VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Mám problém se scházením schodů

Dobrý den, už par let mám problémy se zchazenim posledních dvou schodů. Vsude. Vždy se u nich zaseknu. Někdy se u toho dokážu i malém zabit. Dřív jsem tento problém neměl.

Radek

Odpověď

Dobrý den Radku,
píšete nám, že se vždy a všude zaseknete při scházení u posledních dvou schodů. Říkám si, že je to asi problém, se kterým se potýkáte každý den, a proto by mohlo být fajn ho řešit s odborníkem. Napadá mě však, že pokud jste tento problém dříve neměl, můžete se sám zkusit zamyslet nad tím, jestli se problémy nezačaly objevovat v období, kdy se ve Vašem životě něco stalo či změnilo. Pokud Vás něco napadne, může to být důležitá informace i pro odborníka.

Vhodné by bylo tuto situaci konzultovat s praktickým lékařem, který by Vás mohl případně poslat na neurologické nebo i jiné vyšetření. Pokud by se z lékařského hlediska žádný problém nenašel, můžete se poradit s lékařem, zda by Vám mohla pomoci například psychoterapie, nebo můžete psychologa či psychoterapeuta kontaktovat rovnou. Můžete ho navštívit i bez doporučení lékaře, pokud sám máte pocit, že by problém mohl být psychologického původu. Seznam psychologů naleznete například zde nebo zde. Většina psychologů nyní pracuje online, najít psychologa tedy můžete tady či tady.

Přejeme Vám, ať se Váš problém se scházením schodů zlepší,

Tým poradny

Pomozte mi smířit se s minulostí

Dobrý den, obracím se na Vás s velmi důležitým dotazem. Momentálně nemohu na sezení se svým psychologem. Abych popsala svoji situaci... po svých 18 letech jsem se odstěhovala z domova ke svému příteli. Náš vztah se bohužel pořád zhoršuje a každý den svému příteli nějakým způsobem svým chováním ubližuji. Jdou za mnou problémy v dětství. Moje matka mě sice vychovala, ale nikdy jsme s bratrem neměli pocit takové té "mateřské" lásky. Poté jsem měla spoustu různých hádek a problémů s matkou. Otec je manipulátor. Mámu kdysi zbil, mě taky, vyhrožoval mi a řval, když jsem jako malá brečela. Můj otec se o mě prakticky vůbec nestaral a jenom mi kupoval dárky. Dnes se s tím nemohu pořád smířit. Do toho jsem si procházela 9 let šikanou. Rodiče s tím nikdy nic neudělali a já byla ve škole pořád jenom ta špatná, tlustá, škaredá. Jednou mě jedna holka ve škole i kopla nebo se do mě snažila "napálit" míč po tělocviku. Do toho jsem si v 11 letech prošla sexuálním zneužíváním po internetu. A také ve 13 letech první láskou, která mě z velké části opravdu zničila. Ale opravdu nejvíc mi ublížili rodiče a to, v čem jsem vyrůstala. Chtěla bych se tedy zeptat... je možné jakýmsi způsobem tohle všechno opustit? Nechat to jít a aby to nijak neovlivňovalo moji přítomnost? Momentálně jsem hodně impulzivní, náladová, úzkostlivá, mám pořád strach i ve vztahu. Když s přítelem řešíme nějaký problém, pokaždé začnu brečet, mlátit do věcí a vymlouvat se, nedokážu přiznat svoji chybu, nedokážu si přiznat, že jsem něco udělala špatně. Mám strach, že o přítele přijdu. Mám z toho všeho výčitky, dokážu na přítele křičet, obviňovat ho z vlastních chyb, někdy mu dát i pěstí a pak si to nepamatuji. Ve snech mám často to, jak mě otec bije, což se jednou také stalo. Když mi v hádce přítel řekl, že se mám smířit s tím, že rodiče prostě nemám, protože jsou špatní a nezajímají se o mě, začala jsem strašně brečet. Mám pocit, že všechno moje chování je nějak spjato s minulostí. Chci to nechat jít, být milující partner a chci se mít ráda a přiznávat své chyby. Prosím, mohu se z tohoto nějak dostat? Existuje nějaké cvičení? Mockrát Vám děkuji za odpověď. Aneta

Aneta

Odpověď

Dobrý den, Aneto,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu uvádíte, že Vás trápí problémy z Vaší minulosti, zejména Váš vztah s rodiči, a nelíbí se Vám, jak Vás tato minulost ovlivňuje. Říkáte, že se s ní pořád nemůžete smířit. Díky těmto zážitkům jste impulzivní, náladová, a taky v některých situacích hodně brečíte.  Máte také pocit, že díky tomu nemůžete být milujícím partnerem a bojíte se, že o přítele přijdete. Zmiňujete, že nyní nemůžete na sezení s Vaším psychologem a ptáte se nás, jak se z toho dostat, případně zda Vám mohou pomoci nějaká cvičení.

Z Vašeho dotazu vnímám, jak pro Vás muselo být Vaše dospívání v takovém prostředí náročné. Představuji si, že jste musela během tohoto období zažít spoustu bolesti a mrzí mě, že její důsledky pociťujete i nadále. Zmiňujete, že nyní bydlíte s přítelem a máte pocit, že mu svým chováním ubližujete. Cítím, že Vám na Vašem vztahu pravděpodobně hodně záleží a Vaše chování Vás asi dost trápí. Bohužel, minulost už jen těžko změníme, ale na přítomnosti se dá pracovat vždy. Chtěl bych proto ocenit, že jste se rozhodla s Vaší bolestí něco udělat – uvědomujete si Vaše chování a víte, že se tak chovat nechcete a co je důležité, také jste vyhledala pomoc psychologa. Přemýšlím také nad tím, zda jste nezkoušela své pocity takhle popsat i Vašemu partnerovi, zkusit mu říct, že máte pocit, že mu ubližujete, že se o Váš vztah bojíte, že se chcete umět omlouvat a přiznat vlastní chybu, ale nejde Vám to. Můžete mu zkusit Vaše myšlenky a důvody vysvětlit a promyslet si, zda by Vám s tím třeba mohl nějak pomoci.

Ptáte se, zda existuje nějaké cvičení, které by Vám mohlo s Vaší minulostí pomoci. Rozumím, že si nepřejete, aby Vás tolik ovlivňovala a možná byste chtěla na některé situace z Vašeho života i zapomenout. Obávám se ale, že žádným cvičením oddělení se od minulosti nelze dosáhnout. Vlastní minulost nemůžeme vymazat či nějak jinak odstranit. Můžeme s ní ovšem dále pracovat, hledat jiné úhly pohledu – přijmutí či odpuštění, nejlépe s pomocí psychologa nebo psychoterapeuta. Věřím, že otevření těchto témat pro Vás nemusí být jednoduché, nicméně pátrání po všech různých cestách a způsobech, jak s Vaší situací pracovat, je poměrně náročná a dlouhodobá záležitost, a právě pravidelná spolupráce s psychologem či psychoterapeutem by pro Vás mohla být vhodným řešením. 

Ohledně Vaší impulzivity mě pár cvičení napadá. Můžete například vyzkoušet nějakou formu meditace – pro její procvičování můžete využít různé aplikace, spoustu jich najdete pod heslem „mindfulness“. Princip těchto technik je zkusit se uvolnit a na chvilku „vypnout“, soustředit se a vnímat opravdu pouze sebe a Vaše myšlenky. Mohlo by Vám to třeba pomoct lépe zvládat stres a Vaše emoce. Pokud nevíte, jak s meditací začít, můžete se podívat například zde nebo vyhledat na internetu další možnosti, které by Vám více vyhovovaly. Také by mohla být užitečná i relaxace. Mohu Vám doporučit i webovou stránku či aplikaci „Nepanikař“, kde také najdete různá relaxační a uvolňovací cvičení.

Zmiňujete, že momentálně nemůžete na sezení k Vašemu psychologovi. Napadá mě, zda Váš psycholog nenabízí své služby online, případně telefonicky. Pokud byste měla zájem, myslím si, že by pro Vás sezení bylo užitečné i touto formou. V případě, že Váš psycholog tyto možnosti nemá, můžete se obrátit i na jiného specialistu ve Vašem okolí, například zde nebo zde. Momentálně díky pandemické situaci spousta odborníků nabízí své služby i online (třeba zde nebo zde) a někteří mohou mít i první konzultace zdarma.  

Držíme palce a přejeme Vám při práci s Vaší minulostí mnoho sil a trpělivosti.

Tým poradny

Už si nevím rady se změnami nálad

Dobrý den, v posledních cca 6-7 měsících trpím extremi naladovostí například jdu ven s přáteli a jsme úplně v klidu a na druhy den je nemůžu vystat každé jejich slovo mi tzvn projde žaludkem a bezdůvodně jsem na ne hnusna a nepříjemná vůbec nevím čím to je také mám trochu problémy se sebepoškozováním a agresivními výbuchy ale pak je třeba den kdy jsem šťastná a sebevědomá ale stane se mi ze se to i během 5 hodin prudce změní v noční můru a nedostatek energie byla bych moc ráda kdyby jste mi poradili čím to je a je protože už si vážně nevím rady. Děkuji

Kaja

Odpověď

Dobrý den Kájo,

píšete, že posledních 6 až 7 měsíců se Vám extrémně mění nálady. Jednou jste v klidu a šťastná, během několika hodin se Vám však nálada prudce změní, okolí Vás štve a připadáte si bez energie. Zmiňujete se také o problémech se sebepoškozováním a agresivními výbuchy. Protože si už nevíte rady, a obracíte se na nás, abychom Vám poradili, čím to je.

Přemýšlím nad tím, jak pro Vás asi musí být tyto výkyvy nálad náročné, a Vážím si, že jste se nám svěřila. Střídání nálad samo o sobě může být ovlivněno spoustou věcí - změnami hladiny hormonů v těle, různými vnějšími vlivy nebo například i genetickými predispozicemi. Pokud ale nemáte nad střídáním nálad kontrolu a negativně ovlivňují Váš život, bylo by určitě fajn to nějak řešit. Zmiňujete se, že extrémní změny nálad Vás trápí zhruba posledního půl roku. Říkám si, jestli se v té době nemohlo ve Vašem životě něco změnit. Myslím, že by bylo fajn zkusit nad tím, případně i společně s někým blízkým, komu důvěřujete, či odborníkem, popřemýšlet a zkusit takovou možnost probrat.

