Dobrý den, Teri,

děkujeme, že se na naši poradnu obracíte se svým dotazem. Píšete, že jste na pomaturitní studium chodila spolu s jedním budoucím medikem, který se k Vám choval zvláštně. Popisujete, že Vám skákal do řeči, pronášel různé komentáře apod., avšak následně v MHD se k Vám choval jinak, mile a sympaticky. Dokonce Vás pozval, abyste společně jeli na kola. To jste ale odmítla a viděli jste se až po 2,5 letech na srazu. Když jste mu napsala, tak opět mile reagoval, avšak při reálném setkání byl odtažitý a měl opět zvláštní projevy. Na Vaši další zprávu s pozváním už nereagoval.

Z Vašeho dotazu mám dojem, že Vám na zmíněném muži pravděpodobně záleží, snažíte se pochopit jeho chování a zajímá Vás, zda je duševně v pořádku.  Přemýšlím však nad tím, co přesně Vás vede k tomu se tím natolik zabývat. 

Na úvod mě napadá, že občas pro nás může být obtížné pochopit chování druhých, jelikož nemůžeme znát všechny potencionální proměnné, které je k jejich projevům či činům vedou.  Také jsme každý jedinečnou osobností, a právě i díky tomu můžeme v různých situacích reagovat odlišně.

Zmiňujete, že byl rozdíl v jeho chování v přítomnosti dalších spolužáků, a když jste spolu byli sami, případně přes zprávy. Možná to mohlo být způsobeno tím, že někteří lidé mohou mít tendenci chovat se určitým způsobem na veřejnosti a jinak v soukromí, případně ve společnosti různých lidí.  Roli mohla hrát například i stydlivost nebo naopak tendence se předvádět. S ohledem na Vámi popisované zvláštní komentáře nelze ani vyloučit, že by se mohlo jednat i o nějaký psychický problém. Na základě takto omezených informací však nelze určit, co za jeho chováním stálo. Pokud je to pro Vás však opravdu důležité, mohla byste si například zkusit promluvit s Vašimi společnými spolužáky, kteří jej třeba lépe znají.

Pokud byste stála ještě o další kontakt s tímto mužem, mohla byste mu například zkusit narovinu citlivě sdělit, že jeho chování a signály pro Vás byly matoucí, a můžete ho i zkusit požádat o jejich vysvětlení. Také byste mu mohla zkusit vysvětlit, že jste z posledního setkání neměla příliš dobrý pocit, a proto jste se chtěla ujistit, zda je vše v pořádku.

Přejeme Vám, abyste dokázala porozumět jeho chování.

Tým poradny

Dobrý den, Gibko,

píšete nám, že Váš otec trpí více příznaky psychopatie a Vy nevíte, jak se k němu chovat. Zajímá Vás, zda byste s ním měla vztah úplně přerušit, nebo zvolit jiný přístup.

V prvé řadě bych chtěl ocenit, že hledáte způsoby, aby Vám ve vztahu s otcem bylo lépe. Zmiňujete, že se nechcete cítit jako oběť ani protivník. Představuji si, že se s otcem asi dostáváte do konfliktů, a že Vás to může stát mnoho sil. Na Vaši otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Každý mezilidský vztah je jedinečný a záleží jen na Vašem posouzení, co Vám vztah s otcem přináší, kolik síly Vás to stojí a zda pro Vás má smysl jej nadále udržovat.

Obecně mi ale dává smysl první zkoušet menší kroky před těmi většími a hůře zvrátitelnými, a proto si říkám, že by možná stálo za to zkusit nejprve nastavit zmíněné hranice. Napadá mě, že pro začátek můžete popřemýšlet, jestli není něco, co Vám už dříve pomohlo při vymezování vlastního prostoru ve vztahu s otcem nebo i s někým jiným. Pokud byste si na něco takového vzpomněla, možná by se na tom dalo stavět i nyní. Z toho, co píšete, nevím, jak přesně se Váš otec projevuje, ale napadá mě, že byste si s ním mohla zkusit o celé situaci promluvit. Pro takový rozhovor je dobré zvolit dobu, kdy budete mít dostatek času a prostoru, abyste oba mohli vyjádřit, jak celou situaci vnímáte. Můžete otci zkusit vysvětlit, proč se ve vztahu necítíte příjemně, a co byste potřebovala, aby se změnilo. Můžete se třeba i dohodnout, jak často se budete setkávat, a také, co si k sobě navzájem můžete a nesmíte dovolit.

Nicméně, dovedu si představit, že mít s otcem takový rozhovor může být velmi obtížné. Pokud byste se na něj necítila nebo se Vám nepodařilo dohodnout, můžete si sama ujasnit, jak si vzájemný kontakt představujete, vytyčit si své hranice sama, otce s nimi jen seznámit a poté na nich pevně trvat. Chci Vás také podpořit, abyste při rozhodování, jaký postup zvolit, myslela i na sebe a na to, zda máte dostatek zdrojů (jiní blízcí lidé, koníčky…) odkud čerpat sílu, abyste celou situaci ustála.

Zmiňujete, že otec trpí příznaky psychopatie. Jde-li o jeho oficiální diagnózu a otec by s tím souhlasil, mohlo by být užitečné poradit se třeba s jeho ošetřujícím lékařem o tom, jak s ním komunikovat. Ať už otec diagnózu má nebo ne, můžete se obrátit i na některou z organizací, kteří pracují s lidmi s duševním onemocněním a jejich blízkými, kteří by Vám také mohli poradit nebo kde byste mohla získat konkrétní tipy. Vyhledat si je můžete třeba zde. V úvahu připadá také individuální návštěva psychologa či psychoterapeuta, kde Vám mohou pomoci si ujasnit, jak si Váš vztah představujete a jak pracovat s nastavováním hranic. Zároveň se můžete obrátit i na některou z rodinných poraden, buď sama nebo i spolu s otcem, pokud by tomu byl otevřený.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo vztah s otcem nastavit tak, abyste se v něm cítila příjemně.

Tým poradny

Dobrý den, Sigal,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se na nás obracíte. Před třemi měsíci Vás začaly trápit psychické potíže, které se zhoršují. Obáváte se, jestli za tím nestojí nějaké psychické onemocnění. Dále v dotaze popisujete, že Vás poslední dobou začíná nudit život a nepřináší Vám tolik radosti jako dříve.

V první řadě bych Vás chtěla ocenit za to, že se snažíte situaci řešit a hledáte i různé způsoby, jak byste své potíže mohla zmírnit. Z dotazu cítím, jak Vás situace trápí, možná se můžete cítit i zoufale. Představuji si, že může být velice náročné, pokud máte pocit, že musíte dělat to, co Vám Vaše mysl říká. Zvláště, když máte strach, že pokud byste se chovala jinak, mohla byste tak ublížit svým blízkým. Myšlenky dokážou být velmi silné a člověka si mohou snadno podmanit. O to víc chci ocenit, že se snažíte jim nepodlehnout a udžovat si od nich odstup.

Jsem ráda, že jste našla alespoň chvíle, kdy na své potíže dokážete nemyslet. Chápu, že společné chvíle s druhými Vám možná pomáhají se na ně tolik nesoustředit, avšak říkám si, že by Vám mohlo i pomoci, kdybyste si o nich s blízkými promluvila. Nemusela byste tak na ně být sama a možná by Vám poskytli oporu i při dalším řešení. Můžete se obrátit na někoho, komu důvěřujete, třeba na rodiče, sestru, kamarády nebo i učitele ve škole. Také se nám svěřujete, že v poslední době nemáte takovou radost ze života, jako dříve. Jednotvárné dny mohou někdy vést k tomu, že se v nich přestaneme cítit dobře a začnou nám připadat stejné. Ráda bych Vás ocenila za to, že i nad tímto tématem jste už přemýšlela a dospěla jste k myšlence zkusit něco nového. Věřím, že by Vám nové zájmy a kroužky mohly tyto šedé dny probarvit a přivést do života více radosti. 

