VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Jak naučit syna zodpovědnosti

Dobrý den, mám problém "Jak naučit dospělého syna odpovědnosti" Příští měsíc mu bude 34 let a stále je finančně závislý na rodičích. Všechny aktivity končí vždy špatně a odevšad jej vyhodili. Problém který má je, že kouří trávu a všude dluží. Snažíme se mu pomoci a ne jej odkopnout a přesto,že na tom pracujeme již mnoho let stále se to nedaří. Tráva je mu milejší než všechny mezilidské vztahy a životní hodnoty. Jeho nemoc manžel specifikoval jako "notorický vyžírka". Připadá to jako legrace ale jemu to zničilo celý život včetně práce a lásek a dnes je úplně sám na prahu sebevraždy. Nevíme jak dalece hraje divadlo a jak má postižen mozek trávou. Tvrdé řešení vyhazovem jsme již několikirát zkusili a vždy zůstal téměř na ulici bez existence a my jej vzali na milost. Dnes je opět v krizi a my nemáme řešení. Před všemi se schovává a všech se bojí. Jeho bratr má diagnostikovanou bipolární psychozu a často tráví své krize v nemocnici. Je možné že je zde stejný problém? Děkuji za odpověď.

mamka

Odpověď

Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz a důvěru Oceňuji, že přestože se synova situace po několik let nelepší, tak se stále snažíte hledat východisko a zlepšit rodinnou situaci. Píšete, že Váš syn je na Vás a manželovi plně finančně závislý, nedokáže si udržet práci a má dluhy. Kouří marihuanu a nic se u něj nezměnilo, ani když jste se ho pokusili vyhodit z domu, aby se osamostatnil. Zmiňujete dokonce, že syn pomýšlí na sebevraždu a bojí se ostatních lidí. Vaše situace mi přijde velice komplikovaná a složitá, a říkám si, že asi není lehké se v ní orientovat.

Ptáte se také, jestli syn nemůže mít bipolární poruchu stejně jako jeho bratr. To bohužel nejde takto přes internet nijak ověřit, bez toho aniž bych ho viděla nebo o něm věděla více, a i tak diagnóza někdy nemusí stačit. Uvažuji, jestli jste s manželem někdy zašli za nějakým odborníkem osobně. Domnívám se totiž, že promluvit si s někým třetím by mohlo v této situaci pomoci. Může to být někdo, komu důvěřujete, anebo rovnou psycholog, terapeut nebo rodinný poradce. Celá situace se mi podle Vašeho popisu jeví jako poměrně komplikovaná a s dlouhou historií, a zasluhuje tak pečlivou pozornost. Stejně tak se domnívám, že i Vy si zasloužíte, abyste nebyla na celou situaci sama, ale celou věc probrala s někým dalším. Můžete také zkusit navštívit organizaci zabývající se drogově závislými, kde jsou lidé, kteří Vám mohou lépe poradit, jak se synem pracovat při jeho aktuálním rozpoložení.

Chtěla bych Vás také podpořit v tom, abyste při osobním kontaktu neopominula ani své emoce, které z celé zatěžující situace máte, a abyste je sdílela i s manželem. Věřím, že při osobní návštěvě psychologa nebo jiného odborníka společně naleznete několik cest a kroků, kterými se můžete ve Vaší situaci vydat, a které Vám pomohu cítit se lépe.

Přeji Vám hodně trpělivosti a odhodlání,

za tým poradny Eliška.

 

 

Jak naučit syna zodpovědnosti

Dobrý den, mám problém "Jak naučit dospělého syna odpovědnosti" Příští měsíc mu bude 34 let a stále je finančně závislý na rodičích. Všechny aktivity končí vždy špatně a odevšad jej vyhodili. Problém který má je, že kouří trávu a všude dluží. Snažíme se mu pomoci a ne jej odkopnout a přesto,že na tom pracujeme již mnoho let stále se to nedaří. Tráva je mu milejší než všechny mezilidské vztahy a životní hodnoty. Jeho nemoc manžel specifikoval jako "notorický vyžírka". Připadá to jako legrace ale jemu to zničilo celý život včetně práce a lásek a dnes je úplně sám na prahu sebevraždy. Nevíme jak dalece hraje divadlo a jak má postižen mozek trávou. Tvrdé řešení vyhazovem jsme již několikirát zkusili a vždy zůstal téměř na ulici bez existence a my jej vzali na milost. Dnes je opět v krizi a my nemáme řešení. Před všemi se schovává a všech se bojí. Jeho bratr má diagnostikovanou bipolární psychozu a často tráví své krize v nemocnici. Je možné že je zde stejný problém? Děkuji za odpověď.

mamka

Odpověď

Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz a důvěru Oceňuji, že přestože se synova situace po několik let nelepší, tak se stále snažíte hledat východisko a zlepšit rodinnou situaci. Píšete, že Váš syn je na Vás a manželovi plně finančně závislý, nedokáže si udržet práci a má dluhy. Kouří marihuanu a nic se u něj nezměnilo, ani když jste se ho pokusili vyhodit z domu, aby se osamostatnil. Zmiňujete dokonce, že syn pomýšlí na sebevraždu a bojí se ostatních lidí. Vaše situace mi přijde velice komplikovaná a složitá, a říkám si, že asi není lehké se v ní orientovat.

Ptáte se také, jestli syn nemůže mít bipolární poruchu stejně jako jeho bratr. To bohužel nejde takto přes internet nijak ověřit, bez toho aniž bych ho viděla nebo o něm věděla více, a i tak diagnóza někdy nemusí stačit. Uvažuji, jestli jste s manželem někdy zašli za nějakým odborníkem osobně. Domnívám se totiž, že promluvit si s někým třetím by mohlo v této situaci pomoci. Může to být někdo, komu důvěřujete, anebo rovnou psycholog, terapeut nebo rodinný poradce. Celá situace se mi podle Vašeho popisu jeví jako poměrně komplikovaná a s dlouhou historií, a zasluhuje tak pečlivou pozornost. Stejně tak se domnívám, že i Vy si zasloužíte, abyste nebyla na celou situaci sama, ale celou věc probrala s někým dalším. Můžete také zkusit navštívit organizaci zabývající se drogově závislými, kde jsou lidé, kteří Vám mohou lépe poradit, jak se synem pracovat při jeho aktuálním rozpoložení.

Chtěla bych Vás také podpořit v tom, abyste při osobním kontaktu neopominula ani své emoce, které z celé zatěžující situace máte, a abyste je sdílela i s manželem. Věřím, že při osobní návštěvě psychologa nebo jiného odborníka společně naleznete několik cest a kroků, kterými se můžete ve Vaší situaci vydat, a které Vám pomohu cítit se lépe.

Přeji Vám hodně trpělivosti a odhodlání,

za tým poradny Eliška.

 

 

Stesk po Freddiem Mercurym

Dobrý den,jmenuji se Klára. Nevím jak to popsat,nejspíš vám to přijde divné,možná nepochopitelné. Je mi 14 let,už od malička mám ráda zpěváka Freddieho Mercuryho a skupinu Queen. Vždy jsem věděla že už zemřel,ale nedávno jsem si to opravdu uvědomila. Nedokážu se s tím vyrovnat,nejhorší je,že už ho neberu jen jako zpěváka,na kterém jsem vlastně vyrostla,ale jako někoho bližšího. Mám špatné nálady,nedokážu se s tím smířit. Většinou ležím a poslouchám hudbu. Cítím se opravdu hrozně,když se svěřím přátelům,snaží se mi pomoct,ale oni bohužel nechápou co přesně pro mě znamená a jak moc to bolí. Pořád na něj myslím,na to,že nikdy v životě nebudu mít šanci ho potkat,je mi hrozně líto,že někdo jako on,musel opustit svet brzy,ze uz tady neni. Kdyz se koukám na videa,mrzí mě to. Vážně nevím jak to popsat,bude to vypadat divně já vím,ale bohužel to tak je a hrozně mě to trápí,často se rozbrečím,hlavně když děti kolem mě poslouchají něco jiného a posmívají se tomu,co poslouchám já. Nikdy jsem ho nepotkala,ani jsem nežila,když žil on,proto nechapu co to muže být,ale už mě to trápí delší dobu. Předem děkuji a omlouvám se,pokud vám tento dotaz pouze zabral váš čas.

Klára

Odpověď

Dobrý den Kláro,

z Vašeho emailu byl napsán dotaz do psychologické poradny, nicméně si kvůli rozporu v pohlaví a věku nejsme jisti jeho autenticitou. U emailu je zobrazeno pohlaví muž, 24 let, zatímco pisatel(ka) se charakterizuje jako 14 letá Klára. Nevíme, zda nedošlo k nějakému omylu.

Při pročítání dotazu jsem si všímala přání být s člověkem nebo s lidmi, se kterými byste si rozuměla a měla možnost s nimi sdílet své prožitky a zájmy. Věřím, že chvíle, kdy toužíte být s někým, s kým to není z různých důvodů možné, mohou být obtížné. Zvlášť v situaci, kdy tento člověk zemřel. Napadalo mě, že možná nejste jediná, kdo něco podobného prožívá, ať už v souvislosti s Freddiem Mercurym nebo s někým jiným - více či méně blízkým. Říkala jsem si, zda by Vám pomohlo, kdybyste např. přes internet komunikovala s fanoušky, kteří by možná v tomto směru lépe porozuměli tomu, co prožíváte a koho pro Vás Freddie představuje. Pokud by Vám toto sdílení nepomáhalo a Vaše nálady se neměnily, tak se můžete obrátit o pomoc na linky důvěry, případně na psychologa, se kterým byste se společně věnovali Vašim prožitkům a jejich zvládání.

Přeji Vám, ať se cítíte lépe

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Stesk po Freddiem Mercurym

Dobrý den,jmenuji se Klára. Nevím jak to popsat,nejspíš vám to přijde divné,možná nepochopitelné. Je mi 14 let,už od malička mám ráda zpěváka Freddieho Mercuryho a skupinu Queen. Vždy jsem věděla že už zemřel,ale nedávno jsem si to opravdu uvědomila. Nedokážu se s tím vyrovnat,nejhorší je,že už ho neberu jen jako zpěváka,na kterém jsem vlastně vyrostla,ale jako někoho bližšího. Mám špatné nálady,nedokážu se s tím smířit. Většinou ležím a poslouchám hudbu. Cítím se opravdu hrozně,když se svěřím přátelům,snaží se mi pomoct,ale oni bohužel nechápou co přesně pro mě znamená a jak moc to bolí. Pořád na něj myslím,na to,že nikdy v životě nebudu mít šanci ho potkat,je mi hrozně líto,že někdo jako on,musel opustit svet brzy,ze uz tady neni. Kdyz se koukám na videa,mrzí mě to. Vážně nevím jak to popsat,bude to vypadat divně já vím,ale bohužel to tak je a hrozně mě to trápí,často se rozbrečím,hlavně když děti kolem mě poslouchají něco jiného a posmívají se tomu,co poslouchám já. Nikdy jsem ho nepotkala,ani jsem nežila,když žil on,proto nechapu co to muže být,ale už mě to trápí delší dobu. Předem děkuji a omlouvám se,pokud vám tento dotaz pouze zabral váš čas.

