Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz a důvěru Oceňuji, že přestože se synova situace po několik let nelepší, tak se stále snažíte hledat východisko a zlepšit rodinnou situaci. Píšete, že Váš syn je na Vás a manželovi plně finančně závislý, nedokáže si udržet práci a má dluhy. Kouří marihuanu a nic se u něj nezměnilo, ani když jste se ho pokusili vyhodit z domu, aby se osamostatnil. Zmiňujete dokonce, že syn pomýšlí na sebevraždu a bojí se ostatních lidí. Vaše situace mi přijde velice komplikovaná a složitá, a říkám si, že asi není lehké se v ní orientovat.

Ptáte se také, jestli syn nemůže mít bipolární poruchu stejně jako jeho bratr. To bohužel nejde takto přes internet nijak ověřit, bez toho aniž bych ho viděla nebo o něm věděla více, a i tak diagnóza někdy nemusí stačit. Uvažuji, jestli jste s manželem někdy zašli za nějakým odborníkem osobně. Domnívám se totiž, že promluvit si s někým třetím by mohlo v této situaci pomoci. Může to být někdo, komu důvěřujete, anebo rovnou psycholog, terapeut nebo rodinný poradce. Celá situace se mi podle Vašeho popisu jeví jako poměrně komplikovaná a s dlouhou historií, a zasluhuje tak pečlivou pozornost. Stejně tak se domnívám, že i Vy si zasloužíte, abyste nebyla na celou situaci sama, ale celou věc probrala s někým dalším. Můžete také zkusit navštívit organizaci zabývající se drogově závislými, kde jsou lidé, kteří Vám mohou lépe poradit, jak se synem pracovat při jeho aktuálním rozpoložení.

Chtěla bych Vás také podpořit v tom, abyste při osobním kontaktu neopominula ani své emoce, které z celé zatěžující situace máte, a abyste je sdílela i s manželem. Věřím, že při osobní návštěvě psychologa nebo jiného odborníka společně naleznete několik cest a kroků, kterými se můžete ve Vaší situaci vydat, a které Vám pomohu cítit se lépe.

Přeji Vám hodně trpělivosti a odhodlání,

za tým poradny Eliška.

Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz a důvěru Oceňuji, že přestože se synova situace po několik let nelepší, tak se stále snažíte hledat východisko a zlepšit rodinnou situaci. Píšete, že Váš syn je na Vás a manželovi plně finančně závislý, nedokáže si udržet práci a má dluhy. Kouří marihuanu a nic se u něj nezměnilo, ani když jste se ho pokusili vyhodit z domu, aby se osamostatnil. Zmiňujete dokonce, že syn pomýšlí na sebevraždu a bojí se ostatních lidí. Vaše situace mi přijde velice komplikovaná a složitá, a říkám si, že asi není lehké se v ní orientovat.

Ptáte se také, jestli syn nemůže mít bipolární poruchu stejně jako jeho bratr. To bohužel nejde takto přes internet nijak ověřit, bez toho aniž bych ho viděla nebo o něm věděla více, a i tak diagnóza někdy nemusí stačit. Uvažuji, jestli jste s manželem někdy zašli za nějakým odborníkem osobně. Domnívám se totiž, že promluvit si s někým třetím by mohlo v této situaci pomoci. Může to být někdo, komu důvěřujete, anebo rovnou psycholog, terapeut nebo rodinný poradce. Celá situace se mi podle Vašeho popisu jeví jako poměrně komplikovaná a s dlouhou historií, a zasluhuje tak pečlivou pozornost. Stejně tak se domnívám, že i Vy si zasloužíte, abyste nebyla na celou situaci sama, ale celou věc probrala s někým dalším. Můžete také zkusit navštívit organizaci zabývající se drogově závislými, kde jsou lidé, kteří Vám mohou lépe poradit, jak se synem pracovat při jeho aktuálním rozpoložení.

Chtěla bych Vás také podpořit v tom, abyste při osobním kontaktu neopominula ani své emoce, které z celé zatěžující situace máte, a abyste je sdílela i s manželem. Věřím, že při osobní návštěvě psychologa nebo jiného odborníka společně naleznete několik cest a kroků, kterými se můžete ve Vaší situaci vydat, a které Vám pomohu cítit se lépe.

Přeji Vám hodně trpělivosti a odhodlání,

za tým poradny Eliška.

Dobrý den Kláro,

z Vašeho emailu byl napsán dotaz do psychologické poradny, nicméně si kvůli rozporu v pohlaví a věku nejsme jisti jeho autenticitou. U emailu je zobrazeno pohlaví muž, 24 let, zatímco pisatel(ka) se charakterizuje jako 14 letá Klára. Nevíme, zda nedošlo k nějakému omylu.

Při pročítání dotazu jsem si všímala přání být s člověkem nebo s lidmi, se kterými byste si rozuměla a měla možnost s nimi sdílet své prožitky a zájmy. Věřím, že chvíle, kdy toužíte být s někým, s kým to není z různých důvodů možné, mohou být obtížné. Zvlášť v situaci, kdy tento člověk zemřel. Napadalo mě, že možná nejste jediná, kdo něco podobného prožívá, ať už v souvislosti s Freddiem Mercurym nebo s někým jiným - více či méně blízkým. Říkala jsem si, zda by Vám pomohlo, kdybyste např. přes internet komunikovala s fanoušky, kteří by možná v tomto směru lépe porozuměli tomu, co prožíváte a koho pro Vás Freddie představuje. Pokud by Vám toto sdílení nepomáhalo a Vaše nálady se neměnily, tak se můžete obrátit o pomoc na linky důvěry, případně na psychologa, se kterým byste se společně věnovali Vašim prožitkům a jejich zvládání.

Přeji Vám, ať se cítíte lépe

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Dobrý den Kláro,

z Vašeho emailu byl napsán dotaz do psychologické poradny, nicméně si kvůli rozporu v pohlaví a věku nejsme jisti jeho autenticitou. U emailu je zobrazeno pohlaví muž, 24 let, zatímco pisatel(ka) se charakterizuje jako 14 letá Klára. Nevíme, zda nedošlo k nějakému omylu.