Někdy se však může stát, že ačkoli se sebevíc snažíme svým problémům čelit sami, nemusí to vždy stačit. Zároveň chápu, že Vás zajímá, co za Vašimi potížemi stojí, z čeho pramení. Takhle na dálku Vám na to bohužel nedokážeme odpovědět. Proto Vás chci podpořit, abyste vyhledala odbornou pomoc. Odborník by Vám mohl pomoci Vaše potíže pojmenovat a napomoci k jejich řešení. Nejprve byste mohla zkusit navštívit školního psychologa, pokud jej ve škole máte. Přesto, že jsou prázdniny, je možné, že bude studentům k dispozici, třeba přes mail nebo telefon. Tyto informace by měly být dohledatelné na stránkách Vaší školy.

Další možností může být návštěva praktického lékaře. Ten by s Vámi probral, co Vás trápí a případně by Vám vystavil žádanku k návštěvě psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. S psychologem či psychoterapeutem byste mohli pracovat na zvládání situací, kdy se necítíte dobře, probrat, jak můžete zacházet s nežádoucími myšlenkami a obavami o své okolí a také hledat, jak do svého života získat více radosti. Psychiatr je lékař, který by Vám mohl pomoci zjistit, zda by Vám při řešení mohli pomoci i nějaké léky. Někdy jsou nezbytnou součástí, aby člověk mohl nabrat síly k dalším krokům ke zlepšení. Více o rozdílech mezi jednotlivými odborníky  si můžete přečíst tady. Odborníka můžete navštívit i v soukromé praxi, kontakt můžete vyhledat přes tyto rozcestníky.

Pokud se rozhodnete obrátit na odbornou pomoc, vzhledem k tomu, že ještě nejste plnoletá, bude potřeba se o tom svěřit rodičům. Ti by Vám mohli sloužit i jako podpora při samotné návštěvě nebo vyhledávání odborné pomoci. Pokud byste se jim svěřit nechtěla, můžete odborníka kontaktovat i sama a při první návštěvě byste se společně domluvili, co a jak byste řekla rodičům. Možná by Vám mohly pomoci i linky důvěry, na které se můžete obrátit kdykoliv, a to prostřednictvím chatu nebo telefonu. Společně byste mohli Vaši situaci více probrat, také by Vás mohli podrobněji nasměrovat na případnou další pomoc.

Nakonec bych Vám ráda popřála mnoho sil a ať se Vám potíže podaří co nejdříve vyřešit.

Tým poradny

Dobrý den, Adriano,

velmi si vážíme toho, že se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o svém smutku po smrti babičky. Máte také obavy ze smrti dalších blízkých. Přála byste si vědět, jak se dá s takovými úmrtími smířit.

Ztráta blízké osoby bývá jednou z nejtěžších situací v životě člověka, které se bohužel nedá vyhnout. Truchlení a pocity smutku a beznaděje bývají časté, dokonce přirozené a mohou trvat velmi různou dobu. Pokud by Vás to zajímalo, více informací můžete nalézt například zde nebo zde.

Napadá mě, že lidem mohou dobu truchlení usnadnit určité rituály. Může se jednat například o pravidelné návštěvy hřbitova a mluvení k zesnulému, vytvoření alb s fotkami a jinými vzpomínkami. Můžete také zkusit napsat dopis, do kterého můžete vypsat své pocity nebo něco, co byste si babičce přála říct. Někdy také člověku pomůže, když se má komu svěřit se svými pocity. Může se jednat o jiného člena rodiny nebo přátele.

Další variantou, která by Vám mohla pomoci, je vyhledat pomoc odborníka. Může se jednat například o psychologa nebo psychoterapeuta. Někdo takový by s Vámi mohl probrat nejen pocity týkající se Vaší babičky, ale i obavy týkající se smrti jiných blízkých osob.

Kontakty lze nalézt například v našem rozcestníku. Existuje také řada poraden a organizací, které se zaměřují právě na pomoc pozůstalým. Konkrétní poradny nebo poradce můžete podle místa bydliště najít třeba na této stránce. Další řadu kontaktů a jiných tipů a článků můžete nalézt i zde.

Přejeme Vám mnoho sil

Tým poradny

Ahoj Vivi,

děkujeme Ti za projevenou důvěru a za to, že ses i s tímto problémem rozhodla svěřit zrovna nám. Píšeš, že ses před nějakou dobou rozhodla změnit své chování, které, podle Tebe nebylo nejlepší, nicméně mnoho lidí je na pochybách a nevěří ti. Někdy Ti přijde, že ani teď se nechováš nejlépe. Chtěla bys poradit, co s tím máš dělat.

Na začátku bych Ti chtěla poděkovat za Tvou odvahu svěřit se, i za to, že jsi dokázala zhodnotit, co se Ti na Tvém chování nelíbí a co bys chtěla změnit. Myslím si, že něco takového je ve Tvém věku obdivuhodné. Změna není nikdy snadná a málokdy ji jde učinit ze dne na den. Zároveň si dokážu představit, jak je pro Tebe možná náročné být s lidmi, kteří Ti nedůvěřují a nevěří, že ses opravdu změnila. Nevím, jak celá snaha o změnu probíhala, ani jak dlouho trvala, přesto přemýšlím o tom, že lidé někdy potřebují více času, aby začali někomu důvěřovat. Můžeš jim zkusit dát nějaký čas na to, aby Tě přijali takovou, jaká teď jsi. Také si říkám, že za člověka někdy více hovoří jeho činy, proto můžeš pro lidi, na kterých Ti záleží udělat něco hezkého, abys jim dala najevo, že Tě minulost mrzí. Když bude někdo mluvit o Tvé minulosti, říkám si, že si s tím člověkem můžeš zkusit promluvit, říct mu, jak se na svou minulost díváš a jak se cítíš, když to vytahuje. Také si můžeš zkusit těch poznámek nevšímat a povídat si o něčem jiném. Myslím si, že můžeš udělat dost věcí, aby se na Tebe lidé dívali jinak, nicméně to, jak se k tomu oni postaví a jestli Tě přijmou takovou, jaké teď jsi, záleží na nich. Může se stát, že někteří nebudou ochotni svůj názor měnit. Pokud by to tak bylo, můžeš popřemýšlet, jestli stojí za to, aby ses dál snažila, anebo jestli třeba zkusíš vložit energii do hledání nových přátel, kterým bude záležet na tom, jaká jsi teď a budou Tě mít takovou rádi, i s Tvými chybami.

Také se zmiňuješ o tom, že se někdy vracíš ke „starému“ chování. Chtěla bych Ti říct, že každý někdy udělá chyby, kterých později lituje, nebo se nechová tak, jak by zrovna chtěl. Myslím si, že je to naprosto normální a patří to k životu. Pokud se Ti to přihodí, tak se můžeš pokusit omluvit, snažit se, aby se to opakovalo co nejméně a jít dál.

Se všemi svými obavami a trápením si můžeš zkusit promluvit s přítelem, rodiči nebo kamarády, kteří Tě můžou podpořit a třeba Ti i pomoct s tím, jak dát ostatním najevo, jaké jsou Tvé dobré vlastnosti. Pokud by Tě to ale stále trápilo, mohla bys zkusit zajít za školním psychologem, který působí na většině škol. Buď můžeš počkat na začátek školního roku, nebo se mu ozvat už o prázdninách, většinou je možné se s ním spojit přes mail nebo telefon. Mohla bys s ním probrat, co Tě trápí, popřemýšlet, co ještě bys mohla udělat pro zlepšení pohledu ostatních, jak na sobě dál pracovat a jak naložit s tím, když uděláš něco, co nepovažuješ za správné.

Přejeme Ti, abys měla kolem sebe lidi, kteří Tě budou mít rádi takovou, jaká jsi,

Tým poradny

Ahoj Olivie,

píšeš nám, že Tě trápí prudké návaly vzteku a smutku. Máš pocit, že se Tví nejbližší lidé začali chovat hnusně, nebo Tě ignorovat. Zmiňuješ, že když jsi před časem pověděla o svých problémech rodičům, nebrali Tě dostatečně vážně, a Ty máš nyní obavu se někomu svěřit. Ptáš se nás, co dělat s těmi nepříjemnými emocemi.

