VAŠE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY

Fulltextové vyhledávání a filtrování dotazů zobrazit

Můj syn je opakovaně závislý na alkoholu

Som matkou 28 ročného syna, ktorý bol už 2x na liečení kvôli alkoholu. Momentálne zasa pije, je nezamestnaný. Problém mám ja, on nie. Neviem ako sa mám k nemu správať, skúšala som všetko, plakať, prosiť, nadávať mu, zbila som ho a nič nepomáha. Uvažovala som, že ho vyhodím z bytu, ale nenašla som v sebe odváhu. Ináč je to dobráčisko, ktorý by sa rozdál, naozaj nie je zlý. Môžte mi prosím skúsiť dať nejakú radu? Ďakujem pekne Marta.

Marta

Odpověď

Dobrý den Marto,

předně bych Vám chtěla poděkovat za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu.

Uvádíte, že Vás trápí závislost na alkoholu, které opakovaně podléhá Váš syn. Při čtení Vašeho dotazu jsem nabyla dojmu, že máte svého syna velmi ráda a jeho současný stav je tak pro Vás velmi bolestný. Jak sama píšete, možná bolestnější, než pro něj samotného.

Léčba závislostí je velice komplikovaná záležitost, která trvá dlouhou dobu, v podstatě celý život. Aby se však závislý mohl vyléčit, je nezbytné, aby se sám vyléčit chtěl. Pokud ovšem chybí tato základní motivace, je naděje na vyléčení velmi mizivá. Podpora okolí může pak být sebevětší, ale přesto ji nemůže nahradit. Domnívám se, že právě onu podporu poskytujete svému synovi, jak je to jen možné. Obávám se však, že příliš mnoho navíc již udělat nemůžete. Můžete pouze vytrvat, můžete doprovodit svého syna na další léčení nebo k odborníkovi, ale donutit ho k tomu nemůžete. Váš syn je dospělý člověk, je zodpovědný za svůj život a může o něm rozhodovat, jak uzná za vhodné.

Zmínila jste se také, že jste uvažovala o tom, že svého syna vyhodíte z bytu. Stejně jako Vy se domnívám, že se jedná o závažné rozhodnutí. Jedním z důležitých faktorů, který by mohl Vaše rozhodnutí ovlivnit, by dle mého názoru mohlo být to, jak moc ovlivňuje závislost Vašeho syna také Váš život. Zda máte svůj volný čas, ve kterém se zabýváte svými koníčky, zda se setkáváte se svými přáteli a věnujete se sama sobě. Nebo se musíte starat hlavně o syna a jeho problémy? Jako snad tu nejdůležitější věc v současnosti vnímám to, abyste nezapomínala sama na sebe. Jestliže se nebudete Vy sama cítit v pořádku, nemůžete být nápomocná ani synovi. Zároveň by Vám mohlo pomoci celou situaci probrat tváří v tvář s odborným psychologem ve svém okolí, se kterým byste mohla dospět k různým alternativám řešení či postupu. V sekci Síť kontaktů můžete nalézt kontakty na rodinné poradce na území České republiky.

Napadá mě také, že pokud Váš syn již dvě protialkoholní léčení absolvoval bez pozitivnějšího výsledku, může to být způsobeno také přístupem, jakým bylo jeho léčení vedeno. Z Vašeho vyprávění nevyplývá, zda se jednalo opakovaně o stejnou léčebnu, ale jestliže ano, doporučila bych uvažovat o jiném zařízení, které by mohlo Vašemu synovi vyhovovat lépe.

Na závěr bych ráda popřála hodně sil a vytrvalosti v této obtížné době jak Vám, tak i Vašemu synovi.

Za tým poradny Petra Š.

Pochvala

Dobrý den, nechci s ničím poradit, jen bych Vás chtěla pochválit za skvělý nápad založit podobné stránky a radit zdarma lidem. Jen tak dál :-)

Ája

Odpověď

Dobrý den Ájo,

děkujeme za Vaši pochvalu. Velmi nás potěšila.

Pokud byste v budoucnu přeci jen potřebovala naši pomoc, budeme rádi, pokud se na nás obrátíte.

Za tým poradny Petra Š.

Jak se vypořádat s depresivními stavy bez antidepresiv?

Dobrý den. Rád bych se zeptal, zda mohou následující příznaky znamenat depresi. Myšlenky na sebevraždu, blbá nálada, podrážděnost, špatný spánek (několikrát za noc se probouzím), úbytek váhy (méně jím), potřeba brečet. V pubertě jsem byl na deprese "léčen", ale to v podstatě znamenalo jenom ležet a spát. Nemohl jsem se na nic soustředit déle jak 5 minut a neustále mě strašili léčebnou. V podstatě mě ufetovali. Aby jsem se do léčebny nedostal, musel jsem být hodný a radši jsem psychiatrům říkal jen pozitivní věci. A od té doby (cca 15 let) se to se mnou vleče. Nic se mi nedaří, nemám žádné ambice, nic nechci, můj život nemá žádnou cenu a budoucnost žádnou nemám. V poslední době se má psychická situace zhoršila, ale já prostě znovu nemůžu jít za psychiatrem. Nepřekonám ten odpor, který je opravdu velký. Léky proti depresi bych si už nikdy nevzal, je to svinstvo. Je možné tyto stavy překonat vlastní vůlí? Nic jiného mi v podstatě už nezbývá. Díky za odpověď.

schrack

Odpověď

 Dobrý den Schracku,

jsem ráda, že jste se odhodlal nám napsat. Stav, který popisujete, musí být velmi vysilující i bez ohledu na to, jestli se jedná o depresi nebo ne. Představuji si, jak muselo být pro Vás náročné se tak dlouho přetvařovat, nemoci se svěřit se svými skutečnými pocity lékařům a „být hodný", abyste se nedostal do obávané léčebny.

Z Vašich řádků cítím smutek a prázdnotu z toho, že se cítíte, jako byste neměl budoucnost a chuť cokoliv dělat. Ale už samotný fakt, že jste napsal svědčí o tom, že v sobě přece jen máte sílu něco změnit. Píšete totiž o něčem, co se mi zdá velmi důležité: o vůli. Upřímně, zmínka o ní na konci Vašeho textu mi zvedla náladu. Je z ní vidět, že máte odhodlání změnit současný stav a dobře si to uvědomujete. To je myslím pro takovou změnu, kterou si přejete, nadějné východisko.

Nemohu vyloučit, že příznaky, které popisujete, odpovídají depresi, ale nebylo by správné provádět diagnostiku pouze na základě e-mailové komunikace. Jestli se však cítíte špatně, nemůžete spát a nemáte chuť do života, je dobré o tom mluvit. Antidepresiva mohou být jedním nápomocným prvkem, ale nedokážou nám pomoct rozluštit, proč se někdy takhle cítíme.

Plně chápu Vaši nedůvěru v léčebné postupy, jak jste je popsal. Ale říkám si taky, že léčebna a vůbec psychiatrická péče nemusí být nutně taková. I přes odpor, který popisujete, a který si umím dobře představit, bych Vás chtěla povzbudit k tomu, abyste vyzkoušel psychoterapii. Péče v oblasti psychiatrie a zejména psychoterapie se vyvíjí mílovými kroky. Když najdete terapeuta, se kterým si budete vyhovovat a který Vám bude blízký (ano, někdy je zapotřebí hledat), může to být cesta, jak bojovat především svou vlastní vůlí. Ovšem během celého tohoto procesu Vás terapeut podporuje a doprovází. Můžete společně mluvit o všem: například, proč se situace zhoršila právě nyní, jaké to bývalo kdysi, jak jste to všechno tak dlouho mohl vydržet a společně nacházet cesty, jak z toho ven, jak Vám nejlépe ulevit a najít pro sebe v životě i radostné stránky. Jestli máte opravdu vůli někde začít, domnívám se, že právě tohle by mohl být ten dobrý první krok.

 

Některé odborníky Vám nabízíme v naši Síti kontaktů. Mezikrokem by mohl být i telefonický kontakt s některou z Linek důvěry, kde Vám anonymně poskytnou informace, kam se můžete podle místa Vašeho bydliště obrátit.

Moc Vám držím za celou naši poradnu palce.

Petra

V partnerovi vidím finanční jistotu, nic víc

Dobrý den Mám mladšího partnera a je strašně nešikovnej je o 11let maldší. Také je arogantní, neda si nic vysvětlit. Má cenu zustavat v takovém partnerstvi i za cenu finanční ztraty že na vše budu sama. Mám rodinný dum starší a sama to nezvládám, ale nechci ho prodat je to dum meho dětství.Ale doleha na mne zoufalství, mam jeden uvěr od lišky a potřeuji udělat spousty věci na domě ale druhou pujckou to nechci řesit .

jeda7

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Svěřujete se v něm s určitými obavami nad perspektivou Vašeho partnerského vztahu a zároveň zmiňujete jisté finanční nesnáze. Pokud tomu správně rozumím, píšete také, že partner je pro Vás finanční oporou a zvažujete, zda má smysl zůstat ve vztahu pouze z těchto důvodů. Věřím, že toto rozhodování musí být velice obtížné a vyžaduje vyhodnocování mnoha dalších skutečností. Líbí se mi, že nad celou situací přemýšlíte a snažíte se ji řešit, o čemž svědčí i tento dotaz, který jste nám zaslala.

Říkám si, že by Vám mohlo třeba pomoci udělat si detailní rozvahu své situace, a to nejlépe i v písemné podobě. Můžete si například sepsat všechna pozitiva i negativa, která Vám Váš současný partnerský vztah přináší. Byť Váš dotaz pod tlakem celé situace vyznívá dost tíživě, věřím, že na svém partnerovi a vzájemném vztahu najdete i nějaká pozitiva (pomoci Vám může třeba vzpomínka na to, jaké to bylo, když jste se do Vašeho partnera zamilovala, čím Vám imponoval a co se Vám na něm líbí doposud). Pokud však dospějete k závěru, že by pro Vás bylo nejlepší se s partnerem rozejít, zkuste ještě jednou zmapovat Vaši finanční situaci a případné zdroje podpory a pomoci. Můžete si také seřadit nutné výdaje dle naléhavosti a třeba najdete způsob, jak by se s některými opravami dalo posečkat a postupně na ně našetřit. Je možné, že pod tíhou kupících se problémů nevidíte některé cesty, které by pro Vás mohly představovat schůdnější řešení než je Vámi zmiňovaná půjčka.