Klára

Odpověď

Dobrý den Kláro,

z Vašeho emailu byl napsán dotaz do psychologické poradny, nicméně si kvůli rozporu v pohlaví a věku nejsme jisti jeho autenticitou. U emailu je zobrazeno pohlaví muž, 24 let, zatímco pisatel(ka) se charakterizuje jako 14 letá Klára. Nevíme, zda nedošlo k nějakému omylu.

Při pročítání dotazu jsem si všímala přání být s člověkem nebo s lidmi, se kterými byste si rozuměla a měla možnost s nimi sdílet své prožitky a zájmy. Věřím, že chvíle, kdy toužíte být s někým, s kým to není z různých důvodů možné, mohou být obtížné. Zvlášť v situaci, kdy tento člověk zemřel. Napadalo mě, že možná nejste jediná, kdo něco podobného prožívá, ať už v souvislosti s Freddiem Mercurym nebo s někým jiným - více či méně blízkým. Říkala jsem si, zda by Vám pomohlo, kdybyste např. přes internet komunikovala s fanoušky, kteří by možná v tomto směru lépe porozuměli tomu, co prožíváte a koho pro Vás Freddie představuje. Pokud by Vám toto sdílení nepomáhalo a Vaše nálady se neměnily, tak se můžete obrátit o pomoc na linky důvěry, případně na psychologa, se kterým byste se společně věnovali Vašim prožitkům a jejich zvládání.

Přeji Vám, ať se cítíte lépe

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Trpím silnými úzkostmi a strachem o vlastní zdraví

Dobrý den, prosím o radu. Mám náročné asi 4roky za sebou. Ale poslední rok se to nějak zlomilo. Měla jsem hodně stresů... doma, zdraví, malé děti. Poslední dobou se mi dostavily zdravotní potíže, myslím, že je to spíš psychické. Stále se mi do hlavy vkrádá myšlenka na zdraví... mám dvě malé děti a myslím na nejhorší. Neumím to dostat z hlavy, jsem v jednom kole.. práce, doma, děti. Manžel spíš nepomáhá... Špatně spím, budím se, jsem stále unavená, mám pocity úzkosti. Chtěla bych to zvládnout bez prášků, ale nějak si to v hlavě neumím přehodit. Mám o sebe velký strach, kvůli dětem. Bojím se s nimi být sama doma...kdyby se mi něco stalo.. V poslední době mám naprosto náhodně problém při dýchání - jakoby se mi zúží dých. cesty v krku. Když dýchám pusou je to lepší, samo to odezní. Občas se mi rozbuší srdce... Tohle mě hodně vystresuje a neumím se uklidnit, stále pak myslím na to, co mě bolí a co by, kdyby...Poradíte mi prosím, děkuji JN

mamča

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Z Vašeho dotazu vnímám velkou úzkost a obavy. Píšete, že jste prošla náročným obdobím, které se v poslední době odrazilo i do zdravotních potíží, které přičítáte psychice. Obavy o zdraví se jeví o to horší, protože máte na starosti malé děti.

Píšete také, že manžel Vám spíše nepomáhá. Říkám si, zda i to může k Vašemu psychickému stavu nějak přispívat. Přemýšlím, jestli spolu o Vašich potížích mluvíte, a co on na ně říká. Možná byste si spolu mohli promluvit i o způsobu, jakým nyní Vaše rodina funguje a společně zvážit změny, které by napomohly tomu, abyste se necítila přetěžovaná. Třeba by Vaše obavy nebyly tak intenzivní, kdybyste viděla, že se o děti umí dobře postarat i manžel nebo někdo příbuzný či blízký. Navíc byste tak mohla získat víc času pro odpočinek, který je pro regeneraci psychických sil velmi důležitý.

Zároveň přemýšlím, jestli ve svém okolí máte ještě někoho, s kým si o své situaci můžete promluvit a své pocity sdílet. Nejen hmatatelná pomoc, ale i pozornost a zájem někoho blízkého by Vám možná mohly alespoň částečně ulevit od tíhy, kterou teď pociťujete.

V souvislosti s Vašimi obtížemi bych Vám zároveň ráda doporučila návštěvu psychologa. Bušení srdce i dýchací obtíže by skutečně mohly být odrazem úzkosti, kterou popisujete. Připadá mi proto důležité probrat celou situaci s odborníkem. V rámci sezení se můžete detailněji zaměřit na to, co Vám umožňovalo dříve fungovat bez těchto obtíží, a jak by se dalo přispět k opětovnému zlepšení Vašeho stavu. Můžete se společně zabývat tím, v jakých konkrétních chvílích se Vám dělá špatně a kdy je to naopak lepší, případně hledat něco, co by akutní nahromaděnou úzkost a strach mohlo zmírnit.

S psychologem se navíc můžete poradit i o tom, zda by Vám za stávající situace doporučil návštěvu psychiatra a nějakou medikaci pro ošetření akutního stavu. Možná, že prášky nebudou potřeba, jak si přejete. Považuji ale za důležité Vašim obtížím věnovat dostatečnou pozornost. Možnosti internetové poradny jsou v tomto bohužel omezené a já si říkám, že poraněná psychika si zaslouží minimálně stejnou péči, jako je tomu v případě nemocného těla.

Psychologa můžete navštívit buď anonymně a návštěvu si sama zaplatit, anebo vyhledat někoho, kdo spolupracuje s Vaší zdravotní pojišťovnou, která sezení uhradí (čekací doba zde zpravidla bývá delší). Řada kontaktů a referencí se dá dohledat na internetu. Doporučení na konkrétního odborníka by Vám mohl poskytnout i Váš odvodní lékař, který by Vás zároveň mohl vyšetřit a vyloučit somatickou příčinu Vašich potíží. Ráda bych Vás proto podpořila v aktivním řešení svých obav tak, abyste se opět cítila lépe.

Přeji Vám, ať zase brzy naleznete potřebný klid a dobře se Vám daří,

 

Za tým poradny Petra U.

Tréma, sociální fóbie, třes rukou

Dobrý den, již od mala se potýkám se zvýšenou trémou i v běžných situacích, v posledních letech ji však výrazně doprovází i viditelný třes rukou, který mi následně znesnadňuje sociální interakce, studium, práci atd. Předpokládám, že se možná jedná o nějaký druh sociální fóbie. Problém se snažím již asi tři roky řešit (kineziologie, neurologie, bylinky), žádný výsledek či pokrok nelze pozorovat. Ráda bych se vás zeptala, zda si myslíte, že mi lze nějak pomoci, abych dokázala vést plnohodnotný život? Jsem plně otevřená návštěvě psychoanalytiků či psychologů, jen nejsem schopná platit vysoké sazby za sezení. Existují terapie, které jsou alespoň z časti hrazené pojišťovnou? Nevíte jestli se nějaké takové zařízení či odborník vyskytuje v Teplicích (mé trvalé bydliště) popřípadě zde v Brně? Předem děkuji za odpověď.

Evian

Odpověď

Dobrý den Evian,

jsem ráda, že jste se rozhodla nám napsat, představuju si, jak je to asi náročné, každý den se potýkat s projevy takové trémy. Je vidět, že máte chuť a odhodlání je zdolat, a zkusit to i cestou spolupráce s odborníkem. Myslím, že psycholog anebo terapeut je možnost, kterou máte k dispozici, a která by mohla být nápomocná.

Zcela chápu, že si nemůžete dovolit soukromou terapii, která je často opravdu drahá. Na pojišťovnu lze chodit ke klinickému psychologovi, který krom jiného poskytuje i psychoterapii. V úvahu také připadá psychiatr, který ale jako nástroj terapie používá spíše farmaka. K psychiatrům je možné se objednat přímo,u klinických psychologů je většinou dobré mít doporučení od obvodního lékaře. Ten Vám zároveň může doporučit konkrétního psychologa dle místa Vašeho bydliště, tedy i přímo v Teplicích. Nevýhodu je, že je potřeba se připravit na delší objednací dobu, která se pohybuje někdy i v řádu měsíců. V každém případě můžete zkusit obvolat vícero psychologů a rozhodnout se i podle jejich časových možností.

Když se Vám podaří najít odborníka, se kterým si budete vzájemně vyhovovat, věřím, že můžete nastoupit cestu k úlevě a zlepšení.

Držím Vám v tom za celou naši poradnu palce.

Petra D.

Nejistota související s dobrým výběrem VŠ oboru

Zdravím, studuji na SŠ ekonomii a chtěl bych studovat psychologii ale bojím se že se tam nedostanu nebo že mi ten obor nepůjde nebo že mě přestane bavit jako ekonomie. Chtěl bych vědět zda se dá nějak zjistit zda na to mám talent nebo zdali mě to bude bavit, abych věděl jestli se o to mám vůbec pokoušet nejsem příliš chytrý ale teď momentálně mě ten obor opravdu zajímá a baví ale nevím jestli mi to půjde nebo jestli mi to vydrží.

Trujillo

Odpověď

Dobrý den Trujillo,

děkuji, že jste se se svým dotazem obrátil na naši poradnu. Popisujete v něm nejistotu ohledně svého budoucího profesního směřování. Vnímám ji jako něco přirozeného a zároveň zodpovědného, protože směr, kterým se nakonec vydáte, možná do velké míry určí Váš budoucí život. Zároveň si říkám, že Vaše rozhodování může být o to těžší, když jste na sobě již jednou pozoroval pokles zájmu o obor, který jste si vybral.

Napadá mě, že by mohlo být užitečné zamyslet se nad tím, jak dříve vyprchalo Vaše zaujetí pro ekonomii. V čem se Vaše původní představy lišily od toho, jak nyní vnímáte své studium, a co přispělo tomu, že Vás ekonomie přestala bavit. Mohlo by Vám to pomoci při uvažování o tom, zda podobné riziko hrozí i v souvislosti s psychologií či jiným oborem. Můžete se například zamyslet nad tím, jaké informace jsou pro Vás důležité znát, než se pro konkrétní studium rozhodnete, a kde by bylo možné je získat.