Bohužel, takto na dálku není možné určit, čím přesně Vaše potíže mohou být vyvolané. Říkám si proto, že prostor, kde byste mohla do hloubky své současné potíže probrat, uvažovat o tom, co je mohlo vyvolat, a jak se s nimi vypořádat, by Vám mohl nabídnout psycholog či psychoterapeut. Pokud jste u některého z nich dosud nebyla, v na této stránce se dozvíte více o tom, jak to na návštěvě u něj chodí. Jestli u Vás na škole působí školní psycholog, můžete v prvé řadě zkusit oslovit jeho. Kdybyste školního psychologa neměli, napadá mě zkusit kontaktovat alespoň svého obvodního lékaře, který by Vám někoho mohl doporučit. Můžete si také zkusit najít psychologa sama. Pomůže Vám v tom například tento nebo tento odkaz, kde najdete seznam odborníků ve Vašem okolí, včetně doplňujících informací a hodnocení předchozích klientů. Ještě mě napadá dodat, že budete-li chtít pravidelně k některému z nich docházet, bude třeba informovat rodiče, jelikož většina odborníků vyžaduje do 18 let souhlas zákonného zástupce. Na prvním setkání se ale obejdete i bez souhlasu.

Z Vašeho dotazu mám také dojem, že Vás vaše problémy dostávají do situací, kdy je Vám hodně špatně a hodilo by se mít někoho, na koho se můžete obrátit víceméně kdykoli, aniž byste musela dávat vědět rodičům. Proto bych ráda nabídla i možnost obrátit se na krizové centrum (241 484 149) nebo linku důvěry (222 580 697).

Uvažuji nad tím, jak Vaše změny nálad vnímají Vaši přátelé nebo rodina. Říkám si, že byste si s někým z nich o tom, co Vás trápí, mohla promluvit, svěřit se, hledat podporu při zvládání vašich potíží, a například požádat i o toleranci, protože mám z vašeho dotazu dojem, že Vás mrzí, jak se jich Vaše změny nálady dotýkají.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak lépe porozumět tomu, co se s Vámi děje.

Tým poradny

Když jsem sám, trápí mě svíravé pocity

Dobrý den, Poslední dobou mám problémy být někde sám nebo jít sám ve tmě.. Když jdu sám večer pořád se otáčím jestli za mnou náhodou někdo nejde, občas slyším i kroky ale nikdo za mnou není, když jde někdo naproti mně tak čím víc se ke mně přibližuje pociťuji svírání, nemohu se skoro nadechnout jakmile kolem mě projde tak rapidně zrychlím a pořád se otáčím jestli za mnou daná osoba nejde, stává se mi to jen když jdu sám, když jdu s někým tak se cítím většinou v bezpečí. Mám to už tak asi 2 měsíce, od doby kdy se mi stal incident na nádraží kdy na mě romští obyvatele řvali ať jdu za nimi a když jsem nešel tak se vůči mě rozběhli ale pak se otočili a nechali mě na pokoji, od té doby pociťuji tyto svíravé pocity, slyším kroky a nutkání se neustále otáčet. Když jsem sám v pokoji ale někdo doma je tak jsem v pohodě, ale když jsem doma úplně sám, tak mám svíravý pocit, slyším kroky, praskání nebo jak kdyby na mě někdo volal, zároveň když vyjdu z pokoje kde jsem byl tak svíravý pocit nabere intenzitu, jsem nervózní, otáčím se jestli za mnou někdo není, a mám strašný pocit jak kdyby tu někdo vždycky byl. Chci se zeptat jestli to není nějaká porucha nebo jestli je to normální? Popřípadě jestli se to dá řešit nějakými léky? Děkuji moc za odpověď.

Jiří

Odpověď

Dobrý den, Jiří,
děkujeme, že se na nás obracíte. Píšete, že od doby, kdy na Vás pokřikovali a jinak Vás obtěžovali cizí lidé, Vás o samotě či o samotě ve tmě provází svíravé pocity, nervozita, a máte pocit, že někoho slyšíte. Kvůli těmto problémům se na nás obracíte s dotazem, zda jsou Vaše pocity normální, případně zda se dají řešit nějakými léky.
Z Vašeho dotazu mám dojem, že incident, který se Vám přihodil, opravdu nebyl nic příjemného a myslím, že silnou vzpomínku by zanechal ve spoustě lidí. Říkám si, že podobné pocity jako svírání nebo neustálé nutkání ke kontrolování okolí lidé prožívají, když cítí úzkost nebo mají strach. Ten ze své podstaty slouží jako obrana, signalizuje, že si máme na něco dávat pozor. Zároveň si ale dovedu představit, jak Vám asi pocity, které Vás teď trápí pokaždé, když jste sám, či ve tmě, znepříjemňují každodenní život.
Posoudit, jakého rázu jsou Vaše potíže a jak nejlépe je řešit, vyžaduje delší a podrobnější rozhovor, což bohužel není možné v této formě internetového poradenství. Zda se jedná o poruchu a zda by bylo vhodné brát i léky, by ale mohl posoudit odborník, psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut. Jaký je mezi nimi rozdíl a jak to na jejich návštěvě vypadá, Vám může představit např. tento článek. Jsou situace, kdy odborník, psychiatr, lidem léky předepíše. Ovšem léky mají často sloužit spíše jako podpora, která lidem pomůže nabrat energii pro další zvládání jejich potíží. Návštěva psychologa či psychoterapeuta Vám pak umožní do hloubky probrat své současné potíže a také si blíže promluvit i o incidentu, který je, jak píšete, vyvolal.
Ještě bych chtěla dodat, že budete-li chtít pravidelně k některému z nich docházet, bude třeba informovat rodiče, jelikož většina odborníků vyžaduje do 18 let souhlas zákonného zástupce. Na první setkání ale můžete přijít i bez souhlasu.
To mě také přivádí k myšlence, jak Vaše potíže vnímá Vaše rodina nebo další blízcí lidé. Napadá mě, že byste si s nimi o tom, co Vás trápí, mohl promluvit, říct jim o incidentu, který se Vám před dvěma měsíci přihodil a svěřit se s pocity, které Vás od té doby trápí. Přemýšlím také nad tím, zkusit někoho z Vaší rodiny nebo známých poprosit, aby Vás teď ve tmě doprovázeli nebo byli nablízku, když to bude možné. Ovšem už jen to, že se někomu svěříme, často pomůže.
Přejeme Vám, aby se do Vašeho života vrátil klid.
Tým poradny

Přemýšlím, co dál se svým životem

Dobrý den, již delší dobu přemýšlím co dál se svým životem, přečítám si různé poradny a zkouším meditace a relaxační cvičení... Začalo to u mně už v dětství,kdy jsem byl hodně mlácený ze strany matky a lásku, kterou jsem doma nedostával jsem si nahrazoval zlobením a pozorností ve škole. Poté jsem na několik let skončil ústavu výchovné péče,že kterého mě v 18 letech po dokončení školy pustily. Vrátil jsem se k matce domů,ale byli to samé hádky a občas když se napila a do toho spolykala pár prášků, mě třeba i v noci vyhodila ven z bytu,volala na mě policii s tím,že v bytě nemám co dělat. Takhle jsem si našel ze dne na den "svoje" první bydlení. Měl jsem práci,pořídil si po letech auto,zařídil si vlastní byt v podnájmu,ale po čase když mi ve vztahu bylo hrozně ublíženo,už jsem o sebe přestal pečovat a dbát,na vše jsem začal kašlat,nadělal si dluhy, neměl chuť do života,začal v malé míře brát drogy. Nakonec jsem se z toho všeho dostal, odstěhoval se z mého rodného města a začal žít život a snažit se,začal jsem cvičit, běhat,chodit na procházky,celkově víc pohybu,ale občas když ležím sám doma,tak jsem přišel na to,že jsem emočně nestabilní skrz moje dětství a to všechno co se mi přihodilo,nedokážu si najít normální holku a vztah, bojím se budoucnosti,dluhy splácím řádně,ale není to absolutně vůbec lehké... nevím co dál,je mi 28 let ajanevim jakou nejlepší cestou pro mě se mám vydat,na jednu stranu bych si chtěl dodělat maturitu,na druhou stranu bych si chtěl najít lepší práci a na další stranu pracovat třeba v zahraničí,bojím se že ať výběru cokoliv,tak to třeba bude chyba a nedokážu si s tím sám poradit a to mě užírá! Chtěl bych se zařadit do normálního života a být šťastný,nejsem zlý člověk a opravdu se snažím... Děkuji vám za odpověď.

Dominik

Odpověď

Dobrý den, Dominiku,
píšete nám o své obtížné životní cestě. Máte za sebou potíže ve vztahu s matkou, ústavní výchovu a neúspěšný vztah, po kterém jste se zadlužil a v menší míře bral drogy. Z této obtížné situace jste se dostal a začal jste nanovo v jiném městě, splácíte dluhy a žijete zdravěji. Váháte ale ohledně své budoucnosti, nevíte, jakou z možností si vybrat, abyste toho následně nelitoval. Chtěl byste se vrátit do normálního života a být šťastný, a zajímá Vás náš pohled na věc.
V prvé řadě si vážím toho, kolik jste nám toho prozradil o své životní cestě. Popisujete nám množství těžkých výzev, které jste musel překonat, ať už pobyt v nápravném zařízení, obstarání si vlastního bydlení či vyřešení bezútěšné životní situace. Domnívám se, že zdaleka ne každý by se se zmíněnými překážkami zvládl vypořádat. Také bych chtěl vyzdvihnout změnu životního stylu, kterou jste si po přestěhování do nového města učinil. Myslím si, že když jste zvládl jednu takovou změnu, můžete zvládnout i další.
Píšete nám o své nejistotě, jakým směrem se v životě dále ubírat. Většina rozhodnutí s sebou nese riziko, že si nezvolíme tu nejlepší možnost. Je proto normální cítit se nejistě a mít určité pochybnosti. Některým lidem v takových situacích pomáhá například důkladné prozkoumání možných alternativ, sepsání si možných kladů a záporů každé možnosti a zamyšlení se nad jejich důležitostí. Mnohdy také lidem pomáhá poradit se s blízkou osobou, zkušenějším kolegou, nebo třeba s psychologem. Každý člověk má trochu jiný pohled na věc, a rozhovor s druhými tak může pomoct vzít v potaz více věcí a lépe se rozhodnout. Také se domnívám, že se Vaše možnosti vzájemně nevylučují, protože jste stále mladý. Mohl byste například stihnout maturitu i hledání nové práce, ve Vámi preferovaném pořadí.
Ve svém dotazu nám také popisujete, že se cítíte být emočně nestabilní, a nedaří se Vám najít normální holku. Často se ukazuje, že abychom mohli dosáhnout spokojeného vztahu s druhým člověkem, nejdříve musíme vybudovat stabilitu sami u sebe. Zatímco na materiální stabilitě postupně pracujete sám, pracovat na emoční stabilitě by Vám možná mohla pomoci psychoterapie. Společně s terapeutem by se Vám mohlo povést odhalit důvody, proč se Vám v současné době nedaří navázat uspokojivý vztah, a nalézt řešení, které Vám bude dávat smysl. Odborníka ve svém okolí můžete v případě zájmu najít zde nebo zde.
Pro případ, že by pro Vás vyhledání psychologické pomoci představovalo přílišnou finanční zátěž, bych rád dodal, že setkání s některými odborníky Vám může uhradit Vaše pojišťovna. To je však možné jen u některých odborníků a rovněž je třeba v takovém případě očekávat o něco delší čekací lhůty. Více informací o tom, jak to funguje, se můžete dočíst na této adrese. Alternativu představuje sociální klinika, kde klienti za psychoterapii platí dle svých možností.
Přejeme Vám, abyste svému životu dokázal dát směr, se kterým budete spokojený.
Tým poradny

