouchávají a sledují. Je dobře, že se zajímáte o svoji bezpečnost, zároveň mi ale přijde, že je důležité při užívání technologií nepociťovat ohrožení a nemít nepříjemné myšlenky, které se vrací.

Za důležité považuji Vám říct, že lidé mohou odborníka navštívit, i pokud nemají velké úzkosti a nepociťují závažné problémy v běžném životě. Může se stát, že návštěva odborníka v situaci, kdy už jsou problémy velké, znamená, že léčba (například úzkostí) pak může být delší a náročnější. V dotazu jste zmiňovala, že byste ráda věděla, proč se Vám to děje, a já souhlasím s tím, že by bylo dobré se touto otázkou zabývat. V souvislosti s dalšími informacemi, které jste napsala, si myslím, že návštěva odborníka by pro Vás mohla mít řadu dalších benefitů. U odborníka můžete nalézt uklidnění, pocit, že Vám někdo rozumí, a odpovědi na otázky, které Vás zajímají. Myslím si, že by pro Vás mohlo být užitečné se zaměřit na to, jak pracovat se strachem, který pociťujete, a myšlenkami, které Vás obtěžují. I malý pokrok může znamenat velké zlepšení kvality Vašeho života. Ve Vašem případě by bylo nejlepší navštívit psychiatra, případně klinického psychologa. Dobrým postupem je zeptat se u své pojišťovny na kontakty ve Vašem okolí. Vyhledávat ale můžete i sama například tady nebo tady, nebo Vám může poradit Váš obvodní lékař.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří porozumět otázkám, které Vás trápí.

Tým poradny

Omezují mě moje pocity a myšlenky

Dobrý den, už delší dobu se potýkám s určitými pocity, které mi začaly velmi znesnadňovat můj život. Nejsem si jistá jestli to, co prožívám, už je nějaká duševní porucha nebo zda je to prostě normální a cítí se tak většina lidí a já se s tím musím smířit. Již déle než dva roky prožívám v různých intenzitách tyto věci: myšlenky na sebevraždu, které se objevují před usnutím nebo když se mi něco nepovede; neustálé pocity viny za to, co se mi kdy nepovedlo a přehrávání různých nepříjemných nebo trapných situací, za které si pak nadávám; pocit beznaděje - pocit, že když se budu o cokoliv snažit, tak je to stejně k ničemu, dokonce fyzicky cítím, jak se mi tělo stahuje a není schopno se ani pohnout; s tím souvisí neschopnost se z něčeho radovat; vyhýbán se lidem a sociálním situacím - vyhýbám se i lidem, které mám ráda - kamarádi, rodina; naprostá ztráta zájmu o sex - partnera miluju, ale vůbec nemám chuť na sex; nejsem schopná se soustředit a zapomínám; občas se cítím jakoby neskutečně - někde jsem a mám pocit, jako bych byla za oponou nebo v mlze a to, co se kolem mě děje nebylo skutečné nebo nejsem skutečná já (to se mi stalo jen párkrát, ale vyděsilo mě to); tělesné projevy jako obrovská únava, bolest břicha a hlavy bez nějakého důvodu; ztrácím na sebou kontrolu a většinu času cítím hrozný neklid. Toto všechno můj život hodně omezuje a mám pocit, že mi něco uniká - hlavně ta radost. Pořád si říkám, že je to normální a že se tak cítí určitě každý. Ale pak mi zas něco říká, že toto úplně normální není a měla bych vyhledat pomoc. Zkusila jsem i svépomoc, ale ta nezabrala nebo zabrala jen dočasně. Děkuji za jakékoliv vyjádření a navedení na nějakou cestu.

Klára

Odpověď

Dobrý den, Kláro,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že se už více než dva roky potýkáte s určitými pocity, které vám velmi znesnadňují život. Například nejste schopná se radovat, máte myšlenky na sebevraždu, nebo prožíváte pocity viny a beznaděje. Pociťujete také fyzické projevy ve formě stahování těla, bolesti břicha a hlavy a jste unavená. Vyhýbáte se lidem, máte problémy se soustředěním, cítíte neklid. Vnímáte, jak Vás to omezuje a chtěla byste najít správný směr k řešení.

Na začátek bych chtěla říct, že si velmi cením Vaší sdílnosti. Snažím se si představit, čím si procházíte, a říkám si, že to musí být velmi vyčerpávající a náročné. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, že je dobře, že Vaši situaci chcete řešit, a že když svépomoc nezabrala, zkoušíte hledat další možnosti

Takhle na dálku nelze stanovit, jestli to, co prožíváte je duševní porucha. Nicméně projevy, které jste popsala, mohou být příznaky psychických potíží, a není to něco, co by běžně prožíval každý. Důležité však je, že s tím je možné něco dělat, a to nejlépe s odbornou pomocí.

Popisujete řadu obtíží, kterým musíte v různých intenzitách čelit, a proto si myslím, že by nejlepším řešením bylo navštívit psychiatra, případně klinického psychologa. Jedná se o odborníka, se kterým budete moct podrobně probrat Vaši situaci, a který Vám navrhne konkrétní způsoby řešení. Odkazy, kde můžete najít kontakt na tyto odborníky jsou například zde, zde nebo zde. V případě, že byste potřebovala rychlou pomoc, je možné se také obrátit na telefonní krizové linky, které často funguji nepřetržitě a jsou zdarma, případně na krizové centrum, kam můžete přijít i bez objednání. Kontakty naleznete zde.

Také mě napadá, že kromě odborníka se též můžete svěřit někomu ze svého okolí, komu důvěřujete. I vyslechnutí od blízkého člověka, může alespoň trochu ulevit. Případně by pak by pro Vás mohl i být oporou v průběhu návštěv u psychiatra.  Další takovou doplňující pomocí může být také aplikace Nepanikař, kterou si můžete stáhnout do smartphonu či tabletu, a která by Vám mohla pomoct například v situacích, kdy cítíte stahování těla či neklid, nebo máte myšlenky na sebevraždu

Přeme Vám mnoho sil na cestě k řešení Vašich pocitů a také, aby se Vám podařilo opět prožívat klid a radost.

Tým poradny

Mám neshody s kamarády kvůli videohrám

Jeden kamarád mě týrá tím, že mi pořád něco kupuje i když to nepotřebuji a druhý kamarád si myslí, že to dělám naschvál, co mám dělat, (kupuje mi věci ve videohře)

Omegalulpuk

Odpověď

Dobrý den,

z Vašeho dotazu cítím, že Vás situace s kamarády trápí. Říkám si, že je fajn, že to chcete nějak řešit, aby to mezi Vámi bylo v pohodě.

Napadá mě, že by mohlo pomoct si s oběma kamarády promluvit, ať už zvlášť nebo dohromady. Tomu prvnímu můžete zkusit říct, že to, že Vám kupuje věci, způsobuje problém mezi Vámi a Vaším druhým kamarádem, a že Vám to není příjemné. Nebo mu můžete jen říct, že nechcete, aby Vám něco kupoval, když to ani nepotřebujete. Druhému kamarádovi můžete celou situaci popsat tak, jak ji vnímáte – že Vás to trápí a nechcete, aby si myslel, že to děláte naschvál.  Myslím si, že když si o tom takhle upřímně promluvíte, může to pomoct celou situaci vyjasnit a zároveň to může pomoci Vám vidět všechno i z jejich úhlů pohledu.

Říkám si ale, že je také možné, že promluvit si s kamarády nemusí pomoct a nic se nezmění, i když se budete snažit. V takovém případě se třeba můžete zkusit zamyslet, jestli nemáte ve svém okolí jiné kamarády, se kterými byste mohl trávit více času a se kterými by to bylo fajn.

Přejeme Vám, abyste s kamarády přišel na nějaké řešení.

Tým poradny

Je možné zachránit vztah s manželem, který je citově nedostupný?

