VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Terapie už není to, co dřív

Dobrý den,
mám problém, který nastává asi jen zřídka, nicméně i kdyby se mi to jen zdálo, myslím, že bych se potřebovala s vámi o něm poradit. Chodím na terapii s přestávkou už dlouho, začala jsem před pěti lety a moje psycholožka mi tehdy během několika měsíců opravdu pomohla, za což jí budu vždycky vděčná. Potom se naše cesty rozdělily. Po pár letech jsem chtěla vyřešit ještě jinou záležitost, a tak jsem na základě dobré zkušenosti už nehledala nikoho jiného a vrátila jsem se. Bohužel, během druhé terapie jsem se zhroutila a pár měsíců se mnou asi nebylo možné nijak hnout.
Teď jsem na tom už nějaký čas podstatně lépe. Poslední dobou však mě však tíží pocit, jako by moje setkání s psycholožkou už nebyla „to, co dřív.“ Když si povídáme jen tak o životě a o různých zajímavostech, cítím, jak je to nenucené a upřímné. Pokud si ale začnu na něco stěžovat – v čemž jsem dost dobrá, to přiznávám – zdá se mi, jako by i ona přepnula to takového „pracovního módu“ a kladla mi otázky, které už dávno zná a které tak nějak zaberou vždycky. Nevím, jak to blíž popsat, jen mám občas, ne pokaždé, pocit jako by se něco začalo vyčerpávat. Neřešila bych to, jenomže občas se potom přistihnu, jak nakonec mluvím raději o těch nezávazných věcech a nepříjemným se vyhýbám, abychom spolu zase vedly ten upřímný dialog. Chápu, že asi nejsem první, kdo ten den přišel a už vůbec ne první, s kým se ve své práci setkala. Má za sebou dlouhou kariéru a pořád je pracovně velmi aktivní. Abych to zkrátila, nechci ji sebou přehnaně zatěžovat, ale zároveň si vzpomínám, jak jsem skoro žasla nad jejími postřehy a cítila jsem, že se to celé posouvá k dobrému.
Vím, že někdo by řekl, ať prostě odejdu, to je ale těžké při důvěře, kterou jsem do našeho vztahu vložila a vkládám. Za dobu, co ji znám, už pro mě není tak úplně cizí. A musím přiznat, že mě i trochu sobecky trápí pomyšlení, že jsem vlastně jen jednou z mnoha klientů, kteří pominou. Že by se zázemí, o němž jsem dávno přestala pochybovat, najednou mělo zas vrátit do rutinního rozhovoru anonymních lidí. Měla jsem pocit, jako by to bylo místo, kde záleží konkrétně na mě, bez ohledu na to, jestli mám dobrou náladu nebo sebelítostivou a stěžuji si ... Nechci o něj zas přijít.
Chtěla bych to nějak vyřešit, pokud možno, aby nedošla újmy ani jedna z nás.
Předem moc děkuji za odpověď.

Sára

Odpověď

Dobrý den, Sáro,

nejdříve bych Vám chtěl poděkovat za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Píšete, že Vás poslední dobou trápí pocit, že Vaše terapie už není „to, co dřív“. Když se začnete svěřovat s nepříjemnými tématy, Vaše psycholožka podle Vás přepne do „pracovního módu“ a ze setkání se vytrácí upřímný dialog. Necítíte takové pokroky jako dříve, ale zároveň byste nerada o tento důvěrný vztah přišla. Chtěla byste to vyřešit, aby pokud možno nedošlo k újmě ani jedné z vás.

Je určitě dobře, že uvažujete nad užitečností své terapie a snažíte se to řešit. Říkám si, že může být náročné uvědomit si, že se Vám dobře nemluví se svou psycholožkou o náročných tématech, obzvlášť když jste do vztahu už investovala tolik důvěry a času. Věřím, že pokud se psycholožka u těžších témat nechová tak, jak byste si přála, může být obtížné tyto věci do rozhovoru přinášet. Každopádně zabývání se nepříjemnými tématy je jedna z nejčastějších věcí v terapii, takže si nemusíte dělat starosti se zatěžováním své psycholožky. Sama navíc máte zkušenost, že to v minulosti celou terapii posouvalo k dobrému.

Co se týče Vašich myšlenek o tom, že jste jen jednou z mnoha klientů, kteří pominou, jedná se o relativně časté myšlenky klientů v terapii a je do určité míry přirozené, že chceme mít u svého psychoterapeuta jakési speciální místo. Ačkoli terapeuti mají klientů více a terapie je pro ně práce, každý klient je pro ně jedinečný. Každý psychoterapeut také má nějaký svůj pracovní přístup, jehož součástí bývají např. osvědčené otázky, techniky apod.  Zároveň se ale snaží přistupovat ke každému klientovi a jeho příběhu individuálně.

Přemýšlím také nad tím, že je přirozené občas v terapii zažívat nějaké zádrhely, a někdy se může terapie i dlouhodobě vyvíjet jinak, než bychom si třeba přáli nebo očekávali. I tyto prožitky ale můžou být pro terapeutický proces přínosné. Pokud jsou v ní otevřeny, mohou terapii posunout do nových a možná nečekaných míst. Společné probírání toho, co se v terapii děje, je běžnou součástí terapie, a nezáleží na tom, zda jde o pozitivní nebo negativní prožitky. Píšete, že byste ráda vedla v terapii upřímný dialog, chtěl bych Vás tedy podpořit v tom, upřímně sdílet pocity, o kterých nám píšete, s Vaší psycholožkou. Zároveň si uvědomuji, že otevírání těchto témat pro Vás může být nekomfortní, ale terapeuti jsou i na takové rozhovory připraveni. Pokud by to pro Vás bylo snazší, nemusíte sdílet hned vše, ale můžete zkusit sdělit nejdříve třeba jen část svých pocitů a uvidíte, kam Váš rozhovor bude směřovat. Pokud by Vám bylo nepříjemné o tom mluvit, nebo jste nevěděla, jak začít, napadá mě i možnost dát Vaší psycholožce přečíst tento Váš dotaz nebo podobný dopis.

Rozumím Vašemu přání nepřijít o důvěrné místo u Vaší psycholožky. Pokud by se ale situaci nedařilo vyřešit a Vy byste nebyla s terapií spokojená, je volba zkusit jiného terapeuta v pořádku. Pokud byste měla zájem, v tomto rozcestníku můžete nalézt kontakty.

Přejeme Vám, aby pro Vás terapie byla zase užitečná.

Tým poradny

Co dělat, když mi doma ubližují?

Co mám dělat v případě že mě doma psychicky a fyzicky ničí (nadávají v tom stylu že jsem děvka atd a klidně dají pěsti a vyhrožují my že mi dají pěsti). Ve škole dostávám záchvaty pokud dostanu špatnou známku, protože se bojím co se stane doma když tam přijdou s tou špatnou známku. Mohl by mi někdo poradit co dělat v tomhle případě? (kromě je posílat na sociálku)

Kredenc

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Vážíme si toho, že vkládáte důvěru do naší poradny a obracíte se na nás s tím, co Vás trápí. Píšete nám o tom, že Vám doma nadávají, vyhrožují fyzickým útokem, nebo Vám dokonce dají pěstí. Když ve škole dostanete špatnou známku, máte strach se domů vracet a dostáváte záchvaty. Ptáte se nás, co můžete ve Vaší situaci dělat.

Nejprve bych Vás chtěla ocenit za to, že jste našla odvahu se svěřit s tím, co doma zažíváte. Snažím se představit si, jak bolestivé asi je to, když se k Vám někdo blízký chová tak, jak píšete. Představuji si obrovskou bolest na těle i na duši. Také si říkám, jak těžké asi je něco takového napsat do slov, která si přečte někdo cizí. Mám pocit, že to asi chtělo hodně síly. Je velmi dobře, že Vaše situace nezůstala tajemstvím a rozhodla jste se ji řešit.

Chci Vám vyjádřit podporu, abyste takto odvážná byla i nadále. Násilí, o kterém píšete, je totiž velmi vážné a je potřeba jej co nejrychleji zastavit. Z Vašeho dotazu mám sice málo informací, ale takovéto chování by mohlo být vyhodnoceno i jako trestný čin. Není možné, aby Vám doma bylo takto ubližováno. Existuje mnoho způsobů, jak je možné takovou situaci řešit, a je opravdu důležité, abyste si některou z nich vybrala a požádala o pomoc. Mnoho lidí Vás může podpořit a pomoci Vám Vaši situaci změnit.

První možností je obrátit se na jakéhokoli dospělého z Vašeho nejbližšího okolí. Může to být učitel, školní psycholog či speciální pedagog, dětský lékař, soused, vedoucí z kroužku, nebo třeba rodič kamarádky či kamaráda. Vyberte si z nich toho, komu nejvíce důvěřujete. Pokud by pro Vás bylo příliš těžké o Vaší situaci mluvit nahlas, můžete to zkusit napsat. Bylo by ale dobré, aby takový vzkaz nebyl anonymní. Je potřeba, aby tato osoba věděla, kdo jste – pak může pomoci přímo Vám.

Další možností je obrátit se na nejbližší Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), tedy „sociálku“. Chápu, že je Vám představa takového řešení nepříjemná. Někdy můžou mít lidé pocit, že sociálka rodiny pouze trestá. Je tomu ale právě naopak – sociální pracovnice z OSPOD hledá řešení, které bude pro celou domácnost nejlepší, a zároveň myslí především na potřeby dítěte či dospívajícího. Podle toho, jak vyhodnotí závažnost situace, může postupovat různými způsoby. Chci Vás poprosit, abyste ještě jednou zvážila i toto řešení. Pokud se ho rozhodnete využít, můžete kontaktovat nejbližší OSPOD zde. Další možností je zadat do internetového vyhledávače „OSPOD“ a obec, ve které bydlíte, a tak najít stránky místního OSPOD. Pak můžete využít osobní nebo telefonické domluvy.

Ve svém okolí se můžete obrátit také na Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, nebo Dětská krizová centra, případně můžete kontaktovat i Krizové centrum pro dospělé (např. telefonicky), popsat svou situaci a poradit se. Všechna tato centra i zařízení poskytují své služby bezplatně a pomáhají lidem zvládat různé náročné životní situace. Bohužel neexistuje žádný kompletní seznam nízkoprahových zařízení, pražská jsou uvedena zde, brněnská pak zde. Určitě se Vám podaří najít nízkoprahové zařízení i blízko Vašeho bydliště, pokud pocházíte odjinud. Mapa krizových center pro děti i dospělé je dostupná např. zde, seznam pak zde. V těchto seznamech jsou uvedené i kontakty na různé linky důvěry, které nabízejí své služby také bezplatně. Jejich pracovníci jsou vyškoleni k tomu, aby Vás vyslechli, zjistili od Vás potřebné informace a pomohli Vám najít řešení Vaší situace. Můžete se obrátit například na Linku bezpečí, která nabízí všem dětem a dospívajícím služby nonstop prostřednictvím telefonické, e-mailové a chatové komunikace.

