Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Oceňuji, že se snažíte nad svou situací s partnery přemýšlet a zřejmě ji i změnit. Domnívám se, že může být velmi náročné sledovat, jak se každý dlouhodobější vztah postupně rozpadá, zvláště pokud si myslíte, že rozchodům napomáhá Vaše kritické nahlížení na partnera a na vztah s ním.

Z Vašeho popisu jsem pochopila, že jste měl již několik dlouhodobějších vztahů, které jste zřejmě nakonec ukončil, protože jste se začal příliš soustředit na chyby, které Váš partner má. Pokud Vašemu dotazu rozumím správně, tak nyní by Vás zajímalo, co dělat, abyste již dále nehledal důvody, proč se rozejít.

Jelikož se Vás vzhledem k možnostem internetového poradenství nemohu doptat na další informace, ráda bych Vám nabídla několik oblastí na zamyšlení. Mohl byste zkusit popřemýšlet nad tím, v jaké fázi vztahu začínáte hledat důvody, proč vztah ukončit - zda existuje nějaký spouštěč, který ve Vás takové uvažování vyvolává. Také si můžete zkusit představit, jak by podle Vás vypadal Váš ideální vztah a partner, a co by se muselo stát, abyste nezačal na partnerech hledat chyby.

Jednou z možností je také navštívit psychologa, který by s Vámi mohl celou situaci rozebrat podrobněji, a tak Vám dokázal lépe pomoci. S ním byste mohl probrat různé možnosti jak Vaši situaci řešit, a najít tak společně cestu, která by Vám skutečně seděla nejlépe.

Nakonec bych ještě ráda zmínila, že ve Vašem věku není podle mého názoru nic neobvyklého na tom, že jste ještě nenarazil na člověka, se kterým byste rád strávil delší dobu a pracoval na dlouhodobém vztahu. Domnívám se, že je Vaší výhodou, že nad svými vztahy přemýšlíte a věřím, že i díky tomu si jednou najdete partnera, se kterým se budete cítit spokojeně.

Za tým poradny Eliška

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Situace a okolnosti, za kterých se Vaše dcerka rozpláče, jsou popsané jen velice stručně, takže vyjadřovat se jde jen s těžkostmi. Ale i kdybyste je popsal detailněji, byl by to jen pohled z jedné strany. Dětský svět někdy funguje úplně jinak než ten dospělý. Věci, které jsou pro nás dospělé banální, děti prožívají mnohem intenzivněji. I proto se může jevit, že Vaše dcerka reaguje pláčem i na úplně banální věci.

Napadá mě, jestli jste se třeba o tom zkoušeli bavit přímo s dcerkou - zjistit, co se s ní děje, že při některých situacích pláče, a při některých třeba ne, co si o tom myslí a co u toho cítí. Pro ni jsou to možná ty nejdůležitější věci, které se jí momentálně v životě dějí. Když sami najdete cestu, jak jejímu chování a prožívání porozumět, nemusíte hned chodit k psychologovi. Když tu cestu nenajdete, návštěva psychologa Vám může pomoci právě v nahlédnutí do jejího světa.

Přeji Vám hodně štěstí.

S pozdravem za tým poradny,

Emília

Dobrý den Zuzko,

děkuji Vám, že jste si vybrala naši poradnu. Ve  Vašem dotazu vnímám několik oblastí, které zřejmě aktuálně řešíte. Zmiňujete problémy z dětství, kdy se Vaši rodiče hádali a atakovali, přičemž vzpomínky na toto období Vás dodnes svírají. Tyto vzpomínky se podle Vás vrátily i kvůli tomu, že Vás podvedl kluk, do kterého jste byla zamilovaná. To Vám srazilo sebevědomí, a přestože Vás vztah s ním ničí, tak ho nedokážete nechat jít.

Z Vašeho dotazu cítím, že pro Vás celá situace začíná být neúnosná. Mám pocit, že jste si asi zažila několik opravdu těžkých situací, se kterými je náročné se vyrovnat a jít dál. Proto mě ale velmi těší, že píšete, jelikož to podle mého názoru znamená, že máte chuť bojovat a snažíte se svoji situaci vyřešit, i když si to možná sama ani neuvědomujete.

Nejdříve bych se zaměřila na Vaše aktuální pocity bezmoci a nízkého sebevědomí. Domnívám se, že každý takové pocity někdy zažívá, obzvláště po nějakém nezdaru nebo rozchodu, kdy člověku nevyjde to, co by si moc přál. Vyrovnávat se s nevěrou také není rozhodně jednoduché a osobně si naopak myslím, že jen velmi málo lidí je schopno ji přejít a neřešit, aniž by se jich to opravdu nedotklo. Bohužel nevím, jak dlouho již tyto pocity zažíváte, ale píšete, že dříve jste taková nebyla. Můžete se zkusit zamyslet nad tím, co dříve Vaše sebevědomí posilovalo. Mohlo by Vám to pomoci k jeho zvýšení i dnes? Co Vám dříve dávalo sílu projevit svůj názor, přestože Vás za to někdo odsuzoval? Píšete, že se zase nic tak nestalo, ale Vás to dostalo do kolen – co přesně Vás dostalo do kolen? A dalo by se to nějak změnit?

Dále bych ráda zmínila problémy s bývalým klukem. Z Vašeho popisu mi přišlo, že jste schopná poměrně hluboké reflexe celé situace – uvědomujete si, že Vás daný kluk jen využívá, ale že Vás k němu stále stejně něco táhne. Domnívám se, že musí být velmi náročné potýkat se s takovými protikladnými pocity. Napadá mě, že byste mohla zkusit přestat se s ním úplně vídat a zkusit si najít kamarádku, která Vám s tím třeba pomůže. Možná Vás nebo kamarádku napadne i jiná možnost, jak se s tímto teď poprat a jaká strategie by pro Vás aktuálně byla nejpřijatelnější.

Musím se přiznat, že nejvíce ze všeho mě zasáhly Vaše formulace, že vzpomínky na problémy doma Vás stále svírají, a že po nevěře se Vám jako kdyby vše vrátilo a cítila jste neuvěřitelnou bolest. Pokud jsou pro Vás vzpomínky na problémy mezi rodiči doposud takto živé a vyvolávají ve Vás tak intenzivní pocity, zkuste promyslet, jestli by Vám ve vyrovnávání se s nimi mohla pomoci návštěva psychologa. Ve městě, kde bydlíte, máte velké možnosti, a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste se je nebála využít. Můžete zkusit navštívit krizová centra, která jsou bezplatná, popřípadě psychologa či výchovného poradce na Vaší škole, který Vás může vyslechnout a doporučit další možnosti. Přestože píšete, že o svých problémech neumíte mluvit, umíte je podle mě dobře popsat a byla by škoda toho nevyužít. Pokud je pro Vás kontakt tváří v tvář v tuto chvíli nepředstavitelný, existují i telefonní linky, na které můžete bezplatně zavolat a s někým si detailněji promluvit o svých pocitech a potížích. Věřím, že je Vaše situace řešitelná, a že pokud nebudete držet vše v sobě, že brzy pocítíte zlepšení, které bude viditelné i pro ostatní.