Dobrý den, jsem s manželem 5 let a máme dvě děti ( 2roky, 8 měsíců). Manžel byl vždy citově nedostupný, ale poslední rok je to extrém. Doma nepomáhá (to nedělal vlastně nikdy), chodí pozdě domů (podniká). Když je doma nekomunikuje, spí a o děti nejeví moc zájem, sex. život nemáme. Bydlíme ve dvojdomku s jeho rodiči. Bohužel soužití není ideální. Každý den se zajímají o děti a věci které si nepřeji stejně dělají. Oproti manželovi mají až extrémní zájem o výchovu. On, bohužel, ignoruje tohle zasahování a prý můžu jít. Vlastně docela často hovoří, že nás "hodí přes palubu" a za čas si pořídí novou rodinu. Je to hrozné poslouchat tyhle řeči a docela vyčerpávající. Ztrácím veškerou úctu sama k sobě. Od rodičů je hodně protěžovaný a vyhovuje mu to. Je jako velké dítě které si může dělat co chce. Manžel je o 10 let mladší, děti si přál a vůbec to v začátcích bylo fajn. Ale to asi bývá normální. Jsem odříznuta od financí (prý je nepotřebuji když on vše financuje). Já z rodičovské kupují vše pro děti, většinou i jídlo, drogerii a vylepšuji bydlení. Druhá část domku kde bydlíme byla celkem vybydlena. Manžel by vše nechal jak je. Není to prý potřeba a jemu to tak stačí. Už si nevím rady. Poradnu navštívit nechce a já jse prý "náročná". Přitom nevím co je to dostat dárek. Jeho zahrnují pozorností, ale má mě pravděpodobně "jistou". Sex není z důvodu, že to "neumím" přitom on je velice pasivní a vidím to obráceně, ale na všem se dá pracovat. Jen ta chuť něco pro vztah udělat (z jeho strany) jaksi není. Myslíte, že je možnost vztah nějak zachránit? Přeci jen máme dvě úžasné děti. Děkuji za odpověď.

Ilona

Odpověď

Dobrý den, Ilono,
děkujeme Vám, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že ačkoli Váš manžel byl vždy ve vztahu spíše nedostupný, během posledního roku se k vám chová extrémně odtažitě, říká, že Vás s dětmi hodí přes palubu. Uvádíte, že jeho přístup ve Vás vyvolává pocit ztráty úcty sama k sobě. Také se zmiňujete, že Vás odřízl od financí, a Vy jste tak nucena platit věci pro děti a do domácnosti sama. Ačkoli Vy sama jste ochotná na vašich partnerských problémech pracovat, manžel s Vámi tento postoj nesdílí. Proto se obracíte na nás s dotazem, zda je možné váš vztah ještě zachránit.
Dovedu si představit, že se ve vztahu, ve kterém Vás manžel nepodporuje ani emočně, ani materiálně, necítíte dobře. Když píšete o nedostatku pozornosti, pomoci nebo o absenci komunikace ze strany Vašeho manžela, nevnímám to jako projev Vaší náročnosti. Myslím, že se jedná o ve vztahu naprosto přirozené věci. Co se týče financí, je dokonce povinností Vašeho manžela sdílet s Vámi finanční prostředky, abyste na všechno nebyla sama. Mrzí mě, že ve Vás chování Vašeho manžela vyvolává ztrátu úcty k sobě samé. Z Vašeho dotazu totiž vnímám, že se aktivně zamýšlíte nad možnostmi, jak neshody ve vztahu vyřešit. Oceňuji, že se snažíte uvažovat i nad svým vlastním přístupem k manželovi, pokoušíte se s ním komunikovat a přemýšlíte i o možnostech odborné pomoci.
Uvažuji, jestli byste si s manželem mohla promluvit o tom, jak se během posledního roku cítíte. Můžete se mu pokusit svěřit s Vašimi obavami, které se tykají Vašich dětí i toho, že i když vám na udržení vztahu záleží, bojíte se, že je pro Vás nastalá situace neúnosná a jeho chování Vás zraňuje. Napadá mě také zkusit manžela znovu požádat o podporu v dodržování nějakých pravidel soužití s jeho rodiči. Pokud byste případně neuspěla, můžete si ještě jednou zkusit promluvit přímo s nimi, a znovu se pokusit stanovit vzájemné hranice.
Přemýšlím také nad tím, zda byste podporu nemohla najít u svých blízkých, rodiny či přátel, se kterými byste si mohla o potížích v manželství promluvit. Můžete se obrátit také na psychologa nebo psychoterapeuta. Mohli by Vám pomoci se zvládáním Vaší situace a hledáním východisek z ní. Probrali by s Vámi, co Vám manželství bere a dává a jaké jsou důvody, proč v něm setrvávat, či případně odejít. Jejich služby jsou teď převážně online, např. zde nebo zde. Zmiňujete se také o partnerské poradně. Tu Váš manžel navštívit nechce, napadá mě ale, že byste mohla poradenství zaměřené na vztahy využít i sama. Konzultace v takové poradně je pro Vás zdarma a setkáte se tam s odborníky, kteří jsou zkušení v práci s páry a rodinami, kde se vyskytl nějaký problém. Odkazy s kontakty na ně můžete najít třeba zde a zde.
Říkám si také, zda jste už sama zvažovala, že byste za současných okolností ve vztahu nezůstala. Chápu, že jste si spolu prožili kus života a máte spolu děti, nicméně možná by stálo za to zvážit například klady a zápory Vašeho soužití, a pokusit se stanovit svou vlastní hranici, která by určovala, kdy ještě chcete na vztahu pracovat, a kdy už je to pro Vás už příliš. I s tímto by Vám mohla pomoci psychoterapie či spolupráce se vztahovým poradcem.
Přejeme Vám, ať se Vám podaří si s manželem vyjasnit, kam Váš vztah bude dále směřovat, a abyste se cítila lépe.
Tým poradny

Nezvládnu jít na velkou jinde než doma

Dobrý den, mám dlouho velké trápení a doufám, že konečně najdu rozuzlení. Jde o to, že nedokážu jít na záchod (na velkou) nikde jinde nez doma. Pokud se snažím jít v práci nebo kdekoliv jinde, okamžitě se mi při usednutí stáhne konečník a ven nejde ani ň... Přitom už jsem se zbavila toho studu, že by to mohl někdo slyšet. To samé u kamarádky, no jakmile nejdu, protože to fakt nejde, tak mi ztvrdne břicho a bolí to. Už to u me vyvolává stavy, kdy než jdu někam se snažím zajít si na záchod a moje telo je proti mne uz tak zaujate nebo nevim, ze to nejde a jakmile prijdu do prace, nebo na návštěvu, tak by to najednou šlo. Mozna se to zda být prkotina, ale já už z toho mám dost vážné psychické problémy, úzkosti, které se začínají stupňovat. Tento problém se taky stupňuje a ať se snažím, jak chci, nemohu si vzpomenout kdy a na podkladě čeho vznikl.. Děkuji za odpověď a pomoc a přeji pěkný den