Existují také organizace, které se věnují přímo tématu domácího násilí, například Bílý kruh bezpečí. Můžete jej kontaktovat buď telefonicky, nebo v řadě krajů také osobně v jejich intervenčních centrech a poradnách. Na stránkách naleznete mapu jejich bezplatných služeb. Seznam dalších takových organizací je zde. Dětem a dospívajícím, kteří se potýkají s domácím násilím, se věnuje také Centrum Locika – nabízí opět služby přes telefon, chat, nebo osobně na pobočce v Praze.

Pomoci Vám může také tato mapa, která obsahuje většinu služeb zmíněných výše, a také některé další. Podívejte se do ní, jaká pomoc je dostupná v místě Vašeho bydliště.

Další možností je kontaktování Policie ČR. Umím si představit, jak těžké může být odhodlat se k takovému kroku. I přesto Vás chci podpořit, abyste neváhala využít této možnosti v případě, že byste se cítila v ohrožení. Policie ČR Vám pomůže takovou situaci vyhodnotit a řešit vhodným způsobem, mají k tomu řadu prostředků. Pokud se budete obávat o své zdraví (například v případě fyzického útoku), volejte na číslo 112 nebo 158 a informujte záchranné složky o Vaší situaci. Jsou připraveny Vám pomoci.

Na závěr Vás chci ještě jednou podpořit v tom, abyste opravdu vyhledala pomoc a nezůstávala na Vaši situaci sama. To, co doma zažíváte, není v pořádku. Je potřeba, abyste vyrůstala v bezpečném prostředí. Výše zmíněné služby Vám mohou pomoci takové prostředí zajistit, zároveň řada z nich myslí také na ty, kteří násilí páchají, a pomáhá jim jejich chování zvládnout. Pomáhají tedy často celým rodinám. Pokud váháte, která z výše nabízených možností je nejlepší, vyberte si tu, jejíž využití je pro Vás nyní nejsnazší nebo nejdosažitelnější. Dospělí ve Vašem okolí i pracovníci výše zmíněných služeb by Vás měli být případně schopni odkázat na další pomoc, pokud to bude potřeba.

Přejeme Vám, abyste našla sílu požádat někoho ve svém okolí o pomoc, a podařilo se Vám tak Vaši situaci změnit.

Tým poradny

Dospívající dcera je stále doma a nemá téměř žádné přátele

Dobrý den,
mám 17 letou dceru. Dcera je stále jen doma. Chodí pouze do školy. Velmi výjimečně jde ven s kamarádkou, které má jen 2 již ze ZŠ. Vlastně nemá žádné plány na volný čas. Jediné, kdy někam vyrazí je s námi rodiči a sourozenci na dovolenou, výlet, divadlo, apod., chodí s námi hrát volejbal. Nemá ale žádné vlastní plány a její kontakt s vrstevníky mimo školu je minimální. Dalším 2 dětem (dvojčata) je 13. Ti jsou ale běžně s kamarády, chodí ven a na různé kroužky, radují se ze života. Starší dcera chodí pouze 1x týdně na volejbal a to v podstatě pod naším nátlakem. Je na nás velmi závislá. Na počítači nehraje, prostě jen tak se " poflakuje" po domě, učí se nebo kouká na TV. Studuje gymnázium. Učí se dobře. V podstatě s ní nikdy nebyl žádný problém.
Nevím, jak ji přimět, aby se trochu osamostatnila. Je velmi nemluvná, stydlivá a nerozhodná, nesebevedomá, myslí si, že je ošklivá. Bojí se mluvit, prý, aby neřekla nějakou hloupost. Nemá žádné plány, nikam nechodí.
Nevím, zda je to normální nebo zda vyhledat pomoc a případně jakou.
Děkuji.


Měla bych s ní navštívit nějakou poradnu?

Viki

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Sdílíte s námi Vaši starost ohledně chování Vaší dcery, která tráví většinu volného času doma nebo s Vámi, ale nemá osobní koníčky a netráví moc času s přáteli. Máte obavy, zda je její chování normální.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vám na dceři velmi záleží. Sama zkoušíte různé způsoby, jak jí pomoci a podpořit ji ve větším začlenění do společenského života, což může být složitý úkol. Umím si představit, že ve Vás může tato situace vyvolávat pocity frustrace nebo bezradnosti. Je pochopitelné, že máte o dceru obavy, a zamýšlíte se tak i nad dalšími možnostmi.

V tomto věku je časté, že si adolescent začíná utvářet hlubší vztahy s vrstevníky a zároveň nabývá nezávislosti na rodičích. Avšak každý člověk má odlišnou potřebu se socializovat, ať už se jedná o počet blízkých přátel ve svém okruhu, nebo jak často se s nimi stýká a podobně. A také má každý dospívající jiné tempo, proto si říkám, že potřeba utvářet přátelství a osamostatnit se mohou u Vaší dcery přijít v pozdějším věku.

Nicméně z Vašich slov vnímám, že Vaše dcera zřejmě prožívá obtížnosti s navazováním kontaktu obecně. Říkáte, že má nízké sebevědomí a necítí se dobře, když musí mluvit před ostatními, protože se obává, že řekne něco špatně. Takové úzkostné přemýšlení pro dívku jejího věku není neobvyklé, ale zřejmě je pro ni zatěžující a může jí stát v cestě k samostatnému rozhodování nad svým životem a samozřejmě i k navazování nových přátelství.

Chtěla bych ocenit Vaši iniciativu dceři pomoci a nalézt jiné řešení, jako je vyhledání odborné pomoci. Zmínila jste poradenské služby, což je určitě vhodná možnost, například zde můžete nalézt rozcestník odborníků působících ve Vašem kraji. Také můžete využít psychoterapeutické služby, kde by měla dcera prostor o svých obtížích mluvit více do hloubky v bezpečném prostředí osobně či online. Bylo by však dobré, abyste se pokusila s dcerou o této možnosti diskutovat otevřeně a nevyvíjet na ni nátlak, že musí. Rozhodnutí vyhledat pomoc by mělo odrážet její svobodnou volbu, zda pomoct chce a jakou formou. Takto můžete zároveň podpořit její samostatnost a autonomii – podpořit její schopnost postavit se sama za sebe a učinit rozhodnutí nad vlastním životem.

Přejeme, aby dcera dokázala prolomit své překážky a našla vlastní cestu v životě.

Tým poradny

Mám se rozejít s přítelkyní?

Dobrý den,
chci se rozejít s přítelkyní a nevím jak. Denně mě od sebe odstrkuje a při hádkách, které vždy začne ona, mi říká, jak se mnou být nechce a že chce jinýho kluka a uráží mě. Potom když spolu řešíme společné bydlení, na kterém ona trvá, protože její rodiče ji říkají, že jí doma už nechcou, že už má bydlet sama jako pracující člověk, tak u mě vidí nezájem. A to proto, že s ní bydlet nechci, vím, že by náš vztah do 2 měsíců skončil a šli jsme oba zpět za svými rodiči. Problém je, že jsem jí to ještě neřekl, protože má psychické problémy už jen kvůli svým rodičům, řešila je i s psychologem, a jediné řešení pro ni je, že se od nich nadobro distancuje. Ale já stojím v cestě a nevím co s tím, protože když naznačím, že to nechci, tak se hystericky rozbrečí a nejde to zastavit a já nakonec ustoupím z lítosti, ale potom se tím cítím vydíraný, protože jsem nucen do něčeho, co s ní nechci. Trvá to už delší dobu a k tomu ještě se neustále hádáme a já už ztratil lásku k ní, i přes to, že ji miluji. Mám ji kvůli jejím náládám, křičení, nadávání a urážení mě, plný zuby a ona si to nikdy nepřizná a vždy z hádky jako ten špatnej vyjdu já, protože se o ni nezájímám a nechovám se jako partner. Přitom me věčně odstrkuje a pak když se chová hezky tak já zrovna ne a zas se hádáme.
Chtěl bych radu, nebo váš názor, jestli udělat životní rozhodnutí (jít s ní bydlet a vyzkoušet to) nebo se s ní rozejít, ale potom tedy jak mám ustát její brečení, ze kterého jde cítit strašný smutek a bolest, když jí řeknu, že chci konec? Dvakrát jsme se "rozešli", ale když jsem odcházel z pokoje a viděl jak vypadá, tak jsem se vrátil a udobřil se s ní, i přes to, že už jsem byl rozhodlý a na odchodu pryč a smířený s rozchodem.
Na zavěr bych chtěl dodat, že jsme spolu 3 roky, nemáme spolu sex a oba dva jsme ještě ani neměli svoje "poprvé. Sex já chci strašně dlouho, ona ne, a také nevím co s tím. Ona sex bere jako hnusnou věc a nenormální ve vztahu, ale já to beru jako přirozenou věc a možná i základní ve vztahu, a to už jen z hlediska jak to mají mí přátelé a všichni kolem mě (nikdy jsem za celý život neslyšel, že by spolu partneři nespali). Představa, že by někdo z mého blizkého okruhu zjistil, že jsem panic, upřímně bych se propadl hanbou. Všem jsem kvůli ní musel říct, že už spolu dávno spíme, protože ona nechtěla, aby ostatní věděli pravdu. A k tomu denně myslím na to, jak se chci jít bavit do města (hospody, bary, diskotéky) a hledat nezávazné vztahy s holkami, protože můj vztah mi nic z toho nedává.

Tohle je velice stručný dotaz a je toho mnohem více minimálně na 10 stránek psaní, ale doufám, že se z mého dotazu dá alespoň trochu pochopit moje situace.

Neznámý

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na naši poradnu, Vaší důvěry si opravdu vážíme. Píšete, že ve vztahu se svou partnerkou nejste spokojený a chtěl byste se rozejít. Často se hádáte, ona Vás odstrkuje a uráží a také se cítíte být vydírán jejím pláčem. Když se ona chová hezky, a Vy zrovna ne, vzniká další konflikt. Kvůli jejímu chování jste k ní ztratil lásku a máte jí plné zuby. Přesto však píšete, že ji milujete. Dále se zmiňujete, že po třech letech vztahu jste ještě neměli sex, ačkoliv byste si to přál. Také se zmiňujete o tom, že s ní nechcete bydlet, protože jste si jistý, že byste se do pár měsíců rozešli. Ptáte se nás, zda se s ní rozejít nebo přeci jen vyzkoušet společné bydlení. Případně také, jak reakci partnerky ustát, abyste se k ní nevrátil jen kvůli lítosti a bolesti z rozchodu.

Představuji si, jak pro Vás celá tato situace může být náročná. Náladové chování, křik a urážky od druhého člověka mohou být zraňující, zvláště, když neuzná svou chybu a Vy máte pocit, že z takových situací vycházíte jako ten špatný. Rozumím i tomu, že Vás trápí absence sexu, který bývá přirozenou součástí vztahu. Z toho, co píšete, také vnímám, že už jste nad situací dost přemýšlel a trápí Vás, co s přítelkyní v případě rozchodu dál bude a nechcete jí ublížit.