Poslední dobou mám hrozné výkyvy nálad

Dobrý den, poslední dobou mám hrozné výkyvy nálad a následně výčitky co se týče mého chování. Dnes mě například dokázala rozbrečet po ránu špinavá uťapkaná podlaha,kterou jsem večer důkladně omyla ( máme doma 2 uslintané psy). V práci zas brečím smíchy. Jindy mě to nevadí, uklízím ráda a baví mě to. Pak mě honí myšlenky, že lituju toho že jsme si je s manželem pořídili, ale zároveň si zas nedokážu představit, že bychom je neměli. Pesany máme místo dětí, dřív jsem chtěla děcko ale došla jsem k názoru, že je přeci jen nechci. Už kvůli sousedovic dětem které slyším přes plot jak jsou drzé a taky kvůli tomu, že od příbuzných bydlíme 100km daleko a s občasným hlídáním si to představuji těžko skrz tu dálku. A taky se bojím toho, že budu špatná máma, když mě dokáže vyvést z míry bordel po psech. Doma je to takový kolotoč. Do práce a z práce domů, kde mě čeká další práce s úklidem. Uklizeno vydrží jen chvíli. Jsem z toho občas tak unavená, že zanedbávám sama sebe. Chyba je ve mě. Uvědomuji si, že si kladu vysoké nároky na úklid. A jsem na psy pak naštvaná protože ten binčus je jen kvůli nim, pak mě to mrzí že jsem vlastně na ně byla naštvaná. Říkám si - jsou to jen psi. Pere se to pořád ve mě. Proč nad tím nedokážu mávnout rukou a raději si nepustim televizi ?

Martina

Odpověď

Dobrý den, Martino,
děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že v poslední době míváte výkyvy nálad. Máte doma dva psy, kteří občas udělají nepořádek a Vás to dokáže vyvést z míry a naštvat. Občas přemýšlíte, že by bylo lepší je vůbec nemít, ale pak těchto myšlenek litujete. Bojíte se, že byste byla špatná máma, když Vás tento nepořádek dokáže naštvat. Zmiňujete, že chyba je ve Vás, protože příliš řešíte úklid a vše se ve Vás pere. Nás se ptáte, proč nad tím jednoduše nedokážete mávnout rukou.
V prvé řadě bych chtěla ocenit, že jste se svěřila. Snažím se představit, jak je pro Vás asi tohle všechno náročné. Píšete, že se u Vás poslední dobou střídají nálady a máte výčitky ze svého chování. Naše emoce může ovlivnit spousta věcí od počasí po hladinu hormonů v těle a je normální, že se v průběhu dne střídají. V důsledku toho je běžné, že nás někdy napadnou věci, které nemyslíme tak úplně vážně.
Píšete, že psy máte místo dětí, které jste původně chtěla, ale máte pocit, že byste byla špatná máma, když Vás nepořádek po psech vyvádí z míry. Myslím si, že je pochopitelné, že Vás nepořádek naštval, zvlášť když uklízíte pravidelně a uklizeno vydrží jen chvíli. To, zda si pořídíte děti, je jen Vaše rozhodnutí, myslím si ale, že tato situace neukazuje, že byste byla špatná máma. Chtěla bych ocenit, že nad tím, co se děje, přemýšlíte a snažíte se najít řešení. To, že Vás nepořádek po psech nyní trápí, ještě neznamená, že v budoucnu tomu bude stejně.
Co se úklidu týče, napadá mě, že byste si mohla o tom všem promluvit s manželem a svěřit se mu, že Vás úklid vyčerpává a Vy nemáte tolik času na sebe. Můžete se společně domluvit na jiném rozdělení práce. Popřípadě mě napadá, že byste se mohla zkusit obrátit na psychologa. Mohla byste s ním probrat to, proč nad některými věcmi nedokážete mávnout rukou, ale také Vaše výčitky nebo střídání nálad. Společně také můžete zkusit pracovat na tom, abyste se naučila dostatečně odpočívat a stanovila si priority tak, abyste byla spokojenější. Psychologa můžete najít například zde nebo zde. V současné době pracuje část psychologů online. Nalézt je můžete například zde a zde.
Přejeme Vám, abyste byla spokojená a žila bez výčitek.
Tým poradny

Jak můžu pomoct své kamarádce, ať ji nevyhodí ze školy?

Dobrý den, nevím, kam jinam teď napsat, tak napíšu sem. Kamarádka si teď po nemoci prochází těžkým obdobím, připojila se k tomu deprese a hodně nezvládá zkoušky. Pokud to teď pokazí, vyhodí ji ze školy. Jak jí můžu pomoct krom pomoci s učením, které jí stejně nenacpu do hlavy? Může třeba napsat někam do školy a požádat o individuální plán, nebo nějaké vyjímky? Na krizovou linku napsat ani zavolat nechce, psychiatra sháněla, ale těžko pohledat. Co můžu udělat já a co ona? Nechci za ní přebírat zodpovědnost, ani mi to není příjemné, ale nedokážu se na to dívat. Sama se jen utápí a působí to na nás všechny. Jak jí můžu nenásilně pomoct a neobětovat se při tom? Díky za odpověď. A.

Adel

Odpověď

Dobrý den, Adel,
děkujeme Vám za projevenou důvěru. Ve svém dotazu se nás ptáte, jak můžete pomoci své kamarádce, která si prochází těžkým obdobím, což vedlo ke zhoršení jejího školního výkonu. Nevíte, jak jí můžete pomoci, a bojíte se, že ji vyhodí ze školy.
Z Vašeho dotazu cítím, že máte o svou kamarádku starost a chtěla byste jí pomoct, za což bych Vás chtěla ocenit. I když jí s učením můžete pomoci jen do určité míry, podpora a motivace, kterou jí tímto dodáváte, má svůj nezanedbatelný význam. Dále ji můžete zkusit motivovat tím, že si společně uvaříte nějaké dobré jídlo, vytvoříte příjemný prostor pro učení nebo se pustíte do jiné aktivity, kterou máte rády, a u které si na chvíli od učení odpočinete.
Ptáte se nás, zda by byl možný nějaký individuální plán nebo výjimky. K tomuto mě napadá, že spolu můžete zkusit napsat přímo na Vaše studijní oddělení, zeptat se, jestli o něco takového v její situaci požádat lze a co pro to Vaše kamarádka může udělat. Také jí můžete navrhnout, ať si o tom promluví s jednotlivými vyučujícími, vysvětlí jim situaci a zkusí s nimi najít nějaké alternativní řešení. Dále existují univerzitní poradenská centra, zaměřují se hlavně na problémy, které komplikují studium a nabízejí také psychologickou pomoc. Zde Vám přikládám odkaz pro představu, jak tato centra fungují.
Píšete, že je těžké najít psychiatra. Někdy to skutečně může trvat delší dobu, ale můžete v tom kamarádku dále podporovat a třeba jí i pomoci s hledáním kontaktů. Kvůli pandemii vzniká i mnoho online služeb zaměřených na duševní zdraví, zde a zde Vám přikládám odkazy. Psychiatra nebo psychologa, se kterým by si mohla promluvit, můžete zkusit najít také tady. Napadá mě, že by Vaše kamarádka mohla zkusit zajít za svým obvodním lékařem, často mívají kontakty na jiné specialisty včetně psychologů a psychiatrů, popřípadě by jí mohl i on předepsat medikaci, pokud by to bylo nutné.
Nakonec bych Vás chtěla podpořit v tom, ať i nadále nezapomínáte na sebe. Může Vám v tom pomoci, když si vyhradíte nějaký čas, kdy se záměrně nebudete zabývat kamarádčinými potížemi.
Přejeme Vám, ať najdete způsob, jak své kamarádce pomoct, a ať jste sama klidnější.
Tým poradny

Pořád musím myslet jen na ni

Dobrý den, dnes je to rok co se semnou rozešla přítelkyně. Problémem rozchodu bylo to, že jsem ji pořád něco sliboval a nedodržel, díky tomu jsem ji vždy zklamal, ale situace tehdy byla taková, že jsem zkrátka nebyl férovej a doteď mě to celý hrozně mrzí a vyčítám si to.. s tím, že mám doteď z toho úzkostlivé stavy.. Od rozchodu jsem byl na rande s nespočet dívkama a vše kolem toho, zkoušel nové koníčky, změna zaměstnání, ale zkrátka pořád musím myslet jen na ní a furt mi neskutečně chybí. Podotýkám, že jsem s ní byl 4 roky.. Vztahu jsem měl 4 a tento poslední nejdelší a nejsilnější.. Poté si mě všude na soc. sítích zablokovala.. během roku mi občas semtam poslala sms, že doufá, že trpím atd.. Nevím si rady potřebuji poradit jak tohle mám řešit. Předem děkuji.

Marek

Odpověď

Dobrý den, Marku,
píšete nám o svém rozchodu s přítelkyní. Stalo se to již před rokem a Vy píšete, že si to dodnes vyčítáte. Za tu dobu jste zkoušel najít někoho nového, změnit zaměstnání či koníčky, ale stále cítíte, že Vám bývalá přítelkyně velmi chybí. Ptáte se, jak byste to mohl řešit.
V prvé řadě děkujeme za Vaši důvěru. Vyrovnávat se s koncem významného vztahu bývá samo o sobě velmi obtížné, obzvláště pokud s Vámi bývalá partnerka odmítá komunikovat a pouze Vám posílá nepříjemné SMS zprávy. Rád bych Vás ocenil za to, jak aktivně se ke své situaci stavíte a že jste již mnohé způsoby řešení sám vyzkoušel. Ačkoliv píšete, že Vám nic z toho dosud nepomohlo, napadá mě, že některé změny se mohou odehrávat pomalu a nenápadně a jejich důsledky třeba pocítíte až s odstupem času.
Z Vašeho dopisu vyznívá, že si to, co se stalo, dáváte za vinu. Mít myšlenky o tom, že se rozchodu dalo předejít či zabránit, pro Vás může být také dosti nepříjemné. Přesto mě napadá, že i na některé výčitky se dá nahlížet pozitivním způsobem. Například píšete, že jste kdysi ve vztahu nebyl férový, ale dnes to již vidíte jinak. Možná by pro Vás mohlo být užitečné zkusit zapřemýšlet nad tím, v čem Vás poslední rok posílil, a co dobrého Vám může celá zkušenost přinést do budoucích vztahů. Můžete si o tom také promluvit s někým blízkým a zapřemýšlet nad tím společně.
Získat takovýto úhel pohledu často vyžaduje čas a úsilí. Pokud by Vám podobný postup dával smysl, mohl byste zvážit také pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Ten Vám může pomoci pracovat s výčitkami, nebo s Vámi třeba natrénovat nové strategie zvládání úzkosti. Psychologa ve svém okolí můžete najít zde nebo zde. Na této adrese se pak nachází obecný postup, podle čeho si psychologa vybrat a jak se objednat.
Přejeme Vám, aby se Vám rozchod povedlo zpracovat.
Tým poradny

Měla bych vyhledat pomoc odborníka?