Ve svém dotazu také píšete, že sama to nezvládáte a mně přitom běží hlavou, že na jednoho člověka toho všeho musí být opravdu hodně. A to nejen co se týká starosti o dům. Přemýšlím, jestli máte možnost své starosti s někým sdílet – vypovídat se ze svých problémů a zároveň si vyslechnout názor někoho jiného. Věřím, že i to by Vám snad mohlo trochu ulevit a pomoct při rozhodování se o svém dalším směřování.

Přeji Vám, ať se vše podaří vyřešit k Vaší spokojenosti!

Za tým poradny Petra U.

Chtěla bych normální a klidný život

Zdravím vás.Chtěla bych celkově poradit a znát názor někoho nezávislého. . .Vyrůstala jsem v rodině kde matka je vlastní otec nevlastní oba co pamatuji od mala pijí do dnes.mám eště 2sestry ktere má matka s nevl.otcem naše dětstvi hezké nebylo rodiče byly denně opilý často mě mlátily ve 13letech mi matka zdělila že jsem nevlastní eště týž rok přišlo první zneužití od otce ktere se opakovalo v 16letech mě máma vyhodila z baráku mezitím se mi narodilo dítě ktere jsem byla nucena dat k adopci po vyhazovu jsem byla nějaký čas na ulici kde jsem se seznámila s chlapem který mě vzal k sobě domů byl starší o 20let schoval mě u sebe doma do mých 18let začali jsme spolu žít měly jsme spolu 2kluky ale vztah vlivem toho že přítel neměl práci se rozpadl o děti jsme přišly jelikož v domě nebyla elektrika a synovy se stal vážný úraz a nebyly podmínky pro výchovu děti po čase jsem si našla nového přítele se kterým jsem bohužel opět okamžitě otěhotněla když se dcera narodila netrvalo dlouho a byla jsem těhotná znovu opět se narodila holčička nějaký měsíc to vypadalo dobře s přítelem jsme bydleli u mé matky a netušily že moje matka proti nám štve sociální pracovníci doslova ji o nás lhala když jsme se toto dozvěděli utekly jsme jelikož jsme se báli abychom nepřišly o holky bohužel než jsme vyřídily odpovídající bydlení moje matka se postarala o to že jsme i o holky přišly čímž se na čas i rozpadl nás vztah já si našla práci a přítel se vrátil s tím že se pokusíme o normální život ale nedařilo se nám to moc dobré a nakonec když měl obavu že od nej odejdu mě doslova schválně přivedl do jiného stavu čímž ale nezabránil rozchodu po čase se mi narodil syn a opět mi začali problémy se soc.pracovníci která mi jasně dala najevo že i toto dítě mi sebere ze strachu i o toto jsem kontaktovala otce dítěte a ten za podmínky že se k němu vrátím mi přislíbil pomoc na toto jsem přistoupila odstěhovala jsem se 300km daleko od rodiny vztah fungoval 1,5roku pak přišel rozchod syn zůstal v mé péči k otci nechtěl ale po čase si zvykl já si časem našla nového přítele který ale po čase společného bydlení se ukázal jako alkoholik a tyran když už jsem nevěděla kudy kam dala jsem syna k otci aby byl v bezpečí s otcem jsem se domluvila že ho bude mít u sebe max.2měsíce abych měla možnost ukončit stávající vztah s alkoholikem který se mě pokusil zabít při rozchodu mezitím ale otec rychle vyřídil svěření syna do jeho péče tyrana zavřeli ale já syna nemůžu vysoudit otec mi bráni ve styku se synem a já se ptámcopak je toto všechno jen moje vina copak nemám nárok na normální klidný život'

Iveta

Odpověď

Dobrý den Iveto,

jsem velmi ráda, že jste se nám svěřila se svým osudem, který je naplněn řadou zvratů a nečekaných událostí. Při čtení Vašeho dotazu jsem cítila celou řadu emocí. Jednalo se o smutek, vztek, zklamání a nakonec také bezmoc. Pocit bezmoci jsem cítila patrně nejsilněji.

Během svého života jste zažila řadu nepříjemných zkušeností. V dětství závislost na alkoholu u rodičů, zneužívání, poměrně dramatický odchod z domova, po kterém následovalo několik nevydařených vztahů. Postupně jste se také stala matkou šesti dětí, se kterými se patrně v současné době nevídáte. Nyní vnímám jako nejdůležitější, abyste po tomto bouřlivém období nalezla ztracenou stabilitu a rovnováhu.

V závěru svého dotazu vyslovujete otázku, zda je to všechno vaše vina. Domnívám se, že hledání viníka není v této situaci možné a patrně by Vám příliš nepomohlo. Lze samozřejmě říci, že Vám Vaši rodiče nepřipravili to nejlepší dětství a neměli Vás vystavit zneužívání nebo tomu, když byli opilí.  Nyní je však nejdůležitější zaměřit se především na to, jak bude Váš život vypadat dál. Každý máme právo na poklidný život, a proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste pro to udělala co možná nejvíce.

Pokud dobře chápu, žijete v současnosti bez partnera a nemáte ve své péči ani žádné ze svých dětí. Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, domnívám se, že se jedná o relativně dobré podmínky pro to, abyste mohla začít znovu. Dříve než začnete usilovat o vrácení dětí do své péče, je důležité, abyste jim připravila vhodné podmínky pro život. Pokud nebudou tyto podmínky připraveny, je naděje na jejich opětovné získání mizivá. Těmito podmínkami mám na mysli například odpovídající bydlení a nalezení vhodného zaměstnání, abyste je byla schopna uživit. Toto jsou oblasti, na které by dle mého názoru bylo nejvhodnější se nyní zaměřit. Teprve poté by bylo možné uvažovat o zažádání navrácení dětí do Vaší péče.

Vzhledem ke složitosti Vaší situace považuji za nejlepší řešení navštívit psychologa, který by Vám mohl spíše pomoci se ve své situaci zorientovat a pomohl by Vám nalézt to nejvhodnější řešení. Patrně již máte s různými odborníky zkušenosti, které nemusely být vždy kladné. Je však důležité, abyste vytrvala a nalezla takového psychologa či jiného odborníka, se kterým byste si rozuměla a navázala vztah založený na důvěře. Domnívám se, že právě on by Vám mohl poskytnout tolik potřebnou oporu, abyste mohla načerpat nové síly. Na své problémy nemusíte být sama. V Českých Budějovicích provozuje svoji praxi řada psychologů, kontakty na ně můžete nalézt například pod následujícím odkazem http://www.zlatestranky.cz/firmy/%C4%8Cesk%C3%A9+Bud%C4%9Bjovice/q_psychologov%C3%A9/1/. Využít můžete také služeb některé z manželských a rodinných poraden, kontakty jsou uvedeny na stránkách poradny v sekci Síť kontaktů. Kontaktovat však můžete také některé z občanských sdružení věnující se pomoci rodinám s dětmi v tíživé životní situaci. V Brně se jedná např. o sdružení Triada (http://www.triada-centrum.cz/). Zajisté by Vám ochotně doporučili někoho, kdo poskytuje podobné služby také v okolí Vašeho bydliště. Vzhledem k Vaší situaci bych doporučila také služby některé z bezplatných právních poraden, například http://pravo.taggy.cz/tema/bezplatna-pravni-poradna-ceske-budejovice/. Bezplatné sociální poradenství poskytuje také Diecézní charita v Českých Budějovicích.

Závěrem bych Vám chtěla popřát, aby se současná situace vyřešila co nejdříve a Vy byste tak mohla nalézt svůj klid a pohodu.

 

Za tým poradny Petra Š.

 

Svatba potomka po změně sexuální identity

Dobrý den potřebovala bych poradit,jak se mám zachovat.Celé dny o tom přemýšlím a ráda bych znala názor někoho nezaujatého. Moje dcera po letech hledání sama sebe,jednom sňatku,mnoha protialkoholních léčení,lesbických vztazích došla k závěru,že je muž a nechala se předělat.Co jsem si za ty roky užila,snad nemusím vysvětlovat.Dnes muje 38let,dva roky žije s dívkou.Problém je v tom,že rodiče té dívky neví,že byl holka.Příští týden se berou.Mě na svatbě nechce,prý abych se neprořekla.Přitom vím,že moji švagrovou zve.Moc mě to mrzí,nevím, mámli posílat blahopřání a jak to vše ztrávit.Prosím,poraďte mi. Předem děkuji za váš názor. Zdena

Zdena

Odpověď

Dobrý den, Zdeno,

děkuji Vám za projevenou důvěru. Oceňuji otevřenost s jakou píšete o zkušenostech, s nimiž jste se v uplynulých letech jako matka vyrovnávala. Věřím, že jste si prožila chvíle, které pro Vás mohly být velmi zatěžující. Dovedu si představit, že zvládnutí změny sexuální identity může být náročné jak pro člověka, který ji sám podstoupil, tak pro jeho rodiče a další blízké lidi. Také pro vašeho potomka je asi obtížné ustát změnu sexuální identity před sebou samým, ale i okolím, možná i proto má obavy, abyste nic neprozradila. V odpovědi budu dále používat slovo syn, protože mi to v tuto chvíli už připadá jako přesnější vyjádření, s tím, že ale nevím, zda je to takto v pořádku i pro Vás, jestli i Vám toto slovo vyhovuje. Současně si nejsem jistá tím, zda je Vám nepříjemný projev nedůvěry v to, že byste se na svatbě mohla prořeknout, případně si sama pro sebe hledáte jiná vysvětlení, kvůli kterým Vaši účast na svatbě syn odmítá. Lítost a nejistota, kterou v dané souvislosti jako jeho matka prožíváte, je pro mě pochopitelná. 

Ráda bych podpořila Váš nápad poslat novomanželům alespoň blahopřání, což vnímám jako láskyplné vyjádření toho, že Vám na něm přese vše stále záleží. Současně se můžete pokusit synovi říct, že byste s ním na jeho svatbě přece jenom ráda byla, a že Vás jeho odmítnutí trápí. Můžete si promluvit třeba o tom, za jakých podmínek by to bylo pro Vás oba přijatelné (např. pouze účast na obřadu). Jeho konečné rozhodnutí bych se snažila přijmout, vcítit se a porozumět strachu z odhalení před rodiči jeho partnerky, na které možná není doposud připraven. Možná se Váš syn obává případného odmítnutí nebo má i jiné důvody, o kterých byste si spolu mohli zkusit, ať už před svatbou nebo i  po ní, v klidu promluvit.