Bohužel Vám nemůžeme říci, zda se s přítelkyní máte rozejít, ani, jestli by společné bydlení mohlo fungovat. Z toho, co píšete, vnímám, že vidíte několik důvodů k rozchodu. Říkám si, že byste si třeba mohl sepsat věci, které Vám vztah přináší a které naopak bere anebo si o celé situaci promluvit s někým blízkým, kdo by Vám nabídl pochopení a možná i jiný úhel pohledu. Také mě napadá, že byste mohl partnerce zkusit napsat dopis a v něm popsat, jak celou vnímáte. Možná by i pro ni bylo snazší Váš pohled přijmout a zareagovat na něj, kdyby měla prostor si svou odpověď v klidu rozmyslet a mohli byste si pak o celé situaci ještě jednou promluvit.

Pokud byste cítil, že by Vám při rozhodování pomohlo si promluvit s někým dalším, můžete se obrátit na psychologa či psychoterapeuta v partnerské poradně. S ním byste mohl podrobněji zmapovat důvody pro a proti rozchodu, Vaše pocity, roli sexu ve vztahu, Vaše představy o budoucnosti a podobně. Pokud byste se rozhodl pro rozchod, můžete spolu také popřemýšlet, jak jej uskutečnit. Kontakty na odborníky si můžete vyhledat na tomto odkazu. Mnoho z nich nyní nabízí i online konzultace.

Pokud byste se s partnerkou rozhodl rozejít, mohl byste popřemýšlet i nad místem, kde rozhovor uskutečnit. Někdy bývá vhodné soukromí domova, někdy je zase lepší neutrální půda jako kavárna nebo restaurace. Ačkoliv rozchody bývají náročné a nepříjemné, neutrálním prostředím je možné alespoň trochu zmírnit příval emocí. V soukromí zase může být více prostoru celou situaci probrat a soustředit se jen na Vás dva. Rozhovor je užitečné vést v první osobě a mluvit převážně o sobě a svých pocitech. Nápomocné bývá také naplánovat si, co partnerce chcete říct, a popřemýšlet, jak by mohla zareagovat a co byste jí na to mohl odpovědět.

Kdybyste se rozhodl s přítelkyní zůstat a zkusit společné bydlení, chci Vám navrhnout, abyste zvážili společnou návštěvu výše zmiňované partnerské poradny, kde byste mohli v bezpečném prostředí více probrat, co Vám ve vztahu nevyhovuje, a především co pro změnu můžete udělat.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, chci Vás podpořit, abyste měl na paměti, že každý člověk je zodpovědný sám za sebe a za své jednání a je velmi důležité myslet na vlastní psychickou pohodu. Ačkoliv má Vaše partnerka psychické potíže a Vy se k ní snažíte být ohleduplný, pokud cítíte, že Váš vztah nemá budoucnost, je v pořádku jej ukončit. To, jak se k tomu partnerka postaví, záleží pouze na ní.

Přejeme Vám mnoho sil při rozhodování,

Tým poradny

Jsem nervózní z prezentování před lidmi

Dobrý den.

Na základní a střední škole jsem nesnášela prezentování. Teď na vysoké mě čeká zas.

Jsem z toho nervózní a nedokážu si představit, že budu mluvit před celou třídou a že budu středem pozornosti. Pár lidí už prezentovala a i když to na jednu stranu vypadalo, že na tom nic není, na druhou stranu jsem už byla ve stresu, že mě to čeká taky. Mám strach, že pokud nebudu prezentaci celou číst, tak že mi vypadne text, a taky, že na mně bude vidět, že jsem nervózní.

Taky se děsím, toho, že mi po prezentaci ostatní budou dávat otázky a já nebudu umět odpovědět.

Prezentaci jsem si vždycky zkoušela před zrcadlem a byla jsem připravená. I jsem se dívala na videa, jak prezentovat, ale ve škole jsem stejně byla vynervovaná.

Já jsem od mala navíc hrozně stydlivý introvert. Slyšela jsem, že když se člověk něčeho bojí nebo má problém, má se tomu vystavovat a tím to překoná. Ale na základce a na střední jsem byla komunikačním situacím vystavěná dost a stejně jsem se za celou dobu moc neotrkala. Pořád se stydím.

Co mám dělat?

Děkuju za odpověď.

Radka

Odpověď

Dobrý den, Radko,

děkujeme Vám za dotaz a za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Píšete, že od základní školy nemáte ráda prezentování. Jste z něj nervozní, bojíte se, že Vám vypadne text nebo bude Vaše nervozita viditelná. Také máte strach z otázek od ostatních. Zkoušela jste už více doporučení, jak se strachu z prezentování zbavit, ale i tak jste nervozní. Ptáte se nás, co dál můžete udělat a jak se ohledně prezentování cítit lépe.

Z Vašeho dotazu cítím, že Vás nervozita z prezentování trápí a nejspíše Vám i znepříjemňuje docházení do výuky. Nervozita je přirozenou součástí našeho života, většina lidí ji v nějaké míře zažívá a může být motivací a vést k lepší přípravě. Zároveň ale, když je jí příliš, může to být vyčerpávající. Pocit, že nevíte, co více s tím udělat, může být frustrující, proto jsem ráda, že jste nám napsala a řekla si o radu.

Chci ocenit, že už jste sama hledala rady, jak si pomoci. Ačkoliv Vám asi nepomohly tak, jak byste si představovala, už to bylo samo o sobě velkým krokem, protože jste na sobě začala pracovat. Dalším posunem by mohlo být, zkusit si prezentaci před svými kamarády, rodinou nebo dalšími blízkými. Ti by Vám mohli pomoci získat větší klid a sebejistotu. Píšete, že v minulosti jste své prezentace i přes svou nervozitu zvládla. Můžete popřemýšlet, jestli už přeci jen nemáte nějaké způsoby či návyky, kterými si stres dokážete snížit. Také si můžete sebe sama při prezentaci představit, projít si ji krok po kroku a zvládnout celou situaci ve své fantazii se sebevědomím a s menší mírou nervozity.

Také si říkám, že byste se na prezentování mohla nachystat, abyste se cítila připraveně, ale po té na něj zkusit tolik nemyslet. Například si vytvořit časový plán, kam si zahrnete i odpočinek a aktivity, kterými se před prezentací odreagujete. Rovněž můžete popřemýšlet, jaké konkrétní otázky byste mohla dostat a jak byste na ně odpověděla, případně požádat nějakého spolužáka o zpětnou vazbu na Vaše téma dopředu.

Když se objeví nervozita přímo před nebo v průběhu prezentace, můžete využít některá z dechových cvičení. Dopředu si také můžete stanovit, co dalšího uděláte, abyste při prezentování udržela nervozitu pod kontrolou. Například  když ucítíte, že nervozita stoupá, můžete se na chvíli zastavit, napít se předem připraveného pití a nebo se sama nad sebou i pousmát. Také můžete nějakého bližšího člověka ze třídy požádat, aby byl Vaším záchytným bodem, na který se při prezentaci budete moci pro získání podpory podívat.

Ráda bych Vám doporučila, abyste se o svém problému nebála mluvit, například s kamarádkou, spolužáky nebo rodinou. Mohou Vám nabídnout svůj pohled na věc a vlastní zkušenosti. Pokud by Vám rady dostatečně nepomohly a svými obavami jste se dále trápila, můžete využít pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, který s Vámi bude hledat cestu, jak s nervozitou pracovat a jak se na konkrétní prezentace připravit. Na vysokých školách je často možnost bezplatné návštěvy univerzitního psychologa anebo si můžete nějakého najít prostřednictvím těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, abyste nalezla způsob, který Vám s Vašimi starostmi z prezentování pomůže.

Tým poradny

Nemám motivaci ani vstát z postele

Dobrý deň,

obraciam sa na vás s problémom, ktorý má trápi už dlhšie a postupne sa všetko na seba kopí. Chcela som sa obrátiť na školských psychológov, no momentálne nemajú žiadne voľné termíny, tak skúšam túto možnosť. Už skoro 3 roky som sa venovala horskej cyklistike, každý deň som mala tréningy, pracovala som na sebe, rozvíjala sa, vyhrala boj nad PCO syndrómom a všetko sa zdalo byť v poriadku. Zhruba v auguste tohto roku som však postupne začala strácať motiváciu, na bicykli som odvtedy poriadne nesedela, vybehla som párkrát na tréning, alebo do posilky, no inak nič moc. V septembri som tiež nastúpila na výšku a tiež som si nevybrala práve najšťastnejší odbor, bolo to skôr z takého nátlaku okolia, ja osobne som si chcela dať skôr gap year, pretože mi bolo naozaj na nič a nechcela som sa zle rozhodnúť. Do toho sa pridali neskôr aj stresy zo zháňania bytu a jedno s druhým. V poslednej dobe sa to začína zhoršovať až do takého štádia, že preležím obrovskú časť dňa v posteli s plačom, dokonca som už párkrát premýšľala aj nad tým, či by samovražda nebola možným riešením, no mám na to príliš rada život, nechcem ho predčasne ukončiť, v mojom prípade by to skôr bolo zbalenie si batoha a útek od svojich problémov, no zas a znovu je tu ten problém, že nemám motiváciu ani vstať z postele, či osprchovať sa a tiež by to bolo nefér voči mojej priateľke a rodine. Najradšej by som spala 24/7. Naozaj už neviem ako ďalej, aj napriek tomu, že ma škola nebaví, chcela som byť aspoň lepším študentom, no absolútne sa neviem k ničomu donútiť.

xx

Odpověď

Dobrý den,

vážíme si toho, že jste se obrátila na naši poradnu a svěřila se nám. Píšete, že jste zhruba od srpna začala ztrácet motivaci a přestala jste s pravidelným sportováním. Pak jste začala chodit na vysokou školu, která Vás nebaví a jste tam spíš z nátlaku okolí. Spolu s dalšími stresujícími událostmi to vyústilo v to, že velkou část dne proležíte s pláčem v posteli a nemáte motivaci vstát. Teď nevíte jak dál.

Z Vaší zprávy cítím, že je toho na Vás opravdu teď moc. Představuji si, jak je pro Vás asi tahle situace těžká, když nemáte motivaci ani vstát z postele a nevíte jak dál. Také studovat vysokou školu, pokud Vás nebaví a třeba se na ni ještě necítíte, může být psychicky náročné. Je pochopitelné, pokud se cítíte smutně, vyčerpaně nebo bezradně. Je proto určitě dobře, že se v této situaci snažíte vyhledat odbornou pomoc.

Říkám si, jestli o tom, jak se poslední dobou cítíte, ví někdo z Vaších blízkých. Pokud jste to ještě neudělala, mohlo by pomoct svěřit se s tím, jak se cítíte a o čem přemýšlíte, třeba Vaší přítelkyni nebo někomu z rodiny, komu důvěřujete. Nemusí to vyřešit všechny Vaše problémy, ale někdy může pomoct sdílet to, co Vás trápí, s někým jiným a nebýt tak na všechno sama. Můžete tak mít i třeba podporu v hledání další pomoci.