Přeji Vám, abyste v sobě brzy objevila sílu a znovu nabyla sebevědomí, které jste cítila dříve.

Za tým poradny Eliška

Dobrý den,

z Vašeho dotazu vnímám negativní zkušenost s psychologem, který podle Vás říká pacientovi samé nepříznivé věci. Není v mé pravomoci posuzovat na dálku práci někoho jiného. Psychoterapie může být dlouhodobý proces, při kterém mohou být některá sezení těžší, a klient se může dočasně cítit hůř. Uvědomuji si ale, jak pro Vás může být takový zážitek nepříjemný. Chci Vám říct, že se stává, že si nesednete s prvním psychologem, ke kterému přijdete. Pokud Vám jeho služby nevyhovují, je plně ve Vaší moci odborníka změnit.

Přeji Vám, abyste našla psychologa, který Vám bude vyhovovat.

Za tým poradny Tomáš

Dobrý den Mariáne,

těší mě, že máte zájem rozšířit si své znalosti právě v oblasti psychologie. Ptáte se na rozdíl mezi dvěma psychologickými pojmy, a to motivací a motivem.

Tyto pojmy jsou velmi úzce provázány, a proto chápu, že máte potíže je od sebe odlišovat. Motivace bývá většinou vymezována jako síla, která aktivizuje naše chování takovým způsobem, abychom změnili naši současnou situaci a dosáhli něčeho pozitivního. Motiv (jinak také pohnutka) je pak konkrétním vnějším nebo vnitřním podnětem, který v nás toto chování "spouští". Může se jednat o nějakou fyziologickou potřebu (např. hlad je motivem pro to, abychom se šli najíst; pociťovaný chlad může být motivem pro to, abychom si šli obléknout další svetr atd.). Stejně tak může být ovšem motivem také vnitřní potřeba, jako je například touha po vzdělání, snaha dostat se na vysněnou školu, chtít se naučit lyžovat, hrát na kytaru a spousta dalších. Na základě působení těchto podnětů (motivů) pak začíná působit síla (motivace), která vede k tomu, že se chováme takovým způsobem, abychom svoji pociťovanou potřebu uspokojili a dosáhli určitého cíle.

Pokud byste se chtěl o této problematice dozvědět i něco více, mohla bych Vám doporučit knížku Učebnice obecné psychologie od Aleny Plhákové, kde kromě motivace naleznete také mnoho dalších zajímavě zpracovaných psychologických témat.

Doufám, že Vám tato odpověď alespoň částečně pomohla rozptýlit Vaše nejasnosti a třeba i probudila Váš zájem se o tato témata dále zajímat.

Za tým poradny Petra Š.

Dobrý den,

z Vašeho dotazu mám pocit, že jej psala dívka, která by chtěla změnit svůj život, je k tomu silně odhodlaná, ale potřebovala by poradit, jak to má udělat. Jsem proto velmi ráda, že jste se nebála říci si o pomoc.

Při čtení dotazu mě napadalo hned několik otázek. První z nich je, co Vám sebepoškozování přináší, co je oním motorem, který Vás nutí, abyste toto chování neustále opakovala. Třeba existují i jiné způsoby jak toho dosáhnout, ale přitom si neubližovat. Patrně to nepůjde změnit hned, ze dne na den, ale nejspíše to bude chvíli trvat. Změna je ovšem možná. Ve chvílích, kdy pocítíte touhu sáhnout po žiletce či ohni, by mohlo také pomoci odvrátit tyto své myšlenky tím, že budete dělat něco jiného. Mohla byste si jít třeba zaběhat, věnovat se malování nebo si psát deník, povídky atd. Záleží, co by Vás bavilo a mohlo vést k podobným pocitům, jakých dnes dosahujete tím, že si ubližujete.

Říkám si také, jestli jste o těchto svých pocitech mluvila s někým blízkým - rodiči, sourozenci, přáteli, ale třeba i učiteli ve škole. Právě Vaši nejbližší by Vám totiž mohli být v těchto chvílích oporou. Pokud byste s nimi však o těchto věcech nechtěla z jakéhokoli důvodu mluvit, je možné v těchto okamžicích volat např. Linku bezpečí (tel. 116 111). Tato linka je anonymní a odborníci, kteří by zde s Vámi hovořili, by Vám mohli pomoci tyto okamžiky překonat.

Skoncovat se sebepoškozováním může trvat poměrně dlouhou dobu a může to být ovlivněno mnoha faktory, které nejsme schopni v rámci internetového poradenství obsáhnout. Chtěla bych Vám proto doporučit návštěvu některého psychologa ve Vašem okolí. Může to být třeba psycholog na Vaší škole nebo pedagogicko-psychologická poradna, která je Vám nejblíže (jejich seznam podle jednotlivých krajů najdete v záložce Síť kontaktů). Na základě společné konzultace by pro Vás pak mohlo být jednodušší zvládat svoji touhu po sebepoškozování.

Chtěla bych Vám také popřát, abyste ve svém odhodlání vydržela a abyste našla cestu, jak se mít více ráda a přestala si ubližovat.

Za tým poradny Petra Š.

Dobrý den,

ptáte se na téma sebevědomí. Vnímám, že je pro Vás hodně nepříjemné, když Vás dokáže rozhodit sebemenší nezdar, a oceňuji, že se s tím chcete poprat.

Váš dotaz je velmi stručný a není mně jasné, jaké oblasti Vašeho života se týká. Píšete o tom, že nezdar ve Vás způsobí rozkol a začnete si připadat neschopná. Děje se to ve všech oblastech, nebo je to někde patrnější a existují i oblasti, kde s Vámi nezdar nic neudělá? Nebo naopak, existuje něco, co Vám sebevědomí zaručeně zvedne? Ptáte se, jestli lze sebevědomí posílit. Jednoznačný recept na to neexistuje, lze však v tomto ohledu něco dělat a dovolím si Vám zde nabídnout pár svých myšlenek. Má odpověď však nebude zdaleka vyčerpávající, je to téma, které se nedá shrnout do několika vět.

Píšete, že sebe samou vnímáte jako schopnou. Právě sebevědomí lze popsat jako konzistentní vnímání sebe sama jako schopného, a z Vašeho dotazu cítím, že Vám toto vnímání kvůli nezdarům kolísá. Říkám si, že důležitou roli při budování sebevědomí může být zpětná vazba od druhých. Snad všichni v životě potřebujeme někdy ocenit od druhých. Napadá mě, zda máte ve své blízkosti někoho, kdo někdy vyzdvihne Vaše kvality. Tím člověkem může být partner, někdo z rodiny, kamarád.

Sebevědomí také může být spojeno s tím, jak sebe sami vnímáme navenek, jak působíme na ostatní. Napadá mě, zda o sebe a svůj vnější vzhled pečujete? To, že nějak vzbudíme zájem okolí, může našemu sebevědomí taky pomoct.

Jak jsem psal výše, sebevědomí je široké téma a stojí za to o něm s někým hovořit. Třeba zjistíte, že podobný problém řeší řada lidí ve Vašem okolí. Pokud byste však chtěla pomoct s budováním sebevědomí od nějakého odborníka, nabízí se psycholog nebo kouč.