Při pročítání dotazu jsem si všímala přání být s člověkem nebo s lidmi, se kterými byste si rozuměla a měla možnost s nimi sdílet své prožitky a zájmy. Věřím, že chvíle, kdy toužíte být s někým, s kým to není z různých důvodů možné, mohou být obtížné. Zvlášť v situaci, kdy tento člověk zemřel. Napadalo mě, že možná nejste jediná, kdo něco podobného prožívá, ať už v souvislosti s Freddiem Mercurym nebo s někým jiným - více či méně blízkým. Říkala jsem si, zda by Vám pomohlo, kdybyste např. přes internet komunikovala s fanoušky, kteří by možná v tomto směru lépe porozuměli tomu, co prožíváte a koho pro Vás Freddie představuje. Pokud by Vám toto sdílení nepomáhalo a Vaše nálady se neměnily, tak se můžete obrátit o pomoc na linky důvěry, případně na psychologa, se kterým byste se společně věnovali Vašim prožitkům a jejich zvládání.

Přeji Vám, ať se cítíte lépe

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Z Vašeho dotazu vnímám velkou úzkost a obavy. Píšete, že jste prošla náročným obdobím, které se v poslední době odrazilo i do zdravotních potíží, které přičítáte psychice. Obavy o zdraví se jeví o to horší, protože máte na starosti malé děti.

Píšete také, že manžel Vám spíše nepomáhá. Říkám si, zda i to může k Vašemu psychickému stavu nějak přispívat. Přemýšlím, jestli spolu o Vašich potížích mluvíte, a co on na ně říká. Možná byste si spolu mohli promluvit i o způsobu, jakým nyní Vaše rodina funguje a společně zvážit změny, které by napomohly tomu, abyste se necítila přetěžovaná. Třeba by Vaše obavy nebyly tak intenzivní, kdybyste viděla, že se o děti umí dobře postarat i manžel nebo někdo příbuzný či blízký. Navíc byste tak mohla získat víc času pro odpočinek, který je pro regeneraci psychických sil velmi důležitý.

Zároveň přemýšlím, jestli ve svém okolí máte ještě někoho, s kým si o své situaci můžete promluvit a své pocity sdílet. Nejen hmatatelná pomoc, ale i pozornost a zájem někoho blízkého by Vám možná mohly alespoň částečně ulevit od tíhy, kterou teď pociťujete.

V souvislosti s Vašimi obtížemi bych Vám zároveň ráda doporučila návštěvu psychologa. Bušení srdce i dýchací obtíže by skutečně mohly být odrazem úzkosti, kterou popisujete. Připadá mi proto důležité probrat celou situaci s odborníkem. V rámci sezení se můžete detailněji zaměřit na to, co Vám umožňovalo dříve fungovat bez těchto obtíží, a jak by se dalo přispět k opětovnému zlepšení Vašeho stavu. Můžete se společně zabývat tím, v jakých konkrétních chvílích se Vám dělá špatně a kdy je to naopak lepší, případně hledat něco, co by akutní nahromaděnou úzkost a strach mohlo zmírnit.

S psychologem se navíc můžete poradit i o tom, zda by Vám za stávající situace doporučil návštěvu psychiatra a nějakou medikaci pro ošetření akutního stavu. Možná, že prášky nebudou potřeba, jak si přejete. Považuji ale za důležité Vašim obtížím věnovat dostatečnou pozornost. Možnosti internetové poradny jsou v tomto bohužel omezené a já si říkám, že poraněná psychika si zaslouží minimálně stejnou péči, jako je tomu v případě nemocného těla.

Psychologa můžete navštívit buď anonymně a návštěvu si sama zaplatit, anebo vyhledat někoho, kdo spolupracuje s Vaší zdravotní pojišťovnou, která sezení uhradí (čekací doba zde zpravidla bývá delší). Řada kontaktů a referencí se dá dohledat na internetu. Doporučení na konkrétního odborníka by Vám mohl poskytnout i Váš odvodní lékař, který by Vás zároveň mohl vyšetřit a vyloučit somatickou příčinu Vašich potíží. Ráda bych Vás proto podpořila v aktivním řešení svých obav tak, abyste se opět cítila lépe.

Přeji Vám, ať zase brzy naleznete potřebný klid a dobře se Vám daří,

Za tým poradny Petra U.

Dobrý den Evian,

jsem ráda, že jste se rozhodla nám napsat, představuju si, jak je to asi náročné, každý den se potýkat s projevy takové trémy. Je vidět, že máte chuť a odhodlání je zdolat, a zkusit to i cestou spolupráce s odborníkem. Myslím, že psycholog anebo terapeut je možnost, kterou máte k dispozici, a která by mohla být nápomocná.

Zcela chápu, že si nemůžete dovolit soukromou terapii, která je často opravdu drahá. Na pojišťovnu lze chodit ke klinickému psychologovi, který krom jiného poskytuje i psychoterapii. V úvahu také připadá psychiatr, který ale jako nástroj terapie používá spíše farmaka. K psychiatrům je možné se objednat přímo,u klinických psychologů je většinou dobré mít doporučení od obvodního lékaře. Ten Vám zároveň může doporučit konkrétního psychologa dle místa Vašeho bydliště, tedy i přímo v Teplicích. Nevýhodu je, že je potřeba se připravit na delší objednací dobu, která se pohybuje někdy i v řádu měsíců. V každém případě můžete zkusit obvolat vícero psychologů a rozhodnout se i podle jejich časových možností.

Když se Vám podaří najít odborníka, se kterým si budete vzájemně vyhovovat, věřím, že můžete nastoupit cestu k úlevě a zlepšení.

Držím Vám v tom za celou naši poradnu palce.

Petra D.

Dobrý den Trujillo,

děkuji, že jste se se svým dotazem obrátil na naši poradnu. Popisujete v něm nejistotu ohledně svého budoucího profesního směřování. Vnímám ji jako něco přirozeného a zároveň zodpovědného, protože směr, kterým se nakonec vydáte, možná do velké míry určí Váš budoucí život. Zároveň si říkám, že Vaše rozhodování může být o to těžší, když jste na sobě již jednou pozoroval pokles zájmu o obor, který jste si vybral.

Napadá mě, že by mohlo být užitečné zamyslet se nad tím, jak dříve vyprchalo Vaše zaujetí pro ekonomii. V čem se Vaše původní představy lišily od toho, jak nyní vnímáte své studium, a co přispělo tomu, že Vás ekonomie přestala bavit. Mohlo by Vám to pomoci při uvažování o tom, zda podobné riziko hrozí i v souvislosti s psychologií či jiným oborem. Můžete se například zamyslet nad tím, jaké informace jsou pro Vás důležité znát, než se pro konkrétní studium rozhodnete, a kde by bylo možné je získat.