Z toho, co píšeš, vnímám, že Tě opravdu mrzí přístup okolí a možná se cítíš i vyčerpaná z toho, že se to snažíš řešit a zvládat své emoce. V prvé řadě bych chtěl ocenit, že ses zkusila svěřit rodičům, a mrzí mě, že nezareagovali tak, jak jsi potřebovala. Říkám si, že pro některé dospělé může být těžko pochopitelné, že i mladé lidi mohou sužovat psychické problémy, a nemusí si umět dobře představit, čím procházíš. Přestože to může být obtížné, chtěl bych Tě podpořit v tom, abyste to s hledáním pomoci nevzdávala a třeba se i ještě jednou zkusila svěřit rodičům. Napadá mě například, jak by asi reagovali, kdyby viděli tuhle zprávu, kde jsi nám své prožitky popsala velmi důkladně. Pokud by ses na to cítila, možná bys jim mohla ukázat přímo tento dotaz, nebo jim napsat třeba dopis. Možná by Tě v tom mohl podpořit i brácha, být s Tebou  při rozhovoru s rodiči, nebo jim to zkusit sám vysvětlit.

Zmiňuješ také, že Tě trápí neodpovídání lidí kolem Tebe. Dovedu si představit, že nedostávat odpovědi na své zprávy může být velmi nepříjemné. Říkám si však, že je možné, že Ti to ti lidé nemusí dělat naschvál. Jak jsi sama zmínila, třeba takto komunikují s každým, jsou někde na dovolené, nebo si neuvědomují, že Ti tím způsobují trápení. Napadá mě, jaké by pro Vás bylo zkusit se s těmi lidmi domluvit třeba na telefonát, volání přes aplikaci (FaceTime, messenger atd.), nebo osobní setkání. Některým lidem se tak o věcech povídá lépe a možná byste si mohli přímo vyjasnit, co vlastně je za tím neodepisováním. Pokud by se jim do jiného kontaktu nechtělo anebo se by ses na to necítila, můžeš jim třeba napsat zprávu o tom, že Tě jejich neodpovídání trápí, nebo počkat, až se při nějaké příležitosti uvidíte. Zároveň se ale může stát, že se o tom s Tebou nebudou chtít bavit a dál Ti na zprávy nebudou odpovídat. V takovém případě záleží na Tobě, jak se k tomu postavíš, jestli se budeš snažit s nimi dál být v kontaktu anebo se rozhodneš, že by možná stálo za to si najít jiné přátele, kteří tu pro Tebe budou, když budeš potřebovat. Taky mě napadá, zda máš nějakou kamarádku či kamaráda, na které se můžeš spolehnout a kteří s Tebou komunikují plynule. Ti by Ti mohli být oporou ve chvílích, kdy si od ostatních připadáš přehlížená, a možná Tě i seznámit s jinými lidmi.

Ve svém dotazu popisuješ, že se někdy rozbrečíš i proti své vůli. Představuji si, že prožívat tak silné emoce pro Tebe může být velmi náročné. Některým lidem pomáhá rozptýlit se v takových chvílích aktivitami, které jim zaměří pozornost jimam, ať už jde o sport, kreativní činnost či poslech hudby. Někdy taky pomáhají dechová cvičení, dostupná třeba v aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout do telefonu. Do určité míry může být větší emoční citlivost také součástí období dospívání, kterým právě procházíš. V této době si člověk ujasňuje hodně věcí, mění se i jeho prožívání a vztahy s lidmi okolo a je pochopitelné, že je toho na něj někdy moc. Pokud bys cítila, že je toho na Tebe příliš, chci Tě podpořit, abys vyhledala odbornou pomoc.

Také jsi zmínila psychiatra, já bych Ti chtěl navrhnout i možnost psychologa nebo psychoterapeuta. Zatímco psychiatr předepisuje léky, psycholog Ti může poradit, jak pracovat s emocemi, probrat s Tebou, jak si vyjasnit s kamarády, proč Ti neodpovídají na zprávy nebo jak vysvětlit rodičům, co prožíváš. Více o rozdílu mezi psychologem a psychiatrem si můžeš přečíst zde. Na prvním místě můžeš kontaktovata školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Většinou jsou i přes prázdniny dostupní, třeba přes mail nebo na telefonu, který bys měla najít na stránkách školy. Pokud bys chtěla, můžeš si psychologa najít i sama, pro hledání můžeš využít třeba tento rozcestník. Vzhledem k tomu, že ještě nejsi dospělá, bude potřeba, aby se o návštěvě odborníka dozvěděli rodiče. Oni nebo někdo jiný blízký by Ti mohl taky pomoci s případným vyhledáváním nebo kontaktováním odborníka. Pokud by ty emoce byly neúnosné a potřebovala bys okamžitou podporu, můžeš se zcela kdykoliv obrátit třeba také na linku bezpečí, kde Tě vyslechnou a dokáží Ti poradit, co můžeš dělat dál pro to, aby ses cítila lépe.

Přejeme Ti, ať se Ti daří lépe zvládat své emoce a máš kolem sebe lidi, kteří Tě podpoří,

Tým poradny

Dobrý den,

velmi si vážíme toho, že se obracíte na naši poradnu. Píšete nám o své mamince, která si prochází zhoršením zdravotního stavu po operaci. V důsledku toho se zhoršila i její psychika a Vy máte obavy z hospitalismu. Chtěla byste pro ni najít někoho, kdo jí pomůže po psychické stránce, ale lékaři v nemocnici to příliš neřeší. Ptáte se nás, kde byste pro ni tuto pomoc mohla sehnat.

Věřím, že se jedná o velkou psychickou zátěž jak pro Vaši maminku, tak i pro Vás a Vašeho tatínka. Velmi si proto vážím toho, že jste se rozhodla nám napsat a že chcete své mamince pomoci. Myslím si, že vzhledem k okolnostem situaci zvládáte velmi dobře a statečně.

Nejsem si jistá, na kterou LDN v rámci Olomouce bude Vaše maminka převezena. Jak fakultní nemocnice, tak vojenská nemocnice mají oddělení klinické psychologie. Tato oddělení poskytují psychologickou pomoc buď v rámci nemocnice, nebo pro osoby mimo ni. Tam by Vám mohli pomoci získat víc informací o tom, co lze pro maminku v rámci nemocnice zajistit. V dnešní době má řada oddělení i své vlastní psychology, kteří pomáhají právě pacientům, kteří se na oddělení nacházejí. Pokud to tak v tomto případě není, můžete se zkusit zeptat, jestli by to nemohlo být nějak zajištěno.

Co se týče jiné pomoci než té odborné, v řadě nemocnic působí různí dobrovolníci. Ti sice nejsou psychology, ale mohou člověku pomoci s odreagováním, sdílením náročné situace nebo i trénováním komunikace. Můžete se zkusit zeptat lékařů nebo sester na LDN, jestli někdo takový nedochází i k nim. Tato forma pomoci může ulevit i Vám, abyste na péči o maminku nebyla sama.

Jak jsem již zmiňovala, aktuální situace může být velmi obtížná i pro Vás. Působí to na mě, že jste velmi odhodlaná a chcete pro svou maminku udělat vše, co je možné. To je velmi obdivuhodné. Je ale důležité, abyste myslela i na sebe. Mnohdy pomůže, když se má člověk komu vypovídat. Může se jednat třeba o člena rodiny nebo o přátele.

Pokud byste měla zájem, můžete využít psychoterapeutické konzultace při vysoké škole, případně vyhledat jiného odborníka. S vyhledáním kontaktů by Vám mohla pomoci tato stránka. Psycholog nebo psychoterapeut by si s Vámi mohl promluvit a probrat to, jak se cítíte a co byste aktuálně nejvíc potřebovala.

Přejeme Vám i Vaší mamince mnoho zdraví a psychických sil.

Tým poradny

Dobrý den Deny,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete nám o Vaší přítelkyni, která se Vám nedávno svěřila s nespokojeností se svým životem i se vztahem, a rozhodla se vrátit do svého rodného města. Od té doby se občas navštěvujete, snažíte se jí pomáhat a o vztah pečovat. S partnerkou si nedokážete její pocity prázdnoty, nespokojenosti a chybějící lásky k Vám vysvětlit. Ptáte se nás, jestli mohou souviset s hormonální léčbou, kterou přítelkyně užívá po odstranění štítné žlázy. Chcete také vědět, jak Vaší situaci rozumíme a co máte udělat, abyste si k sobě s přítelkyní zase našli cestu.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na Vaší přítelkyni asi velmi záleží a že to, co se nyní ve vašem vztahu děje, Vás hodně trápí. Připadá mi obdivuhodné, jak se o vztah snažíte pečovat. Chci Vás ocenit za to, jak o celé situaci přemýšlíte a pokoušíte se pojmenovat příčiny, které způsobily, že jste se od sebe s přítelkyní takto vzdálili. Přestože se Vám s přítelkyní zatím nepodařilo zjistit, odkud pramení její nespokojenost a kam se ztratila její láska k Vám, myslím si, že Váš upřímný zájem o ni Vám může pomoci celé situaci lépe porozumět.

