Dobrý den, Marie,

děkujeme, že jste se rozhodla obrátit na naši poradnu. Píšete, že se léčíte s poruchou příjmu potravy. Ačkoli Vám byly předepsány léky a navštívila jste psychoterapeutku, stále Vás provází úzkost z vlastního vzhledu. Máte také myšlenky na sebevraždu, zlé sny a bojíte se, že si něco uděláte. Ptáte se nás, jak tuto situaci řešit.

Z Vašeho dotazu cítím, že je nejspíš velmi náročné ustát všechny pocity a myšlenky, které nyní prožíváte. O to víc, když se Vaše obtíže ani po návštěvě odborníků zatím nezmírnily tak, jak jste si asi přála. Z toho, co píšete, vnímám, že se trápíte a chápu, že si už možná někdy nevíte rady nebo o sebe máte strach. Jsem proto ráda, že jste nám napsala a snažíte se zjistit, co dál můžete udělat pro to, aby Vám bylo lépe.

Z Vašeho dotazu předpokládám, že Vám léky byly předepsány Vaším praktickým lékařem nebo psychiatrem. Takto na dálku bohužel není možné říci, jak bude Vaše tělo na léky dál reagovat a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste se obrátila přímo na svého lékaře. Ten zná Váš celkový zdravotní stav a může Vám blíže upřesnit, jak dlouho trvá nástup konkrétních léků i cokoliv dalšího, co by Vás ohledně léčby zajímalo. Zároveň bych Vás ráda podpořila v dalších terapeutických sezeních, na kterých se své psychoterapeutce rovněž můžete svěřit s tím, co Vás trápí a například zjistit, jak pracovat s úzkostí, vnímáním vlastního těla nebo co můžete dělat ve chvílích, kdy máte myšlenky na sebevraždu. Pro případ, že by Vám spolupráce se současnou psychoterapeutkou či Vaším lékařem z nějakého důvodu nevyhovovala nebo nebyla možná, chci Vám doporučit, abyste vyhledala jinou odbornou pomoc. Pokud ještě studujete, můžete se obrátit i na školního psychologa nebo si psychoterapeuta či psychiatra vyhledat například prostřednictvím těchto rozcestníků. Kontaktovat můžete také organizaci Anabell, která se přímo specializuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a v Praze nabízí i možnost poradenství a psychoterapeutickou podporu.

Přemýšlím také nad tím, zda o tom, co prožíváte, ví Vaši rodiče nebo někdo jiný blízký. Když má člověk oporu, zvládají se někdy i ty nejtěžší situace snáz a proto bych Vás chtěla podpořit, abyste se někomu blízkému svěřila a třeba se s ním i domluvila, že se mu budete moci v náročných chvílích ozvat. Vzhledem k tomu, že ještě nejste plnoletá, bude potřeba, aby se o Vaší návštěvě odborníka dozvěděli i rodiče. Nicméně, pokud byste měla obavy se s tím rodičům z jakéhokoliv důvodu svěřit, můžete si s odborníkem při prvním kontaktu ujasnit, co musí rodiče vědět a třeba i to, jak jim to sdělit.

Ve chvílích, kdy budete potřebovat akutní pomoc, třeba při myšlenkách na sebevraždu nebo na sebepoškozování, Vás chci podpořit, abyste neváhala a obrátila se na linku důvěry či krizové centrum. Odborníci, kteří zde pracují, jsou připraveni Vám pomoci překonat těžké chvíle a poskytnout Vám podporu. Některé linky fungují nonstop, jsou bezplatné i anonymní. Zároveň můžete využít aplikaci Nepanikař, která mimo jiné nabízí chatovou poradnu nebo tipy pro zvládnutí nepříjemných psychických stavů.

Přejeme Vám, abyste našla řešení, díky kterému se budete cítit lépe,

Tým poradny

Ahoj Lenko,

děkujeme, že ses obrátila na naši poradnu. Píšeš nám, že jsi trpěla mentální anorexií a hladověním jsi zhubla na vysněnou váhu. Teď se obáváš, že znovu přibereš, jelikož trpíš záchvatovitým přejídáním, a ptáš se, jak se ho zbavit.

Říkám si, že to pro tebe musí být asi náročná doba a chápu tvé obavy ohledně přejídání a případného následného přibírání. Více mi však dělají starost další možné důsledky, protože záchvatovité přejídání, stejně jako mentální anorexie, má negativní vliv na fyzické zdraví i na psychiku. Jsem proto ráda, že ses rozhodla nám dotaz napsat.

Další krok, který by ti mohl pomoct, by bylo svěřit se někomu blízkému, nejlépe tvým rodičům. Pokud bys na svěřování rodičům neměla odvahu, nebo  jim to zatím z nějakého důvodu říct nechtěla, můžeš se svěřit někomu jinému z rodiny, nebo třeba i někomu z kamarádů. Dospělý by ti ale mohl kromě vyslechnutí i pomoci.

K tvým obavám z přejídání mě napadá, že možným způsobem, jak se přejídání můžeš pokusit vyhnout, je odreagovat se něčím jiným. Pokud bys cítila blížcící se touhu něčím přejíst, můžeš místo toho třeba někomu blízkému zavolat, něco si pustit (film/seriál) nebo jít ven s kamarády. Další rady k tomuto tématu ti může nabídnout aplikace Nepanikař, která ti může pomoct i s různými obavami a pocity, které u tebe jídlo možná vyvolává.

Přemýšlím také nad tím, jakým způsobem se v současné době mimo přejídání stravuješ. O mentální anorexii píšeš v minulém čase, snad už tedy nehladovíš. U poruch příjmu potravy se však někdy i stává, že se mohou střídat období hladovění a přejídání. Mohlo by být proto fajn zaměřit se na vyvážený jídelníček, který by mohl předcházet přejídání a byl prospěšný pro tvé zdraví. O tom, co a v jakém množství by bylo vhodné jíst se můžeš poradit s nutričním specialistou, kterého můžeš vyhledat právě třeba s pomocí rodičů. Kromě toho bych tě chtěla podpořit i ve vyhledání psychologické pomoci. Existují centra, která jsou na poruchy příjmu potravy přímo zaměřená a mají mnoho zkušeností s poradenstvím v této oblasti (jak psychologickém, tak nutričním). Kontakt na jednu z těchto poraden najdeš zde. Nabízejí více služeb, včetně například telefonické linky. Kdybys potřebovala, zde najdeš také mnoho kontaktů na psychology či psychoterapeuty z celé ČR, kteří ti také mohou pomoci.

Přejeme ti, aby se ti podařilo najít cestu ke zdravému stravování.

Tým poradny

Dobrý den, Karolíno,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že máte problémy při svém studiu na vysoké škole. Věnujete se studiu dvou oborů, na jednom máte dokončeno bakalářské studium, na druhém jste ve druhém ročníku. Doposud jste se studiem neměla problém, prodlužovala jste jen o semestr kvůli zkvalitnění bakalářské práce, navíc jste se starala o umírající babičku, což pro Vás bylo velmi náročné období. Po státnicích jste však při přípravě na zkoušky druhého oboru začala mít problémy se spánkem, jídlem, byla jste vyčerpaná a nesoustředěná. Teď se Váš problém opět vrátil. Před zkouškami brečíte a cítíte se zhroucená. Někdy Vám tolik třeští hlava, že přemýšlíte, že byste si nějak ublížila, jen abyste bolest přehlušila. Školu jste díky tomu začala nenávidět, nevidíte v ní dále smysl a máte strach, že Vás tohle vše úplně změní. Za rok máte skládat další státnice, ale neumíte si představit, že byste to s tímto nastavením hlavy zvládla, a nás se ptáte, co s tím.