Co se týká přijímacích zkoušek a úspěšného studia, hlavou mi problesklo rčení „štěstí přeje připraveným“ :-). V republice existuje celá řada fakult, které studium psychologie nabízejí, a to buď samostatně nebo i v kombinaci s dalším oborem. Konkrétní fakulty se pak mezi sebou do určité míry liší, a to nejen způsobem výuky, ale i formou přijímacího řízení.  Některé přijímací testy jsou více zaměřeny na konkrétní znalosti z oboru (psychologie, humanitní obory, biologie člověka, apod.), zatímco jiné jsou založeny na testu obecných studijních předpokladů (logické a analytické myšlení, schopnost porozumění textu, atd.). Pomocí různých internetových fór můžete např. kontaktovat studenty daných fakult a požádat je, zda by s Vámi sdíleli své zkušenosti, ať už s přijímacím řízením či studiem jako takovým. Většina fakult má také na internetu k dispozici katalog studovaných předmětů. Můžete si jej prostudovat a předem si načíst literaturu k nějakým povinným předmětům. Tak si můžete ověřit své nadšení pro některá odvětví, popř. schopnost prokousat se tím, co tušíte, že by v budoucnu mohla být Vaše slabina.

Co se týká zjišťování talentu k jednotlivým profesím, doporučila bych Vám navštívit výchovného poradce nebo psychologa. Na každé střední škole by dnes někdo takový měl být. Nasměrovat by Vás mohl Váš třídní učitel. Výchovný poradce zpravidla mívá dobrý přehled o možnostech, které se v současnosti nabízejí, a mohl by Vám poskytnout cenné rady, kde hledat další informace. Školní psycholog zase obvykle disponuje testy zaměřenými na analýzu Vašich schopností a dovedností. Tak byste mohli společně vytipovat, v jakých profesích by se Vaše silné stránky mohly uplatnit a dále rozvíjet. Mimo to se také můžete bezplatně obrátit i na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem kraji, případně vyhledat jiného psychologa, který se kariérním poradenstvím zabývá.

Přeji Vám, ať se rozhodnete k Vaší spokojenosti a studium i práce Vás baví.

Za tým poradny,

Petra U.

Nejistota související s dobrým výběrem VŠ oboru

Zdravím, studuji na SŠ ekonomii a chtěl bych studovat psychologii ale bojím se že se tam nedostanu nebo že mi ten obor nepůjde nebo že mě přestane bavit jako ekonomie. Chtěl bych vědět zda se dá nějak zjistit zda na to mám talent nebo zdali mě to bude bavit, abych věděl jestli se o to mám vůbec pokoušet nejsem příliš chytrý ale teď momentálně mě ten obor opravdu zajímá a baví ale nevím jestli mi to půjde nebo jestli mi to vydrží.

Trujillo

Odpověď

Dobrý den Trujillo,

děkuji, že jste se se svým dotazem obrátil na naši poradnu. Popisujete v něm nejistotu ohledně svého budoucího profesního směřování. Vnímám ji jako něco přirozeného a zároveň zodpovědného, protože směr, kterým se nakonec vydáte, možná do velké míry určí Váš budoucí život. Zároveň si říkám, že Vaše rozhodování může být o to těžší, když jste na sobě již jednou pozoroval pokles zájmu o obor, který jste si vybral.

Napadá mě, že by mohlo být užitečné zamyslet se nad tím, jak dříve vyprchalo Vaše zaujetí pro ekonomii. V čem se Vaše původní představy lišily od toho, jak nyní vnímáte své studium, a co přispělo tomu, že Vás ekonomie přestala bavit. Mohlo by Vám to pomoci při uvažování o tom, zda podobné riziko hrozí i v souvislosti s psychologií či jiným oborem. Můžete se například zamyslet nad tím, jaké informace jsou pro Vás důležité znát, než se pro konkrétní studium rozhodnete, a kde by bylo možné je získat.

Co se týká přijímacích zkoušek a úspěšného studia, hlavou mi problesklo rčení „štěstí přeje připraveným“ :-). V republice existuje celá řada fakult, které studium psychologie nabízejí, a to buď samostatně nebo i v kombinaci s dalším oborem. Konkrétní fakulty se pak mezi sebou do určité míry liší, a to nejen způsobem výuky, ale i formou přijímacího řízení.  Některé přijímací testy jsou více zaměřeny na konkrétní znalosti z oboru (psychologie, humanitní obory, biologie člověka, apod.), zatímco jiné jsou založeny na testu obecných studijních předpokladů (logické a analytické myšlení, schopnost porozumění textu, atd.). Pomocí různých internetových fór můžete např. kontaktovat studenty daných fakult a požádat je, zda by s Vámi sdíleli své zkušenosti, ať už s přijímacím řízením či studiem jako takovým. Většina fakult má také na internetu k dispozici katalog studovaných předmětů. Můžete si jej prostudovat a předem si načíst literaturu k nějakým povinným předmětům. Tak si můžete ověřit své nadšení pro některá odvětví, popř. schopnost prokousat se tím, co tušíte, že by v budoucnu mohla být Vaše slabina.

Co se týká zjišťování talentu k jednotlivým profesím, doporučila bych Vám navštívit výchovného poradce nebo psychologa. Na každé střední škole by dnes někdo takový měl být. Nasměrovat by Vás mohl Váš třídní učitel. Výchovný poradce zpravidla mívá dobrý přehled o možnostech, které se v současnosti nabízejí, a mohl by Vám poskytnout cenné rady, kde hledat další informace. Školní psycholog zase obvykle disponuje testy zaměřenými na analýzu Vašich schopností a dovedností. Tak byste mohli společně vytipovat, v jakých profesích by se Vaše silné stránky mohly uplatnit a dále rozvíjet. Mimo to se také můžete bezplatně obrátit i na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem kraji, případně vyhledat jiného psychologa, který se kariérním poradenstvím zabývá.

Přeji Vám, ať se rozhodnete k Vaší spokojenosti a studium i práce Vás baví.

Za tým poradny,

Petra U.

Je možné s pomocí hypnózy ovlivnit způsob slovního vyjadřování?

Dobrý den, mám takoý specifický dotaz. Od mala mám poruchu řeči, ale ne nějak patofyziologicky způsobenou. Jedná se o hodně rychlou mluvu, které nikdo nerozumí. Musím se hodně soustředit aby mi bylo dokonale rozumět. Dělá mi to problémy všude. Dělám záchranáře a krizových situacích mi to někdy uklouzne. Zajímalo by mě tedy, jestli by u mě nepřipadala v úvahu hypnoza. Děkuji

Evžen

Odpověď

Dobrý den Evžene,

zajímá Vás, zda je pomocí hypnózy možné ovlivnit zrychlené slovní vyjadřování, které ztěžuje Vaši komunikaci s druhými lidmi. Podle toho, co píšete, jste již nyní schopen svůj verbální projev ovlivňovat, ale musíte se v danou chvíli příliš soustředit. Dovedu si představit, že to pro Vás může být nejenom v krizových situacích namáhavé, ale i nepříjemné. Oceňuji Vaši snahu usměrňovat způsob vyjadřování, a tím ostatním usnadnit porozumění.

Ve schopnosti soustředit se, ale také uvolnit se a zpomalit, případně mít svůj slovní projev více pod kontrolou, by Vám mohla hypnóza, stejně ale jako další psychoterapeutické postupy, pomoct. Existuje více způsobů navození hypnózy i teoretického základu, ze kterého konkrétní odborníci vycházejí. Při hledání vhodných metod bych ale nespoléhala pouze na hypnózu. Z mého pohledu je důležité, abyste si nalezl psychologa nebo psychoterapeuta, kterému budete důvěřovat a se kterým se Vám osobně bude dobře spolupracovat.

Říkám si, jakým způsobem jste se pokoušel daný způsob vyjadřování do této chvíle řešit. Zda jste byl u logopeda nebo jiného odborníka, který určité příčiny vyloučil nebo s Vámi přímo i na některých postupech spolupracoval. Podle toho, že své slovní vyjadřování dovedete za běžných okolností usměrnit, si myslím, že jste si v průběhu času možná přicházel i na své vlastní způsoby, které alespoň částečně fungují. I ty případně můžete ve spolupráci s odborníkem upravit tak, aby pro Vás byly pokud možno příjemnější.

 

Přeji, ať se Vám podaří vyjadřovat tak, abyste byl se svým projevem spokojený

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Rodiče se hádají, nevím, jak dál

Dobrý den, Potřebuji pomoct jsem strašně na dně a nevím co mám dělat.Táta podvádí mámu pořád se hádají a křičí na sebe.Oni o tom neví,že to vím,jenže já už nejsem malý dítě a moc dobře poznám co se děje.Strašně špatně to nesu.Jenže nejhorší je,že já jím to oplácím a ubližuji při tom sama sobě.Třeba jdu někam na discotéku a přijdu schválně déle než je dohodnuté a třeba jim ani nevezmu telefon.Začínám si uvědomovat,že tím ubližuji sobě,protože jsem pak zbytečně doma a nikam nemůžu.Prosím potřebuji pomoct už nevím jak dál,protože oni už mi nevěří.Předem díky za odpověď.

Tereza

Odpověď

Dobrý den Terezo,

je dobře, že jste se rozhodla napsat. Ocitla jste se v situaci, kdy už nevíte jak dál. Váš dotaz na mě působí dospěle. Jde z něj cítit, že jste si vědoma toho, že máte za sebe odpovědnost, že, jak píšete, už nejste malé dítě. Nechcete ubližovat a nechcete, aby Vám bylo ubližováno. Jinými slovy, že s tím můžete něco udělat.

Někdy se nám bohužel nedaří sladit náš svět se světem rodičů, i kdybychom chtěli, a pak si navzájem ubližujeme, jak jste to sama trefně popsala. Jestli se rodiče hádají a nevycházejí spolu dobře, je to jejich svět, ve kterém by si měli svoje problémy vyřešit. Občas však jejich trápení prosakují do okolního světa, tedy i k Vám, a Vy nevíte, co si s nimi počít.

To, co Vám můžu nabídnout jako nápad takhle na dálku, je, abyste se pokusila s rodiči o tom promluvit. Třeba ani oni nevědí, proč chodíte domů pozdě a děláte jim naschvály. Možná by bylo pro obě strany prospěšné se to dozvědět, a pak se pokusit společně něco změnit (například domluvit se pro začátek na tom, abyste nemusela poslouchat rodičovské hádky). Sami mohou být natolik zaměstnáni svými vlastními problémy, že jim už třeba nezbývá sil myslet i na Vás. Zdá se totiž, že mají dost práce sami se sebou, jak se snaží vypořádat se se situacemi, které nastaly v jejich manželství.