Bohužel Vám nedokážu říct, jestli hormonální léčba po odstranění štítné žlázy způsobuje Vaší přítelkyni pocity prázdnoty a nespokojenosti. Řada léků může psychický stav ovlivňovat různými způsoby. U konkrétního pacienta by měl vliv léků posuzovat pouze jeho ošetřující lékař, ale i pro něj může být mnohdy obtížné až nemožné něco takového odhadnout. Nicméně pokud tyto Vaše obavy sdílí i přítelkyně, můžete ji zkusit podpořit v tom, aby je s lékařem zkonzultovala. Z Vašeho dotazu mám pocit, že Vy sám přikládáte léčbě přítelkyně a jejím dietám zásadní podíl na tom, kam se dostal váš vztah. Rozumím tomu, že vám to mohlo ubrat část společného času. Zároveň si ale říkám, že současnou situaci mohla způsobit i řada dalších věcí. Před měsícem se Vám přítelkyně svěřila, že v Brně není spokojená. Přemýšlím nad tím, jak vypadal v té době její život v oblastech mimo partnerství (přátele, práce, zájmy, rodina). Možná se v životě přítelkyně přihodilo něco, o čem ani nevíte, nebo co není ve Vašich silách ovlivnit. Někdy se také stává, že původní příčina způsobující problém zmizí, ale problém přetrvává z jiných důvodů. Proto Vám nemůžu podat žádné konkrétní a jednoznačné vysvětlení Vaší situace.

Je zřejmé, že nad vztahem hodně přemýšlíte. Někdy se ale stává, že druhý člověk ve vztahu vnímá situaci jinak. Chci Vám proto nabídnout, abyste se dále zajímal o to, jak celou situaci prožívá Vaše přítelkyně. Můžete se jí zeptat, jak se cítí právě teď, jak se jí bydlí v jejím domě, jestli se něco od minulé návštěvy změnilo (k lepšímu/horšímu), co ji zrovna trápí, co by potřebovala, nebo z čeho má obavy. Také jí můžete říct o tom, jak současnou situaci prožíváte Vy, jaké jsou Vaše obavy a starosti, nebo co byste Vy sám potřeboval. Třeba se Vám v takové otevřené komunikaci nakonec podaří přijít na to, co se ve vašem vztahu stalo, a jak v něm fungovat dále.

Zároveň si ale říkám, že někdy se nemusí věci podařit takto pojmenovat k tomu, aby se vyřešily. Někdy může být obtížnější období ve vztahu pouze přechodné, a může se po nějakém čase samo zlepšit. Proto Vás chci povzbudit, abyste byl trpělivý a dal Vaší přítelkyni prostor a čas – možná to teď potřebuje, aby s Vámi byla schopna znovu mluvit o vašem vztahu. Přestože je komunikace o problémech ve vztahu důležitá, někdy může partnerům pomoct i odpočinout si od řešení problémů. Třeba byste mohl přítelkyni navrhnout společný výlet, návštěvu kulturní akce či restaurace, nebo cokoli dalšího, co Vám dříve dělalo radost a kde byste mohli na chvíli řešení problémů odložit.

Protože ale vnímám, jak je pro Vás současná situace náročná, chci Vás podpořit, abyste nezapomínal ani na sebe a hledal způsoby, které Vám mohou pomoci cítit se lépe. Můžete se inspirovat například těmito zásadami psychohygieny, nebo se svěřit komukoli, komu důvěřujete. Nejen Vaše přítelkyně, ale i Vy sám se můžete obrátit na odborníka – psychologa či psychoterapeuta, se kterým můžete mluvit o tom, co nyní prožíváte, a překonat tak snadněji toto náročné období. Pro vyhledání Vám poslouží tyto rozcestníky.

Pokud se s přítelkyní domluvíte, že chcete na Vašem vztahu dále pracovat, můžete také společně navštívit manželskou a rodinnou poradnu, nebo nějakého párového psychoterapeuta. Vnímám obavy Vaší přítelkyně z psychologů. Říkám si, že pokud byste této možnosti chtěl využít, mohl byste přítelkyni zkusit říct, že si s odborníkem chcete promluvit Vy sám, a poprosit ji, jestli by nešla s Vámi. Třeba by pro ni byla návštěva odborníka přijatelnější, pokud uvidí, že mu Vy sám věříte, a že jste v tom společně.

Přejeme Vám, abyste s přítelkyní dokázali Vaší situaci lépe porozumět a našli jste způsob, jak se cítit znovu spokojeněji.

Tým poradny

Dobrý den, Nicku,

vážíme si toho, že jste se nám svěřil se svým trápením. Popisujete, že cítíte výčitky svědomí kvůli rokům distančního studia na střední škole. Tam jste své učení flákal, podváděl jste, dělal věci do školy na poslední chvíli, a vnímáte, že jste maturitu složil kvůli Vašemu štěstí na otázky, a že si ji nezasloužíte. Ptáte se nás tedy, co máte dělat.

Je mi líto, že nyní prožíváte vůči své minulosti pocity, které popisujete. Vina a výčitky svědomí mohou být odrazem námi vnímaného selhání nebo překročení nějakých našich hranic, které máme každý jiné. Často je vina nepříjemný pocit, který narušuje náš psychický klid, a proto je zcela pochopitelné, že se chcete této emoce zbavit.

Nejsem si jistá, s čím a jak chcete konkrétně pomoct – zda chcete něco udělat s aktuálními pocity, nějak se například odvděčit rodičům nebo by to mělo být něco úplně jiného. Ve Vaší situaci by Vám mohlo pomoci navštívit psychologa nebo psychoterapeuta. Takový odborník Vám může poskytnout bezpečné prostředí k tomu mluvit o svých emocích a myšlenkách. Informace k tomu, jak si vybrat odborníka, najdete zde. Konkrétní odborníky můžete poté vyhledávat například tady nebo tady. Možná by Vám také mohla pomoci některá z linek důvěry, které poskytují nonstop psychologickou pomoc, a to prostřednictvím telefonu nebo například chatu. Mohlo by být užitečné si o tom chvíli povídat nebo psát a pomohlo by Vám to v nasměrování nebo by se Vám mohlo minimálně ulevit.

Napadá mě, zda jste si o svém trápení popovídal s někým blízkým. Ráda bych Vám nabídla, abyste se všemi svými emocemi, myšlenkami a výčitkami, které vůči sobě máte, nezůstával sám. Můžete se svěřit někomu ze svého okolí, komu důvěřujete a víte, že by Vás vyslechnul. Třeba máte kolem sebe člověka, který to má podobně. Také přemýšlím nad tím, že by další možností bylo si o tom promluvit se samotnými rodiči, vůči kterým se taktéž cítíte zahanbeně.

Přejeme Vám, aby se Vám ulevilo od negativních pocitů, které prožíváte.

Tým poradny

Dobrý den, Reino,

píšete nám, že jste měli s partnerem ve vztahu krizi a Vy jste se před pár týdny zamilovala do jiného, také zadaného, muže, přičemž párkrát jste se setkali a milovali se. Po pár dnech nakonec Váš románek skončil, Váš milenec všechno popírá, zatímco Vy jste příteli řekla pravdu. Přítel se rozhodl Vám za jistých podmínek odpustit a Vám došlo, že o něj nechcete přijít. Zároveň však svého milence pořád vídáte na dětském hřišti, kam chodí, a dělá Vám problém na něj zapomenout, uzavřít to a odpustit si. Ptáte se nás, co máte dělat.

Z Vašeho dotazu cítím, že je to pro Vás zřejmě hodně těžké a zápasíte s vinou, přitom se ale snažíte předstírat před okolím, že je všechno v pohodě. Umím si představit, že je to pravděpodobně opravdu náročné a vysilující. Také vnímám, že to, jak se k Vám bývalý milenec zachoval, Vás zřejmě hodně zranilo a nepřišlo Vám to asi férové. Je naprosto pochopitelné, že se cítíte zraněná, ale zároveň k němu pořád chováte nějaké city, které byste asi nejradši už neměla. Negativní pocity, které teď zažíváte, nejspíše hned samy od sebe nezmizí, ale myslím si, že je super, že jste se rozhodla s tím něco dělat a napsat nám. Taky mi přijde důležité, že jste si na základě této zkušenosti, ačkoliv musela být velmi bolestivá, uvědomila, že je pro Vás partner důležitý a máte ho ráda.