Problémem, jak píšete, je, že rodiče partnerky o změně sexuální identity jejich budoucího zetě neví. Z mého pohledu je důležité, aby o tom, co Váš syn prožil, věděla především jeho partnerka - budoucí manželka, se kterou již dva roky žije. Je možné, že se svojí partnerkou vyčkávají na vhodnou chvíli nebo hledají pro ně přijatelný způsob, jak o změně sexuální identity mluvit. Stejně tak se může Váš syn rozhodnout, že svému okolí nic sdělovat a vysvětlovat nebude a zaměřit se více na svůj "nový život". Chápu to tak, že ve Vašem vztahu záleží do značné míry také na Vás, co je pro Vás přijatelné, co byste si přála, jak by se Váš společný vztah se synem mohl dále vyvíjet. Pro Vaši vlastní psychickou pohodu je nejdůležitější to, jak zmiňovanou situaci vidíte Vy sama, o čem uvažujete, co prožíváte. Podle mého názoru by mohlo být přínosné, kdybyste si pokusila sama pro sebe ujasnit, co zůstalo navzdory všem zatěžujícím zkušenostem ve Vašem vztahu zachované, na co spolu můžete navázat, v čem si rozumíte a vzájemně důvěřujete. O okolnostech, které vnímáte Vy osobně jako nepříjemné, si můžete zkusit promluvit také s někým ve Vašem okolí, u koho máte pocit, že Vás dovede pochopit a vžít se do toho, co prožíváte.

Kdybyste chtěla o svých současných prožitcích dále mluvit a osobně se poradit i s odborníkem, který by společně s Vámi hledal způsoby zvládání toho, co je pro Vás obtížné, tak se můžete s důvěrou obrátit na některého z poradců, psychologů, případně psychoterapeutů ve Vašem okolí. Kontakty Vám můžeme zaslat.

Přeji Vám, ať k sobě se synem naleznete cestu nehledě na to, zda se svatby zúčastníte nebo ne.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Nejistota v možnostech profesního uplatnění

Dobrý den, v poslední době prožívám určitou nejistotu související s mým profesním uplatněním. Studuji na VŠ obor, který má dle všeobecného mínění slibnou budoucnost, a pro který jsem se rozhodla již v 1. ročníku gymnázia, protože mi připadá velmi zajímavý. Těšila jsem se, že budu mít z práce placený koníček. Byla jsem však lehce rozčarovaná, když jsem zjišťovala možnosti uplatnění (domnívám se, že nějaké místo bych sehnala, ale mám strach, že mě typ práce nebude bavit). Mám před státnicemi a vážně uvažuji o tom, že si po škole najdu zaměstnání jiného zaměření. Obávám se, že bych chodila z práce frustrovaná právě kvůli nenaplněným očekáváním. Řeším dilema, zda rozhodnutí změnit branži není příliš krátkozraké, za několik let se např. může zlepšit kvalita pracovních nabídek, a vyplatí se mi tedy zatnout zuby a vydržet. Poradíte mi, prosím, jakým způsobem se mám rozhodovat? Děkuji.

-

Odpověď

Dobrý den,

oceňuji Váš dlouhodobý zájem o obor, pro který jste se před více lety rozhodla. Rozčarování a nejistota související se zjištěním omezených možností v profesním uplatnění je pochopitelná. Nyní tedy zvažujete, zda pro Vás má smysl po ukončení školy v dané oblasti setrvávat i navzdory možné frustraci z nenaplnění dřívějších očekávání nebo si raději zvolit zaměstnání jiného zaměření.

Souhlasím s Vámi v tom, že se časem mohou vyskytnou další pracovní nabídky, které budou Vašim původním představám více odpovídat. Moje první reakce by tedy byla – ano, zatněte zuby, vydržte, dejte svému oblíbenému oboru ještě šanci. Na druhou stranu si říkám, v čem konkrétně vidíte výhody v případě, kdy u daného oboru vydržíte a naopak co Vám může nabídnout zaměstnání v jiné oblasti. Pravděpodobně máte pádné důvody pro obě varianty. Co je pro Vás při volbě zaměstnání v současnosti nebo i do budoucna nejdůležitější? Při rozhodování si můžete připomenout (vypsat si) na základě čeho všeho jste si kdysi svůj oblíbený obor zvolila, co Vás zaujalo, co jste se dozvěděla přínosného v průběhu studia a čím přesně byste se ve Vašem oboru v současnosti ráda zabývala. Jako přínosné chápu zvážení možnosti seberealizace v různých sektorech (veřejný, neziskový, soukromý), případně otázky, nakolik by pro Vás bylo přijatelné cestovat za vysněnou prací například do jiných míst nebo zemí, kde byste se mohla oblíbeném oboru věnovat podle Vašich představ. Můžete zvážit, za jakých podmínek mohou být Vaše dřívější představy a směřování naplněny, jakým způsobem je můžete Vy sama ovlivnit. Napadá mě, že si můžete sama pro sebe upřesnit jaké konkrétní okolnosti jsou v dané profesi překážkou Vašeho plnohodnotného uplatnění, ke kterému byste ráda směřovala a jak je můžete překonat. Znáte někoho, kdo je ve Vašem oboru úspěšný a práci si nalezl? Co byste se od něj mohla naučit, jak můžete své schopnosti v daném oboru dále rozvíjet? Připadá mi, že jsou v současnosti stále častější různé formy mezioborové spolupráce, ve kterých můžete své znalosti a dovednosti studovaného oboru, i když třeba jenom částečně, v kombinaci s jinými obory upotřebit.

Podle mého názoru se pro určité zaměstnání, ať už ve studovaném oboru nebo v jiné oblasti, můžete rozhodovat na základě aktuální situace a své rozhodnutí podle Vašich představ a potřeb průběžně přizpůsobovat. V dané souvislosti si dovedu představit, že pro Vás může být přínosné jak setrvání u studovaného oboru, tak třeba dočasná změna zaměření, při které si můžete rozšířit obzory a objevit nové pole působnosti. A co když Vás nebude některé zaměstnání bavit? Můžete jej změnit, vycestovat do zahraničí, dál se vzdělávat, nenechat se odradit dočasným neúspěchem. V tuto chvíli bych Vás ráda povzbudila ke zdárnému zvládnutí státních zkoušek. Po ukončení školy se budete moct na vyhledávání vysněné práce více zaměřit. Věřím, že s Vaším přístupem, kdy se o zaměstnání aktivně zajímáte již v době studií, máte velké šance na uplatnění, a to ve studovaném oboru, případně i v jiné branži, kterou zvažujete.

Na závěr bych Vás chtěla ocenit, že jste napsala. Internetové poradenství může nabídnout pár důležitých námětů k uvažování nebo reflexi. Pokud cítíte, že byste si o svém profesním směřování potřebovala ještě s někým promluvit, můžete zkusit oslovit někoho z Vašeho okolí, komu v tomto věříte, ale také někoho z odborníků, například kouče nebo psychologa. V případě, že byste chtěla na někoho z nich kontakt, můžete se ozvat. Dáváme momentálně dohromady síť odborníků, kteří působí v různých krajích České republiky."

Přeji Vám, ať si své přání mít z práce placeného koníčka brzy splníte.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

 

Syn je závislý na PC hrách

Dobrý den, mám 16 letého syna, který je závislý na PC hrách (střílečky). Teď o prázdninách jen spí, jí nebo je u PC. Je introvertní povahy, jinak je velmi hodný a vstřícný a pomůže kdykoli ho o to požádám. Je velmi citlivý. Už od malička si nebyl schopen najít žádného kamaráda a já jsem na něj bohužel kvůli zaměstnání neměla moc času. Jeho otec nás opustil když mu bylo půl roku, ale jeho prarodiče ho v synových očích přehnaně idealizovali a vychvalovali. Když se ale po necelých šesti letech vrátil, viděl jen trosku závislou na drogách a později se u jeho otce projevila geneticky podmíněná schizofrenie. Od šesti let jsem se snažila syna přihlašovat na různé kroužky, o které projevil sebemenší zájem. Bohužel zpravidla po dvou návštěvách s nimi skončil. Mezitím jsem se znovu provdala - synovi bylo sedm let, ale za pět let jsem se musela znovu rozvést. V rámci svých možností jsem zkoušela syna zapojit do dětských kolektivů, aby si našel nějaké kamarády, ale opět bez úspěchu. Nyní mám cca dva roky přítele v jiném kraji, u kterého od ledna žiju, ale syn bydlí u mých rodičů, kde studuje střední školu. Vídáme se dva víkendy v měsíci, kdy buď já jedu k rodičům nebo on do mého nového domova. Nyní o prázdninách je u mě, má zde vše co potřebuje, s přítelem i se mnou vychází velmi dobře, když ho požádáme o pomoc, zvedne se od počítače a ochotně jde. Problém vidím v tom, že v poslední době - cca 10 dní, málo jí, stále spí, a je u PC. Na dotaz, zda ho to baví, tak odpovídá, že moc ne, ale že neví, co by dělal jiného. Přiroda ho nebaví, sport také ne, četba ne, TV ne, není schopen vyjádřit, co by ho bavilo. Vždycky byl jedlík, teď sní za den např. jeden rohlík, donuceně a vypije lahev limonády a to je vše. Prý nemá chuť víc jíst. Když je u rodičů na Vysočině, chová se podobně, ale víc jedl. Moji rodiče, u kterých je ve školním roce, si s ním také nevědí rady. Nechtěla jsem ho přemisťovat do školy v mém novém bydlišti, protože v současné škole má alespoň dva kamarády, kvůli kterým vlastně na tu školu šel. S nimi se ale stýká pouze ve škole nebo prý přes PC u her. Nevím si s ním rady, vím že prožívá adolescenci a hledá svoji identitu, ale nechci nějakou necitlivou intervencí v tomto citlivém období něco pokazit. Předem děkuji za radu. Madlen

Madlen

Odpověď

Dobrý den, Madlen,

z řádků, které jste napsala, vnímám především Váš zájem o syna - snahu být mu oporou a to i ve chvílích, kdy jste pravděpodobně sama prožívala zatěžující situace. Znepokojuje Vás způsob, jakým syn tráví svůj volný čas, možná také obavy o jeho budoucnost, důvody jeho chování, případně výčitky týkající se toho, zda jste v minulosti dělala a v současnosti děláte vše potřebné pro to, aby byl v pořádku. Nejsem si jistá tím, zda přitom nezapomínáte sama na sebe a své potřeby, abyste byla i Vy spokojená a získala větší jistotu ve Vašem vzájemném vztahu.