Pavlína

Odpověď

Dobrý den, Pavlíno,
děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že máte problém jít na velkou mimo Váš domov. Říkáte, že jakmile se snažíte jít na WC v práci nebo jinde, tak to nejde, což u Vás vyústí až v bolesti břicha. Píšete, že si nemůžete vzpomenout, jak Váš problém vznikl a popisujete, že z něj máte dost vážné psychické problémy a úzkosti, které se stupňují.
V prvé řadě bych Vás chtěl ujistit, že Váš problém rozhodně není prkotina. Jakýkoliv problém, který nám způsobuje nepříjemnosti a brání v psychické či fyzické pohodě, je hoden řešení. Představuji si, jak je pro Vás asi celá situace frustrující a jak Vás může zatěžovat. Každý z nás se denně potýká s mnohými dalšími problémy a úkoly, což Vám potíže s vyprazdňováním mohou komplikovat. Rád bych ocenil, že se svou situaci snažíte aktivně řešit a že se Vám již podařilo zbavit studu za to, že Vás někdo uslyší.
V dotazu zmiňujete, že se s Vaším problémem potýkáte již dlouhou dobu a nedaří se Vám najít žádné řešení ani příčinu. Píšete, že když nemůžete delší dobu jít na velkou, ztvrdne Vám břicho a bolí Vás to. Napadá mě, že byste mohla Váš problém prodiskutovat s Vaším praktickým lékařem – ten by dokázal určit, zda by mohlo jít o nějakou tělesnou příčinu, nebo zda by Vaše potíže mohly být psychosomatického původu. Může se například zaměřit na Vaše stravování a zjistit, jestli by nemohla pomoci třeba změna jídelníčku, a případně Vás také může nasměrovat na specialistu.
Váš problém také můžete konzultovat s psychologem či psychoterapeutem. Spolu byste se mohli konkrétněji zaměřit na situace, které ve Vás vyvolávají úzkost, nepohodu a jsou pro Vás stresující a pracovat na nějakém dlouhodobém řešení. Psycholog Vám také může pomoct zamyslet se nad všemi potenciálními souvislostmi a popřemýšlet nad možným začátkem Vašich potíží. Seznam odborníků ve Vašem okolí naleznete například zde nebo zde. Momentálně jsou dostupné i psychoterapie v online prostředí a někteří odborníci případně poskytují psychoterapii také po telefonu.
Držíme palce a přejeme Vám, ať zvládnete jít vždy, když budete potřebovat.
Tým poradny

Někdo mě vydírá mou nahou fotkou, kterou jsem mu poslal

Poslal jsem někomu svou nahou fotku a ona mě s ní teď vydírá... Poraďte mi prosím co mám dělat, protože já už fakt netuším co mám dělat

Anonym

Odpověď

Dobrý den,

píšete nám, že jste nějaké dívce nebo ženě poslal svoji nahou fotografii a ona Vás s ní teď vydírá. Už dál nevíte, co máte dělat, a prosíte nás o radu.

Chápu, že se v takovéto situaci můžete cítit opravdu bezradně a můžete mít strach, co teď vlastně bude dál. Nevím, jak jste již zkoušel s danou osobou komunikovat a co jste zkoušel dělat, ale zkusím Vám nabídnout nějaké možnosti řešení. Někdy může pomoci vydírající osobu úplně ignorovat a přerušit s ní veškerou komunikaci, ale na druhou stranu chápu, že se můžete obávat, co potom s fotografií udělá. Další možností je osobě sdělit, že můžete celou věc nahlásit na policii. Někdy je některý z těchto kroků dostačující, ale je tu i riziko, že dotyčná osoba s vydíráním nepřestane a bude opravdu nutné zajít na policii. Vlastně teď nevím, čím konkrétně Vás vydírá, ale pokud by Vaši fotografii šířila, dopouštěla by se trestného činu šíření pornografie, a to navíc ještě mladistvé osoby. Pokud byste na policii šel, nemažte žádnou část Vaší konverzace, protože bude sloužit jako důkaz. Co by konkrétně mělo obsahovat trestní oznámení a jaký je postup při jeho podání, najdete zde.

Pokud byste potřeboval další pomoc nebo se necítil dobře, můžete například anonymně zavolat na linku bezpečí nebo navštívit některé krizové centrum (oboje můžete najít například zde). Ačkoliv chápu, že to může být citlivé téma, říkám si, jestli nemáte kolem sebe někoho, komu byste se mohl svěřit a měl byste v něm oporu, ať na celou situaci nejste sám.

Přejeme Vám, ať najdete vhodné řešení.

Tým poradny

Moje online terapeutka pochybuje o tom, že mi online terapie pomůže

Dobrý den,

prosím Vás, mám dotaz. Po velmi dlouhé době jsem vyhledala psychologickou pomoc a chodím na terapii. Ne doslova, ale terapie probíhá on-line. Terapeutka ví, že jsem měla problém v mém okolí terapeuta sehnat a že je pro mě velice obtížné k někomu fyzicky docházet. I přes to mi na každém sezení v různých obměnách říká, že bych si měla někoho najít a fyzicky k němu chodit. Že si není jistá tím, že on-line terapie funguje. Vždy jí ujistím, že jsem takto maximálně spokojená. I přes to mi toto tvrzení stále opakuje.

Je takové chování v pořádku? Nebo je to součástí terapie?

Kdyby se mnou terapeutka nechtěla řešit mé problémy, řekla by mi to narovinu? Není toto taktní naznačení, že jsem jí nesedla?

Moc děkuji za případnou odpověď!

Hezký den.

Magdalena

Odpověď

Dobrý den, Magdaleno,
děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám, protože chcete vědět, jestli je chování Vaší online terapeutky v pořádku. Na každém sezení Vám říká, abyste si našla jiného terapeuta a fyzicky k němu docházela, přestože Vy jste s terapií online spokojená. Ptáte se nás, jestli je takové chování součástí terapie, nebo jestli se Vás snaží taktně odmítnout.
Představuji si, jak je pro Vás asi těžké, když jste se po dlouhé době odhodlala vyhledat odborníka a nyní máte pochybnosti, jestli s Vámi chce pracovat. Chtěla bych Vás ale podpořit, abyste neztrácela důvěru v psychoterapii, ani ve svůj úsudek. Účinnost online psychoterapie je výzkumně potvrzená – na základě 92 studií byl zjištěn účinek srovnatelný s tradiční formou terapie. To samozřejmě neznamená, že musí být vhodná pro každého a pro všechny typy problémů. Pokud Vám ale v současné době online psychoterapie dává to, co od ní potřebujete, je to tak v pořádku.
Bohužel nevím, s jakým záměrem Vám terapeutka stále říká o možnosti docházet na psychoterapii fyzicky. Nedokážu proto posoudit, jestli je její chování v pořádku. Obecně však hranice v psychoterapii vymezuje etický kodex Evropské asociace pro psychoterapii, podle kterého by například psychoterapeut měl ukončit spolupráci, která již není pro klienta přínosná. Zároveň existují některé další důvody pro ukončení psychoterapie. Vaše terapeutka by Vám je měla objasnit, pokud s Vámi nechce spolupracovat. Některé z nich naznačujete ve Vašem dotazu – například možnost, že jste si lidsky „nesedly“, nebo nedůvěru terapeutky v online psychoterapii. Je také možné, že Vaše terapeutka důvěřuje online psychoterapii, ale u Vás považuje za vhodnější jiný typ léčby. Napadá mě, že byste se mohla zeptat přímo jí, co její slova znamenají. Můžete jí říct i o obavách z toho, jestli Vás jen taktně neodmítá. Takový rozhovor by mohl zodpovědět Vaše otázky.
Zároveň cítím potřebu Vám napsat, že vybudování důvěrného a bezpečného vztahu je pro účinnost psychoterapie nezbytné. Pokud byste i nadále pochybovala o tom, jestli s Vámi Vaše terapeutka chce spolupracovat, můžete oslovit online i jiného psychoterapeuta (např. zde nebo zde).
Přejeme Vám, abyste neztratila důvěru v psychoterapii a našla v ní odpovědi na své otázky.
Tým poradny

V novém vztahu mám pocity strachu a úzkosti

Dobrý den,
po krátké době od rozchodu jsem navázala nový vztah. Než byl vztah "oficiální" všechno bylo skvělé. Ale teď, když jsem opět zadaná, mám pocit těžkosti na hrudi, strachu a úzkosti..Nevíte čím by to mohlo být? Předtím jsem měla krátký půlroční vztah s člověkem s narcistickými rysy v chování a dost mě to poznamenalo. Cítila jsem se, že dávám najevo lásku až moc. Že do vztahu vkládán až moc snahy. A to, že mě nakonec opustil mě zničilo ještě více, pocity, že jsem nebyla dost "dobrá", že byla chyba ve mně. I když vím že nebyla.
Nechci si znovu procházet bolestí, hádkami, nejistotou jako předtím, ale zároveň mi na mém příteli opravdu hodně záleží a nechci ho opustit a vzdát to, on neudělal vůbec nic špatně, je moc pozorný a hodný, přesto mám strach, že jakmile se doopravdy zamiluju, nastanou ty samé situace. A opět upadnu do depresí. Proto mám některé dny tendence ho "odříznout" a izolovat se, aby mi nemohl ublížit.