Napadá mě, že někdy lidem v podobné situaci, jakou popisujete, pomáhá, když s dotyčným, na kterého potřebují zapomenout, pozastaví jakýkoliv kontakt, alespoň na nějakou dobu. Může být pak snazší to v sobě uzavřít. Chápu, že je to pro Vás těžké rozhodnutí, ale sama píšete, že vídat ho Vás vždy rozhodí. Říkám si proto, jestli by Vám nepomohlo zkusit zatím chodit například na jiné hřiště. Zároveň si říkám, že byste se mohla zeptat kamarádek, jestli by také nechtěly na pár týdnů změnit místo s Vámi, nebo byste se s nimi mohla potkávat i mimo hřiště. Jako možnost mě taky napadá poprosit Vašeho bývalého milence, aby s partnerkou a dítětem chodili jinam, když Vám předtím řekl, že klidně bude. Nebo můžete navrhnout nějaké rozdělení týdne, abyste se tam nepotkávali, ale mohli tam pořád chodit oba.

Pokud by nic z toho nebylo možné, můžete se s touto situací zkusit vyrovnat jinak. Napadá mě třeba najít si nějaký novou činnost, ať už s dětmi nebo sama, která Vás zaměstná a kde potkáte nové lidi. Nebo můžete zkusit sepsat vše, co byste bývalému milenci chtěla říct, a dopis pak zničit, třeba by se Vám ulevilo. Další možností, ve které bych Vás chtěla podpořit, je vyhledat nějakého odborníka sama pro sebe. Mohla byste se svěřit někomu nezávislému a probrat to s ním, abyste získala trochu odstup od celé situace a dokázala se popasovat se všemi emocemi, které teď cítíte. Hledat můžete zde například podle místa svého bydliště.

Také píšete, že se Váš partner v posledních týdnech chová k Vám hezky a snaží se, aby Vám to fungovalo. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoct to celé uzavřít a posunout se dál, kdybyste si o tom všem promluvila právě se svým přítelem. Můžete mu ukázat, že Vás to mrzí a chápete, že je to pro něj teď těžké, ale že Vám na něm záleží a máte zájem Váš vztah spravit. Zároveň se ho můžete zeptat, co by potřeboval, aby to pro něj bylo o něco snazší, a můžete spolu zkusit vymyslet, co dál, abyste oba byli ve vztahu spokojenější. Pokud byste chtěli, může Vám s diskuzí na tohle téma pomoct také odborník – nabízí se možnost zajít do manželské a rodinné poradny nebo na párovou terapii. Tam byste před poradcem nebo terapeutem mohli s jeho pomocí pojmenovat své obavy a dát si dohromady, co teď dělat, aby se Váš vztah posunul k lepšímu.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak se s nepříjemnými pocity vypořádat a být spokojenější.

Tým poradny

Dobrý den, Kamčo,

děkujeme Vám za dotaz, ve kterém nám píšete o Vašem probouzení se uprostřed noci s pocitem, že je Vám špatně. Žádáte nás o radu, co máte udělat, aby se Vám spalo lépe.

Rozumím tomu, že je pro Vás současná situace nepříjemná a říkám si, že takové probouzení může být možná i docela vyčerpávající. S podobnými problémy se nicméně potýká více lidí a existuje řada odborníků, kteří Vám mohou pomoci je řešit. Chtěla bych Vás proto podpořit v tom, abyste některého z nich vyhledala, protože oproti naší poradně dokážou Vaši situaci lépe posoudit. Nejsem si jistá, jestli pocitem, že je Vám špatně, myslíte nevolnost či bolest, zda je skutečná nebo je to součást snu nebo je to ještě něco úplně jiného. Potíže, které popisujete, mohou mít každopádně mnoho zdravotních příčin, ale mohou souviset také s psychikou, nebo se vyskytnout ve spojitosti s dalšími životními událostmi.

Chci Vám nabídnout, abyste se zkusila nejprve obrátit na Vašeho praktického lékaře. Ten může lépe posoudit Váš stav nejen s ohledem na Vaše fyzické zdraví, a případně Vás odkázat na další odborníky – například neurologa, gastroenterologa, specialistu v centru spánkové medicíny, nebo i psychologa. Kromě návštěvy u lékaře se můžete také zkusit zamyslet nad tím, kdy přesně Vaše probouzení začalo, nebo kdy jsou Vaše obtíže lepší a horší. Píšete, že bylo období, kdy už jste si myslela, že Vás to přešlo. Můžete si zkusit vybavit, co v tomto období bylo jinak než před ním, nebo než je teď. Pokud by Vás napadly nějaké souvislosti mezi událostmi ve Vašem životě a probouzením, může to ukazovat na nějaké faktory či situace, které tyto stavy ovlivňují. Také to můžete více do hloubky probrat s psychologem či psychoterapeutem, kterého si můžete vybrat pomocí těchto rozcestníků a zkusit společně najít možné cesty ke zlepšení.

S nočním probouzením Vám může pomoci také dodržování spánkové hygieny, o které si můžete přečíst např. zde. Vaše potíže nicméně trvají dlouho, a proto Vás chci ještě jednou podpořit v tom, abyste na ně nezůstávala sama. Odborníci Vám mohou pomoci řešit je efektivně. Mimo to se můžete svěřit komkoli blízkému, kdo Vás může vyslechnout a povzbudit.

Přejeme Vám, aby Vám bylo v noci lépe.

Tým poradny

Dobrý den, Aneto,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se na nás obracíte. Chcete se poradit ohledně chování Vašeho partnera, které Vás zraňuje. Píšete, že Vám vyčítá dárky k Vašim narozeninám a má pocit, že jste nevděčná. Když je mezi vámi nějaký konflikt, tak partner začne mluvit o tomto tématu, i když s danou hádkou nesouvisí. Také Vám zpětně vyčítá například placení v restauracích a někdy máte pocit, že Vám chce snížit sebevědomí. Několikrát jste to s partnerem řešila, ale nepomohlo to.

V prvé řadě bych Vás chtěla ocenit za to, že hledáte způsoby, jak Vaši situaci s partnerem řešit. Vnímám, že Vás to trápí, a proto je určitě dobře, že s tím chcete něco udělat. Říkám si, že to může být opravdu zraňující, když se o tom s partnerem snažíte opakovaně mluvit a vysvětlit mu to, ale podobné konflikty se nadále opakují. Snažím se vcítit do Vaší situace a pochopit, čím si asi procházíte.

Partner Vám říká, že jste nevděčná. Když se hádáte, tak se vrací k tématu „dárky“, i když to nemá souvislost. Vás to zraňuje. Máte pocit, že je jeho vyčítání neoprávněné. Také píšete, že někdy Vás partner povzbuzuje k tomu, abyste se nepodceňovala, ale ze slovního urážení při hádkách máte pocit, že Vám naopak chce sebevědomí shodit. Rozumím tomu, že z toho můžete být zmatená. Přemýšlím nad tím, že při hádkách se někdy úplně neovládáme a můžeme říct i věci, které nemyslíme vážně a podobně. Chápu, že i přesto Vás to může mrzet, ale určitě se s tím dá pracovat, pokud je vůle na obou stranách. Říkám si, že byste s partnerem mohla zkusit znovu probrat vše to, co jste nám napsala. Sdělit mu své pocity a myšlenky a zeptat se, jak to celé vnímá on. Můžete se ho například zeptat, proč má pocit, že jste nevděčná a jak by si vděk od Vás představoval. Můžete se také zkusit domluvit na tom, jak to udělat, aby se tato situace už neopakovala, nebo alespoň nestávala tak často. Například můžete partnera vždy upozornit, že Vám opět něco vyčítá, aby si to uvědomil. Každopádně na tomto nebo podobném způsobu byste se museli shodnout. Pravděpodobně to nepůjde, když se bude snažit jen jeden z Vás. Také mě napadá, že byste se například mohli domluvit na stejné ceně dárků. Tímto byste mohli předejít hádce o tom, že jste například koupila levnější než Váš přítel.