V prvé řadě bych Vás ráda ocenila za to, že se celou situaci snažíte řešit. Zkoušky mohou být psychicky velmi náročné a myslím si, že stres, který se u Vás před státnicemi projevil, navíc v pro Vás obtížném období, mohl být natolik velký, že se projevoval i fyzicky. Říkám si, že se Vaše tělo možná do toho stavu nyní může dostat snadněji, protože už jste něco podobného zažila. Ať už však stojí v pozadí Vašich stavů cokoli, je naprosto pochopitelné, že je dál nechcete zažívat.

 Přemýšlím nad tím, jak Vaše běžná příprava na zkoušky vypadá, zda Vás stresuje například i nedostatek času. Napadá mě, že byste třeba mohla vyzkoušet jiný styl učení a zkusit si ho rozvrhnout tak, abyste měla nějaký čas i na odreagování a zábavu. Pokud byste cítila, že je toho na Vás moc, a začínají se objevovat negativní pocity, mohla byste vyzkoušet některou z aktivit, která Vás rozptýlí tak, abyste na učení nemusela na chvíli myslet. Můžete se společně s přítelem nebo i sama jít projít, zkusit si zacvičit nebo navštívit někoho blízkého. Můžete také vyzkoušet některé techniky pomáhající ke zklidnění. Zde naleznete například dechová cvičení, která můžete využít pokaždé, když se budete cítit špatně, a zároveň je možné je provádět kdekoliv. Dále můžete vyzkoušet zde některé relaxační techniky nebo autogenní trénink, který je volně dostupný například zde.  Napadá mě, že můžete také popřemýšlet o cvičení jógy, která některým lidem rovněž pomáhá se stresu zbavit.

V dotaze zároveň uvádíte, že někdy přemýšlíte o sebepoškozování, a ačkoli to nechcete udělat, máte obavy, že by k tomu mohlo dojít.  Kdykoliv budete mít tento pocit, můžete využít služeb krizové linky, kde s Vámi někdo celou situaci probere, abyste na tyto myšlenky nebyla sama, a může Vám pomoci je zvládnout. Využít můžete například Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, která funguje nepřetržitě celý den a její využití je zdarma. Navíc poskytují také chat, kde je můžete kontaktovat, pokud Vám to bude příjemnější. Odkaz na jejich služby naleznete zde.

Ráda bych Vás také podpořila v návštěvě psychologa nebo psychoterapeuta a myslím si, že je moc fajn, že sama vnímáte, že by Vám mohl pomoci. Zmínila jste, že jste se dříve snažila problémy řešit přes psychologickou poradnu Poradenského centra MUNI. Ta nabízí 5 osobních nebo online konzultací pro své studenty zdarma a myslím, že by Vám nyní s celou situací mohla pomoci. Dále můžete zkusit některé neziskové organizace nebo využít služeb psychoterapeutů, kteří pracují tzv. na pojišťovnu, tedy Vám jejich návštěvu proplácí Vaše zdravotní pojišťovna.  Kontakty na ně naleznete například zde nebo zde  nebo na stránkách Vaší pojišťovny.  Některé z nich navíc nově nabízejí na terapie příspěvky, které jejich klienti mohou čerpat i u soukromých psychoterapeutů.

Přejeme Vám, ať najdete cestu, jak stres ze zkoušek zvládnout.

Tým poradny

Dobrý den, Ivo,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že se potřebujete s někým poradit, jak překonat úmrtí manžela.

Ztráta blízkého člověka je jednou z nejtěžších situací v životě a vyrovnání se s ní si většinou žádá svůj čas. Každý se se smrtí blízkého může vyrovnávat trochu jinak a záleží také na tom, v jaké je fázi truchlení. Člověk totiž v průběhu zhruba jednoho roku prochází několika fázemi (více informací například zde nebo zde), při kterých se se ztrátou postupně vyrovnává. Každopádně tento proces je velmi individuální a každý na něj také může potřebovat jinak dlouhý čas.

Z Vašeho dotazu není jasné, jak dlouho Váš smutek trvá, nebo čím si teď procházíte. Také si nejsem jistá, jestli chcete přímo od nás poradit, co by Vám mohlo pomoci, nebo jestli od nás chcete doporučit, na koho se můžete obrátit. Zkusím tedy alespoň obecně odpovědět k tomu, co může být nápomocné, a poté doporučit další odborníky.

Některým lidem mohou pomoci různé rituály, které si po smrti blízkého nastaví. Někdo například chodí na hřbitov, kde se svými milovanými mluví, někdo jim píše dopisy. Můžete také například vytvořit vzpomínkové album nebo deník, kam budete vkládat, cokoliv budete chtít. Pokud ale máte pocit, že by Vám nic z nabízeného nepomohlo nebo nevyhovovalo, tak určitě existují i jiné možnosti, na které nemusíte být sama.

Ráda bych Vás podpořila, abyste se někomu svěřila s tím, čím procházíte. Sdílela své pocity a myšlenky. Může to být Váš blízký, kterému důvěřujete, a který by pro Vás mohl být i oporou. Další možností je navštívit odborníka, psychologa či psychoterapeuta, kontakty naleznete například v tomto rozcestníku. Tito odborníci Vám mohou pomoci projít těžkým obdobím a také najít způsoby, které budou právě Vám pro překonání ztráty manžela vyhovovat. Existují také poradny přímo pro pozůstalé, například zde nebo zde. Pokud byste potřebovala akutně pomoct, můžete se též obrátit na telefonické krizové linky.

Přejeme Vám, abyste našla cestu, jak úmrtí manžela překonat.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, kterou v nás vkládáte. V dotazu uvádíte, že se Vám v hlavě neustále opakují slova o něčí smrti. Máte pocit, že Vás tyto myšlenky ničí, ráda byste se jich zbavila a nás se ptáte jak.

Opravdu mě mrzí, že si něčím takovým procházíte, a snažím se si představit, jak obtížné to pro Vás musí být. Je normální, že v nás smrt vyvolává negativní pocity jako jsou obavy a strach. Někdy se také může stát, že nám něco utkví v hlavě a nemůžeme se toho zbavit. Z Vašeho dotazu není patrné, zda tyto myšlenky mohou mít nějaký reálný základ, např. onemocnění či smrt v okolí, nebo se Vám začaly objevovat bez příčiny. V závislosti na okolnostech by se řešení Vašich potíží totiž mohlo lišit.  Pokud pociťujete, že Vás to ničí, myslím si, že je moc dobře, že se snažíte hledat další způsoby, pokud Vám dosavadní snaha o odreagování nepomáhá.

Napadá mě, že byste mohla zkusit některé relaxační techniky. Portál Nevypusť duši vytvořil na svém webu video a infografiku, kde ukazují některé z možností. Odkaz na video naleznete zde, infografiku pak zde.  Dále mě napadá, že se se svým problémem můžete zkusit svěřit někomu blízkému. Někdy už samotné vypovídání se může člověku ulevit.

Pokud pro Vás bude situace i nadále neúnosná, myslím si, že byste mohla zvážit návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta. Můžete zkusit přijít na to, proč se Vám myšlenky na smrt neustále vrací a nemůžete se jich zbavit, a společně najít způsoby, které by Vám pomohly. Kontakty naleznete například zde a zde.

Přejeme Vám, abyste našla způsob, jak nepříjemné myšlenky zvládnout.