Podporovala jste činnosti, které syna (ať už „jenom“ dočasně) bavily, umožňovala jste mu navazování vztahů s kamarády. Ohledně nedostatku času věnovanému synovi kvůli nadměrné zaměstnanosti bych Vás ráda uklidnila tím, že podobné omezení pravděpodobně prožívají i jiní rodiče a nejspíš se mu leckdy nelze úplně vyhnout. Se synem dobře vycházíte, je podle Vašich slov hodný a ochotný pomoci, když jej o něco požádáte. Syn nachází zázemí také u prarodičů a vstřícný přístup ze strany partnera, se kterým žijete. V současné škole má dva kamarády, se kterými si rozumí. V tom vidím Vaši sílu a možnosti rozvíjet jak společnou komunikaci, tak případné individuální nebo společné aktivity, které by Vašeho syna nebo i Vás těšily. Ptáte se čemu by se rád věnoval, čímž mu dáváte možnost vyjádřit své vlastní potřeby a současně dáváte najevo, že Vám na něm záleží. Přínosné jednání vůči Vašemu synovi je podle mého názoru právě ptaní se na jeho vlastní přání s vědomím, že odpověď může být velmi náročná i pro něj samotného. Necitlivou intervenci bych v daném případě chápala jako takovou, se kterou syn vysloveně nesouhlasí.

Popisujete obavy týkající se změn v chování, které v posledních deseti dnech u syna pozorujete. Znepokojuje Vás přílišné trávení času hraním PC her, dlouhý spánek a snížení chuti k jídlu. Nebála bych se o svých obavách synovi říct, aby věděl, že se kvůli daným projevům trápíte. Matoucí může být stav, kdy, jak píšete, je syn na PC hrách závislý, současně jej moc nebaví, ale neví co by dělal jiného. Nejistotu ohledně jeho způsobu trávení volného času projevili i Vaši rodiče, u kterých syn žije v průběhu školního roku. Pokud to dobře chápu, tak nezájem vůči zálibám jako je sport, příroda, četba a TV je dlouhodobější. S jistotou nejsem schopná říct, co vše může hrát u Vašeho syna roli v tom, že se jeho chování v posledních dnech výrazněji změnilo.

V situaci, kdy s Vámi syn komunikuje, je možné společně odhalovat další způsoby trávení volného času. Na druhou stranu je možné, že se vzhledem ke svému spíše introvertnímu zaměření a větší citlivosti, jak zmiňujete, cítí lépe s kamarády nebo blízkými lidmi, které více zná, a věnuje se raději právě činnostem jako jsou PC hry. Představa navazování dalších mezilidských vztahů nebo zkoušení jiných aktivit, navíc přes prázdniny v částečně novém prostředí, jej možná opravdu tolik neláká. V tom případě bych se pokusila pokud možno respektovat jeho přání, i když věřím, že může být pro rodiče nadměrné trávení času u počítače a vnímaná „opuštěnost“ jejich dítěte zneklidňující. Jako první přiměřený krok mě napadá promluvit si se synem o PC hrách, které jej baví, případně si zkusit zahrát některou hru společně s ním a tím se více přiblížit jeho „světu“. Existují studie, které potvrzují přínos některých PC her například na postřeh, ale také strategické jednání a jiné schopnosti. Současně chápu obavy, které může tento typ her vyvolávat především svým agresivním pozadím. Vzhledem k častému hraní PC her je možné předpokládat, že má Váš syn v současnosti rozehranou určitou část hry, kterou se snaží dokončit, a tak je jeho zapojení do hry v posledních dnech více intenzivní. Pokud hraje online PC hry může hrát roli odlišné časové pásmo spoluhráče, kterému se syn v nočních hodinách přizpůsobuje. Přesto by podle mě mohlo být přínosné určit si se synem dobu, kdy by zvládal pravidelně vstávat a chodit spát. Pokud vnímáte „střílečky“ jako příliš ohrožující, stálo by za zvážení zkusit nasměrovat syna na jiný typ her. Možná by jej kromě PC her mohly zajímat také interaktivní výstavy - technicky zaměřené, případně konkrétní filmy s tematikou, která by jej oslovila, deskové hry, hudba – např. koncerty, společné cestování nebo jiné koníčky, které může časem postupně objevovat. Nicméně si uvědomuji, že záleží především na tom, zda by měl o některé činnosti Váš syn vůbec zájem a nakolik upřednostňuje individuální nebo společné trávení času. V dané souvislosti je podle mého názoru důležité, abyste se Vy sama cítila v pohodě a mohla přenechat větší zodpovědnost za trávení volného času na synovi, který je téměř dospělý a bude si nejspíš brzy dělat co chce, jestli už to nedělá teď. S tím se pojí další možnosti změn.

Vzhledem k poklesu chuti k jídlu, která se u syna nyní projevuje, bych se pokusila volbu a případně také přípravu stravy (třeba i pro Vás) podle jeho chuti nechat na něm. Říkám si, nakolik se Váš syn pravidelně zapojuje do činností potřebných pro soužití ve společné domácnosti, když jenom spí, jí a hraje PC hry. Pokud je to z Vašeho pohledu možné, tak si se synem společně domluvte povinnosti v domácnosti, za které by převzal zodpovědnost a pravidelně je plnil bez toho, aniž byste jej o to žádala. Pokusila bych se syna také motivovat například ve shánění brigády, čímž by mohl posílit svoji samostatnost a komunikativnost mimo rodinu a okruh blízkých přátel.

Nerada bych podcenila jakákoliv možná rizika a proto Vás chci na závěr povzbudit v tom, abyste se v případě potřeby obrátila na odborníka (rodinné poradenství, psycholog, psychoterapeut, případně lékař), který Vás může daným obdobím synova dospívání a hledání vlastní identity více osobně doprovázet, a tak případné prožívané obtíže společně s Vámi průběžně a podle měnících se okolností napomáhat snadněji zvládat a řešit. Děkuji za projevenou důvěru.

Přeji Vám, ať jste spokojení a se synem nacházíte společnou řeč.

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Partnerka mi brání setkávat se s mými dětmi

Dobrý den, po rozchodu mně bývalá partnerka všemožně znemožňuje styk s dětmi (5 a 3 roky). Navíc, vyvíjí různé způsoby v úsilí, aby mne nepovažovali za svého otce (např. vede je k oslovování jménem a nepoužívání označení táta). Dcera (5) je dokonce v přítomnosti matky při našem neplánovaném setkání vystrašená natolik, že se na mne radši ani nepodívá (nebo mně v minulosti i vyzvala abych odešel), přitom ale na našich setkáních v FOD se baví úplně uvolněně, svěle si rozumíme a chtěla by se mnou stejně jako její bratr trávit čas déle a častěji. Vše je zaznamenáno pracovnicemi FOD, ty ale nepodnikají žádnou snahu docílit změnu postoje matky, prý nemohou (možná ani nemají jak). Každopádně, toto vynucené dvojí chování se dcery mi připadá jako pro ni velmi stresující a možná u ní i povede k rozvoji psychických potíží v budoucnosti, nebude li matka ochotna se se mnou normálně a v klidu bavit jako s partnerem při výchově dětí a pokud nepřestane děti mojí osobou strašit, stavět se do role oběti atd. Tříletý syn toto zatím asi až tak nevnímá, ale mám obavu i o něj. Jen před asi dvěma měsící jsem mu vysvětlil, že jsem i jeho otec (nejen "Vlado") - i když mně zná od narození (osobně jsem asistoval u jeho domácího porodu) s asi jednoletou přestávkou vynucenou ze strany matky (nesměl jsem mu ani předat dárky k narozeninám, nebo o Vánocích, volala na mne při pokusech o předání dárků policii). Zajímalo by mne co mohu podniknout, abych možnému nepříznivému vývoji zabránil. Samozřejmě bych rád věděl co vůbec hrozí a nakolik - i když je mi jasné, že situace je vážná. Mohu zajistit aby dceru, příp. i její matku vyšetřil psycholog a nějak zákonně tu ženu donutit (např. nařízením soudu) aby nezneužívala naši dceru k ventilování si svojí nenávisti vůči mojí osobě? Prosím, vyhněte se radám typu: "obraťte se na pracovnice OSPOD". Ty jsou v tomto ohledu naprosto k ničemu, to již marně zkouším 3 roky. Velmi rád bych se ale s některým odborníkem (ať už studentem psychologie, nebo akademickým pracovníkem, či praktikujícím psychologem) osobně setkal. Svoje zkušenosti i záznamy rád poskytnu i pro účely příp. odborné práce (píše li na toto, nebo příbuzné téma diplomku apod.), protože si myslím, že se jedná o velmi rozšířený a pro děti stresující jev (msta rodiče bývalému partnerovi za zneužití dítěte) a měl by být hlouběji zkoumán a diskutován ať už na odborném, nebo veřejném fóru. Děkuji za vaši snahu a existenci této poradny, s pozdravem Vladimír

Vladimir

Odpověď

Dobrý den pane Vladimíre,

děkujeme za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu, velmi si toho vážíme.

Z Vašeho dotazu cítím nejen smutek a bezmoc, ale také upřímný zájem a skutečnou obavu o zdravý vývoj Vašich dětí. Oceňuji Vaši snahu situaci řešit. Píšete, že Vám bývalá partnerka znemožňuje styk s dětmi. Nevím, zda máte soudně upravený styk, ale jelikož píšete, že setkání probíhají za dohledu pracovnic FOD, patrně tomu tak je. V tom případě Vám matka Vašich dětí ve styku bránit nemůže a je povinna Vám umožnit děti vidět vždy v čase a rozsahu určeném soudem.

Jak správně vnímáte, mnohem složitější je však zajistit, aby děti nebyly naváděny proti Vám. Vaše obavy jsou oprávněné. Tuto situaci zná mnoho rozvedených rodičů, bohužel však neexistuje zákonná možnost, jak změnit chování Vaší bývalé partnerky, musela by chtít sama. Její psychologické vyšetření žádat nemůžete, nicméně pokud jste i po rozchodu zůstal zákonným zástupcem dětí, což není totéž jako svěření do péče, můžete zajistit návštěvu u psychologa pro svou dcerku. V případě, že psycholog shledá důvody, může pak přizvat i matku dítěte. Je těžké posuzovat motivaci matky, nevím nic o její současné životní situaci. Důvodů pro její jednání může být mnoho, a možná právě odborník by mohl pomoci mnohé ujasnit.