Dobrý den, píši vám z důvodu toho, že mám podezření na to, že bych měla vyhledat pomoc odborníka, ale než do toho investuji peníze a mentální energii, ráda bych věděla, jestli to není něco, co se mi jen zdá. Poslední 2-3 roky začínám mít zhoršující se problémy s udržením pozornosti. Dělá mi problém číst email a vzít si z nich potřebné informace, často důležité věci přehlédnu v jakýchkoliv dokumentech. Také často zapomínám, co nemám na očích, nebo co si hned nezapíšu, to často i do pár minut zapomenu. Také mám i problém se vcítěním se do člověka a vůbec s projevením nebo cítěním pozitivních emocí. V minulosti jsem ale měla problém i s cítěním negativních emocí, například na zprávu o zhoršení stavu mé babičky jsem vůbec nebyla schopná reagovat, což dříve nebylo pravidlem. To se však už zlepšilo a teď jsem už schopná aspoň toho, ale nic mě nenaplňuje, ani dřívější koníčky, které jsem měla dříve ráda. Z mého pohledu se všechny věci výše zmíněné dají vysvětlit tím, že jsem prostě zapomnětlivá, nepozorná a mám prostě špatnou náladu, ale zároveň nevím, jestli to je za takovou hranicí, abych s tím měla něco dělat a popřípadě kde začít. Děkuji předem za Váš čas.

Etak98

Odpověď

Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o problémech s pozorností, projevováním a pociťováním pozitivních emocí, ale i o nezájmu o Vaše dřívější koníčky. Ptáte se nás, jestli by bylo vhodné tyto obtíže nějak řešit – například vyhledáním odborníka. Nevíte, kde byste měla začít.
Přijde mi přirozené, že hledáte možnosti řešení, když čtu o tom, jak Vám Vaše obtíže znepříjemňují život. Bohužel toho vím o Vaší situaci velmi málo. Nedokážu proto posoudit, jestli je pro zlepšení Vašich obtíží spolupráce s odborníkem nutná. Někdy se podobné obtíže objevují během náročnějšího životního období a mohou se časem samy zlepšit. Zmírnit je může i dodržování zásad psychohygieny, jako je odpočinek, společnost nejbližších, zdravý životní styl, případně relaxace, meditace a další formy aktivního odpočinku. Někteří lidé s podobnými problémy ale najdou řešení až společně s odborníkem. Obě varianty jsou v pořádku.
Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste věřila svému úsudku, protože znáte Vaši situaci lépe než já. Pokud máte pocit, že by pro Vás mohla být spolupráce s odborníkem přínosná, můžete se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. Ten s Vámi může pracovat na Vašich problémech dlouhodobě a efektivně. Z Vašeho dotazu cítím nejistotu ohledně toho, jestli jsou Vaše obtíže dostatečně vážné pro vyhledání takové formy pomoci. V dnešní době ale vyhledávají psychology a psychoterapeuty nejen lidé s duševním onemocněním, ale i lidé se zájmem o sebepoznání a seberozvoj. Odborník s Vámi může také hledat způsoby, jak zmírnit zapomnětlivost, nepozornost, nebo špatnou náladu.
Psychologa nebo psychoterapeuta si můžete vybrat například zde, zde nebo zde. V současné době vzhledem k pandemii nabízí řada terapeutů své služby také online – třeba na těchto, těchto a těchto stránkách. Pokud byste stále váhala, můžete se obrátit i na terapeutickou linku Sluchátko, která pomáhá lidem zorientovat se v nabídce psychoterapeutických služeb.
Přejeme Vám, abyste byla se svou volbou spokojená, ať už se rozhodnete jakkoli.
Tým poradny

Chci se rozvést, ale nevím, jak na to.

Dobrý den, s manželem jsme spolu 8 let, máme dvě děti (6let a 15 měs), krize byla často, komunikace téměř nulová, alkohol, odmlouvání, take trochu ponižování na veřejnosti (hlavně neverbální), téměř žádné společně výlety (např. s kočárkem byl na procházce 3x všeho všudy) a spousta dalších nepříjemnosti, které se postupně kumulovali, jednou jsem měla sebevraždné myšlenky. Byla jsem v manželské poradně před 3 lety sama, pak byl i on, již je abstinent, chování, kromě toho, že nepije a nezve si k nám domů kamarády, skoro stejné. Před půl rokem mě kontaktoval bývalý přítel, opět ho mám ráda, manžel o tom neví. Přítel mě miluje, známe se 17 let. Miluje moje deti, snesl by jim i modré z nebe, jenže manžel se ale změnil. Je na mne hodnej, dokonce mi 5 letech řekl, že mě miluje, nevím co dělat. Jsem přesvědčena, že rozvod je tou správnou volbou, nemám co váhat, ale jak to udělat? Odstěhovat se s dětma do podnájmu, pak řešit rozvod? Nebo opačně? Říct manželovi že miluji již někoho jiného? Nebo to tutlat? Jednou mu syn řekne o příteli, už teď občas výpraví o strejdovi, má ho rád. Z pískoviště se mi doneslo, že syn někomu řekl že tatínek je na nás zlej, takže vím že jedine rozchod, jen nevím jaký krok mám udělat první. Moc děkuji.

Sandra

Odpověď

Dobrý den, Sandro,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že jste s manželem během osmi let partnerství zažila spoustu nepříjemností, a i když jste se společné problémy snažili řešit i v poradně, manžel se skoro nezměnil. Před půl rokem Vás zkontaktoval bývalý přítel, který miluje Vás i Vaše děti, a Vy jej máte také ráda. Manžel se k Vám však nyní chová hezky a Vy si nejste jistá, jak situaci řešit. Věříte, že rozvod je tou správnou cestou, ale nevíte, jak nejlépe postupovat.

Představuji si, jak těžké může být učinit rozhodnutí odejít z manželství, které trvalo několik let, a ve kterém jsou i dvě malé děti. Může to být asi i dost frustrující, když jste se na zlepšení manželství snažila pracovat, ale i tak vnímáte jako nejlepší východisko rozvod. Na druhou stranu jste ale našla novou lásku.

V popisu Vaší situace uvádíte, že se chování Vašeho manžela během let nezlepšilo, avšak několik řádků na to píšete, že se změnil. Nejsem si jistá, které stanovisko je pro Vás aktuálnější nebo důležitější. Říkám si, že člověka v situaci podobné té Vaší může znejistit, když ve vztahu udělá zásadní rozhodnutí a partner se najednou začne chovat jinak, možná tak, jak si to člověk dříve přál. Působí to na mě ale tak, že jste nad Vaší situací opravdu přemýšlela, a proto nakonec došla k rozhodnutí manžela opustit.

Pokud požádáte o rozvod, během rozvodového řízení může dojít k různým změnám ve Vašem vztahu s manželem, ale i s přítelem. Napadá mě, zda Váš přítel ví, že byste od svého manžela chtěla odejít. Možná by bylo dobré s ním detailně probrat, jak si on představuje Vaši budoucnost, bydlení i péči o děti. Myslím si také, že je důležité sdělit své pocity ze společného soužití Vašemu manželovi. Především to, že se chcete rozvést, případně i z jakých důvodů. K tomu by bylo dobré zvolit klidné prostředí i situaci, kdy budete mít na rozhovor dostatek času. Nedokážu však říct, zda je lepší manželovi přiznat city k bývalému příteli nebo ne. Můžete se zkusit zamyslet, jak by mohl manžel reagovat a jak byste na jeho otázky či chování odpověděla Vy, nebo zvážit načasování takového sdělení.

Ptáte se nás, jak s rozvodem postupovat. To se však vždy týká obou manželů. Ideálně byste se s manželem měli dohodnout na průběhu rozvodu, na tom, jak to sdělit dětem, na péči o děti, jejich výchově atd. K tomu je velmi důležitá komunikace. Je ale možné, že manžel nebude otevřený jakékoliv domluvě, nebude se chtít rozvést atd. V těchto případech pak musí do rozvodu vstupovat další strany. Lze ale k domluvě využít například pomoc mediátora.

Celý proces rozvodu i všeho, co mu předchází a následuje, může být psychicky i prakticky velmi náročný a proto, pokud byste cítila, že byste chtěla celou situaci i postup s někým podrobně probrat, doporučila bych Vám obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste mohla řešit i případné pochybnosti o odchodu od manžela, komunikaci s manželem, jak o situaci mluvit s dětmi, a také si třeba utřídit své představy o budoucnosti a péči o děti. Obrátit se můžete na manželskou poradnu, kam už jste chodili, případně najdete kontakty ZDE nebo ZDE.Oslovit můžete ale i odborníky mimo poradnu, vzhledem k aktuální situaci si například ZDE a ZDE můžete vyhledat online psychologickou nebo psychoterapeutickou pomoc. Mimo to je možné, že pro Vás bude užitečná i právní pomoc.

Někdy může být také užitečné obrátit se se svými starostmi či otázkami na Vám blízkou osobu, které důvěřujete a mohla by Vás vyslechnout a poskytnout oporu. Někdo s podobnou zkušeností nebo s odlišnou perspektivou Vám může také nabídnout zajímavou myšlenku či názor.

Přejeme Vám hodně sil v řešení této složité situace.

Tým poradny

Psychologové, které jsem navštívil, mi s problémy nepomohli.