Píšete, že poslední dobou velkou část dne proležíte s pláčem v posteli, nemáte motivaci ani se osprchovat a přemýšlela jste už i o sebevraždě. Snažila jste se už obrátit na školní psychology, což je fajn postup, ale bohužel neměli volný termín. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste si vyhledala a promluvila si o tom všem s odborníkem mimo školu – psychologem, psychoterapeutem nebo psychiatrem. Psycholog či psychoterapeut Vás může vyslechnout a pomoci Vám hledat příčinu snížené motivace a především, co s tím dál dělat. Psychiatr je lékař, s nímž byste mohla probrat, zda by Vám případně mohlo pomoct i užívání léků, abyste získala prostor pro další práci na sobě. Více o tom, jaký je mezi jednotlivými odborníky rozdíl, si můžete přečíst zde, a vyhledat si je můžete například prostřednictvím mapy pomoci. S odborníkem si také můžete promluvit o škole, o Vašich myšlenkách na útěk, nebo o čemkoliv budete chtít. Existují také odborníci, kteří pracují na pojišťovnu, a tedy člověk nic neplatí. Seznam těchto odborníku by Vám měla poskytnout Vaše pojišťovna. Kdyby Vám víc vyhovovalo promluvit si s psychologem z domova, existují i stránky poskytující online poradenství nebo psychoterapii, například zde nebo zde. Tyto služby jsou sice hrazené, ale mají dostupné termíny i do druhého dne.

Pokud by čekání na volný termín u vybraného odborníka bylo delší a chtěla byste si s někým během té doby promluvit, můžete se obrátit také na některou z krizových linek nebo poraden. Stejně tak je můžete využít v případě, že byste opět měla myšlenky na sebevraždu, nebo se cítila špatně a potřebovala s někým mluvit bezodkladně. Kontakty na ně najdete zde.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Rodina nenávidí mého ex, ke kterému se vracím

Dobrý den, můj ex se se mnou 2x rozešel kvůli jiné holce. Pokaždé se ale ke mně vrátil. nebo si nasel cestu. po tom vsem ho ale moje rodina nenavidi. ted se k sobe opet planujeme vratit. ale nevim jak to rict moji rodine, bojim se jak to vezmou. uz minule se na me nastvali a můj otec zakazal chodit memu priteli k nam dom.
Nevim co mam delat

Daniela

Odpověď

Dobrý den, Danielo,

nejdříve bych Vám chtěla poděkovat, že se obracíte na naši poradnu, Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že už Vás expartner dvakrát opustil kvůli jiné holce, ale vždycky se nakonec vrátil k Vám.  Vaše rodina ho kvůli tomu nenávidí a Vy jim máte strach říct, že se k sobě chcete opět vrátit.

Představuji si, jak může být tato situace pro Vás náročná. Vzhledem k minulé zkušenosti mi přijde zcela pochopitelné, že se obáváte reakce rodiny.

Říkám si, že i když Vaše rodina podle Vás partnera nenávidí, jste to Vy, kdo si ho vybral, a to i přes to, co se mezi Vámi v minulosti stalo. Vaši rodiče to ale mohou vnímat jinak a je možné, že se jim další obnovení Vašeho vztahu nebude líbit a rozhovor s nimi nebude příjemný.

Mohlo by být užitečné, kdybyste si k takovému rozhovoru vybrala chvíli, kdy bude mít Vaše rodina čas, nebudou ničím zaneprázdněni, takže budete mít jejich plnou pozornost. Při rozhovoru pak můžete vysvětlit, jak celou situaci sama vnímáte, proč jste se rozhodla k ex vrátit, i to, že je toto rozhodnutí Vaše zodpovědnost a byla byste ráda, kdyby jej respektovali. Přemýšlím nad tím, že o Vás možná mají rodiče obavy a můžou Vašeho expřítele vnímat jako někoho, kdo Vám ublížil a mohl by to udělat znovu. Je tedy možné, že bude trvat, něž situaci přijmou a třeba si k němu i vybudují lepší vztah. 

Přejeme, ať Vám rozhovor s rodiči dopadne co nejlépe.

Tým poradny

Pomozte mi s otázkami ke studiu

Dobrý den,
jsem studentkou psychologie na mezinárodní škole se sídlem v Polsku. Studium je pouze online a nemáme žádné konzultace s učiteli. Máme spoustu úkolů s já si s některými nevím rady. Může mi prosím někdo poradit s několika otázkami?

1) Jaké jsou vztahy a správné poradí mezí duší, vědomím a já?
2) V čem spočívá hlavní rozdíl mezi Freudem a Jungem?
a) v postulování podvědomí
b) v postulování libida
c) v postulování superega
d) v postulování ega

Moc děkuji

Lenka

Odpověď

Dobrý den, Lenko,

i když rozumíme tomu, že studium na zahraniční škole může být náročné, zvláště když nemáte konzultace s učiteli, naše poradna neslouží k zodpovídání studijních dotazů. Doporučila bych Vám prostudovat literaturu, která se věnuje shrnutí práce Freuda a Junga. Jejich seznamy můžete najít například na wikipedia.org. Pokud si s některými otázkami či tématy nejste jistá, často bývá nejlepší napsat e-mail vyučujícímu, který Vám lépe doporučí studijní materiály. Navíc také může vidět, že máte o tato témata a jejich porozumění zájem.

Děkujeme za pochopení a přejeme mnoho studijních úspěchů.

Tým poradny

Kvůli výkyvům nálad nedokážu fungovat

Co mám dělat v případě, kdy nejsem schopná každodenního fungování kvůli extrémním výkyvům nálad? Každá negativní maličkost mě dokáže vykolejit a upadám do "paralýzy", kdy pouze ležím/sedím a hodiny nejsem schopná jakékoliv činnosti. Ovlivňuje to můj výkon ve škole i vztahy.

Markéta K.

Odpověď

Dobrý den, Markéto,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že se kvůli extrémním výkyvům nálad potýkáte s obtížemi v každodenním fungování.  a ptáte se nás, co máte dělat.

Říkám si, že je asi dost nepříjemné a náročné potýkat se s takovými stavy. Připadá mi proto pochopitelné, že je pro Vás obtížné dělat jakoukoliv činnost a být výkonná ve škole, když se Vám něco takového děje.

Nepíšete nám, jak dlouho se s těmito obtíži potýkáte. Napadá mě, že by Vám třeba mohlo ulehčit sdílet prožitky s někým z Vašich blízkých a promluvit si s nimi o tom, jak se cítíte, a že máte pocit, že to má vliv na Vaše vztahy s nimi.

Vzhledem k tomu že Vás popisované stavy omezují v každodenním fungování, ráda bych Vás podpořila ve vyhledání odborníka, se kterým byste celou situaci mohla probrat, a který by Vám mohl pomoci zmírnit dopad výkyvů nálad na Váš každodenní život. Mohl by Vám také pomoci naučit se pracovat se stavy paralýzy, abyste třeba byla schopna je překonat za kratší čas, nebo Vás tolik věcí nevykolejilo. Kontakty naleznete v tomto rozcestníku.  V případě akutní situace se můžete obrátit také na některou z krizových linek, kde Vám mohou pomoci v dané chvíli, ale nenahradí dlouhodobější spolupráci s psychologem nebo psychoterapeutem.

Přejeme Vám, aby se Vám povedlo dostat výkyvy nálad více pod kontrolu.

Tým poradny

S přítelkyní jsme si dali pauzu

Dobrý den,

s přítelkyní jsme si dali pauzu na dva týdny. V posledních týdnech vztahu byla taková, že se mi snažila vzdalovat. Před vztahem bylo všechno dokonalé, oba jsme se nemohli dočkat, až se uvidíme s tím druhým, vymýšleli jsme společné aktivity, měli jsme vícedenní výlet... jak říkám, dokonalé. Před zhruba měsícem jsme se dali dohromady a najednou asi po týdnu vztahu si začala dělat výmluvy, proč se mnou nemůže být a když už se tomu nevyhla (nenutil jsem jí do toho!), tak mi psala jen "dobře" apod místo předchozího "těším se". Dva týdny jsem z ní soukal, co se děje a dnes mi to všechno napsala (kdybychom měli možnost se vidět osobně, probrali bychom to osobně). Napsala mi, že dřív neviděla s "růžovými brýlemi" moje chyby a co jí vadilo, udupávala, nechtěla si kazit štěstí. Postupně jí to ale začalo docházet, až se mi začala schválně oddalovat s tím, že si není jistá, jestli jsem pro ni ten pravý, i když máme některé zájmy společné, oba studujeme VŠ apod. Když je se mnou, tak je šťastná, ale když ne, tak přemýšlí nad rozchodem. Nakonec napsala, že si chce dát 2 týdny pauzu, že se nebudeme vůbec vídat a ona si mezitím srovná myšlenky a rozhodne se, že teď je v rozpoložení rozchodu. Po těch dvou týdnech bych si s ní chtěl sednout do kavárny, kde si promluvíme a přistoupit ke vztahu trochu jinak nebo nějak "začít odznovu" jakožto nový pár. Nebo to chci udělat špatně? Co mi radíte?

Moc díky za odpověď

P.S.: Pokud je to možné, mohli bychom si psát na mailu (email z důvodu ochrany osobních údajů vymazán)?

hauu

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že se Vám Vaše přítelkyně poslední dobou začala vzdalovat a teď přemýšlí nad rozchodem. Napsala Vám, že si chce dát dva týdny pauzu a srovnat si myšlenky. Vy byste se pak chtěl sejít a promluvit si, jak začít se vztahem nanovo, ale váháte, jestli je to správný postup.

Na úvod bych Vás chtěla informovat, že podmínkou využití naší služby je veřejné publikování dotazu a odpovědi na našem webu. Odpověď Vám ale zároveň přijde i na email, který jsme ve zveřejněné verzi vymazali.

Z Vaší zprávy cítím, že chcete vztah s přítelkyní udržet a záleží Vám na ní. Myslím si, že je fajn, že přemýšlíte, co by se dalo udělat, aby Váš vztah pokračoval. Uvažuji také nad tím, že tahle situace může být pro Vás těžká. Představuji si, jak jste se asi cítil, když se Vám Vaše přítelkyně vzdalovala a nevěděl jste proč, nebo když jste se dozvěděl, že přemýšlí nad rozchodem. Mnoho lidí by se v takové situaci cítilo třeba smutně nebo bezradně. Také nejistota čekání, když nevíte, na čem jste, může být opravdu nepříjemná.