Z Vašeho popisu celé situace ji vnímám jako hodně složitou a náročnou, a jelikož možnosti internetového poradenství jsou omezené, velmi podporuji Váš zájem o osobní setkání s odborníkem, který s Vámi celou situaci probere a může Vám pomoci najít nejlepší možnou cestu, jak postupovat. Mějte však prosím na paměti, že stejně jako si nemusí "sednout" všichni lidé, nemusí Vám "sednout" ani první odborník, kterého navštívíte. Možná bude nutné vyzkoušet jich více, než najdete toho pro Vás "pravého", k němuž budete mít důvěru.

Můžete se obrátit například na společnost SPONDEA Brno, která se právě na Vámi uváděnou problematiku specializuje. Kontakt: Sýpka 25, Brno - Černá Pole, tel. 541 235 511.

Přeji Vám hodně sil a úspěchů na Vaší cestě a mnoho krásných chvil s dětmi.

 

Za tým poradny Iveta

Líbí se mi mladý holky

Ahoj poradno, Mam takovej problem..libi se mi mlady holky. Co mam delat ???

mr Blonde

Odpověď

Dobrý den mr. Blonde,

při čtení Vašeho dotazu mne napadalo mnoho otázek. Nejsem si jistá, o jak mladých holkách píšete a jaké problémy Vám to, že se Vám líbí, způsobuje. Říkám si, že na samotné atraktivitě mladých dívek není nic neobvyklého. Mladé ženy jsou na vrcholu svých reprodukčních schopností a je přirozené, že jsou pro muže atraktivní.

 

 Za tým poradny Hana

 

Nemůžu se smířit s tím, jak vypadám

Už dlouho mě trápí můj život, celkově si připadám sama. Nemám žádného přítele ani jsem nikdy žádného neměla, vždycky jsem si myslela, že to je proto, že jsem baculka. Všechno, na co myslím se točí okolo toho jak působím na ostatní a moc zkoumám to, co si o mě kdo myslí. Nenávidím své tělo a radši bych vůbec nebyla, snažím se zhubnout už od svých 15 let, ale vždy to skončilo katastrofou, vzhledem k tomu, že mám problémy se štítnou žlázou + ještě léky na epilepsii, které zadržují v těle vodu, bylo mi lékařem řečeno, že ani nikdy nezhubnu. Cvičit chodím a zdravě se také stravuji, přesto se pořád nemůžu smířit s tím jak vypadám. Když se mi někdo líbí, hned další myšlenka, která mi proletí hlavou je, "ty by ses mu přece nikdy nelíbila", a za to se nesnáším ještě víc. Nesnáším se za to, že se nemám ráda. Prý působím hrozně odtažitě, ale nikdo neví, že je to pro to, že čekám od všech to nejhorší... na střední jsem si zažila i šikanu, a proto mi hodně dlouho trvá než k někomu získám důvěru. Často mě trápí špatná nálada a pesimismus a dost často brečím, někdy se i trestám za to, jaká jsem a tak se řežu, není to moc často, ale přijde mi to jako dobrý trest pro mě, za to, že nejsem taková, jaká bych chtěla být. Děkuji předem za odpověď

Carrie

Odpověď

Dobrý den Carrie,

píšete nám, že Vás už dlouho trápí Vaše postava a je pro Vás obtížné se vyrovnat s tím, že nevypadáte tak, jak byste chtěla, protože máte zdravotní potíže. Píšete také, že se kvůli tomu cítíte osamělá a nejistá při navazování nových vztahů. Chápu, že to pro vás musí být hodně těžké a já si vážím toho, že jste se nám rozhodla napsat.

Z Vašich slov cítím smutek a zoufalství, zároveň mám ale pocit, že jste neztratila odhodlání a přemýšlíte o tom, jak svůj negativní postoj k sobě změnit. Myslím si, že je možná těžší mít rád sám sebe než druhé. Mnoho lidí s tím má potíže, protože se zaměřují příliš na své slabé stránky a přehlíží svoje přednosti. Možná by nebylo špatné, pokud byste víc přemýšlela právě o Vašich přednostech.

Píšete také, že se příliš zabýváte tím, jak působíte na ostatní. Myslím si, že je dobře, že si to uvědomujete. Někdy si můžeme jen těžko domýšlet, co se vlastně druhému honí hlavou, a častokrát se můžeme ve svém odhadu mýlit. Chápu, že pro Vás může být obtížné zastavit ten proud nepříjemných, automatických myšlenek o tom, jak asi působíte na druhé. Nemyslím si však, že byste se za ně měla obviňovat a trestat. Tím, že si ubližujete, se stále točíte v začarovaném kruhu a další sebeobviňování Vám podle mě z něho nepomůže vystoupit. Zdá se mi totiž, že Vás toto sebeobviňování ještě více zraňuje.

To, že si všímáte toho, co si o Vás druzí myslí, může být pro Vás ale i výhodou. Je totiž vidět, že Vám druzí nejsou lhostejní a záleží Vám na nich. Možná by ale stálo za to brát své myšlenky o druhých lidech jen jako hypotézy, které je třeba ověřit, a zkusit s ostatními více mluvit o Vašich pocitech. Chápu, že pro Vás není jednoduché odpoutat se od minulých zkušeností a najít si k druhým lidem cestu. Možná byste mohla začít například u Vašich nejbližších, u lidí, kterým nejvíce důvěřujete, a postupně se otevírat i ostatním. Myslím si, že Vám druzí půjdou naproti a začnou se Vám postupně také otevírat. Kromě svých blízkých se můžete zkusit obrátit i na psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí. Ten může být Vaším průvodcem, partnerem i rádcem a společně můžete hledat další možnosti, jak by šlo Váš postoj k sobě změnit. Variantou je také zkusit zavolat na některou z linek důvěry (www.linkyduvery.cz), kde si o své situaci můžete více promluvit a navíc Vám mohou poradit i s tím, na koho se obrátit dál.

Chtěl bych Vám popřát hodně sil a odhodlání na Vaší cestě k druhým lidem i k sobě samé.

Za tým poradny

Luboš


Snažím se utíkat před realitou

Dobrý den. Hned na začátek nechci aby můj dotaz působil negativně a ........ Poslední dobou čím dál víc sympatizuju s činem jistého Nora. Čím dál více mne uklidňuje jeden názor (nebo jak to lépe říct): Kdo zabije jednoho, je vrah. Kdo zabije milion, je král. Kdo zabije všechny, je bůh. Celý život se snažím utíkat před realitou četbou knih se sci-fi tématikou (ne Star trek ani Star wars nemyslím). Vždy fandím záporným hrdinům. Nick Rorschach není dle Hermann Rorschach, ale podle jedné postavy. A proč? Protože se s ničím nepáral a dělal co považoval za správné i když ne etické. Znáte spisovatele Asimova? Kniha Kalibán. Kniha, ve které byl postaven robot, který sice znal tři zákony robotiky, ale zároveň se jimi nemusel řídit a udělal si svoje názory a postoje k životu, světu a vůči ostatním. Ano utíkám celý život. A stejně jako utíkám celý život tak celý život se snažím (občas) zvládat hrozné záchvaty (jinak to ani nejde nazvat) vzteku, hněvu, agrese. Nějaké pokusy o zklidnění jako počítání do deseti mi nepomáhají to spíš buď odejít co nejdál od lidí do klidu nebo něco rozbít. Nemám kamarády, nemám přítelkyní a jediné co mám jsou knihy a filmy. Jenže to přece nemůže stačit. Nevím jak dál. Občas mám chuť s tím skončit, ale opět nevím jak. Skočit? Bojím se děsně výšek. O ostatních způsobech se zase obávám rychlosti konce a toho, že se najde někdo kdo by mě zachránil (fuj nechce se mi to napsat). Už jsem dřív chodil k nějakému psychiatrovi/psychologovi, ale ani jeden mi nedokázal pomoct. A proč? Protože nedokážu popsat co chci. Nejlépe se mi sdělují moje myšlenky-názory psanou cestou. Proto mě velice zaujalo když jsem si přečetl na na brnensky.denik.cz o tomto jak to říct pokusu. Celý život si ze mě někdo utahuje, že jsem tlustej, mám nějakou poruchu dys- tedy problém s čárky, háčky a podobně, nikdy jsem nebyl v kolektivu jsem samotář, ale na druhou stranu mi to vadí, otec mě bil, mamka měla tři manžely z toho dva když jsem byl malý a přesto je sama. Jsme tři sourozenci. Bratr se už dávno odstěhoval, sestra se stěhuje s malou dcerkou nyní a já ač nejstarší zůstávám s maminkou jako mamánek. Na jednu stranu je mi to hrozně proti srsti a chtěl bych odejít. Jenže na druhou cítím povinnost postarat se o mamku, protože sama by to nezvládla. Důvody jsou na další a hlavně delší povídání. O černovicích (blázinci) jsem nikdy nepřemýšlel a nikdo mě tam nedostane a o lékařích jak jsem psal jsem už zkoušel dva a nikdo mě nedokázal pochopit. Jeden mě dokonce dal do nějaké skupiny, kde jsme měli mluvit o problémech před ostatními. Mě cholerika, ale introverta, který i na škole při zkoušení raději nemluvil a nechal si dát pětku. Nelíbí se mi, že odpověď bude veřejně vidět, ale je to pořád nejlepší forma o které vím. Omlouvám se za tak dlouhý text. Nevím jestli vůbec dostanu odvahu sem znovu přijít a přečíst si případnou odpověď

Rorschach

Odpověď

 Dobrý den pane Rorschachu, 

vážím si toho, že jste se na nás obrátil, i když prozatím nemáte moc dobrou zkušenost s jinými odborníky. Hned v úvodu píšete, že nechcete, aby Váš dotaz působil negativně. Na mne působí tak, že máte mnoho co říct, a přesto pro vás může být obtížné se vyjádřit. Jak říkáte, jste spíše introvertní a lépe se vám vyjadřuje psanou formou, na čemž podle mne není nic špatného. Často se tak lidem lépe třídí myšlenky a člověk může k jejich formulaci použít více času než při běžném hovoru.