Dobrý den, kvůli mé celoživotní situaci a autoimunitní degenerativní nemoci na kterou mám invalidní důchod docházím na psychiatrii a bylo mi doporučeno chodit ještě na psychoterapii. Psycholog se mě na prvním sezení zeptal co tu chci a odpověděl jsem že mě k němu poslal psychiatr. Pak se mě zeptal co teda mám za problémy, tak jsem odpověděl že mám strach a nechci se stýkat s lidmi. Zeptal se mě co dělám doma a já mu řekl co dělám přes den a že občas hraju na herní konzoli a on mi řekl ,,Tak to tedy finančně nestrádáte. Při druhé návštěvě se mě opět zeptal co u něj dělám a co po něm chci a tak jsem mu odpověděl to samé a na další sezení jsem už nepřišel. Začal jsem chodit do centra kde bylo psychologů více a docházel jsem tam pravidelně že mi to i pomáhalo a začal jsem chodit i ven, ale byl jsen napaden a nahlásil jsem to policii. Psycholog řekl že ho to mrzí a ať to hodím za hlavu. Kvůli napadení jsem přestal jezdit na ryby i když jsem měl platnou povolenku a ani jednou jsem jí nevyužil. Můj strach z lidí se prohloubil. Psycholog se mě jen ptal jestli jsem byl na rybách a kolik stála povolenka. Došlo to tak daleko že jsem se musel přemáhat chodit i k psychologovi. Už dříve se mě ptal na to jestli mám nějakou přítelkyni a já mu odpověděl že mám odpor celkově k lidem bez ohledu na pohlaví a že mám sestry semetriky které zatápí svým partnerům a děsí mě představa že by si moje přítelkyně s nimi rozuměla. A nedovedu si představit osobu která by chtěla někoho s nemocí a invalidním důchodem. Potom se začal ptát na inzeráty na seznamce a jaký na to mám názor, že bych to měl zkusit. Probral jsem to s psychiatričkou a ta mi řekla že mě nikdo nesmí do ničehu nutit že by to pak nedávalo smysl a na seznamku musí být člověk otrlý a mít silnou náturu že ona sama ji vyzkoušela a rychle se z ní odhlásila. Při další návštěvě u psychologa se mě zeptal jestli jsem si promyslel tu seznamku a jak jsem se rozhodl, tak jsem mu o dpověděl že jsem to probíral s psychyatričkou a že by mi nebylo příjemné psát na internet moje osobní údaje a že mi to připadá jako eshop. Následovala diskuze jestli si myslím že to nefunguje a já jsem odpověděl že znám osobně sezdaný pár který se seznámil přes internet a jsou velká výjimka. A on mi na konci sezení odpověděl že mě na další neobjedná ať si založím účet na seznamce a až pak se sám mám k němu objednat.Dřív ať k němu nechodím. A tak jsem se už neobjednal. Psychiatričce jsem to převyprávěl a ta koukala. Řekla mi že jí to připadá jako by mě chtěl psychlog dát dohromady s jeho klientkou a to že nesmí tak to dělá takhle. Psycholog ke kterému jsem chodil je i zároveň ředitelem centra a akorát mi potvrdil že se lidem mám vyhýbat.

Petr

Odpověď

Dobrý den, Petře,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že Vám bylo Vaší psychiatričkou doporučeno, abyste zkusil chodit na psychoterapii. Chtěl jste tam řešit svůj strach ze stýkání se s lidmi. První psycholog, ke kterému jste chodil, Vám moc nesedl, a tak jste k němu po druhém sezení přestal chodit. Pak jste začal chodit k jinému. Zpočátku Vám sezení pomáhala, ale jen do doby, kdy se Vás psycholog snažil přesvědčit, abyste si založil účet na seznamce. Nebylo Vám to příjemné, mluvil jste o tom i s Vaší psychiatričkou, které se to také nezdálo jako profesionální. Na další sezení jste se už kvůli ultimátu psychologa neobjednal. Máte pocit, že Vám jeho chování jenom potvrdilo, že se máte lidem vyhýbat.

Píšete nám o své zkušenosti se dvěma psychology, na které jste se obrátil, a doufal jste pravděpodobně, že Vám pomůžou s překonáním Vašeho strachu. Těší mě, že jste alespoň u druhého psychologa měl pocit, že Vám sezení nějakou dobu pomáhala. Začal jste chodit i ven, což pro Vás asi byl veliký posun vpřed a pozitivní změna. Představuji si ale, že po svých zkušenostech můžete mít z psychologů rozporuplné pocity.

Z Vašeho dotazu cítím, že se Vás chování a způsob komunikace, jakým s Vámi psychologové mluvili, asi dotkl a nezdálo se Vám to vhodné. Pravděpodobně jste se tam necítil bezpečně a uvolněně. Pro účinnost psychoterapie je nezbytné vybudování důvěrného a bezpečného vztahu mezi  psychoterapeutem (psychoterapeut nemusí být vždy zároveň psycholog) a jeho klientem. Odborník by se měl řídit zásadami své profese a měl by i vycítit, kdy jeho způsob komunikace, chování a směr, kterým terapii vede, není jeho klientovi příjemný a mohl by mu třeba i ublížit. Při terapii je ale také užitečné, když i sám klient dá terapeutovi najevo, že mu něco nevyhovuje, a vzájemně si o tom promluví. Můžou tak společně najít nové způsoby pro lepší spolupráci, které pak mohou pomoci i při budování příjemné atmosféry na terapii. Je mi moc líto, že jste takový pocit u psychologů neměl a rozhodl se proto přestat chodit na sezení.

 

Chápu, že se u Vás mohl po těchto zkušenostech pocit, že je lepší se lidem raději vyhýbat, prohloubit. Zároveň ale vnímám, že jste na pomoc od psychologů a psychoterapeutů úplně nezanevřel. Chtěla bych moc ocenit, že se dál snažíte hledat odbornou pomoc a že jste se rozhodl obrátit i na nás. Najít terapeuta, který Vám bude sedět, může někdy trvat, proto Vás chci podpořit v tom, abyste zkoušel hledat dál, dokud ho nenajdete. Jsme lidé a ne s každým si „sedneme“, a to platí i u psychoterapeutů. Zároveň i terapeuti se někdy můžou při své práci dopustit chyb, třeba v tom, že určité situace vyhodnotí nesprávně, nebo poradí něco, co klientovi nevyhovuje. Je ale důležité si najít takového odborníka, se kterým se budete cítit v bezpečí a budete v něj mít natolik velkou důvěru, že se nebudete bát s ním případné neshody otevřít. Takový rozhovor by pro Vás mohl být přínosný i jako nácvik řešení případných problémů v dalších vztazích nebo jiných nepříjemných sociálních situacích. Pokud by pro Vás byl osobní rozhovor moc náročný nebo nepříjemný, můžete to zkusit terapeutovi třeba i napsat, nebo se s ním zkusit domluvit na jiné formě sdělení.  Kdybyste chtěl, před výběrem psychoterapeuta si můžete přečíst jejich hodnocení od ostatních klientů a také něco o způsobu, jakým pracují. I přes to se ale může stát, že opět narazíte na někoho, kdo Vám nebude vyhovovat. Kdyby k tomu došlo a ani otevření případných neshod by nepomohlo, chci Vás podpořit, abyste zkusil hledat dál.  Kontakty na psychology a psychoterapeuty ve Vašem okolí můžete najít například zde nebo zde. Vzhledem k současné situaci probíhá většina terapií online, je to ale i forma, kterou lze využívat i dlouhodobě. Mezi terapeuty pracujícími online můžete vybírat např. tady nebo tady.

Vnímám také, že máte důvěru ve svou psychiatričku. Další možností by tedy mohlo být, zeptat se jí, jestli nezná osobně nebo zprostředkovaně psychoterapeuta, který by Vám mohl sednout. Nevím ale, jestli Vám už někoho nedoporučila dříve, možná to byli ti psychologové, které jste už navštívil. Také byste se mohl zkusit zeptat Vašich známých, jestli sami nemají dobrou zkušenost s nějakým psychoterapeutem, anebo nemají na někoho dobré reference.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo najít terapeuta, se kterým se Vám podaří navázat důvěrný vztah a užitečnou spolupráci.

Tým poradny

Jak mám opět najít cestu ke své dceři?

Dobrý den. Jsem rozvedený a manželka má ve své péči dceru. Náš vztah se s dcerou velice zhoršil, jelikož nevycházím ani s exmanželkou, I když se o to snažím. Mám pocit, že mě před dcerou pomlouvá, I když to byla ona, která ze vztahu odešla. Dcera si velice zhoršila I prospěch ve škole, na mě reaguje negativně, odmlouvá, rozhovor odmítá, když je u mě neuklidí si ani své věci ve svém pokoji. Celou dobu je zavřená v pokoji a přijde jen na jídlo. Prosím o radu, jak s dcerou navázat kontakt a probudit v ní znovu zájem o školu. Byla premiantkou a teď to vypadá, že se nedostane ani na učební obor. A to chtěla být právničkou. Děkuji za odpověď

Vašek

Odpověď

Dobrý den, Vašku,

děkujeme, že se s dotazem obracíte na naši poradnu. Píšete, že se Váš vztah s dcerou výrazně zhoršil, a máte pocit, že Vás exmanželka před dcerou pomlouvá. Dcera na Vás reaguje negativně a také se zhoršila ve škole. Ptáte se nás, jak s dcerou opět navázat kontakt a probudit v ní zájem o školu.

Snažím se představit si, jak se asi nyní cítíte. Říkám si, že je nejspíš tato situace pro Vás, jako pro rodiče, náročná. Je opravdu vidět, že Vám na dceři záleží, a oceňuji Vaši snahu najít si k ní opět cestu.

Důvodů, proč se k Vám dcera staví takto odmítavě, může být vícero. Podle toho, co píšete, předpokládám, že dcera ukončuje nebo se blíží k ukončení základní školy, a říkám si tedy, že by její chování mohlo souviset se začínající pubertou. V tomto období obvykle roste vliv vrstevníků, děti se vymezují vůči rodičům a vzájemný vztah mezi nimi se tak může na nějakou dobu zhoršit. Mohou na tom mít podíl i jiné skutečnosti, například zkušenost s rozvodem, anebo i to, jak o Vás mluví Vaše bývalá žena. Ať už jsou ale příčiny jakékoliv, chtěla bych Vás přesto podpořit, abyste si s dcerou znovu zkusil o celé situaci promluvit, i když rozhovor odmítá. Na začátku můžete popřemýšlet, kdy a kde by bylo vhodné s rozhovorem začít. Napadá mě, že můžete zkusit naplánovat nějaké aktivity na víkend, které by dceru bavily, a až bude prostor a čas, můžete zkusit téma otevřít. Také si říkám, že by možná stálo za to si předem připravit, co jí chcete říct, a zvážit, jak by na to mohla reagovat. Mohlo by pomoci dát i jí prostor k vyjádření vlastního pohledu na situaci, ale zároveň je také potřeba počítat s tím, že může rozhovor odmítnout. V takovém případě jí můžete nabídnout, aby za Vámi přišla kdykoli jindy, až bude chtít. Další z možností, nad kterou přemýšlím, je rozhovor s Vaší bývalou ženou, i přesto, že spolu nevycházíte. Pokud byste to vyhodnotil jako možné, mohl byste se s ní třeba zkusit dohodnout, jak dceři pomoci se školou.

Obrátit se můžete také například na rodinnou poradnu.  Odborníci, kteří zde pracují, mají se situacemi podobnými té Vaší zkušenosti. Společně můžete vše detailněji probrat a vymyslet další postup. Poradnu můžete nejprve navštívit sám a poté to případně zkusit navrhnout i dceři. Mohl by to být i bezpečný prostor pro rozhovor s bývalou ženou o dceřiných školních problémech nebo při nastavování společných pravidel ve výchově. Kontaktovat můžete také některou z pedagogicko-psychologických poraden, kde by Vám mohli pomoci s dceřinými problémy ve škole.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo s dcerou opět sblížit.