Jak se ve Vaší situaci nejlépe zachovat říci nelze, protože každý člověk a každý vztah je jedinečný. Píšete, že byste se po těch dvou týdnech chtěl s přítelkyní sejít a osobně si promluvit o tom, jak můžete ve vztahu dál pokračovat. Myslím si, že osobní setkání a otevřený rozhovor může pomoct objasnit mnoho věcí a umožnit sdělit si navzájem své pocity. Můžete zkusit Vaší přítelkyni upřímně říct, jak se aktuálně cítíte, jaké jsou Vaše přání, představy nebo obavy ve vztahu, a také vyslechnout, jak se cítí a co by chtěla ona. Přijde mi fajn, že jste otevřený i možné změně a jste ochotný přistoupit ke vztahu jinak. Říkám si ale také to, že nesoulad nebo neshody ve vztahu se většinou dají vyřešit jen, když o to stojí a snaží se oba partneři. Je tedy také možné, že Vaše přítelkyně již nebude chtít ve vztahu pokračovat a Vy to budete muset respektovat.

Naše poradna slouží pouze jako jednorázová pomoc, proto pokud byste si chtěl ještě s někým psát nebo si promluvit, můžete se obrátit na některou z linek pomoci nebo poraden. Kontakty na ně najdete zde.

Přejeme Vám, aby rozhovor s přítelkyní dopadl podle Vašich představ.

Tým poradny

Má moje manželství ještě šanci?

Dobrý den,
jsem 16 let vdaná, máme 2 děti (10 a 12 let). Z manžela se stal workoholik, takže trávil v práci celé dny a nosil si ji i domů. Nikdy neuměl vypnout a nemohla jsem se na něj spolehnout. Veškerá starost o domácnost a děti byla na mně a k tomu jsem chodila do práce. Postupně ochládaly mé city k němu a s tím i chuť na intimní život. Když jsem si mu postěžovala, otočil to proti mně a bral to na lehkou váhu. Teď už vím proč... Ze strachu (aby byl doma klid) jsem mu dávala protichůdné signály, kdy jsem přistoupila na sex, nebo se chovala tak, že je vše OK. A když jsem byla někdy naštvaná, přisuzoval to tomu, že mě zlobí děti apod. Prý nepoznal, že jsem nešťastná, i když jsem mu kolikrát říkala, že je pořád v práci, že bych chtěla, aby byl víc s námi...
Doma mě vedli k tomu, abych všechno zvládla, vydržela, že chlapi jsou jací jsou... I to byl důsledek mého chování.
Došlo to tak daleko, že jsem asi před šesti lety začala být manželovi nevěrná (hledala jsem útěchu a cit jinde- primárně o sex mi nikdy nešlo). Někdy před půl rokem už to doma bylo tak neúnosné, že jsem to manželovi přiznala (zeptal se mě na to). Přišel pláč, výčitky, proč jsem mu nedala "nůž na krk", než jsem si někoho našla, proč jsem s manželem spala, i když mi to bylo nepříjemné, proč jsem se víc nevymezila už dřív... Že to beze mě nezvládne, že si nikoho nenajde a umře sám, bez rodiny. Asi je to nepochopitelné, ale můj strach je natolik silný, že ovlivňuje veškeré mé chování. Svými scénami mě donutil ukončit vztah s "přítelem", se kterým jsem byla skoro 3 roky a který mi byl blízký jak názory, tak povahou.
Manžel začal chodit z práce včas, pomáhá mi s dětmi, domácností, říká, že mě miluje, že mi už odpustil a chce se mnou zůstat a nerozvracet rodinu. Problém je, že k němu mám city na kamarádské úrovni. Nespali jsme spolu cca půl roku, ale on mě chce, je nadrženej a vadí mu, že já to nechci. Vysvětluje mi, že jsem mu neodpustila a proto k němu ty city nemám. Že jsem zabejčená, je v tom mé ego a nechci uznat své chyby. Také si myslí, že když s ním začnu spát a překonám nechuť, tak se k sobě navážeme i citově. Že sex dva lidi k sobě připoutává... Nedokážu mu vysvětlit, že to takhle nefunguje. On mě v diskuzi tak znejistí, že už nevím, kde je pravda a na to, co říká, nemám žádné argumenty.
Z jedné strany si říkám, že bych měla zůstat minimálně kvůli dětem a zkusit se k manželovi opět přiblížit (synek je hodně citlivý, cítí, že není všechno OK a má strach, abychom se nerozvedli), z druhé strany cítím k manželovi nedůvěru ohledně toho, co mi říká, jak přemýšlí....
Mohla bych požádat o Váš nezaujatý názor, jestli má naše manželství nějakou šanci? Mockrát děkuji za Váš čas. S pozdravem J.K.

Jani

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že jste se se svým manželem navzájem vzdálili po několika letech problémů ve vztahu, které nakonec vyústily v to, že jste manželovi byla nevěrná, přestala s ním spát, a máte k němu city spíše jako ke kamarádovi. Po tom, co jste se manželovi přiznala, se začal chovat lépe a zdá se, že chce manželství zachránit. Potřebovala byste slyšet náš názor, zda má Vaše manželství ještě šanci a zda se máte k manželovi snažit znovu přiblížit, zejména kvůli dětem.

Na úvod mám potřebu vysvětlit, že Vám bohužel nemůžeme nabídnout jednoznačnou odpověď, jestli má Vaše manželství ještě šanci. To záleží hlavně na rozhodnutí Vás obou, kolik úsilí jste ochotni oba dva do případné záchrany vztahu investovat, a jestli o záchranu vůbec stojíte. Představuji si, že se nacházíte v náročné situaci, ale přijde mi, že je dobře, že se snažíte zvážit všechna pro a proti. Z toho, jak věci popisujete, mám pocit, že se s manželem dokážete o problémech bavit relativně otevřeně, což může být pro řešení takovéto situace poměrně klíčové, a mnoho jiných párů to nedokáže. Myslím, že je potřeba nejdříve dobře promyslet, jestli Vy sama stojíte o záchranu manželství. Potom bude třeba se domluvit, jaké kroky pro to podniknout, případně jak manželství v klidu ukončit, zejména s ohledem na děti.

Říkám si, že je možné, že už jste někde uvnitř rozhodnutá, jestli chcete s manželem zůstat nebo ne. Zmiňujete, že zvažujete zkusit to kvůli dětem. Je skvělé, že na jejich potřeby takto myslíte. Avšak jak sama píšete, děti jsou citlivé a obvykle umí poznat, když mezi rodiči není něco v pořádku. Když spolu manželé zůstávají jenom kvůli dětem, může to být pro děti často ve výsledku horší, než když se rodiče v klidu rozvedou. Myslím, že pokud chcete zkusit dát manželství ještě šanci, bude důležité najít si pro to své vlastní důvody. S manželem jste pravděpodobně prožili mnoho skvělých momentů, ale také jste si asi hodně ublížili, a tak může být takové rozhodování velmi těžké.  Může Vám pomoci, když se o situaci pobavíte třeba s kamarádkou nebo s někým z rodiny. V utřídění myšlenek a rozhodování by Vám také mohla pomoci konzultace s psychoterapeutem – jak ho najít a kontaktovat se dozvíte na našem webu.

Rovněž bych doporučil navštívit společně manželskou poradnu. Tam můžete s manželem přemýšlet o tom, jestli a jak Váš vztah zachraňovat, případně jestli se rozejít a jak to vysvětlit dětem. Společné konzultace v poradně by Vám třeba pomohly lépe pochopit, proč si manžel myslí, že jste „zabejčená“, že jste mu neodpustila, nebo proč tlačí na to abyste s ním spala. Stejně tak Vy mu můžete nabídnout svůj pohled na celou situaci. Takové rozhovory bývají často velmi složité a poradce Vám může dopomoci k tomu, aby byl rozhovor konstruktivní a abyste si z něj co nejvíce odnesli.

Přejeme, ať se Vám podaří dobře rozhodnout.

Tým poradny

Mám úzkosti a nevím, jak ovládat svou představivost

Dobrý den,
mám problémy s úzkostmi a někdy nevím, jak se uklidnit. Trápí mě hlavně vlastní bujná představivost, neumím ji ovládat. Představuju si špatné věci, které by se mohly stát moji přítelkyni. Má taky problémy, jenže mnohem menší, než se mi ukazují v mých "vizích." Jak mám ovládat svou fantazii? Jak se uklidnit? Děkuji.

Anonym

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete, že pociťujete úzkosti a bývá pro Vás obtížné se uklidnit. Ptáte se nás, jak ovládat svou fantazii, když se Vám vynořují představy špatných věcí, které by se Vaší přítelkyni mohly stát.

Představuji si, že tyto pravděpodobně katastrofické představy pro Vás mohou být velmi nepříjemné. Napadá mě, že někdy lidem pomáhá o těchto obavách mluvit s někým dalším, ke komu mají důvěru. Druzí lidé nás totiž občas mohou podpořit v tom, abychom získali od našich obav trochu odstup, a můžeme pak lépe zvážit, jak moc pravděpodobné naše představy jsou. Můžete tedy promyslet, jestli máte ve svém okolí někoho, komu byste se rád svěřil. Pomoci by Vám mohla i podpora Vaší přítelkyně.

Také si říkám, že s nějakou mírou obav o naše blízké se potýká většina z nás a je to přirozené, protože nám na těchto lidech záleží. Pokud ale vnímáte, že Vás tyto obavy a představy zatěžují, tak určitě můžete zkusit vyhledat psychoterapeuta, například pomocí tohoto rozcestníku. Mohl by Vám pomoci s tím, jak mít tyto představy více pod kontrolou a jak lépe zvládat svou úzkost. V případě, že studujete na střední nebo vysoké škole, tak je možné, že byste mohl využít konzultací zdarma s psychology, které školy zaměstnávají.  Můžete se také obrátit na Modrou linku nebo Linku bezpečí, které poskytují telefonickou a chatovou podporu. Ty nenahrazují dlouhodobější psychoterapeutickou péči, ale mohou Vám pomoci zvládnout náročnou situaci.

Napadá mě také, že někdy lidem k uklidnění pomáhají relaxační techniky. Některé jsou popsány například zde a jsou také součástí mobilní aplikace Nepanikař, kterou můžete vyzkoušet. Mohly by pro vás být také užitečné tyto tipy na to, jak pečovat o svou duševní pohodu.

Přejeme Vám, ať se vám podaří najít způsob, jak zmírnit své obavy.

Tým poradny

Přítelkyně se mnou nechce mluvit

Dobrý den,
Mam problém. S přítelkyní jsme spolu asi 9 měsíců. Je opravdu dokonalá, ale včera jsem ji moc ublížil. Před 3 dny se má kamarádka se kterou se má přítelkyně moc nemusí, rozešla se svým klukem a já ji napsal, jak se ji vede a jak to zvládá. Akorát jsem přítelkyni lhal, že jsme si nepsali. Přítelkyně včera zjistila a vypadá to na konec mezi námi a já nevím, co mám dělat. Chtěl bych ji vysvětlit, že jsem to nemyslel zle a že jsem blbec, že jsem ji lhal, ale nechce se mnou mluvit. Navíc se uvidíme v pondělí ve škole a mám z toho strach. Co mám dělat?
Děkuji

CH123

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz a důvěru. Popisujete, že jste přítelkyni lhal o psaní si s kamarádkou, ona se to ale dozvěděla a momentálně s Vámi nechce mluvit. Máte teď strach a nevíte co dělat.

