Dobrý den, Majlo,

děkujeme za Váš dotaz. Obracíte se na nás se svými pocity úzkosti a strachu z budoucnosti, které souvisejí s děním kolem covidu. Zmiňujete se, že kvůli stále vysoké dávce protilátek po jeho prodělání se nechcete očkovat, což Vám ale způsobuje různé potíže – ať už v podobě vyhrožování a nařčení ze sobeckosti, v nemožnosti navštěvovat veřejná místa nebo nátlaku v práci. Píšete, že kvůli tomu cítíte nejistotu a nedostatek pochopení ve svém okolí, proto nás žádáte o radu, jak se se svými pocity vypořádat a jak znovu najít energii.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vás momentálně zatěžují zejména dopady pro Váš osobní i pracovní život, vyplývající z Vašeho rozhodnutí se neočkovat. Říkám si, že lidé mohou mít různé důvody, kvůli kterým se očkovat nechtějí. Současná pravidla, tak jak jsou nastavena teď, ovšem nedávají těmto důvodům mnoho prostoru, a jsou pro lidi bez očkování nevýhodná. Napadá mě, že pokud jste covid prodělala v době kratší než 180 dní, můžete si v mnoha případech stále vystačit potvrzením o prodělání nemoci. Spousta restaurací, kin, či dalších a podniků se o této možnosti (i dalších podmínkách pro vstup jako jsou například negativní testy) zmiňuje na svých webových stránkách. Říkám si, že budete-li se rozmýšlet, kam nyní můžete nebo nemůžete zajít, může být fajn si to dříve zkusit ověřit na internetu. Jaký bude další vývoj nutnosti očkování bohužel nelze odhadnout. Aktuální informace ovšem nabízí portál Ministerstva zdravotnictví.

Z Vašeho dotazu mám dojem, že přemýšlíte, které věci byste mohla udělat, abyste se cítila lépe. Píšete ale, že většinu věcí, které Vás dříve bavily, jako např. kino nebo restaurace, teď nemůžete dělat kvůli současným omezením. Ráda bych Vás v tuhle chvíli podpořila v dalším zamyšlení se. Říkám si, že někteří lidé jako alternativu ke kultuře volí aktivity v přírodě, procházky, výlety za přírodními památkami, nebo práci na zahradě. Někomu může k tomu, aby se cítil lépe přispět například i poslech hudby nebo nějaká tvůrčí činnost, ale i pravidelný spánek, meditace nebo různé relaxační techniky. Zároveň to může být dobré období pro objevení nějaké nové činnosti nebo záliby, které byste se mohla věnovat. Můžete si také prohlédnout také tento seznam zásad takzvané duševní hygieny (psychohygieny), bodů, pomocí kterých můžete udržovat a prohlubovat duševní pohodu.

Mnoha lidem také pomáhá, když své pocity a myšlenky sdílí s někým, kdo jim může poskytnout podporu a pochopení. Mrzí mne, když píšete, že lidé z Vašeho okolí Vaše pocity, a co je způsobuje, nechápou nebo se o nich nechtějí bavit. Říkám si, že se proto můžete obrátit i na psychologa nebo psychoterapeuta. S ním byste si mohla promluvit o svých pocitech, ale také o způsobech, jak s nimi pracovat. Zároveň Vás tento odborník může vyslechnout, vyjádřit pochopení a toto nesnadné období Vám pomoci ustát. Můžete se s ním také poradit ohledně toho, jak se vypořádat s tlakem ze strany okolí nebo jaké věci můžete dělat, abyste neztrácela chuť a energii. Konkrétního odborníka ve Vašem okolí si můžete vyhledat např. zde v rozcestníku, pomoct Vám může i tento článek.

Přejeme Vám, abyste se cítila lépe a objevila něco, co Vás bude bavit a dodávat Vám energii.

Tým poradny

Dobrý den, Vendy,

děkujeme Vám za Váš dotaz. Píšete, že už se déle léčíte s panickými atakami a nyní máte pocit, že se k tomu přidala i deprese. Nic Vás nebaví, netěší, máte problémy se spánkem a často brečíte. Máte strach jít mezi lidmi, aby si o Vás něco neříkali, a začala jste mít i myšlenky, že na tomto světě nechcete být. Nás se ptáte, jak s celou situací naložit.

Snažím se představit si, jak těžké to pro Vás musí být, a velmi mě mrzí, že si něčím takovým procházíte. Zároveň bych ale chtěla ocenit, že se s tím snažíte vypořádat, protože Vám tyto pocity jistě znepříjemňují život. V dotazu zmiňujete, že se již delší dobu léčíte s panickými atakami. Napadá mě tedy, zda jste o těchto stavech mluvila se svým psychiatrem. Ten by Vám v tomto případě mohl pomoci přijít na to, co se u Vás děje, a situaci začít řešit. Pokud ještě nemáte i svého psychoterapeuta, případně terapii neposkytuje přímo Váš psychiatr, mohl by Vám někoho doporučit, nebo si můžete vyhledat kontakty sama například zde.

Zmiňujete také, že Vás občas napadá, že na tomto světě nechcete snad ani být, ale nedokážete si ublížit kvůli svým blízkým. Myslím si, že i o tomhle byste měla mluvit s odborníkem, alespoň s některým z těch, kam budete docházet. Dále mě napadá, že v případě, že se u Vás tyto myšlenky objeví, můžete také využít služeb některé z krizových linek. Vyzkoušet můžete například Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, kam můžete kdykoliv bezplatně zavolat a svěřit se se svými myšlenkami a problémy. Fungují případně i na chatu, kdyby Vám to vyhovovalo více. Zároveň si myslím, že pokud jste to ještě neudělala, mohla byste se se svým trápením svěřit Vašim blízkým, kteří Vám mohou být oporou.

Dále mě také napadá, že byste mohla vyzkoušet aplikaci Nepanikař, která se zaměřuje právě na pomoc při úzkostech, strachu a depresi. V aplikaci najdete užitečné tipy na uklidnění, kontakty na pomoc a také si v ní můžete zaznamenávat své denní nálady a myšlenky. Kouknout se můžete také na stránku Opatruj se, která se rovněž zaměřuje na péči o psychické zdraví.

Přejeme Vám, aby se Vaše obtíže co nejdříve zlepšily.

Tým poradny

Dobrý den, Karle,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že jste po předešlých zklamáních a pěti letech bez žen našel po pár měsících známosti partnerku. Teď, po dvou měsících vztahu, Vám vadí, že ve Vaší přítomnosti partnerka tráví čas na mobilu a také, že s Vámi chce pořád být a dělá jí problém dávat najevo své pocity. Snažil jste se jí to říct, ale zazmatkoval jste a říkal věci přes sebe.

Z Vašeho dotazu cítím, že je pro Vás vztah s partnerkou důležitý a chcete přijít na společnou cestu, která Vám bude fungovat. Říkám si, že pro Vás nejistota, jak ve vztahu pokračovat, může být frustrující a jsem velmi ráda, že jste nám napsal o radu. Do určité míry je přirozené, že se ve vztahu začínají postupně objevovat věci, které nám na druhém vadí nebo jim nerozumíme. Říkám si také, že to někdy může vyvolat pochybnosti o tom, jak má danou oblast nastavenou partner či partnerka, jestli tím dává něco najevo, co to pro vztah může znamenat a jak s tím naložit.