Co se týká přijímacích zkoušek a úspěšného studia, hlavou mi problesklo rčení „štěstí přeje připraveným“ :-). V republice existuje celá řada fakult, které studium psychologie nabízejí, a to buď samostatně nebo i v kombinaci s dalším oborem. Konkrétní fakulty se pak mezi sebou do určité míry liší, a to nejen způsobem výuky, ale i formou přijímacího řízení.  Některé přijímací testy jsou více zaměřeny na konkrétní znalosti z oboru (psychologie, humanitní obory, biologie člověka, apod.), zatímco jiné jsou založeny na testu obecných studijních předpokladů (logické a analytické myšlení, schopnost porozumění textu, atd.). Pomocí různých internetových fór můžete např. kontaktovat studenty daných fakult a požádat je, zda by s Vámi sdíleli své zkušenosti, ať už s přijímacím řízením či studiem jako takovým. Většina fakult má také na internetu k dispozici katalog studovaných předmětů. Můžete si jej prostudovat a předem si načíst literaturu k nějakým povinným předmětům. Tak si můžete ověřit své nadšení pro některá odvětví, popř. schopnost prokousat se tím, co tušíte, že by v budoucnu mohla být Vaše slabina.

Co se týká zjišťování talentu k jednotlivým profesím, doporučila bych Vám navštívit výchovného poradce nebo psychologa. Na každé střední škole by dnes někdo takový měl být. Nasměrovat by Vás mohl Váš třídní učitel. Výchovný poradce zpravidla mívá dobrý přehled o možnostech, které se v současnosti nabízejí, a mohl by Vám poskytnout cenné rady, kde hledat další informace. Školní psycholog zase obvykle disponuje testy zaměřenými na analýzu Vašich schopností a dovedností. Tak byste mohli společně vytipovat, v jakých profesích by se Vaše silné stránky mohly uplatnit a dále rozvíjet. Mimo to se také můžete bezplatně obrátit i na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem kraji, případně vyhledat jiného psychologa, který se kariérním poradenstvím zabývá.

Přeji Vám, ať se rozhodnete k Vaší spokojenosti a studium i práce Vás baví.

Za tým poradny,

Petra U.

Dobrý den Trujillo,

děkuji, že jste se se svým dotazem obrátil na naši poradnu. Popisujete v něm nejistotu ohledně svého budoucího profesního směřování. Vnímám ji jako něco přirozeného a zároveň zodpovědného, protože směr, kterým se nakonec vydáte, možná do velké míry určí Váš budoucí život. Zároveň si říkám, že Vaše rozhodování může být o to těžší, když jste na sobě již jednou pozoroval pokles zájmu o obor, který jste si vybral.

Napadá mě, že by mohlo být užitečné zamyslet se nad tím, jak dříve vyprchalo Vaše zaujetí pro ekonomii. V čem se Vaše původní představy lišily od toho, jak nyní vnímáte své studium, a co přispělo tomu, že Vás ekonomie přestala bavit. Mohlo by Vám to pomoci při uvažování o tom, zda podobné riziko hrozí i v souvislosti s psychologií či jiným oborem. Můžete se například zamyslet nad tím, jaké informace jsou pro Vás důležité znát, než se pro konkrétní studium rozhodnete, a kde by bylo možné je získat.

Co se týká přijímacích zkoušek a úspěšného studia, hlavou mi problesklo rčení „štěstí přeje připraveným“ :-). V republice existuje celá řada fakult, které studium psychologie nabízejí, a to buď samostatně nebo i v kombinaci s dalším oborem. Konkrétní fakulty se pak mezi sebou do určité míry liší, a to nejen způsobem výuky, ale i formou přijímacího řízení.  Některé přijímací testy jsou více zaměřeny na konkrétní znalosti z oboru (psychologie, humanitní obory, biologie člověka, apod.), zatímco jiné jsou založeny na testu obecných studijních předpokladů (logické a analytické myšlení, schopnost porozumění textu, atd.). Pomocí různých internetových fór můžete např. kontaktovat studenty daných fakult a požádat je, zda by s Vámi sdíleli své zkušenosti, ať už s přijímacím řízením či studiem jako takovým. Většina fakult má také na internetu k dispozici katalog studovaných předmětů. Můžete si jej prostudovat a předem si načíst literaturu k nějakým povinným předmětům. Tak si můžete ověřit své nadšení pro některá odvětví, popř. schopnost prokousat se tím, co tušíte, že by v budoucnu mohla být Vaše slabina.

Co se týká zjišťování talentu k jednotlivým profesím, doporučila bych Vám navštívit výchovného poradce nebo psychologa. Na každé střední škole by dnes někdo takový měl být. Nasměrovat by Vás mohl Váš třídní učitel. Výchovný poradce zpravidla mívá dobrý přehled o možnostech, které se v současnosti nabízejí, a mohl by Vám poskytnout cenné rady, kde hledat další informace. Školní psycholog zase obvykle disponuje testy zaměřenými na analýzu Vašich schopností a dovedností. Tak byste mohli společně vytipovat, v jakých profesích by se Vaše silné stránky mohly uplatnit a dále rozvíjet. Mimo to se také můžete bezplatně obrátit i na pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem kraji, případně vyhledat jiného psychologa, který se kariérním poradenstvím zabývá.

Přeji Vám, ať se rozhodnete k Vaší spokojenosti a studium i práce Vás baví.

Za tým poradny,

Petra U.

Dobrý den Evžene,

zajímá Vás, zda je pomocí hypnózy možné ovlivnit zrychlené slovní vyjadřování, které ztěžuje Vaši komunikaci s druhými lidmi. Podle toho, co píšete, jste již nyní schopen svůj verbální projev ovlivňovat, ale musíte se v danou chvíli příliš soustředit. Dovedu si představit, že to pro Vás může být nejenom v krizových situacích namáhavé, ale i nepříjemné. Oceňuji Vaši snahu usměrňovat způsob vyjadřování, a tím ostatním usnadnit porozumění.

Ve schopnosti soustředit se, ale také uvolnit se a zpomalit, případně mít svůj slovní projev více pod kontrolou, by Vám mohla hypnóza, stejně ale jako další psychoterapeutické postupy, pomoct. Existuje více způsobů navození hypnózy i teoretického základu, ze kterého konkrétní odborníci vycházejí. Při hledání vhodných metod bych ale nespoléhala pouze na hypnózu. Z mého pohledu je důležité, abyste si nalezl psychologa nebo psychoterapeuta, kterému budete důvěřovat a se kterým se Vám osobně bude dobře spolupracovat.