Uvědomuju si, jak těžké asi je, když jste na takové trápení sama. Napadá mě, jestli je někdo další kolem Vás v rodině nebo mezi přáteli, s kým byste to mohla probrat. Někdy může být fajn získat pohled někoho blízkého na celou situaci, taky proto, že zná Vás a třeba i Vaše rodiče. Chci Vás také podpořit i v tom, abyste se nebála a zkusila zavolat například na Modrou linku (549241010 anebo 508902410), kdyby Vám bylo smutno anebo se situace zhoršila. Všechno, od telefonátu přes chat nebo e-mail je tam anonymní, telefon je zpoplatněn jako každý jiný hovor a chatovat můžete ve vyhrazených hodinách. Zde najdete podrobnější informace: www.modralinka.cz. Kdybyste chtěla zavolat někam bezplatně nebo v nočních hodinách, můžete využít i Linku bezpečí 116111.

Terezo, moc Vám držím palce, abyste tuto nelehkou životní fázi dokázala zvládnout!

Za tým poradny

Petra D.

 

Dcerce ve školce doporučují psychologa

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu,mám dcerku v Březnu jí bude 5 let,do školky jsme začali chodit ve 4,5 letech,protože nás rok před nevzali,je velice živé dítko,pořád někde leze,skáče prostě neposedí,kolem 4 roku se to změnilo,začala si malovat,hrát i pohádky jí začali bavit,ted už si vydrží malovat,hrát,kouknout na pohádku teď už je to dobrý,kromě té energie co má,byla dosti vztekla a vše si chtěla vyřvat,což jsem si mohla za to sama,ale co se narodila druhá dcerka tak jsem už musela přísněji,je úplně v pohodě příjde mi jako normální děcko. Je tedy akční pořád ale není to tak hrozné,předevčírem jsme přišli ze školky s tím že má dcera je na psychologa. Ptala jsem se co se děje,po 14 denním volnu po vánocích šla do školky a jeli do sousední vesnice do školky na divadélko a dcerka prý celou dobu seděla p. učitelce na klíně,brečela klepala se a prý se bála toho pána,to se stalo i jednou když jim přišel kouzelník do školky tak se ptala kdy ten pán odejde,nikdy kouzelníka neviděla ve školce poprvé. Ale problém je v tom že doma je dítě utržené ze řetězu,ale ve školce sotva mluví,když se ptají tak kýve,nebo ukáže a hrozně málo mluví,básničky,písničky to vše umí hned ten den co přijde ze školky pak ráda ve školce řekne. Řekli něco o sociálním cítění,že se bojí nebo špatně snáší cizí lidi a prostředí,ale doma nebo kdekoliv se mnou je uplně normální. je fakt že kolem čertů,když jsem nevěděla jak na ní tak jsem hrozila čertem.asi si za to můžu sama nevím,má starší dceru od přítele-nebydlí s námi a ta zas straší upírama,duchy a čarodějnicí tak nevím jestli si za nějakým tím člověkěm vidí nějakou takovou bytost. A že se klepe tak vím že většinou nervozitou,ale že by měla vyloženě strach si nemyslím. Chtěla bych se zeptat zda je tak akutní aby jsme nějakého psychologa vyhledali. Do školky chodí od září a opět mi 4dny chodí s fňukem do školky,ale vždy před třídou se mě chytne. Volala jsem naší pediatričce popsala to co Vám a říkala ať to vypustím z hlavy a nikam nechodíme,ale chtěla bych se zeptat na Váš názor zda je to nutné nebo ne. Děkuji za odpověď. Petra

Petra

Odpověď

Dobrý den Petro,

děkuji, že jste si pro radu vybrala naši poradnu. Je vidět, že Vám na dcerce velmi záleží, a že byste nerada něco podcenila. Jestli Vás chápu dobře, doporučili Vám ve školce návštěvu dětského psychologa, protože se dle nich Vaše dcerka zřejmě příliš bála muže hrajícího dětské divadlo. Podle Vašeho popisu je dcerka ve školce tišší než doma nebo jinde ve Vaší přítomnosti, ale jinak Vám přijde úplně v pořádku.

Ptáte se, zda je nutné navštívit s dcerkou psychologa. Podle Vašeho popisu bych neřekla, že by návštěva psychologa byla akutní. Je vidět, že dcerce věnujete mnoho své pozornosti, a tak se domnívám, že pokud by s ní opravdu bylo něco v nepořádku, že byste to pocítila i Vy jako její matka. Jelikož se i Vaše pediatrička domnívá, že je vše v pořádku, zřejmě bych návštěvu psychologa zatím neabsolvovala. Pokud jste však na pochybách a chtěla byste se ujistit osobně u odborníka, věřím, že návštěvou nic nezkazíte. Lidé mají občas strach navštívit psychologa nebo se domnívají, že se navštěvuje pouze, když má člověk vážný problém. Přitom i jedna návštěva týkající se třeba jen pouhé pochybnosti může někdy přinést zajímavé podněty či ukázat věci, kterých si člověk předtím sám nevšiml.

Je možné, že Vaše dcerka potřebuje delší čas na to, aby si zvykla navštěvovat školku, a nejedná se o nic neobvyklého. Pokud si myslíte, že by mohla být vystrašená z povídání o čertech či upírech, zkuste o nich nějakou chvíli nemluvit a uvidíte, jestli dojde k nějaké změně. Dovolím si však tvrdit, že to není nic, co by vaši dcerku mohlo dlouhodobě nějak ovlivnit či jí dokonce uškodit, a proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste si to nijak nevyčítala. Můžete se také zkusit zaměřit, jak dcerka reaguje na nové a cizí lidi, zvláště muže, když spolu někam jdete, ale pokud jste si doposud ničeho zvláštního nevšimla, tak se domnívám, že je nejspíše vše v pořádku.

Věřím, že si dcerka na školku brzy více zvykne,

za tým poradny Eliška

Má můj partner poruchu osobnosti?

Dobrý den, dlouho jsem zvažovala zda má svůj význam napsat do poradny s tímto problémem. Je mi jasné, že se nezjistí oblast dané poruchy. Ale ráda bych uvedla skutečnost, kterou jsem si s partnerem prošla a zatím procházím. Na začátek bych uvedla, že jsme s partnerem sedm let. Po dvou měsících mi dal první facku, že jsem si psala se známými na internetu a on mi to zakázal. A pak se omlouval, brečel a válel se po mě ať mu odpustím. Podotýkám, že jsem byla bezhlavě zamilovaná a neustále jsem si jeho výlevy omlouvala. Další jeho výstřelky, že začal omdlévat, když jsem mu oznámila, že to s ním psychicky nezvládám. Ale přitom jsem po cca půl hodině zjistila, že mu nic není. Mám syna a když byl malý zažil si s ním v některých chvílích opravdu teror, když mu byly 4 roky bavil se každé vánoce tím, že mu sdělil, že ke stromku ani chodit nemusí, že tam nemá nic, že Ježíšek nepřijde, ale že může koukat z okna, jestli nepoletí jinam. Samozřejmě se rozplakal a mě to týralo. Pokaždé, když jsem byla rozhodnutá od něj odejít a i jsem třikrát odešla, mě nenechal jediný den v klidu. Čekal na mě před prací, psal 50 sms denně a já husa pitomá, sem si před sedmi lety říkala, on to opravdu myslí vážně. Vždyť ho přece miluju, tak to zvládnem , když chcem! Zakazoval mi jít se svým synem do nemocnice, že prý nikde spát tři dny bez něj nebudu a že se to doléčí doma! Je jasný, že jsem šla, ale co následovalo potom, opět pomsta v podobě ubližování mému synovi. Byl to jak bludný kruh. Třikrát jsme se rozešly. Dokonce jednou byly u psycholožky i sním a jemu doporučila léčbu a práci na sobě. Mým rodičům slíbil, že se bude léčit........atd....Nic z toho se nestalo. Jednou mě skopnul ze schodů, když jsem si šla pro svého syna ke vrátkům a přivezl ho bývalý manžel a on mi to výslovně zakázal, tak to mám za to, nemám ho přece vytáčet. Syn se koupal a vyplácal mu půlku šamponu a on se neostýchal v půlnoci ho vzbudit a jít ho zmydlit. Dostávala jsem se do nepříčetných a nezvladatelných stavů sama se sebou. Zakládal si na věrnosti a postupem času jsem zjistila, že chrání jen své ego a dává si jistotu, že má doma kvočnu, kterou si přizpůsobí svému životu jak se mu hodí. A podváděl zatím on a ne v malé formě. ZA to mě byl schopný zmlátit, když jsem mu řekla, že vím, že mě podvedl a podotýkám, že tvrzení bylo podložené, tak začal řvát, že dotyčnou udá. To samé mí přátelé, jak se mu znelíbilo, že s nimi trávím čas všem sprostě nadával a urážel, tak i v neposledku mé rodiče a všechny, s kterými jsem byla v kontaktu. Jenže pak se mi to začalo promítat i do zaměstnání. Nedokázala jsem pracovat v klidu až jsem se uzavřela na čas úplně sama do sebe. Začala meditovat, zklidňovat mysl a nabírat sílu vše to pochopit, odpustit sama sobě, jelikož nejdéle mi to trvalo se svým synem. Vyrovnat se s tím, že jsem to dopustila ať jsem se vzepřela a odešly jsme. Příznaky byly od začátku našeho vztahu, těch situací bylo mnoho, nestačila bych sem všechny vepsat. Určitě bych měla ještě uvést, že jeho máma se rozvedla s jeho vlastním otcem po osmi letech, že ji fyzicky napadal. Dnes má skvělého partnera a dl mého zdravého úsudku se má zřejmě lépe. Ale když se podívám na ženu jeho otce, úplně jsem se zhrozila, jako kdybych nás dva viděla po dvaceti letech. Neustále do sebe šily, ona frustrovaná, ráda se napila, když vařila, dokonce, jak byla opilá, tak mě napadla, že jsem spala s jejím manželem a ten se nám pak přijel tedy omluvit. Moc ráda bych Vás poprosila o radu, domnívám se, že má poruchu osobnosti, ohrožuje neustále mé okolí a nikdy není chyba v něm, vše ho vytáčí, poněvadž my ho neposloucháme. ATD. Jsem rozhodnutá odejít, ale už bez jediného následku. Dokáže být milý, ale vzápětí za to něco ihned požaduje. Pokud je člověk nemocný, je pro něj slabým článkem a neplynou z toho žádné výhody. A tak se k němu i chová. Jen když s ním nekomunikujete, nebo pouze úsečně, to napětí, jako kdyby v něm vytvářelo poslušnost. Rada bych to pochopila a možná mi konečně někdo pomůže se s tímto osobnostním rysem zorientovat. Moc Vám děkuji za radu!