Děkuji za odpověď.

Anna

Odpověď

Dobrý den, Anno,
děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o tom, že v novém vztahu se potýkáte s pocity těžkosti na hrudi, strachem a úzkostí. Ptáte se nás, čím by to mohlo být. Sama hledáte příčinu ve Vašem předchozím vztahu. Rozumím tomu tak, že se ptáte nejen na původ Vašich obtíží, ale také na možnosti, jak je zmírnit.
Bohužel toho vím o Vašem životě velmi málo, nemůžu proto určit příčinu Vašich úzkostí. Připadá mi ale pochopitelné, že máte po předchozí zkušenosti obavy z dalšího vztahu. Strach a úzkost bývají často spojeny s intenzivními pocity v těle, například těžkostí na hrudi, kterou zažíváte. Napadá mě, že v oficiálním vztahu je pro Vás možná těžší najít si prostor pro sebe, což může úzkosti a strach posilovat. Chci Vás ale podpořit v tom, abyste svým obavám nepodléhala. Úzkosti může zmírnit čas, ale také pozitivní zkušenost z nového vztahu.
Přemýšlím také nad tím, jestli jste o svých pocitech mluvila s Vašim přítelem. Říkám si, jestli je pro něj Vaše občasná potřeba izolace srozumitelná. Společný rozhovor by mohl pomoct lepšímu oboustrannému porozumění. Sdílení obav navíc může někdy nepříjemné pocity zmírnit. Můžete se zkusit svěřit i někomu z přátel nebo z rodiny, případně se obrátit i na psychologa nebo psychoterapeuta. Odborník se Vašim pocitům může věnovat efektivně a dlouhodobě. Můžete si jej vybrat například zde nebo zde. V současné pandemii pracuje řada terapeutů také online, například tady nebo tady.
Některé způsoby práce se strachem a úzkostí si můžete vyzkoušet i sama. Dechová cvičení a relaxaci nabízí bezplatně aplikace Nepanikař. Některým lidem pomáhá také, meditace, jóga, nebo nějaký jiný pravidelný rituál (horká koupel, běh, poslech hudby, …).
Přejeme Vám, aby se Vám podařilo zmírnit Vaše úzkosti v novém vztahu.
Tým poradny

Podvedla jsem přítele a on se teď chce vyspat s jinou holkou

Dobrý den, podvedla jsem svého přítele, protože náš vztah nebyl funkční a nebyla v něm z jeho strany láska, pak z ničeho nic začal lásku dávat najevo, ale já s nevěrou pokračovala, i když jsem ho milovala. Nedávno na moji nevěru přišel a naštěstí se mnou zůstal. Ale vytáhl na mě to, že chce spravedlnost, takže se taky vyspí s jinou holkou. Nevím, zda je to dobrý nápad, mám mu dát moje ,,svolení,, ?
Předem děkuji za odpověď

Daniela

Odpověď

Dobrý den, Danielo,

píšete nám, že jste podvedla svého přítele, protože Vám to spolu nefungovalo. On na to přišel a teď se chce vyspat s jinou holkou, aby to bylo spravedlivé. Ptáte se, jestli mu to máte dovolit.

Jelikož píšete, že nevíte, zda je to dobrý nápad, mám z Vašeho dotazu pocit, že se Vám přítelův návrh moc nezamlouvá. To je pochopitelné, jelikož většina lidí by se v takové situaci cítila nejspíše podobně a přemýšleli by, co s tím. Je fajn, že se snažíte přijít na to, jak to udělat, abyste spolu mohli dále být. Obecně se ale nedá takový způsob řešení doporučit. Každá nevěra může nabourat ve vztahu důvěru. Tím, že už k nevěře ve vztahu z Vaší strany došlo, by další nevěra, tentokrát ze strany Vašeho přítele, mohla vést k prohloubení nedůvěry či jiným negativním pocitům a problému, spíše než k řešení.

Nicméně mě napadá, že když Váš přítel začal mluvit o spravedlnosti, zřejmě pro něj Vaše nevěra není uzavřená záležitost. Pravděpodobně to pro něj bylo těžké, když to zjistil, a potřebuje se s tím nějak vypořádat. Možná by proto bylo fajn si s ním upřímně promluvit o tom, co se stalo a proč. Jaké byly Vaše důvody pro nevěru a co udělat pro to, aby už k tomu ve Vašem vztahu nedošlo. Také byste se ho mohla zeptat, co by on potřeboval k tomu, aby se s tím vyrovnal a třeba Vám i odpustil. Píšete o lásce a o tom, že s Vámi naštěstí zůstal, možná byste s ním tedy mohla mluvit i o citech, které k němu chováte a ujistit ho o nich. Třeba byste při společné konverzaci mohli přijít na jiný způsob, jak to spolu řešit, aniž by se přítel vyspal s jinou holkou.

Je ale taky možné, že si za svým nápadem bude Váš přítel stát. Pak je na Vás, jestli budete ochotná to takhle zkusit nebo ne. Asi by bylo fajn v takovém případě popřemýšlet nad tím, jak se k tomu návrhu stavíte, jestli byste vůbec po něčem takovém ve vztahu chtěla dále zůstávat nebo ne, a říct si, co je pro Vás ještě přijatelné a co už je za nějakou Vaší hranicí.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo se s touto situací vypořádat co nejlépe dle Vašich představ.