Tým poradny

Jak můžu pomoci svému tátovi?

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Chtěla bych objednat svého tátu k psychologovi nebo psychiatrovi. Nevím jak mám v této situaci postupovat. Tátovi bude tento rok 60let. Už deset let se potýká s určitými problémy a konečně jsem se rozhodla, že se tato situace musí začít řešit. Do svých padesáti poměrně úspěšně podnikal, pak ale nastal zvrat a v podnikání se mu přestalo dařit, přišel tedy o práci a zbyly mu jen nějaké dluhy. Také od něj odešla manželka (moje máma) za jiným mužem. Od té doby je to s ním velmi špatné. Nedokázal si najít práci, vlastně jí ani pořádně nehledal, zapouzdřil se doma (vždy byl velký introvert, ale teď to bylo ještě horší). Myslím, že nemá vůbec žádné sebevědomí a každým rokem se mu vše víc a víc hroutí. Nedokáže řešit své problémy a to vůbec žádné. Je v permanentním stresu, právě z těch neřešených problémů. Nemá žádné peníze, tak mu musí pomáhat rodina a kvůli tomu si pokazil všechny vztahy. S manželkou se doteď nerozvedl (i když spolu nejsou už deset let). Je zalezlý v ulitě a myslím, že se dostal do velkých problémů, jak psychických, materiálních i sociálních. Pro mě jako pro dceru je to velmi těžké, nevím jak mu pomoct. Je s ním velmi těžká řeč.. je to náročné. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jestli ho mám objednat k psychologovi nebo psychiatrovi, spíše k ženě nebo k muži, staršímu nebo k mladšímu doktorovi? Jak mám řešit jeho sociální a finanční problémy? Jaké jsou jeho možnosti? Pomůže mu tyto problémy vyřešit doktor? Jak to bude mít s důchodem? Co mám udělat proto aby se tento abych mu pomohla, když mu doteď nikdo nepomohl. Nevím na koho se s tímto dotazem obrátit proto píši Vám. Děkuji Vám moc za odpověď a radu. S pozdravem Martina

Martina

Odpověď

Dobrý den, Martino,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu. Potřebujete poradit, jak nejlépe pomoci svému tátovi, který se ocitl v těžké životní situaci. Poté, co se mu přestalo dařit v podnikání a odešla od něj žena, se zapouzdřil doma. Nemá práci a problémy ve svém životě neřeší. Zajímalo by Vás, jak mu nejlépe pomoci, jestli pomůže odborník, jakého odborníka případně zvolit a podle čeho ho vybrat. Také by Vás zajímalo, jak vyřešit jeho finanční problémy a jak to bude mít s důchodem.

Z Vašeho dotazu mám pocit, že si o tátu děláte velkou starost. Říkám si, že může být dost náročné vidět, jak se blízký člověk trápí, a nevědět, jak mu pomoci. Velmi si cením toho, že se o svého tátu takto zajímáte. V situacích, jako je ta Vaše, kdy člověk hledá pomoc pro někoho blízkého, je důležité si uvědomit, že přes všechnu snahu a podporu okolí záleží vždy na daném člověku, jestli pomoc přijme, a bude se chtít zase postavit na nohy. Je tak potřeba se připravit i na to, že táta pomoc chtít nebude, na což má jako dospělý a svéprávný člověk nárok. I když bychom chtěli, nemůžeme své blízké donutit k tomu, aby se změnili. Myslím, že vhodným přístupem by mohlo být s tátou mluvit o tom, co všechno může pro změnu podniknout, a případně mu pomoci s realizací dílčích kroků, pro které se sám rozhodne. Můžete třeba společně procházet nabídky práce a odpovídat na inzeráty, nebo mu pomoct napsat dobrý životopis. Stejně tak můžete společně jít na procházku, uvařit si dobrou večeři, nebo třeba koukat na film, a přivést tak tátu na jiné myšlenky. Když těžké období trvá opravdu dlouho, může člověk někdy začít ztrácet naději. Můžete se zkusit s tátou zamyslet nad tím, co se mu v životě dařilo. Všelijaká drobná ocenění mu mohou dodat sebevědomí, aby se sám začal více snažit třeba i v jiných oblastech. 

Ptáte se, jestli byste měla tátu objednat k psychiatrovi nebo psychologovi, jestli by to pomohlo, a jak takového odborníka vybrat. Odborná péče může velmi napomoci tomu, aby začal své problémy efektivně řešit. Záleží ale především na Vašem tátovi, jestli bude chtít nějakého odborníka navštívit. Vy mu samozřejmě můžete pomoct s hledáním, objednáním, nebo ho i doprovodit na první návštěvu. Můžete ho také zkusit podpořit třeba tím, že mu vysvětlíte, že se člověk nemusí stydět za návštěvu odborníka v těžké životní situaci. Jak s výběrem psychiatra nebo psychologa začít, si můžete přečíst na našem webu, najdete tam i základní rozdíly mezi psychologem a psychiatrem. Dá se však využívat služeb obou odborníků najednou. Co se týče pohlaví a věku, jde hlavně o to, kdo bude vyhovovat Vašemu tátovi. S hledáním můžete začít třeba tady nebo tady. Hledání psychologa či psychiatra může být zdlouhavý proces, proto může být aspoň na začátku jednodušší obrátit se pro pomoc na obvodního lékaře.

V dotazu se ptáte, jak vyřešit tátovy finanční problémy a jak to bude mít s důchodem. Takové rady jsou bohužel mimo kompetence naší poradny. Podmínky pro odchod do důchodu si můžete přečíst na stránkách České správy sociálního zabezpečení. Pokud byste potřebovala blíže poradit se sociálně-právní stránkou situace, neváhejte se obrátit na některou z bezplatných občanských poraden.

Napadá mě, že celá situace může být těžká i pro Vás osobně. Možná by mohlo být nápomocné do řešení zapojit i někoho dalšího z rodiny, s kým zároveň budete mít možnost sdílet své pocity. Rovněž Vy sama můžete zvážit návštěvu psychologa. Můžete společně probrat, jak s tátou o problémech citlivě mluvit, a celkově Vás může v této těžké situaci podpořit. Někdy se může stát, že lidé kvůli pomoci druhým opomenou své vlastní potřeby, ale svému tátovi pomůžete mnohem lépe, pokud sama budete v duševní pohodě.

Přejeme Vám i Vašemu tátovi hodně zdaru.

Tým poradny

 

Kdy a jak mám znovu pozvat na schůzku ženu, která už jednou odmítla?

Dobrý den, za jak dlouho a jakým způsobem je vhodné/ přípustné znovu pozvat na schůzku ženu, která už jednou odmítla (nebo aspoň naznačit, že pozvání stále platí), aby to nebylo hloupé, trapné ani nepříjemné? Předem moc děkuji za odpověď.

Daniel

Odpověď

Dobrý den, Danieli,

rád byste pozval na schůzku ženu, která Vás už jednou odmítla, ale nevíte, kdy a jak to udělat, aby to nebylo hloupé, trapné a nepříjemné.

I přesto, že víme, že nás protějšek někdy může odmítnout, býváme pak někdy zklamaní nebo třeba smutní. To, že se nenecháte odradit a chcete ženu ještě jednou zkusit pozvat, může ukazovat, že je pro Vás důležitá a že se jen tak nevzdáváte. Domnívám se, že zkusit to znovu je namístě, pokud to tak cítíte. Některé ženy naopak ocení, když vidí, že na nich mužům záleží, a nevzdávají se hned po prvním nezdaru.

Přemýšlím, že mohla pozvání odmítnout i z jiných důvodů než jen proto, že nemá zájem. Možná se minule jen sešla špatná souhra okolností a je šance, že teď pozvání přijme. Říkám si, že časový rozestup možná příliš roli nehraje a můžete to klidně zkusit co nejdříve, jak se na to budete cítit. Nevím, jaký způsob pozvání jste zvolil posledně, ale myslím si, že je v pořádku se zeptat na rovinu. Napadá mě, že by třeba mohlo být fajn navrhnout nějakou jinou aktivitu, než jakou jste zkoušel minule. Můžete se také pokusit zjistit, co má žena ráda, co by ji mohlo bavit a podle toho pozvání přizpůsobit. Myslím si, že by jí mohl tento krok ukázat, že o ni opravdu máte zájem a přemýšlel jste, co by jí udělalo radost. Zároveň si ale říkám, že pokud Vás nic nenapadne, tak si s tím nemusíte lámat hlavu týdny a třeba jen obyčejná procházka s kávou nebo čajem může být naprosto dostačující, pokud má zájem. Přemýšlím také nad tím, jestli kolem sebe máte někoho blízkého, s kým byste se mohl poradit, jak by podobnou věc řešil a třeba by Vám dal na celou situaci i nějaký jiný a užitečný náhled.

Na závěr nelze opomenout ani možnost, že Vás žena opět odmítne, ale říkám si, že i tak by mohlo být druhé pozvání dobrým krokem, abyste zjistil její postoj

Přejeme Vám hodně štěstí při dalším pokusu.

Tým poradny

Jak se vyrovnat s negativitou v práci?

Dobrý den, prosím o radu. Nevím, jestli je normální, že když je člověk poměrně vstřícný, kolegiální, týmový hráč, často se mu dostává spíše buzerace, negativismus, apod. Všeobecně vidím, že je spousta negativního přístupu ze všech stran, a normální lidi se brzy podřídí nebo zlomí. Nevím, jak se s tím vyrovnat. V práci jsem závislý na komunikaci s ostatními, aby vše klaplo. Ale tahle komunikace je naprosto vyčerpávající Práci jsem už měnil, je to snad úplně stejné. . Moc díky za odpověď. Pavel

Pavel

Odpověď

Dobrý den, Pavle,

děkujeme, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete, že komunikace s kolegy v práci je pro Vás vyčerpávající, jelikož se setkáváte s negativismem a buzerací, ačkoli jste týmový hráč, vstřícný a kolegiální. Zajímá Vás, jestli je to normální, a jak se s tím vyrovnat.

Většině lidí se v práci čas od času stane, že si s někým z kolegů nesednou, nebo že na pracovišti není příjemná atmosféra, přestože se snaží s ostatními vycházet. Někdy to může být jen maličkost, ale pokud Vás to trápí delší dobu, může to být velmi zatěžující. Proto si cením toho, že nad tím přemýšlíte a snažíte se o změnu– začít takovou situaci řešit je první krok k tomu, abyste se v práci cítil lépe.

Přemýšlím, jak atmosféru na pracovišti vnímají Vaši kolegové. Možná by stálo za to situaci prodiskutovat s někým z blízkých spolupracovníků a zjistit, jestli se také setkávají se stejnými problémy. To by Vám mohlo pomoci odhalit příčinu, proč kolem sebe vidíte tolik negativního přístupu. Někdy mohou být lidé na ostatní nepříjemní nevědomky, třeba proto, že mají hodně práce. Také mě napadá, že kolegové si nemusí uvědomovat, že to, co dělají, na Vás takto působí. V takovém případě by mohlo pomoci s daným člověkem situaci taktně probrat třeba při pauze nebo po práci. Lidé mohou tytéž situace a chování vnímat velmi různě, a tak bývá dobré si ujasnit, co komu vadí. Třeba tak zjistíte, že i Vy můžete začít dělat něco trochu jinak, aby se atmosféra v práci zlepšila, případně abyste se tam cítil Vy sám lépe.