Iona

Odpověď

Dobrý den Iono,
hned na úvod bych Vám chtěl poděkovat za důvěru. Velmi si vážím toho, že jste se na nás ve své nelehké situaci obrátila. Píšete nám o tom, co všechno zažíváte se svým partnerem. Popisujete, jak Vás i Vašeho syna několikrát fyzicky napadl, píšete o jeho manipulativním chování, psychickém teroru a výbuších vzteku, které jste musela snášet nejen Vy, ale i Vaše okolí. Několikrát jste se pokusila od partnera odejít, rozchody byly však velmi bouřlivé a on Vás svým chováním přinutil, abyste se vrátila zpět.

Když jsem si četl, co všechno jste zažila, cítil jsem v sobě úzkost, smutek i zlost, z toho, jak se k vám Váš partner chová a jak Vám ubližoval. Takové chování, o kterém píšete, je pro mě rozhodně nepřijatelné, a určitě bych Vás chtěl tedy podpořit v tom, že se snažíte svou situaci řešit. Rozumím tomu, že teď přemýšlíte o tom, jak k tomu všemu mohlo dojít a snažíte se všechno pochopit. Myslím si však, že dokud Vás bude manžel obtěžovat a ubližovat Vám i Vašemu synovi, můžete podle mě jen velmi obtížně načerpat dostatek sil k tomu, abyste se se vším v sobě vyrovnala.

Píšete, že jste rozhodnuta odejít, zdá se mi však, že máte obavy z toho, jak se Váš muž tentokrát zachová. Chápu, že pro Vás musí být odchod od partnera velmi obtížný, a tak si říkám, že byste se měla obrátit na někoho, kdo by Vám pomohl tento odchod zvládnout, o koho byste se mohla případně opřít. Můžete se zkusit například obrátit na své nejbližší, na svou rodinu a přátele. Přemýšlím také o tom, že byste si možná mohla zkusit promluvit s matkou Vašeho partnera, pobavit se s ní víc o jejích zkušenostech s rozvodem. Píšete, že se její předchozí manžel k ní choval podobným způsobem jako Váš partner k Vám. Nejsem si jistý, zda je to dobrý nápad, nevím, jaký máte spolu vztah, ale možná by Vám její zkušenosti při odchodu od Vašeho partnera mohly také pomoci.

Rozhodně bych Vám také doporučil, abyste se zkusila obrátit na některou z organizací, které pomáhají ženám v podobné situaci, jako jste Vy. Podle Vašeho popisu by se chování Vašeho manžela dalo klasifikovat jako domácí násilí, a tak si myslím, že byste se měla obrátit například na Bílý kruh bezpečí (http://www.bkb.cz/kontakt/ceska-republika/praha/), kde Vám můžou poskytnout praktické rady a pomoc při plánování Vašeho odchodu. Můžete jim také zavolat i na telefonní číslo 2 51 51 13 13, užitečné informace a odkazy najdete i na stránce http://www.donalinka.cz. Pokud by Vás i Vaše okolí partner neustále ohrožoval fyzickými ataky nebo psychickým nátlakem, doporučil bych Vám také, abyste se obrátila přímo na Policii ČR. Ta může Vašeho partnera v případě domácího násilí na 10 dní vykázat z bytu, a může mu zakázat přibližovat se jak k Vám, tak i k Vašemu synovi.

Chápu, že teď přemýšlíte o tom, jak moc se Váš partner podobá svému otci a zda má skutečně poruchu osobnosti. Bohužel Vám nemůžu a nedokážu chování Vašeho partnera objasnit. To, kde se v něm vzalo tolik agresivity a to, zda má Váš partner skutečně některou z poruch osobnosti, může posoudit pouze klinický psycholog nebo psychiatr po důkladném vyšetření. S lidmi, kteří mají poruchu osobnosti, může být častokrát velmi těžké vyjít a vyznat se v nich. Myslím si však, že neexistuje jednoduchý a univerzální návod, jak s takovými lidmi jednat. Píšete, že se Vám dosud osvědčilo s partnerem přestat komunikovat, a tak se domnívám, že byste ani po svém odchodu neměla naslouchat jeho případným výčitkám, prosbám a výhrůžkám, i když to může být hodně těžké. Váš partner je dospělý člověk, a tak si myslím, že by se měl umět s rozchodem vyrovnat.

Zdá se mi také, že cítíte výčitky za to, že jste už na začátku vztahu nedokázala poznat, jak se dál bude vyvíjet, a že jste v něm zůstala. Podle mě však může trvat hodně dlouho, než poznáme druhého skutečně do hloubky, a po dlouhé době může být hodně obtížné ze vztahu odejít. Nemyslím si tedy, že byste se měla za Vaši těžkou situaci obviňovat a chtěl bych Vás podpořit v tom, že se snažíte sama sobě odpustit. Chtěl bych také ještě jednou ocenit, že se snažíte svou situaci řešit. Několikrát jste se bezohlednému chování Vašeho partnera dokázala postavit, a to podle mě vůbec není samozřejmé. Pokud byste si však chtěla s někým o Vašich výčitkách a obavách promluvit, doporučil bych Vám, abyste se zkusila obrátit například na psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí. Společně se pak můžete snažit všechno pochopit, hledat cestu, jak se vyrovnat s tím, co jste prožila, a hledat směr, kterým se můžete v budoucnu ubírat.

Přeji hodně sil do budoucnosti Vám i Vašemu synovi.

Za tým poradny

Luboš

 

Jak se zbavit problému v komunikaci

Zdravím, mám takový problém. Mívám stavy, kdy nejsem schopný spontánně říct za sebou několik vět bez toho, aniž bych se při mluvení ‚zadrhnul‘. Abych to vysvětlil – vím co chci říct, ale kolikrát musím celou větu přetvořit, abych ze sebe onen význam dokázal vysoukat. Podobný problém mám i když chci například někoho přerušit nebo někoho oslovit. Ono se to možná nezdá, ale mně to opravdu velmi vyčerpává, ztrácím pak radost z ‚nevázaného rozhovoru‘, přicházím o vyslovení všelijakých poznámek ze strachu abych se nezakoktal a dostávám se tak do tlaku, ze kterého mívám akorát bolesti hlavy a výčitky. Vyvíjím úsilí a snažím se se svou potíží bojovat, bohužel moc úspěchu jsem nezaznamenal. Nakonec musím říct, že stavy, které tu popisuji trpím neustále. Objevují se pravidelně, spíše ale když jsem ve větší nebo neznámé společnosti. Strašně rád bych se tohohle problému zbavil. Myslím, že s ním souvisí i moje obavy z mluvení před kolektivem, moje nervozita ve společnosti apod. Budu nesmírně vděčný za rady.

Alex

Odpověď

Dobrý den Alexi,

píšete o nesnázích v komunikaci, o „zadrhávaní“ v mluvení před druhými lidmi. Umím se představit, že Vám mezilidská komunikace nemusí z popsaných důvodů vůbec připadat příjemná. Právě naopak, že Vás stojí hodně energie a způsobuje Vám nervozitu. Oceňuji, že i navzdory nesnázím se snažíte komunikovat a máte vůli hledat možnosti řešení. Z napsaného dotazu mám pocit, že jste vnímavý ke svým pocitům a možným následkům v komunikaci, což je podle mého názoru důležitým stavebným kamenem na cestě k jakékoliv změně.

Z Vašeho dotazu není zřejmé, co jste již ve Vašem boji vyzkoušel. Napadalo mě, že obecně při komunikačních problémech se osvědčuje nácvik a postupný trénink po malých krůčcích. Například začínat komunikaci mezi známým nebo menším kolektivem, oslovovat druhé skrz lidi, které znáte apod. Podobné tipy můžete najít v knihách věnovaných komunikaci, kterých existuje celá řada.

Taky jsem přemýšlela nad tím, jestli je někdo ve Vašem okolí, s kým se Vám komunikace „nezadrhne“, a jestli máte možnosti s ním komunikovat? Napadá mě více otázek, které není možné v prostředí internetového poradenství rozvinout. Podobné otázky by pravděpodobně napadaly psychologa, se kterým byste své nesnáze a pocity mohl probrat hlouběji. Společně byste mohli najít způsob, jak se Vašeho trápení zbavit. Psycholog by Vám případně mohl doporučit návštěvu jiného odborníka jako např. logopeda.

Problémy v komunikaci můžou mít různé individuální příčiny, a také následky. Proto bývá nejužitečnější se o nich bavit konkrétně a zároveň komplexně spolu s dalšími událostmi, které se nám právě v životě dějí. Je možné, že to bude chvíli trvat, než se Vám bude dařit spontánněji komunikovat.Věřím, že se Vám v tom podaří dojít k takové změně, abyste se mezi lidmi cítil lépe.

 Budu Vám držet palce,

za tým poradny Lucia

Jak někomu sdělit, že se řežu?

Dobrý den, řežu se už asi půl roku a potřebuji poradit jak to někomu říct? Prostě nevím jak začít větou atd..Prosím o pomoc.

Anonym

Odpověď

 

Dobrý den,

Váš dotaz na mne působí naléhavě. Cítím v něm ale také odhodlání svěřit se se svým problémem, které bych rád ocenil. Sebepoškozování je pro mnoho mladých lidí závažným tématem. Často bývá právě svěření se s problémem a následná komunikace a spolupráce při jeho řešení cestou k jeho překonání.

Zdá se, že si nevíte rady s tím, jak svůj problém předat někomu blízkému. Uvažuji o tom, jak bych začal já, a pomáhá mi to chápat, jak obtížné je nalézt první slova. Ta slova by Vám měla být vlastní, a neznám Vás natolik, abych se odvážil radit, jak větu začít.