Napadá mě, že byste si mohl všechny věci, které Vás ve vztahu tíží, sepsat a popřemýšlet, jestli je v nich pro Vás nějaké řešení. Také k nim můžete přidat věci, kterých si ve vztahu a na partnerce naopak ceníte. Můžete si tím i ujasnit, co chcete partnerce sdělit a lépe se tak připravit na společný rozhovor. Můžete si to také zkusit říct nahlas sám pro sebe a nebo si při tom partnerku představovat. Doporučuji Vám si na rozhovor vybrat klidnou chvíli, abyste na něj oba měli časový prostor i příjemné prostředí. Chci Vás povzbudit, abyste se zaměřil hlavně na to, jak se ve vztahu cítíte a abyste dal možnost vyjádřit se i partnerce. Je možné, že se Vám společně podaří najít kompromis a to, že se Vám situaci podaří vyřešit, Vás může ve vztahu posunout dále. Také se ale může stát, že se Vám s partnerkou nepodaří o tématu promluvit anebo najít takové řešení, které by vyhovovalo Vám oběma.

V takovém případě můžete využít partnerské poradny, kam můžete přijít buď sám nebo i s partnerkou. Psycholog nebo psychoterapeut Vám tam může nabídnout bezpečné prostředí, kde se můžete pobavit o tom, co Vás trápí, sdělit si své pocity, ujasnit si, co Vám ve vztahu nevyhovuje a společně hledat nejlepší řešení. Kdybyste chtěl podrobněji zjistit, proč se takto cítíte nebo co od vztahu potřebujete a očekáváte, můžete vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. Vyhledat si ho můžete na těchto rozcestnících.

Přejeme Vám, ať si s partnerkou zvládnete promluvit a ať se Vám v partnerském i osobním životě daří,

Tým poradny

Dobrý den, Martino,

děkujeme za důvěru, s kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o vztahu s Vaším manželem, s kterým jste šest let a máte děti. Hádáte se, máte pocit, že už mu nedokážete věřit. Jste nešťastná a cítíte, že už to psychicky nezvládáte, ale zároveň se nechcete jen tak rozejít. Nevíte jak dál a chcete poradit, co máte dělat.

Na začátek bych Vám chtěla říct, že z Vašeho dotazu cítím, že Vás tato situace opravdu trápí, a je pochopitelné, že se nechcete jen tak rozejít, i když je situace náročná. Říkám si, že může být velmi frustrující, když se s ní snažíte něco udělat, ale zároveň máte pocit, že manželovi je to jedno. Napadá mě, že může být náročné se snažit udržovat vztah, když necítíte zájem z druhé strany.

Chtěla bych Vás podpořit, abyste si s manželem zkusila o situaci ještě jednou promluvit. Píšete, že když chcete situaci řešit, manžel říká, že je unavený z práce. Možná by mohlo být fajn to zkusit v jiný čas, například o víkendu, nebo se s manželem domluvit pár dní předem, aby si na společný hovor udělal čas. Říkám si, že by možná mohlo pomoci mu říct i něco z toho, co jste napsala nám. Jak Váš vztah vnímáte, jak se v něm cítíte a jak na Vás působí jeho reakce, případně i, co jste pro Váš vztah ochotna udělat a co byste chtěla, abyste společně zkusili změnit. Při podobných rozhovorech bývá užitečné, když se člověk snaží s druhým sdílet především to, jak situaci vidí on a taky, když zkusí dát druhému prostor, aby vyjádřil svůj pohled. Zároveň se ale může stát, že i přes Vaši snahu se o tom s Vámi manžel nebude chtít bavit a problémy více řešit.

V takovém případě Vás chci podpořit, abyste zvážila i možnost návštěvy rodinné poradny, kde Vám odborník může poradit s tím, jak s manželem mluvit o Vašem vztahu, a případně Vám pro takový rozhovor poskytnout bezpečné prostředí. Také s ním můžete probrat, jak postupovat v případě, kdy jsou děti přítomny konfliktům. V rodinné poradně můžete také nalézt podporu a sdílení toho, co se u Vás doma právě děje. Do rodinné poradny můžete přijít s manželem společně, pokud by tomu byl otevřený, ale není to podmínkou, můžete se na ně obrátit i sama. Tato služba je bezplatná. Pokud byste dospěla k rozhodnutí se s manželem rozejít, v rodinné poradně můžete s psychologem řešit například i to, jak o tom s dětmi mluvit nebo jak by mohla vypadat péče o děti po rozvodu.

Zmiňujete, že se cítíte nešťastná, a že to již nezvládáte, a já si říkám, že v takových chvílích byste si i Vy sama zasloužila podporu, která Vám možná doma schází. Někoho, kdo by Vás vyslechl, pomohl Vám ujasnit si, co byste chtěla s Vaším vztahem dál, jaké to bude mít důsledky pro Vás i děti a třeba i to, jaké máte zdroje, které Vám pomohou tímto náročným obdobím projít a zvládnout ho. Takovým člověkem pro Vás může být i psycholog či psychoterapeut. Více informací o tom, koho si vybrat, je například tady.

Také může být fajn se o tom, co zrovna prožíváte, svěřit někomu blízkému, například kamarádce/kamarádovi. Možná někdo z nich zažil něco podobného a dá Vám radu, nebo Vás podpoří. Kromě toho i sdílení a mluvení o tom, co se nám děje, může někdy samo o sobě přinášet úlevu.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří nalézt řešení toho, jak dál,

Tým poradny

Dobrý den, Martino,

děkujeme za dotaz. Ptáte se nás, na koho se můžete obrátit ohledně zjištění poruchy učení. Z toho, co píšete, si říkám, že u sebe možná pozorujete nějaké projevy, které by mohly odpovídat poruše učení a možná Vám i způsobují obtíže v každodenním životě. Přemýšlím nad tím, zda je pro Vás podstatné mít potvrzenou diagnózu anebo by Vám stačilo s odborníkem probrat konkrétní projevy a možnosti řešení.

Možnost diagnostiky poruch učení v dospělosti je součástí práce některých specializovaných psychologů, kteří se tím zabývají ve své soukromé praxi. Při hledání můžete využít například tento nebo tento rozcestník, kde můžete i zadat, co přesně hledáte, tedy pravděpodobně psychologa se zaměřením na psychodiagnostiku. Případně můžete využít i běžné vyhledávače a použít klíčová slova jako „diagnostika specifických poruch učení v dospělosti Brno“ apod. Možná by Vám mohli poradit i v některé z pedagogicko-psychologických poraden, na koho konkrétního se můžete obrátit. Pokud by Vám stačilo, třeba pro začátek, pouze probrat, co Vás trápí, případné příčiny obtíží a to, jaké kroky je možné udělat ke zlepšení, můžete kontaktovat i některého z psychologů či psychoterapeutů.

Přejeme hodně sil při hledání,

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám ohledně starostí o Vašeho syna, který chodí do třetí třídy. Popisujete nám incident, ke kterému došlo ve škole. Celkově máte pocit, že se syn chová jinak než dřív, a přemýšlíte, zda by se mohlo jednat o Aspergerův syndrom. Ve škole navíc zřejmě zažíval i šikanu, což podle Vás ale nebylo dostatečně ošetřeno. Také vnímáte, že s Vámi třídní učitelka nedostatečně komunikuje ohledně chování syna a nejste spokojena ani s jejím individuálním přístupem k němu a k řešení konfliktů mezi dětmi. Zvažujete, zda nezměnit školu.

Z Vašeho dotazu cítím, že máte o svého syna opravdu obavy Vzhledem k událostem, které popisujete, je to pochopitelné. Znepokojuje Vás změna v jeho chování ve škole a možná šikana od spolužáků. Hledáte proto oporu ze strany školy, zejména třídní učitelky, u které ale máte pocit, že není dostačující. Představuji si, že je to pro Vás zřejmě velmi frustrující situace a možná máte pocit, že nevíte, jak s tím dál s naložit a synovi pomoci.