Tým poradny

Dobrý den, Ivano,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že Vás trápí nezvladatelný stres, úzkost a panika, které se objevují při studiu na vysoké škole. Situace se navíc postupně zhoršuje. Popisujete, že Vás čekala těžká zkouška, na kterou jste se začala připravovat měsíc předem, a tehdy začaly ještě větší obtíže. Píšete, že Vám bylo psychicky i fyzicky zle, měla jste neklidný spánek, úzkosti, ráno jste několikrát zvracela a podobně. Bojíte se, že pokud se situace nezlepší, bude to mít špatný vliv na Vaše zdraví a také na Vaše okolí.

Při čtení Vašeho dotazu jsem si představovala, jak náročné to pro Vás muselo být. Píšete, že pro Vás bylo těžké si ráno umýt zuby, zhubla jste 6 kilo a tak dále.  Chápu proto, že máte obavy, jak to budete dál zvládat, a chtěla bych Vás moc ocenit za to, že s tím chcete něco dělat. Způsobů, jak se vyrovnávat se zvýšeným stresem, je více a každému může zabírat něco jiného. Někomu například pomáhá pravidelná procházka v přírodě, jinému může pomoci autogenní trénink, který lze najít na internetu, například zde. Lze také využívat relaxačních cvičení či meditace, které můžete nalézt například zde nebo zde a podobně.

Zmínila jste, že Vám předtím pomáhala jóga, ale teď jste někdy neměla sílu ani na ni. Napadá mě, že byste mohla využít alespoň část z jógy a zkusit nějaká dechová cvičení, která jóga využívá. Tato nebo i jiná dechová cvičení by Vám mohla pomoci i při akutní úzkosti a panice. Další informace k tomu můžete nalézt například zde. Při úzkosti a panice by Vám také mohla pomoct cvičení na ukotvení se, která můžete najít například tady. Všechny výše zmíněné aktivity můžete provozovat pravidelně, a to i ve dnech, kdy stres nepociťujete, mohou působit preventivně. Pokud by se Vám někdy nedařilo paniku zvládnout, můžete se také obrátit na krizové linky, kde Vám mohou též pomoci najít způsob, jak se uklidnit.

Co se týká konkrétně přípravy na zkoušky, tak si říkám, že některým lidem může pomoci, když si o učení a přípravě na zkoušky povídají s dalšími spolužáky. Některým může také pomoci společné učení, ať už osobně nebo online přes videohovor, avšak záleží hlavně na Vás, jestli by Vám tyto způsoby vyhovovaly. Také by mohlo být fajn svěřit se se svými starostmi někomu, komu důvěřujete. Podpora okolí může být v těchto nelehkých situacích nápomocná.

Píšete, že budete chtít využívat psychologické poradenství, které máte na univerzitě k dispozici. V tomto bych Vás chtěla velmi podpořit. Pokud byste však chtěla začít navštěvovat psychologa či psychoterapeuta dříve, tak můžete využít například těchto rozcestníků, kde naleznete kontakty. S odborníkem byste mohla dopodrobna probrat Váš problém a společně byste mohli hledat způsoby zvládání Vám přímo na míru.

Přejeme Vám, abyste našla způsoby, jak pracovat se stresem, a mohla dále s větším klidem studovat.

Tým poradny

Dobrý den Niko,

děkujeme za Váš dotaz. Téma negativních myšlenek do naší poradny určitě patří. Klienti se na nás obracejí jak v případech, kdy je samotné trápí negativní myšlenky, tak také pokud se s nimi setkali například u někoho ze svých blízkých. Budete-li mít zájem, můžete si pomocí fulltextového vyhledávání či možnosti filtrování dotazů dle témat již zodpovězené dotazy s podobnou tematikou vyhledat přímo na našem webu.

Zároveň, i přesto, že z Vašeho dotazu nedokážu určit, zda negativní myšlenky trápí přímo Vás, nebo se na ně ptáte z jiného důvodu, si myslím, že by zde bylo fajn zmínit i možnost využití psychoterapie. Během psychoterapie totiž mají lidé možnost s odborníkem probrat negativní myšlenky do hloubky a společně pracovat na hledání způsobů, jak se s nimi vypořádat. I možnostem psychoterapie se věnují některé naše zveřejněné dotazy. Případně Vám mohu také nabídnout i internetové stránky, kde se o možnostech psychoterapie dozvíte více, případně Vás zajímá, kdo poskytuje psychoterapii v určité lokalitě.

Přejeme Vám, abyste našel informace, které hledáte.

Tým poradny

Dobrý den, Kiki,

děkujeme, že jste se pro radu obrátila na naši poradnu. Před půl rokem se s Vámi nečekaně rozešel přítel, jenže Vy ho pořád milujete, a to Vás trápí. Často se potkáváte kvůli společným přátelům, chová se k Vám nepěkně, přesto jste spolu nedávno skončili v posteli. Poslední dobou se kvůli rozchodu necítíte dobře, špatně jíte a spíte, a hledáte cestu, jak z toho ven.

Rozchod bývá pro lidi často složitý, tím spíš, když přijde z ničeho nic. Někteří lidé se s rozchodem vyrovnají rychle, jiní potřebují více času. Je pochopitelné, že ke svému bývalému příteli stále chováte nějaké city, které nejde jen tak lusknutím prstů vymazat. Vidíte v něm stále jen to dobré, přestože si uvědomujete, že se k Vám choval špatně. Připadá mi, že může být těžké trávit čas s člověkem, ke kterému chováte takové rozporuplné pocity. Každé setkání může znovu probouzet staré city, takže pak může být složitější se s nimi vypořádat. Někteří lidé zvládnou se svými bývalými partnery zůstat po rozchodu kamarádi, jiní potřebují za vším udělat tlustou čáru. Zkuste se zamyslet nad tím, co Vám čas strávený s bývalým přítelem přináší, a v čem Vám naopak může ubližovat. Možná najdete způsoby, jak trávit čas se společnými kamarády i bez něj, abyste se vyhnula situacím, které popisujete.

Napadá mě, že ve Vás možná stále zůstávají nějaké nezodpovězené otázky ohledně toho, proč se s Vámi vlastně bývalý přítel rozešel, jak Vás v současnosti vnímá, nebo proč se k Vám takto chová. Tady by mohl pomoci upřímný rozhovor s bývalým přítelem, pokud se vám oběma bude chtít. Můžete mu zkusit vysvětlit, jak se ohledně rozchodu cítíte, a třeba i to, že ani po půl roce s ním nejste úplně vyrovnaná. Třeba vás při společném povídání napadne, jak situaci i s ohledem na přátele lépe řešit, a co byste pro to oba mohli udělat. Pokud se na takový rozhovor necítíte, můžete mu třeba zkusit napsat dopis. Už samotné psaní dopisu může člověku pomoci urovnat si myšlenky a dát průchod citům. Někdy pak není ani potřeba dopis předávat, protože samotné psaní pomůže – dopis pak můžete třeba roztrhat nebo spálit.

V těžkých životních situacích může člověku ulevit, když si popovídá s nějakou blízkou kamarádkou nebo kamarádem, případně s někým z rodiny. Za zvážení může stát i návštěva odborníka na duševní zdraví – psychologa nebo psychoterapeuta. Vyrovnávání se s rozchodem patří mezi věci, se kterými lidem ve své praxi často pomáhají. S hledáním odborníka, který by Vám vyhovoval, můžete začít třeba na rozcestníku na našem webu.

Přejeme Vám, ať najdete cestu, jak z toho ven,

Tým poradny

Dobrý den Jul,
děkujeme Vám za důvěru, s kterou se obracíte na naši internetovou poradnu. Píšete nám o tom, že poslední rok byl poměrně náročný, trpěla jste samotou, poslední měsíc a půl máte problémy se spánkem. Nyní jste v izolaci kvůli covidu, spíte ještě méně, a to ovlivňuje Vaši psychiku. Ptáte se, zda je možné, že covid problémy se spánkem umocnil a jestli problémy odezní.