Na toto téma jsme také v poradně již pár dotazů odpovídali, doporučuju Vám si je přečíst. Stačí, když v sekci Poradna kliknete na Fulltextové vyhledávání a zadáte klíčové slovo, třeba zde načerpáte inspiraci.

Držím Vám při budování sebevědomí palce.

Za tým poradny

Tomáš

Dobrý den,

velice si vážím důvěry, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Na začátek bych ráda řekla, že Váš příběh mi vůbec nepřipadá nesmyslný. Popisujete poměrně složitou situaci, do které je zapletená celá řada pro Vás významných lidí. Přes sedm měsíců jste udržovala kontakt s klukem, o kterém jste věděla, že je zadaný a byla vystavená neustálé nejistotě, co všechno si od takového vztahu můžete slibovat. Kromě toho v příběhu figuruje kamarádka, které se tento kluk líbí (jestli tomu dobře rozumím, tak aktuálně s ním možná i chodí?) a Váš vztah k ní to poznamenává. Na konci dokonce zmiňujete jiného přítele, se kterým jste začala chodit, ale nemůžete z hlavy dostat toho zadaného. Ten se však nyní tváří, že Váš vztah obnovit nechce, a Vy tak ztrácíte naději, že jednou budete spolu, jak jste doteď věřila.

Podle toho, co píšete, mi připadá celkem přirozené, že teď pociťujete velký smutek a možná i beznaděj. Popisujete určitou ztrátu – ať už ztrátu vztahovou, a nebo čistě ztrátu svých představ o budoucnosti, svých ideálů. Takové ztráty mohou být velmi bolestné a smutek k nim bezpochyby patří. Zároveň si říkám, jestli máte někoho, s kým tyto pocity můžete sdílet. Napadá mě, že možnost někomu se svěřit a celou věc s ním prodiskutovat by Vám mohla alespoň trochu ulevit, a následně i pomoci v rozhodování co dál.

Píšete, že Váš „nevztah“ dával Vašemu životu smysl, byla jste šťastná. Teď to z pohledu toho kluka vypadá na definitivní konec. Říkám si však, že i Vy stojíte před velkým rozhodnutím, jaký k jeho přístupu zaujmout postoj. Můžete se například snažit dál bojovat, pokud ve vztahu skutečně vidíte vlastní štěstí. Třeba ale také zjistíte, že to co Vám daný kluk nabízí, není něco, co by Vám výhledově vyhovovalo, a sama dospějete k názoru, že bude nejlepší, když se Vaše cesty rozejdou. Pak je otázkou, zda pro Vás bude přijatelná možnost, že zůstanete kamarádi, a nebo budete potřebovat se od celé záležitosti zcela odpoutat, tentokrát jednou provždy.

Možná je ale na takové rozhodování zatím brzy a vše ukáže čas. Možná teď opravdu potřebujete chvíli jen oplakávat to, co jste ztratila, a dopřát si čas než se přes to přenesete. Neznamená to, že byste se ve svém trápení měla utápět a všemožně ho pitvat. Zároveň ale považuji za stejně nezdravé si ho úplně zakazovat. Naopak věřím, že celá tato zkušenost Vás může do budoucna v určitém ohledu i posílit. Může Vám pomoci lépe porozumět sobě samé a tomu, jakého partnera si do budoucna přejete.

Přemýšlím také nad tím, co Vám ve Vašem současném vztahu chybí, že pořád myslíte na tohoto kluka. Zda je to něco, co se dá změnit k lepšímu a jak by měla taková změna vypadat. A nebo by pro Vás bylo nejlepší ukončit i tento vztah a veškerou svou energii věnovat jiným směrem. Hledat někoho jiného, s kým se Vám podaří lépe naplnit Vaše představy o partnerství.

Bohužel internetové poradenství neposkytuje dostatek prostoru na to, abych se mohla blíže doptávat a udělat si o celé věci co nejlepší obrázek. Pokud Vás však nenapadá nikdo blízký, s kým byste mohla o své situaci otevřeně mluvit, ráda bych Vás stejně jako Vaše kamarádka podpořila ve vyhledání odborníka. Píšete, že na setkání s psychologem se zatím necítíte, protože váháte, zda by Vašemu problému přikládal význam. Já si naopak říkám, že by mohlo být přínosné probrat Vaší situaci s někým takovým a nevidím důvod, proč by zrovna Váš příběh měl někomu připadat nesmyslný. Tato témata bývají u psychologa naopak poměrně častá.

Pokud se Vám přesto nechce sejít s psychologem tváří v tvář, ráda bych Vám alespoň poskytla kontakt na některou z linek důvěry. Jednou z nich je např. Pražská linka důvěry (http://www.csspraha.cz/linka-duvery,  tel.: 222 580 697), která funguje nonstop. Volání na ni je zpoplatněno běžným telefonním tarifem. Modrá linka (http://www.modralinka.cz/) pak dokonce svým klientům nabízí v určitých hodinách bezplatný kontakt přes Skype. Obě linky navíc poskytují i chatové poradenství. Výhodou těchto služeb je, že při zachování anonymity máte možnost komunikace s daným odborníkem. Vzniká tak prostor pro doptávání a diskusi nad konkrétními možnostmi, které se Vám nabízejí.

Přeji Vám hodně sil do příštích dní, abyste brzy opět pocítila radost ze života.

Za tým poradny,

Petra U.

Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz. Je vidět, že Vám na rodině velmi záleží, a že byste situaci doma ráda vyřešila. Zároveň mám pocit, že jste velmi odvážná a odhodlaná, když berete zodpovědnost za rodinné problémy na sebe. Možná je to proto, že Vás celá situace hodně tíží, když jste to Vy, kdo se z rodiny obrátil na odbornou pomoc. Dokážu si představit, že není lehké bydlet a trávit čas v takovém prostředí, ve kterém podle Vašeho popisu jeden člen nekomunikuje s ostatními, nepomáhá s domácností, na ostatní členy řve, a dokonce je i občas uhodí.

Píšete, že byste ráda věděla, jak změnit bratrovo chování, což je poměrně komplikované v situaci, kdy s nikým mluvit nechce. Měnit někoho bez jeho vlastní motivace je opravdu těžké, a někdy je v takových případech důležité zejména to, aby jeho chování neohrožovalo ostatní. Zajímalo by mě, zda Váš bratr aspoň poslouchá, když mu ostatní z rodiny chtějí něco říct. Kdybyste se mu pokusili říci, jaké pro Vás jeho chování je, aniž byste očekávali nějakou jeho reakci, myslíte, že by něco z toho mohl zachytit? Také mě zaujalo, že si uvaří a postará se o sebe, když Vaše matka není doma a Vy mu dáte jasně najevo, že to pro něj dělat nebudete. Říkám si, co by se stalo, kdyby ostatní přestali pro bratra vařit nebo za něj uklízet. Dalo by se takové chování nějak omezit na nejnutnější minimum, aby byl Váš bratr nucen udělat něco sám a neházet určité povinnosti na ostatní?