Šikana je závažný a bohužel i poměrně častý problém na základních školách, byť spíše ve vyšších ročnících. Je samozřejmě žádoucí, aby škola podezření na šikanu řádně prošetřila a následně podnikla potřebné kroky. Na základních školách působí metodik prevence, který pomáhá řešit problematické situace jako je výskyt šikany na škole. Můžete se s tímto konkrétním problémem obrátit právě na něj. Pokud byl ale metodik prevence již zapojený v minulosti do řešení podezření na šikanu Vašeho syna, je možnost se obrátit na školního psychologa, pokud na škole působí. Školní psycholog se může do procesu řešení šikany také zapojit, zejména při poskytnutí pomoci samotnému dítěti, které šikanu prožívá nebo prožívalo.

Máte pocit, že se synovo chování mění, je možná více vznětlivý, impulsivní, reaguje neobvykle apod. Přemýšlíte, zda by se nemohlo jednat o Aspergerův syndrom. I o tomto tématu se můžete poradit se školním psychologem, který Vám případně doporučí vhodného odborníka na diagnostiku. Školní psycholog může i nahlédnout do hodiny, má možnost pozorovat žáka, promluvit si s ním, ale i s ostatními spolužáky či třídním učitelem. Na základě těchto informací pak může situaci vyhodnotit a navrhnout další postup. Proto se na školního psychologa můžete obrátit také s potížemi s pozorností v hodině a rychlejším tempem vypracovávání zadání, ale i s Vašimi pochybnostmi o přístupu třídní učitelky. Těmito tématy se zabývá také pedagogicko- psychologická poradna, která může případně poskytnout pro školu závazná doporučení, jako jsou například práce navíc, pokud je dítě nadané, či různá podpůrná opatření při hodině, pokud má určité potíže.

Zmiňujete také, že zvažujete přestup syna na novou školu. Samozřejmě i to je možnost, zejména pokud máte pocit, že s Vámi škola nespolupracuje. Změna prostředí může a nemusí vyřešit potíže, kterým Váš syn čelí. Opět je tu možnost obrátit se na školního psychologa, se kterým to můžete konzultovat. Pokud na Vaší škole školní psycholog nepůsobí, můžete se obrátit přímo na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo si vyhledat dětského psychologa ve Vašem okolí. Ke stanovení případné diagnózy by se muselo jednat o klinického psychologa. Kontakty můžete hledat například zde.

Ráda bych Vás také podpořila v tom, zkusit se synem komunikovat o jeho pocitech, aby mohl mít prostor ventilovat negativní prožitky a emoce v bezpečném prostředí, mimo školu, a mohl jim případně lépe porozumět. Napadá mě pokoušet se validovat jeho emoce, například ho ujistit, že je normální se hněvat, nebo že rozumíte, že byl pod tlakem, když ho nechtěly učitelky pustit, zatímco on spěchal za Vámi. Ale také ho podpořit v tom například nekřičet, když se zlobí, ale místo toho třeba pojmenovat svou emoci a říct ostatním, jak se cítí (Teď jsem hodně naštvaný, protože...). Reakce v různých situacích s ním můžete i trénovat.

Přejeme Vám, abyste našli společnými silami cestu, která Vašemu synovi bude co nejvíce prospívat.

Tým poradny

Dobrý den, Petro,

děkujeme Vám za projevenou důvěru. Říkáte, že je na Vás Váš partner od doby, co ztratil práci, zlý a Vaše děti se ho bojí. Váš zdravotní stav se kvůli tomu zhoršuje a nevíte, co máte dělat a na koho se obrátit.

Představuji si, jak pro Vás musí být celá situace náročná, proto bych Vás chtěla ocenit za to, že se ji snažíte řešit. Nejsem si však úplně jistá, zda z Vašeho textu správně chápu, že Vy byste chtěla, aby partner odešel, a on vyhrožuje, že odejde i s dětmi. Popíšu Vám ale možnosti, které mi ve Vaší a podobných situacích připadají užitečné.

Napadá mě, že byste si s partnerem mohla zkusit o všem promluvit, říct mu například, jak se Vy i děti cítíte, když na Vás křičí. Možná, že si neuvědomuje, že Vám tím ubližuje. Mohla byste se ho také zkusit zeptat, co by chtěl dělat a jaká práce by ho bavila, a společně se po něčem podívat. Se společným rozhovorem by Vám mohli pomoci i v partnerské poradně. Je ale na Vás, zda chcete ještě pro vztah něco zkusit udělat, nebo hledat cesty, jak ho ukončit.

Nejsem si také jistá, co si mám představit pod pojmem zlý, ale chci Vám říct, že pokud by došlo k nějakému násilí na Vás nebo dětech, tak bych Vám doporučila obrátit se například na nějakou organizaci, kde se těmito problémy přímo zabývají. Můžete tam zavolat a poradit se, kontakty najdete například zde a zde. Pokud by došlo k ohrožení zdraví nebo k nějakému vyhrocení situace, tak se můžete obrátit také na policii. 

Z Vašeho dotazu vnímám, že asi také máte obavy ohledně finanční situace, pokud by Váš partner odešel, proto mě napadá, že se můžete jít zeptat na úřad, jestli nemáte nárok na nějaké příspěvky. Obrátit se můžete i na některé neziskové organizace, kde se také můžete poradit ohledně financí a toho, na co máte ve Vaší situaci nárok a jak ji můžete po právní stránce řešit. Informace najdete například zde, zde a zde.

Můžete si promluvit také se svými přáteli nebo rodinou, ti by Vám mohli poskytnout podporu, kterou potřebujete. Pokud by Váš partner nechtěl odejít, mohli by Vám Vaši blízcí třeba poskytnout alespoň dočasné útočiště, nebo pomoci hledat další možnosti, co dělat.

Pokud byste měla zájem a chtěla si o situaci a svých pocitech promluvit s odborníkem, tak můžete navštívit také psychologa či psychoterapeuta. Může Vám pomoct si ujasnit, co byste teď chtěla dělat, překonat těžkosti, které prožíváte, a mohl by Vám poskytnout i nějaké rady, jak pracovat se stresem, což by Vám mohlo pomoci i s Vaší zdravotní situací. Na našich stránkách naleznete síť kontaktů, kde si můžete vybrat vhodného odborníka. Zmiňovanou partnerskou poradnu také můžete navštívit i sama.

Přejeme Vám, aby se Vaše problémy s partnerem alespoň trochu zlepšily.

Tým poradny

Dobrý den, Veroniko,

děkujeme, že jste se pro radu obrátila na naši poradnu. Řešíte situaci, kdy se v péči o dvouletého syna střídáte se svým expartnerem, většinu času však tráví u Vás. Od doby, co jste si našla nového partnera, se syn domů vrací s pláčem a expartner Vám tvrdí, že syn Vašeho nového partnera nemá rád. Máte pocit, že expartner ukájí svou ublíženost skrze vašeho syna, a obáváte se, jak se syn bude cítit po příchodu nového potomka. Potřebovala byste poradit, jak se zachovat.

Úvodem bych rád ocenil, že se zajímáte o dobro svého syna a chcete, aby vyrůstal s oběma rodiči. Zároveň však s novým partnerem očekáváte miminko a zdá se, že byste si přála, aby syn měl s novým partnerem a novým sourozencem dobré vztahy. Chápu, že Vás tedy trápí, když se syn vrací domů s pláčem a k tomu Vám expartner tvrdí, že syn nového partnera nemá rád. Nastavení vztahů mezi rodiči a dítětem po rozchodu bývá pro většinu lidí velmi složitou záležitostí a není divu, že potřebujete poradit, jak nejlépe na to.