Říkám si, jakým způsobem jste se pokoušel daný způsob vyjadřování do této chvíle řešit. Zda jste byl u logopeda nebo jiného odborníka, který určité příčiny vyloučil nebo s Vámi přímo i na některých postupech spolupracoval. Podle toho, že své slovní vyjadřování dovedete za běžných okolností usměrnit, si myslím, že jste si v průběhu času možná přicházel i na své vlastní způsoby, které alespoň částečně fungují. I ty případně můžete ve spolupráci s odborníkem upravit tak, aby pro Vás byly pokud možno příjemnější.

Přeji, ať se Vám podaří vyjadřovat tak, abyste byl se svým projevem spokojený

Za tým poradny srdečně zdraví Mlada

Dobrý den Terezo,

je dobře, že jste se rozhodla napsat. Ocitla jste se v situaci, kdy už nevíte jak dál. Váš dotaz na mě působí dospěle. Jde z něj cítit, že jste si vědoma toho, že máte za sebe odpovědnost, že, jak píšete, už nejste malé dítě. Nechcete ubližovat a nechcete, aby Vám bylo ubližováno. Jinými slovy, že s tím můžete něco udělat.

Někdy se nám bohužel nedaří sladit náš svět se světem rodičů, i kdybychom chtěli, a pak si navzájem ubližujeme, jak jste to sama trefně popsala. Jestli se rodiče hádají a nevycházejí spolu dobře, je to jejich svět, ve kterém by si měli svoje problémy vyřešit. Občas však jejich trápení prosakují do okolního světa, tedy i k Vám, a Vy nevíte, co si s nimi počít.

To, co Vám můžu nabídnout jako nápad takhle na dálku, je, abyste se pokusila s rodiči o tom promluvit. Třeba ani oni nevědí, proč chodíte domů pozdě a děláte jim naschvály. Možná by bylo pro obě strany prospěšné se to dozvědět, a pak se pokusit společně něco změnit (například domluvit se pro začátek na tom, abyste nemusela poslouchat rodičovské hádky). Sami mohou být natolik zaměstnáni svými vlastními problémy, že jim už třeba nezbývá sil myslet i na Vás. Zdá se totiž, že mají dost práce sami se sebou, jak se snaží vypořádat se se situacemi, které nastaly v jejich manželství.

Uvědomuju si, jak těžké asi je, když jste na takové trápení sama. Napadá mě, jestli je někdo další kolem Vás v rodině nebo mezi přáteli, s kým byste to mohla probrat. Někdy může být fajn získat pohled někoho blízkého na celou situaci, taky proto, že zná Vás a třeba i Vaše rodiče. Chci Vás také podpořit i v tom, abyste se nebála a zkusila zavolat například na Modrou linku (549241010 anebo 508902410), kdyby Vám bylo smutno anebo se situace zhoršila. Všechno, od telefonátu přes chat nebo e-mail je tam anonymní, telefon je zpoplatněn jako každý jiný hovor a chatovat můžete ve vyhrazených hodinách. Zde najdete podrobnější informace: www.modralinka.cz. Kdybyste chtěla zavolat někam bezplatně nebo v nočních hodinách, můžete využít i Linku bezpečí 116111.

Terezo, moc Vám držím palce, abyste tuto nelehkou životní fázi dokázala zvládnout!

Za tým poradny

Petra D.

Dobrý den Petro,

děkuji, že jste si pro radu vybrala naši poradnu. Je vidět, že Vám na dcerce velmi záleží, a že byste nerada něco podcenila. Jestli Vás chápu dobře, doporučili Vám ve školce návštěvu dětského psychologa, protože se dle nich Vaše dcerka zřejmě příliš bála muže hrajícího dětské divadlo. Podle Vašeho popisu je dcerka ve školce tišší než doma nebo jinde ve Vaší přítomnosti, ale jinak Vám přijde úplně v pořádku.

Ptáte se, zda je nutné navštívit s dcerkou psychologa. Podle Vašeho popisu bych neřekla, že by návštěva psychologa byla akutní. Je vidět, že dcerce věnujete mnoho své pozornosti, a tak se domnívám, že pokud by s ní opravdu bylo něco v nepořádku, že byste to pocítila i Vy jako její matka. Jelikož se i Vaše pediatrička domnívá, že je vše v pořádku, zřejmě bych návštěvu psychologa zatím neabsolvovala. Pokud jste však na pochybách a chtěla byste se ujistit osobně u odborníka, věřím, že návštěvou nic nezkazíte. Lidé mají občas strach navštívit psychologa nebo se domnívají, že se navštěvuje pouze, když má člověk vážný problém. Přitom i jedna návštěva týkající se třeba jen pouhé pochybnosti může někdy přinést zajímavé podněty či ukázat věci, kterých si člověk předtím sám nevšiml.

Je možné, že Vaše dcerka potřebuje delší čas na to, aby si zvykla navštěvovat školku, a nejedná se o nic neobvyklého. Pokud si myslíte, že by mohla být vystrašená z povídání o čertech či upírech, zkuste o nich nějakou chvíli nemluvit a uvidíte, jestli dojde k nějaké změně. Dovolím si však tvrdit, že to není nic, co by vaši dcerku mohlo dlouhodobě nějak ovlivnit či jí dokonce uškodit, a proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste si to nijak nevyčítala. Můžete se také zkusit zaměřit, jak dcerka reaguje na nové a cizí lidi, zvláště muže, když spolu někam jdete, ale pokud jste si doposud ničeho zvláštního nevšimla, tak se domnívám, že je nejspíše vše v pořádku.

Věřím, že si dcerka na školku brzy více zvykne,

za tým poradny Eliška

Dobrý den Iono,
hned na úvod bych Vám chtěl poděkovat za důvěru. Velmi si vážím toho, že jste se na nás ve své nelehké situaci obrátila. Píšete nám o tom, co všechno zažíváte se svým partnerem. Popisujete, jak Vás i Vašeho syna několikrát fyzicky napadl, píšete o jeho manipulativním chování, psychickém teroru a výbuších vzteku, které jste musela snášet nejen Vy, ale i Vaše okolí. Několikrát jste se pokusila od partnera odejít, rozchody byly však velmi bouřlivé a on Vás svým chováním přinutil, abyste se vrátila zpět.