Mrzí mě, co se mezi Vámi a přítelkyní stalo. Píšete, že to ve Vašem vztahu vypadá na konec, a představuji si, že tahle myšlenka je pro Vás asi těžká. Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na přítelkyni velmi záleží a nechtěl byste ji ztratit. Je tedy pochopitelné, že se cítíte bezradně. Myslím si ale, že je fajn, že se snažíte situaci řešit a děláte co můžete pro to, abyste vztah udržel.

Neshody nebo nedorozumění bývají někdy součástí téměř všech vztahů a nemusí vždy představovat konec, pokud oba chtějí ve vztahu pokračovat. Přemýšlím nad tím, jestli jste už ve Vašem vztahu zažili podobnou situaci, třeba kdy s Vámi přítelkyně nechtěla mluvit, nebo jste měli nějaké nedorozumění. Pokud ano, můžete si zkusit vzpomenut na to, co Vám v té chvíli pomohlo situaci vyřešit.

Napadá mě, že někdy může pomoct chvíli počkat a dopřát si trochu času na uklidnění nebo rozmyšlení. Může se stát, že člověk pod vlivem silných emocí reaguje jinak, než když si událost nechá rozležet v hlavě. Je možné, že Vaše přítelkyně po zjištění, že jste si psal s kamarádkou a lhal ji, byla třeba zaskočená. V takové situaci mohla její první reakce být jiná, než když se potkáte s odstupem času, a možná Vás pak bude chtít vyslechnout.

Pokud přítelkyni potkáte v nejbližších dnech, můžete ji zkusit oslovit a požádat o vyslechnutí Vašeho vysvětlení. V takové situaci by mohlo pomoct být upřímný, otevřený, mluvit o svých pocitech, přáních a obavách a také vyslechnout, jak se cítí Vaše přítelkyně. Dobré by bylo řešit to v soukromí a s dostatkem času. Pokud s Vámi stále nebude chtít mluvit, můžete také zkusit napsat to, co byste jí chtěl říct, na papír nebo do zprávy.   

Přejeme Vám abyste našel způsob, jak si s přítelkyní situaci vysvětlit.

Tým poradny

Nechci se očkovat a z nově nastavených pravidel cítím nejistotu a strach z budoucnosti

Dobrý den, mám poslední dobou velký strach z budoucnosti a cítím úzkost. Souvisí to zejména s covidem a tlakem s tím souvisejícím. Prodělala jsem covid mírně a mám stále vysokou dávku protilátek. Proto se nechci očkovat. V poslední době slyším všude kolem vyhrožování, jak jsem sobecká, jak budu trestána atd. Navíc díky placení testů se již nedostanu nikam včetně restaurace. V práci se také situace stupňuje a stále se tlačí na očkování. Žiji sama a veškeré výdaje v domácnosti jsou na mě. V poslední době cítím i v této oblasti obavy ze zdražování nájmů, energií atd. Toto vše v kombinaci ve mě vyvolává úzkosti. Sama pracuji s lidmi a musím jim v práci být oporou, ale v poslední době se necítím dobře, cítím nejistotu. Bohužel v mém okolí toto nikdo příliš nechápe a snad se o tom ani nechce bavit. Nevím co dělat. Nemám na nic chuť a energii. Věcí, které mě bavily už díky omezením nebudu moci dělat-plavání, kino, restaurace. A vlastně už je pravidelně nedělám ani teď. Prosím o vaši radu. Děkuji

Majla

Odpověď

Dobrý den, Majlo,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte se na nás se svými pocity úzkosti a strachu z budoucnosti, které souvisejí s děním kolem covidu. Zmiňujete se, že kvůli stále vysoké dávce protilátek po jeho prodělání se nechcete očkovat, což Vám ale způsobuje různé potíže – ať už v podobě vyhrožování a nařčení ze sobeckosti, v nemožnosti navštěvovat veřejná místa nebo nátlaku v práci. Píšete, že kvůli tomu cítíte nejistotu a nedostatek pochopení ve svém okolí, proto nás žádáte o radu, jak se se svými pocity vypořádat a jak znovu najít energii.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vás momentálně zatěžují zejména dopady pro Váš osobní i pracovní život, vyplývající z Vašeho rozhodnutí se neočkovat. Říkám si, že lidé mohou mít různé důvody, kvůli kterým se očkovat nechtějí. Současná pravidla, tak jak jsou nastavena teď, ovšem nedávají těmto důvodům mnoho prostoru, a jsou pro lidi bez očkování nevýhodná. Napadá mě, že pokud jste covid prodělala v době kratší než 180 dní, můžete si v mnoha případech stále vystačit potvrzením o prodělání nemoci. Spousta restaurací, kin, či dalších a podniků se o této možnosti (i dalších podmínkách pro vstup jako jsou například negativní testy) zmiňuje na svých webových stránkách. Říkám si, že budete-li se rozmýšlet, kam nyní můžete nebo nemůžete zajít, může být fajn si to dříve zkusit ověřit na internetu. Jaký bude další vývoj nutnosti očkování bohužel nelze odhadnout. Aktuální informace ovšem nabízí portál Ministerstva zdravotnictví.

Z Vašeho dotazu mám dojem, že přemýšlíte, které věci byste mohla udělat, abyste se cítila lépe. Píšete ale, že většinu věcí, které Vás dříve bavily, jako např. kino nebo restaurace, teď nemůžete dělat kvůli současným omezením. Ráda bych Vás v tuhle chvíli podpořila v dalším zamyšlení se. Říkám si, že někteří lidé jako alternativu ke kultuře volí aktivity v přírodě, procházky, výlety za přírodními památkami, nebo práci na zahradě. Někomu může k tomu, aby se cítil lépe přispět například i poslech hudby nebo nějaká tvůrčí činnost, ale i pravidelný spánek, meditace nebo různé relaxační techniky. Zároveň to může být dobré období pro objevení nějaké nové činnosti nebo záliby, které byste se mohla věnovat. Můžete si také prohlédnout také tento seznam zásad takzvané duševní hygieny (psychohygieny), bodů, pomocí kterých můžete udržovat a prohlubovat duševní pohodu.

Mnoha lidem také pomáhá, když své pocity a myšlenky sdílí s někým, kdo jim může poskytnout podporu a pochopení. Mrzí mne, když píšete, že lidé z Vašeho okolí Vaše pocity, a co je způsobuje, nechápou nebo se o nich nechtějí bavit. Říkám si, že se proto můžete obrátit i na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste si mohla promluvit o svých pocitech, ale také o způsobech, jak s nimi pracovat. Zároveň Vás tento odborník může vyslechnout, vyjádřit pochopení a toto nesnadné období Vám pomoci ustát. Můžete se s ním také poradit ohledně toho, jak se vypořádat s tlakem ze strany okolí nebo jaké věci můžete dělat, abyste neztrácela chuť a energii. Konkrétního odborníka ve Vašem okolí si můžete vyhledat např. zde v rozcestníku, pomoct Vám může i tento článek.

Přejeme Vám, abyste se cítila lépe a objevila něco, co Vás bude bavit a dodávat Vám energii.

Tým poradny

Mám deprese a úzkosti a nevím co s tím

Dobrý den, déle se už léčím panickými ataky, teď se mi k tomu přidala deprese, nedokážu se z ničeho těšit, nic mě nebaví, nedokážu ani chodit do školy protože mám strach bezdůvodně a já už nevím vůbec co s tím, furt brečím, vůbec nespím a když už aspoň těch 6 hodin tak se neustále budím a strašně prý sebou mlátím, nejsem se sebou vůbec spokojená, mám strach jít aji mezi lidi jen kvůli tomu aby se na mě někdo déle nedíval a něco si o mně neříkal, vůbec to nedokážu pochopit. A teď jsem dokonce začala mít aji myšlenky typu že nechci na tomto světě už ani být, ale nedokázala bych si nic udělat kvůli blízkým lidem..
Děkuji moc za odpověď a za radu

Vendy

Odpověď

Dobrý den, Vendy,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete, že už se déle léčíte s panickými atakami a nyní máte pocit, že se k tomu přidala i deprese. Nic Vás nebaví, netěší, máte problémy se spánkem a často brečíte. Máte strach jít mezi lidmi, aby si o Vás něco neříkali, a začala jste mít i myšlenky, že na tomto světě nechcete být. Nás se ptáte, jak s celou situací naložit.

Snažím se představit si, jak těžké to pro Vás musí být, a velmi mě mrzí, že si něčím takovým procházíte. Zároveň bych ale chtěla ocenit, že se s tím snažíte vypořádat, protože Vám tyto pocity jistě znepříjemňují život. V dotazu zmiňujete, že se již delší dobu léčíte s panickými atakami. Napadá mě tedy, zda jste o těchto stavech mluvila se svým psychiatrem. Ten by Vám v tomto případě mohl pomoci přijít na to, co se u Vás děje, a situaci začít řešit. Pokud ještě nemáte i svého psychoterapeuta, případně terapii neposkytuje přímo Váš psychiatr, mohl by Vám někoho doporučit, nebo si můžete vyhledat kontakty sama například zde.

Zmiňujete také, že Vás občas napadá, že na tomto světě nechcete snad ani být, ale nedokážete si ublížit kvůli svým blízkým. Myslím si, že i o tomhle byste měla mluvit s odborníkem, alespoň s některým z těch, kam budete docházet. Dále mě napadá, že v případě, že se u Vás tyto myšlenky objeví, můžete také využít služeb některé z krizových linek. Vyzkoušet můžete například Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, kam můžete kdykoliv bezplatně zavolat a svěřit se se svými myšlenkami a problémy. Fungují případně i na chatu, kdyby Vám to vyhovovalo více. Zároveň si myslím, že pokud jste to ještě neudělala, mohla byste se se svým trápením svěřit Vašim blízkým, kteří Vám mohou být oporou.

Dále mě také napadá, že byste mohla vyzkoušet aplikaci Nepanikař, která se zaměřuje právě na pomoc při úzkostech, strachu a depresi. V aplikaci najdete užitečné tipy na uklidnění, kontakty na pomoc a také si v ní můžete zaznamenávat své denní nálady a myšlenky. Kouknout se můžete také na stránku Opatruj se, která se rovněž zaměřuje na péči o psychické zdraví.

Přejeme Vám, aby se Vaše obtíže co nejdříve zlepšily.