Je mi líto, že expartner nejeví zájem využít služeb mediace nebo rodinné poradny, společné řešení by samozřejmě mohlo velmi pomoci. Bohužel však přístup druhého rodiče po rozchodu nemůžeme ovlivnit, ani ho tlačit do využití poradny. Rodinnou poradnu však můžete zkusit navštívit i se svým současným partnerem a synem nebo jenom s některým z nich, případně i sama. Tam můžete společně otevřít témata, o kterých se zmiňujete, a probrat, jak se to dá udělat, aby to pro vás tři bylo co nejlepší. Píšete, že se obáváte, jak bude syn vnímat příchod nového sourozence, nebo aby ze syna nevyrostl stejně úzkostný člověk, jako jeho otec. V poradně můžete spolu můžete vymyslet, jak pro syna vytvořit v těchto ohledech co nejvhodnější prostředí, což by vaše obavy mohlo rozptýlit. Myslím, že velmi důležité je v této situaci dávat synovi najevo, že ho Vy i nový partner máte rádi, což už pravděpodobně děláte. Jak bude růst, můžete mu postupně blíže vysvětlovat, jak se rodinná situace má, a že máma i táta ho mají rádi i přesto, že už nežijí spolu. I ty nejmenší děti mohou být často velmi chápavé, a čím bude syn starší, tím víc může okolnostem rozumět. Se synem můžete taky mluvit i o příchodu nového sourozence a zapojit ho do těšení se na něj – třeba v rámci výběru jména nebo zařizování pokoje.

Vašemu synovi by mohlo prospět i to, kdyby se Vám podařilo vztahy s expartnerem více urovnat.  Můžete mu zkusit vysvětlit, jak se cítíte, co Vám nevyhovuje a co Vás trápí, a zároveň i naslouchat tomu, jak celou situaci vnímá on. Sice už nejste partneři v životě, ale stále se oba podílíte na výchově syna, a dáváte mu svým jednáním příklad do života. Můžete tak synovi ukázat, že i když jste měli dříve mezi sebou neshody, tak je i přes to možné spolu vycházet. I to, jak k expertnerovi přistupovat, můžete probrat právě v rodinné poradně. Často se také stává, že se věci urovnají jen s postupem času.

V neposlední řadě je rovněž důležité myslet sama na sebe a vlastní duševní pohodu. Člověku často pomůže sdílet své trápení s někým blízkým, ať už rodinou nebo kamarády nebo partnerem. Kromě poradny můžete i Vy sama navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, který by s Vámi mohl probrat Vaše pocity více do hloubky a mohli byste společně hledat další východiska z vaší situace. V rámci individuální psychoterapie můžete samozřejmě probrat všechna výše zmíněná témata týkající se Vás i dalších členů rodiny.

Přejeme, ať se Vám, synovi i partnerovi daří,

Tým poradny

Dobrý den,

vážíme si toho, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že Vás nic netěší a nezajímá a máte pocit, že jste na dně. Ptáte se nás, co máte dělat.

Mrzí mě, jak se teď cítíte. Představuji si, že to pro Vás může být nepříjemné či i matoucí, když máte pocit, že Vás nic netěší, a navíc nevíte, čím by to mohlo být. Může se někdy stát, že má člověk období, kdy ho z různých důvodů nic nebaví či nezajímá, ale když to trvá delší dobu, nejsou jasné příčiny a zasahuje to do života, je třeba to řešit.

Přijde mi fajn, že se snažíte svou situaci změnit, první krok jste udělala už tím, že jste nám o tom napsala. Mluvit o svých pocitech je důležité, i když to může být někdy náročné. Z Vaší zprávy přesně nevím, jak dlouho se už takhle cítíte a zda jste o tom již s někým mluvila nebo ne. Napadá mě, že by mohlo pomoct promluvit si s někým blízkým o tom, jak se právě cítíte. Tenhle člověk by Vám pak také mohl být oporou při hledání další pomoci.  

Zejména pokud se takto cítíte už delší dobu, nebo pozorujete i jiné změny (spánkový režim, chuť k jídlu, úroveň energie apod.), chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste si o tom promluvila také s odborníkem – psychologem, psychoterapeutem nebo psychiatrem. Psycholog či psychoterapeut Vás může vyslechnout a pomoci Vám hledat příčinu Vašich pocitů, a především co s nimi dělat. Psychiatr je lékař, s nímž byste mohla probrat, zda by Vám mohlo pomoct i užívání léků, abyste získala prostor pro další práci na sobě. Více o tom, jaký je mezi jednotlivými odborníky rozdíl, si můžete přečíst zde, a vyhledat si je můžete například prostřednictvím těchto rozcestníků.

Přejeme Vám hodně sil

Tým poradny

Dobrý den, Zuzano,

děkujeme, že jste se se svým dotazem obrátila na naši poradnu. Popisujete, že už více jak tři roky docházíte k psychoterapeutovi, kdy jste již od začátku vašich sezení pociťovala hluboké spojení. Postupem času jste k němu začala pociťovat i hlubší city a přijde Vám, že Váš psychoterapeut chová podobné city i k Vám. Teď nevíte, jestli máte psychoterapie sama ukončit nebo jestli toto téma otevřít na Vašem společném sezení.

Na začátek bych chtěla říct, že není neobvyklé, pokud klient chová hlubší city ke svému psychoterapeutovi. Může to být způsobeno tím, že právě psychoterapeut je často jedním z mála lidí, který nám naslouchá, neodsuzuje nás, přijímá nás takové, jací jsme, a nedělá nám problém se mu svěřit a plně se otevřít. Často v nás také může probouzet pocit, že je to jeden z mála lidí, který nám opravdu rozumí.

Také můžeme hovořit o tom, co jste již popsala, tedy o přenosu. Jde o fenomén popsaný v rámci některých psychoterapeutických směrů, kdy na terapii dochází k opakování vztahu a pocitů, které zažíváme v životě. Může se tedy stát, že si klient promítá do svého psychoterapeuta různé lidi ze svého života. Psychoterapeut by si každopádně měl všimnout přenosu ze strany klienta a snažit se s ním pracovat. Součástí většiny etických kodexů v psychoterapii je, že psychoterapeut má mít vůči klientovi vymezené určité hranice a pokud v rámci sezení například chová ke svému klientovi hlubší city, mělo by být součástí jeho práce si tyto pocity zpracovat a probrat je s jiným odborníkem v rámci tzv. supervize.

Věřím, že pro Vás musí být náročné v této situaci nevědět, co dělat. Pokud byste našla odvahu otevřít toto téma v rámci setkání s Vaším psychoterapeutem, může to být velmi užitečné. Jestliže byste měla problém o tom přímo hovořit, můžete to i zkusit napsat Vašemu psychoterapeutovi například prostřednictvím e-mailu nebo na papír, a bavit se o tom až v následném společném setkání. Pokud byste cítila, že to z jakéhokoliv důvodu nepůjde, je určitě i řešením terapii ukončit nebo v ní pokračovat, nicméně je třeba počítat s tím, že by Vám v myšlenkách mohly naskakovat neustále ty samé otázky, což nemusí být z dlouhodobého hlediska žádoucí. Co je lepší udělat bohužel nejde takto říct, možné jsou všechny varianty. Nejdůležitější je, abyste si zvážila všechny pro a proti a abyste byla s kroky, které učiníte, spokojená.

Přejeme Vám, abyste Vaši situaci s terapeutem vyřešila takovým způsobem, který pro Vás bude nejpříjemnější.