Nejprve bych Vám chtěla říct, že mi přijde skvělé, že se snažíte, abyste dobře spala a byla psychicky v pohodě a také že přemýšlíte nad tím, jak Vás tohle všechno ovlivňuje. Říkám si, že pokud byl celý rok pro Vás náročný a do toho se teď přidaly problémy se spánkem, může to být frustrující a únavné. Být v izolaci úplně sama může být opravdu těžké, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Píšete, že když spíte málo, tak nemáte schopnost něco dělat nebo uvažovat pozitivně. Přijde mi pochopitelné, že v takových dnech se toto nemusí dařit.

Ptáte se nás, jestli je možné, že covid tyto stavy umocnil a zda tyto problémy odezní. Na tyto otázky Vám nemůžu dát jasnou odpověď. Potíže se spánkem mohou souviset se stresem a může se jednat i o následek onemocnění COVID-19, ale příčiny mohou být i jiné. Prášky na spaní mohou být vhodné pro užití v případě, že se potřebujete vyspat, abyste měla energii, ale při častém užití si na ně tělo začíná zvykat a také mohou vyvolávat závislosti. Napadá mě, že by mohlo být fajn si s Vaším praktickým lékařem promluvit o potížích se spánkem, ohledně případném využití prášků na spaní je konzultace s lékařem nutná. Píšete, že z těchto léků máte strach. Říkám si, že léky nejsou jedinou možností, můžete se zkusit zaměřit na spánkovou hygienu, nebo například využít možnosti přírodní léčby (bylinky na usnutí apod.).

Zmiňujete, že jste měla náročné období a problémy se spánkem začaly v době, kdy jste prožívala velký stres. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci například pravidelné provádění relaxací, a to jak během dne, tak bezprostředně před spánkem. Pomoci by Vám mohlo promluvit si s psychologem či psychoterapeutem, který Vám může být oporou a tím, který Vás vyslechne, ale i někým, kdo Vám může pomoci s praktickými tipy k lepšímu spánku. Navštívit můžete i spánkové centrum. Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste vyhledala odborníka (ať už lékaře či psychologa), pokud by se Vaše problémy se spánkem nějakou dobu nelepšily, nebo dál zhoršovaly.

Přejeme Vám, ať se Váš spánek zlepší,
Tým poradny

Dobrý den, Gabrielo,

píšete nám, že máte problém s nadměrně obézním manželem, který si není schopný sám vzít léky, a ani po Vašem připomenutí to neudělá. Má zdravotní problémy, zanedbává hygienu a občas mluví z cesty, zdá se Vám někdy mimo. Jeho maminka měla Alzheimera, a tak se obáváte, jestli ho Váš manžel nemá taky. Chtěla byste od nás nějaké informace nebo radu, co dál.

Z Vašeho dotazu cítím, že si o manžela děláte starosti a možná se cítíte zmatená nebo bezmocná. Je od Vás moc hezké, že se snažíte mu zajistit potřebnou péči a věnujete se mu. Rozumím tomu, že potřebujete poradit, co teď, když už si asi nevíte rady a máte strach, jestli netrpí Alzheimerovou chorobou. Dokážu si představit, že většina lidí by se na Vašem místě cítila podobně a potřebovala by informace nebo radu, co dál.

Říkám si, že by možná mohlo pomoci vyjasnit situaci, kdybyste si s manželem zkusila v nějaké klidnější chvíli promluvit, proč léky nebere a co by potřeboval, aby byl třeba spokojenější. Některé lidi může pomoct rozmluvit, když jim vyjádříme pochopení a nehodnotíme, jak to oni cítí. Stejně tak můžete zase Vy manželovi popsat, jaké to je pro Vás, že se o něj třeba pak bojíte a nevíte, jak mu pomoct. Společně se pak můžete domluvit, co s tím budete dělat.

Nedokážu Vám takhle na dálku říct, jestli Váš manžel něčím trpí, či jestli jsou to počátky Alzheimerovy choroby. Napadá mě ale, že by Vám s tímhle mohl poradit psychiatr. Kdybyste nějakého vyhledala, mohl by Vašeho manžela vyšetřit a promluvit si i s Vámi. Tím pádem by nejspíš dokázal lépe zodpovědět Vaše otázky. Mohla byste s ním také probrat to, jak to udělat, abyste manžela motivovala brát léky, které potřebuje. Psychiatra můžete hledat např. zde, případně se můžete poradit s obvodní lékařkou svého manžela, jak situaci vidí ona a jestli by Vám někoho nedoporučila.

Mám také pocit, že je pro Vás péče o manžela zřejmě hodně náročná, což by bylo naprosto pochopitelné. Je v této chvíli také důležité, abyste myslela i na sebe a dělala věci, které Vám přináší radost, abyste si našla chvíli pro sebe a odpočinula si. Napadá mě, jestli máte ve svém okolí někoho, s kým si o tom můžete povídat a kdo Vás podpoří, třeba nějaká kamarádka nebo člen rodiny. Pokud cítíte, že si o tom všem potřebujete s někým promluvit více a je toho na Vás hodně, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste se nebála kontaktovat psychologa nebo psychoterapeuta. S tím byste si mohla promluvit o tom, jaké to pro Vás je, když je manžel nemocný a špatně spolupracuje, a co třeba můžete dělat pro to, aby to pro Vás bylo o něco snazší. Hledat můžete např. zde.

Přejeme Vám, abyste s manželem našli řešení, co dál.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete nám o své dceři, která chodí do druhé třídy a trápí ji, že spolužačky věří pomluvě o ní, kterou rozšířila jedna z nich. Chtěla byste vědět, co máte dceři poradit. Chci ocenit, že se o svou dceru a její vztahy ve třídě zajímáte a berete vážně, co prožívá. Napadá mě, že dceři může pro začátek pomoct, když se budete o tom, co ji trápí, i nadále bavit a budete jí oporou. Můžete se společně zamyslet nad tím, proč spolužačka ostatní pomlouvá a proč se k ní další spolužačky připojují. Kdyby dcera alespoň trochu porozuměla tomu, proč se její spolužačka takhle chová a co na tom zaujalo ostatní děvčata, možná by pro ni bylo snazší celou situaci ustát a na pomluvy reagovat tak, jak by si sama přála. Zároveň ale vnímám jako důležité ji ujistit, že ať se tak spolužačky chovají z jakéhokoliv důvodu, pomlouvat ostatní není v žádném případě v pořádku a je pochopitelné, že jí to vadí.

Můžete s dcerou taky společně vymyslet, jak by se mohla pomluvám přímo ve třídě bránit. Možná má ve třídě nějakou spolužačku, která pomluvě nevěří a na kterou by se mohla obrátit pro podporu, kdyby se cítila špatně. Také můžete zkusit vymyslet, co přesně by mohla dcera spolužačkám říct, když od nich nějakou pomluvu uslyší a zkusit si to doma i natrénovat. Můžete dceru podpořit, aby se případně obrátila i na třídní učitelku či školního psychologa, kteří dobře znají i kolektiv ve třídě. Se školním psychologem by dcera mohla probrat, co ji trápí a možná by přišli i na další způsoby řešení. Pokud by to dceři více vyhovalo, spolužáci se o její návštěvě školního psychologa vůbec nemusí dozvědět.

Ačkoliv mezi dětmi v tomto věku bývá poměrně běžné, že se navzájem pomlouvají, nebaví se spolu, nebo tvoří party, určit hranici, kdy obyčejné dětské škádlení přechází ve vážnější problém, je někdy obtížné. Proto, pokud byste Vy sama měla pocit, že se problém nevyřešil nebo že se dcera ve třídě necítí dobře, můžete si o tom promluvit i s třídní učitelkou. Případně je možné se obrátit i na zmiňovaného školního psychologa, pokud ve škole je, či metodika prevence, jehož náplní práce je i řešení podobných problémů.