Tým poradny

Mám toho po tom všem v životě už plné zuby

Dobrý večer

Vážený pane/paní psychologu procházím ve svém životě prakticky celý svůj život opravdu náročnejma věcma zemřelo v průběhu uplynulých 10 let mnoho mých přátel a rodiných příslušníků moje rodiče byli rozvedený ještě než jsem se stihl narodit žil jsem u matky která mě dost často mlátila a trestala dalo by se říct i sexualizovala nebyla to vždycky zlá ženská ale vodila si knám cizí chlapy ráda chodila na večírky dnes už je mrtvá zabila jí rakovina jater 2 roky zpátky.Mýho otce jsem potkal 3 roky zpátky seděl v hospodě je to notorickeh alkoholik kterýmu cukrovka a alkohol vzal obě nohy.6let zpátky můj nejlepší kamarád skočil pod vlak zabil se zemřel v 17 letech moje babička zemřela na mozkovou mrtvici viděl jsem ji půl roku umírat v kòmatu zastavilo se jí srdce náš příbuzného se oběsil ve stodole nebyl jsem ve válce ale můj život je obklopen smutkem a smrtí je všudy přítomná to nepočítám celoživotní smůlu kterou mám šikanu ze strany učitelek a lidí celkově celuj můj život nebyl nikdy jednoduchej lidí mi dělaj naschvály v jednom případě za mnou byla kriminálka kdy jsem byl v roli svědka zadržován na policejní stanici v malý místnosti vystavován permanentnímu výslechu bylo mi to dost nepříjemný.Měl jsem 3 autonehody vždy jsem vyvázl bezz škrábnutí u té poslední nehody jsem si nárazem o dveře zlomil klíční kost měl jsem zlomený prsty zápěstí..5 rozbitou hlavu v dětství vždy nehodou spadnul jsem do kaktusů byl jsem položek 5 vařícími hrnky nechtěně naposledy 3 roky zpátky pád ze 14 schodů poranění vazů v zádech už 3 a půl roku jsem bez práce minimum peněz bydlim s dědkem a ze strejcem kvůli kterému jsem spal často v altáně nebo venku v zimě a dešti.Celej svůj život nemám moc přátel akorát jednu kamarádku která si se mnou píše jen když se musí nebo jí něco trápí chtěl jsem sní chodit ale neuspěl jsem a jinak celkově u žen jsem velice neůspěšnej tuze rád bych se pouze litoval ale jsem skutečně bohužel smolař celej svůj život..Svoje narozeniny svátek ani vánoce natož novej rok neslavil vemu si tabletu na spaní a přespim to sám..Většinu času jsem buď v pokoji nebo si hledám práci nikde mě nechtěj jsem na pracáku a všichni na mě serou včetně státu chodím k psychiatroj beru léky není to špatnej chlapík ale moc si sním o těhle věcech nepromluvim.Nestojim o vaší lítost ani soucit ale musím vám popsat že moje nenávist vůči lidem a sousedům celkově vůči společnosti roste nejradši bych je postřílel všechny samopalem a odpálil výbušniny roste ve mě bytostná frustrace a cejtim obrovskou křivdu a zklamání rodiče vám od dětství lžou lidí vám lžou mám deprese ale nejsou tolik sebevražedný občas bych si přál zemřít ale na tohle jsem slaboch protože při moji smůle oběsil se skočím pod vlak buď budu umírat pomalu bolestivě třeba hodinu nebo skončím jako krypl když bych si chtěl prohnat kulku hlavou trefil bych blbou část hlavy a byl jsem slintající krypl.Jediná moje výhoda je že jsem fyzicky silnější takže dnes už tak šikanovanej nejsem spíš jsem já ten co kontroluje situaci ale setkávám se dost s nadávkama tlustej zmrde tlusto prde prase tlusťoch špeku a přitom nikoho neprovokuju a neprojevují se jsem velkej parametrama že mě v čekárně mezi lidma nepřehlídnete ale jsem tichého neprojevují se a lidí se na mě snažej bez důvodu útočit lidí mi choděj do cesty jestli jim uhnu a oťukávaj si mě občas jsem nucen je mlátit teleskopickým obuškem nosím u sebe loveckém nůž vlastním různý zbraně a začal jsem bejt dost vůči světu paranoidní nezdravim lidi ze sousedství ani z vesnicesnažím se jim vyhejbat pohledem celkově projdu kolem a nikoho si nevšímám takže jsem se sociálně distancoval ale přesto řadu problémů ve svým životě jsem nevyřešil alkohol závislost na lékách.
Byl bych rád za vaši radu nebo jakoukoliv zpětnou odezvu věnujte mi prosím vás 15 minut a vašeho drahocenného času stěžoval jsem si u soudu pro lidská práva kde přijmuli moji žádost ale neposlal mi nikdo kloudnou smysluplnou odpověď nebo odezvu jestli se tak nestane tak jsem jak časovaná bomba co brzo vybouchne a mnoho lidí by v důsledku mého konání mohou přijít k úrazu dokážu se rychle naštvat a jsem vznětlivej člověk co už toho má v životě po tom všem akorát tak plný zuby.

Děkuju vám ještě jednou za váš čas a přeji vám šťastnè a veselé a krásný nový rok..


S pozdravem J. (anonymizováno)

Jiří

Odpověď

Dobrý den, Jiří,

děkujeme, že jste se se svým trápením svěřil do naší poradny. Z toho, co píšete, mám pocit, že to máte v životě opravdu složité. Měl jste těžké dětství, rodiče se rozvedli a matka se k Vám nechovala hezky. Několik členů Vaší rodiny zemřelo, Váš nejlepší kamarád skočil pod vlak a Vy máte pocit, že je Váš život obklopen smutkem a smrtí. Píšete, že v životě nemáte moc přátel a ani se Vám nedaří se ženami. Poslední roky se Vám nedaří najít práci, bydlíte u dědy se strýcem. Máte pocit, že Vám lidé okolo dělají naschvály, nadávají Vám, zbytečně Vám chodí do cesty. Máte pocit křivdy a zklamání, cítíte vůči ostatním nenávist a začal jste být vůči světu paranoidní. Občas byste si i přál zemřít a narůstá ve Vás silná frustrace, křivda a zklamání, že máte chuť i ublížit ostatním lidem. Chodíte k psychiatrovi, ale moc si s ním o svých problémech nepopovídáte. Rád byste od nás slyšel nějakou zpětnou vazbu na svou situaci a dostal rady, co dál dělat.

Na úvod bych rád ocenil, že i přes všechny životní strasti se nevzdáváte a snažíte se nějakým způsobem situaci řešit. Z toho, co píšete, mám pocit, že ve Vás vře plno vzteku a nenávisti. Někdy si představujete, že byste lidi, kteří Vám ukřivdili, nejraději postřílel. Dokonce píšete, že si připadáte jako časovaná bomba a obáváte se, že byste mohl někomu ve svém okolí ublížit. Zdá se, že Vám takové myšlenky a pocity dost znepříjemňují život, dokonce píšete, že byste si občas přál zemřít. Jsem rád, že jste se nám s takovými myšlenkami svěřil. Připadá mi, že máte nadhled, a nechcete se jimi nechat úplně ovládnout. Děláte dobře, že si takové věci nenecháváte pro sebe. Napadá mě, jestli si o tom nemůžete promluvit třeba se svou kamarádkou, nebo nějakým dalším člověkem, kterému důvěřujete. Lidem často pomáhá, když se někomu vypovídají o tom, co je v životě trápí. Píšete, že Vám přijde, že Vám kamarádka píše, jen když ji například něco trápí. Říkám si, že to jsou právě chvíle, kdy kamarádi vyhledávají sebe navzájem a že je skvělé, že někoho takového máte. Možná je to člověk, který Vás může v těžkých chvílích podržet. Nevyšlo Vám sice chození, ale přátelský vztah mnohdy vydrží mnohem déle a je fajn, že jste i přes toto odmítnutí zůstali přáteli.

Píšete, že chodíte k psychiatrovi a berete léky, ale moc si s ním vlastně o svých problémech nepromluvíte. Napadá mě, jestli jste už někdy zkoušel využít služeb psychoterapeuta. V mnoha případech lidé navštěvují oba odborníky současně – psychiatr převážně hledá a předepisuje správné léky, psychoterapeut člověka vyslechne a pomůže mu společnými silami hledat řešení. Více podrobností o tom, jak to funguje, si můžete přečíst na našich stránkách. Psychoterapie by Vám v kombinaci s léky mohla pomoci víc než jen léky samotné. Možnost psychoterapie můžete buď probrat se svým psychiatrem, nebo můžete zkusit hledat sám, třeba tady nebo tady. Napadá mě, že když jste evidován na úřadu práce (a tedy i pojištěncem), mohl byste využít nabídky Všeobecné zdravotní pojišťovny, která poskytuje příspěvek až na 10 sezení, která by si jinak klient hradil sám. Nevím ale, zda jste pojištěncem právě této pojišťovny. Pokud ne, na webových stránkách Vaší pojišťovny můžete najít kontakty na klinické psychology, jejichž služby Vaše pojišťovna proplácí.

Trochu ve mně vyvolává obavy, když píšete, že vlastníte zbraně, a zároveň Vás napadají myšlenky, že byste mohl ublížit jiným lidem, nebo i sám sobě. S tím vším, co píšete, že se Vám v životě stalo, nebo dokonce ještě děje, se vůbec nedivím, že cítíte takovou zlost a nenávist, a že máte potřebu ji nějak ventilovat. Jak už jsem psal, mám pocit, že se těmito myšlenkami nechcete nechat ovládnout, a proto nám píšete. Když člověk kvůli těžké životní situaci ublíží sobě nebo někomu jinému, situaci to vždycky jen zhorší. Proto, kdybyste měl pocit, že na to už sám nestačíte, nebojte se obrátit na linku důvěry, kde Vám mohou poskytnou pomoc v krizi (ve Vašem kraji je to například +420 606 450 044, více informací na jejich webu) nebo některé z krizových center. Po svátcích bych také doporučil kontaktovat svého psychiatra a probrat celou situaci s ním.

Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci od všeho na chvíli vypadnout, nemuset řešit bydlení, finanční problémy, hledání práce, a všechno co se na Vás v životě valí. K tomu by Vám mohli pomoci na psychiatrickém oddělení v nemocnici. Okolo hospitalizace na psychiatrickém oddělení se točí plno předsudků, ale hlavním cílem je poskytnout člověku stabilní prostředí a dostatek podpory pro řešení životních problémů. Kdybyste chtěl vědět, jak to na psychiatrii chodí a v čem to může člověku pomoct, doporučuji podívat se na tohle video. O téhle možnosti se můžete poradit se svým psychiatrem, až se příště uvidíte. V Libereckém kraji poskytuje akutní psychiatrickou péči Krajská nemocnice v Liberci. Zároveň si říkám, že když se necítíte na slavení Vánoc či Silvestra, můžete si zkusit vymyslet a zavést vlastní způsob jejich trávení. Je naprosto v pořádku tyto svátky neslavit nebo slavit po svém – úplně jinak, než jak je to zvykem, či jak to zobrazují média.

Píšete, že jste vznětlivý a dokážete se rychle naštvat. Říkám si, že pro efektivní doplnění psychoterapeutické pomoci můžete i sám vyzkoušet některé techniky či další tipy, které jsou popsány v aplikaci Nepanikař. Na těchto stránkách rovněž najdete kontakty na pomoc ve Vašem okolí i další informace, které by pro Vás mohly být užitečné.

Přejeme hodně sil při zvládání Vaší situace,

Tým poradny

Sebepoškozuji se a mám chuť udělat i něco horšího

Dobrý den chtěla jsem se zeptat, občas když mně něco rozruší i když je to sebemenší blbost, tak se mi začne blbě dýchat, a třesu se a začnu přemýšlet nad strašnými věcmi a k tomu mám depky a úplně to nezvládam a řeším to tím že se sebepoškozují a někdy mám chuť udělat horši věci. Jednou jsem to malém udělala, a nevím jak mám s tím naložit

Xoxo

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o rozrušení, depkách a sebepoškozování. Z Vašeho dotazu tomu rozumím tak, že myslíte i na sebevraždu. Ptáte se nás, co máte dělat.

Říkám si, že o takových věcech se často těžko mluví i píše. Chci Vás proto ocenit za to, že jste se odvážila nám napsat. Představuji si, jak náročné pro Vás asi je to, co nyní prožíváte. Proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste o Vašich pocitech dále mluvila, a pokoušela se tak změnit Vaši situaci k lepšímu. Můžete oslovit někoho z rodiny, nebo z přátel. Lidem často pomůže, když na své trápení nejsou sami.

Zároveň by ale bylo vhodné, abyste využila také služeb odborníků. Psycholog nebo psychoterapeut Vám může nabídnout dlouhodobou a efektivní práci na Vašich obtížích. Odborníka ve Vašem okolí si můžete vybrat například zde, zde nebo zde. Vzhledem k aktuální situaci s covid-19 nyní řada psychoterapeutů poskytuje své služby v online prostoru. Pokud byste se rozhodla pro online psychoterapii, můžete oslovit odborníka napříč celou republikou také na těchto nebo těchto stránkách. Okamžitou pomoc lidem ve složité situaci nabízejí bezplatně krizová centra a linky důvěry. Neváhejte je kontaktovat v případě, že budete potřebovat naléhavě probrat okolnosti týkající se Vašeho psychického stavu. Pokud ještě studujete, můžete se obrátit například na Linku bezpečí. Poskytuje své služby nonstop přes telefon, chat i e-mail. Pro dospělé pak podobným způsobem funguje například tato Linka důvěry.

Ve chvílích rozrušení můžete vyzkoušet dechová a relaxační cvičení v aplikaci Nepanikař, kterou si můžete stáhnout do svého chytrého telefonu. Tato možnost by však měla spíše doplňovat dlouhodobější spolupráci s odborníkem.  

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo zmírnit Vaše obtíže.

Tým poradny

Kolega mě kategorizuje jako skrytého homosexuála

Dobrý den,
svou vinou jsem se dostal do složité situace:
Až dosud jsem měl krásný život, milující ženu, dvě skvělé děti. Za nic bych je všechny nevymněnil. Dělal jsem ovšem hlouposti - v práci jsem se tu a tam podíval na nějaké lechtivé video, mezi vším možným bylo občas i něco s bisexuální tématikou. Vždy jsem se považoval za heterosexuála, ale nevadilo mi, když jsem se podíval i na něco odlišného. Bral jsem to jako koření a v podstatě mě nenapadlo, že dělám něco zlého. Nezvládl bych se do muže zamilovat. Moje žena mě vždy bez problémů přitahovala a intimní život jsme měli vždy fantastický. Jednoho dne mi však došlo, že mě kolega nějakým způsobem špehuje, pravděpodobně nějakým sledovacím softwarem. A bylo po všem, začal mít narážky, které mě kategorizovaly jako skrytého homosexuála. Od té doby nade mnou visí damokůlv meč, nikdy nevím, kde o mě toto tvrzení rozšíří či rozšiřuje, co zamýšlí. Vždy po čase dokážu nabrat síly a uklidnit se, ale když už je mi dobře, zasadí další úder. Mám strach se scházet s přáteli, jestli je už neinformoval, pomalu se stahuje smyčka a je asi jen otázkou času, než se to dostane k nám domů. Bojím se, že bych kvůli tomu mohl přijít o rodinu, přátele... Ubývají mi síly a postupně ztrácím zdravý úsudek a měním se na bytost plnou strachu a temnoty. Nevím, kudy kam.

Martin

Odpověď

Dobrý den, Martine,

děkujeme Vám za projevenou důvěru. Ve svém dotazu píšete, že se někdy v práci kouknete na lechtivá videa, která bývají i s bisexuální tématikou. Nepřišlo Vám na tom nic divného, ale Váš kolega na to má narážky a Vy se bojíte, že to řekne Vašim přátelům a rodině, o které nechcete přijít.

Dokážu si představit, že je pro Vás tato situace náročná. Z Vašeho dotazu cítím, jak máte svou rodinu rád a jaké obavy ve Vás vyvolává představa, že byste je mohl ztratit. Chtěla bych ocenit, že jste se nebál nám napsat, a že se situaci snažíte řešit. Myslím si, že v dnešní době je naprosto v pořádku se na lechtivé videa koukat a že se nemáte za co stydět. Nemyslím si, že obsah videí, na které koukáte o Vaší sexualitě něco zásadního vypovídá. Vy sám píšete, že to berete jako koření, což je normální.

Uvažuji nad tím, že pokud by to bylo možné, mohl byste si o tom promluvit s kolegou, který na toto téma naráží. Zeptat se ho, jaký má vůbec důvod Vás sledovat. Můžete mu říct i Váš pohled na věc, že to neberete jako něco nenormálního a zlého, kvůli čemu by měl důvod dobírat si Vás, a že Vám je nepříjemné, když o tom mluví, navíc, když homosexuál nejste. Dále mě napadá, že si o tom můžete promluvit přímo s manželkou, vysvětlit jí, proč se na to díváte, a že to pro Vás nic neznamená. Chápu, že je to právě to, čeho se bojíte, ale možná bude mít více pochopení, než předpokládáte, a zároveň by mohl opadnout strach, který máte z toho, že se to dozví od kolegy. Totéž byste mohl zkusit u svých blízkých přátel.Také si o tom můžete promluvit s psychologem nebo psychoterapeutem, kterým se můžete bez obav svěřit a zároveň společně hledat způsoby, jak tento problém řešit. Odkazy na ně přikládám např. zde, zde naleznete kontakty na odborníky, kteří poskytují online pomoc.

Přejeme Vám, aby se situace s Vaším kolegou ustálila a Vy už tak neměl další důvod k obavám.