Když jsem si četl, co všechno jste zažila, cítil jsem v sobě úzkost, smutek i zlost, z toho, jak se k vám Váš partner chová a jak Vám ubližoval. Takové chování, o kterém píšete, je pro mě rozhodně nepřijatelné, a určitě bych Vás chtěl tedy podpořit v tom, že se snažíte svou situaci řešit. Rozumím tomu, že teď přemýšlíte o tom, jak k tomu všemu mohlo dojít a snažíte se všechno pochopit. Myslím si však, že dokud Vás bude manžel obtěžovat a ubližovat Vám i Vašemu synovi, můžete podle mě jen velmi obtížně načerpat dostatek sil k tomu, abyste se se vším v sobě vyrovnala.

Píšete, že jste rozhodnuta odejít, zdá se mi však, že máte obavy z toho, jak se Váš muž tentokrát zachová. Chápu, že pro Vás musí být odchod od partnera velmi obtížný, a tak si říkám, že byste se měla obrátit na někoho, kdo by Vám pomohl tento odchod zvládnout, o koho byste se mohla případně opřít. Můžete se zkusit například obrátit na své nejbližší, na svou rodinu a přátele. Přemýšlím také o tom, že byste si možná mohla zkusit promluvit s matkou Vašeho partnera, pobavit se s ní víc o jejích zkušenostech s rozvodem. Píšete, že se její předchozí manžel k ní choval podobným způsobem jako Váš partner k Vám. Nejsem si jistý, zda je to dobrý nápad, nevím, jaký máte spolu vztah, ale možná by Vám její zkušenosti při odchodu od Vašeho partnera mohly také pomoci.

Rozhodně bych Vám také doporučil, abyste se zkusila obrátit na některou z organizací, které pomáhají ženám v podobné situaci, jako jste Vy. Podle Vašeho popisu by se chování Vašeho manžela dalo klasifikovat jako domácí násilí, a tak si myslím, že byste se měla obrátit například na Bílý kruh bezpečí (http://www.bkb.cz/kontakt/ceska-republika/praha/), kde Vám můžou poskytnout praktické rady a pomoc při plánování Vašeho odchodu. Můžete jim také zavolat i na telefonní číslo 2 51 51 13 13, užitečné informace a odkazy najdete i na stránce http://www.donalinka.cz. Pokud by Vás i Vaše okolí partner neustále ohrožoval fyzickými ataky nebo psychickým nátlakem, doporučil bych Vám také, abyste se obrátila přímo na Policii ČR. Ta může Vašeho partnera v případě domácího násilí na 10 dní vykázat z bytu, a může mu zakázat přibližovat se jak k Vám, tak i k Vašemu synovi.

Chápu, že teď přemýšlíte o tom, jak moc se Váš partner podobá svému otci a zda má skutečně poruchu osobnosti. Bohužel Vám nemůžu a nedokážu chování Vašeho partnera objasnit. To, kde se v něm vzalo tolik agresivity a to, zda má Váš partner skutečně některou z poruch osobnosti, může posoudit pouze klinický psycholog nebo psychiatr po důkladném vyšetření. S lidmi, kteří mají poruchu osobnosti, může být častokrát velmi těžké vyjít a vyznat se v nich. Myslím si však, že neexistuje jednoduchý a univerzální návod, jak s takovými lidmi jednat. Píšete, že se Vám dosud osvědčilo s partnerem přestat komunikovat, a tak se domnívám, že byste ani po svém odchodu neměla naslouchat jeho případným výčitkám, prosbám a výhrůžkám, i když to může být hodně těžké. Váš partner je dospělý člověk, a tak si myslím, že by se měl umět s rozchodem vyrovnat.

Zdá se mi také, že cítíte výčitky za to, že jste už na začátku vztahu nedokázala poznat, jak se dál bude vyvíjet, a že jste v něm zůstala. Podle mě však může trvat hodně dlouho, než poznáme druhého skutečně do hloubky, a po dlouhé době může být hodně obtížné ze vztahu odejít. Nemyslím si tedy, že byste se měla za Vaši těžkou situaci obviňovat a chtěl bych Vás podpořit v tom, že se snažíte sama sobě odpustit. Chtěl bych také ještě jednou ocenit, že se snažíte svou situaci řešit. Několikrát jste se bezohlednému chování Vašeho partnera dokázala postavit, a to podle mě vůbec není samozřejmé. Pokud byste si však chtěla s někým o Vašich výčitkách a obavách promluvit, doporučil bych Vám, abyste se zkusila obrátit například na psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí. Společně se pak můžete snažit všechno pochopit, hledat cestu, jak se vyrovnat s tím, co jste prožila, a hledat směr, kterým se můžete v budoucnu ubírat.

Přeji hodně sil do budoucnosti Vám i Vašemu synovi.

Za tým poradny

Luboš

Dobrý den Alexi,

píšete o nesnázích v komunikaci, o „zadrhávaní“ v mluvení před druhými lidmi. Umím se představit, že Vám mezilidská komunikace nemusí z popsaných důvodů vůbec připadat příjemná. Právě naopak, že Vás stojí hodně energie a způsobuje Vám nervozitu. Oceňuji, že i navzdory nesnázím se snažíte komunikovat a máte vůli hledat možnosti řešení. Z napsaného dotazu mám pocit, že jste vnímavý ke svým pocitům a možným následkům v komunikaci, což je podle mého názoru důležitým stavebným kamenem na cestě k jakékoliv změně.

Z Vašeho dotazu není zřejmé, co jste již ve Vašem boji vyzkoušel. Napadalo mě, že obecně při komunikačních problémech se osvědčuje nácvik a postupný trénink po malých krůčcích. Například začínat komunikaci mezi známým nebo menším kolektivem, oslovovat druhé skrz lidi, které znáte apod. Podobné tipy můžete najít v knihách věnovaných komunikaci, kterých existuje celá řada.

Taky jsem přemýšlela nad tím, jestli je někdo ve Vašem okolí, s kým se Vám komunikace „nezadrhne“, a jestli máte možnosti s ním komunikovat? Napadá mě více otázek, které není možné v prostředí internetového poradenství rozvinout. Podobné otázky by pravděpodobně napadaly psychologa, se kterým byste své nesnáze a pocity mohl probrat hlouběji. Společně byste mohli najít způsob, jak se Vašeho trápení zbavit. Psycholog by Vám případně mohl doporučit návštěvu jiného odborníka jako např. logopeda.