Tým poradny

Dobrý den, Moniko,

píšete nám, že Váš přítel nedávno prohrál velké množství peněz. Ačkoliv se Vám se vším svěřil a snaží se situaci vyřešit, Vy cítíte, že jste v něj ztratila důvěru. Zároveň jste nedávno potkala kamaráda z minulosti, se kterým jste se navzájem milovali, a pocítila jste úzkost z toho, že jste dnes mohla být po jeho boku. Popisujete, že Vás trápí lítost a nevíte, zda ze současného vztahu odejít. Ptáte se nás, jak se s nynější situací vyrovnat.

V prvé řadě jsme moc rádi, že Vám tato forma komunikace vyhovuje a děkujeme za Váš dotaz. Je pro mě obtížné představit si, jaký to pro Vás mohl být šok, když přišla taková rána do vztahu, který jste považovala za dokonalý a mrzí mě, jak velkou lítost nyní prožíváte. Z Vašeho dotazu nabývám dojmu, že je to pro Vás teď poměrně čerstvé, a říkám si, že je po takové události pochopitelné, když člověk začne zpochybňovat některá svá životní rozhodnutí. Myšlenky na to, co by mohlo být, mohou být velmi silné a racionalizace nemusí vždycky pomoct. Přijetí vlastních rozhodnutí může být dlouhodobý proces a některým lidem pomáhá, když se zkouší dívat na věci z jiné perspektivy a když si dají dostatek prostoru na zpracování svých emocí, třeba i smutku z toho, co mohlo být a není. Zároveň si říkám, že by tato událost mohla posloužit jako příležitost k ujasnění si, co vlastně nyní ke kamarádovi cítíte a jak s tím chcete naložit.

Zmiňujete nejistotu, zda s přítelem zůstat nebo odejít. Přemýšlím nad tím, jaké dilema prožíváte, když k příteli nyní necítíte jakoukoli emoci, ale na druhou stranu za sebou máte několik let spokojeného vztahu a v hloubi duše jej máte stále ráda. Říkám si, že po takovém šoku je pochopitelné, že momentálně nic necítíte, a přál bych Vám, abyste na sebe s rozhodnutím nespěchala. Můžete si například vymezit období, po které budete sama u sebe sledovat, jestli se Vaše emoce k příteli někam posouvají, třeba formou psaní deníku. I malá zlepšení by mohla nasvědčovat tomu, že se Váš vztah může zacelit.

Také by mohlo být užitečné zkusit si zjistit více o tom, jak podobnou situaci prožívali jiní lidé před Vámi. Můžete se obrátit se na některou z organizací věnujících problematice přílišného sázení, kde si můžete o tématu zjistit více a naleznete tam i kontakty na odborníky, kteří jsou k dispozici i blízkým lidí, kteří sázeli (například zde nebo zde). Také bych Vám přál, kdybyste si mohla říct o oporu i někomu ve Vašem okolí.

Říkám si, že dříve či později by mohlo být prospěšné téma otevřít i s přítelem, pokud jste to neudělali dosud. Můžete mu sdělit své pocity a dát mu prostor, aby Vám i on řekl, jak celou situaci vnímá. Třeba se Vám podaří přijít na něco, co byste oba ještě mohli pro zlepšení udělat. Rád bych Vás podpořil, abyste zvážila i návštěvu psychologa či psychoterapeuta, který by Vám pomohl zmapovat, co prožíváte, jak své emoce zpracovat a také by Vám pomohl dospět k rozhodnutí, zda s přítelem chcete zůstat či nikoliv. Návod, jak si vybrat správného odborníka, můžete najít na tomto odkazu. Obrátit se můžete také na partnerskou poradnu, a to jak sama, tak společně s partnerem. Psycholog či psychoterapeut by Vám zde mohl vytvořit bezpečné prostředí, abyste si o celé situaci s partnerem mohli promluvit a třeba i zjistit, jestli existuje nějaká cesta k obnovení ztracené důvěry.

Přejeme Vám, aby se Vám povedlo s nynější situací vyrovnat,

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o Vaší přítelkyni, která bývala komunikativní, pečující a snaživá. Upnula se na Vás, projevovala Vám mnoho lásky a bydleli jste spolu. Po stresujících událostech se ale stala zamlklou, unavenou a podrážděnou. Odstěhovala se k matce a přestala Vám náklonnost projevovat. Psychiatr jí stanovil diagnózu a předepsal medikaci, ale její psychický stav ani váš vztah se nelepší. Ptáte se nás, jestli je šance, že váš vztah bude znovu jako dříve.

Chápu, že Vás současná situace trápí a že byste si přál, aby se přítelkyně chovala jako dřív. Chtěla bych přitom ocenit, jak přemýšlíte nad okolnostmi, které mohly zhoršit partnerčin psychický stav, protože si myslím, že je to dobrý způsob, jak jí můžete lépe porozumět. Když popisujete, jak náročné období ji potkalo, tak i mně samotné připadá pochopitelné, že je Vaše přítelkyně nyní tišší, unavená nebo podrážděná. 

Bohužel ale nemůžu zhodnotit vhodnost partnerčiny medikace, ani nedokážu říct, jestli nebo případně kdy by se mohl její stav zlepšit. Řada lidí zvládne překonat obtížnější období sama a relativně rychle, další potřebují více času nebo krátkodobou pomoc odborníka, pro jiné pak může být správnou cestou dlouhodobá spolupráce třeba i s více odborníky. Situaci Vaší přítelkyně by mohl lépe zhodnotit její psychiatr, který má více informací. Pokud by to ona sama chtěla vědět, můžete ji v takové konzultaci s jejím lékařem podpořit. Nejspíš ale ani on s jistotou nepředpoví, jak se bude Vaší přítelkyni dále dařit, protože nedokáže předvídat řadu okolností, které lidem vstupují do života a mohou psychický stav i léčbu ovlivňovat.

Rozumím tomu, že příčinu současných problémů ve vztahu vidíte především v partnerčině psychickém stavu, který připisujete náročnému období a její diagnóze. Přesto přemýšlím nad tím, jestli se něco nezměnilo také u Vás, protože vztah vždy ovlivňují oba partneři. Často se lidem stává, že když se jejich blízký začne projevovat jinak, tak i oni sami nevědomě změní své chování. Chci Vám proto nabídnout, abyste se zkusil zamyslet nad tím, jestli jste třeba nezačal na některé věci v poslední době reagovat jinak, nebo jestli byste Vy sám nemohl ve vztahu něco změnit, abyste v něm mohli být oba spokojenější. Třeba byste to mohl probrat také s přítelkyní a zeptat se jí, co by ve vztahu potřebovala. Také jí můžete nabídnout pomoc s čímkoli, na co se Vy sám cítíte, nebo se jen zajímat o to, jak jí je nebo co by jí udělalo radost. Možná byste jí také mohl říct o tom, jak se v současné době cítíte Vy sám, z čeho máte obavy, nebo co byste potřeboval. Věřím, že taková otevřená a upřímná komunikace o vzájemných potřebách a pocitech může mnoho věcí objasnit, a třeba i pomoci překonat některé neshody.

Protože vnímám, jak Vás současná situace trápí, chtěla bych Vás povzbudit, abyste v tom nezůstal sám. Můžete se svěřit někomu blízkému, ale i Vy sám se můžete obrátit na odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým můžete probrat Vaše pocity a starosti, a překonat tak lépe toto nesnadné období Vašeho vztahu. K vyhledávání odborníků slouží tyto rozcestníky. Další možností je pracovat na vašem vztahu u odborníka společně s přítelkyní. Pokud byste oba chtěli, můžete kontaktovat manželskou a rodinnou poradnu, nebo párového terapeuta. Píšete o tom, že přítelkyně se zdráhá terapeuta navštívit. Kdybyste měl o společnou návštěvu odborníka zájem, můžete přítelkyni zkusit říct, že o setkání stojíte a přál byste si, aby šla s Vámi. Třeba pro ni pak bude návštěva přijatelnější, když uvidí Vaši důvěru v odborníka a Váš zájem o partnerský vztah.