Jedním z možných řešení je sednout si, vzít si do ruky tužku, zamyslet se co chci říct, a nejdříve si to sepsat. Pokud netrváte na tom, sdělit to někomu ústně, mohla byste takto napsat dopis. Říkám si také, že by Vám jejich hledání mohlo usnadnit kdybyste si o Vašem problému promluvila telefonicky. K tomu je možné využít bezplatné služby linek důvěry. Můžete také navštívit krizová centra, kde si můžete proluvit s psychologem. I tyto služby jsou zdarma. Některá krizová centra, jako například Spondea Brno  nabízí i chat, v němž můžete řešení Vaší otázky hledat při společném rozhovoru. Další chaty najdete na stránkách E-linky.

Přeji mnoho zdaru při hledání těch správných slov a odhodlání vedoucí k jejich vyslovení.

Za tým poradny Ondra

Jak se mám donutit přemýšlet pozitivně?

Dobrý den, chtěl bych vás poprosit o radu..jak se donutit přemýšlet pozitivně a motivovat se pokračovat, když nemůžete žít, tak jak byste chtěli a ještě dlouho to tak ani nepůjde? Kde má člověk hledat sílu?

dan

Odpověď

Dobrý den Dane,

musím přiznat, že ve mně Váš dotaz vyvolal více otázek než odpovědí. Mohu pouze spekulovat o tom, v čem byste si přál pokračovat, nebo co Vám brání v tom, abyste mohl žít podle svých představ. Vzhledem k tomu, že jste v dotazu uvedl pouze minimum informací, mohu Vám nabídnout pouze obecné myšlenky, které ve mně těchto pár řádků vyvolalo.

Mluvíte o tom, že nemůžete žít tak, jak byste si přál. Nevím sice, jaká překážka Vám v tom zabraňuje, ale chtěla bych ocenit Vaši snahu, že i v této nelehké situaci hledáte způsob, jak ji zvládnout co nejpozitivnějším způsobem. Napadá mě několik možných způsobů, které byste mohl uplatnit. Ke zklidnění mysli přispívají například různé relaxační či meditační techniky. Těchto technik je celá řada, je důležité, abyste si vybral takovou, která Vám bude co nejvíce vyhovovat. Při zadání klíčového slova „relaxační techniky“ do některého z vyhledávačů Vám bude jistě nabídnuto mnoho z nich.

Přemýšlím také, jak trávíte svůj volný čas, zda máte nějaké koníčky. Právě Váš volný čas by se totiž mohl stát prostorem, který si můžete organizovat přesně tak, jak si přejete Vy. Pokud máte takovou činnost, bylo by fajn v ní pokračovat. Pokud ne, můžete si ji nově vytvořit. Může se jednat o nějaký sport, výtvarnou činnost, kutilství, rybaření, a patrně byste dovedl vymyslet řadu dalších činností. Záleží pouze na tom, co Vás baví a co by Vám mohlo přinášet potřebnou radost. Volný čas ovšem můžete naplnit i setkáními s přáteli nebo společnými činnostmi.

Pouze Vy ovšem víte, pro co přesně potřebujete motivaci a vnitřní sílu. Čím konkrétnější specifikace potíží, tím konkrétnější mohou být také následné návrhy řešení. Své potíže byste mohl podrobněji probrat s některým z odborníků ze svého okolí. Může se jednat například o psychologa, který by s Vámi vše podrobně probral, a společně byste mohli nalézt takové řešení, které pro Vás bude nejlepší. Psychologa můžete hledat v různých občanských sdruženích, krizových centrech, ale také v jejich soukromých ambulancích. Pokud byste měl ovšem dojem, že je Vaše situace již nesnesitelná a potřebujete akutní pomoc, neváhejte se obrátit na některou z linek důvěry

Chtěla bych se s Vámi rozloučit s přáním dostatku vytrvalosti a síly, abyste našel tu správnou cestu, která povede k Vašemu štěstí.

Za tým poradny Petra Š.

Jak mám partnera donutit k otevřené komunikaci?

Dobrý deň. Chcela by som poradiť ako mám partnera donútiť k otvorenej komunikácii. Má s tým dosť problém sa o niečom normálne otvorene porozprávať, lebo je dosť hamblivý a aj ked som mu to povedala, tak nemôže to prekonať. Jeho oči mi povedia viac, než on. Ako mám s ním jednať a docieliť to, aby začal otvorene o všetkom komunikovať a zapájal sa sám do rozhovoru?

Tereza

Odpověď

Dobrý den,

v dotazu popisujete problém v komunikaci s partnerem. Z textu vnímám, že Vám na něm velmi záleží a oceňuji Vaši snahu mu pomoci.

Vaší situaci rozumím tak, že se snažíte s partnerem probírat různá témata a problémy, ale nedaří se Vám jej do rozhovoru zapojit tak, jak byste si představovala. Váš dotaz je bohužel velmi stručný, a je pro mě těžké si domýšlet, jak přesně mohou situace, ve kterých má údajně partner problém komunikovat, vypadat, a vyvstává ve mně řada otázek.

Chci Vám alespoň nabídnout pár myšlenek, které mě k tomu napadají. Bývá běžné, že mají partneři ve vztahu různé úrovně potřeb. Stejně je tomu i s mírou otevřenosti a komunikace. Každý může mít nastavenou jinou potřebu sdílení a otevřenosti komunikace a je na té dvojici, aby našla kompromis, který by vyhovoval oběma.

Je těžké soudit, zda někdo komunikuje příliš moc, či zda někdo komunikuje příliš málo. Myslím si však, že je důležité budovat upřímnou komunikaci bez výčitek, že jeden komunikuje méně než druhý. Může to trvat delší dobu a někdy se to nemusí podařit vůbec.

Napadá mě, že pokud se Vám nedaří nalézt stejnou míru komunikace o konkrétních věcech, můžete se pokusit mluvit o pocitech, co oba cítíte, co Vám běží hlavou. Mluvit o svých pocitech taky nebývá jednoduché, ale může to být jedna z cest, jak se k sobě dostat blíže.

Nabízí se také možnost párové terapie, ve které můžete společně hledat cesty ze stávající situace. Dá se ale říct, že pokud na problému nebudete chtít pracovat oba, bude pro Vás těžké partnera k něčemu donutit.

Mohu Vám ještě poradit projít si starší dotazy v poradně, u několika z nich se problém s komunikací řešil, třeba zde najdete inspiraci, jak dál. Klikněte na sekci Poradna a následně na Fulltextové vyhledávání. Do kolonky napište slovo „komunikaci". Záměrně neuvádím první pád, protože takto Vám to vyhledá lepší dotazy.

Přeji Vám, abyste se s partnerem cítili při komunikaci oba dobře.

Za tým poradny

Tomáš

Pochyby o příteli

Dobrý den, potřebovala bych poradit s přítelem. Když jsem s ním začla chodit byl v rozvodovém řízení, nebyl spokojený v manželství a utápěl se ve smutku, po krátké době společného soužití začal mít občas divné stavy: přemýšlení nad tím, co opravdu chce, jestli vlastně miluje, někdy miloval, co je to láska,, a začal se chovat chladně a chodil pozdě domu většinou z hospody, přitom je to moc inteligentní a vzdělaný muž, po čase stav vždy opadl,, a zase miloval, byl štastný, říkal jak jsem pro něj důležitá že tento pocit nikdy nazažil,, stavy se občas vrátily ale měly delší pauzy,, Podle doktorů nemohl mít děti, takže s tím byl smířený, jenže nám se to z čista jasna po dvou letech povedlo,, byl ohromně štastný všude tu novinu rozhlašoval, během těhotenství nebyl žádný problém, žádná hádka, stavy zmizely. Jenže v den kdy našemu dítěti bylo půl roku, se najednou stav vrátil, v dost horšim intervalu,, ze dne na den mi znovu oznámil , že se mu asi zhroutil svět, pak že ho nebaví práce,, ale pak řekl že je to vlastně tím, že už opět nic necítí, a že vlastně když nad tím přemýšlý to asi nebyla láska, co je to láska? Jestli tohle je láska, tak mi to nestačí,, že jsem říkal a psal miluju tě: ty slova pro mě nemají žádný význam,, nebo pamatuju si to jen letmo, co když na mě čeká někde něco lepšího, potom přemýšlý a říká že vlastně neví, neví co chce, kam má jít, vzdychá, potřebuje obejmutí, hodně pije a pak si protiřečí: mám něco hlavě co se mi vyplo a já to neumím zapnout,, čekám až se to znovu zapne, musíš počkat, nikdo mi nemůže pomoc.............prosím o radu jestli tohle je normální povahové chování muže, popř , což si myslím já nějaké stavy depresí.

Judita

Odpověď

 

Dobrý den Judito,

vždy, když jsem si přečetl Váš příběh, měl jsem pocit tíhy, kterou si možná nesete. Snažím se pochopit, jak na Vás působí stavy, kdy je Váš přítel plný pochyb a cítím nejistotu. Z toho co píšete, intuitivně cítím tři otázky- ,,Je to deprese?", ,,Proč se tak chová?" a ,,Co s tím mám dělat?" . Nyní se na ně pokusím odpovědět.

Vámi popisované chování skutečně může signalizovat depresi, ale ke stanovení diagnózy by bylo potřeba mluvit přímo s Vaším přítelem. Uvažování nad možným vysvětlením přepínání přítelových stavů mě vede k domněnce, že Váš přítel možná ve svém životě hledá radost nebo pevný bod. Ty nachází jen s vynaložením velkého úsilí. Je možné, že úsilí věnované hledání ho vyčerpává a nedovoluje mu radovat se z života dlouhodobě. Pokud už v předchozím vztahu nebyl spokojený, je možné, že případné střídání stavů hledání a vyčerpání probíhá delší dobu. Jedná se ale pouze o jedno z možných vysvětlení, které se snadno může ukázat jako mylné. Slova o zapínání ale dávají naději, že možná existuje něco, co ony stavy přepíná - dálkový ovladač, jehož nalezení by pomohlo situaci řešit.

Chování partnera na Vás jistě nějak působí a asi se s tím sama snažíte nějak vyrovnat. Pokud přítel prohlásil, že mu nikdo nemůže pomoci, a že musíte počkat, až se něco stane, může to, že se postaráte sama o sebe ulevit jemu, ale především Vám samotné. Pokud by se Vám situace zdála až příliš složitá, může pomoci, když se se svými těžkostmi někomu svěříte. I odpovědi na otázky, tedy i na ty, které máte Vy, je většinou snadnější nalézt v dialogu. Záleží jen na Vás, zda se obrátíte na ostatní členy své rodiny, známé, nebo zda upřednostníte služby psychologa. Je tu také možnost kdykoli kontaktovat linky důvěry, a třeba Vás napadne i někdo další, kdo by Vám mohl pomoci.