Píšete, že nemáte kamarády ani přítelkyní a trávíte čas nad knihami a filmy. Pokud jsem Vás pochopila správně, máte koníček, a to sci-fi. Napadá mne, že právě díky němu by snad bylo možné se seznámit s novými lidmi. Možná nejdříve psanou on-line formou a později i osobně.


Říkáte, že obdivujete literární a filmové hrdiny, kteří se nebojí vzepřít a udělat co považují za správné, i když ne etické. Umím si představit, že člověk může toužit po tom se vzepřít současnému stavu a udělat něco, co od nás nikdo neočekává, a dokonce je v rozporu s obecně přijímanými normami. K tomu mne napadá, že může být náročné uvíznout v situaci, kdy se chcete osamostatnit, žít nerušeně sám podle sebe, a přesto cítíte povinnost se postarat o maminku, která by to sama nezvládla. Taková situace, kdy si přejete jednu věc, ale morálně Vás situace nutí zvolit jinou volbu, bývá velmi náročná a nepříjemná. Bratr se již odstěhoval, sestra se stěhuje nyní a Vy zůstáváte doma s maminkou. Sama v tom vidím mnoho Vaší ochoty a snahy být nápomocen.


Vaše situace na mne působí velmi náročně, otec Vás bil, maminka byla třikrát vdaná a v současnosti je bez manžela. Při čtení Vašeho dopisu mne napadalo, kolik toho v sobě nosíte a zda máte nějakou cestu jak se vyjádřit, uvolnit v sobě napětí, které se projevuje občasnými záchvaty vzteku a hněvu. Zároveň píšete, že jste našel způsob jak je alespoň částečně zvládat - odejít nebo něco rozbít. Možná existují i další věci, kterými se můžete odreagovat. Napadá mne nějaká kreativní činnost, procházky, běh nebo psaní knihy. Přesto si říkám, že je toho na jednoho člověka až příliš, a je tak pro mne pochopitelné, že Vás napadají i takové myšlenky, jak si vzít život.

 

Psal jste, že Vám odborníci doposud nedokázali pomoct. Mne k tomu napadá, že stejně jako každý člověk nesedne každému, podobně je tomu i u odborníků. Někdy je potřeba vyzkoušet více psychologů, než najdete toho, kdo Vám dokáže opravdu porozumět. Vaše situace na mne působí natolik složitě a závažně, že bohužel není v možnostech internetového poradenství ji s Vámi procházet celou. Napadá mne, že by Vám mohlo pomoci si své myšlenky sepsat před tím, než byste navštívil psychologa osobně, a pokud byste chtěl, klidně si je tak můžete vzít s sebou. Stejně tak je možné s sebou vzít pro začátek tento dotaz s odpovědí, může sloužit jako začátek nového kontaktu.

 

Z terapeutů v okolí Brna bychom Vám mohli nabídnout možnost navštívit psychologické pracoviště ve Vojenské nemocnici v Brně: http://www.vnbrno.cz/psychologie.htm, telefon do kanceláře: 973 445 550. Pokud byste se rozhodl pro placené služby, mohl byste zkusit kontaktovat odborníka z http://psychoprofi.cz, např. MUDr. Helenu Hájkovou (je psychiatr i psychoterapeut).

 

Velmi bych Vám přála najít takového odborníka, který Vám bude vyhovovat, a se kterým budete chtít sdílet své myšlenky a pocity.

 

 
Za tým poradny Hana

 

 

 

Lidé s hezkou tváří mi ubližují

Zravim Jsem cizinkou zijici dlouhodobe na uzemi CR, v Brne a mam problem zejmena s empirickym faktem kdy hezka tvar = clovek co zakonite ublizi.Mozna to zni jako klise, ale uz se tim zaobiram delsi dobu a vskutku me demagogie tehle lidi neprestava fascinovat.Mozna Vy, jakozto studenti psychologie by jste mi mohli nejakym spusobem pomoct abych se priste mohla sofistikovane temhle typum lidi vyhnout a usetrit se tak dalsi konsternujici situace.Predevsim by me zajimalo jak presne funguje fluktuace jejich mozkovych bunek, ktera je nekdy az dechvyrazejici.Jeden priklad za vsechny - muz,model 34let,aktualne nepracujici,nestastny frustrovany alkoholik zavisly na marihuane, pokud vubec je to jenom ona.Snazici se pusobit vyrovnane s chovanim hranicicim s narcismem priznavajici obcasne "vypadky" v opitem stavu kdy ma "tmu" a ublizuje cizim lidem, je agresivny, nevypocitatelny.Proc takovej clovek odmita nekoho kdo se s nim nechce setkavat za ucelem sexu ale naopak za ucelem pomoci mu, mela jsem snahu ho vyvest do mist kde neni pristup k alkoholu (cyklostezka apd) protoze mi na nem zalezi a verim ze kdyby se odpoutal od sve "masky" byl by skvelym clovekem.Muzete mi teda prosim tyme psychologu vysvetlit co delam spatne , proc to tak je a co by bylo vubec nejlepsim resenim, pricemz cast "vykasli se na nej" neberu jako odpoved.Dekuju moc, fanynka projektu.

nechapava

Odpověď

Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte.

Z Vašeho dotazu cítím silné emoce, vyzařuje z něj zlost, cítím i smutek a snažím se co nejlépe vžít do Vaší situace. Popisujete, že máte špatné zkušenosti s lidmi s hezkou tváří, kteří Vám ubližují, a že byste se jim ráda v budoucnu sofistikovaně vyhnula. Mohu se však jen domnívat, jak přesně Vám ubližují a co se s Vámi v tu chvíli děje. Na základě uvedeného příkladu mě napadá otázka, zda se to týká pouze mužů, nebo i žen. Napadá mě také, jestli si ti lidé nejsou v něčem podobní, zda tam lze třeba najít nějaký vzorec, podle kterého byste je mohla v budoucnu lépe rozpoznat.

Píšete o muži, uvádíte, že je to frustrovaný alkoholik závislý na marihuaně, který je v opitém stavu agresivní a nevypočitatelný. Nicméně věříte, že kdyby se odpoutal od své masky, byl by skvělým člověkem. Přemýšlím, co přesně máte na mysli tou maskou, přijde Vám, že se před Vámi nechová opravdově, a že by masku mohl jednoduše odhodit?

Uvědomuji si jak to pro Vás musí být náročné, když Vám na něm záleží. Přemýšlím, čím Vás přitahuje, jak se v jeho přítomnosti cítíte, co Vám běží hlavou, o čem spolu mluvíte. Napadá mě také, zda jste podobné problémy vnímala i dříve s jinými muži, uvažuji, jak s nimi navazujete kontakt, na čem máte vztahy založeny. 

Jak vidíte, Váš příběh ve mně vyvolává zvědavost a mnoho dalších otázek. Na druhou stranu žádné jednoduché řešení celé situace Vám poskytnout nemohu, neboť v tom jsou možnosti internetové poradny omezené. Vaši situaci vidím vždy jen vytrženou z kontextu, bez mnoha podstatných souvislostí. Mám pro Vás však radu. Mluvte o tom, co Vám běží hlavou, otevře Vám to nové náhledy na problém a snad i cestu k řešení. Mluvte o tom s ním, bude-li přístupný, mluvte o tom s někým dalším ve Vašem okolí - s blízkým přítelem či přítelkyní, s někým z rodiny, komu můžete důvěřovat. Můžete se taktéž obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí, který Vám může být doprovodem na cestě k řešení. 

Přikládám kontakt na Modrou linku, která pro Vás může být prvním kontaktem: 549 241 010. Je Vám k dispozici denně 9.00 - 21.00 hod. Na jejich webu můžete využít i chat s odborníkem.

Přeji Vám abyste v sobě našla nejlepší možné řešení.

 


Za tým poradny Tomáš

Sebepoškozování

Dobrý den, už od úplného dětství (tak asi 4 let-v té době jsem začala) jsem závislá na sebepoškozování. Teď už jsem to dlouho neudělala, ale pokaždé když mě někdo za něco vynadá nebo něco omylem rozbiju, tak mám strašné nutkání si něco udělat. Je to možná proto, že mě otec strašně bil a kopal, rval mi za trest zuby, vždycky když se mi nějaký začal mlet nebo nás dával v noci na balkón - jen za špitnutí v posteli (i v zimě a sněhu). Matka se o mě nikdy nezajímala a já neměla šanci svou osobnost v dětství rozvíjet. Taky mě občas praštila nebo jsme se hádali (od rozvodu rodičů), ale nebylo to tak hrozný než si pořídila nového přítele. Když mi bylo deset a něco jsem matce odmítla nebo jí řekla, že něco udělám později, poslala jeho aby mě zbil. A já když se na mě někdo rozzlobí nebo udělám nějakou chybičku či něco co se mi nelíbí, tak mám strašné nutkání si ublížit. A občas i podlehnu (když už je moc silný). Nevím jestli mé dětsví je to proč to takhle v hlavě mám.. Proto by mě zajímal váš názor a případná odpověď co bych měla dělat nebo jak se toho zbavit. Chtěla bych mít jednou děti, ale dokud to budu mít takhle daný, tak si nemyslím, že by ve mě měli dobrý příklad. Předem děkuji za odpověď :)

Sarah

Odpověď

Dobrý den Sarah,

            děkujeme Vám za důvěru, se kterou se nám se svým nelehkým problémem svěřujete.

            Píšete o sebepoškozování, nutkání si něco udělat a sama to dáváte do spojitosti s tím, jak se k Vám chovali Vaši rodiče a partner Vaší matky. Při vzpomínkách na dětství píšete o kopání, bití, rvaní zubů, mlácení a nezájmu, a mně je upřímně líto, že jste si něco takového musela prožít. Vyvstává ve mně spousta otázek jako např.: Věděl to někdo, co se Vám dělo a co Vám to způsobovalo?

            Když jsem četla Váš dotaz, přemýšlela jsem nad sebepoškozováním jako nad určitou cestou uvolňování napětí, kterou jste si zvolila, a ke které i dnes utíkáte. Mohu si jen představovat, co při takovém způsobu uvolnění v sobě prožíváte, jak se při něm cítíte. Pravděpodobně již i pomyšlení na sebeublížení Vám přináší totéž. 