Přejeme Vám i Vaší přítelkyni, abyste našli způsob, jak se cítit znovu spokojeněji.

Tým poradny

Dobrý den, Deny,

píšete nám, že si připadáte už více než půl roku pasivní a nemůžete se „dokopat“ ani k věcem, které Vás baví. Po splnění povinností často chodíte od ničeho k ničemu a stává se Vám, že s něčím začnete a nedokončíte to. Chtěla byste změnit také Váš spánkový režim.

Z toho, co píšete, mám pocit, že motivovaná k tomu něco dělat nebo změnit jste, ale máte problém to realizovat. Přijde mi důležité, že i tak plníte své povinnosti, je však pochopitelné, že byste ráda dělala něco naplňujícího i ve svém volném čase a že Vás zřejmě hodně trápí, že Vám to nejde. Je určitě fajn, že s tím zkoušíte něco dělat a tím pádem už víte, co Vám nefunguje, od toho by se mohlo dát dobře odrazit.

Napadá mě, že spousta lidí v době pandemie a karantén mohla mít podobný problém jako Vy a u některých z nich může stále přetrvávat. Další možností by mohlo být třeba to, že si toho plánujete moc a kladete na sebe vysoké nároky. Někdy nám totiž přílišné plánování může něco „znechutit“ tak, že se nám do toho pak už nechce. Možná za tím ale stojí něco úplně jiného, přemýšlím i nad tím, zda a co se ve Vašem životě před tím půl rokem změnilo a jak jste to měla s trávením volného času předtím. Užitečné by mohlo být zkusit se zamyslet nad tím, čím konkrétně může být Vámi vnímaná pasivita způsobená. Někdy, když pochopíme důvod, tak se nám pak snáze hledá řešení.

Říkám si, že co se nových koníčků a seberozvoje týče, mohlo by pomoct vybrat si činnost, kterou toužíte začít dělat ze všech nejvíc, a rozplánovat si ji po malých a jednoduše splnitelných krocích. Také může být dobré začít s krátkými časovými úseky, během kterých se budete něčemu věnovat. Napadá mě i určit si pro činnosti, které Vás baví a chcete je dělat, pravidelný čas a místo, kdy a kde je budete dělat, aby se z toho postupně stal návyk, který Vás nebude stát tolik úsilí.  Fajn by také možná mohlo být vymyslet si systém lákavých odměn za to, když se Vám k něčemu podaří „dokopat“.

Zda souvisí Vaše nízká motivace k aktivitám s pozdním usínáním a vstáváním nelze říci, ale je možné, že nepravidelný spánkový režim může způsobovat větší únavu apod. Je pochopitelné, že pokud vstávat nemusíte a chození pozdě spát Vám v něčem vyhovuje, tak je obtížné to změnit. Pokud ale chcete, možná by mohlo pomoci naplánování nějaké příjemné aktivity, na kterou byste se těšila, třeba i ve společnosti někoho nebo někde mimo domov, čímž byste si vytvořila důvod, proč ráno dříve vstát.

Mohlo by Vám také pomoct si o tom všem zkusit s někým promluvit. Můžete zjistit, jestli to třeba neměl někdo z Vašich přátel podobně a nešlo by se inspirovat tím, co tenkrát pomohlo jemu.  Pokud lze nějakou z Vašich zálib provozovat ve více lidech, mohlo by Vás také motivovat účastnit se jí organizovaně, být s někým domluvená apod.

Pokud byste chtěla, můžete si o tom popovídat také s nějakým psychologem či psychoterapeutem, a společně byste mohli zkusit přijít na to, kde Vaše potíže pramení a co by se s tím dalo dělat. Může to být otázka i jen pár sezení, kdy tomu společně přijdete na kloub. Hledat někoho takového můžete zde.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo začít opět trávit den smysluplně a dělat to, co Vás baví.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám, že bojujete se změnami nálad. Některé dny se cítíte normálně, dokážete se usmívat a být mezi lidmi. Jiné dny máte problém vstát z postele, nemáte ani chuť k jídlu a vyhýbáte se lidem. Tyto dny se střídají v nepravidelných intervalech. Nám jste se rozhodla napsat ve chvíli, kdy Vás začaly napadat myšlenky na sebevraždu. Ptáte se nás, zda je to normální a co s tím můžete dělat.

Nejprve bych chtěla říct, že vnímám, že jsou pro Vás tyto změny nálad asi zatěžující, možná nerozumíte tomu, co se s Vámi děje a nevíte, co s tím. Představuji si, že je nejspíš hodně náročné ve špatné dny nějakým způsobem fungovat a plnit povinnosti. Také chápu to, že si neumíte představit Váš problém s někým blízkým sdílet, protože si nejste jistá, zda by Vám vůbec věřili. Ráda bych ocenila to, že jste se rozhodla nám napsat pro radu.

Na začátek bych uvedla, že střídání nálad může být běžnou záležitostí. Bývá normální, že některý den jsme plní energie, máme chuť být činorodí či být s lidmi, a jiný den se nám zkrátka nechce nic dělat, chceme se například celý den válet v posteli a být sami se sebou. Pokud ale toto střídání nálad překročí nějakou mez, tedy začne být poměrně časté, vyšší intenzity nebo začne člověka omezovat v běžném životě, může se stát problematickým. Nemůžu říct, čím je to způsobeno, protože příčin může být mnoho, klidně se může jednat o něco přechodného (např. stres). Můžete se zkusit zamyslet, zda toto nebo něco jiného vám nepřišlo do života v době, kdy změny nálad začaly. Také to ale může být něco dlouhodobého a závažnějšího, což může posoudit jen psycholog či psychiatr.

Sebevražedné myšlenky však určitě nejsou běžnou záležitostí. Proto bych se ve Vašem případě nebála obrátit se na odborníka, například psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým byste mohla probrat vše více do hloubky a společně uvažovat nad tím, čím mohou být tyto myšlenky či změny nálad způsobeny a jak se s nimi vypořádat. Pokud jste u takového odborníka nikdy nebyla, na tomto odkazu se můžete více dozvědět o tom, jak si jej vybrat a jak taková pomoc vypadá. Můžete je také vyhledávat přímo, a to tady.

I když jste psala, že si neumíte představit svěřit se někomu z Vašeho okolí, říkám si, že byste nad touto možností mohla ještě popřemýšlet. Takový člověk by Vám mohl být ve Vašich špatných dnech oporou a věděl by, co se s Vámi děje a proč například nemáte náladu s nikým být. Avšak pokud se dostanete do situace, kdy Vám bude špatně a budete si chtít s někým promluvit, aniž by se jednalo o někoho z Vašeho okolí, můžete se kdykoliv obrátit na linku důvěry nebo krizové centrum.

Přejeme Vám, abyste lépe porozuměla tomu, co se Vám děje a našla způsob, jak s tím pracovat.

Tým poradny

Dobrý den, Kristýno,

děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o tom, že vždy, když jdete s přáteli ven, pociťujete stres a obavy z toho, že byste se mohla ztrapnit. Zmiňujete, že se to zhoršuje s tím, jak jste starší. Ptáte se, co máte dělat a na čem zapracovat.