Přejeme, ať se dceři ve škole daří,

Tým poradny

Dobrý den, Pajo,

děkujeme Vám za projevenou důvěru v naši poradnu. Píšete, že jste studentkou vysoké školy, která Vás ale nebaví, přijde Vám pro Vás moc těžká a pociťujete kvůli ní velký stres, jste tam pouze z donucení rodičů. Jste z celé situace nešťastná, proto zvažujete, že ze školy odejdete, nicméně se bojíte, jak na to rodiče zareagují. Chcete vědět, jestli máte ze školy odejít a jak to případně sdělit rodičům.

Představuji si, jak pro Vás musí být tato situace zatěžující. Někdy je velmi těžké dostát tomu, co bychom chtěli a zároveň tomu, co by chtěli rodiče, obzvláště pokud se úhly pohledu a názory rozcházejí. Je pochopitelné, že Vám na rodičích záleží a nechcete je zklamat. Chci ale ocenit, že myslíte i na sebe, sebrala jste odvahu a snažíte se situaci, ve které Vám není dobře, řešit.

Píšete, že v souvislosti se školou zažíváte nepříjemné pocity, často brečíte a cítíte se v depresi. Říkám si, že může být velmi obtížné vytrvat u něčeho, co člověka nebaví a nezajímá, proto si dokážu představit, jak pro Vás může být studium náročné. Bohužel Vám ale nedokážu říct, zda je odchod ze školy tím správným řešením. Napadá mě, že by Vám mohlo pomoci, kdybyste zkusila pro začátek udělat nějaké kroky pro to, abyste se v době zkouškového období necítila tolik ve stresu. Můžete zkusit třeba dechová cvičení, hlídat si dostatek spánku a jídla, domluvit se na společném učení se spolužáky nebo se svěřit někomu blízkému. Pokud na univerzitě máte psychologa, můžete ho kontaktovat, a společně s ním pracovat se stresem, který zažíváte ve zkouškovém období a vytvořit strategie k jeho zvládání, které by Vám mohly pomoci nejen v tomto studiu, ale i později v životě. Zároveň s ním můžete probrat strategie učení a třeba i to, jak v době zkouškového zvládat nedostatek času na blízké. Pokud byste ale vnímala, že nic z toho nepomáhá, stále máte depresivní pocity a jste ve škole nešťastná, možná by byl odchod vhodným řešením.

Naprosto rozumím tomu, že máte obavy rodičům, kteří Vás do studia nutí, říct, jak se ve škole trápíte, a že uvažujete o ukončení. Z toho co, píšete jsem pochopila, že jste rodičům už některé problémy týkající se studia naznačila, chtěla bych Vás ale podpořit, ať jim zkusíte sdělit svůj pohled a pocity ještě jednou. Můžete si třeba zkusit nejdříve sepsat, co přesně byste jim chtěla říct, a popřemýšlet nad tím, jak by mohli na Vaše slova zareagovat a co byste jim mohla odpovědět. Je možné, že si úplně neuvědomují, co v souvislosti se studiem prožíváte a když jim to ještě víc přiblížíte, lépe Vás pochopí a podpoří ve Vašem rozhodnutí. Píšete také, že zvažujete studium něčeho jiného. Můžete popřemýšlet, jaký obor by Vám vyhovoval a případně i zvážit, zda je studium opravdu to, čemu byste se nyní chtěla věnovat, nebo byste třeba chtěla nějakou dobu pracovat a dát si čas na rozmyšlenou. Napadá mě, že kdybyste rodičům řekla nějaký plán do budoucna, mohlo by jim to pomoct Vaše rozhodnutí přijmout. V případě, že by se Vám nedařilo si s rodiči promluvit, můžete se obrátit i na psychologa či psychoterapeuta v rodinné poradně, který by Vás mohl rozhovorem provést a umožnit Vám si o celé situaci otevřeně promluvit. Může se ale také stát, že i přes vše, co uděláte, rodiče s odchodem ze školy nebudou souhlasit. V takovém případě Vás chci Vás podpořit, abyste se rozhodovala především s ohledem na to, v čem budete spokojená Vy sama.

Myslím si, že by mohlo být fajn si o tom promluvit také se Vašimi přáteli, kteří by Vás mohli podpořit. Je také možné, že je mezi nimi někdo, kdo zažívá podobnou situaci s rodiči nebo má zkušenost s odchodem nebo přestupem na jinou školu, a mohl by Vám poradit. Pokud byste  vnímla, že by pro Vás bylo přínosné si promluvit i s někým dalším, můžete kontaktovat výše zmiňovaného univerzitního psychologa či si sama vyhledat jiného psychologa či psychoterapeuta. Ten by Vám mohl pomoci i s rozhodováním a ujasněním, co chcete v životě dělat, s tím, jak rodičům své rozhodnutí sdělit a případně Vám být oporou také tehdy, pokud s ním Vaši rodiče nebudou souhlasit.

Přejeme Vám ať se rozhodnete tak, jak pro Vás bude nejlepší, a ať Vaši rodiče rozhodnutí respektují.

Tým poradny

Dobrý den, Lenko,

děkujeme za Váš dotaz. Píšete, že Vaše maminka užívá denně několik volně prodejných léků, a to včetně těch na bolest. Mamince jste radili, aby se pokusila změnit životní styl, odmítá však léky přestat brát a začala je před Vámi schovávat. Když jste jí léky vzali, začala Vám nadávat a uklidnila se až po jejich vrácení. Z Vašeho dotazu usuzuji, že se nás ptáte, jak docílit toho, aby maminka užívání léků omezila a jak moc velký problém tato situace představuje.

Chápu, že Vás situace znepokojuje a máte o maminku starost. Z Vašeho dotazu vnímám, že možná cítíte i bezmoc a naštvání, když maminka Vaši pomoc odmítá a nechce léky přestat brát. Přemýšlím nad tím, co maminku k užívání léků vede. Napadá mě, že byste si s ní mohla zkusit sednout a zeptat se, jestli ji něco bolí a co jí užívání léků přináší dobrého. Chci Vás podpořit, abyste toto téma otevřela ve chvíli, kdy na to budete mít dostatek času a budete se cítit dobře. Může také pomoci, když mamince dáte dostatek prostoru, aby Vám mohla říci, jak ona své užívání léků vnímá a zkusíte jí vysvětlit, jaké pocity máte z celé situace Vy. Můžete maminku podpořit k návštěvě lékaře, který by s ní mohl probrat smysluplné řešení jejích zdravotních problémů i případné negativní účinky užívání léků. Je možné, že by mamince pomohla i úprava životního stylu a jídelníčku, jak zmiňujete, ale to Vám bohužel nedokážeme říci, protože to je zcela v kompetenci jejího ošetřujícího lékaře.

Také zmiňujete, že maminka byla hodně naštvaná, když jste jí léky schovali. Napadá mě, že ji možná jen vadilo, že jí bez jejího vědomí zasahujete do osobních věcí. Existuje ale také možnost, že má s užíváním léků problém a nedokáže sama omezit jejich užívání, ačkoliv jí nepomáhají tak, jak by měly. Pokud by tomu byla otevřená, můžete jí nabídnout, že si může orientačně zjistit, jak na tom je, třeba prostřednictvím tohoto testu. Pokud by maminka sama vnímala, že léky užívá víc, než by chtěla, můžete jí doporučit návštěvu psychologa či psychoterapeuta. S ním by mohla probrat i cokoliv jiného, co ji trápí.