Jako poměrně vážné vnímám Vaše zmínky o bratrových útocích na další členy rodiny. Píšete, že babičku bezdůvodně atakuje a matka má strach, aby ji nebil. Nevím sice, jak časté a intenzivní takové útoky jsou, ale z Vašeho popisu mám dojem, že v rodině panuje poměrně ohrožující atmosféra, a že možná máte z bratra a jeho agresivnějšího chování strach. Proto bych Vám ráda navrhla zaměřit se doma nejdříve na změnu právě v této oblasti. Zajímalo by mě, co na takové chování říká Váš otec a zda o tom ví. Respektuje bratr otce a myslíte, že by na něj mohl mít Váš otec nějaký vliv v této oblasti? Pokud není v silách nikoho z členů Vaší rodiny bratrovy ataky omezit, a pokud se jedná o časté a pro Vás ohrožující chování, zkuste zvážit návštěvu psychologa, výchovného poradce ve škole nebo pedagogicko-psychologické poradny. Existuje totiž velké množství programů a zařízení, které pracují s mladistvými s problémovým chováním a kde by se dalo s rodinnými vztahy odborněji pracovat. Zařazení do takového programu nebo zařízení můžou Vaši rodiče zkonzultovat s odborníkem, který po detailnějším popisu bratrova chování může lépe než my usoudit, zda by něco takového bylo vhodné.

Na konec bych ještě ráda zmínila, že je opravdu úctyhodné, že se snažíte rodinnou situaci řešit Vy, i když by se to dalo očekávat spíše od rodičů. Proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste si s matkou otevřeně promluvila o tom, jak situaci doma vnímáte a jaké to je pro ni i pro Vás je. Pokud by Vaši rodiče situaci doma řešit nechtěli, můžete se i Vy sama obrátit na psychologa a o všem si s ním popovídat. Co se týče Vašeho chování k bratrovi, doporučila bych Vám dodržovat dále pevné hranice v tom, co mu dovolíte a co za něj jste ochotná udělat. Doufám, že se Vaše rodinná situace brzy změní tak, aby Vám doma bylo příjemněji.

Za tým poradny Eliška

Dobrý den Džoši,

děkuji za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu. Píšete, že nedokážete komunikovat s lidmi, zejména před větším množstvím či cizími, že u Vás dochází k častému střídání nálad, přičemž poslední dobou se tyto nálady spíše zhoršují, a také, že se při komunikaci příliš soustředíte na druhého. Rád byste se toho všeho zbavil a získal větší radost ze života.

Z Vašeho dotazu vnímám, že jste patrně člověk, který nad životem i nad sebou dost přemýšlí, což je podle mého názoru pozitivní, díky tomu můžeme na sobě pracovat, a také nám to pomáhá porozumět světu kolem nás. Přemýšlím, proč Vám vadí, že se při komunikaci soustředíte na druhého a na nonverbální komunikaci. Svědčí to o tom, že jste pozorný posluchač, a také Vám to patrně umožňuje lépe chápat to, co Vám druzí sdělují. Velká část je totiž někdy obsažena právě v nonverbálním sdělení. Třeba by šlo naopak této Vaší schopnosti využít a díky dobré znalosti toho, co Vám ostatní sdělují získat větší jistotu v komunikaci s nimi. To, co popisujete, může být i tréma. Mírnou formu prožívají všichni, kteří mají hovořit před větším množstvím lidí, nebo je čeká například důležitá zkouška. Existuje mnoho různých metod, jak se ji naučit zvládat, a zlepšit si tak své komunikační schopnosti. Pro začátek se můžete třeba zkusit učit s nějakými blízkými či kamarády, kdy budete učivo nahlas přednášet jim, postupně můžete třeba přibírat další známé, takže si budete pomalu přivykat na větší množství lidí. Také můžete zkusit mluvit před menší skupinkou ne o něčem naučeném, ale o něčem, co je Vám velmi blízké, o něčem, co Vás zajímá, například o oblasti nějakého Vašeho zájmu, a tak podobně. Důležité je si stanovovat menší, postupné cíle, díky kterým se můžete s Vaší trémou naučit pracovat tak, aby Vám neomezovala. Tyto malé úspěchy mohou být pak zároveň tím, z čeho se můžete radovat.

Jde-li o Vaše nálady, nemohu zde na základě několika vět posoudit, zda se u Vás jedná o depresi, to může být stanoveno jen na základě vyšetření u psychologa nebo psychiatra. Píšete, že na sebe nejste moc hrdý, nicméně dle mého názoru můžete být hrdý třeba jen na to, že jste nikdy nezkusil tvrdé drogy, neřešíte své nálady alkoholem, a co víc, zvládl jste i sám přestat s kouřením trávy, což je určitě věc, na kterou můžete být oprávněně hrdý.  Také na sobě chcete pracovat, což je další věc, která si zaslouží ocenění. Ráda bych Vás proto podpořila, i vzhledem k tomu, že možnosti internetového poradenství jsou omezené, k osobní návštěvě psychologa. Ten s Vámi může probrat celou situaci podrobněji a účinně Vám pomoci nejen při stabilizaci Vašich nálad, ale také zejména při práci na zlepšování Vaší komunikace a odbourávání trémy.

Přeji Vám hodně sil a úspěšné zvládnutí všech stanovených cílů,

za tým poradny FSS Iveta

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Vnímám v něm velké obavy o Vaši kamarádku, kterou v poslední době potkala celá řada nešťastných událostí. Píšete, že byste spolužačce ráda nějak pomohla, nejste si však jistá, jakou formu zvolit, a zda by o Vaši pomoc vůbec stála.

Zmiňujete, že jste si s touto dívkou byly dříve blízké, později jste se trochu vzdálily. Ona se bavila především s kamarádkou, která ji teď opustila. Navíc v období, kdy zemřely ještě další dvě pro tuto dívku významné osoby. Je možné, že teď máte pocit, že jste jedna z mála, která Vaší kamarádce zbyla, přestože jste se poslední dobou tolik nebavily. Myslím si, že ať tomu tak je či nikoli, můžete si zkusit s kamarádkou o celé situaci promluvit a nabídnout jí svou podporu.

Když Vaše kamarádka ucítí nejen soustrast, ale i opravdový zájem o její osobu, třeba dá sama najevo, co by teď nejvíce potřebovala. Možná jí také bude stačit pouhé vědomí toho, že jste nablízku. A je také možné, že Vás zcela odmítne. Ani v tomto případě bych však nepovažovala Váš pokus navázat s ní kontakt za marný. Vyrovnávání se se smrtí někoho blízkého bývá dlouhý a náročný proces, v průběhu kterého si lidé procházejí různými etapami smiřování se s nepříjemnou realitou. Možná spolužačka teď potřebuje být chvíli sama. A možná pro ni bude opravdu nejjednodušší opustit kolektiv, který by jí kamarádku dennodenně připomínal. Proto mi připadá důležité vyjádřit co nejupřímněji svůj zájem, ale zároveň respektovat kamarádčino rozhodnutí, ať už ve vztahu k Vám nebo ke třídě jako celku.