Tým poradny

Po vdechnutí prášku se bojím je zapíjet

Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Asi před půl rokem se mi stalo, že mě bolela hlava tak jsem si dala Brufen na bolest hlavy, ale protože od malička se bojím že prášek nespolknu v celku tak si je půlím. Doposud s tím nikdy nebyl žádný problém. Ale právě před tím půl rokem se mi stalo, že jsem ho rozpůlila ikdyz neměl dělící čáru (nevím zda to má na to nějaký vliv) no rozpůlil se nerovnoměrně jedná půlka byla větší a ta druhá menší. Tu větší jsem spolkla bez problémů, ale ta menší se mi někde v krku přilepila a pak když jsem se učila jsem cítila jak se odlepila a já jí vdechla. Začala jsem kašlat. Pak ten kašel přestal ale pořád jsem ji cítila přilepenou někde v plicích. Kdyz jsem dýchaly cítila jsem ji tam. Takhle jsem to měla asi 4 dny. Měla jsem obtíže s dýcháním když jsem ušla jen pár metrů tak jsem se hrozně zadýchávala špatně se mi dýchalo (a to se mi nikdy předtím nedělo). Když jsem jedla tak mě to hrozně bolelo. No a asi po těch 4 dnech jsem to řekla rodičům. Ty kroutili nad tím samozřejmě hlavou. Nevěřili mi, že se mi něco takového stalo. Ale i tak mě odvezli do Nemocnice. Před tím než mě tam odvezli jsem se pokoušela tu tabletku znovu vykašlat. Samozřejmě jsem se ho během těch 4 dnů snažila vykašlat ale marně. No jenže lredtim než mě odvezli rodiče do nemocnice se mi to konečně nějak povedlo! Byla jsem ráda. No a když jsem přišla k doktorce tak si mě poslechla samozřejmě na plicích jsem nic neměla podle ní. A měla jsem to jen psychický. Byla jsem pak na ORL a tam mi řekli že mám ten krk jen podrážděný. No a pak během asi týdne tyto obtíže přestaly. Vím že ten prášek tam tehdy byl. A od té doby se hrozně bojím že při zapíjení prášku se mi to stane znovu. Hrozně se toho bojím. Občas mám podobný pocity jako tenkrát ale teď už vím že si to jen vsugerovávám a když se pak soustředím na něco jiného tak ten pocit odezní. Takže teď vím že je to jen už psychický. Od té doby co se mi to stalo se hrozně bojím zapíjet prášky a bojím se i jíst aby se mi to náhodou nestalo i s jídlem. Nevím jak to mám řešit, když to řeknu rodičům tak budou určitě zase kroutit jen hlavou. Myslela jsem že časem na to zapomenu a bude to zase v pohodě jako dřív ale nemůžu na to zapomenout od té doby mám hrozný strach že se mi to stane znovu chtěla bych se toho strachu zbavit. Vím že je to už jen v mě hlavě. A nevím jak se toho mám zbavit.

Renata

Odpověď

Dobrý den, Renato,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete, že se od mala bojíte polykat prášky. Před půl rokem se Vám stalo, že se Vám prášek v krku zasekl, Vy jste jej vdechla a měla jste poté problémy s dýcháním. Řekla jste o svém problému rodičům, kteří nad ním jen kroutili hlavou, ale přesto Vás vzali do nemocnice. Těsně před její návštěvou se Vám ale podařilo lék vykašlat a v nemocnici Vám nic nenašli. Od té doby se však bojíte, že by se Vám to mohlo stát znovu a máte tak strach i jíst. Víte, že obavy jsou ve Vaší hlavě a nás se ptáte, jak se jich zbavit.

Mrzí mě, co se Vám přihodilo. Zdravotní obtíže bývají nepříjemné, a jsou tak často spojeny s jistou dávkou stresu, protože je přirozené mít obavy o své zdraví. Je tedy zcela pochopitelné, že Vás situace zneklidnila. Píšete, že u Vás stále přetrvává strach, že by se situace mohla opakovat. Snažím se představit si, jak Vám asi tato obava komplikuje život, hlavně v případě stravování.

Chtěla bych ocenit, že nad svým problémem takto přemýšlíte, a snažíte se s ním nějak pracovat. Každý zážitek, který způsobil nějaký stres, potřebuje svůj čas. Přemýšlím nad tím, že byste mohla zkusit navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, který by Vám s tím mohl pomoci. Můžete s ním tento zážitek probrat a hledat společně cesty, které by vedly ke zmírnění obav, například společně objevit některé relaxační techniky, které by Vám před jídlem mohly pomoci.  Kontakt na psychology a psychoterapeuty naleznete například zde nebo zde. Pokud by to pro Vás bylo pohodlnější, v současné době fungují psychoterapie také online. Odkaz na ně můžete najít například zde nebo zde.

Co se týče léků, napadá mě, že byste se mohla zkusit příště poptat u svého lékaře, zda neexistuje nějaká jejich alternativa. Osob, které mají problém s užíváním léků ústně, není málo, a existují další způsoby, jak látky v nich obsažené užívat, například prostřednictvím kapek, sirupů nebo rozpustných tablet. Takto byste mohla alespoň částečně zmírnit úzkost, kterou Vám užívání léků způsobuje.

Zmiňujete také, že to nemůžete říct svým rodičům, protože by nad tím jen kroutili hlavou. Napadá mě, že i přesto byste to mohla zkusit. Můžete si s nimi například v klidu sednout a popsat jim Vaše pocity tak, jako jste to udělala v tomto dotazu, nebo jim ho můžete dát přečíst. Situaci můžete probrat také se svými přáteli, už pouhé vypovídání může někdy pomoci, a třeba někdo z nich něco obdobného zažil.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak své obavy překonat.
Tým poradny

Mamka je na mě naštvaná

Mám jeden problém,
začalo to tím před hodinou (8:00), probudila jsem se a čekala jsem jestli matka se probudí a udělá mi snídani, ale čekala jsem 30+ minut, dokud se neprobrala a udělala mi snídani, potom jsem si všimla že mi začíná čas na počítač (9 - 11h), vzala jsem si snidani k počítači a začala jsem psát, dokud jsem nevylila džus na stůl, čož málem vsáklo pod počítačový monitor, mamka přišla a začala na mě řvát, a omylem jsem řekla tohle 'Není to moje vina že jsi spala', a teď je na mě naštvaná.

Pomozte mi prosím!

VIXXI

Odpověď

Dobrý den,

píšete o jednom ránu, kdy jste si u snídaně vylila na stůl džus, který se málem vsákl pod monitor. Mamka na Vás začala řvát, Vy jste jí následně řekla, že neměla tak dlouho spát, a teď je na Vás naštvaná.

Nejsem si jistá, na co se přesně ptáte, a přemýšlím nad tím, zda jste nečekala odpověď dříve a zda situace už vlastně není vyřešená. Troufám si říct, že každému z nás se někdy stane, že třeba něco rozlije, a druzí se na něj zlobí, ale zároveň si myslím, že spousta věcí se dá vyřešit otevřenou komunikací. Pokud chcete, aby na Vás mamka nebyla naštvaná, můžete si s ní zkusit promluvit. Můžete jí vysvětlit, co se stalo, proč jste takhle reagovala, a vyslechnout si i její pohled na věc.

Také přemýšlím, zda máte kolem sebe někoho, na koho byste se mohla s podobnými problémy obrátit. Říkám si, jestli se nemůžete svěřit třeba dalším členům rodiny nebo někomu z kamarádů. Ti by Vás mohli třeba příště vyslechnout a pomoci Vám přijít na to, jak se s danou situací vypořádat.

Přejeme Vám, ať najdete vhodné řešení Vaší situace.

Tým poradny

Táta mé přítelkyně je proti tomu, aby v 15 letech s někým chodila

Dobrý den, Rád bych se Vás zeptal.

Mám takový problém. Chodím s přítelkyní (15) je o 2 roky mladší, zachvilku o 3 a pak zase o 2roky.
Přítelkyně má rozvedené rodiče a mají střídavou péči, její máma je strašně fajn ženská už jsme se viděli párkrát, ale její táta je takovej, že jsme se ještě neviděli a když přijde přítelkyně k taťkovi tak furt se hádají, že "prostě v 15 je to moc brzo atd, že on chodil v partě" a moje přítelkyně to do mě pak chrlí a já nevím jak jí pomoct.
Prostě její táta je takovej, že je to furt jeho malá holčička a dle mého asi není připravenej pustit někoho k ní, ale říkám, že sám nevím a proto se obracím na Vás.