V případě, že by se Vám nepodařilo si o tom společně popovídat, chci Vám nabídnout, abyste se obrátila na psychologa nebo psychoterapeuta v rodinné poradně. Ten Vám může vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém si budete moci otevřeně promluvit. Samotné rozhodnutí, zda s tím bude chtít maminka něco dělat, ale zůstává na ní. Pokud dojde k závěru, že nic řešit nechce, nezbývá nic jiného, než její rozhodnutí respektovat.

Na závěr Vás chci podpořit, pokud byste cítila, že byste i Vy potřebovala celou situaci s někým probrat a získat podporu, abyste se svěřila někomu blízkému anebo zvážila návštěvu psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme, aby se Vám podařilo s maminkou o celé situaci otevřeně promluvit.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, kterou vkládáte do naší poradny. Trápí Vás, že ve vztahu s přítelem máte problémy v sexu. Návštěva lékaře sice pomohla potížím s erekcí, i tak ale přítel moc chuti na sex nemá, a místo toho masturbuje. Cítíte se kvůli tomu hrozně, a ráda byste věděla, jak můžete situaci dál řešit.

Pro většinu lidí je sex jedním ze základních pilířů vztahu a je naprosto pochopitelné, že se kvůli jeho nedostatku cítíte nespokojená. Chci ocenit, že jste k řešení problému přistoupila aktivně a přítele podpořila v tom, aby řešil své potíže s lékařem. Rozumím tomu, že o to těžší teď může být, přihlížet tomu, že přítel místo sexu s Vámi masturbuje a nedivím se ani tomu, že si připadáte nežádoucí a nemilovaná.

Přemýšlím, jestli jste s přítelem někdy o svých pocitech mluvila, a zda jste zjišťovala, jak situaci vnímá on. Mohla byste se ho například zkusit zeptat, jak se dívá na Váš intimní život, co ho k masturbování vede a říci mu, jak se v takových chvílích cítíte. Můžete společně popřemýšlet třeba i nad tím, s čím vším mohou potíže v této oblasti souviset. Napadá mě například přílišný tlak a stres v práci, problémy v širší rodině, napětí v nějaké jiné oblasti Vašeho vztahu nebo cokoliv dalšího. Pro takový rozhovor může být přínosné si zvolit chvíli, kdy se budete oba cítit dobře a budete mít dostatek času. Případně si můžete i dopředu nachystat, co byste chtěla příteli sdělit. Je možné, že Vám oběma takový otevřený rozhovor přinese úlevu a povede se Vám nalézt řešení. Zároveň mě napadá, že byste se mohla svěřit i nějaké blízké kamarádce, která by Vás vyslechla a byla by Vám oporou.

I přes veškerou Vaši snahu se ale může stát, že přítel nebude rozhovoru otevřený anebo se Vám nepodaří o tom, co Vás trápí, promluvit tak, jak byste si představovala. V takovém případě Vás chci podpořit, abyste se obrátili na psychologa či psychoterapeuta v párové poradně. Ten Vám může vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém byste mohli otevřít téma Vašeho sexuálního života, vzájemného naplňování potřeb v této oblasti i hledat možná řešení. Kdyby přítel poradnu navštívit nechtěl, můžete se na odborníka v párové poradně obrátit i sama. Případně, kdybyste si chtěla více ujasnit, jak se ve vztahu cítíte, jaké máte možnosti, pokud přítel nebude otevřený řešení, nebo cokoliv dalšího, můžete zvážit i individuální konzultaci u psychologa či psychoterapeuta.

Přejeme, ať se Vám podaří toto téma s přítelem otevřít a společně najít řešení.

Tým poradny

Dobrý den,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že jste muž a nevíte, jak si najít partnera. Samota Vám vadí, ale nejste moc společenský typ. Rozumím tomu, že někdy může být těžké být sám a vnímám, že se tím opravdu trápíte.

I když píšete, že nejste moc společenský typ, přemýšlím nad tím, jestli máte někoho blízkého ve svém okolí, s kým rád trávíte čas. Pokud ano, napadá mě, že byste s ním mohl vyrazit někam, kde by byla možnost se s někým novým seznámit, třeba na koncertě, při společném sportování a podobně. Také si říkám, že byste se mohl svým blízkým svěřit, že byste rád někoho potkal. Mohli by Vás potom třeba seznámit s někým z jejich okolí nebo Vám být oporou ve chvílích, kdy se budete cítit sám.

Další možností je seznámení se prostřednictvím sociálních sítí. Například na Facebooku se můžete přihlásit do různých zájmových skupin anebo do skupin určených přímo k seznámení. Existuje také mnoho seznamek, které by Vám mohly v hledání pomoct.  Ty se liší se například v zaměření na určitou skupinu lidí, v tom, zda jsou placené nebo zdarma nebo v tom, jaké informace o sobě má člověk uvést. Některé si můžete stáhnout i jako aplikace. Z Vašeho dotazu chápu, že Vaše sexuální orientace je homosexuální. Proto bych Vám chtěla nabídnout, abyste se podíval i na tento web. Můžete tam nalézt třeba články se zkušenostmi lidí, kteří se zkoušeli se s někým seznámit, online poradnu a podobně.

Pro případ, že byste si třeba chtěl více ujasnit, jaký by Váš partner měl být, jak můžete navázat kontakt nebo jak pracovat se samotou, můžete se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta, kterého si můžete vyhledat prostřednictvím těchto rozcestníků.

Přejeme Vám, ať svého partnera brzy najdete.

Tým poradny

Dobrý den, Moniko,

píšete nám, že jste se zamilovala do bývalého partnera své sestry. Zmiňujete, že to tehdy nebylo nic vážného a sestra už má vlastní rodinu. I lidé z Vašeho okolí mají pocit, že byste se k sobě perfektně hodili, Vy však cítíte určitý blok. Ptáte se nás, zda je morálně v pořádku navázat partnerský vztah se zmíněným mužem.

V prvé řadě si vážíme důvěry, se kterou jste se na nás obrátila. Domnívám se, že morálka je velmi osobní věc, a nepřísluší mi, abych hodnotil, zda něčí chování je či není morální. Rád bych Vás však podpořil v tom, abyste udělala to, co pro Vás dle Vašeho názoru bude nejlepší. Z Vašeho dotazu mám dojem, že jste ze zmíněného muže opravdu nadšená a podporují Vás i společní známí. Zároveň vnímám obavy, co by na to mohla říct Vaše sestra, nebo možná i jiní blízcí.

Přemýšlím nad tím, jaké by pro Vás bylo zeptat se na postoj přímo Vaší sestry. Ačkoliv se to může jevit jako obtížné, možná by Vám to mohlo pomoci rozhodnout Vaše dilema. Zároveň mi připadá důležité zmínit, že ať už by sestra reagovala jakkoli, v konečném důsledku bude záležet na Vašem rozhodnutí, tedy zda je pro Vás důležitější rozvíjet vztah se zmíněným mužem, nebo neriskovat případný konflikt se sestrou. Podstatný je samozřejmě i postoj toho muže, který nejlépe také zjistíte otevřeným rozhovorem.

Pokud byste potřebovala probrat Vaše dilema důkladněji, můžete zvážit návštěvu u psychologa nebo psychoterapeuta, případně kontaktování linky důvěry. Ačkoliv mezi lidmi často panuje přesvědčení, že se na odborníky mohou obracet jen v závažných nebo akutních situacích, mohou Vám pomoci urovnat si myšlenky a dospět k rozhodnutí.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo Vaše dilema rozřešit.