Píšete, že Vaše kamarádka zároveň chodí k psychologovi, bere nějaké léky, a s její situací je dobře obeznámena i výchovná poradkyně. Není tak na svou situaci sama. Třeba i pomáhání dědovi, jakkoli je vyčerpávající, teď pro ni může mít velký smysl a význam. Pokud tedy kamarádka pro tuto chvíli odmítne kontakt s Vámi, nemusí to znamenat, že zůstane opuštěná. Navíc bude vědět, že v případě potřeby jste tady pro ni. To považuji za to nejdůležitější, co můžete v současné chvíli kamarádce poskytnout.

Zároveň bych ale ráda nakonec zmínila i určitou obavu o Vás. Říkám si, že i Vaše situace pro Vás může být velmi náročná. Máte starost o někoho, na kom Vám záleží a zároveň s ním nejste dostatečně v kontaktu, abyste mu mohla být nablízku. Nejste si jistá, co se od Vás očekává a jaký byste měla ke kamarádce zaujmout postoj. Všechny tyto pocity a pochybnosti by jistě stálo za to probrat s někým osobně. Výchovná poradkyně, kterou sama zmiňujete, mi připadá jako dobrý nápad. Může Vám z pohledu zasvěceného odborníka říct na celou věc svůj názor. Navíc pak společně můžete probrat i další možnosti, co byste kamarádce v danou chvíli mohla nabídnout.

Přeji Vám, ať se Vaší kamarádce i Vám brzy daří lépe.

Za tým poradny,

Petra U.

Dobrý den Katko,

děkuji Vám za dotaz. Přestože se omlouváte za zmatený popis, myslím, že jste situaci popsala šikovně a pro mě srozumitelně. Dokonce mi přijde, že jste schopná poměrně hluboké reflexe celé situace a mám pocit, že se k problému stavíte čelem a snažíte se v dané situaci zaujmout co nejlepší postoj. Zmiňujete, že přítelova maminka Vám i příteli píše, že byste si jí měli více vážit, přestože Vy osobně se k ní snažíte být co nejvíce milá a nekonfliktní. Přestože jste mladí a děti zatím neplánujete, tak má zřejmě pocit, že svého syna ztrácí, a tyto své pocity mu dává opakovaně najevo.

Ptáte se, jak se zachovat, aby se situace s mámou vyřešila nebo se aspoň nezhoršila. Přiznávám, že jako první mě napadá, co byste mohla pro danou situaci udělat Vy ze své pozice partnerky. Píšete totiž, že maminka psala příteli, že by si jí měl více vážit a že ho ztrácí, již dříve. Také s ní doma stále bydlí další syn. Z Vašeho popisu mám navíc pocit, že je Váš přítel s maminkou poměrně často v kontaktu, přestože spolu již nebydlí. Pro některé matky může být opravdu náročné připustit si, že jejich syn, kterého tak dlouho vychovávaly a staraly se o něj, najednou opustí společný domov a začne žít svůj samostatný život. Tyto pocity mohou být zintenzivněny i tím, že se jedná o prvorozeného syna a pro matku je taková situace zcela nová. Je také možné, že si přítelova maminka připadá nedoceněná a vyjadřuje to tím, že lidem ve svém okolí píše, aby si jí (a možná i její péče) více vážili. Můžete se zkusit s přítelem zamyslet nad tím, zda je takový důvod z Vašeho pohledu možný a pokusit si s ní na toto téma promluvit. Stále mám však pocit, že to je věc, která by měla proběhnout spíše mezi Vaším partnerem a jeho maminkou. Vy ji můžete občas za něco pochválit, když bude vhodná příležitost nebo se jí sama můžete zkusit zeptat, z čeho usuzuje na to, že si jí nevážíte, a jestli by třeba pravidelné návštěvy vás dvou u přítelovy mamky něco zlepšily.

V dotazu opakovaně zmiňujete, že byste nerada stála mezi přítelem a jeho rodinou, z čehož osobně cítím určité obavy o bezproblémové fungování Vašeho vztahu, ale také o partnerovu pohodu a klid. Proto bych Vás ráda podpořila v tom, abyste si s partnerem o svých pocitech promluvila. Můžete se také zeptat, zda z jeho pohledu můžete udělat ještě něco dalšího pro zlepšení vztahu s jeho maminkou. Pokud ho nic nenapadne, mohli byste společně promyslet, jak na podobné matčiny výtky do budoucna reagovat, aby co nejméně zasahovaly do vašeho partnerského vztahu. Z Vašeho dotazu navíc cítím úctu a respekt k partnerově matce a snahu s ní vycházet co nejlépe. Proto věřím, že pokud s partnerem budete otevřeně sdílet své pocity a proberete, jaká pro Vás daná situace je, že najdete způsob, jak stížnosti přítelovy mámy přečkat, aniž by narušily Váš vztah.

Přeji Vám oběma mnoho trpělivosti a vzájemné podpory,

za tým poradny Eliška

Dobrý den TiMe,

prožíváte intenzivní vztah s přítelem, na kterém Vám velmi záleží. Snažíte se, aby byl šťastný, ale také se trápíte, protože i přes veškerou Vaši snahu si myslíte, že spokojený není. Působí to na mě tak, že na sebe přebíráte velkou míru zodpovědnosti za partnerovo nebo Vaše společné štěstí, což může být velmi náročné. Ve vztahu si všímáte starostí i radostí, ale především toho, co Vás dva spojuje. Přejete si s přítelem trávit co nejvíce času. „Zatěžkávací zkoušku" prožíváte ve chvílích, kdy se odchází bavit do společnosti bez Vás. To se cítíte nepříjemně, máte potřebu zjišťovat, co s ním je. V daný moment mu nedůvěřujete. Nyní řešíte, jak můžete změnit své, jak píšete, „impulzivní chování a sobeckost", tzn. projevy, které Vám na sobě vadí a později jich i litujete.

Z dotazu vnímám obavy nebo nejistotu prožívanou ve chvílích, kdy nejste s přítelem a v souvislosti s představou, že by Vás někdy opustil. Ve Vašem dotazu mě zaujal výraz, který používáte, a sice, že nevíte, jak „bojovat". Představuji si boj jako něco, co je náročné, někdy až vyčerpávající a obvykle má vést k poražení nebo překonání „nepřítele". Toho nepřítele bych v daném případě pojmenovala jako „strach z opuštění" nebo ze „ztráty blízkého přítele". Věřím, že i představa této ztráty může být bolestivá, zvlášť když je pro Vás vztah se současným přítelem prioritou. Podle mě může být samo o sobě pěkné, že jste nalezla člověka, se kterým Vám je dobře. Na druhou stranu to chápu tak, že i Vás samotnou tento silný vztah k partnerovi do jisté míry „svazuje". Napadá mě, nakolik myslíte i na své štěstí, abyste byla i Vy sama ve vztahu spokojená. Možná byste mohla díky pocitu vlastní pohody snadněji zvládat chvíle, které trávíte bez partnera, a tak sobě i jemu poskytnout více prostoru. A navíc, jaké by to pro Vás bylo, kdyby si i on říkal, že nebude spokojený, dokud nebudete spokojená Vy, dokud nebudete spokojeni Vy oba? Je možné, aby byl Váš partner šťastný, když nebudete šťastná i Vy?