Problémy v komunikaci můžou mít různé individuální příčiny, a také následky. Proto bývá nejužitečnější se o nich bavit konkrétně a zároveň komplexně spolu s dalšími událostmi, které se nám právě v životě dějí. Je možné, že to bude chvíli trvat, než se Vám bude dařit spontánněji komunikovat.Věřím, že se Vám v tom podaří dojít k takové změně, abyste se mezi lidmi cítil lépe.

 Budu Vám držet palce,

za tým poradny Lucia

Dobrý den,

Váš dotaz na mne působí naléhavě. Cítím v něm ale také odhodlání svěřit se se svým problémem, které bych rád ocenil. Sebepoškozování je pro mnoho mladých lidí závažným tématem. Často bývá právě svěření se s problémem a následná komunikace a spolupráce při jeho řešení cestou k jeho překonání.

Zdá se, že si nevíte rady s tím, jak svůj problém předat někomu blízkému. Uvažuji o tom, jak bych začal já, a pomáhá mi to chápat, jak obtížné je nalézt první slova. Ta slova by Vám měla být vlastní, a neznám Vás natolik, abych se odvážil radit, jak větu začít.

Jedním z možných řešení je sednout si, vzít si do ruky tužku, zamyslet se co chci říct, a nejdříve si to sepsat. Pokud netrváte na tom, sdělit to někomu ústně, mohla byste takto napsat dopis. Říkám si také, že by Vám jejich hledání mohlo usnadnit kdybyste si o Vašem problému promluvila telefonicky. K tomu je možné využít bezplatné služby linek důvěry. Můžete také navštívit krizová centra, kde si můžete proluvit s psychologem. I tyto služby jsou zdarma. Některá krizová centra, jako například Spondea Brno  nabízí i chat, v němž můžete řešení Vaší otázky hledat při společném rozhovoru. Další chaty najdete na stránkách E-linky.

Přeji mnoho zdaru při hledání těch správných slov a odhodlání vedoucí k jejich vyslovení.

Za tým poradny Ondra

Dobrý den Dane,

musím přiznat, že ve mně Váš dotaz vyvolal více otázek než odpovědí. Mohu pouze spekulovat o tom, v čem byste si přál pokračovat, nebo co Vám brání v tom, abyste mohl žít podle svých představ. Vzhledem k tomu, že jste v dotazu uvedl pouze minimum informací, mohu Vám nabídnout pouze obecné myšlenky, které ve mně těchto pár řádků vyvolalo.

Mluvíte o tom, že nemůžete žít tak, jak byste si přál. Nevím sice, jaká překážka Vám v tom zabraňuje, ale chtěla bych ocenit Vaši snahu, že i v této nelehké situaci hledáte způsob, jak ji zvládnout co nejpozitivnějším způsobem. Napadá mě několik možných způsobů, které byste mohl uplatnit. Ke zklidnění mysli přispívají například různé relaxační či meditační techniky. Těchto technik je celá řada, je důležité, abyste si vybral takovou, která Vám bude co nejvíce vyhovovat. Při zadání klíčového slova „relaxační techniky“ do některého z vyhledávačů Vám bude jistě nabídnuto mnoho z nich.

Přemýšlím také, jak trávíte svůj volný čas, zda máte nějaké koníčky. Právě Váš volný čas by se totiž mohl stát prostorem, který si můžete organizovat přesně tak, jak si přejete Vy. Pokud máte takovou činnost, bylo by fajn v ní pokračovat. Pokud ne, můžete si ji nově vytvořit. Může se jednat o nějaký sport, výtvarnou činnost, kutilství, rybaření, a patrně byste dovedl vymyslet řadu dalších činností. Záleží pouze na tom, co Vás baví a co by Vám mohlo přinášet potřebnou radost. Volný čas ovšem můžete naplnit i setkáními s přáteli nebo společnými činnostmi.

Pouze Vy ovšem víte, pro co přesně potřebujete motivaci a vnitřní sílu. Čím konkrétnější specifikace potíží, tím konkrétnější mohou být také následné návrhy řešení. Své potíže byste mohl podrobněji probrat s některým z odborníků ze svého okolí. Může se jednat například o psychologa, který by s Vámi vše podrobně probral, a společně byste mohli nalézt takové řešení, které pro Vás bude nejlepší. Psychologa můžete hledat v různých občanských sdruženích, krizových centrech, ale také v jejich soukromých ambulancích. Pokud byste měl ovšem dojem, že je Vaše situace již nesnesitelná a potřebujete akutní pomoc, neváhejte se obrátit na některou z linek důvěry. 

Chtěla bych se s Vámi rozloučit s přáním dostatku vytrvalosti a síly, abyste našel tu správnou cestu, která povede k Vašemu štěstí.

Za tým poradny Petra Š.

Dobrý den,

v dotazu popisujete problém v komunikaci s partnerem. Z textu vnímám, že Vám na něm velmi záleží a oceňuji Vaši snahu mu pomoci.

Vaší situaci rozumím tak, že se snažíte s partnerem probírat různá témata a problémy, ale nedaří se Vám jej do rozhovoru zapojit tak, jak byste si představovala. Váš dotaz je bohužel velmi stručný, a je pro mě těžké si domýšlet, jak přesně mohou situace, ve kterých má údajně partner problém komunikovat, vypadat, a vyvstává ve mně řada otázek.

Chci Vám alespoň nabídnout pár myšlenek, které mě k tomu napadají. Bývá běžné, že mají partneři ve vztahu různé úrovně potřeb. Stejně je tomu i s mírou otevřenosti a komunikace. Každý může mít nastavenou jinou potřebu sdílení a otevřenosti komunikace a je na té dvojici, aby našla kompromis, který by vyhovoval oběma.

Je těžké soudit, zda někdo komunikuje příliš moc, či zda někdo komunikuje příliš málo. Myslím si však, že je důležité budovat upřímnou komunikaci bez výčitek, že jeden komunikuje méně než druhý. Může to trvat delší dobu a někdy se to nemusí podařit vůbec.

Napadá mě, že pokud se Vám nedaří nalézt stejnou míru komunikace o konkrétních věcech, můžete se pokusit mluvit o pocitech, co oba cítíte, co Vám běží hlavou. Mluvit o svých pocitech taky nebývá jednoduché, ale může to být jedna z cest, jak se k sobě dostat blíže.