Ráda bych Vás také podpořila v tom, že pokud by se Vám nedařilo tuto situaci vyřešit, nebo jste chtěli na Vašem vztahu i v jiných aspektech pracovat, tak je určitě možné navštívit partnerského poradce. S ním byste mohli v neutrálním prostoru vše dopodrobna probrat a zkusit najít další možnosti řešení.

Pokud byste chtěla, tak určitě můžete navštívit poradnu, případně psychologa nebo psychoterapeuta, i sama a probrat s ním, čím si procházíte a co by se s tím dalo dělat. Kontakty na ně můžete nalézt v našem rozcestníku.

Přejeme Vám, abyste s partnerem našla způsob, jak řešit chování, které Vás zraňuje.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, s kterou nám píšete o Vaší situaci. Uvádíte, že máte pět let přítelkyni, ale je to vztah, do kterého jste nešel s láskou. Už delší dobu si rozumíte s kolegyní a Váš vztah se nedávno změnil v intimní. Rád byste s ní tvořil plnohodnotný pár, jste rozhodnutý, že se s Vaší současnou přítelkyní rozejdete. Nejste si ale jistý, zda kolegyně dokáže odejít ze svého vztahu.  Ptáte se nás, jaký navrhujeme postoj z Vaší strany, abyste maximalizoval šanci, že svého přítele opustí a budete oficiálně spolu.

Na začátek bych Vám chtěla říct, že si dokážu představit, že tato situace je pro Vás náročná, a chápu, že hodně promýšlíte všechny svoje kroky. Říkám si, že může být frustrující, že nezáleží vše jen na Vás a Vašem rozhodnutí, a může být těžké čelit tomu, že vztah nemusí vyjít, i když do toho dáte maximum. Z Vašeho popisu je zřejmé, že Vám na té ženě velmi záleží.

Jak sám zmiňujete, na Vaši otázku není jednoduchá odpověď a nelze říct, jaké chování je v takové situaci nejlepší. Z toho, co píšete, se mi zdá, že přemýšlíte nad tím, co by kolegyně v této chvíli asi potřebovala a co by pro další vývoj Vašeho vztahu bylo nejlepší. Říkám si, zda jste uvažoval nad otevřeným rozhovorem, při kterém byste se jí na vše mohl zeptat. Ačkoliv má člověk často potřebu hodně přemýšlet nad tím, jak se má zachovat a co potřebuje ten druhý, nejjednodušší cestou může být si o tom přímo promluvit. Vzhledem k tomu, že je každý jiný, může se stát, že nás ani nenapadne, co protějšek očekává, nebo co chce nejvíc. Možná by pro Vás oba mohlo být přínosné se vzájemně dozvědět, jak vidíte budoucnost Vašeho vztahu, zda jste ochotni opustit aktuální partnery a z čeho máte případně obavy. Pokud by Vám to přišlo komfortní, můžete jí říct i přímo něco z toho, co jste napsal nám – například že Vám na Vašem vztahu záleží a nechcete být pasivní, ale ani na ni přehnaně tlačit. Až budete vědět, na čem jste, můžete se spolu následně i domluvit, co dál.

Pokud byste rád tuto situaci probral s odborníkem detailněji, nebo byste cítil, že potřebujete podporu, můžete vyhledat psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme Vám, ať se vztah s kolegyní vyvine tak, jak si přejete.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Velmi si vážíme Vaší důvěry, nejsme si však jisti, zda kvůli částečné jazykové bariéře dobře chápeme Vaši životní situaci a můžeme Vám poskytnout co nejvíce nápomocnou odpověď.

Snažila jsem se pročítat Váš dotaz několikrát, abych zkusila co nejlépe pochopit, co Vás trápí a co od nás potřebujete. Z Vašeho textu snad dobře chápu, že jste měla vztah s mužem, který se k Vám nechoval hezky a využíval Vás. Situace pro Vás byla velmi náročná a několikrát jste se zhroutila. Také mimo jiné píšete, že jste si vzala půjčku a Váš partner s penězi zmizel. Ačkoliv jste věděla, že se k Vám ten muž nechová hezky, nechápete, jak jste mohla všechno jeho chování přehlížet a proč jste ve vztahu dále zůstávala. Chtěla byste od nás vysvětlení a také poradit, jak se máte posunout dál. V druhé části dotazu se nás též ptáte, jak poznáte zneužití nebo incest v rodině.

Přemýšlím nad tím, že může být mnoho důvodů, proč jste chování přítele přehlížela a vytěsňovala. Někdy věci přehlížíme například proto, že nechceme pravdou ublížit sobě nebo druhým a někdy také nemáme dost sil ke změně nebo řešení. Také se může stát, že nám situace sama o sobě neumožňuje vidět, že by něco mohlo být jinak a k tomuto uvědomění docházíme až postupem času. Jako důležité však vnímám to, že jak sama píšete, nyní otevíráte oči a snažíte se posunout dál. Současně si říkám, že jste toho za poslední roky prožila hodně a možná by Vám pomohlo mít při dalším posunu při sobě nějakou oporu, ať už ve formě blízké osoby nebo i odborníka, konkrétně psychologa nebo psychoterapeuta. Přemýšlím, jestli máte kolem sebe někoho, například kamarádku či někoho z příbuzných, na koho byste se mohla obrátit, svěřit se mu a požádat o podporu ve chvílích, kdy byste to potřebovala. Současně by Vám psycholog nebo psychoterapeut mohl pomoci, abyste se cítila lépe po psychické stránce, a mohla byste spolu s ním nalézt i odpovědi na některé otázky, které jste kladla i nám. Odborníka můžete zkusit vyhledat například zde nebo zde. Ze stylu, jakým je psán Váš dotaz, si však nejsem jistá, odkud jste, a zda pro Vás není český jazyk trochu překážkou. Můžete zkusit zjistit, zda v místě Vašeho bydliště není psycholog nebo psychoterapeut, který by poskytoval konzultace ve Vašem rodném jazyce.  Také se nabízí varianta vyhledat odborníka ve Vaší rodné zemi a spojit se s ním online. V akutních a krizových situacích se také můžete obrátit na některou z linek důvěry nebo navštívit krizová centra, kontakty jsou k dispozici zde.

Přejeme Vám, ať naleznete odpovědi na Vaše otázky a je pro Vás o něco snazší posunout se ve Vašem životě dál.

Tým poradny

Dobrý den,

vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte. Píšete nám, že se léčíte s depresí a úzkostí a po neschopence byste se měla vrátit do práce, kde Vám ale naznačili, že si to máte rozmyslet. Nevíte, co máte dělat, a přemýšlela jste i o sebevraždě.

V první řadě bych chtěla říct, že mě moc mrzí, v jaké situaci jste se ocitla, a vnímám, že je to pro Vás velmi náročné. Je zjevné, že Vás sdělení z práce hodně rozhodilo. Myslím si, že tohle by bylo nepříjemné slyšet pro většinu lidí, a tak se vůbec nedivím, že Vás to zasáhlo.

Napadá mě, jestli by nemohlo pomoct zkusit si to ještě s někým z práce vyjasnit, co to vlastně znamená, že byste se vracela do nepřátelského prostředí, a jestli by s tím nešlo něco dělat. Případně jestli máte v práci nějaké známé, možná byste se mohla zeptat i jich, zda o tom nevědí něco víc. Nevím, jak moc existenčně závislá na návratu do své současné práce jste, ale říkám si, jestli by pro Vás byla přijatelná i možnost z ní odejít a zkusit se třeba poohlédnout po jiné, kde by bylo prostředí nastavené přátelštěji.

Píšete, že jste uvažovala i o sebevraždě, ve které Vám brání léky, které berete. Říkám si, že Vás to asi stálo hodně odvahy to takhle napsat, ale jsem ráda, že jste se svěřila. Chtěla bych Vám nabídnout služby, které můžete využít, pokud byste si o tom chtěla s někým co nejdříve promluvit. Jedna možnost je přijít osobně do krizového centra, které se nachází v Bohunicích v Brně, druhá možnost je zavolat na některou z linek důvěry, například Modrou linku nebo Linku první psychické pomoci. Na lince i v krizovém centru byste pak mluvila s odborníkem vyškoleným v krizové intervenci, kterému byste se mohla svěřit podrobněji a popovídat si s ním o tom, jak se cítíte. Také byste spolu mohli hledat, co by se dalo dělat s Vaší situací v práci a celkově s tím, abyste se cítila lépe. Mnoha lidem, kteří se necítí dobře, to v těžkých chvílích pomáhá, moct si o tom s někým takovým promluvit. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála říct si o pomoc a jednu z těchto služeb využila.