Říkám si, co Vám samotné, nezávisle na partnerovi, dělá radost. Kdy je Vám i bez něj dobře? Psala jste, že se Váš život soužitím s partnerem hodně změnil. Možná by Vám mohlo pomoct, kdybyste se pokusila vzpomenout si na to, co Vám pomáhalo být šťastnou ještě před tím, než jste partnera potkala. V jakých situacích nebo s jakými lidmi můžete být v pohodě ve chvíli, kdy partner odchází za zábavou a Vy máte čas sama na sebe? Možná by Vám mohlo pomoci také to, kdybyste si uvědomila momenty, kdy jste v uplynulých dvou a půl letech trvání Vašeho vztahu „dočasné odloučení" zvládala. Za jakých okolností jste si dokázala dobu partnerovy nepřítomnosti užít? Pokud žádnou takovou zálibu nebo náplň doposud nemáte, možná můžete popřemýšlet nad tím, co všechno by Vám v těchto chvílích mohlo pomáhat a tomu se pokusit v době, kdy je partner jinde, věnovat.

Podle mě je důležité to, že jste s partnerem o svých prožitcích již mluvila. Následný neúspěch v podobě „nezvládnuté" impulzivní reakce je možné vnímat jako „zaškobrtnutí" při snaze společně přicházet na možná řešení, čímž ale nechci zlehčovat to, že se Vám prozatím společná diskuze s partnerem nepodařila tak, jak si přejete, To, že si možné důsledky svého jednání uvědomujete, ač je to někdy nepříjemné, považuji spíše za výhodu a první krok na cestě ke zvládání vlastních projevů, se kterými nyní nejste spokojená. Můžete se pokusit o tomto tématu s partnerem znovu promluvit v době, kdy se budete cítit dostatečně klidná a vyrovnaná. Na závěr mě napadá, že i spory mezi partnery jsou „přirozenou součástí" jejich soužití. V souvislosti se snahou, aby byl partner ve vztahu spokojený, by možná pomohlo zeptat se přímo jeho, co by on sám potřeboval k tomu, aby se cítil lépe. Přece jenom je to do značné míry on sám, kdo má vliv na to, jestli se bude cítit šťastný. Můžete se společně domluvit na míře, v jaké budete sdílet společné zájmy a zážitky tak, aby Vám oběma bylo dobře.

V případě zájmu rozvíjet tyto i další možnosti zvládání určitých projevů ve svém chování, se kterými nejste spokojená, se můžete osobně obrátit na jednu z mnoha psychologických poraden, které najdete na našich stránkách v „síti kontaktů".

Přeji Vám, ať jste šťastná.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada.

Dobrý den,

na dostatečnou odpověď na Vaši otázku nám chybí podrobnější informace. V situaci, kterou popisujete, ženě nárok na ubytovací centrum a sociální pomoc automaticky nevzniká. Pokud by však šlo například o studentku do jistého věku, potom mají rodiče vůči dítěti vyživovací povinnost. Každopádně, při posuzování hmotné nouze se bere v potaz několik ukazatelů, které Vám přesněj objasní na Úřadu práce nebo v organizacích, které se zabývají primárně sociální pomocí, například Diecezní charita. Jejich sociální pracovnice jsou v této oblasti více informované. Klient v hmotné nouzi má však, při splnění jistých podmínek, nárok na příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení a/nebo mimořádnou okamžitou pomoc - více na: http://socialnipece.brno.cz/texty/6/podmenu/100/pomoc-v-hmotne-nouzi/ . Zkuste se taky podívat do sítě kontaktů na naší stránce. Naleznete tam kontakty podle krajů i podle problematiky, kterou se jednotlivé organizace zabývají.

Držíme palce!

S pozdravem za tým poradny,

Emília

Dobrý den, Jarko.

Vyrůstat bez jednoho z rodičů není lehké a myslím, že pro holku je asi ještě těžší, když je chybějícím rodičem maminka. Vy jste se však naučila se starat sama o sebe a jisté období jste se dokonce starala i o tatínka. Ten však Vaši pomoc užíval víc, jako by to bylo dobré. Rozhodla jste se proto odejít. Odešla jste s Vaším přítelem, který Vás podporuje a žít v zemi, jejímž jazykem nemluvíte. Stres, nejistota a občasné rozvolnění hranic způsobené alkoholem však aktivuje Vaší žárlivost a výbuchy hněvu, které jste v minulosti dovedla zvládat lépe. Teď se potýkáte s problémem, co se žárlivostí a výbuchy hněvu dělat, aby nezničili Váš stávající vztah.

Stres, ve kterém se aktuálně nacházíte, způsobuje, že problémy „vyplouvají na povrch“ nebo se zvýrazňují. Je proto dost možné, že když jste v minulosti dovedla zvládat stejný typ problému, bylo to proto, že jste byla „více v pohodě“ v jiných oblastech svého života. Teď, když jste v pohodě o dost méně, zhoršuje se Vaše nálada a věci prožíváte mnohem citlivěji. Když si však najdete práci a začnete chodit více mezi lidi, tak je pravděpodobné, že se zmírní i problémy se žárlivostí a agresí. Ale i když se ostatní podmínky zlepší, problém jako takový nevyřeší, jen se na jistý čas ztlumí nebo „schová“. Myslím si proto, že návštěva odborníka je velice rozumná volba. Pomůže Vám zapracovat nejen na žárlivosti a agresi, ale hlavně na sebevědomí. Ono totiž tyto tématy spolu úzce souvisí. Určitě Vás podporuji v návštěvě psychologa. V České republice existuje síť bezplatných neziskových organizací, kde se dané problematice mohou věnovat. V Německu Vám asi hledání obdobných organizací zabere více času. Možná byste se mohla obrátit na centrum, které pomáhá imigrantům. Když Vám i přímo nepomohou, mohou Vám dát alespoň tip, kde hledat. Naše poradna, bohužel, v současné době nedisponuje kontakty na bezplatnou psychologickou pomoc v Německu.