Doufám, že Vám má odpověď přinesla odpovědi na Vaše otázky. Do budoucna přeji dostatek odhodlání a energie, které by vedly k získání větší jistoty a pohody ve Vašem životě.

Za tým poradny Ondra

 

Trichotillomanie

Dobrý den, zhruba od 13 let si vytrhávám vlasy, později se k tomu přidali vousy a obočí. Na netu jsem si našel, že se jedná o trichotilomanii. Nejčastěji to dělám ve stresu a nevědomě. Chci se to toho zbavit, ale někdy mě to chytne tak, že si vytrhám spoustu vlasů/vousů naráz a pak je to viditelné a to mě trápí-nechodím ven a straním se kontaktu s lidmi. S blízkého okolí o tom nikdo neví. Prosím poraďte kde nejlépe v Brně vyhledat odbornou pomoc. Prý jsou na to nějaké léky. Bude lepší zajít za psychologem nebo za psychiatrem a musím předtím za obvodním lékařem? Děkuji

noulen

Odpověď

Dobrý den,

děkuji za důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte a žádáte o radu, na koho byste se se svým trápením mohl obrátit. Z Vašich řádků cítím odhodlání se ho zbavit. To, co v dotazu popisujete, vypadá na trichotillomanii, ale já si nedovolím v tomhle krátkém prostoru provádět diagnostikování. V návštěvě odborníka bych Vás určitě podpořila, o to víc, že Vás vytrhávání vlasů trápí už několik let a postupuje i dál. Vyhledáním odborné pomoci můžete mít prostor mluvit i o tom, co v životě zažíváte, mnohem šířeji.

Ptáte se, kde v Brně vyhledat pomoc a jestli zajít za psychiatrem nebo psychologem. Velmi zjednodušeně řečeno, psychiatr je svým zaměřením více lékař, je časté, že příčiny problému hledá i v biologickém nebo genetickém (zděděném) podkladu, na rozdíl od psychologa může předepisovat léky. Psycholog nebo psychoterapeut si s Vámi bude více vykládat o tom, co právě prožíváte / jste prožíval, můžete společně hledat spojitosti mezi Vašimi pocity, trápeními apod.

 Kontakty na všechny zmíněné odborníky najdete na internetu, ať již v rámci například nemocnic nebo soukromých praxí. Psychologickou bezplatnou pomoc Vám poskytnou kliničtí psychologové (vázaní na pojišťovnu). Soukromí psychologové a psychoterapeuti  mají své služby zpoplatněny. V rozhodování Vám může pomoct i informace, že objednání u klinických psychologů i psychiatrů trvá delší dobu, soukromí psychologové mívají volné termíny mnohem flexibilněji.

Práce jednotlivých psychologů nebo psychiatrů se může lišit. Každý pracuje svým jedinečným způsobem, mnohé záleží i od toho, jak nám lidsky tyhle odborníci sednou.  Na www.známylékař.cz si můžete pročíst reference a hodnocení  jak psychologů, tak psychiatrů od pacientů/klientů. Návštěvě obou většinou nemusí předcházet doporučení od obvodního lékaře. Pokud je pro Vás důležité to vědět dopředu, určitě se na to můžete při objednání zeptat a domluvit se. 

Přeji Vám hodně odhodlání a ať se Vám podaří najít pomoc, se kterou budete spokojen.

Za tým poradny Lucia

 

Jsem homosexuál a stydím se za to

Dobrý den. Mých problémů je více, ale všechny se odvíjí od jedné příčiny. Mé sexuální orientace, se kterou mám problém. Nemám rád škatulkování, a proto nechci říkat, že jsem gay. Holky mám rád, líbí se mi, ale prostě mě vždycky více přitahovali kluci. Problém byl v tom, jak jsem vnímal a stále vnímám svoji budoucnost. Vždycky jsem chtěl mít rodinu, děti a ženu, proto jsem to nikdy nikomu neřekl a tajil to. Nikdo to nevěděl. Sám sobě jsem to tajil a přesvědčoval se, že nejsem tím, kým jsem. Nechtěl jsem si to přiznat. Ještě teď bych nedokázal ani sobě říct, že jsem na kluky. Když mám říct slovo gay v souvislosti s mojí osobou, musím prostě říct: „to slovo na G“. Nedokázal bych to o sobě ani napsat na papír :D . Ano, napsal jsem Smajlíka, protože vím, že je to vtipné, ale zároveň bohužel i dost smutné. Nejsem smířený s tím, kým jsem a nechci jím být – tedy co se týče mé orientace, jinak jsem se svým kariérním životem a tím, co jsem za tím v životě dokázal spokojený. Deprese moc nemívám, protože jsem se dokázal od emocí celkem odprostit, což taky souvisí s tou orientací, protože sem se vždycky hodně soustředil, aby nic z toho, co dělám, nevypadalo homosexuálně. Proto kdykoliv mi přišlo, že by někdo mohl mít podezření, snažil jsem se to zamaskovat o to víc. Tím jsem uzavřel emoce do sebe a moc je tak nemám. To souvisí i s tím, že velice hodně dbám na to, co si o mě myslí jiní lidé a podle toho se řídím, mám proto často ostych. No a teď k tomu, jak jsem si svou orientaci kompenzoval. Bohužel existuje ten magický přístroj – počítač, na kterém je internet. Na internetu jsem tak začal vyhledávat různé gay věci, prvně fotky, později i porno nebo gay chaty. No a stalo se, že jsem začal sledovat porno každý den. Někdy hetero, ale převážně homosexuální. Jestli jsem na něm závislý, to nevím, ale rozhodně vím, že se cítím provinile za to, že to sleduju a u toho dělám tu onu činnost (ne, nenapíšu to pojmenování té činnosti, protože se stydím). Proč nevím, jestli je to závislost: někde jsem našel definici, že by to mělo omezovat můj osobní život, že bych měl myslet na porno a upřednostňovat jej před jinými činnostmi. To ale nedělám. Když jsem byl přes prázdniny na tři měsíce pryč bez internetu, poradil jsem si i bez porna a nechybělo mi (ale jak sem se vrátil domů, prostě jsem to zase začal sledovat denně). Sleduju ho většinou ve chvíli, kdy se nudím (i když toto tvrzení prý je příznakem závislosti). Rozhodně ním neomezuji svůj osobní život, nikdy bych jej neupřednostnil před realitu. Když bych se chystal sledovat porno (a u toho dělat ono…) a zavolal by mi kamarád, jestli nezajdeme na pivo, tak rozhodně půjdu na pivo a porno nebude. Když mám plný den a nemám chvíli nudy, tedy čas, kdybych seděl u počítače sám doma, tak si na porno a masturbaci ani nevzpomenu. Problém však nastane, když mám vztah. Problém je hlavně u mě, protože se za to porno cítím ještě provinileji. Vztah jsem dlouho neměl, potom, co jsem si uvědomil svoji orientaci a pak až v 18ti jsem měl holku. Měl jsem ji hodně rád a zpočátku jsem myslel jenom na ni. Ale po pár týdnech jsem se vrátil zpět k běžné činnosti a jí jsem se začal celkem vyhýbat a bral jsem ji jako něco z povinnosti. Potom dlouho nic, pak trochu něco, ale hlavní zvrat nastal teď na podzim. Tak nějak jsem si chtěl povídat i s někým, u koho bych nemusel nic tajit (tedy kdo by věděl, že jsem jiné orientace). Tak jsem si založil účet na jednom gay serveru. No a psal jsem si tam s různými kluky a někteří byli celkem milý, ale já jsem samozřejmě tajil, kdo jsem, aby mě vůbec nikdo nemohl poznat. No ale stalo se, že jsem si s jedním klukem vážně hodně rozuměl a on se semnou chtěl setkat a já jsem najednou nevěděl, co dělat, protože sem chtěl, aby si semnou ještě psal a myslel jsem si, že když odmítnu, tak už se semnou nebude bavit. Tak jsme šli na pivo a tak se stal prvním člověkem na světě, který to o mně věděl a reálně mě viděl naživo bez jakýchkoliv lží. Naivně jsem si myslel, že bychom mohli být kamarádi. Prostě jsem v té době ještě pořád myslel, že já svoji orientaci dokážu překonat a být normální. …přeskočím k pointě… Teď s tím klukem chodím a mám ho strašně rád. Zároveň si to však pořád nějak plně neuvědomuji. Je to šíleně velký krok. Nicméně on je pořád jediná osoba, která to o mně ví. Ještě pár měsíců zpátky jsem byl přesvědčený o tom, že to nikomu nikdy neřeknu, teď už však vím, že to budu muset říct doma rodině a později i přátelům. Nejde to tajit. Já nechci doma lhát. Kdysi to bylo snadné, protože jsem vlastně krom toho internetového světa žádný reálný gay život neměl. Teď však mám a je tolik věcí, co bych doma s rodinou rád sdílel, ale nejde to, protože to nevědí. Nechci jim to říct teď hlavně proto, že jsou vánoce a já je nechci zkazit. Taky se samozřejmě bojím, ale to vyřeším tím, že se prostě opiju, před tím, než jim to řeknu :D . No, nicméně přestože mám kluka, a mám s ním sex, pořád zároveň sleduji porno. Já jsem si vlastně neuvědomoval, že je to problém, dokud jsem nečetl nějaké články dneska o závislosti na pornu. Tím, že mám potlačené emoce, tak jsem si neuvědomoval, jak je to nevhodné. Uvědomil jsem si to i tím, že jsem se zamyslel, jestli bych mu to řekl nebo ne. No a ne, neřekl. Takže moje dva problémy: jsem jiné orientace, stydím se zato a nechci jím být, přestože mám kluka (který je úžasný mimochodem :) ). Druhý problém – jsem nejspíše závislý na pornu. Co s tím mám dělat? Protože si uvědomuji, že takto žít dál rozhodně nemůžu. Omlouvám se za takto dlouhý a vyčerpávající dotaz (nebo spíše výklad mého života). Vím, že mi nejspíše doporučíte odbornou pomoc a já vím, že dřív nebo později budu muset někdy k psychologovi, ale jsem student a ony jsou ty návštěvy tak nehorázně drahé, že na to prostě nemám.

Mikuláš

Odpověď

Dobrý den Mikuláši,

sám sebe opakovaně popisujete jako muže, který má potlačené emoce. Z Vašeho dotazu ovšem cítím řadu emocí, jako je obava, smutek, provinilost, ale také silné odhodlání. Tyto emoce společně s událostmi poslední doby ve Vás mohou působit zmatek. Vážím si proto, že se aktivně snažíte najít z tohoto zmatku východisko.