Rovněž můžete zkusit využít profesionální poradenství od psychologa, případně osobního kouče. Odborník s Vámi může situaci v práci probrat a společně můžete přijít na strategie, jak situaci zlepšit, ať už jde o vyjasnění vlastních potřeb a hranic, asertivní prosazování svého názoru, nebo efektivní komunikaci. Jak si psychologa vybrat, a co to obnáší, se můžete dočíst na našich stránkách, a konkrétního odborníka ve svém okolí najít třeba tady nebo tady.

Přejeme, ať se Vám v práci i v životě daří.

Mám psychické problémy a někdy mám chuť si ublížit

Dobrý den,mam psychicke problemy nejdrive se mi predcasne narodil syn,potom mi umrela tchyne,potom otec.Nyni jsme se s manzelem dostaly do insolvence.Hledam si i praci a zatim marne,konci mi rp 7/21.Nekdy si rikam jestli by mym detem nebylo lip beze me,nekdy mi staci videt nuz a chtela bych si podrezat zily ale drzim se pred manzelem a detmi.Co mi doporucite? Nerada bych aby me ruplo v bedne a neco opravdu udelala,v budoucnu by me to urcite mrzelo.Dekuji za odpoved.

Barbora

Odpověď

Dobrý den Barboro,

děkujeme Vám za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Ve svém dotazu popisujete, že máte psychické problémy pramenící z různých životních událostí. Nyní jste ve finanční krizi, a někdy máte myšlenky na to, že byste si ublížila. Ptáte se nás proto na nějaké doporučení, abyste v budoucnu neudělala něco, co by Vás později mohlo mrzet.

Přemýšlím nad tím, co asi nyní cítíte a jak svou situaci prožíváte. Chápu, že je toho na Vás teď příliš a vše se Vám tak nějak „sešlo“ najednou. Vaše situace bude jistě vyžadovat spousty sil, a proto není překvapivé, že máte myšlenky na to vše ukončit, abyste podobné věci nemusela dál zažívat. Říkám si, že jistě není jednoduché držet se před nutkáním ublížit si a přemýšlet nad tím, jak vysilující to asi musí být. Nicméně každé trápení má jednou svůj konec. Vaše příbuzné Vám bohužel nikdo nevrátí, avšak čas pomáhá zmírnit trápení i truchlící proces pozůstalých, který je také velmi důležitý.

Možná byste teď mohla zkusit pracovat na nějakých malých krocích, které by Vám mohly pomoci vidět, že se Vám něco daří, což Vám možná teď hodně chybí. Napadá mě zaměřit se třeba na hledání práce, kdy můžete využít i jiné kanály, které jste možná dosud nevyužila – například různé facebookové skupiny. Můžete se také zkusit poptat svých známých a přátel, zdali o nějakém volném pracovním místě neví. Ještě mi přichází na mysl, že by Vám mohlo Vaši situaci ulehčit, kdybyste si promluvila s někým o Vaší finanční situaci. Mohly by Vám pomoci například online poradny, které se zaměřují na insolvenci, a to například tato nebo tato.

Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste své těžkosti, myšlenky a trápení s někým sdílela. Nezmiňujete se, jestli Váš manžel nebo děti ví o tom, co prožíváte. Říkám si, že by Vám mohlo pomoci probrat to, co cítíte, s Vaším manželem, popsat mu Vaše myšlenky, a třeba Vás společně napadne, jak by Vám manžel mohl být ve Vaší situaci oporou. Jelikož se nacházíte v této situaci společně, můžete si promluvit o tom, jak to vidí on, jak to prožívá, a společně přemýšlet nad tím, jak byste mohli tuhle situaci začít řešit a jestli by Vám případně mohl s něčím pomoct. Často může být užitečné svěřit se někomu s tím, co nás trápí, a nebýt na to sám. Podobně se můžete obrátit i na jiné blízké, kterým důvěřujete, jako je například rodina či přátelé.

Lidem, kteří dlouhodobě zažívají potíže, které popisujete, může pomoci odborník, a to psycholog nebo či psychoterapeut. Takový odborník by Vám mohl na osobních sezeních pomoci zvládat to, co Vám přichází na mysl, jako je právě chuť si ublížit. Také s ním můžete probrat možné kroky, které byste teď pro sebe mohla udělat, aby se Vám ulevilo. Seznam psychologů a psychoterapeutů můžete najít zde nebo zde. Můžete je hledat i na internetových platformách, například zde nebo zde.

Přejeme Vám, abyste se cítila lépe a brzy se Vám ulevilo.

Tým poradny

Jak mám kamarádovi pomoci?

Dobrý den, potřebuju pomoci svému blízkému kamarádovi který přemýšlí o smrti a chce si sáhnout na život. Důvod je prý jeho otec ale co přesně tak to bohužel nevím. Potřebuju poradit jak mu můžu pomoci nebo aspoň odvést od těchto myšlenek...opravdu mi na něm záleží a nechci aby udělal něco díky čemu bych mohla o něj přijít..předem děkuji za odpověď.

Marie

Odpověď

Ahoj, Marie,

děkujeme Ti za Tvůj dotaz. Píšeš nám v něm o svém kamarádovi, který přemýšlí o smrti a o sebevraždě. Je vidět, že Ti na něm záleží a oceňuji to, že se mu snažíš pomoci. Proto si vážím toho, že se na nás obracíš.

Věřím, že se nacházíš ve složité situaci a že se o kamaráda bojíš. Je pochopitelné, že mu chceš pomoci. Myslím si ale, že je důležité poznamenat, že Ty sama neneseš za svého kamaráda zodpovědnost. Můžeš tu ale pro něj být, když to bude potřebovat. Není ale Tvou zodpovědností ho „zachránit“. Nemůžeme ovlivnit to, jak se druzí cítí nebo chovají, a to, co udělají nebo neudělají, je ve výsledku na nich.

Můžeš si se svým kamarádem zkusit promluvit o Tvých obavách a zkusit se zeptat, co bys pro něj mohla udělat. Je možné, že sám neví, co přesně by mu pomohlo. Můžeš s ním ale například trávit čas a podporovat ho.

Myšlenky na sebevraždu jsou závažné téma, které rozhodně není dobré podceňovat. Takové myšlenky mohou člověka dovést k tomu, aby si ublížil nebo dokonce vzal život. Jedná se ale o něco, na čem se dá pracovat.  Proto bych Tvému kamarádovi doporučila, aby navštívil nějakého odborníka. Může se jednat o psychologa nebo psychoterapeuta (konkrétní kontakty lze nalézt například zde nebo zde). Pokud je ale kamarád nezletilý, musí ho k tomuto odborníkovi objednat zákonný zástupce. Bez doprovodu zákonného zástupce může navštívit například krizové centrum. Tyto centra sice nenahrazují psychoterapie, ale mohou člověku velmi pomoct, když se cítí být „v koncích“ nebo prožívá silné negativní emoce.

Velmi užitečné kontakty, které bys mu mohla předat, jsou na Linku bezpečí (116 111) nebo Linku první psychické pomoci (116 123). Jedná se o bezplatné nonstop telefonní linky, kam člověk může zavolat, pokud má nějaké akutní negativní pocity. V případě tvého kamaráda se může jednat právě o myšlenky na smrt a podobně. Na lince jsou školení pracovníci, kteří se mu budou v dané situaci snažit pomoci. Pokud by preferoval psanou komunikaci, Linka bezpečí nabízí i chat.

Přejeme Tobě i Tvému kamarádovi hodně štěstí.

Tým poradny

Mám strach z druhého porodu

Dobrý den, ráda bych se poradila o svém problému. Před rokem a půl se mi narodila dcera, neplánovaně, ale děti jsem vždy chtěla, jen jsem nikdy nebyla dostatečně pripravena. Bála jsem se porodu, výchovy, navíc se již několik let léčím s panickou poruchou. Ta kupodivu v době těhotenství a nyní vymizela. S manželem jsme se od nového roku chtěli pokoušet o druhé miminko, které bych moc chtěla. Ale bohužel vždy, když už 'jde do tuheho' :) tak se zaseknu a připomene se mi porod (rodila jsem císařským řezem), týden jsem měla větší deprese a především mě přepadne strach. Strach z toho, co když se něco se mnou stane, budu mít třeba komplikace, jak bych to vydržela bez své dcery, jak se o ní budu schopná starat v době těhotenství, když s ní jsem pět měsíců prolezela, protože jsem nemohla nic jist ani pít, a co když dvě děti nezvládnu. Co když nemám mít druhé dítě, když jsem nemohla přirozeně porodit ani to první. V ten okamžik jsem rozhodnuta dítě nemít. Ale přesto bych ten strach ráda překonala. Mohli byste mi poradit, co s tím? Moc dekuji.

Zuzana

Odpověď

Dobrý den Zuzano,

chtěla bych Vám poděkovat, že jste se s Vašimi obavami obrátila právě na nás. Píšete nám, že byste se rádi s manželem pokoušeli o druhé miminko. Zároveň ale máte z druhého těhotenství strach, jelikož první porod u Vás probíhal císařským řezem. Máte obavy z komplikací, které by mohly z druhého porodu vyplývat a nejste si jistá, jestli první, a pro Vás náročný porod, není znamením, že si druhé miminko pořizovat nemáte.

Hned na začátku bych Vám chtěla říci, že Vás obdivuji za to, že i když máte ze svého případného druhého porodu obavy a Vaší hlavou víří pochybnosti, cítím z Vašeho dotazu, že máte silnou vůli, a jste ochotna se svým strachem pracovat. Ještě bych Vás chtěla ujistit, že přemýšlet nad riziky druhého těhotenství a porodu, a mít pocity strachu a nejistoty, není nic neobvyklého, a zažívá je mnoho dalších maminek.

Bohužel Vám nemohu pomoci v případném rozhodování, zdali se o druhé miminko pokoušet nebo ne. Na druhou stranu vnímám, že by Vám mohlo pomoci si o tom s někým popovídat a společně zvážit na jednu stranu rizika, a na druhou pozitiva. Napadá mě, jestli jste zkusila o svých pocitech mluvit s manželem. Možná by Vám mohlo pomoci, kdybyste si spolu otevřeně promluvili o Vašich myšlenkách, obavách, o možných rizicích. Myslím si, že manžel by Vám mohl nabídnout svůj úhel pohledu, jak se ohledně toho cítí on, a společně byste poté mohli dojít k nějakému závěru, co by pro Vás oba bylo nejlepší. Také byste mohla zkusit jiné zdroje podpory, jako je rodina či blízcí přátelé.