Ještě mě napadá, že hodně lidem s depresí a úzkostí pomáhá psychoterapie. Píšete, že se mnoho let léčíte a berete spoustu léků, tak si říkám, jestli také chodíte k nějakému psychoterapeutovi. Pokud ne, možná by Vám to mohlo z dlouhodobého hlediska pomoct.  Někoho takového můžete hledat třeba zde.

Přejeme Vám, aby se situace s prací vyjasnila.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte potíže s bývalým partnerem. Už rok nejste spolu, jenže trpíte jeho výlevy v práci. Tam je na Vás agresivní, pomlouvá Vás, poštvává proti Vám kolegy, odhání Vaše přátele atd. Také říká Vašemu současnému partnerovi, ať od Vás uteče, a při Vašem rozhovoru Vás málem udeřil. Jste psychicky na dně a nevíte, jak dál.

Představuji si, jak je pro Vás celá situace nejspíš frustrující a náročná. Musí to být těžké, setkávat se s Vaším bývalým přítelem každý den v práci, a ještě k tomu snášet jeho urážky a agresivní chování. Přemýšlím nad tím, jak to třeba vnímají Vaši kolegové, když vidí jeho chování vůči Vám. Cítím z Vás, že jste opravdu vyčerpaná, a nevíte, co dál dělat. Chtěl bych Vás ale podpořit v tom, že Vaše situace určitě nějaké východisko má.

Zmiňujete, že Váš bývalý přítel si na Vás stěžuje šéfům v práci. Nevím, kde přesně pracujete, ale říkám si, že u Vás v práci pravděpodobně bude ještě nějaký jiný nadřízený, kterému byste mohla o Vaší situaci říct, zkusit mu to všechno objasnit a vysvětlit. Třeba byste to předtím mohla probrat s některým z Vašich kolegů a přátel z práce, kteří jsou na Vaší straně, a pomohli by Vám chování bývalého partnera dosvědčit. Myslím si, že to, jak se k Vám, Vašim kolegům a partnerovi chová, není v pořádku a mělo by se to nějakým způsobem k vedení dostat. Také přemýšlím nad tím, jestli jste se s Vaší situací svěřila někomu mimo zaměstnání, třeba rodině nebo známým. Můžete to společně v klidu prodiskutovat a třeba dostanete nějaký nápad, jak s expartnerovým chováním naložit.

Říkáte, že při Vašem posledním rozhovoru Vás bývalý partner poslal někam a pokusil se Vás udeřit. Říkám si, jestli byste si nebyla v rozhovoru jistější, kdybyste za ním šla ještě s Vaším současným partnerem nebo jiným doprovodem a pokusili se to všechno probrat v klidu s chladnou hlavou. V opačném případě můžete na jeho agresivní chování upozornit například Policii, protože na to, jak se k Vám chová, rozhodně právo nemá, a ani jeho násilné výhružky nejsou v pořádku.

Pokud si nebudete vědět rady a budete cítit, že je toho na Vás hodně, můžete se obrátit například na nonstop linku První psychické pomoci na čísle 116 123, která je bezplatná a anonymní. S odborníkem na lince můžete v klidu celou situaci probrat a zamyslet se spolu nad tím, jak zapracovat na nějakém konkrétním řešení. Celou situaci můžete probrat také s psychologem či psychoterapeutem. Kontakt na odbornou pomoc ve Vašem okolí či online odbornou pomoc naleznete zde.

Držíme palce a přejeme Vám, ať se situace v práci brzy zlepší.

Tým poradny

Dobrý den, Terezo,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Ptáte se ohledně kamaráda, který byl několikrát hospitalizován na psychiatrii a který Vám teď připadá psychotický. Po tom, co ho Vaše kamarádka odmítla, začal jí i Vám vyhrožovat. Zajímalo by Vás, jestli je vhodné volat policii, zda se ho máte bát a být opatrné nebo jej ignorovat, a jak případně můžete kamarádovi pomoci.

Říkám si, že jste se asi dostala jste se do nelehké situace, když se Váš kamarád začal chovat divně - pravděpodobně v důsledku nějakého duševního onemocnění. Z Vašeho dotazu mám pocit, že byste kamarádovi ráda pomohla, zároveň se ale kvůli jeho chování cítíte nepříjemně nebo máte dokonce strach. Kamarádovo chování považujete za psychotické, a ptáte se, jestli může být nebezpečný nebo agresivní. Pojmy psychóza a psychotický jsou, zejména v běžné mluvě, velmi široké pojmy, takže se na základě takového popisu nedají dělat žádné závěry. Posouzení toho, jestli ze strany daného člověka hrozí nebezpečí, jestli je vhodná hospitalizace a co je pro něj nejlepší, přísluší pouze odborníkům při osobním setkání a vyšetření daného člověka. Není v kompetenci internetové poradny toto posuzovat ani to nelze nijak odhadovat.

Jak se s ohledem na kamaráda chovat a co je pro něj nejlepší, nejde jednoznačně říct. Můžete zkusit kontaktovat někoho z jeho kamarádů, rodiny či známých, vysvětlit jim situaci a zeptat se, jestli nevědí, co se s ním děje. Pokud se rozhodnete ho kontaktovat a podaří se Vám to, můžete mu přátelsky vysvětlit, jak celou situaci vnímáte - že o něj máte obavy, a že byste mu chtěla nějak pomoct. Je však důležité v této situaci myslet zejména na svou ochranu, proto vůbec neuděláte nic špatně, pokud se rozhodnete, že už se ho nebudete pokoušet kontaktovat. Jestli máte pocit, že své výhružky myslí vážně, nebo že by mohl ublížit někomu druhému či sobě samému, pak je obrátit se na policii zcela na místě. Pokud pořád váháte, jak se zachovat, můžete celou situaci probrat s někým z kamarádů nebo rodiny. Můžete se jich zeptat, jak by se zachovali oni, nebo s nimi jen sdílet svoje pocity.

Přejeme Vám spoustu sil.

Tým poradny

Dobrý den, Josefe,

vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. V dotazu zmiňujete, že jste před nějakou dobou půjčil svým kamarádům-Romům 200.000 korun. Když jste s peníze půjčovat přestal, začali Vás urážet, ponižovat a bít. Také Vám vyhrožují, že Vám něco udělají, pokud budete vycházet ven nebo budete chtít Vaši situaci řešit s policií. Říkáte, že jste pořád zavřený doma, máte deprese, nemáte na nic chuť a bojíte se. Ptáte se nás, co máte dělat.

Ze všeho nejdřív bych chtěl ocenit, že jste se nám s Vaším příběhem svěřil. Říkám si, že to pro Vás možná nebylo jednoduché a třeba jste i bál o tom někomu říct. Mrzí mě, že jste se dostal do takové situace. Ani si nedovedu si představit, jak moc náročné to pro Vás musí být, nevycházet ven a dlouhodobě žít v takovém strachu a nejistotě. Přemýšlím také nad tím, že se možná trápíte i kvůli tomu, že jste tyto lidi považoval za své přátele. Ti ale pravděpodobně využili Vaši dobrosrdečnosti a dobré vůle, což pro Vás může být zklamáním a ztrátou důvěry.

Z Vašeho popisu se mi celá situace jeví jako poměrně dost vážná a myslím si, že nejrozumnější řešením by bylo kontaktovat Policii ČR. Mám pocit, že se o své zdraví opravdu bojíte a přemýšlím nad tím, jak daleko to ještě může zajít. Rozumím tomu, že možná máte strach Policii kontaktovat, ale Vaši bývalí kamarádi nejspíše vůči Vám spáchali několik trestných činů, o kterých by Policie měla vědět, a především je řešit. Proto by bylo dobré to Policii nahlásit ideálně společně s konkrétními důkazy Vámi zmiňovaného vydírání, vyhrožování či napadení. Mohou to být například zprávy nebo nahrané hovory. Zdá se mi nepravděpodobné, že by místní Policie byla s těmito lidmi nějak domluvena, jak Vám kamarádi tvrdí, mohou to proti Vám používat například pouze jako zastrašovací metodu. Můžete se obrátit i na jiné kontakty Policie, než je ta místní. Nemusíte jít osobně, můžete Policii třeba jenom zavolat na linku 158 a hlídka může přijet k Vám domů, kde to všechno společně v klidu proberete. Říkáte, že jste primárně sám, ale nějaké přátele nebo rodinu máte. Napadá mě, že byste mohl probrat další postup, co se dá aktuálně dělat a jak, s někým, komu důvěřujete.