Zmiňujete se hned o několika věcech, které Vás patrně již delší dobu trápí. Zdůrazňujete zejména to, že se stydíte za svoji sexuální orientaci a obáváte se, zda nejste závislý na pornu. Zabýváte se také otázkou, jak ostatním sdělit, že jste jiné sexuální orientace, než patrně předpokládali.

Možná jste i Vy sám zmaten tím, kým vlastně jste. Vaše rozpaky a nerozhodnost jsou však pochopitelné. Sám sebe jste patrně celý život považoval za někoho trochu jiného, současná situace se tak Vašim představám může poněkud vymykat. Chtěla bych ovšem ocenit Vaši snahu sdělit svým nejbližším o sobě pravdu, protože to může pomoci i Vám v přijetí sebe samého. Jak sám říkáte, je to "šíleně velký" krok, se kterým se může pojit řada Vašich obav. Možná máte strach z toho, co si o Vás myslí druzí lidé. Možná máte obavu, že byste je přiznáním své odlišnosti zklamal. Možná se bojíte toho, že byste je mohl tímto přiznáním ztratit. Bohužel Vám nedovedu říci, jak budou Vaši nejbližší reagovat na skutečnost o Vaší odlišné sexuální orientaci. Nejspíše je svým přiznáním zprvu šokujete, nemusejí si být jisti, co všechno se touto situací změní, mohou mít spoustu nezodpovězených otázek. Je to pochopitelné, doposud jste se snažil vše maskovat a dělal vše proto, aby Vaši skutečnou orientaci neodhalili. Většinou je však otázkou času, kdy se s tím smíří a vše se vrátí do "starých" kolejí. Období, které prožíváte, je často označováno pojmem "coming out". Možná jste o tomto pojmu již slyšel, možná je pro Vás zcela nový. Pokud byste měl zájem, můžete najít podrobnější informace pod odkazem http://psychologie.cz/jak-prezit-coming-out/. V této situaci by Vám mohly pomoci také zkušenosti někoho jiného, kdo si tímto obdobím již prošel. Může se jednat o Vašeho přítele, ale i známého z prostředí internetového chatu.

Další oblastí, které se ve svém dotazu věnujete, je sledování porno videí. Netroufla bych si pouze z informací, které jste mi sdělil, soudit, zda jste či nejste na pornu závislý, to je spíše úkol pro odborníka v rámci osobního rozhovoru. Napadá mě ovšem, stejně jako Vás, že se může jednat o kompenzaci toho, že se stále snažíte svou orientaci před okolím tajit. Sledování porno videí pro Vás tak může představovat prostor, kde jste sám sebou a před nikým se nemusíte přetvařovat. Pokud ovšem okolí přiznáte pravdu o své odlišné sexuální orientaci, nemusí být tato potřeba již tak silná. Ať je to ovšem jakkoliv, domnívám se, že váš společný rozhovor s přítelem na uvedené téma může mnohé věci vysvětlit a zlepšit.

Stejně tak byste mohl vše probrat s psychologem, o jehož návštěvě jste sám v dotazu hovořil. Možnosti internetového poradenství jsou velmi omezené. V případě osobní konzultace byste měl dostatek prostoru probrat jednotlivé aspekty svého života a společně s psychologem byste mohl nalézt takové řešení, které pro Vás bude nejpřijatelnější. Zmiňujete se, že hlavní překážkou v návštěvě psychologa je především její finanční náročnost. Existují ovšem i bezplatné psychologické služby, v místě Vašeho bydliště je to například Psychoterapeutické sanatorium Elysium, které se zabývá závislostmi. Kontaktovat ovšem můžete také některého klinického psychologa z Vašeho okolí, jejich seznam můžete nalézt např. pod tímto odkazem

Závěrem bych Vám chtěla popřát dostatek sil a odhodlání vzít život pevně do svých rukou a žít tak, abyste byl sám se sebou spokojený.

 

Za tým poradny Petra Š. 

Chci se zbavit vlivu manžela

Manžel byl půl roku u milenky po 27 letech manželství. Smířila jsem s tím a začala žít svůj život -kultura, cestování, turistika kamarádky, kurzy...Jenže po celou dobu se snažil 9x vrátit. Bránila jsem mu v tom. V říjnu byl jak šílený, že chce vrátit (po desáté!)Já jsem už byla zlomená a vynervovaná a začala jsem ho chtít zpátky.Milenku vyhodil z bytu a vrátil se DOMŮ, ne ke MNĚ... Byl doma měsíc, ONI si psali stále SMS,lhal mi,odmítal diskuzi, nesměla jsem říct ani slovo, proč si s ní píše.Prý aby se nezabila. Schovával se s mobilem a setkával se s ní mimo bydliště (ověřeno).VYHODILA JSEM HO! Pak vyšlo najevo, že ONA je těhotná a ON chtěl údajně, aby šla na interrupci. ON je zpátky na bytě, kde bydleli spolu, ale ONA tam jen dochází. Stěžuje si na ni, že mu neuklízí a nepere(není to pravda). Jen mu nežehlí-prý nebude dělat, na co byl zvyklý. No to je JEJICH problém!CO mě trápí, pomalu získává lidi na svoji stranu. Tím, že jsem ho vyhodila, nahrála jsem jeho intrikám, že ON se chtěl OPRAVDU vrátit, ale já HO VYHODILA. Lidi se na mě dívají skrz prsty, on je na mě "milý", ale píše SMS buď výhružné-že mě navádí moje sestra, nebo naopak milé, že všechno ještě napraví, občas mě ve firmě chytne za ruku a prosí-nechoď pryč, dotkne se mě, vzdychá - ACH JO s vyčítavým pohledem. Přitom s ní jezdí všude i na gynekologii, kde se mnou nebyl NIKDY! Jsem na dně, když se mi šklebí do očí, mám záchvaty bezmoci.Teď už i zuřivosti, dvakrát jsem ho zmlátila.Zhoršuje se to. Stále pláču, nemohu ten proud slz zastavit ani na veřejnosti. Chodím k psycholožce i psychiatričce, beru Sertralin. Jsem tak podrážděná a nemohu přijít na systém, jak se odpoutat a nevšímat si ho. Dráždí mě jen pohled na jeho obličej, protože je to intrikán a manipulátor a mám z jeho pomluv a bočních intrik STRACH. Může mi to hodně ublížit! Já jsem nic zlého neprovedla! Morálka je na vesnici taková, že žena má muže udržet za KAŽDOU CENU! Takže v očích jiných žen jsem nespolehlivá a nezodpovědná. Syny máme dospělé, podporují mě. Jen nevím, jak znovu volně dýchat, jak se oprostit od vrůstající agrese,když HO vidím. Jinak mám plány do budoucna,podnikání, cestování atd. Dostanu se z toho. Jen se potřebuji zbavit jeho vlivu na mě. Vlastně po něm i fyzicky toužím, i když vím, že sex nestál zanic a já léta strádal. Jen si můj mozek vše idealizuje.Problém je po jeho "návratu domů". Teď se nemohu odpoutat. A v tom je podle mě jeho pomsta. Je velmi zákeřný. Je jako "Džejár" v Dallasu. OPRAVDU! Poraďte techniku jak na to. Dýchám zhluboka, říkám si: nevšímej si ho, skončila jsem, dělej si svoje, budu zdravá..... Děkuji za odpověď. Irena

Irena

Odpověď

Dobrý den Ireno,

při čtení dotazu na mě dolehla velká tíha, kterou vnímám, že si s sebou nyní nesete. Uvědomuji si, jak pro Vás stávající situace musí být náročná, a oceňuji, že jste našla sílu se nám s Vaším problémem svěřit.

Z textu vnímám, že se nemůžete odpoutat od manžela, a zbavit se tak jeho vlivu na Vás. Uvádíte také, že Vás trápí, že získává lidi na svou stranu. Přemýšlím, jestli je to jen Vaše domněnka, že se lidé na Vás dívají skrz prsty, nebo takové signály odněkud přímo dostáváte.

Píšete, že jste spolu byli s manželem 27 let, to je nepochybně dlouhá doba a takového člověka vymazat ze života jednoduše nejde. Poslední půlrok popisujete velmi barvitě a já se tak mohu zkusit vžít do Vaší situace. Uvádíte, že Vás manžel ve firmě občas chytne za ruku, pochopil jsem tedy, že fungujete na stejném pracovišti, což Vám asi situaci příliš neulehčuje, navíc když od něj přicházejí střídavě pozitivní i negativní signály, může to být hodně vyčerpávající.

Občas mám při čtení pocit, že jste na to všechno sama. Zmiňujete sice, že Vás synové podporují, nevím ale, co tím přesně myslíte. Můžete s nimi sdílet to, co prožíváte? Nebo máte ve svém okolí někoho blízkého, komu se můžete se svými problémy svěřit? Říkám si, že mít možnost se v takovéto situaci opřít o zbývající členy rodiny nebo blízkého člověka Vám může hodně pomoct.

Přes všechny vylíčené strasti popisujete plány do budoucna, jako podnikání, cestování. Cítím v tom velkou sílu, kterou v sobě máte, jen se potřebujete znovu nadechnout.

Píšete, že chcete poradit techniku, jak na to. Napadá mě několik možností, které samozřejmě nemusejí vyhovovat každému. Mám takovou zkušenost, že když zaměstnám tělo fyzicky, odpočine si po psychické stránce. Mám tím na mysli pohyb, ať už běh, tanec, cvičení nebo jakýkoliv sport, které pomáhají při odbourávání agrese. Napadají mě i klidnější činnosti jako poslech hudby, četba nebo meditace, které člověku mohou pomoct odvést myšlenky od každodenních starostí. Pokud byste třeba měla zájem zkusit meditaci a nevěděla jak začít, na Youtube lze najít spoustu návodných videí.

Možnosti internetové poradny jsou bohužel dost omezené, proto jsem zde uvedl myšlenky, které mě k Vaší situaci napadají a nějak ve mně rezonují. Uvádíte, že chodíte k psycholožce i psychiatričce, tak mě napadá, jestli Vám sezení nějak pomáhají. Situace se většinou nezmění ihned, ale každý malý pokrok se počítá. Pokud ten pocit nemáte, vždy je možné psychologa změnit. Je běžné, že si s prvním odborníkem nesednete.

Je to dost možná běh na dlouhou trať a já Vám přeji mnoho sil se se současnou situací poprat a začít žít takový život, jaký si přejete.

Za tým poradny

Tomáš

Předchozí 1 97 98 99 100 101 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info