            Jak z Vašeho dotazu usuzuji, chcete hledat jiné způsoby, pomocí kterých byste se mohla zbavovat napětí, a tím nepoškozovat své tělo. Cesta nalézání odlišných způsobů odbourávání napětí není jednoduchá, ale píšete, že už jste si déle neublížila i přesto, že se k tomu objevuje nutkání, což mě utvrzuje v tom, že to dokážete, a že již máte na správnou cestu vykročeno. Říkám si, že jedním z prvních kroků je rozpoznání spouštěčů, které Vám rozpohybují myšlenky k sebepoškozování. Píšete o vynadání, rozbití či chybovaní, napadají Vás ještě další spouštěče? Také bývá užitečné umět popsat pocity a vnitřní příčiny, které se ve Vás v konkrétní chvíli dějí. Alespoň přibližné vědomí toho, co se nám děje a proč, je dobrým předpokladem k tomu mít situaci nějakým způsobem pod kontrolou. Dalším krokem by mohlo být zmapování toho, co můžete v situacích nepohody udělat a na koho se můžete z Vašich blízkých obrátit. Ráda bych Vás podpořila i ve zvážení návštěvy psychologa či jiného odborníka, se kterým byste mohla podrobněji a dlouhodoběji mluvit o sebepoškozování či jiných věcech, co Vás trápí. Odborníka ve vašem okolí si můžete vyhledat v naší Síti kontaktů.

            P
řeji Vám na Vaší cestě mnoho energie,

  za tým poradny Lucia

 

Zamilovanost do kamaráda

Dobrý den, v posledních měsících řeším svízelnou situaci. Již tři roky mám jednoho kamaráda, se kterým jsme si opravdu sedli (jako bychom se znali celý život). Vídáme se každý den, pořádáme různé akce, jezdíme na výlety a tvoříme skvělou dvojku. Problém je, že jsem se do něj dost silně zamilovala. Dlouho jsem mlčela, ale pak jsem to nevydržela a řekla jsem mu to. Bohužel jeho reakce byla, že to neopětuje a nikdy opětovat nebude - oba jsme se ale shodli na tom, že kvůli tomu nemůžeme náš skvělý vztah ukončit. On se k tomu postavil tak, že je to můj problém a musím si ho vyřešit sama (ale jeho postoj byl pozitivní) a že mi rád vyjde vstříc v čemkoliv. Naneštěstí stav stále trvá a i když po "přiznání" přišla úleva (i když odpověď byla negativní), zamilovanost je pořád přítomna. A vzhledem k tomu, že není opětovaná, to nejsou příjemné pocity, naopak. Co mám dělat? Mám počkat, až to přejde? Co když to nepřejde? Nemůžu kvůli tomu navazovat vztah s nikým jiným, prostě to nejde, pořád myslím na něj. A ukončit náš vztah taky nemůžu, to by mě trápilo mnohem víc stejně jako omezení kontaktu, to by prostě nešlo. Díky za odpověď, Katka

Kros

Odpověď

 

Dobrý den Katko,

nejprve bych Vám ráda poděkovala za důvěru, se kterou se na nás obracíte. 

Píšete o situaci, která pro Vás jistě není lehká. Zamilovala jste se do svého kamaráda, se kterým trávíte mnoho času. Dokonce jste dokázala sebrat odvahu a dát mu najevo své city. Bohužel se ukázalo, že Vám Vaše city nemůže opětovat, ale společně jste se dohodli, že váš kamarádský vztah nechcete ukončit. Nyní se Vám sice ulevilo, ale rozumím tomu, že je pro Vás nastalá situace nepříjemná a přemýšlíte nad tím, co dělat.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vás situace velmi trápí. Pravděpodobně bude potřeba mnoho trpělivosti a času, než se Vaše city změní a budete moci navazovat jiné vztahy. Píšete, že si nedokážete představit ukončení vašeho kamarádského vztahu, ani omezení kontaktu. Dovedu si představit, že každodenní kontakt s Vaším kamarádem musí být náročný a vyčerpávající, zvláště když Vaše zamilovanost trvá již několik měsíců. Říkám si, jestli jste zvažovala alespoň částečné omezení kontaktu? Mohla byste tak získat více času sama pro sebe a otevřela by se Vám možnost podívat se na vztah k Vašemu kamarádovi s odstupem. Možná by bylo fajn pokusit se najít nějaké nové aktivity, kterým byste se mohla věnovat společně s jinými přáteli a zkusit tak soustředit své myšlenky na činnosti, které nejsou přímo spojené s Vaším kamarádem, o kterém píšete.

Také mě napadá, že v případě zamilovanosti hraje velkou roli spíše naše psychika než osobnost druhého, a proto se občas může stát, že čím víc nás někdo odmítá, tím víc po něm toužíme. Tedy paradoxně toužíme po tom, co nemůžeme mít. Je jasné, že druhého změnit nemůžeme, ale je možné pracovat na sobě a uvědomovat si, odkud zamilovanost vychází a co by mohlo pomoci její intenzitu snížit. Protože jsme každý jedinečná osobnost, je složité doporučit konkrétní rady, které by Vám na cestě od zamilovanosti pomohly. Možná by Vám mohl pomoci někdo blízký, komu důvěřujete a můžete se mu se svým trápením svěřit. Popřípadě by to mohl být psycholog či jiný odborník, se kterým byste mohla probrat svoje pocity a pod jeho vedením hledat způsoby, které by Vám pomohly překonat dobu, než zamilovanost k Vašemu kamarádovi přejde.

Přeji Vám mnoho sil a pevně věřím, že pokud zamilovanost časem nezmizí úplně, alespoň se zmírní její intenzita, která pro Vás již nebude tolik nepříjemná.

Za tým poradny Alice

 

Necítím se jistá

Dobrý deň. Dlhšie ma už trápi problém, ktorý má asi množstvo ľudí a môže sa preto zdať banálny - mám pocit, že nedokážem vychádzať s ľuďmi. V spoločnosti sa často cítim úplne stratená, a sprevádza ma to od detstva - vždy som bola tiché decko, čo bolo uzavreté vo svojom svete. Existuje množstvo návodov a rád, ako to "prekonať", ale v praxi to nie je vôbec jednoduché. Mám pocit, že sa to stále vracia ako na kolotoči - chvíľu som spokojná, a potom som zase vonku s ľuďmi a uvedomím si, ako k nim nepatrím. Cítim sa obmedzená, neviem na sebe nájsť nič cenné. A keď mi niekto povie, že ma má rád, neverím, pretože si nedokážem predstaviť, čo je na mne hodnotné. Mám priateľa, ktorý má omnoho bohatší sociálny život, a s ľuďmi nemá najmenší problém. Bohužiaľ má slabosť pre "stratené duše", a preto si zrejme myslí, že mi môže pomôcť. Niekedy je ale efekt presne opačný, a keď vidím kontrast medzi našimi povahami, iba to zosiluje môj pocit ... bezcennosti. Ako mám získať sebavedomie, keď nemám nič, na čom by sa dalo stavať? Ďakujem.

Dagmar

Odpověď

 

Dobrý den Dagmaro,

je dobře, že se se svým problémem snažíte bojovat a věřím, že jste dotazem do naší poradny učinila první krok na cestě za spokojenějším životem.

To, že má podobný problém nesporně mnoho lidí neznamená, že by byl banální, ba naopak. Podle toho co píšete, sama se s ním dlouho potýkáte a nedaří se Vám ho vyřešit. Z Vašeho emailu cítím sklíčenost, mám pocit, že Vás tento boj stojí spoustu sil. Zároveň vnímám, že se Váš boj odehrává na více frontách. Na následujících řádcích se pokusím zamyslet nad každou zvlášť.

Uvádíte, že nedokážete vycházet s lidmi a ve společnosti se cítíte ztracená, že jste vždy byla tiché dítě, žijící ve svém světě, a že v přítomnosti ostatních cítíte, že k nim nepatříte. To, že jste byla a možná stále jste tichá, není nic špatného. Tichý člověk je často přemýšlivý, příkladem budiž Váš dotaz. Každý svůj krok většinou důkladně rozvažuje a nejedná zbrkle, což je velmi užitečná vlastnost. Pocit nesounáležitosti a život ve vlastním světě pak může souviset nejen s přemýšlivostí, ale také s pocity nejistoty, se sebevědomím.

Dále uvádíte, že na sobě nedokážete najít nic cenného a kvůli tomu nevěříte, že by Vás někdo mohl mít rád. Pokud na sobě sama nedokážete vidět nic pozitivního, zeptejte se třeba svého přítele, čeho si na Vás cení. Věřím, že má nejeden důvod svůj čas trávit právě s Vámi. Případně se zeptejte svých blízkých, a pokuste se nad jejich odpověďmi zamyslet. Všímat si toho, na základě čeho vás tak vidí a zda se tak nemůžete vidět i Vy. Třeba díky nim poznáte, co je na Vás cenné - něco, na čem budete moci začít stavět. Třeba pak pocit bezcennosti spolu s příchodem sebevědomí zmizí.

Píšete také o tom, že když vidíte kontrast mezi Vámi a přítelem, zesiluje to ve Vás pocit bezcennosti. Možná je právě tento Váš kontrast Vašim přítelem ceněný. Lišit se od ostatních není nic, co by měl člověk za každou cenu měnit. Nejspokojenější jsme většinou tehdy, když jsme sami sebou.

V poslední větě se pak ptáte, jak získat sebevědomí. Sebevědomí se zdá být společným jmenovatelem Vašich problémů. Cesta za ním není snadná, což už jste sama zjistila, ale sebevědomí jde ruku v ruce se spokojeností, a pokud se vyřeší Vaše problémy, sebevědomí většinou znenadání přijde samo.

Předchozí doporučení mohou v cestě za sebevědomím pomoci, ale internetové poradenství má své limity a na této cestě Vás bohužel nemůže doprovázet dále, jistě by proto nebyl špatný nápad vzít si na cestu průvodce. Někoho, kdo by Vám na cestě pomohl. Třeba s tím, abyste zjistila, proč se Váš kolotoč točí, proč dokážete být chvíli spokojená a pak se to změní, s tím, aby se kolotoč zastavil a Vy vystoupila pravou nohou. Může to být psycholog, Váš přítel nebo kdokoli jiný, komu můžete důvěřovat. Doufám, že Vaše cesta najde cíle!