Na začátek mi přijde důležité zmínit, že každý někdy může cítit stres nebo strach z toho, že se ztrapní, a to i v situacích, kdy je s lidmi, kteří mu jsou blízcí, nebo i když dělá něco, co ho baví. Určitá míra těchto nepříjemných emocí je běžná, ale zároveň je fajn mít odvahu s tím něco udělat, když to člověka trápí a necítí se v tom dobře. Rozumím tomu, že Vás tyto situace můžou rozhodit, zvlášť když jste mezi lidmi ráda a když nevíte, jak s nimi naložit. Přijde mi jako dobrý začátek, že si to uvědomujete a dokážete pojmenovat, co se ve Vás děje. Zmiňujete, že se tyto pocity s věkem mění. Může se stát, zvláště v období dospívání a mladé dospělosti, že se měníme, stáváme více nebo méně citliví na určité věci a v souvislosti s tím může být jiné třeba i to, jak se cítíme ve společnosti. Napadá mě také, jestli by Vaše pocity nemohly souviset i s nějakým zážitkem z minulosti nebo třeba tím, jak na Vás Vaše okolí reaguje.

Napadá mě, že byse mohla zkusit si sama se sebou probrat, proč zrovna v tuto konkrétní situaci stres cítíte, nebo co by se mohlo stát, když se ztrapníte. Někdy může pomoct, když sami sebe víc pochopíme a vnitřně se podpoříme. Může být fajn se zamyslet a například si napsat na papír, co přesně se Vám děje, kdy se to stává, kdy naopak ne a jak jste se s tím někdy v minulosti vypořádala a co Vám pomohlo. Zároveň, pokud byste měla obavy z toho, jak se Vám bude v aktivitě dařit, můžete si ji třeba předem vyzkoušet a zjistit, jestli bude ve Vašich prožitcích před setkání s přáteli rozdíl. Říkám si, že by mohlo být uklidňující se před tím, než půjdete ven, zaměřit na to, co máte ráda, a trošku se odreagovat nebo zrelaxovat, pustit oblíbenou hudbu nebo si zacvičit. Pomoci Vám mohou i různé druhy relaxací. Více info můžete najít třeba tady a tady.

Také může být přínosné tyto emoce sdílet s někým blízkým, například s někým z rodiny nebo z kamarádů. Ti Vás mohou podpořit přímo v situaci, kdy budete stres cítit, a možná taky zjistíte, že i ostatní občas cítí něco podobného. Třeba společně přijdete i na to, co by Vám mohlo pomoct. Napadá mě také, že byste se mohla s někým ze svých kamarádů domluvit, že když budete cítit stres nebo jiné nepříjemné pocity, tak se před schůzkou sejdete dřív, zavoláte si, nebo si dáte přímo na schůzce signál a třeba si sednete k sobě, abyste se cítila lépe.

Pokud by se to, co popisujete, dále zhoršovalo, nebo pokud byste na tom ráda zapracovala více systematicky, můžete navštívit psychologa či psychoterapeuta. S odborníkem můžete mluvit o tom, co se ve Vás děje a postupně pracovat na tom, abyste se dokázala lépe vyrovnat s tím, co právě zažíváte. Také můžete hledat, proč se to děje, a společně s odborníkem vymyslet, jaké kroky můžete udělat, abyste se cítila dobře i před daným setkáním.

Přejeme Vám, ať se Vám podaří pracovat s pocity trapnosti,

Tým poradny

Dobrý den, Natálie,

děkujeme za Váš dotaz a vážíme si, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete, že se cítíte velmi osaměle a máte pocit, že by všem bylo lépe bez Vás. Cítíte se, jako by Vás nikdo doopravdy neznal a lidi v okolí Vás viděli jen v rolích, do kterých Vás sami staví. Míváte úzkosti a zdá se Vám, že Vás Vaše okolí dusí. Ptáte se nás, jak se od okolí osvobodit a docílit, aby Vás brali takovou, jaká jste. 

Mrzí mě, jak se v poslední době cítíte. Představuji si, jak těžké asi je, být stavěna do rolí, které není možné naplnit. Ještě náročnější může být snažit se okolí sdělit, jak se doopravdy cítíte, pokud jsou reakce negativní. Připadá mi ale obdivuhodné, že jste se již pokoušela tyhle představy vyvrátit. Je pochopitelné, pokud se cítíte osaměle nebo máte pocit, že Vás nikdo doopravdy nezná nebo neposlouchá. Mnoho lidí by se asi cítilo v takové situaci podobně. To ale neznamená, že to tak musí být i nadále. Chci ocenit, že jste nám napsala a dokázala se svěřit s tím, jak se doopravdy cítíte. Mluvit o svých pocitech a o tom, že se Vám něco nelíbí, může být prvním krokem ke změně.

Přemýšlím nad tím, jestli jste lidem ve svém okolí už zkoušela říct, jaké emoce ve Vás jejich přístup vyvolává. Někdy si ostatní nemusí uvědomovat, jak to, co říkají nebo dělají, ovlivňuje jiné. Napadá mě, že byste si s nimi o tom mohla zkusit promluvit, třeba ve chvíli, když budete mít dostatek času a budete v příjemné náladě. Můžete si také dopředu připravit, možná i napsat, co byste jim chtěla sdělit. Mohlo by být užitečné zaměřit se na to, jak se v konkrétních situacích cítíte Vy a pak dát prostor Vašim blízkým vyjádřit jejich emoce a myšlenky. Pokud by nebylo možné sdělit jim to osobně, mohla byste jim to třeba napsat nebo poslat jako zvukovou zprávu. Také mě napadá, jestli máte ve svém okolí někoho blízkého, kdo by Vás vnímal takovou, jaká jste. S ním byste mohla sdílet, jak se cítíte, a tak možná získat oporu a porozumění, třeba i pro období změn, které prožíváte.

Píšete také, že míváte úzkosti, při kterých se někdy nemůžete ani nadechnout a pak upadáte do apatie. Chtěla bych Vám doporučit, abyste zvážila i návštěvu odborníka – psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. Psycholog či psychoterapeut Vám může pomoci hledat, jak se osvobodit od tlaku okolí, zbavit se strachu ze selhání nebo Váa provést změnami ve Vašem životě. Také s Vámi může najít způsob, jak si o tom všem promluvit s blízkými. Psychiatr je lékař, s nímž byste mohla probrat, zda by Vám mohlo pomoct i užívání léků, abyste získala prostor pro další práci na sobě. Víc o tom, jaký je mezi jednotlivými odborníky rozdíl, si můžete přečíst zde a vyhledat si je můžete například prostřednictvím těchto rozcestníků. 

Pokud byste vnímala, že potřebujete akutní pomoc, můžete se obrátit na některou z linek důvěry. Kontakty na ně najdete zde nebo zde. Nemusíte v tom zůstávat sama.

Přejeme Vám, abyste byla ostatními viděna tak, jak si přejete a cítila se lépe,

Tým poradny

Dobrý den, Petře,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o svých obavách, že se budete chovat stejně jako někteří členové Vaší rodiny, konkrétně otec nebo děda. Chtěl byste vědět, jakou roli hrají geny v chování a zálibách a jestli je možné, že s rostoucím věkem se budete chovat stejně jako právě zmínění členové rodiny.

Na vytváření osobnosti má vliv velká řada faktorů. Jedním z nich je i genetika. Dědíme kombinaci genů po rodičích i dalších předcích. Dědičnost ale mívá vliv spíš obecně na charakter a povahu než na konkrétní projevy. Dále osobnost ovlivňuje také třeba výchova, sociální prostředí (například přátelé a známí).  S tím, jak dospíváme a stárneme, se naše povaha může lehce měnit i vlivem okolností. Těmito okolnostmi může být například životní styl, velké životní změny nebo třeba cílený seberozvoj. Ve stáří se také může v důsledku nějakých onemocnění (jako je například Alzheimerova choroba nebo jiná onemocnění) naše povaha pozměnit, nebo se mohou nějaké rysy zintenzivnit.