Tým poradny

Dobrý den, Eliško,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se obracíte na naši poradnu. V dotazu píšete, že byste potřebovala najít někoho, s kým byste si mohla promluvit. Zároveň říkáte, že se s rodinou necítíte bezpečně a myslíte, že by Vám nerozuměli.

Z dotazu cítím, že je Vaše situace pro Vás asi nějakým způsobem naléhavá, chtěl bych proto ocenit, že jste se rozhodla s tím něco udělat. Už jen to, že jste napsala, může vyžadovat značnou dávku úsilí a odvahy.

Ptáte se, zda bychom Vás nemohli s někým zkontaktovat. To bohužel v naší kompetenci není, můžeme Vás ale nasměrovat, koho oslovit. Říkám si, že byste mohla využít například služeb psychologa či psychoterapeuta. Pokud Vaše škola má svého školního psychologa, můžete se obrátit na něj (kontakt naleznete obvykle na webových stránkách školy). Pokud byste se chtěla obrátit spíše na někoho mimo prostředí školy, můžete zkusit vyhledat odbornou pomoc také zde.

Také mě napadá, že byste mohla zkusit využít třeba Linku první psychické pomoci nebo linku důvěry Dětského krizového centra. Obě jsou zcela anonymní a s pracovníky můžete komunikovat buďto telefonicky nebo také online prostřednictvím chatu. Na lince si můžete s odborníkem v klidu o čemkoliv promluvit, nemusíte se bát, že by Vás někdo za něco odsuzoval a můžete se také na cokoliv zeptat. Pokud byste se třeba rozhodla obrátit na psychologa či psychoterapeuta a nebudete si vědět rady, jak to přesně udělat, můžete spolu na lince také prodiskutovat i Vaše možné obavy a nejasnosti.

Přejeme Vám, abyste našla někoho, u koho najdete pochopení.

Tým poradny

Dobrý den, Sašo,

děkujeme Vám za dotaz. Píšete, že Vás poslední více než rok taťka téměř denně irituje svým chováním. Podle Vás je to s ním jako s dítětem, je líný, nepořádný a neustále se mu musí říkat, co má dělat. Pociťujete, že Vás jeho chování odrazuje od manželství, a dokáže Vás vytočit takovým způsobem, že jste poté pohlcená vztekem nebo podrážděností. Míváte pocit, že Váš pohár trpělivosti již přetekl. Na druhou stranu Vás mrzí, že nemáte s taťkou takový vztah jako s mamkou, nebo kamarádka se svým taťkou.

Vnímám, jak je pro Vás aktuálně asi těžké žít v jedné domácnosti s Vaším taťkou a téměř denně se jeho chováním nervovat. Představuji si, že možná zažíváte frustraci nejen ze samotné situace, ale i z toho, že se Vám zatím nepodařilo najít žádné řešení. Přijde mi ale fajn, že stavy podrážděnosti následované pasivitou už nepřicházejí tak často. Je mi také sympatické, že si všímáte i toho, že taťku někdy hodně kritizujete, a ráda byste vztah s ním zlepšila.

Přemýšlím nad tím, jakým způsobem jste dala taťkovi své pocity najevo. Možná by stálo za to si o tom promluvit přímo s ním v nějaké poklidné atmosféře. Pokud jste to již zkoušela, ale bylo to bez úspěchu, napadá mě si o celé situaci zkusit promluvit s Vaší mamkou. V dotazu neuvádíte, jaký pohled má na Vašeho taťku ona, spolu ale máte blízký vztah. Můžete s ní probrat to, jakým způsobem na Vás jeho chování působí a jaké pocity to ve Vás vyvolává. Pokud to mamka vnímá podobně, můžete se třeba pobavit o tom, zda by se nedalo s taťkou o některých problémech promluvit, nebo mu dát najevo, že by Vaše společné soužití mohlo vypadat jinak. Pokud by se Vám podařilo si s taťkou společně o všem popovídat, můžete například navrhnout nějaké rozdělení si povinností takovým způsobem, aby to Vám všem co nejvíce vyhovovalo.

Chápu, že Vám může nyní přijít, že manželství je velké riziko.  Ráda bych Vás ale podpořila v tom, abyste myšlenku na manželství nezavrhovala. Je jen na Vás, jakého budoucího manžela si vyberete. Můžete si s ním navíc již na začátku vztahu vše vykomunikovat a snažit se i v průběhu společného soužití případným problémům předcházet či je už v počátcích řešit.

Co se týče zlepšení vztahu s taťkou, napadá mě si o tom s ním přímo popovídat. Přemýšlím nad tím, zda by se to nedalo udělat třeba při nějaké společné aktivitě, která by Vás oba bavila. Můžete pak dát taťkovi najevo, že Vám tohle chybí a že byste chtěla pracovat na lepším vztahu s ním. Uvidíte, jestli to Váš taťka bude vnímat podobně. Píšete také, že Vás mrzí, že ho někdy moc kritizujete. Při tom mě napadá, že byste mohla přemýšlet nad tím, co se Vám naopak na taťkovi líbí a jaké vlastnosti na něm oceňujete. Můžete také vzpomínat na nějaké situace či zážitky, kdy jste cítila, že Váš vztah je takový nebo podobný tomu, jaký byste si přála, aby byl. Třeba Vás takové myšlenky alespoň trochu odvedou od všeho negativního, co na taťkovi vidíte.

Užitečná by také mohla být rodinná poradna. Tam by Vám mohli pomoci vytvořit prostředí, kde mohou všichni otevřeně mluvit o tom, co je trápí, vzájemně si tak lépe porozumět a společně hledat možnosti, jak pracovat na zlepšení společného soužití a případně i vztahů. Rodinnou poradnu můžete navštívit všichni, tedy Vy, taťka i mamka dohromady, nebo jen Vy s taťkou, případně ji můžete navštívit s mamkou nebo i jen Vy sama. Kromě poradny můžete oslovit i soukromého psychologa nebo psychoterapeuta. Jejich seznam naleznete například zde nebo zde.

Přejeme Vám, abyste se ve společnosti taťky cítila lépe a aby se Váš vztah zlepšil.

Tým poradny

Dobrý den, Tadeáši,

děkujeme, že píšete do naší poradny i s tématy, která není jednoduché sdílet. Vaší důvěry si vážíme. Píšete, že si v životě moc nevěříte a máte pocit, že nedokážete vyřešit své problémy. Trápí Vás nadměrné sledování porna a s tím související problémy s erekcí, které ovlivnily i Vaše vztahy. Kvůli tomu jste také začal kouřit trávu, ale podařilo se Vám s tím přestat. Několikrát jste se také chtěl zabít.

Představuji si, kolik odvahy chtělo svěřit se se svými problémy, zvláště pokud jsou takto citlivé. Působí to na mě, jako byste měl opravdu vůli situaci změnit a kontaktování naší poradny tak může být prvním krokem. Když si neumíme sami poradit se svými problémy, často to v nás může vyvolat beznaděj, bezmoc i pocit bezcennosti. Problémy s erekcí navíc mohou člověka dostat do nepříjemných situací a často se také odráží na jeho sebevědomí. Chci Vám říci, že v tom nejste sám, problémy s erekcí i sledováním porna má v dnešní době více mužů, ale je možné je řešit a různé přístupy mají poměrně dost efektivní výsledky.