Nabízí se také možnost párové terapie, ve které můžete společně hledat cesty ze stávající situace. Dá se ale říct, že pokud na problému nebudete chtít pracovat oba, bude pro Vás těžké partnera k něčemu donutit.

Mohu Vám ještě poradit projít si starší dotazy v poradně, u několika z nich se problém s komunikací řešil, třeba zde najdete inspiraci, jak dál. Klikněte na sekci Poradna a následně na Fulltextové vyhledávání. Do kolonky napište slovo „komunikaci". Záměrně neuvádím první pád, protože takto Vám to vyhledá lepší dotazy.

Přeji Vám, abyste se s partnerem cítili při komunikaci oba dobře.

Za tým poradny

Tomáš

Dobrý den Judito,

vždy, když jsem si přečetl Váš příběh, měl jsem pocit tíhy, kterou si možná nesete. Snažím se pochopit, jak na Vás působí stavy, kdy je Váš přítel plný pochyb a cítím nejistotu. Z toho co píšete, intuitivně cítím tři otázky- ,,Je to deprese?", ,,Proč se tak chová?" a ,,Co s tím mám dělat?" . Nyní se na ně pokusím odpovědět.

Vámi popisované chování skutečně může signalizovat depresi, ale ke stanovení diagnózy by bylo potřeba mluvit přímo s Vaším přítelem. Uvažování nad možným vysvětlením přepínání přítelových stavů mě vede k domněnce, že Váš přítel možná ve svém životě hledá radost nebo pevný bod. Ty nachází jen s vynaložením velkého úsilí. Je možné, že úsilí věnované hledání ho vyčerpává a nedovoluje mu radovat se z života dlouhodobě. Pokud už v předchozím vztahu nebyl spokojený, je možné, že případné střídání stavů hledání a vyčerpání probíhá delší dobu. Jedná se ale pouze o jedno z možných vysvětlení, které se snadno může ukázat jako mylné. Slova o zapínání ale dávají naději, že možná existuje něco, co ony stavy přepíná - dálkový ovladač, jehož nalezení by pomohlo situaci řešit.

Chování partnera na Vás jistě nějak působí a asi se s tím sama snažíte nějak vyrovnat. Pokud přítel prohlásil, že mu nikdo nemůže pomoci, a že musíte počkat, až se něco stane, může to, že se postaráte sama o sebe ulevit jemu, ale především Vám samotné. Pokud by se Vám situace zdála až příliš složitá, může pomoci, když se se svými těžkostmi někomu svěříte. I odpovědi na otázky, tedy i na ty, které máte Vy, je většinou snadnější nalézt v dialogu. Záleží jen na Vás, zda se obrátíte na ostatní členy své rodiny, známé, nebo zda upřednostníte služby psychologa. Je tu také možnost kdykoli kontaktovat linky důvěry, a třeba Vás napadne i někdo další, kdo by Vám mohl pomoci.

Doufám, že Vám má odpověď přinesla odpovědi na Vaše otázky. Do budoucna přeji dostatek odhodlání a energie, které by vedly k získání větší jistoty a pohody ve Vašem životě.

Za tým poradny Ondra

Dobrý den,

děkuji za důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte a žádáte o radu, na koho byste se se svým trápením mohl obrátit. Z Vašich řádků cítím odhodlání se ho zbavit. To, co v dotazu popisujete, vypadá na trichotillomanii, ale já si nedovolím v tomhle krátkém prostoru provádět diagnostikování. V návštěvě odborníka bych Vás určitě podpořila, o to víc, že Vás vytrhávání vlasů trápí už několik let a postupuje i dál. Vyhledáním odborné pomoci můžete mít prostor mluvit i o tom, co v životě zažíváte, mnohem šířeji.

Ptáte se, kde v Brně vyhledat pomoc a jestli zajít za psychiatrem nebo psychologem. Velmi zjednodušeně řečeno, psychiatr je svým zaměřením více lékař, je časté, že příčiny problému hledá i v biologickém nebo genetickém (zděděném) podkladu, na rozdíl od psychologa může předepisovat léky. Psycholog nebo psychoterapeut si s Vámi bude více vykládat o tom, co právě prožíváte / jste prožíval, můžete společně hledat spojitosti mezi Vašimi pocity, trápeními apod.

 Kontakty na všechny zmíněné odborníky najdete na internetu, ať již v rámci například nemocnic nebo soukromých praxí. Psychologickou bezplatnou pomoc Vám poskytnou kliničtí psychologové (vázaní na pojišťovnu). Soukromí psychologové a psychoterapeuti  mají své služby zpoplatněny. V rozhodování Vám může pomoct i informace, že objednání u klinických psychologů i psychiatrů trvá delší dobu, soukromí psychologové mívají volné termíny mnohem flexibilněji.

Práce jednotlivých psychologů nebo psychiatrů se může lišit. Každý pracuje svým jedinečným způsobem, mnohé záleží i od toho, jak nám lidsky tyhle odborníci sednou.  Na www.známylékař.cz si můžete pročíst reference a hodnocení  jak psychologů, tak psychiatrů od pacientů/klientů. Návštěvě obou většinou nemusí předcházet doporučení od obvodního lékaře. Pokud je pro Vás důležité to vědět dopředu, určitě se na to můžete při objednání zeptat a domluvit se. 

Přeji Vám hodně odhodlání a ať se Vám podaří najít pomoc, se kterou budete spokojen.

Za tým poradny Lucia

Dobrý den Mikuláši,

sám sebe opakovaně popisujete jako muže, který má potlačené emoce. Z Vašeho dotazu ovšem cítím řadu emocí, jako je obava, smutek, provinilost, ale také silné odhodlání. Tyto emoce společně s událostmi poslední doby ve Vás mohou působit zmatek. Vážím si proto, že se aktivně snažíte najít z tohoto zmatku východisko.

Zmiňujete se hned o několika věcech, které Vás patrně již delší dobu trápí. Zdůrazňujete zejména to, že se stydíte za svoji sexuální orientaci a obáváte se, zda nejste závislý na pornu. Zabýváte se také otázkou, jak ostatním sdělit, že jste jiné sexuální orientace, než patrně předpokládali.