 

Za tým poradny Ondra

 

Kamarádka s mentální anorexií

Dobrý den, potřebuji poradit, co mám dělat s kamarádkou. Ale částečně se to týká i mě, protože jsem z toho všeho kolem ní už hrozně unavená. Moje kamarádka má mentální anorexii. Léčila se s ní už dříve. V 15 letech byla v léčebně. A myslím, že se z toho docela dostala. Ale teď je to zpátky. Chodím do práce a ona studuje vysokou školu, kam ale téměř nechodí, leží stále doma a téměř nic nedělá. Nemá ani žádnou brigádu, protože si myslí, že by to v práci nezvládala, že by se složila. Protože nemám přítele, hodně času trávím s ní. Například celé víkendy a to mě opravdu vyčerpává. Musím ji celý den hlídat, aby vůbec něco snědla. Většinou je to tak, že jí něco uvařím. V noci nechce spát, má nějaké úzkosti. Chodí k psychologovi, ale tomu neříká ani z poloviny pravdu, takže si myslím, že je taková léčba potom hodně neužitečná. Její psycholog i psychiatrička si myslí, že už půl roků jí antidepresiva. Ona je ale nejí, jenom to tvrdí. Vše se zhoršilo, když se s ní rozcházel kluk, který věděl, že v minulosti trpěla mentální anorexií, a řekl jí, že má v pase 100 cm. Chtěl jí tím ublížit a dost se mu to povedlo. Od té doby to s ní jde opravdu z kopce a já už nemám na to, abych ji držela nad hladinou. Je to moje kamarádka, ale nevím, jak dlouho ještě budu schopná ji držet. Prosím poraďte mi, co mám dělat. Rozumné domluvy na ni neplatí. Její rodiče jsou rozvedení, žije s maminkou a ta u ní nemá žádné slovo. Děkuji vám. Martina

Martina

Odpověď

Dobrý den Martino,

děkujeme, že jste se nám svěřila s tím, co Vám teď způsobuje těžkosti. Je vidět, že máte kamarádku ráda, a že Vám záleží na tom, co s ní bude. Zároveň, jak píšete, i Vás tato situace vyčerpává.
Uvádíte, že Vaše kamarádka měla mentální anorexii, léčila se s ní, ale bohužel se jí nemoc vrátila zpátky. S kamarádkou trávíte spoustu času a je to pro Vás vyčerpávající, neboť musíte kamarádku neustále hlídat, aby něco snědla. Oceňuji snahu pomoci kamarádce, i když jak říkáte, je to těžké a nevíte, jak dlouho budete mít na to ji držet nad hladinou. Očekáváte od nás radu, jak kamarádce pomoci s nemocí.

Nevím, na kolik jste se svou kamarádkou rozebírala její situaci. Možná by bylo dobré si s ní promluvit a zkusit jí přesvědčit, že není dobré zatajovat informace svému psychologovi a psychiatričce, kteří jí chtějí pomoci stejně jako Vy. Můžete ji zkusit upozornit na to, že Vám, matce i ostatním záleží na tom, co s ní bude, a že je pro Vás těžké ji takto vidět. Napadá mě také možnost pohovořit si s matkou kamarádky. Mohli byste zkusit najít společnou cestu a strategii, jak se snažit kamarádce pomoci.

Další možnost, kterou můžete využít, je kontaktování občanského sdružení Anabell, jež se zabývá poruchami příjmu potravy. Kontakt na poradnu je: http://www.anabell.cz/. Můžete napsat jak do jejich internetové poradny, tak zavolat na bezplatnou linku, kde Vám odpoví na všechny Vaše dotazy, které se týkají mentální anorexie. Pokud to půjde, můžete také přemluvit kamarádku, aby společně s Vámi zašla přímo do klientského centra poradny Anabell. Další internetový kontakt: http://www.idealni.cz/kontakt_list.asp obsahuje informace o odbornících, kteří se zaměřují na mentální anorexii v celé České republice.

To jsou tedy některé z možností, které můžete využít při pomoci kamarádce. Zároveň však přemýšlím o tom, že Vaše možnosti pomoci jsou omezené. Jak píšete, pomoc kamarádce Vás dosti vyčerpává. Zkuste si tedy odpovědět na otázku: „Jak já sama mohu být kamarádce prospěšná, a jaké rozhodnutí musí udělat sama a nikdo ji k němu nedonutí?“ Chápu, že chcete, aby se z toho kamarádka dostala, ale zkuste nezapomínat na to, že ona je ta, kdo se rozhodne, zda svou situaci změní, a že i když máte kamarádku ráda, máte také svůj vlastní život, který chcete žít. Zkuste tedy nezapomínat také sama na sebe a na své potřeby.

Přejeme hodně sil. Doufáme, že společně s kamarádkou překonáte těžké chvíle, které Váš společný vztah posílí.


Za tým poradny FSS Jarmila

Kamarád propadl hracím automatům

Dobrý den, můj dotaz se týká závislostí, konkrétně hracích automatů. Mám kamaráda, který v posledním půlroce této vášni naprosto propadl. Každý měsíc prohrává nemalé částky a nadělal si tak spoustu dluhů. Celkově bych řekla, že se nachází v dost blbé situaci. Je mu 25 let, pracuje pouze příležitostně, špatně vychází s rodiči, přítelkyně se s ním už několik měsíců chce rozejít. Obecně má sklon k závislostem (co ho znám, tak hodně kouří i pije). Takže nevím, jestli to, že by přestal hrát, by všechno vyřešilo. Asi ne. Ale aspoň něco. Píšu Vám proto, že v této chvíli jsem de facto jeho nejbližší člověk. Možná i jediný, u kterého zatím nemá dluhy a kdo se s ním baví. Cítím, že bych mu měla nějak pomoci. Občas si u mě třeba nechá peníze, když jde na automaty, aby mu vůbec něco zůstalo, až se vrátí. Jenže pak se třeba taky vrátí a ty peníze chce a já nevím co dělat. Bývá dost nepříjemný, a přeci jen jsou to jeho peníze. Ale když mu je dám, mám pocit, že jsem selhala. Měli byste pro mě nějakou radu, co s takovým člověkem dělat? Jak mu pomoct? Díky moc!

Lucie

Odpověď

Dobrý den,

rádi bychom Vám poděkovali za vloženou důvěru. Je od Vás moc hezké, že se snažíte kamarádovi v jeho tíživé situaci pomoci.

Pokud Váš dotaz chápu správně, Váš kamarád chodí zhruba půl roku na automaty, má dluhy, přivydělává si pouze příležitostně a má problémy jak s rodiči, tak se svou přítelkyní. Vy byste mu ráda pomohla, ale nevíte jak, což Vás zřejmě také tíží.

Píšete, že se možná u kamaráda jedná o závislost. Podle Vašeho popisu by to tak skutečně mohlo být. Uvádíte, že jste momentálně zřejmě jeho nejbližší člověk a cítíte, že byste mu měla nějak pomoci, ale selháváte. Napadá mě, v čem konkrétně podle Vás spočívá Vaše selhání? V tom, že kamarádovi peníze nakonec dáte? Nebo v něčem jiném? Myslíte, že byste se svým kamarádem mohla tyto pocity probrat a zkusit se společně s ním třeba zamyslet nad tím, jak řešit situace, kdy se vrací pro další peníze? Také můžete kamarádovi navrhnout vyhledání odborníka, kterého byste mohli navštívit společně a probrat s ním, jak se v podobných situacích zachovat a jaká forma pomoci by byla ve Vašem případě nejvhodnější. Přesto bych Vás však chtěla upozornit na to, že dokud Váš kamarád sám nedospěje k rozhodnutí s hraním skončit, máte pouze omezené možnosti, jak mu pomoci a to, zda s hraním skončí, záleží především na něm samotném.

Jednou z věcí, které také pomáhají, je, když se spojí rodina a blízcí, které dotyčný má, a společně se domluví na dalším postupu. Pokud se tedy znáte s jeho rodinou a dalšími lidmi, kterým na Vašem kamarádovi záleží, je možné se vydat i touto cestou společné pomoci.

Zkuste se svým kamarádem otevřeně mluvit a vyjádřit svoje obavy o něj. Můžete ho podpořit a říci mu, jak Vám na něm záleží, přestože nechcete dále podporovat jeho chování. Možná to bude těžké a může to v něm vyvolat odpor a nedůvěru k Vám a Vy tak můžete získat pocit, že jste svého kamaráda zklamala a ztratila. Přesto by však mohlo být důležité a prospěšné mluvit spolu otevřeně a upřímně.

Přejeme hodně sil a posíláme Vám ještě nějaké odkazy na odborníky a stránky věnující se této problematice.

http://www.podaneruce.cz/programy-a-pece/prvni-pomoc-pro-patologicke-hrace-a-jejich-rodiny/

http://www.poradenskecentrum.cz/gambling.php

Za tým poradny FSS Eliška

Nová škola

Ahoj, potřebovala bych od vás poradit. Nedávno jsem se přestěhovala do Prahy a začala jsem tam chodit na gympl. Nikoho tam neznám a noví spolužáci se se mnou vůbec nechtějí bavit. Snažila jsem se s někým seznámit, ale moc mi to nejde. Spolužačky se mi taky občas posmívají, protože ráčkuju. Docela mě to mrzí, ale nevím, co mám dělat...

Jana

Odpověď

Zdravíme Vás a děkujeme za Váš dotaz. 

Vážím si toho, že jste se na nás obrátila.

Píšete, že byste se ráda v nové škole seznámila, ale zatím se Vám to moc nedaří. Není  snadné přijít do nového prostředí a zapojit se mezi spolužáky. Většinou to nějaký čas trvá, než se člověk v novém prostředí aklimatizuje – někomu kratší dobu, někomu zase déle.

Vám se navíc spolužačky  občas posmívají kvůli ráčkování. Není divu, že Vás to mrzí. Najde se mezi Vašimi spolužačkami třeba některá, která se Vám neposmívá? Mohla byste zkusit zaměřit svou pozornost právě na ni. Např. se zkusit zajímat o její koníčky a uvidíte, jak bude reagovat.

Když to nevyjde, můžete také hledat kamarády i mimo třídu. Napadá mě, že byste se mohla zkusit zapojit do nějakých školních aktivit, jestli je na Vašem gymplu tato možnost. Skrze společné zájmy můžete snadněji najít s někým společnou řeč. Případně najít takové aktivity mimo školu a zkoušet různé nové koníčky.

Pokud Vás trápí ráčkování jako takové, můžete zvážit návštěvu logopeda. Nikdy není pozdě s tím začít.

Držíme Vám palce!

Za tým poradny FSS Denisa

Předchozí 1 98 99 100 101 102 103 104 Další

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info