Uvědomuji si, že se jedná o citlivé téma, ale i přesto Vás chci v první řadě podpořit, abyste se zkusil se svými pocity svěřit někomu blízkému, komu opravdu důvěřujete. Svěřit se blízké osobě bývá často užitečné, protože nám může poskytnout novou perspektivu nebo alespoň podporu. Z Vašeho dotazu vnímám, že sledování porna považujete za příčinu Vašich obtíží. Je možné, že to tak je, ale zároveň to může souviset i s něčím jiným, zdravotními problémy, zážitky z minulosti, zkušenostmi z rodiny a podobně. Proto bych Vám chtěla nabídnout, abyste vyhledal pomoc odborníka, psychologa či psychoterapeuta, se kterým byste mohl prozkoumat, s čím by Vaše potíže mohly souviset a jaké jsou možné způsoby řešení. Jedním z terapeutických směrů, který vykazuje velmi dobré výsledky při zvládání závislostí či jiného nutkavého chování a s tím souvisejících důsledků (např. problémy s erekcí), je kognitivně-behaviorální terapie. Můžete tedy zvážit kontaktování psychoterapeuta, který se této terapii věnuje. S psychologem či psychoterapeutem byste navíc mohli pracovat třeba i na Vaší sebedůvěře a obecných strategiích řešení problémů. Zde si můžete vyhledat kontakty na odborníky ve Vašem okolí, a můžete si tak vybrat třeba podle recenzí. Vzhledem k tomu, že ještě nejste plnoletý, bude pravděpodobně potřeba, aby o Vaší případné návštěvě odborníka věděli rodiče. Nicméně, to, nakolik musí vědět podrobnosti o setkání, může být různé. A proto, pokud byste jim o návštěvě či obsahu setkání nechtěl říct sám, můžete to při prvním kontaktu s psychologem či psychoterapeutem probrat a společně vymyslet, co a za jakých okolností jim sdělíte. Také Vám chci doporučit, abyste zvážil i návštěvu Vašeho praktického lékaře, který by mohl vyloučit zdravotní příčinu a zároveň by Vás mohl odkázat na další pomoc.

Zároveň Vám chci nabídnout, abyste se podíval na stránky www.nepornu.cz, které se specializují na problematiku závislosti na pornu a mimo jiné tam najdete třeba příběhy lidí s podobnými problémy nebo odkaz na svépomocné skupiny, na které byste se také mohl obrátit.

Pokud byste ještě někdy cítil potřebu ublížit si nebo se zabít, doporučuji se obrátit na krizová centra na odkazech zde nebo zde, která poskytují poradenství či pomoc i v takto náročných situacích a mohou Vám nabídnout psychologickou první pomoc.

Přejeme Vám, ať se Vám daří navazovat opravdové vztahy a je Vám brzy lépe.

Tým poradny

Dobrý den, Pavlíno,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte kvůli Vašemu synovi. S výbornými výsledky studuje v USA střední školu, kde se dosud zdál spokojený. Nyní ale propadá smutku, osamělosti a pochybnostem o studiu i životě v zahraničí. Zajímá Vás, jestli mohou být jeho pocity ovlivněny medikací na akné. Také se nás ptáte, jak máte syna citlivě přesvědčit, aby ve studiu v USA pokračoval a jak mu pomoci, aby to tam zvládal.

Z Vašeho dotazu vnímám, že Vám na synovi i jeho studiu v USA velmi záleží. Rozumím tomu, že pro něj chcete to nejlepší a zaskočilo Vás, že o budoucnosti v USA pochybuje. Zdá se mi, že případné synovo ukončení studia v zahraničí ve Vás vzbuzuje obavy ze ztráty příležitosti a z toho, že Vaše rozhodnutí může mít vliv na celý synův život. O to více chci ocenit, že i přesto myslíte také na synovy potřeby a zvažujete, jak s ním o studiu mluvit, abyste mu neublížila.

Z toho, jak jste nám situaci Vašeho syna popsala, mám pocit, že je to pro něj nyní v zahraničí náročné. Bohužel nemohu posoudit vliv isotretinoinu na synovu náladu, případné obavy z vedlejších účinků ale doporučuji probrat s jeho lékaři. Ti znají synův celkový zdravotní stav a jakožto odborníci pravděpodobně mají i přesné informace o léku samotném. Zároveň si ale říkám, že synovo zhoršení nálady může souviset s celou řadou dalších věcí. Pro mnoho lidí by asi bylo těžké být v období covidu v zahraničí a vzhledem k omezením nevědět, kdy jim situace dovolí cestu domů. Zároveň období dospívání může být samo o sobě často spojené s nejistotami – mladý člověk se rozhoduje o své budoucnosti, zažívá první lásky, utváří si dlouhodobější postoje a názory. Říkám si, že prožívat všechny tyto věci v cizí kultuře daleko od domova může být o to náročnější, navíc během studia na prestižní škole a v době, kdy se celý svět potýká s pandemií koronaviru a s ní souvisejícími omezeními. Také píšete o synově samotě, a tak přemýšlím, jestli se třeba něco nezměnilo s jeho kamarádem, nebo s první potenciální láskou. To jsou ale jen některá z mnoha možných vysvětlení jeho současných nálad.

Bohužel není možné Vám dát konkrétní návod na to, jak byste mohla Vašeho syna přesvědčit pro setrvání v USA. Říkám si ale, že by se Vám i synovi o celé situaci možná lépe přemýšlelo, kdybyste si právě o jeho současném smutku a jeho možných příčinách zkusili promluvit. Zdá se mi, že syn ve Vás má důvěru, když se Vám se svými pochybnostmi ohledně pobytu v USA svěřil. Z toho, co píšete, vnímám, že jste si o tom už povídali, ale přesto bych Vás chtěla podpořit, abyste se i dále zajímala o to, jak se teď cítí a co prožívá, jaké jsou jeho starosti, nebo co mu teď chybí a vyslechla si, jak celou situaci vnímá on. Můžete se ho také zeptat, proč si v USA připadá tak sám, nebo jak to tam má s přáteli. Z Vašeho dotazu mám dojem, že i přes význam, který přikládáte studiu v USA, je pro Vás nejdůležitější, abyste synovi neublížila a aby byl v životě spokojený. Myslím si, že je důležité, aby to od Vás syn, možná i znova, slyšel. Můžete mu také nabídnout, že budete společně hledat způsoby, jak jeho těžší období překonat. Nebo se ho můžete zeptat, jak byste mu mohla pomoct, aby se cítil lépe. Třeba díky takovému otevřenému rozhovoru dokážete se synem lépe posoudit, jestli je reálné, aby syn pobyt i studium v USA zvládal i nadále, případně jak to společně můžete zkusit zařídit. Pokud přijdete na způsoby, jak synovu situaci zlepšit, můžete se také domluvit, kdy zhodnotíte, jestli se to podařilo.

Kdybyste se synem během rozhovoru dospěli k názoru, že se Vám nedaří si o tématu promluvit a nalézt řešení, které by bylo přijatelné pro oba, můžte zvážit návštěvu odborníka. Psycholog či psychoterapeut Vám může poskytnout bezpečný prostor, abyste si mohli v otevřeně popovídat a rozhovorem Vás provést. Zároveň, pokud byste si Vy sama ještě chtěla ujasnit, jak se synem o jeho studiu mluvit, do jaké míry trvat na jeho setrvání v USA a jak být opravdu otevřená variantě synova návratu domů, můžete se obrátit na manželskou a rodinnou poradnu ve Vašem okolí. Také můžete synovi nabídnout, že se i on může obrátit na psychologa či psychoterapeuta, který by mu mohl pomoci lépe porozumět tomu, jak se cítí, a zároveň by ho mohl provázet náročným obdobím i dlouhodoběji. Můžete zvážit návštěvu odborníka v ČR přes prázdniny, objednání v USA, nebo i online formu psychoterapie, která by byla dostupná z USA i ČR. Tu si rovněž můžete vyhledat přes výše zmiňované rozcestníky.

Přejeme Vám, aby se Vám podařilo promluvit si se synem o jeho pochybnostech a přijít společně na to, co udělat dál.

Tým poradny