Možná jste i Vy sám zmaten tím, kým vlastně jste. Vaše rozpaky a nerozhodnost jsou však pochopitelné. Sám sebe jste patrně celý život považoval za někoho trochu jiného, současná situace se tak Vašim představám může poněkud vymykat. Chtěla bych ovšem ocenit Vaši snahu sdělit svým nejbližším o sobě pravdu, protože to může pomoci i Vám v přijetí sebe samého. Jak sám říkáte, je to "šíleně velký" krok, se kterým se může pojit řada Vašich obav. Možná máte strach z toho, co si o Vás myslí druzí lidé. Možná máte obavu, že byste je přiznáním své odlišnosti zklamal. Možná se bojíte toho, že byste je mohl tímto přiznáním ztratit. Bohužel Vám nedovedu říci, jak budou Vaši nejbližší reagovat na skutečnost o Vaší odlišné sexuální orientaci. Nejspíše je svým přiznáním zprvu šokujete, nemusejí si být jisti, co všechno se touto situací změní, mohou mít spoustu nezodpovězených otázek. Je to pochopitelné, doposud jste se snažil vše maskovat a dělal vše proto, aby Vaši skutečnou orientaci neodhalili. Většinou je však otázkou času, kdy se s tím smíří a vše se vrátí do "starých" kolejí. Období, které prožíváte, je často označováno pojmem "coming out". Možná jste o tomto pojmu již slyšel, možná je pro Vás zcela nový. Pokud byste měl zájem, můžete najít podrobnější informace pod odkazem http://psychologie.cz/jak-prezit-coming-out/. V této situaci by Vám mohly pomoci také zkušenosti někoho jiného, kdo si tímto obdobím již prošel. Může se jednat o Vašeho přítele, ale i známého z prostředí internetového chatu.

Další oblastí, které se ve svém dotazu věnujete, je sledování porno videí. Netroufla bych si pouze z informací, které jste mi sdělil, soudit, zda jste či nejste na pornu závislý, to je spíše úkol pro odborníka v rámci osobního rozhovoru. Napadá mě ovšem, stejně jako Vás, že se může jednat o kompenzaci toho, že se stále snažíte svou orientaci před okolím tajit. Sledování porno videí pro Vás tak může představovat prostor, kde jste sám sebou a před nikým se nemusíte přetvařovat. Pokud ovšem okolí přiznáte pravdu o své odlišné sexuální orientaci, nemusí být tato potřeba již tak silná. Ať je to ovšem jakkoliv, domnívám se, že váš společný rozhovor s přítelem na uvedené téma může mnohé věci vysvětlit a zlepšit.

Stejně tak byste mohl vše probrat s psychologem, o jehož návštěvě jste sám v dotazu hovořil. Možnosti internetového poradenství jsou velmi omezené. V případě osobní konzultace byste měl dostatek prostoru probrat jednotlivé aspekty svého života a společně s psychologem byste mohl nalézt takové řešení, které pro Vás bude nejpřijatelnější. Zmiňujete se, že hlavní překážkou v návštěvě psychologa je především její finanční náročnost. Existují ovšem i bezplatné psychologické služby, v místě Vašeho bydliště je to například Psychoterapeutické sanatorium Elysium, které se zabývá závislostmi. Kontaktovat ovšem můžete také některého klinického psychologa z Vašeho okolí, jejich seznam můžete nalézt např. pod tímto odkazem. 

Závěrem bych Vám chtěla popřát dostatek sil a odhodlání vzít život pevně do svých rukou a žít tak, abyste byl sám se sebou spokojený.

Za tým poradny Petra Š. 

Dobrý den Ireno,

při čtení dotazu na mě dolehla velká tíha, kterou vnímám, že si s sebou nyní nesete. Uvědomuji si, jak pro Vás stávající situace musí být náročná, a oceňuji, že jste našla sílu se nám s Vaším problémem svěřit.

Z textu vnímám, že se nemůžete odpoutat od manžela, a zbavit se tak jeho vlivu na Vás. Uvádíte také, že Vás trápí, že získává lidi na svou stranu. Přemýšlím, jestli je to jen Vaše domněnka, že se lidé na Vás dívají skrz prsty, nebo takové signály odněkud přímo dostáváte.

Píšete, že jste spolu byli s manželem 27 let, to je nepochybně dlouhá doba a takového člověka vymazat ze života jednoduše nejde. Poslední půlrok popisujete velmi barvitě a já se tak mohu zkusit vžít do Vaší situace. Uvádíte, že Vás manžel ve firmě občas chytne za ruku, pochopil jsem tedy, že fungujete na stejném pracovišti, což Vám asi situaci příliš neulehčuje, navíc když od něj přicházejí střídavě pozitivní i negativní signály, může to být hodně vyčerpávající.

Občas mám při čtení pocit, že jste na to všechno sama. Zmiňujete sice, že Vás synové podporují, nevím ale, co tím přesně myslíte. Můžete s nimi sdílet to, co prožíváte? Nebo máte ve svém okolí někoho blízkého, komu se můžete se svými problémy svěřit? Říkám si, že mít možnost se v takovéto situaci opřít o zbývající členy rodiny nebo blízkého člověka Vám může hodně pomoct.

Přes všechny vylíčené strasti popisujete plány do budoucna, jako podnikání, cestování. Cítím v tom velkou sílu, kterou v sobě máte, jen se potřebujete znovu nadechnout.

Píšete, že chcete poradit techniku, jak na to. Napadá mě několik možností, které samozřejmě nemusejí vyhovovat každému. Mám takovou zkušenost, že když zaměstnám tělo fyzicky, odpočine si po psychické stránce. Mám tím na mysli pohyb, ať už běh, tanec, cvičení nebo jakýkoliv sport, které pomáhají při odbourávání agrese. Napadají mě i klidnější činnosti jako poslech hudby, četba nebo meditace, které člověku mohou pomoct odvést myšlenky od každodenních starostí. Pokud byste třeba měla zájem zkusit meditaci a nevěděla jak začít, na Youtube lze najít spoustu návodných videí.

Možnosti internetové poradny jsou bohužel dost omezené, proto jsem zde uvedl myšlenky, které mě k Vaší situaci napadají a nějak ve mně rezonují. Uvádíte, že chodíte k psycholožce i psychiatričce, tak mě napadá, jestli Vám sezení nějak pomáhají. Situace se většinou nezmění ihned, ale každý malý pokrok se počítá. Pokud ten pocit nemáte, vždy je možné psychologa změnit. Je běžné, že si s prvním odborníkem nesednete.

Je to dost možná běh na dlouhou trať a já Vám přeji mnoho sil se se současnou situací poprat a začít žít takový život, jaký si přejete.

Za tým poradny

Tomáš