Poraďte mi jak vyřešit to, že její táta se chová tak, že jí nechce pouštět ven, hádají se, že v 15 chodit s 17 letým klukem je něco zlého, když mu bylo 15 tak chodil s partou.

Lukas02

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu. Píšete, že Vaše mladší přítelkyně má problémy se svým tátou. Nechce ji pouštět ven a pořád se hádají, protože její táta nesouhlasí s vaším vztahem, a myslí si, že je jeho dcera na chození s klukem v 15 letech ještě příliš mladá. Nevíte, jak přítelkyni v dané situaci pomoct a jak to celé řešit..

Z Vašeho dotazu je cítit, že Vám na Vaší přítelkyni moc záleží a chcete ji pomoci, aby se už s tátou takto netrápila. Myslím si, že je od Vás velice pozorné, že na ni tolik myslíte a snažíte se jí být oporou. Předpokládám, že nejenom pro ni, ale také i pro Vás může být celá tato situace náročná a omezující, a říkám si, že se možná cítíte trochu frustrovaně, protože nevíte, co s tím.

Píšete, že sám přesně nevíte, proč se její táta takhle chová, ale myslíte si, že proto, že jí pořád bere jako svou malou holčičku a není připraven na to, aby měla přítele. Takovéto obavy a pocity jsou u rodičů dospívajících dětí, a častěji právě asi u otců dívek, v určité míře normální a poměrně běžné. Jde o období výrazných změn nejenom ve vzhledu dětí, ale také v jejich chování, v zálibách, vztazích atd. a pro rodiče může být těžké se s tím vypořádat a zvyknout si na to, že jejich děti se pomalu stávají dospělými. Obvykle mají potřebu své děti chránit a v navazování partnerských vztahů mohou vidět různá rizika.

Napadá mě, že by možná mohlo pomoci, kdybyste se s jejím tátou seznámil. Možná to, že neví, kdo nebo jaký jste, zvětšuje jeho obavy a nejistotu. Kdyby Vás poznal a promluvili byste si, mohlo by to třeba pomoci posunout situaci k lepšímu. Může se také ale stát, že nebude mít zájem se seznámit, Vaše setkání nemusí dopadnout podle Vašich představ, nebo ani po setkání se v postoji táty nic nezmění.

Přemýšlím nad tím, že možná byste mohli poprosit o pomoc i zmiňovanou mamku přítelkyně. Třeba by vám mohla poradit, jak s tátou mluvit, nebo jak danou situaci řešit. Sdílet nápady a zkušenosti můžete také se svými kamarády nebo známými, kteří možná prožili něco podobného. Můžete se obrátit ale i na psychologa, např. školního, pokud u vás působí. Kromě svých pocitů a otázek s ním můžete probrat i problémy své přítelkyně a společně zkusit najít způsob, jak byste jí ze své pozice mohl pomoci, nebo jak se můžete zachovat. Podrobněji můžete prodiskutovat, jaké máte s přítelkyní možnosti řešení a podobně.

Přejeme Vám, aby se Vám a Vaší přítelkyni podařilo problémy s jejím tátou vyřešit a najít nějakou cestu přijatelnou pro všechny.

Tým poradny

Mám pocit, že pravý život skončil a nyní jen živořím

Dobrý den, mám poslední dobou takové trápení.Pred 26lety jsem se seznámila s mužem o 27 let starším.Byl ke mě milý a pozorný.V té době jsem měla roční dcerku a žila jen s maminkou.Ktera mi hodně pomáhala.A z mého vztahu nebyla nadšená.Zacla jsem sním jezdit na výlety i do zahraničí.Ale po čase když jsem mu řekla že bychom se měli vzít,tak odmítl s tím že už ženatý byl,a nechtěl o tom mluvit dál takže jsem sním začala žít jak se říká na psí knížku.Trvalé bydliště jsem měla pořád u mamky.A užj sme spolu 26let a svůj názor nezměnil.Zadne ženění.A je to 3roky co mi zemřela maminka,a já najednou zjistila že citově hodně strádám.Nema mě kdo vyslechnout a přítel kterému je 73let,je poslední dobou výbušný ale i žárlivý.A také jsem teď bezradná, celou dobu u něj bydlím a když se mu něco stane tak mě jeho rodina vyžene z domu.A on sám mi vyčítá že se starám hlavně o to abych po něm něco dědila, že se musím sama snažit a ne od někoho něco dostat.Jsem bezradná, hodně jsem se u něj napracovala jak na domě ,na zahradě, poslední dobou jsem zastala hodně práce sama neboť měl svoje zdravotní problémy.Proto se k vám obracím s prosbou.Citim se hodně osamělá a připadá mi že můj život ,ten pravý život skončil a já jen tady jak se říká zivorim.Dekuji za odpověď Marie .

Marus

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš email, se kterým se na nás obracíte. Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že po smrti Vaší maminky citově strádáte. Ani po 26 letech vztahu se Váš partner nechce ženit, navíc v něm necítíte oporu, kterou byste nyní potřebovala.  Trápí Vás také majetková situace, tedy že Vám partner po případné smrti nezaručuje žádné zajištění, především co se bydlení týče.

Zkouším si představit, jak pro Vás tato situace může být náročná. Ve vztahu může být velkým zklamáním, pokud jeden z partnerů chce svatbu a druhý ji odmítá. A když toto rozhodnutí trvá i po tolika letech společného soužití, může to mrzet stále stejně nebo možná i víc. Tím spíš potom mohou být poznámky a výčitky partnera, že je touha po svatbě jen prostředkem k získání možného dědictví, velmi zraňující. Představuji si, že takovou situaci můžou doprovázet pocity nejistoty, osamění a možná i křivdy. A zdá se mi zcela pochopitelné, že máte zájem a starost o to, abyste v budoucnosti nepřišla o bydlení, na jehož budování jste se podílela.

Napadá mě, zda už jste se o takové případné situaci s partnerem otevřeně bavili. K takovým rozhovorům je nejvhodnější klidné prostředí, kdy je atmosféra příjemná a máte možnost věnovat se jeden druhému, například u večeře. Bývá také vhodné zaměřovat se při diskusi spíše na svoji osobu a prožívání než na toho druhého. Mohla byste třeba zmínit, co Vás na této situaci trápí, dále třeba jaký vztah máte k Vašemu společnému domovu, nebo jaké starosti si děláte vzhledem k věku Vašeho partnera a jak byste to navrhovala řešit.

Dále mne napadá, zda máte ve svém okolí někoho blízkého, ať už rodinu nebo třeba kamarádku, s kým byste si o této situaci mohla promluvit. Názor, zkušenost nebo perspektiva jiného člověka může být užitečná. Píšete také, že citově strádáte, máte pocit, že Vás nemá kdo vyslechnout, a cítíte se osaměle. Je důležité nezanedbávat svoji psychickou pohodu a starat se dostatečně o své potřeby. Proto bych Vám chtěla doporučit spolupráci s odborníkem - psychologem nebo psychoterapeutem, který by Vám mohl nejlépe pomoci s pocity osamělosti, se zpracováním ztráty maminky, s hledáním cesty ze živoření k pravému žití, případně by Vám mohl poradit, jak zvládat přítelovo výbušné chování či například jak ve vztahu lépe komunikovat. ZDE a ZDE Vám posílám kontakty na plzeňské psychology a psychoterapeuty, kde si můžete vybrat odborníka dle recenzí či vlastních preferencí. V aktuální situaci byste mohla také využít online poradenství, na něž Vám posílám odkazy ZDE a ZDE. K tématu majetkové nejistoty v partnerství a k dědictví můžete najít informace například ZDE.

Přejeme Vám mnoho sil k nalezení cesty k opětovnému žití pravého života.

Tým poradny

Předchozí 1 7 8 9 10 11 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info