Máte to teď náročné, ale říkám si, že v životě jste už toho zvládla docela dost. Co Vám pomáhalo překonávat těžké situace v minulosti? Dalo by se něco z toho použít v stávající situaci? Každopádně si myslím, že pokud si najdete práci, budete se cítit víc sebevědoměji a výbuchy negativních emocí vůči partnerovi budou měně časté. Ale chtěla bych Vám říct, že hněv a žárlivost jako také nejsou dobré nebo špatné. Vždy závisí jen od toho, jak s těmito emoci budeme pracovat. Žárlivost ke příkladu často vzniká ze strachu ze ztráty (milované osoby) a někdy souvisí i s nedostatkem sebevědomí. Když se necítíte dostatečně sebevědomě i kvůli aktuálně chybějícímu zaměstnání, můžete vidět větší nebezpečí v tom, že si přítel najde někoho, kdo je schopnější (v hledání práce). Nalezení jiných blízkých lidí (kromě Vašeho přítele), s kterými byste se mohli o tom, co Vás trápí promluvit, je proto jednou z možností jak ventilovat negativní emoce bez toho, aby byly směřovány proti partnerovi. Co tak hledat v pěvecké skupině? To, aby jste se mohli sdílet Vás taky muže motivovat k tomu, aby jste se čím dříve naučili jazyk. To Vám následně zvýší šanci na zaměstnání. Další možností jak ventilovat napětí, je cvičení, běh, prostě pohybová aktivita. Je ještě něco, co Vás baví a chtěla byste se tomu věnovat? Ideální je nějaká záliba, při které se potkáváte s více lidmi. Pokud ještě nemáte placenou práci, možno by stálo za to zkusit i činnost dobrovolnickou. Jsou lidi, kteří si díky této práci našli placené zaměstnání. Každopádně pobyt mezi novými lidmi a při dělání něčeho smysluplného Vám může jenom prospět. Přijdete na jiné myšlenky, získáte kontakty a možná i práci.

Viel Glück!

Za tým poradny,

Emília

Dobrý den Evo,

cením si toho, že se obracíte na naši poradnu, protože si umím představit, že vaše situace je pro vás náročná. Popisujete svůj současný vztah, který je ovlivněn přítomností přítelovy bývalé ženy ve vašem společném životě. Spolu jste šťastní, ale vždycky když zazvoní telefon, hned vám přijde na mysl, jestli nevolá jeho bývalá žena, potom to začnete rozebírat a skončí to hádkou s přítelem.

Víte, že váš přítel vás miluje a ke své bývalé ženě by se vrátit nechtěl. Přesto cítíte potřebu rozebírat, co se dělo v kontaktu vašeho přítele a jeho bývalé ženy, až se dostanete úplně jinam. Říkám si, co je skutečně to, co vás na volání přítelovy bývalé ženy rozrušuje? Napadá mne také, zda váš přítel ví, jak se ve své pozici cítíte a jak moc se trápíte. Můžete si o tom promluvit někdy jindy, v méně vypjaté situace a říci příteli, co je to, co vás skutečně trápí.

Píšete, že vám přítel říká, že vy byste měla být ta, kdo je nad věcí. Když přemýšlím o situaci vás a vašeho přítele, říkám si, že pro něj také nemusí být jednoduchá. Možná se snaží vyvažovat mezi dvěma ženami, se kterýma oběma chce vycházet dobře. Umím si představit, že takováto snaha může být náročná a vyčerpávající. Napadá mne, že se můžete přítele i přímo zeptat, co je to, co mu nejvíce vadí na stávající situaci.

Možná by vám mohla být také užitečná nějaká literatura, která se tomuto tématu věnuje (například Jak vychovávat sám sebe, Soňa Hermochová; Jak zlepšit sebeovládání, Karel Nešpor; Láska a žárlivost, Markle Rolf). Pokud byste ráda o tom co vás trápí s někým mluvila, můžete využít služeb psychologa v osobním kontaktu. V takovém případě je možné zdarma navštívit manželskou poradnu, do které je potřeba se pouze předem objednat. Napadá mne, že se také můžete pobavit s psychologem o možnostech nácviku sebeovládání v nějakém kurzu, který by vám mohl doporučit.

Přeji vám mnoho klidných a spokojených dnů ve vašem vztahu,

za tým poradny FSS, Hana

Dobrý den Věro,

cením si toho, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete o své situaci, která má možná kořeny již ve Vašem dětství. Nacházíte se v období, které je pro Vás velmi obtížné a nevíte, jak se s ním vypořádat. Když si čtu Váš dotaz, říkám si, jak náročné pro Vás v dětství muselo být necítit, že máte maminku, ke které se můžete jít vybrečet. Podle toho co píšete, je Váš tatínek spíše introvertní, moc toho nenamluví a ani si nepamatujete, kdy naposled jste se dočkala pochvaly. Umím si představit, že žít bez pochvaly a pocitu porozumění může být velmi osamocené. Vyvolává to ve mne hluboké porozumění a představu, kolik jste toho musela zvládnout sama. Napadá mne, že možná právě z těchto zážitků máte zkušenost, že ač to bylo třeba náročné, zvládla jste to a porvala jste se s tím, s čím bylo třeba. Možná Vás právě tyto zážitky v něčem udělaly silnější.

Zároveň píšete, že jste se s přístupy rodičů nikdy nesmířila a pořád čekáte, že se něco změní. Cítím v tom naději, že stále věříte, že se Vaše situace vyvine k lepšímu. I když v sobě máte mnoho negativních vzpomínek na dětství, uvědomujete si, že Vás Vaši rodiče mají rádi.

Některé věci se staly již dávno, ale cítíte, že se jich asi nikdy nezbavíte. Lidé často právě v období mladé dospělosti vzpomínají na své dětství a snaží se jej určitým způsobem uzavřít, a být tak schopni jít dál a žít svůj vlastní dospělý život. Své dětství nezměníte. A ačkoliv si myslím, že na Vás mělo do současnosti velký vliv, co budete dělat dál, je na Vás a moc bych Vás v tom chtěla povzbudit. Svých vzpomínek se možná nezbavíte, ale můžete se na ně s časem začít dívat jinak a může se zmírnit jejich intenzita.

Napadá mne otázka, zda je někdo další, kdo se vyskytuje ve Vašem životě a není členem rodiny. Možná máte i jiné lidi okolo sebe, se kterými se cítíte lépe. Píšete také o své sestře, se kterou si rozumíte. Říkám si, jestli by Vám nepomohlo si o svých starostech promluvit s ní? Někdy si člověk nemá s kým otevřeně promluvit a u koho najít pochopení. Píšete, že máte pocit, že už byste tu možná neměla být, připadáte si zbytečná a nevíte, jak se s tím vypořádat. Já vnímám to, že jste nám napsala svůj dotaz, již jako první krok na Vaší možné cestě ke změně.

Napadá mě, že můžete zkusit navštívit psychologa, který by Vás na Vaší cestě mohl doprovázet, a snad by tak byla pro Vás jednodušší a přímější. Může se stát, že první psycholog, kterého navštívíte, nebude právě ten, se kterým si budete rozumět, stejně jako to bývá v jiných mezilidských vztazích, ve kterých si nemusí každý vyhovovat s každým. Ráda bych Vás ale podpořila v tom si skutečně najít takového odborníka, kterému budete moci věřit a se kterým se budete cítit dobře.

Přeji vám mnoho úspěchů,

za tým poradny FSS, Hana

Dobrý den, Lussy,

obracíte se na nás otázkou, proč po konzumaci alkoholu v současnosti nejste v také náladě jako v minulosti, i když teď toho vypijete více. Neuvádíte však, jestli šlo o stejný alkohol/alkohol s podobným procentem alkoholu, nebo nikoliv. Na první pohled to však vypadá, že se mohla zvýšit Vaše tolerance na alkohol. Znamená to, že po jisté době pravidelnějšího pití si Vaše tělo na alkohol jakoby navykne. I když vypijete stejné množství jako v minulosti, chová se, jako jste alkoholu vypila míň. To s sebou může obnášet do budoucna i různé zdravotní problémy, včetně rozvoje závislosti U každého člověka je to však jiné. To, jakou reakci na alkohol konkrétní člověk má, záleží například na věku, váze nebo zdravotním stavu.