Dále mě napadá, že byste se mohla svěřit Vašemu gynekologovi. Gynekolog je přeci jen odborník ve své oblasti, a bude pravděpodobně znát mnoho dalších žen, které si procházely podobnou situací, kterou popisujete. Gynekolog by Vám mohl poskytnout mnoho informací, se kterými se sám setkal ve své doktorské praxi.

Domnívám se, že by pro Vás mohla být užitečná návštěva psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohla probrat, co prožíváte, a pracovat na zvládání Vašeho strachu. Všimla jsem si, že jste ve svém dotazu uváděla, že jste trpěla panickou poruchou. Projevy strachu, které nyní prožíváte, s tím mohou souviset, ale také nemusí. I to byste s odborníkem mohla hlouběji probrat. Jejich seznam můžete najít zde nebo zde. V dnešní online době můžete také využít služeb psychoterapeutů pracujících online – zde nebo zde. Je tady také možnost obrátit se na manželskou a rodinnou poradnu, kam byste mohla buď sama, nebo společně s manželem zajít, a probrat své obavy s odborníkem. Pokud by nastala situace, kdy budete cítit úzkost či deprese nebo budete zažívat strach, nebála bych se zkusit různé uklidňovací metody, jako např. relaxace či meditace – ukázka. Mohu Vám ještě doporučit aplikaci Nepanikař, která se dá stáhnout do mobilu, tabletu či otevřít v počítači – tato aplikace poskytuje nabídku možných technik pro zvládání strachu a úzkosti a zahrnuje také kontakty na pomoc odbornou.

Přejeme Vám, aby se Vám brzy ulevilo a abyste dokázala najít cestu, kterou se vydat.

Tým poradny

Jsem v neustálém stresu, měla bych zase začít chodit k odborníkovi?

Dobrý den, jsem ve složité situaci. Během 16 měsíců se mi narodily 4 děti (Anička+trojčata). Starší už chodí do školky, ale s trojčaty jsem stále doma. Jsem v neustálém stresu,který občas vyvrcholí mým psychickým slożením. Myslím,že jsem se dostala do fáze vyhoření(zkusila jsem si udělat nějaký dotazník).. Dokážete mi, prosím, poradit, co mám dělat? V létě jsem chodila do rodinné poradny za psycholožkou a řešila komplikované chování jedné z trojčat. Ale paní psycholožka šla na mateřskou a tak jsme naše sezení ukončily. Myslím,že mi to pomáhalo. Měla bych začít za někým zas chodit? Jsem vyčerpaná..Děkuji za vaši odpověď..

Maruška

Odpověď

Dobrý den Maruško,
píšete nám o Vaší situaci, během krátké doby se Vám narodily čtyři děti. Cítíte se stále ve stresu, následkem toho se občas psychicky složíte. Ptáte se nás, zda byste měla znovu začít chodit za odborníkem.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že Vaše situace pravděpodobně musí být náročná a je pochopitelné, že jste ve stresu a jednou za čas je toho na Vás příliš. Přijde mi skvělé, že myslíte na své duševní zdraví a přemýšlíte nad návštěvou odborníka. Péče o děti stojí spoustu energie a času a představuji si, že s trojčaty to musí být ještě mnohem náročnější. Tím více je důležité, abyste pečovala i sama o sebe.

Říkám si, že by bylo fajn cítit podporu například od Vašich nejbližších. Můžete si promluvit s partnerem, někým z rodiny či blízkých o tom, že je pro Vás tato situace velmi náročná a zkusit vymyslet, jak Vám můžou ostatní pomoci, aby toho na Vás nebylo tolik. Můžete se jim také svěřit, že přemýšlíte o vyhledání odborníka, možná s Vámi mohou sdílet i své vlastní zkušenosti.

Napadá mě, že někdo, kdo nezažil tak intenzivní péči o děti jako Vy, možná ani nemůže dostatečně pochopit, v jaké situaci se nacházíte. Nemohu Vám říct, zda se jedná o syndrom vyhoření, jelikož je k tomu potřeba psychologická diagnostika a hlubší rozhovor. Na internetu je mnoho dotazníků, které mohou, ale nemusí být kvalitní či vhodné. Toto posouzení může provést jenom psycholog (případně psychiatr), se kterým můžete probrat i možnosti zlepšení. Zároveň spolu můžete mluvit o tom, co Vás trápí, a také najít cesty, jak se vyrovnat se stresem, který pociťujete, a co můžete změnit, abyste situaci lépe zvládala. Seznam odborníků najdete tady nebo tady.

Ptáte se, zda byste měla k někomu zase začít chodit. Myslím si, že by Vám to v současné situaci skutečně mohlo pomoci a ulevit Vám. Kromě osobní návštěvy by pro Vás možná mohla být fajn i varianta online psychoterapie. V současné situaci řada odborníků pracuje online, hledat můžete přímo na specializovaných internetových platformách, například zde nebo zde.

Přejeme Vám, ať je Vám lépe.
Tým poradny

Bojím se, že mi moje problémy budou komplikovat zbytek života

Dobrý den, mám už od malička problémy, které trvají dodnes. První a řekl bych ten nejdůležitější je, že si pořád dokola přehrávám svoje nejhorší chvíle ( něco se nepovedlo, ztrapnil jsem se,...) s tím souvisí i to, že když něco udělám blbě nebo tak (nemyslím tím obyčejnou chybu při práci), tak jiný by to neřešil ba naopak by tím ještě pobavil ostatní, já to beru jako katastrofu.... Další je že sám sebe hrozně řeším a hrozně pitvám. Ikdyž jsem všude chválen jak jsem pracovitý apod., stejně mě přepadají myšlenky typu nejsem dobrý, nic neumím,... Měl jsem také problém, ten se mi naštěstí podařilo překousnout, že sem se hodně bál nových věcí, které přišli společně s věkem (učení se s novými nástroji apod.) Opravdu jsem se bál a nechtěl jsem to dělat. Osobně si myslím, že tyhle vsechny věci pochází z dětství. Já si to díky bohu nepamatuji, ale z vyprávění vím, že když jsem například zkusil něco nebo jako malý capart všechno jakoby "ohmatával" byl strašný řev ze strany otce. Bohužel můžu řict naštěstí se rodiče rozvedli a já zůstal na té dobré straně a to u mamky. ) Ani jsem se nemusel moc provinit a byl křik. Pak si taky z dětsví nesu jistý pocit, který nejde dost dobře vyjádřit. Vznikl stylem výchovy ,, med a bič", prvně velký křik ikdyž se nic moc nestalo, a hned potom takový to mazlení a že dobrý že je vše fajn,..... Nevím jak to popsat. A ten pocit je brek, lítost, úzkost, radost dohromady, tak nějak to je... Ikdyž se mi ho podařilo v nějaké míře potlačit, tak stejně leze na povrch a leze při jakémkoliv problému. Nutno dodat že pouze pokud je to v rodině. Bojím se, že to semnou bude už nadosmrti a že mi to bude hodně komlikovat život Jinak mluvit o těchto problémech není sebemenší problém, a už jsme tolikrát s rodinou o tom diskutovali. Moc nevím jak se toho zbavit. Děkuji

Lukáš

Odpověď

Dobrý den, Lukáši,

píšete o svých problémech, které trvají již dlouho a Vy nevíte, jak se jich zbavit. Pořád dokola si přehráváte Vaše nejhorší chvíle a nejde Vám s tím přestat. Když se Vám něco nepovede, berete to jako katastrofu a hodně to řešíte. I když Vás ostatní chválí, stále Vás napadají myšlenky, že nejste dobrý a nic neumíte. Máte pocit, že tyto věci mohou pocházet z dětství a odráží i to, jak se choval Váš otec. Také zmiňujete pocity, které se u Vás neustále objevují, když se v rodině řeší nějaký problém. Máte strach, že budete tyto věci zažívat už pořád a budou Vám komplikovat život.

Chápu, jak pro Vás může být frustrující, když se již delší dobu potýkáte se zmíněnými problémy a máte pocit, že se nic moc nemění a máte možná strach, že to tak bude už napořád. Dokážu si představit pocity beznaděje a smutku, které by se u Vás třeba někdy mohly objevovat a o to víc oceňuji, že i přesto máte stále chuť a odhodlání na sobě pracovat a jsem moc ráda, že jste nám napsal.

Je vidět, že dokážete o svých problémech hodně přemýšlet a mám pocit, že jste toho už sám možná zkoušel hodně. Píšete, že jeden z problémů se Vám už podařilo překonat, to je podle mě skvělý začátek. Zároveň ale přemýšlím, že by pro Vás momentálně mohlo být nejvhodnější zkusit se obrátit o pomoc na někoho jiného, konkrétně na psychologa nebo psychoterapeuta. Nemyslím si, že by se na Vašich problémech nedalo pracovat a musely by Vám komplikovat celý zbytek života, ale potýkáte se s mnoha věcmi a zdá se mi, že toho může být na jednoho člověka zkrátka hodně. Odborník by Vám mohl pomoci při hledání další cesty a při práci s Vašimi pocity a myšlenkami. Říkám si, že by mohlo být užitečné si problémy trochu rozdělit a snažit se je třeba řešit po menších částech, někdy to bývá jednodušší. Třeba byste měl možnost se na všechno podívat i z jiné perspektivy a možná byste se dostali k něčemu, co Vás samotného nenapadlo. Když píšete, že o některých věcech neustále přemýšlíte a nejde Vám se od toho oprostit, mohlo by být cílem přijít na to, jak zklidnit své myšlenky, například pomocí relaxačních cvičení, a učit se pracovat se svými emocemi. Také byste mohli pracovat na podpoře Vaší sebedůvěry a sebehodnocení, když sám píšete, že jste šikovný, jen si to někdy sám nedokážete připouštět. Někdy nám také opravdu může pomoci pochopit, z čeho naše problémy pramení, mohli byste se tedy věnovat i tomuto tématu a zážitkům z dětství, pokud byste chtěl. Kdybyste chtěl nějakého odborníka vyhledat, kontakty na ně můžete najít například tady nebo tady. Momentálně většina poskytuje služby online, můžete se tedy domluvit s někým koho vyhledáte, nebo se podívat rovnou na nabídku online služeb například zde, zde nebo zde.

Také zmiňujete, že je u Vás v rodině možné o těchto problémech mluvit. Za to jsem moc ráda, a i do budoucna bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste s blízkými lidmi o věcech, které Vás trápí nebo se jich i přímo dotýkají, mluvil. Říkám si, že je důležité mít kolem sebe lidi, na které se můžeme obrátit a přemýšlím, jestli máte případně i někoho dalšího, třeba kamarády, kterým byste se mohl svěřit, kdyby toho třeba na Vás bylo moc.

Přejeme Vám, ať najdete vhodný způsob, jak s Vašimi problémy pracovat.

Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 97 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info