Tým poradny

Nevím, jak partnerce říct, co mě trápí

Dobry vecer. Je mi 34 let, za sebou mam 9 let jako vojak z povolani a byl na dvou misich. Nacili a otevreli mi oci v mnoha vecech. Neresim banality tipu, problemy s penezy, resim s usmevem problemy s temi kteri maji problemy se mnou.
Ale. Po 5-ti lete pauze od zen, mi cestu skrizila zena 32 let, ktera je sobestacna, a za sebou ma 3 dlouhe vztahy. Vzdy dosla ke zklamani, jako ja s bývalými partnerkami.
Zvlastni je ze jsme okoli sebe 3 mesice chodili a jen tak se pozdravili, oba jsme chteli se seznamit delsi dobu, ale az po trech mesicich jsem se odhodlal. Meli jsme stejne pocity. a jsme spolu.
Ale jsme spolu cc 2 mesice a nevim, ci je to ma paronoa ale vadi mi ze ted je porad na telefonu, kdyz preed tim ani nevwdela ze ho ma kdyz byla se mnou. Vadi mi, veci ktere drive byly tak krasne jako, ze chce byt se mnou porad a porad atd. Vite co.
Dela ji problem davat na jevo city, to mi sama rekla.
Kdyz jsem nq to poukazal, tak u techto veci zmatkuju a rikam i veci pqte pres sebe.
Je prosim nějaká rada? Nebo co byl a jak ji mel rici? Dekuji

Karel Kranich

Odpověď

Dobrý den, Karle,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že jste po předešlých zklamáních a pěti letech bez žen našel po pár měsících známosti partnerku. Teď, po dvou měsících vztahu, Vám vadí, že ve Vaší přítomnosti partnerka tráví čas na mobilu a také, že s Vámi chce pořád být a dělá jí problém dávat najevo své pocity. Snažil jste se jí to říct, ale zazmatkoval jste a říkal věci přes sebe.

Z Vašeho dotazu cítím, že je pro Vás vztah s partnerkou důležitý a chcete přijít na společnou cestu, která Vám bude fungovat. Říkám si, že pro Vás nejistota, jak ve vztahu pokračovat, může být frustrující a jsem velmi ráda, že jste nám napsal o radu. Do určité míry je přirozené, že se ve vztahu začínají postupně objevovat věci, které nám na druhém vadí nebo jim nerozumíme. Říkám si také, že to někdy může vyvolat pochybnosti o tom, jak má danou oblast nastavenou partner či partnerka, jestli tím dává něco najevo, co to pro vztah může znamenat a jak s tím naložit.

Napadá mě, že byste si mohl všechny věci, které Vás ve vztahu tíží, sepsat a popřemýšlet, jestli je v nich pro Vás nějaké řešení. Také k nim můžete přidat věci, kterých si ve vztahu a na partnerce naopak ceníte. Můžete si tím i ujasnit, co chcete partnerce sdělit a lépe se tak připravit na společný rozhovor. Můžete si to také zkusit říct nahlas sám pro sebe a nebo si při tom partnerku představovat. Doporučuji Vám si na rozhovor vybrat klidnou chvíli, abyste na něj oba měli časový prostor i příjemné prostředí. Chci Vás povzbudit, abyste se zaměřil hlavně na to, jak se ve vztahu cítíte a abyste dal možnost vyjádřit se i partnerce. Je možné, že se Vám společně podaří najít kompromis a to, že se Vám situaci podaří vyřešit, Vás může ve vztahu posunout dále. Také se ale může stát, že se Vám s partnerkou nepodaří o tématu promluvit anebo najít takové řešení, které by vyhovovalo Vám oběma.

V takovém případě můžete využít partnerské poradny, kam můžete přijít buď sám nebo i s partnerkou. Psycholog nebo psychoterapeut Vám tam může nabídnout bezpečné prostředí, kde se můžete pobavit o tom, co Vás trápí, sdělit si své pocity, ujasnit si, co Vám ve vztahu nevyhovuje a společně hledat nejlepší řešení. Kdybyste chtěl podrobněji zjistit, proč se takto cítíte nebo co od vztahu potřebujete a očekáváte, můžete vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. Vyhledat si ho můžete na těchto rozcestnících.

Přejeme Vám, ať si s partnerkou zvládnete promluvit a ať se Vám v partnerském i osobním životě daří,

Tým poradny

Mám komplikovaný vztah a už nevím, jak dál.

Dobrý den,
Už nevím jak dál,potřebuji radu a proto jsem se rozhodla obrátit na Vás.
S manželem jsme spolu 6let, z toho rok jako manželé. Už nějakou dobu si vůbec nerozumíme a neustále se hádáme. Nejvíc mě na tom mrzí,že se hádáme i před dětmi.
Když to manželovi řeknu,že se nechci hádat před dětmi, odpoví , že se vymlouvám pořád na děti a že jsou ještě malé a nemají z toho rozum. Ja si myslím pravý opak,ale už nevím, co dělat.
Celkově jsme měli vždy bouřlivější vztah,ale vždy jsme to nějak zvládli, ale momentálně cítím,že už to psychicky nezvládám.
Začátek vztahu byl úžasný,asi po roce vztahu jsem se dozvěděla,že si píše s jinými ženami,podstatně mladšími,klasické flirtování přes chat, opakovalo se to několikrát, vždy jsem na to přišla úplnou náhodou,takže vlastně ani nevím,zda došlo i na schůzky . Pokaždé mi tvrdil, že si jen dopisoval a nic to neznamenalo. Snažím se tomu věřit. Nicméně jsem mu vše odpustila i když to pro mě bylo těžké,hodně mi svým chováním srazil sebevědomí. Už mu ale nedokážu věřit. Zůstali jsme spolu i přes všechny ty hádky. Od té doby,byl náš vztah celkem hezký. Narodilo se nám první dítě, chvíli to bylo krásný,euforie z toho,že jsme se stali rodiči,ale za nějaký čas, jsme se začali zase hádat. Hádáme se kvůli nepodstatným věcem,ale hlavně kvůli tomu,ze manžel začal chodit často do hospody a celkově upřednostňuje více svoje kamarády,než vlastní rodinu. Když mu řeknu,co mi vadí,většinou se urazí. Stále opakuje, že je jak “podpantoflák” a nemůže nikam. Ty hádky už se celkem stupňují. Často mi říká,že nemám být pořád zavřená doma, že si taky můžu zajít s kamarádkou na kávu, ale když na to přijde, má s tím velký problém skrze hlídání děti a vymýšlí důvody, proč to nejde. Ani společně už netrávíme čas,poslední dobou spolu ani doma nekomunikujeme, Manžel přijde z práce,tvrdí že je unavený a nemá náladu, když si o tom chci promluvit. Už jsem vážně nešťastná, nevím,co mám dělat. Nechci se s ním jen tak rozejit,už kvůli dětem,ale mam takový pocit, že manželovi je to tak nějak vše jedno.

Martina

Odpověď

Dobrý den, Martino,

děkujeme za důvěru, s kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o vztahu s Vaším manželem, s kterým jste šest let a máte děti. Hádáte se, máte pocit, že už mu nedokážete věřit. Jste nešťastná a cítíte, že už to psychicky nezvládáte, ale zároveň se nechcete jen tak rozejít. Nevíte jak dál a chcete poradit, co máte dělat.

Na začátek bych Vám chtěla říct, že z Vašeho dotazu cítím, že Vás tato situace opravdu trápí, a je pochopitelné, že se nechcete jen tak rozejít, i když je situace náročná. Říkám si, že může být velmi frustrující, když se s ní snažíte něco udělat, ale zároveň máte pocit, že manželovi je to jedno. Napadá mě, že může být náročné se snažit udržovat vztah, když necítíte zájem z druhé strany.

Chtěla bych Vás podpořit, abyste si s manželem zkusila o situaci ještě jednou promluvit. Píšete, že když chcete situaci řešit, manžel říká, že je unavený z práce. Možná by mohlo být fajn to zkusit v jiný čas, například o víkendu, nebo se s manželem domluvit pár dní předem, aby si na společný hovor udělal čas. Říkám si, že by možná mohlo pomoci mu říct i něco z toho, co jste napsala nám. Jak Váš vztah vnímáte, jak se v něm cítíte a jak na Vás působí jeho reakce, případně i, co jste pro Váš vztah ochotna udělat a co byste chtěla, abyste společně zkusili změnit. Při podobných rozhovorech bývá užitečné, když se člověk snaží s druhým sdílet především to, jak situaci vidí on a taky, když zkusí dát druhému prostor, aby vyjádřil svůj pohled. Zároveň se ale může stát, že i přes Vaši snahu se o tom s Vámi manžel nebude chtít bavit a problémy více řešit.

V takovém případě Vás chci podpořit, abyste zvážila i možnost návštěvy rodinné poradny, kde Vám odborník může poradit s tím, jak s manželem mluvit o Vašem vztahu, a případně Vám pro takový rozhovor poskytnout bezpečné prostředí. Také s ním můžete probrat, jak postupovat v případě, kdy jsou děti přítomny konfliktům. V rodinné poradně můžete také nalézt podporu a sdílení toho, co se u Vás doma právě děje. Do rodinné poradny můžete přijít s manželem společně, pokud by tomu byl otevřený, ale není to podmínkou, můžete se na ně obrátit i sama. Tato služba je bezplatná. Pokud byste dospěla k rozhodnutí se s manželem rozejít, v rodinné poradně můžete s psychologem řešit například i to, jak o tom s dětmi mluvit nebo jak by mohla vypadat péče o děti po rozvodu.

Zmiňujete, že se cítíte nešťastná, a že to již nezvládáte, a já si říkám, že v takových chvílích byste si i Vy sama zasloužila podporu, která Vám možná doma schází. Někoho, kdo by Vás vyslechl, pomohl Vám ujasnit si, co byste chtěla s Vaším vztahem dál, jaké to bude mít důsledky pro Vás i děti a třeba i to, jaké máte zdroje, které Vám pomohou tímto náročným obdobím projít a zvládnout ho. Takovým člověkem pro Vás může být i psycholog či psychoterapeut. Více informací o tom, koho si vybrat, je například tady.

Také může být fajn se o tom, co zrovna prožíváte, svěřit někomu blízkému, například kamarádce/kamarádovi. Možná někdo z nich zažil něco podobného a dá Vám radu, nebo Vás podpoří. Kromě toho i sdílení a mluvení o tom, co se nám děje, může někdy samo o sobě přinášet úlevu.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří nalézt řešení toho, jak dál,


Tým poradny

Jsem vyčerpaná a nedokážu se z ničeho radovat

Dobrý den, poslední týdny (cca 4 měsíce) mám pocit, že jsem uzavřená v bublině. Jsem psychicky unavená, vyčerpaná, neumím se z ničeho radovat, nic mě nebaví. Jsem nepříjemná nejen k sobě, ale i ke svému okolí. Nevím jak se toho pocitu a tísně zbavit a zase se začít radovat z maličkostí.
Děkuji za radu a pomoc

Alexandra

Odpověď

Dobrý den, Alexandro,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete nám o pocitech tísně a psychického vyčerpání, které Vás provází již několik měsíců. Ptáte se nás, jak se těchto pocitů zbavit a znovu se radovat ze života.