S pozdravem za tým poradny,

Emília

Dobrý den Martine,

oceňuji Vaši schopnost vnímat a popsat vlastní pocity, obtíže i přání, stejně jako dlouhodobou práci na sobě samém. Chcete být více komunikativní a společenský, "extrovertní", překonat vnitřní napětí a zbavit se psychických bloků, které snižují kvalitu Vašeho osobního i společenského života. Nepříjemné projevy stydlivosti, nervozity a další reakce, které u sebe pozorujete, dáváte do souvislosti s nízkým sebevědomím a zkušenostmi z dětství. Zmiňujete, že Vám v otevřenější komunikaci s druhými lidmi v některých chvílích napomáhá alkohol. Obdivuhodné podle mě je, že hledáte přirozenou cestu, jak docílit toho, co si přejete, na základě vlastního přičinění, bez dopomáhání si konzumací alkoholu.

Při pročítání Vašeho dotazu mě napadá, že vnitřní napětí může, ale nemusí souviset také s výší nároků, které na sebe kladete. V takovém případě se může stát, že se zvýšenými požadavky a nároky na sebe samotného přivádíte do stresující situace. Říkám si, jestli jste už zkoušel dát si zpočátku menší cíle, které byste si postupně naplňoval. Sebevědomí si můžete posilovat mimo jiné tím, že se budete věnovat činnostem, které se Vám daří. Pokud zatím žádné takové nemáte, tak je můžete začít vyhledávat. Při nových aktivitách se můžete seznamovat i s novými lidmi, a tak rozvíjet své komunikační dovednosti. Vaše pocity vnitřního napětí mohou souviset také s tím, se kterými lidmi v danou chvíli komunikujete, jak na sebe vzájemně působíte. Sám píšete, že okolí někdy Vaše sebevědomí snižuje.

Ohledně samotného přání být "extrovertní" je otázkou, zda jsou lidé, kteří by si raději promluvili s někým spíše "introvertně" nebo naopak "extrovertně" orientovaným. V této souvislosti mě napadá přísloví "Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem". V tomto ohledu by mohlo být prospěšné, kdybyste se zaměřil na to, zda máte ve svém okolí někoho, s kým se Vy sám cítíte uvolněný, s kým je Vám příjemně, a s tím případně trávil více času. V komunikaci s druhými lidmi může hrát roli také to, o čem si společně povídáte. Zda máte nějaká témata nebo oblasti, kterým se rád věnujete, o kterých si chcete povídat. Můžete si všímat také toho, při jakých společenských akcích - v jakých situacích, ale i na kterých místech se cítíte příjemně, a kdy naopak vnímáte nedostatek uvolnění. Tímto o sobě zjistíte přesnější informace, se kterými můžete dále pracovat tak, abyste se přibližoval tomu, co považujete za žádoucí.

Schopnost navodit si pocit uvolnění můžete rozvíjet například pomocí různých relaxačních technik, jako je třeba Jacobsonova progresivní svalová relaxace nebo autogenní tréning (viz Relaxační metody - autor Eva Drotárová nebo Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka - autor Karel Nešpor, dostupné na internetu), dechovými cvičeními, meditačními technikami, jógou, ale také tvořivou činností, třeba kreslením. Nácvik jednotlivých technik souvisí s jejich obtížností. Ve zvládání projevů, které popisujete, může napomáhat také fyzická aktivita, individuální a kolektivní sportovní činnosti. Zklidňující účinky má také tichá a melodická hudba. Vnitřního uvolnění můžete obecně docílit při činnostech, které Vás baví. Můžete vyzkoušet více postupů a současně si všímat toho, co Vám bude osobně více pomáhat.

K posílení sebevědomí může přispívat i Vámi zmiňovaná psychoterapie, kterou považujete až za nouzové řešení. Součástí psychoterapie může být mimo jiné nácvik různých, i výše zmiňovaných, relaxačních technik. Psychoterapie už dnes není pouze pro „krajní případy", ale běžně slouží k účelu osobního rozvoje. Na základě Vašeho dotazu jsme schopni navrhnout některé rady nebo spíše doporučení, což se ale nevyrovná systematické práci odborníka, se kterým můžete posilovat a nacvičovat komunikační i sociální dovednosti, rozvíjet požadované osobnostní vlastnosti a při vzájemné spolupráci směřovat k Vámi požadované změně.

Přeji Vám, ať jste sám se sebou spokojený

Za tým poradny FSS srdečně zdraví Mlada

Dobrý den,

vážím si toho, že jste se obrátila na naší poradnu. Píšete nám, že v zahraničí žijete s partnerem, ke kterému už nic necítíte a nemáte zde ani žádné přátele. Tato samota Vás velmi trápí a přemýšlíte o tom, jak to změnit, jak se pohnout z místa. Vidíte před sebou jen dvě možnosti - vrátit se bez dětí do Čech, nebo zůstat s dětmi v zahraničí.

Když jsem si četl Váš dotaz, cítil jsem z Vašich slov vyčerpání, nejistotu a strach z budoucnosti, na druhou stranu mám však pocit, že jste odhodlaná svou situaci změnit. Přemýšlím o tom, jak to pro Vás musí být těžké stát před tak obtížným rozhodnutím. Chápu, že Vás toto dilema hodně vysiluje, bohužel Vám však nedokážu říci, jakým směrem se máte dát, jak se máte rozhodnout. Jen Vy sama víte, co všechno Vám Vaše rozhodnutí může vzít i dát. Napadá mě, že byste mohla zkusit kontaktovat své blízké v Čechách. Rozhovor s nimi by Vám podle mě mohl dodat sílu pro Vaše další rozhodování. Možná také společně se svými blízkými naleznete i nějakou třetí cestu, nějakou jinou variantu, o které jste zatím neuvažovala.

Chtěl bych Vás však podpořit i v tom, že chcete slyšet názor někoho nezávislého. Mohla byste například zavolat na některou z linek důvěry (www.linkyduvery.cz ), kde si můžete o své složité situaci více promluvit, promýšlet různé varianty a kde Vám můžou poradit, zda se máte obrátit i na nějaké jiné instituce (např. české velvyslanectví). Pokud byste chtěla využít i jiný než telefonický kontakt, můžete se zkusit obrátit například na brněnskou Modrou linku, kterou můžete bezplatně kontaktovat přes Skype (www.modralinka.cz/?page=skype), nebo případně i přes jejich chat (www.modralinka.cz/?page=chat). Také bych Vám doporučil, abyste kontaktovala Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (www.umpod.cz/kontakt/), který řeší podobné situace, jakou teď zažíváte Vy, a kde Vám mohou poradit, jaké jsou Vaše další možnosti.

Přeji Vám hodně sil a aby Vaše samota už dlouho netrvala.

Za tým poradny

Luboš