Pokud by z nějakého důvodu Policie opravdu nepomohla, dalším kontaktem by mohla být také probační a mediační služba. Jedná se o bezplatnou službu, která poskytuje podporu a odbornou pomoc pachatelům a obětem trestných činů. Můžete kontaktovat také Vaši nejbližší občanskou poradnu, kde Vám mohou pracovníci poskytnout odborné sociální poradenství a informace o Vašich právech a povinnostech. Také Vám mohou pomoct zorientovat se ve Vaší situaci a podpořit Vás v nalezení nějakého řešení.

Co se týče toho, jak se cítíte, můžete se obrátit například na organizaci Bílý kruh bezpečí, která poskytuje akutní pomoc obětem trestných činů. Odbornou pomoc můžete využít prostřednictvím nonstop linky na čísle 106 006 nebo můžete Vaši nejbližší poradnu navštívit osobně. Pokud budete cítit, že je toho na Vás hodně a budete si potřebovat s někým promluvit, můžete se obrátit také na nonstop linku První psychické pomoci na čísle 116 123. Chtěl bych Vás také podpořit v tom, abyste se neuzavíral sám do sebe – situace se Vám bude snáz řešit s někým dalším. Můžete se s někým z přátel či rodiny spojit telefonicky a poradit se, případně k Vám někdo může přijít na návštěvu. Kdybyste nechtěl vycházet z domu sám, mohl by Vás právě tento člověk doprovodit.

Držíme palce a přejeme Vám hodně síly a odvahy.

Tým poradny

Dobrý den, Vlasto,

z Vašeho dotazu mám pocit, že jste se zřejmě ocitla v náročné situaci, kdy přemýšlíte, jestli se nechat rozvést. Na jednu stranu jste s manželem už dlouho, na druhou stranu píšete, že převládají hádky a máte oba jiný přístup k rodině. Jestli tomu správně rozumím, manžel Vám říká, ať se teda rozvedete nebo si najdete byt. Říkám si, že po 40 letech manželství se může člověk cítit ztraceně nebo zoufale, když vidí, že něco ve vztahu nefunguje, a neví, co s tím. Je normální, že Vám přichází na mysl i otázky ohledně možného rozvodu a možná přemýšlíte, jestli to po tak dlouhé době má smysl.

Bohužel nikdo jiný za Vás nemůže rozhodnout, jestli se s manželem máte rozvést nebo ne, zvláště takhle na dálku. Spíše můžeme uvažovat o tom, jak to udělat, abyste mohla co nejlépe dospět sama k nějakému rozhodnutí. Říkám si proto, že by možná stálo za to zamyslet se, zda máte chuť a sílu o Váš vztah bojovat a zkoušet něco měnit. Zkusit si říct nebo klidně napsat, jaká jsou pozitiva a negativa jednotlivých řešení. Také by mohlo užitečné říct si, co jste ochotná ve vztahu skousnout a co už je za nějakou Vaší hranicí a nechcete to v životě mít.  

S tím vším Vám může pomoci i odborník - možností je například manželská a rodinná poradna (odkaz zde), kam můžete přijít sama nebo s manželem, kdyby chtěl. Můžete jim tam povědět více o svém manželství, jak se cítíte, a společně s odborníkem můžete diskutovat o tom, co s tím dál. Další variantou je pak individuální nebo párová psychoterapie (odkaz pro vyhledávání zde), kde se objednáte ke konkrétnímu člověku, který Vás může vyslechnout, podpořit a probrat s Vámi různé možnosti. I pokud byste se nakonec rozhodla se rozvést, může Vám tento odborník pomoct s tím to zvládnout co nejlépe to půjde, abyste se svým rozhodnutím cítila jistá.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak se rozhodnout.

Tým poradny

Dobrý den, Lu,

děkujeme, že jste se nám svěřila se svým problémem. Popisujete, že jste se rozešli s přítelem, jelikož jste se zamilovala do bývalého přítele jeho sestry. Nyní nevíte, pro koho z nich se máte rozhodnout. Bývalý přítel se navíc sebepoškodil a už Vás nemůže vidět. Vy ale přemýšlíte, jak mu pomoci i jak pomoci sama sobě, a snažíte se přijít na to, co dělat, abyste o něj nepřišla. Nevíte si také rady s tím, jestli pro něj nebude lepší, pokud se už neuvidíte.

Dokážu si představit, že nevíte, jaké rozhodnutí udělat, ještě navíc, pokud máte oba muže ráda. Přijde mi hezké, že myslíte na pocity bývalého přítele a nerada byste udělala něco, co by mu přitížilo. Někdy ale není možné udělat rozhodnutí, které by vyhovovalo všem a nikomu neublížilo. Chtěla bych Vás proto podpořit, abyste se zaměřila na to, co můžete udělat sama pro sebe a pro to, aby se Vám dobře rozhodovalo.

Z toho, co píšete, cítím, že je pro Vás možná dost vyčerpávající při rozhodování myslet na to, jak to ovlivní Vašeho bývalého přítele. Přemýšlím také nad tím, jestli jste v současnosti v kontaktu nebo případně ve vztahu s bývalým přítelem od sestry Vašeho bývalého přítele. Napadá mě, že jednou z možností, jak byste si mohla utřídit své myšlenky, by mohlo být, kdybyste si zkusila si na nějakou dobu udržet od obou mužů odstup a v klidu o všem popřemýšlela. Díky tomu byste si mohla v hlavě uspořádat veškeré plusy a mínusy, které Vám vztah s každým z mužů může přinést a jaké by byly možné důsledky toho, kdybyste jednoho z nich nechala jít a rozhodla se pro toho druhého. Možná by Vám mohlo i pomoci, pokud byste si to sepsala na papír a měla to tak před sebou. Bohužel Vám nedokážu říci, zda by bylo pro Vašeho přítele nejlepší, kdybyste se přestali úplně vídat, ale říkám si, že tento čas by i jemu mohl poskytnout prostor, aby si také ujasnil, jaké řešení považuje za nejlepší. Také byste si o tom, co Vás trápí, mohla zkusit promluvit s někým z Vašeho okolí, komu důvěřujete a získat tak podporu. Napadá mě také, že by možná stálo za to si ještě jednou promluvit s Vaším bývalým přítelem a dát mu prostor, aby Vám sdělil, jak Váš vztah vnímá a jestli si dokáže představit společnou budoucnost. Pokud by dospěl k tomu, že už se s Vámi opravdu nechce nebo nemůže vídat, nezbyde Vám, než to respektovat. Kdyby to pro Vás bylo při rozhodování přínosné, můžete si promluvit i s bývalým přítelem sestry Vašeho bývalého přítele a zjistit, jak se na to dívá on.

Pokud byste vnímala, že celá Vaše situace je komplikovanější nebo se Vám nepodaří dospět k řešení, můžete zvážit i návštěvu partnerské poradny. Psychologa či psychoterapeuta zde můžete kontaktovat i sama a probrat s ním Vaši situaci. Pokud by tomu byl Váš bývalý přítel otevřený, můžete tam zajít i s ním nebo i s druhým mužem. Psycholog či psychoterapeut Vám může poskytnout bezpečný prostor, abyste si mohli promluvit. Také se můžete obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta a společně tak zvážit důsledky Vašich rozhodnutí či popřemýšlet nad tím, jak se případně vyrovnat s rozchodem. Odborníka si můžete vyhledat zde. Na závěr Vám chci říci, že ať už se rozhodnete jakkoliv, to, jak se k celé situaci postaví Váš bývalý přítel, a jakým způsobem ji zpracuje, záleží pouze na něm a Vy za to nenesete zodpovědnost.

Přejeme Vám, abyste v brzké době zjistila, v čem se budete cítit nejlépe,

Tým poradny