Představuji si, jak může být náročné a možná i omezující to, co momentálně prožíváte, a proto bych chtěla ocenit, že jste se rozhodla tuto situaci řešit a napsat nám. Bohužel není možné Vám jednoduše říci, jak se můžete těchto nepříjemných prožitků zbavit. Podobné pocity, které popisujete, mohou mít totiž řadu různých příčin. Někdy je mohou způsobit okolnosti v rodinném nebo pracovním životě, jindy mohou souviset s konkrétní životní fází nebo s věkem (např. krize středního věku, přechod, dospívání dětí, starost o rodiče v seniorském věku) a další. Chtěla bych Vám proto nabídnout, abyste se zkusila zamyslet nad tím, kdy jste si svých obtíží začala všímat poprvé. Třeba Vás napadne, s čím by mohly Vaše pocity souviset a na základě toho se Vám budou snáze hledat možná řešení.

Říkám si, že už jste možná sama uvažovala nad tím, co byste mohla udělat, abyste se cítila lépe. Chci Vás podpořit, abyste se nad tím zkusila znova zamyslet a třeba si to i sepsat. Lidem mohou pomáhat různé věci – například pravidelný spánkový režim, sportovní aktivity, relaxace nebo meditace, poslech hudby a mnoho dalšího. Někdy člověku uleví i zdánlivá maličkost, inspirovat se můžete třeba v této infografice.

Většině lidí také pomáhá, když své pocity a myšlenky sdílí s někým, kdo jim může poskytnout podporu, pochopení, nebo třeba jen jiný pohled na celou situaci. Můžete se obrátit na Vaše blízké, kterým důvěřujete, ale i na odborníka. V tom bych Vás chtěla podpořit, pokud budete vnímat, že Vám výše zmíněné z nějakého důvodu nevyhovuje nebo nestačí. S psychologem nebo psychoterapeutem byste mohla podrobněji mluvit nejen o Vašich pocitech, jejich příčinách, ale i o různých možnostech řešení Vaší situace. Konkrétního odborníka ve Vašem okolí si můžete vyhledat pomocí těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, abyste ve svém životě objevila něco, co Vám bude dělat radost,

Tým poradny

Kde mohu zjistit, jestli mám poruchu učení?

Dobrý den, ráda bych se zeptala kam se mohu obrátit v případě, že bych chtěla zjistit zda netrpím poruchou učení?

Martina

Odpověď

Dobrý den, Martino,

děkujeme za dotaz. Ptáte se nás, na koho se můžete obrátit ohledně zjištění poruchy učení. Z toho, co píšete, si říkám, že u sebe možná pozorujete nějaké projevy, které by mohly odpovídat poruše učení a možná Vám i způsobují obtíže v každodenním životě. Přemýšlím nad tím, zda je pro Vás podstatné mít potvrzenou diagnózu anebo by Vám stačilo s odborníkem probrat konkrétní projevy a možnosti řešení.

Možnost diagnostiky poruch učení v dospělosti je součástí práce některých specializovaných psychologů, kteří se tím zabývají ve své soukromé praxi. Při hledání můžete využít například tento nebo tento rozcestník, kde můžete i zadat, co přesně hledáte, tedy pravděpodobně psychologa se zaměřením na psychodiagnostiku. Případně můžete využít i běžné vyhledávače a použít klíčová slova jako „diagnostika specifických poruch učení v dospělosti Brno“ apod. Možná by Vám mohli poradit i v některé z pedagogicko-psychologických poraden, na koho konkrétního se můžete obrátit. Pokud by Vám stačilo, třeba pro začátek, pouze probrat, co Vás trápí, případné příčiny obtíží a to, jaké kroky je možné udělat ke zlepšení, můžete kontaktovat i některého z psychologů či psychoterapeutů.

Přejeme hodně sil při hledání,

Tým poradny

Jak pomoci synovi, který má problémy ve škole?

Dobrý den, trápím se kvůli synovi. Vyzvedávala jsem jej ze školy uplakaného. Sdělil mi, že nemohl najít lístek pro odchod ze školy. Že musel jít do družiny, tam se mu všichni posmívali, spolužačka mu pomohla hledat - našla. Problém je ten, že na děti zakřičel, ať se mu nesmějí.
Odpoledne mi pak doplnila informace třídní učitelka, která mi oznámila, že mám vysvětlit synovi, jak se chovat k dospělým. Že nemohl najít lístek, tak mu s družinářkou řekly, aby šel ven z šatny, že ho najdou(kvůli kovidu, aby neblokovali šatnu pro další skupinu, ale to mu asi neřekla). On ale prý doslova štěkal, že nikam nepůjde, že lístek má. Že to za 18let své praxe ještě nezažila. Takže dítě, které mělo stres, že na něj čeká máma před školou, aby mohly jít na kurz angličtiny, muselo jít do družiny. Hrozí mu dutka třídního učitele.
Syn mi pak říkal, že měl temno před očima, že nechtěl křičet, ale že prostě chtěl za mnou, a oni nechápali že lístek má. Křičel i na vychovatelku, kterou má jinak moc rád. Výsměch dětí ho dorazil.
Jsme v šoku, jak se synovo chování mění, vychováváme ho slušně, od mala je hodně citlivý, empaticky, s velkou fantazii, rád pomáhá lidem. Ale co se teď děje, zkrátka mě napadlo, zda netrpí Aspergrem.

Syn je ve třetí třídě, vloni jsme řešili podezření na šikanu od spolužáků - škola smetla ze stolu. V podstatě nás pozvali na konzultaci, ale řekli nám, jak se syn chová při vyučování, vůči učitelce, dětem - což za celý školní rok neučinili, takže jsme byli v šoku. Synovi se stal úraz - ulomeny zub, prý si za to může sám, že nemá běhat, upozornění, že porušil školní řád. To, že utíkal před opětovnými útoky od spolužáka a upadl, škola nepřijala.
Paní učitelka si začala stěžovat, že nedává pozor, vypracovává úkoly jinak než má, pracuje dopředu (v matematice bych řekla, že se nudí, protože vše rychle spočítá, ale musí čekat na spolužáky - konzultovano, prosila jsem paní učitelku, aby mu dala zajímavé příklady navíc, neděje se).
Přístup paní učitelky k dětem - když vás bude někdo otravovat a nelíbí se vám to, tak mu to řekněte jednou, podruhé (!?) a když to udělá potřetí, tak teprve za mnou přijďte mi to říct (což se dělo u toho úrazu se zubem, ale syn byl zoufalý a místo za učitelkou se běžel schovat na záchod). Prý má 30 dětí ve třídě a nemůže se věnovat individuálně jednomu.
Začínám přemýšlet o přestupu syna na jinou školu.

Vesna

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám ohledně starostí o Vašeho syna, který chodí do třetí třídy. Popisujete nám incident, ke kterému došlo ve škole. Celkově máte pocit, že se syn chová jinak než dřív, a přemýšlíte, zda by se mohlo jednat o Aspergerův syndrom. Ve škole navíc zřejmě zažíval i šikanu, což podle Vás ale nebylo dostatečně ošetřeno. Také vnímáte, že s Vámi třídní učitelka nedostatečně komunikuje ohledně chování syna a nejste spokojena ani s jejím individuálním přístupem k němu a k řešení konfliktů mezi dětmi. Zvažujete, zda nezměnit školu.

Z Vašeho dotazu cítím, že máte o svého syna opravdu obavy Vzhledem k událostem, které popisujete, je to pochopitelné. Znepokojuje Vás změna v jeho chování ve škole a možná šikana od spolužáků. Hledáte proto oporu ze strany školy, zejména třídní učitelky, u které ale máte pocit, že není dostačující. Představuji si, že je to pro Vás zřejmě velmi frustrující situace a možná máte pocit, že nevíte, jak s tím dál s naložit a synovi pomoci.

Šikana je závažný a bohužel i poměrně častý problém na základních školách, byť spíše ve vyšších ročnících. Je samozřejmě žádoucí, aby škola podezření na šikanu řádně prošetřila a následně podnikla potřebné kroky. Na základních školách působí metodik prevence, který pomáhá řešit problematické situace jako je výskyt šikany na škole. Můžete se s tímto konkrétním problémem obrátit právě na něj. Pokud byl ale metodik prevence již zapojený v minulosti do řešení podezření na šikanu Vašeho syna, je možnost se obrátit na školního psychologa, pokud na škole působí. Školní psycholog se může do procesu řešení šikany také zapojit, zejména při poskytnutí pomoci samotnému dítěti, které šikanu prožívá nebo prožívalo.

Máte pocit, že se synovo chování mění, je možná více vznětlivý, impulsivní, reaguje neobvykle apod. Přemýšlíte, zda by se nemohlo jednat o Aspergerův syndrom. I o tomto tématu se můžete poradit se školním psychologem, který Vám případně doporučí vhodného odborníka na diagnostiku. Školní psycholog může i nahlédnout do hodiny, má možnost pozorovat žáka, promluvit si s ním, ale i s ostatními spolužáky či třídním učitelem. Na základě těchto informací pak může situaci vyhodnotit a navrhnout další postup. Proto se na školního psychologa můžete obrátit také s potížemi s pozorností v hodině a rychlejším tempem vypracovávání zadání, ale i s Vašimi pochybnostmi o přístupu třídní učitelky. Těmito tématy se zabývá také pedagogicko- psychologická poradna, která může případně poskytnout pro školu závazná doporučení, jako jsou například práce navíc, pokud je dítě nadané, či různá podpůrná opatření při hodině, pokud má určité potíže.

Zmiňujete také, že zvažujete přestup syna na novou školu. Samozřejmě i to je možnost, zejména pokud máte pocit, že s Vámi škola nespolupracuje. Změna prostředí může a nemusí vyřešit potíže, kterým Váš syn čelí. Opět je tu možnost obrátit se na školního psychologa, se kterým to můžete konzultovat. Pokud na Vaší škole školní psycholog nepůsobí, můžete se obrátit přímo na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo si vyhledat dětského psychologa ve Vašem okolí. Ke stanovení případné diagnózy by se muselo jednat o klinického psychologa. Kontakty můžete hledat například zde.

Ráda bych Vás také podpořila v tom, zkusit se synem komunikovat o jeho pocitech, aby mohl mít prostor ventilovat negativní prožitky a emoce v bezpečném prostředí, mimo školu, a mohl jim případně lépe porozumět. Napadá mě pokoušet se validovat jeho emoce, například ho ujistit, že je normální se hněvat, nebo že rozumíte, že byl pod tlakem, když ho nechtěly učitelky pustit, zatímco on spěchal za Vámi. Ale také ho podpořit v tom například nekřičet, když se zlobí, ale místo toho třeba pojmenovat svou emoci a říct ostatním, jak se cítí (Teď jsem hodně naštvaný, protože...). Reakce v různých situacích s ním můžete i trénovat.

Přejeme Vám, abyste našli společnými silami cestu, která Vašemu synovi bude co nejvíce prospívat.

Tým poradny

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info