Zmiňujete konkrétní povahové rysy, popřípadě „zvláštnosti“, kterým se chcete vyhnout. Přijde mi důležité ale i to, že sám o dědovi a tátovi píšete, že jsou to dobří lidé, kteří mají řadu pozitivních vlastností. Mnohdy jsou tyto pozitivní vlastnosti právě ty, které jsou výraznější a možná i důležitější. Pokud máte obavy z toho, že budete stejný jako Váš táta nebo děda, můžete se zkusit zaměřit na to, abyste se právě takhle nechoval. Myslím si, že první dobrý krok může být v tom, že jste schopný si tyto rysy uvědomit. Můžete se zkusit více zaměřit na pozitivní vlastnosti, které byste chtěl rozvíjet. Také můžete zvážit návštěvu odborníka, psychologa nebo psychoterapeuta. Někdo takový by s Vámi mohl blíže probrat Vaše obavy, případně Vám pomoci se seberozvojem nebo podobnými tématy. S vyhledáním odborníka Vám může pomoci náš rozcestník.

Přejeme Vám, abyste byl sám se sebou spokojený.

Tým poradny

Dobrý den, Simono,

děkujeme, že se na naši poradnu obracíte se svým dotazem. Píšete, že je Váš vztah s bývalým přítelem velmi komplikovaný. Rozuměli jste si, avšak po roce Váš expřítel přišel s tím, že se chce rozejít. Bylo to pro Vás obtížné, ale nakonec jste se s tím smířila. Od rozchodu se spolu však stále vídáte a občas spolu dle Vašich slov skončíte i v posteli. Pokud však navrhnete, jestli by s Vámi nechtěl znovu chodit, odtáhne se. Řekl Vám, že se není schopen zamilovat. Vy byste tedy chtěla poradit, co dělat dále, jelikož Vás tento stav již unavuje.

Představuji si, jak pro Vás nejspíš musí být celá tato situace obtížná a matoucí. Trvá navíc už velmi dlouho, proto není divu, že Vás to vyčerpává. Pravděpodobně cítíte střídavě naději a zklamání a možná vás opakující se scénář omezuje i v jiných vztazích.

Přijde mi jako dobrý nápad, že jste svému bývalému příteli navrhla odbornou pomoc, i když ji odmítl. Možná by stálo za to, kdybyste zkusila navštívit nějakého odborníka Vy sama. Mohlo by Vám pomoci, kdybyste si o tom mohla podrobněji promluvit s psychologem či psychoterapeutem, a třeba si s jeho pomocí ujasnila, jaké máte možnosti, co byste s tím chtěla nadále dělat apod. Kontakty naleznete například zde nebo zde.

Vnímám, že Vám na Vašem expříteli nejspíš hodně záleží. Mohla byste si s ním tedy zkusit citlivě promluvit o tom, co ho vede k názoru, že nejspíš není schopen opravdu se zamilovat. Zdali se třeba přihodilo v jeho životě něco, co ho v tom utvrdilo. Popřípadě byste se mohla zeptat Vašich společných přátel, co si o tom myslí, jelikož pravděpodobně dobře znají Vás oba.

Také by mohlo být užitečné zamyslet se nad tím, jestli Vám takový vztah stojí zato. Zmíněný muž může nakonec změnit názor a může třeba i vyhledat odbornou pomoc. Přijde mi však důležité mít na paměti i variantu, že se to stát nemusí, a Vy byste tak mohla zůstat v tomto matoucím vztahu i do budoucna.

Přejeme Vám, aby Váš vztah s bývalým přítelem dopadl dle Vašich představ.

Tým poradny

Dobrý den, Tomáši,

děkujeme Vám za projevenou důvěru v naši poradnu. Píšete, že se Vaše nevlastní dcera začala před několika měsíci vídat s kluky, a Vy jste zjistil, že je to pro Vás velký problém, trpíte žárlivostí, kterou si neumíte vysvětlit. Bojíte se, že kvůli této žárlivosti zničíte Váš vztah s nevlastní dcerou i s Vaší přítelkyní. Trápíte se a nevíte, co dál.

Z Vašeho dotazu cítím, jak je pro Vás celá situace nepříjemná a těžká, proto bych Vás chtěla ocenit za to, že se snažíte tento problém řešit a rozhodl jste se nám napsat. Jsem ráda, že si uvědomujete, v jakém období se Vaše dcera nachází, a že je její zájem o kluky přirozený.

Myslím si, že do určité míry může být žárlivost běžná, jak v partnerství, tak v rodinných vztazích. Pro otce, i nevlastního, může být těžké přijmout fakt, že jeho dcera dospívá a má zájem o jiné muže. I přesto, že je pro Vaší přítelkyni těžké se do Vaší situace vcítit a začíná jí Vaše žárlivost vadit, myslím si, že je na místě, že spolu toto téma otvíráte. Může být přínosné, když jako Vaše partnerka a zároveň matka Vaší nevlastní dcery zná Váš postoj i Vaše pocity v této situaci a zároveň si říkám, že jedině tak Vám dokáže pomoci s řešením, pokud na to bude mít ještě sílu.

Napadá mě, že byste si mohl promluvit s dcerou i přítelkyní, říct jim, co prožíváte, možná se jim také omluvit a povědět jim, že se celou situaci snažíte řešit. Můžete jim dát prostor a vyslechnout si, jak celou situaci vnímají ony a třeba se i zkusit domluvit na určitých pravidlech, která budete všichni dodržovat. Uvažuji nad tím, že možná máte i obavy a strach z toho, že je Vaše nevlastní dcera sama s jiným mužem. Říkám si, že byste se spolu mohli třeba domluvit, co vše bude dcera své matce říkat o svých schůzkách a také, jestli a jak se do toho budete nějak zapojovat i Vy. Někdy může být vztah s nevlastním dítětem bližší, než by člověk čekal, proto může pomoci se domluvit na určitých hranicích, díky kterým budete vědět, do čeho máte zasáhnout a do čeho ne. Možná, že když partnerka i nevlastní dcera uvidí Vaši snahu a podaří se Vám nastavit funkční pravidla, tak Vás podpoří a i Váš vztah se zlepší.

Také si říkám, že by mohlo být užitečné promluvit si s nějakým kamarádem nebo mužem ve Vašem okolí, který má také dceru, mohl by Vám říct, jak toto období vnímal on. Někdy může pomoci, když člověk sdílí to, co prožívá s někým, kdo byl v podobné situaci a možná může i získat nějaké tipy, jak s tím naložit.

Může se ale stát, že dcera ani Vaše partnerka nebudou mít o rozhovor zájem nebo to nebude stačit a i nadále budete cítit, že Vás žárlivost ovládá, škodí Vašim vztahům a Vy nedokážete žít svůj život. V takovém případě bych Vám doporučila kontaktovat psychologa nebo psychoterapeuta. Ten by s Vámi mohl celé téma probrat, mohli byste spolu zjistit, co je příčinou žárlivosti a třeba i i proč žárlíte zrovna na nevlastní dceru. Pomocí různých technik by Vám mohl pomoct se žárlivosti zbavit nebo se s ní naučit nakládat tak, aby už neovlivňovala Váš život. Společně byste mohli pracovat i na zlepšení Vašeho vztahu s partnerkou i nevlastní dcerou. Psychologa či psychoterapeuta si můžete vyhledat třeba zde.

Přejeme Vám,  ať se své žárlivosti brzy zbavíte a dokážete zase žít plnohodnotný život,

Tým poradny